70ZOBRAZENÍ

Na prvním místě jsem uvedl zdraví. Jistě je pro mne důležitější než peníze, ale přesto jsem začal ekonomikou, abych nebyl napadán pro jakési zaujetí proti jádru.

Všichni víme, že jaderná elektrárna vykazuje ve svém okolí zvýšenou radiaci. Odborníci nás ubezpečují, že je zvýšení tak malé, že ani nepřevyšuje povolené limity. Jsou však povolené limity zdraví bezpečné? Možná ano, ale zaměstnanci jaderné elektrárny jsou tomuto záření vystavováni pravidelně a tam bych si již nebyl zcela jist absolutní zdravotní nezávadností prostředí.
Fotovoltaická elektrárna však žádnou radiaci nevyzařuje a ani žádné obdobně nebezpečné vlivy na zdraví nebyly naměřeny.

To je pravda pouze zčásti, protože je pravdou, že dochází k velkému odparu chladící vody z chladících věží. Kdo již někdy u jaderné elektrárny byl, ví dobře o čem hovořím (ostatně mi to připomíná, že jaderná elektrárna ještě potřebuje velký zdroj vody a ta se musí upravovat pro použití v chladících věžích a celém chladícím systému elektrárny). Jaderná elektrárna má tedy značný vliv na okolní ekosystém jednak značnou spotřebou vody, jednak její velkým odparem.

Fotovoltaická elektrárna k provozu vodu nepotřebuje a pro čištění fotovoltaických článků jí stačí pouhý občasný déšť.
K přírodě a ekologii ještě přidám úvahu o záboru velkých ploch, kdy ČEZ uvádí ve zmíněné srovnávací tabulce, že fotovoltaická elektrárna potřebuje plochu cca 50 km2 na 1000 MW instalovaného výkonu. Tohle je však naprosto nepřesné číslo a hovoří o standardních panelech vyráběných v minulém století. Pokud bychom použili dnešní moderní panely, potřebovali bychom pro tento výkon cca 13,5 km2 a po roce 2020 by mohlo jít již pouze o 2,5 km2. Z uvedeného pak vyplývá, že námi uvažovaná fotovoltaická elektrárna by mohla zabrat plochu asi 25,5 km2.
Tato plocha samozřejmě mnohonásobně převyšuje potřebu jaderné elektrárny, která by se měla vejít na plochu kolem 2 km2.

Fotovoltaická elektrárna však nepotřebuje žádné ochranné pásmo a ani bezpečnostní zóny a navíc je možné jí rozprostřít po celém území České republiky tak, aby vhodně doplňovala stávající zdroje elektrické energie a aby nevyžadovala pro svou distribuci rozvody velmi vysokého napětí nad 110 kV, které jsou velmi drahé. Výhodou je i to, že lze fotovoltaickou elektrárnu instalovat po velmi malých zdrojích na místech, která by jinak nemohla být využita k žádným rozumným účelům. Jde například o bývalé skládky, popílkoviště, tzv. haldy (Příbram, Most apod.), vojenské střelnice a cvičiště, ale také na velké množství budov od rodinných domů, až po sportovní haly, nákupní a logistická centra.

Dále bych tady chtěl upozornit na to, že s výstavbou jaderné elektrárny dochází k záboru půdy nebo alespoň specielně vybíraných pozemků, kde musí být splněna i přísná kritéria pro bezpečnost, jako jsou geologické, seismické a další podmínky. Nemusím asi již dodávat, že fotovoltaická elektrárna takové náročné podmínky pro svou spolehlivou a bezpečnou práci nepotřebuje.

Bezpečnost
A tím jsme plynule přešli k bezpečnosti! Pochybuji, že mezi čtenáři bude jediný, který by chtěl tvrdit, že je jaderná elektrárna bezpečnější než elektrárna fotovoltaická. Netvrdím, že musí každá elektrárna dopadnout tak, jako ta v Černobylu, ale lidské selhání se vyloučit nedá a ani sebelepší zabezpečení není nikdy bezchybné. Když pomineme nebezpečí jaderné katastrofy, která by mohla znamenat konec jižních Čech, nemůžeme v žádném případě pominout přepravu jaderného paliva do elektrárny, předtím samozřejmě jeho těžbu a úpravu, což jsou také nebezpečné úkony. Po použití jaderného paliva se tzv. vyhořelé jaderné palivo musí přepravit do nadzemních meziskladů ve speciálních kontejnerech a velmi dlouhou dobu se musí sledovat jeho aktivita. Jde především o teplotu a radiaci. I na tomto místě, jak při přepravě, tak při skladování v meziskladu, může dojít k úniku značného množství radiace a je zde i v dnešních dnech všudypřítomné nebezpečí teroristického útoku, proti kterému je mezisklad výrazně hůře zabezpečený než samotná jaderná elektrárna. Až po zchladnutí vyhořelého jaderného paliva se může toto palivo ukládat do podzemních úložišť. V této souvislosti je třeba říci, že jde o finančně velmi náročné dílo, které není, alespoň z mého pohledu, šetrné k přírodě a ani k v okolí žijícím lidem a dosud neexistuje metoda, která by zajistila 100 % bezpečnost tohoto ukládání.

Jak jsem již psal, fotovoltaická elektrárna je plně 100 % recyklovatelná a zajišťuje tedy plnou bezpečnost i po skončení životnosti. Veškeré prvky jsou nevýbušné, nevyzařují žádné známé či měřitelné radiační záření, nejsou jedovaté a neuvolňují nebezpečné látky.
Jistě se najde mnoho otázek, které v tomto článku nebyly zodpovězeny. A ani být nemohly. Pro zodpovězení všech otázek, které mě, v souvislosti s tímto tématem, napadly, bych potřeboval napsat celou knihu a zapojit do toho desítky, možná i stovky odborníků z různých oblastí techniky i ekonomie, jaderné a státní bezpečnosti, ekologie a dalších oborů. Věřím však, že si každý, kdo stojí o pravdivé podávání informací, v tomto článku našel alespoň vodítko, kudy se při hlubším zkoumání dané problematiky pustit, aby odhalil ještě mnohem více podrobností o koncepci energetické bezpečnosti a soběstačnosti státu, o které se v poslední době tak často mluví, když se zdůvodňuje dostavba jaderné elektrárny v Temelíně.