21ZOBRAZENÍ

Pohonné hmoty jsou rájem pro podvodníky. V benzínu činí daně kolem 60 % ceny, a tak se najdou různí „podnikatelé“, kteří si tuto částku rádi ponechají. Zákony jsou děravé a problém s pohonem aut bude vždy jedním ze základních pilířů hospodářské politiky státu.

Proč zrovna benzín

Každý ekonom chápe, proč stát tolik tlačí na výběr drobných daní. Je to lukrativní příjem. Každý řidič, který natankuje odvede z 1.000 Kč celých 600 Kč státu. Komu by se nelíbilo mít takto zajištěný příjem. Jenomže některý občan odvede tyto peníze „šikovnému“ soukromníkovi. A tak stát ročně přichází o 6 – 10 miliard příjmů ze spotřební daně a z DPH.

Auta, silnice a pohonné hmoty

S autem souvisejí některé nároky a podmínky využití. Velice nákladné jsou pro stát stavby silnic, které si jako špatný hospodář ponechal. Tyto stavby stojí ročně miliardy, ale jsou potřeba pro rozvoj infrastruktury země. Bez fyzického oběhu zboží a služeb se zatím žádná země neobejde. Částečně si stát kompenzuje výdaje na stavby, opravy a údržbu silnic a cest mýtným a dálniční známkou. Peníze ale nestačí a kolony aut dále trčí v zácpách. Vina není ve špatných propočtech, ale v regulaci trhu s auty.

Daně z aut

Proti benzínu a silnicím jsou auta velice zvýhodněná. Jako země s rozhodujícím dopadem na hospodářství automobilovým průmyslem, si nemůžeme dovolit sáhnout výrobcům na jejich ceny. Tato nerovnost ale produkuje značnou daňovou nerovnováhu na trhu. Je poměrně levné a jednoduché si pořídit auto a daně jsou velice nízké. Platí se pouze DPH a to u osobních vozů, zatímco u užitkových vozidel nebo pro podnikatelské použití se DPH odečítá. Oproti pohonným hmotám tvoří daň jen 20 % z DPH. Třetinu oproti výběru z nafty a benzínu. Stát tak v podstatě říká – kupujte si auta a utrácejte co nejvíce za jejich provoz. Silnice vám postavíme zdarma. Tedy z jiných daní.

Rovnováha trhu

Pokud by mělo dojít k ekonomickému a nikoliv tradičnímu řešení problému daní, musela by se spotřební daň vybírat již u aut. Není to v žádném případě populární krok a znamenal by propad rozpočtu. Hospodaření státu ale hodně závisí na výdajích na dopravní infrastrukturu. Měly by se tedy zpoplatnit i silnice? Pravděpodobně ano. Jejich bezplatné používání je v podstatě ekonomickým nesmyslem. Copak stát zdarma nebo za směšný poplatek pronajímá byty nebo poskytuje zdarma obchodní nebo výrobní prostory, půdu, lesy jen tak na užívání?

Dopad vyrovnání daňové zátěže

Pochopitelně by spotřební daň na auta a zpoplatnění silnic vedlo k útlumu ekonomiky. Snížení daní na benzín a naftu by vedlo k vyšší spotřebě a zároveň k většímu využití silnic a dopravy. Snížily by se daňové úniky a došlo by ke spravedlivému rozdělení daní. Není totiž odůvodnitelné proč výrobci aut mají tak nízkou daň a prodejci, distributoři nebo výrobci pohonných hmot tak vysokou. Stát ale myslí jinak.

Podvody s PHM

Výrobci aut dál chrlí tisíce vozů za co nejmenší ceny. Vůz si lze koupit včetně DPH za 100 tankování po 2.000 Kč. To je značná neúměra. Naopak daňové úniky neplacením DPH a spotřební daně budou lákavé tak dlouho, dokud tak vysoká daň bude existovat. Nedávno byl odhalen podvod v dovozu benzínu z Rakouska ve výši 1,25 miliardy korun. Firmy používají bílé koně, které nasazují do společností a daně se neodvádějí vůbec. Ovšem s daní se prodávají. Podobně se deklarují pohonné hmoty jako maziva nebo známé lehké topné oleje, ale nakonec se dostávají do distribuce. S tak vysokou daní si vždy někdo cestu najde.

Opatření státu

Stát chce zpřísnit kontroly. Nejlepší daň je přitom taková, kterou daňový poplatník zaplatí, protože by mu neplacení přineslo víc problémů než zaplacení. Takovou ovšem spotřební daň a DPH u PHM není. Je tak lukrativní, vysoká a lehce získatelná, že vždy bude lákat podvodníky. Vždyť stačí přivézt cisternu k pumpě a nechat tankovat řidiče. A potom 30.000 litrů s 20 Kč zisku dělá 600.000 třeba za den. Stát chce tedy zpřísnit registraci distributorů, protože na 3.500 čerpacích stanic připadá 1.500 distributorů. To je neskutečný počet, ale z hlediska předešlého příkladu pochopitelný. Dojde k centrálnímu zaznamenávání oběhu PHM od skladů po distribuci a čerpací stanice. Čerpání PHM má být u pump dokonce prováděno registračními pokladnami. Stát se tedy vydává touto cestou, ale úspěch bude zase mizivý. Podvodníci si u takto lukrativní transakce cestu vždy najdou. A systémové opatření se stát udělat nechystá. Bylo by bolestivé a těžce vysvětlitelné lobbystickým skupinám výrobců vozidel a stavitelům silnic.