63ZOBRAZENÍ

Ceské soudnictví nemá v očích veřejnosti příliš dobrou pověst. Jde o to, že se soudy často vlečou a vymahatelnost práva se protahuje a tím se stává složitější. Je hned několik důvodů, proč tomu tak je. Samozřejmě, že vše začíná u zákonů, politických rozhodnutí a činnosti dalších orgánů.

My si ale probereme pouze současnou situaci v soudnictví.

První obecně přijímanou nepravdou o soudnictví je jejich nedostatečný počet. Neustále se kdekdo vymlouvá, že máme málo soudců. V současné době se jedná o více než 3 000 osob, které vykonávají na základě jmenování prezidentem činnost soudce či soudkyně. V porovnání s EU jsme na tom velice dobře. V procentech, tedy v relativním počtu soudců na počet obyvatel, patříme ke špičce v Evropě. Takže počtem osob, respektive jejich nedostatkem to rozhodně není. To si dlouhodobě uvědomuje i ministerstvo spravedlnosti a proto číslo okolo 3 000 bere za dostatečné. Není potřeba rozšiřovat počty soudců, ale zlepšovat úplně jiné parametry.

Dlouhá doba způsobená odvoláváním
Každé rozhodnutí je možné napadnout. Takzvané odvolání je velice hojně využíváno.
Každý se odvolává k vyšší instanci, která často kupodivu, rozhodne naprosto odlišně než soud předcházející.
Následuje další odvolání, avšak vyšší soud postoupí případ zpět nižší instanci.
Případ putuje od soudu k soudu, rozsudek v nedohlednu, každý se odvolává.
Případ putuje sem a tam, rozhodnutí se protahují, výsledky žádné.

Trvání soudů 2,3,4 či 5 let není dnes výjimkou. A proč?

Protože soudy nedokáží rozhodnout. Celý proces odvolání by měl být zjednodušen. Nastavena pravidla, třeba i výrazně represivního charakteru, která jasně určí viníka. Pokud soudce na nižší úrovni rozhodl špatně, respektive opačně, než soud vyšší instance, je třeba přesně stanovit, kdo udělal chybu a viníka potrestat.

K čemu je soudce, který rozhoduje špatně (opačně než jiný soud). Soudce je nutné vést ke zodpovědnosti a nenechat je zbytečně plýtvat státními penězi bez odezvy. Zajímavým projektem může být i zavedení soudů nižší instance. Na obecní úrovni by mohly být řešeny menší drobné problémy, kde by mohl místní „soudce“ stanovit tresty do určité výše (několika měsíců ve vězení či veřejně prospěšných prací) s nástupem okamžitě. Malý prohřešek s jasnými důkazy, svědky a zápisem policie by pak mohl být vyřešen obratem a soudy by se nemusely zabývat případy bezvýznamného charakteru (samozřejmě pokud by se nejednalo o opakované prohřešky).

Co na to ministerstvo spravedlnosti?
Ministr spravedlnosti se snaží situaci řešit. Přetížené soudy, respektive líčení, kde trvá vyřešení případu několik let, je třeba eliminovat. Podle ministerstva je třeba soudům ulehčit práci.
Exekuce budou přeneseny ze soudů na soukromé exekutory a kromě opravných a kontrolních funkcí si soudy ponechají agendu výkonu rozhodnutí ohledně dětí.
Podle ministerstva půjde o ulehčení soudům zhruba o 5 procent. Alespoň něco.
V plánu ministra spravedlnosti je i zlepšení pozice obětí trestných činů a jejich vyšší ochrany.
Dalším spíše finančním zeštíhlením, má být zrušení přísedících u soudů první instance. Jde o to, že soudce musí být sám schopný rozhodovat a následně také odpovídat za svá rozhodnutí.
Prozatím se zdá, že návrhy ministra spravedlnosti, jak zefektivnit práci soudců a soudů jsou spíše z oblasti ekonomických úspor, než řešení faktické situace soudnictví.
Generační výměna, snižování finanční neefektivity jsou sice velice chvályhodné nástroje, ale na druhou stranu je třeba řešit i faktické problémy našeho soudnictví. Tím nejzásadnějším je již několikrát zmíněná pomalost. Soudy musí pracovat efektivně, soudci by neměli být zatěžováni zbytečnou agendou. Prohřešky menšího rázu ať řeší jiné instance. Soudy ať soudí a nestarají se o administrativu a zbytečnou agendu.

Nejdříve musejí fungovat nové zákony
„Jedním z předpokladů pro snížení počtu soudců je efektivní fungování změn, které ministerstvo navrhuje. Je to například zavedení elektronického platebního rozkazu nebo novely týkající se protokolace. Oba návrhy mají soudcům ulehčit práci od administrativní činnosti,“ doplňuje ministr Pospíšil.

U Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku se hromadí stížnosti na soudní průtahy.
Šance stěžovatelů přitom nejsou malé a tak hrozí, že Česká republika, bude muset platit za pomalost českých soudů.