10ZOBRAZENÍ

Každý jistě ví, a to i díky našemu portálu, co obecně dluhopisy jsou. Jen ve zkratce. Jde o cenné papíry, které jsou obchodované na burze. Oproti akciím, které se obchodují na stejném trhu (tedy také na burze), je jejich výnos představován především výší pravidelných úroků, které z dluhopisů plynou.

U akcií je důležitá jejich hodnota, tedy vývoj ceny, který u dluhopisu není tím hlavním faktorem. U dluhopisu, který si může kdokoliv koupit, je vždy uvedena výše úroku a doba, do kdy bude tento úrok pravidelně vyplácen. U určitých speciálních dluhopisů pak může jít pouze o částku, která bude po určité době majiteli dluhopisu vyplacena. Dluhopis je tedy jakási půjčka, kterou poskytuje investor (následný majitel dluhopisu) vydavateli (emitentovi) dluhopisu.

Při nákupu dluhopisů, tedy investici do těchto cenných papírů, je důležité sledovat tři základní hlediska.

Výnos, riziko a likvidita.
Tyto tři parametry budou vždy určovat zájem o dluhopisy a jejich oblíbenost. Jde o kompromis mezi těmito relativně protichůdnými faktory, kterým přikládá každý investor a jednotlivec odlišný význam. Někdo rád riskuje s vysokým výnosem, další má zase raději menší riziko s okamžitou možností prodeje dluhopisu a podobně. Každý si musí při nákupu dluhopisu nejprve ujasnit, jaký dluhopis chce vůbec do svého portfolia zařadit, aby své finance diverzifikoval podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.

Investice do podílových fondů, akcií nebo dluhopisů
Jak a kde dluhopisy nakupovat?
S dluhopisy se obchoduje na burze. K té samozřejmě běžný občan nemá přístup, takže nakoupit dluhopisy je nejsnazší prostřednictvím nějaké finanční instituce. Nejlépe s pomocí banky v době emise, která se o danou emisi dluhopisů aktuálně stará. Popřípadě na zmíněné burze prostřednictvím investičních společností či makléřů, kteří obchod zprostředkují.

Kdo prodává dluhopisy?
Dluhopisy nabízí celá řada subjektů. Jde o to, že prodejem dluhopisů získá daný emitent relativně velkou částku peněz, kterou může použít dle svého uvážení. Následně pak musí platit úroky uvedené na dluhopisu a v době zralosti (splatnosti) dluhopisu zaplatit i jeho nominální hodnotu. Nejčastěji se pak člověk setká se státními dluhopisy, pokladničními poukázkami, komunálními dluhopisy, zaměstnaneckými dluhopisy, podnikovými dluhopisy a tradičními bankovními dluhopisy. Každý z těchto dluhopisů má vždy specifické podmínky a vlastnosti. Postupně si je detailněji rozebereme.

Dluhopisy
Státní dluhopisy jsou cenné papíry emitované vládou.
Jde o to, že se poslanci snaží pokrýt schodky státního rozpočtu popřípadě nějaký nákladnější projekt, na který aktuálně nemají potřebné finanční zdroje. Často se státní dluhopisy využívají na financování výstavby nové infrastruktury, silnic či k řešení neočekávaných škod po nějaké větší nehodě popřípadě přírodní katastrofě.

Následují pokladniční poukázky, které představují určitou jistotu. Jde totiž o:

Jistotní dluhopisy centrální banky.
Obvykle jsou emitovány na kratší dobu, než je tomu u rizikově podobných státních dluhopisů, avšak pro nákup drobnými investory se na rozdíl od státní dluhopisů příliš nehodí, jelikož nominální cena dluhopisů emitovaných centrální bankou je relativně vysoká v porovnání s přístupnou možností pro všechny v podobě státních dluhopisů.

I obce či komerční banky mohou vydávat své vlastní dluhopisy, kterým se říká komunální. Pomocí těchto cenných papírů a především díky penězům z nich získaných financuje obec či banka své investiční projekty. Nejčastěji jde u obecních komunálních dluhopisů o nejrůznější renovace, zlepšení dostupnosti různých částí, oprava infrastruktury, restrukturalizace a podobně.

Splácení a výplata výnosu dluhopisu
Zaměstnanecké dluhopisy
Velmi zajímavou formou dluhopisů jsou dluhopisy zaměstnanecké. Jsou emitovány společnostmi pouze pro vlastní zaměstnance. Pokud dojde například k ukončení vztahu zaměstnanec zaměstnavatel, je majitel dluhopisu oprávněn k výplatě dluhopisu za nominální cenu. Jde o jakýsi benefit pro zaměstnance. U nás tato forma dluhopisů není příliš oblíbená, jelikož samotná emise dluhopisů je relativně náročná a mohou si ji dovolit a uplatnit pouze velké podniky s velkou základnou zaměstnanců a se silným ekonomickým zázemím.

Důležité je si neplést zaměstnanecké dluhopisy s dluhopisy podnikovými.

Každý podnik má možnost emitovat své dluhopisy.
Podnikové dluhopisy může využívat každý. Jsou určeny ke standardnímu prodeji pro širokou veřejnost. Podnikové dluhopisy obvykle nabízejí podstatně lepší zhodnocení, než je tomu například u pokladničních poukázek, ale právě s tímto vyšším výnosem je spojeno i vyšší riziko. Podnik je totiž ekonomický subjekt, který hospodaří podle svého uvážení. Majitel dluhopisu (na rozdíl o většinového vlastníka akcií) nemá možnost mluvit do rozhodování podniku. Tudíž vlastně nemůže své prostředky a jejich určení nikterak ovlivnit. Proto i v případě špatného rozhodnutí může majitel dluhopisu o své vložené prostředky přijít. To je právě tím vyšším rizikem, které je kompenzováno již zmíněnou vyšší výnosností.