Výsledky vyhledávání pro dotaz zřízení věcného

Výsledky vyhledávání v sekci: Finance

Srovnání spořicích účtů a termínovaných vkladů

 spoření, účty, banky, termínovaný vklad, zisk Spoření v bance s garancí nabízejí spořicí účty a termínované vklady. Každý je jiný a přesto mají několik věcí společných. Spořicí účet nabízí možnost disponovat se svými penězi okamžitě, termínovaný vklad přináší lepší zhodnocení a výplatu v určený den v budoucnu.Banky nabízejí celou plejádu možných spořících produktů, přesto stále nejčastěji využívanými jsou spořicí účet a termínovaný vklad. Jde o to, že Češi jsou stále ještě velmi konzervativní a investování do podílových fondů či dokonce do akcií je pro ně příliš rizikovou investicí.Často tak tedy vstupují do spoření spíše v oblasti konzervativní a garantované.A přesně tyto skutečnosti mají spořicí účet a termínovaný vklad společnou. Jde totiž o zcela garantovanou úsporu peněz. Ze zákona jsou všechny vklady v bance pojištěny do 100 000 eur (tedy zhruba do 2,4 milionu korun). Vše, co vložíte na běžný účet, spořicí účet či termínovaný vklad je pojištěno proti úpadku banky. Jde o 100 000 eur na jednu osobu. Máte-li tedy u jedné bankovní instituce více účtů, jejich zůstatek se sčítá a je pojištěn do výše již zmíněné částky. Dalším společným rysem spořicího účtu a termínovaného vkladu jsou dané sazby úročení. Nejde o to, že se v čase nemění, ale vždy se mění podle rozhodnutí banky dopředu. Vždy víte, kolik vám dané spoření v budoucnu vynese a můžete se předem rozhodnout, zda vůbec budete chtít spořit.Spořicí účetSpořicí účet představuje rychlou a snadnou možnost, jak nechat své peníze vydělávat bez složitých znalostí trhu. Výnosy spořicích účtu jsou relativně nízké (cca do 2% v současnosti), přesto ve srovnání s úročením běžného účtu 0,01% jde o velice slušný výnos. Spořicí účty fungují jako jakési místo pro rychlou úschovu peněz, na které můžete relativně rychle sáhnout a stáhnout si je zpět. Převod ze spořicích účtů je prakticky okamžitý, stejně tak převod peněz na tyto účty. Jedná se o jakýsi podpůrný účet k vašemu běžnému účtu pro platební styk. Často je tento účet veden zdarma. Banky dokonce nabízejí možnost automatického posílání peněz na spořicí účet například v podobě stabilního zůstatku na běžném účtu a vše, co tento zůstatek převyšuje, se převádí do spoření. Velice efektivní a jednoduchý nástroj. Spořicí účet není příliš vhodný pro dlouhodobé investování. Výnos totiž zhruba pokrývá inflaci a navíc dlouhodobě existuje celá řada jiných spoření, která dokonce i garantují lepší výnos. Spořicí účet se hodí jako taková rezerva. Finanční rezerva, kde si lidé mohou uchovávat několika měsíční výplatu jako rezervu na opravu pračky, automobilu, nákup rozbitého televizoru a podobně. Zkrátka takové peníze „pro strýčka Příhodu“, na které je možné rychle sáhnout a bez jakýchkoliv sankcí vybrat. A zároveň tyto peníze nesou úrokový výnos odvislý od základní úrokové sazby vyhlašované ČNB. Zřízení spořicího účtu je velice jednoduché. Pokud máte v bance již běžný účet, jde vše velmi rychle a bez čekání. Prakticky obratem znáte číslo účtu, kam si můžete posílat své peníze. Úročení pak probíhá měsíčně či čtvrtletně a to obvykle z nejnižší částky, která byla v daném období na účtu přítomna.

Pokračovat na článek


Vznik věcného břemene ponecháním si části vlastnického práva

 Právní praxe naráží při převodech nemovitostí poměrně často na situaci, kdy je převáděna nemovitost na nového nabyvatele, nicméně je žádoucí, aby původnímu vlastníku vzniklo ve formě věcného břemene k nemovitosti určité věcné právo, typicky právo doživotního užívání. V současné době se takové situace v důsledku zažitých zvyklostí většinou řeší tak, že smlouva o převodu nemovitosti (kupní, darovací) je zároveň i smlouvou o zřízení věcného břemene. Dojde tak k převodu vlastnictví k nemovitosti na nového nabyvatele a posléze (či zároveň) ke vzniku věcného břemene ve prospěch zcizitele. Naskýtá se otázka, zda takový postup je jediný možný.JUDr. Milan Vašíček, Dan Dvořáček, Brno, Praha*I. ÚvodemPrávní praxe naráží při převodech nemovitostí poměrně často na situaci, kdy je převáděna nemovitost na nového nabyvatele, nicméně je žádoucí, aby původnímu vlastníku vzniklo ve formě věcného břemene k nemovitosti určité věcné právo, typicky právo doživotního užívání.V současné době se takové situace v důsledku zažitých zvyklostí většinou řeší tak, že smlouva o převodu nemovitosti (kupní, darovací) je zároveň i smlouvou o zřízení věcného břemene.1 Dojde tak k převodu vlastnictví k nemovitosti na nového nabyvatele a posléze (či zároveň) ke vzniku věcného břemene ve prospěch zcizitele. Naskýtá se otázka, zda takový postup je jediný možný. Pokud je subjekt A vlastníkem pěti pomerančů a usmyslí si, že subjektu B převede tři a dva si chce ponechat, může to udělat buď složitě, tedy tak, že mu převede všech pět a pak si nechá dva vrátit, nebo jednoduše tak, že mu dá pouze tři. Nechceme tvrdit, že tato obrazná analogie je bezezbytku aplikovatelná na vznik věcného břemene ponecháním si části vlastnického práva v souvislosti s převodem nemovitosti. Chtěli bychom se však pokusit o prozkoumání této otázky a nalezení míry, v níž je takový postup eventuálně možný.Vlastnické právo je v klasickém pojetí civilního práva převáděno vždy jako určitý ideální celek blíže neurčených práv, jejichž nepřímým předmětem je věc v právním smyslu. V institutu spoluvlastnictví pak nacházíme promítnut fakt, že vlastnictví lze převádět nejen jako celek, ale též v ideálních jeho částech – podílech. Lze však převádět samostatně též určité konkrétní složky vlastnického práva, nikoli jen ideální podíl? A pokud ano, jaké jsou podmínky takového převodu a jaké jsou jeho důsledky? Na tyto otázky bychom rádi nalezli odpověď v tomto příspěvku.II. Pohled civilního právaVlastnické právo se skládá z velmi různorodé škály vlastnických oprávnění, která díky absolutní povaze tohoto práva zaručují vlastníkovi ochranu před zásahy třetích osob. Jedná se o klasické ius utendi, fruendi, disponendi et abutendi, tedy o právo věc užívat, těžit její plody, věcí majetkově disponovat a případně věc zničit. V praxi se užívají právní vztahy, kdy vlastník na bázi obligační umožní výkon některých těchto práv jiné osobě, např. nájemní smlouvou. V takovém uspořádání vztahu vlastníku zůstávají všechna jeho oprávnění a nájemce svá práva vykonává jen odvozeně od práv vlastníkových, nedochází zde tedy k dělení vlastnictví tak, že by určité složky vlastnického práva originárně náležely jinému subjektu nežli vlastníku. Jak ale hodnotit převodní, např. darovací, smlouvu na nemovitost, v níž je ujednáno, že „dárce převádí celé vlastnické právo k pozemku s výjimkou práva odpovídajícího věcnému břemeni ve formě práva na pozemku čerpat vodu, kteréžto si ponechává“. Takovou smlouvu lze zajisté na první pohled ohodnotit jako absolutně neplatnou pro rozpor se zákonem. Můžeme tvrdit, že vlastnictví je celistvý právní institut, který nepřísluší štěpit jiným než zákonem předpokládaným způsobem, tedy na ideální podíly.Můžeme též smlouvě přiznat platnost i účinnost, nicméně interpretací dojít k závěru, že strany sjednaly přechod (celého) vlastnictví s tím, že je pak následně vytvořeno věcné břemeno ve prospěch dárce, protože, opět, vlastnické právo nelze štěpit, a proto si také nelze jeho specifickou část ponechat.Jsme toho názoru, že jakkoli jsou oba přístupy myslitelné, lze zaujmout i poněkud „odvážnější“ stanovisko, totiž že přejde „okleštěné vlastnické právo“ a jako vedlejší produkt se vytvoří právo odpovídající věcnému břemeni ve prospěch zcizitele. Pro přijetí takového závěru je však zapotřebí formulovat dvě základní podmínky.1. Právo, které si zcizitel ponechává, musí být bezpodmínečně obsaženo v právu vlastnickém, jehož zbytek převádí.Tato podmínka je poměrně jasným vyústěním faktu, že si jen těžko lze ponechat něco, co subjekt nemá. Předmětem ponechání si tak mohou být jen oprávnění absolutního charakteru, která ve vztahu k dané nemovitosti vlastník má. Předmětem ponechání si nemohou být povinnosti třetích subjektů k plnění, protože takové povinnosti nejsou typickou součástí vlastnického práva. I pokud by nabyvatel nemovitosti souhlasil s převzetím takových povinností v souladu s převodní smlouvou, nebude se jednat o „ponechání si“ práva, ale o jeho nový vznik. Pokud bychom měli situaci přiblížit klasickou civilistickou terminologií, tak si v obecné rovině lze ponechat právo odpovídající služebnosti,2 ale ne reálnému břemenu.3 To proto, že vlastníku zpravidla již z vlastnictví samého svědčí všechna práva k jeho nemovitosti, která by teoreticky mohla nabýt formy služebnosti, nesvědčí mu však práva svým obsahem odpovídající reálným břemenům. Přesněji řečeno, vlastník si zajisté může ponechat práva, která by po převodu vlastnictví rezultovala ve vytvoření služebnosti jistivé4 (faciendum). Taková služebnost tkví v právu oprávněného užívat určitým způsobem vlastníkovu věc, např. oprávněný smí chodit přes vlastníkův pozemek. Takové právo si převodce může ponechat, protože je jistě má – zajisté smí chodit po svém pozemku. Je dokonce představitelné, že by takovým „ponecháním si“ byla vytvořena služebnost záporná (non faciendum), která nespočívá v právu oprávněného nějakým způsobem cizí věc užívat, ale v povinnosti vlastníka nějakým způsobem svou věc neužívat. Vlastník např. nesmí na svém pozemku vysadit stromy. Taková služebnost může vzniknout „ponecháním si práva“ tak, že si převodce ponechá právo na to, aby na pozemku nikdo stromy nesázel. I takové uspořádání je podle našeho názoru možné, protože i takové právo k pozemku vlastník před převodem zajisté má. 2. Převedené okleštěné vlastnické právo stejně tak jako ponechaná si jeho část musejí být schopny právního života v některé z forem, které platné právo zná.Jsme toho názoru, že autonomie vůle v soukromém právu nachází své místo v oblasti jednání subjektů a obsahu jejich vůle, nikoli však v tom, jaké právní následky budou s jejich jednáním spojeny. Pouze aprobace zaměřeného projevu vůle právem a jeho spojení s právními následky tvoří pojmové znaky právního úkonu, přičemž otázka aprobace právem a spojení projevu vůle s následkem není v moci subjektů práva, ale v moci zákonodárcově. Řečeno jinými slovy, subjekty práva mají zajisté volnost v tom, jaké právní následky svým jednáním zamýšlejí dosáhnout a jak tuto svou vůli projeví. Není již však v jejich moci rozhodnout, zda jimi zamýšlené následky skutečně nastanou. (Např. dvě osoby, které nejsou manžely, zajisté mohou pojmout úmysl, že „vloží“ věc jednoho z nich do svého bezpodílového spoluvlastnictví. Tyto osoby zajisté mohou uzavřít i smlouvu s takovým obsahem. Tato smlouva však nikdy zamýšlený výsledek nevyvolá, protože neexistuje právní norma, která by s takovým právním úkonem takový právní následek spojovala.) V rozebíraném případě to znamená, že není možné, aby účastníci diskutované převodní smlouvy pomocí jejích ustanovení konstruovali nové, právu neznámé formy vlastnictví či spoluvlastnictví nebo věcných práv obecně5 a odvolávali se na autonomii své vůle a dožadovali se, aby třetí osoby a státní orgány jejich „výtvor“ akceptovaly. Proto je zapotřebí, aby účastníci případné převodní smlouvy nastavili převod jednotlivých práv takovým způsobem, aby se vlastnictví, které se původně celé nacházelo pouze u jednoho z nich, rozdělilo na dvě entity, které budou podřaditelné pod existující kategorie věcných práv známých platnému právnímu řádu. Pokud je převáděna ideální část vlastnictví – podíl, je situace jednoduchá. U obou nových spoluvlastníků zaujmou jimi nabytá (resp. ponechaná) práva formu spoluvlastnických podílů, což je uspořádání, se kterým právo počítá.Je otázkou, jestli je toto uspořádání jediné možné.Pokud je převáděna jiná část vlastnického práva než ideální podíl, tedy např. je převáděno celé vlastnictví mimo práva obývat určitou část nemovitosti, je otázkou, jakých forem toto rozdvojené uspořádání může nabýt. Pokud zcizujícímu vlastníku má zůstat právo obývat určitou místnost, jedná se o právo odpovídající věcnému břemeni. Ostatně právě takové věcné břemeno je velmi často v praxi zřizováno. O tom, že tato „ponechaná“ práva tedy svým obsahem věcnému břemeni korespondují, není pravděpodobně sporu. Co však nabyl „nový vlastník“, pakliže si převodce takové právo ponechal? Převodce nabyl celé vlastnictví k nemovitosti s výjimkou tohoto práva, a je tedy vlastníkem nemovitosti zatížené věcným břemenem. I takové uspořádání je v praxi časté a zjevně možné. Naopak není výše uvedený postup myslitelný u movitých věcí, protože tam by práva zúčastněných subjektů nabývala forem, které právo nezná. Jelikož současné občanské právo nezná věcná břemena váznoucí na movitých věcech, neexistuje institut občanského práva, který by vhodně korespondoval např. věcnému právu užívání cizí movité věci.Z výše uvedeného je podle našeho názoru zřejmé, že lze v rámci vlastnického práva k nemovitostem izolovat určitá vlastnická oprávnění, která si zcizitel při převodu vlastnictví ponechá, což povede ke vzniku věcného břemene na převáděné nemovitosti na straně jedné a vlastnictví k zatížené věci na straně druhé. Takový výsledek je podle našeho názoru nevyhnutným důsledkem vhod¬ ně konstruované smlouvy o převodu části vlastnického práva k nemovitosti.Je však takový převod možný? Je v moci vlastníka darovat nikoli celou věc nebo ideální podíl na vlastnictví věci, ale darovat nemovitou věc celou, mimo práva užívat její část? Jsme toho názoru, že ano.Zejména neexistuje právní norma, která by takový právní úkon vylučovala. Neexistuje právní norma, která by říkala, že vlastnictví lze dělit pouze na ideální podíly a že jeho jiné částečné převody jsou vyloučeny. Je výsostným oprávněním vlastníka disponovat se svou věcí majetkově, a tedy i rozhodovat o tom, zda a komu bude převedena. Je-li vlastník oprávněn převést věc celou, proč by neměl být oprávněn převést jen určitá práva k ní, tím spíše, že platné právo s těmito separovanými právy umí zacházet jako s definovatelnými instituty? Není tedy v moci vlastníka, aby převedl vlastnictví k součásti své věci. To proto, že součást věci není věcí samostatnou, a proto k ní ani nemůže existovat samostatné věcné právo. Samostatné věcné břemeno k nemovitosti a samostatné vlastnictví nemovitosti omezené věcným břemenem však existovat mohou, a proto není důvodu se domnívat, že s nimi též nelze samostatně disponovat.Pokud by vlastník nemovitosti tuto převáděl a tato nemovitost již byla zatížena věcným břemenem z dřívějška, zajisté nikdo nebude mít námitek k tomu, že převáděné vlastnické právo (nepochybně omezené věcným břemenem) je způsobilým předmětem smlouvy. Proč by tedy v případě, že je převáděno vlastnictví nezatížené, nemohl převodce učinit „výhradu služebnosti“ (deductio servitutis), čímž z obsahu převodu doslova „odečte“ práva odpovídající věcnému břemeni, a učiní tak předmětem převodu zcela shodný komplex práv, jaký je převáděn ve výše citovaném bezesporném příkladě? Není podle našeho názoru důvod k závěru, že první z naznačených převodů je možný, zatímco druhý nikoli, a to zejména proto, že předmětem obou převodů je zcela shodná množina práv. Rozdíl je jen v tom, že v prvním případě je tato množina definována obsahem vlastnictví a obsahem věcného břemene, zatímco v druhém případě obsahem vlastnictví a vůlí smluvních stran. Oba tyto způsoby se nám zdají rovnocenné, protože považujeme za právo vlastníka rozhodnout, jaká oddělitelná6 část jeho vlastnictví bude převedena.Jsme toho názoru, že takový výklad je plně v souladu jak s účelem a smyslem zákona, tak i se základní zásadou civilního práva, jíž je respektování autonomní vůle stran právního úkonu. Účelem civilního práva je, mimo jiné, vytvářet příznivý prostor pro volnou směnu hodnot. Respektování autonomie vůle jednotlivých subjektů je vyjádřením přesvědčení, že tyto subjekty nejlépe, zejména lépe nežli zákonodárce, vědí, jak naložit se svými hodnotami. Výklad zákona by tak měl vždy směřovat k zachování účelu, který strany sledovaly, pokud takový závěr není z nějakého závažného důvodu nepřijatelný. Za nepřijatelný je třeba jistě označit výklad, který je v rozporu s textem zákona (zde pak nejde ani o výklad), stejně tak jako i výklad, který jde k tíži právní jistotě třetích osob, apod. Jsme však toho názoru, že námi nastíněný výklad žádnou z těchto vad netrpí. Ostatně tento výklad vede k výsledku, který je zcela běžný a hospodářsky účelný – nemovitost vlastníka A je zatížena věcným břemenem ve prospěch osoby B. Pouze představujeme méně obvyklý nebo méně zřejmý způsob, jak tohoto výsledku dosáhnout. A je-li výsledek přípustný a námi navrženou cestu zákon nezakazuje, domníváme se, že není správné trpět „kultem absolutní neplatnosti“7 a směřovat interpretaci k důvodům neplatnosti z důvodu ochra¬ ny „virtuální zákonnosti“ namísto ochrany svobodné vůle účastníků právního úkonu.Též Ústavní soud v nálezu sp. zn. I ÚS 546/03 konstatoval: „Je evidentní, že všemi citovanými ustanoveními prozařuje shora uvedený princip autonomie vůle, podle něhož je třeba dát prostor jednotlivcům k tomu, aby sami určovali rozsah svých práv a povinností, přičemž jejich projevu vůle je třeba dát přednost před kogentním8 zněním zákona...... Porušení tohoto práva se orgán státní moci dopustí i tehdy, pokud formalistickým výkladem norem jednoduchého práva odepře autonomnímu projevu vůle smluvních stran důsledky, které smluvní strany takovým projevem zamýšlely ve své právní sféře vyvolat.“Z citovaného judikátu podle našeho názoru vyplývá obecné vodítko pro interpretaci civilněprávních předpisů, podle nějž má být interpretátor veden snahou zachovat chtěné následky projevu vůle účastníků právního úkonu. Takový výklad je navíc výkladem ústavně konformním, protože je výrazem čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, podle nějž každý může činit vše, co zákon nezakazuje. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu je povinností všech orgánů z dostupných výkladů volit vždy ten, který nejlépe koresponduje s ústavním pořádkem České republiky.9 III. Právní povaha věcných břemenV nastíněných úvahách je dále zapotřebí se vypořádat s problémem právní povahy věcných břemen, zejména pak jejich „kompatibility“ s vlastnictvím. Pokud totiž tvrdíme, že ponecháním si vhodné části vlastnického práva vznikne věcné břemeno, je zapotřebí, aby tyto dva instituty byly vysoce příbuzné, aby bylo možno je v daném rozsahu patřičně zaměňovat.10Problematikou právní povahy věcných břemen se v naší teorii v posledním období zabýval zejména J. Fiala.11 S využitím implementace zájmové teorie do teorie právní12 dospívá k názoru, s nímž se plně ztotožňujeme, že věcná břemena nevykazují takový stupeň integrace společenských zájmů, jako práva obligační (typicky subjektivní práva relativní), ale ani tak nízký stupeň integrace společenských zájmů, jako právo vlastnické (typicky subjektivní právo absolutní).13 Z toho důvodu jsou věcná břemena svébytnou skupinou práv, která se nachází mezi krajními body absolutních práv na straně jedné a relativních práv na straně druhé.Je otázkou, zda je možné uvažovat o tom, že ponecháním si části práva absolutního (vlastnictví) může vzniknout právo, které je svou povahou bližší právům relativním (věcné břemeno). Pokud by takový postup možný byl, je třeba se dále ptát, kam se „ztratí“ ona absolutnost, co je příčinou zmiňované konverze a jak tuto příčinu odůvodnit zájmovou teorií.Domníváme se, že příslušný konverzní mechanismus je zapotřebí hledat v procesu kontraktace směřující k uzavření hlavní převodní smlouvy o nemovitosti. Hledání smluvního konsensu není ničím jiným než procesem integrace společenských zájmů, které jsou v úzkém měřítku vyjádřeny zájmy účastníků smlouvy, v širokém měřítku pak obecným působením tržních sil, které svedly tyto dva konkrétní účastníky k sobě a přiměly je jednat o uzavření smlouvy. Tím, že jeden z účastníků se za určitých podmínek zbavuje svého vlastnictví, zatímco druhý účastník souhlasí s tím, že nenabude vlastnictví perfektní, ale obtěžkané věcným břemenem, dochází k vyšší integraci společenských zájmů, než jaká zde byla před kontraktací, což má za následek i modifikaci právní povahy vlastnictví nového nabyvatele na straně jedné a „zbytkového vlastnictví“ zcizitele na straně druhé. Na straně nabyvatele se objevuje vlastnictví zatížené věcným břemenem, což je právo méně absolutní (protože více integrující) nežli „čisté“ vlastnictví, na straně zcizitele se pak objevuje věcné břemeno, jemuž je vyšší integrace společenských zájmů vlastní.Z hlediska právní povahy věcných břemen je tedy zřejmé, že navrhované uspořádání poskytuje logické prostředky pro dosažení konverze z čistého vlastnictví jako absolutního práva na vztah vlastnictví zatíženého věcným břemenem jako práva blíže právům relativním. Domníváme se tedy, že odlišná právní povaha věcných břemen a vlastnického práva není na překážku námi navrhovanému uspořádání, ale že je naopak podporuje.IV. Otázky evidence v katastru nemovitostíV souvislosti s pojednáním o věcných břemenech a jejich vzniku je vždy zapotřebí se zabývat i otázkou jejich evidence v katastru nemovitostí, protože věcná břemena jsou povinnou součástí této evidence [§ 2 odst. 4 písm. a) zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky] u nemovitostí zapisovaných do katastru. Významná je též otázka konstitutivnosti či deklarativnosti takového zápisu, resp. otázka formy, kterou takový zápis má mít. Ustanovení § 151o odst. 1 ObčZ stanoví, že k nabytí práva odpovídajícího věcným břemenům je nutný vklad do katastru nemovitostí. Stejně tak § 2 odst. 2 zákona č. 256/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, stanoví, že „práva uvedená v § 1 odst. 1 (mj. právo odpovídající věcnému břemeni – pozn. aut.) vznikají, mění se nebo zanikají dnem vkladu do katastru, pokud občanský zákoník nebo jiný zákon nestanoví jinak“.Z uvedeného by se zdálo, že ke vzniku práva odpovídajícího věcnému břemeni způsobem, který navrhujeme, je zapotřebí vkladu do katastru nemovitostí. Tato forma zápisu by pak měla konstitutivní povahu a právo odpovídající věcnému břemeni by vzniklo zpětně ke dni podání návrhu na povolení vkladu. Domníváme se, že tomu tak není.Výše citovaná právní úprava se týká situací, kdy právo odpovídající věcnému břemeni vzniká nebo se převádí, jinými slovy, případů, kdy osoba, které doposud takové právo nesvědčilo, má takového práva nabýt (arg. „k nabytí“, „práva vznikají“). V našem případě však zcizitel, který si část vlastnického práva ponechal, nepotřebuje nic „nabýt“, tím méně je nutné, aby mu nějaká práva „vznikala“. Dotyčná osoba je vlastníkem nemovitosti a všechna tato práva z titulu svého vlastnictví již má. Částečným převodem vlastnictví na jinou osobu tato práva nepozbývá (vždyť si je výslovně ponechala!), a je tudíž protismyslné požadovat, aby jí tato práva vznikla, či aby je nabyla. Z toho důvodu se domníváme, že není namístě takto vzniknuvší právo odpovídající věcnému břemeni zanášet do katastru nemovitostí vkladem.Domníváme se, že namístě je provést zápis tohoto věcného břemene záznamem, protože věcné břemeno není „zřízeno“ právním úkonem účastníků. Předmětem právního úkonu účastníků je dispozice s vlastnictvím movité věci. Pouze jako vedlejší produkt toho, že tato dispozice je jen částečná, se množina práv, které si zcizitel ponechal, přemění ve věcné břemeno. Stane se tak imanentně a automaticky okamžikem, kdy nabyvatel nabude zbytkové vlastnictví nemovitosti. Do tohoto okamžiku je zcizitel plným vlastníkem nemovitosti, po tomto okamžiku mu vlastnictví v daném rozsahu zanikne a zbylá práva nabudou charakteru věcného břemene. Podle našeho názoru by zápis do katastru nemovitostí měl probíhat tak, že katastrální úřad zapíše na základě povolení vkladu vlastnické právo novému nabyvateli s účinností ke dni podání návrhu na povolení vkladu (což má konstitutivní účinek) a zároveň záznamem zapíše současně se utvořivší právo odpovídající věcnému břemeni, což má účinek ryze deklaratorní. Jiný postup (např. lpění na vkladu obou práv) by vedl k neřešitelným problémům. Zejména by nebylo lze povolit samostatný vklad vlastnického práva nového nabyvatele nemovitosti, protože takový jednoduchý vklad by musel pokrývat celé vlastnictví, což však nemá oporu v převodním titulu, který obsahuje jednoznačné deductio servitutis. Stejně tak, pokud bychom připustili, že se zcizitel práv, která si ponechal, ujme až povolením vkladu „jeho“ věcného břemene, jen těžko by se odpovídalo na otázku, co je titulem, na základě nějž tato práva na dané mezidobí pozbyl, když převodní smlouva je ze svého dosahu jasně vylučuje.Domníváme se, že jediným správným řešením je právě navrhovaný „dvojzápis“, tedy vklad vlastnictví pro nového vlastníka s tím, že touto právní skutečností automaticky zbylá práva na straně zcizitele konvertují ve věcné břemeno, což se zapíše pouze záznamem. V. Dopady daňovéNastíněný způsob vzniku práva odpovídajícího věcnému břemeni má nemalé dopady do oblasti práva daňového. Vraťme se k původnímu příkladu uvedenému v úvodu tohoto článku. Převodce chce převést vlastnictví k nemovitosti na jinou osobu, chce však, aby mu k této nemovitosti vzniklo právo doživotního bydlení v některých místnostech, a to ve formě věcného břemene. Bude-li postupovat „klasickou“ cestou, pak převede celou nemovitost na nabyvatele a následně mu nabyvatel na nemovitosti zřídí příslušné věcné břemeno. Předmětem daně z převodu nemovitostí pak bude jednak cena převáděné nemovitosti [buď sjednaná nebo zjištěná,14 podle toho, která bude vyšší – § 10 písm. a) zákona č. 357/1992 Sb.] a dále i hodnota bezúplatně zřizovaného věcného břemena [§ 10 písm. c) zákona č. 357/1992 Sb.]. Cena nemovitosti se pak bude počítat z nemovitosti nezatížené závadami, protože fakticky nemovitost v okamžiku převodu zatížena břemenem ještě není. Daň z převodu nemovitosti se proto bude platit z „plné ceny“ nemovitosti a navíc ještě z ceny věcného břemene.Při postupu, který navrhujeme, bude situace poněkud odlišná. Především bude jiná zjištěná (a ovšem také sjednaná) cena nemovitosti, protože není převáděno čisté, úplné vlastnické právo k dané nemovitosti, ale jen jeho, byť podstatná, část. Taková cena musí být zákonitě nižší, přičemž při jejím stanovení se bude podle našeho názoru postupovat analogicky s § 48 vyhlášky č. 540/2002 Sb., k provedení některých ustanovení zákona o oceňování majetku, tedy jako by již nemovitost daným břemenem zatížena byla, protože fakticky je hodnota převáděného vlastnictví menší právě o hodnotu těchto práv. Vzniklé věcné břemeno pak podle našeho názoru vůbec předmětem daně nebude. Předmětem daně z převodu nemovitosti je dle § 9 písm. b) zákona č. 357/1992 Sb. jen „bezúplatné zřízení věcného břemene nebo jiného plnění obdobného věcnému břemeni při nabytí nemovitosti darováním“. Zřízení podle našeho názoru znamená úkon, který spočívá v tom, že subjekt A určitá práva nemá a činností subjektu B mu taková práva vzniknou. To však není případ námi navrhovaného postupu. V námi navrhovaném postupu zciziteli žádné právo nevzniká a není mu ani zřizováno. Zcizitel si pouze ponechává práva, která již měl. Věcné břemeno mu tedy není zřízeno, a nedochází tedy k úkonu, který by byl předmětem daně.Oproti „klasickému“ postupu je tak vzniklá daňová povinnost znatelně nižší, protože bude nižší cenou oceněna převáděná nemovitost a věcné břemeno vůbec nebude předmětem daně. Lze pravděpodobně očekávat tuhý odpor finančních orgánů proti takovému postupu, protože pro příjmovou stranu veřejných rozpočtů je znatelně výhodnější v úvo¬ du článku popisovaná „pomerančová“ metoda. Není však povinností daňových subjektů, aby si počínaly tak, aby jejich daňová povinnost byla co nejvyšší, ale je naopak jejich právem jednat tak, aby v rámci platných právních předpisů byla jejich daňová povinnost co nejnižší. Není tedy povinností daňových subjektů převádět nemovitosti daňově neefektivně, lze-li to dělat efektivně. Podle našeho názoru neuspěje případná námitka správce daně, že se ze strany účastníků převodu jedná o zastření skutečného stavu úkonu stavem formálně právním (§ 2 odst. 7 zákona č. 337/1992 Sb.). O takovou situaci by se jednalo, pokud by účastníci ve skutečnosti provedli něco jiného, než co „na oko“ sjednali v právním úkonu. Tak tomu však není. Účastníci se dohodli, že převedou neúplné vlastnictví k nemovitosti na jednoho z nich a druhému z nich že zůstane část vlastnického práva odpovídající věcnému břemeni, a přesně to se také stalo a přesně v souladu s touto skutečností účastníci vypočtou a zaplatí daň. Pokud se skutečný stav přesně shoduje s obsahem právních úkonů, nelze hovořit o zastření ve smyslu § 2 odst. 7 zákona č. 337/1992 Sb.Správce daně se poukazem na § 2 odst. 7 zákona č. 337/1992 Sb. nemůže domáhat toho, aby si účastníci právního úkonu počínali jinak, tedy aby převedli něco jiného, než převést chtějí, prostě proto, aby si, zcela protismyslně, vytvořili vyšší daňovou povinnost. Naopak je povinností správce daně respektovat právní a faktický stav, který je v souladu s právními úkony, které účastníci provedli.VI. ZávěremNámi nastíněný způsob vzniku věcných břemen na nemovitostech jistě není bezproblémový. Jsme si vědomi toho, že se jedná v České republice o poměrně neobvyklou právní konstrukci, která je však např. v sousedním Rakousku bez problémů používána. Přesto jsme však přesvědčeni, že její ideologický základ, totiž že je nesmyslné převádět všechna práva jedním směrem a pak jejich část zase zpátky, je správný. Jsme toho názoru, že výklad civilního práva má podporovat úsporná, efektivní a logická řešení a nebránit jim přepjatým formalismem. Je zřejmé, že navrženým způsobem není možné vytvořit všechna myslitelná věcná břemena a že jej jistě nelze využívat zcela univerzálně. Jedná se však podle našeho názoru o vhodnou alternativu, která může v některých případech přesněji vystihovat vůli stran a zejména vůli dárce, než dosavadní zažitý způsob řešení této právní otázky, který mohou někteří dárci považovat za ponižující. Příspěvek byl též publikován v časopise Právní rozhledy č. 21/2004. ________________________________________* JUDr. Milan Vašíček je advokátem v AK VAŠÍČEK, FRIMMEL a HONĚK, Brno-Praha, Dan Dvořáček je studentem V. ročníku Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně.1 Taková smlouva může mít jak povahu věcnou – zřizuje se jí věcné břemeno, tak i povahu obligační – kupující se zavazuje zřídit věcné břemeno.2 Srov. např. § 472 obecného zákoníku občanského: „Právem služebnosti jest vlastník zavázán, aby ku prospěchu jiné osoby vzhledem ku své věci něco trpěl nebo opomíjel. Je to věcné proti každému držiteli služebné věci účinné právo.“; dále oddíl 2 pododdíl 1 návrhu osnovy nového občanského zákona: „Věc může být zatížena služebností, která postihuje vlastníka věci jako věcné právo tak, že musí ve prospěch jiného něco trpět nebo opomíjet.“ (zdroj: http://www.juristic.cz).3 Srov. pododdíl 7 návrhu osnovy nového občanského zákona a důvodovou zprávu k němu: „Reálná břemena jsou charakterizována dočasností a vykupitelností, zejména však tím, že zavazují vlastníka obtížené nemovitosti k nějakému konání (např. udržovat studnu pro jiného vlastníka, pravidelně dodávat jinému spotřebitelné věci jako potraviny nebo otop, ale i vzdát se náhrady, jež by jinak vlastníku zatížené nemovitosti náležela v přítomnosti nebo budoucnosti apod.). Tím se liší od služebností, pro něž je charakteristická povinnost vlastníka služebné věci k pasivitě (nekonání).“ (zdroj: http://www.juristic.cz).4 Blíže viz Rouček, F., Sedláček, J. Komentář k československému zákoníku občanskému. Praha : Právnické knihkupectví a nakladatelství Linhart, 1935, reprint Praha : Linde, 1998. Komentář k § 472.5 Neboť známe inominátní smlouvy coby právní úkony zakládající autonomií vůle formované relativní obligační vztahy, neznáme však „inominátní věcné právo“, tedy věcné právo, jehož formu by definoval jeho „zřizovatel“. 6 „Oddělitelná“ ve smyslu pozitivního práva, tedy taková, s níž pozitivní právo umí nakládat jako se samostatnou.7 Eliáš, K. Ideál abstrakce, klec kazuistiky a pasti pro právní praxi, in Sborník XIV. Karlovarské právnické dny. Praha : Linde, 2004, s. 61.8 Podle našeho názoru měl Ústavní soud na mysli doslovné, nikoli kogentní znění zákona. Vůle účastníků právního úkonu nemá, alespoň podle převládající teorie práva, přednost před kogentními normami zákona. Může však mít přednost před adekvátním gramatickým výkladem.9 K tomu srov. např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I ÚS 86/99 a III ÚS 86/98 „v případě, že zákon připouští dvojí výklad, je v intencích uplatnění zásad spravedlivého procesu nezbytné dát při jeho aplikaci přednost tomu z nich, který je ve své interpretaci s ústavním pořádkem ČR co nejvíce v souladu“.10 Kupř. nelze podle našeho názoru konvertovat část vlastnického práva do obligace, protože obligace není věcným právem.11 Fiala, J. Charakteristika právní povahy věcných břemen. Časopis pro právní vědu a praxi, 1998, č. 3, s. 403.12 Macur, J. Občanské právo procesní v systému práva. Brno : 1975.13 Podle zájmové teorie jsou absolutními ta práva, která vykazují nejnižší stupeň integrace společenských zájmů, což je zejména vlastnictví, které maximalizuje zájmy vlastníka a pouze minimálně respektuje zájmy celku. Naopak práva obligační jsou zpravidla výsledkem působení tržních či obdobných sil, a proto vykazují nejvyšší stupeň integrace společenských zájmů, a z toho důvodu je v rámci zájmové teorie řadíme k relativním (dle op. cit. sub 11, s. 407).14 Zákon č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku.Nejčtenější 165/2007 Sb. - Nařízení vlády o vymezení Ptačí oblasti Heřmanský stav – Odra – Poolší168/2007 Sb. - Vyhláška, kterou se mění vyhláška Ministerstva životního prostředí č. 381/2001 Sb., kterou se stanoví Katalog odpadů, Seznam nebezpečných odpadů a seznamy odpadů a států pro účely vývozu, dovozu a tranzitu odpadů a postup při udělování souhlasu k vývozu, dovozu a tranzitu odpadů (Katalog odpadů), ve znění vyhlášky č. 503/2004 Sb166/2007 Sb. - Vyhláška, kterou se mění vyhláška č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách167/2007 Sb. - Vyhláška, kterou se zrušují některé právní předpisy v působnosti Ministerstva zdravotnictví169/2007 Sb. - Sdělení Ministerstva vnitra o vyhlášení nových voleb do zastupitelstva obce158/2007 Sb. - Zákon, kterým se mění zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů159/2007 Sb. - Zákon, kterým se mění zákon č. 72/2000 Sb., o investičních pobídkách a o změně některých zákonů (zákon o investičních pobídkách), ve znění pozdějších předpisů160/2007 Sb. - Zákon, kterým se mění některé zákony v oblasti ochrany spotřebitele161/2007 Sb. - Nález Ústavního soudu ze dne 8. března 2007 ve věci návrhu na zrušení obecně závazné vyhlášky města Ústí nad Labem č. 1/2004 k zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku162/2007 Sb. - Nález Ústavního soudu ze dne 8. března 2007 ve věci návrhu na zrušení obecně závazné vyhlášky města Kladna č. 32/01 o zajištění veřejného pořádku při poskytování hostinských činností a pořádání veřejných produkcí na území města Kladna163/2007 Sb. - Nález Ústavního soudu ze dne 13. března 2007 ve věci návrhu na zrušení obecně závazné vyhlášky statutárního města Plzně č. 17/2004 o vymezení veřejných prostranství, na nichž se zakazuje prostituce, a obecně závazné vyhlášky statutárního města Plzně č. 3/2006 k zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku, kterou se vymezují veřejná prostranství, na nichž se zakazuje prostituce164/2007 Sb. - Nález Ústavního soudu ze dne 20. března 2007 ve věci návrhu na zrušení čl. 3 odst. 1, čl. 5, čl. 6 odst. 1, čl. 8 odst. 2, čl. 10 odst. 4 a 6, čl. 12 odst. 2 a 5, čl. 13 odst. 1 písm. b) a c), čl. 16 odst. 1, čl. 18 odst. 1, čl. 21 odst. 1 a 2, čl. 22 odst. 2, čl. 30 odst. 2, čl. 31 odst. 1 a čl. 31 odst. 3 oddílu IX. obecně závazné vyhlášky obce Boží Dar č. 1/2003 o místních poplatcích

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Pojištění

Proč mít úrazové pojištění

Proč mít úrazové pojištění?:: Úrazové pojištění - proč, jak a kde ::Jak na pojištění. Proč mít úrazové pojištění? Hlavním účelem úrazového pojištění je zmírnit finanční ztráty, které vám úraz způsobí. Články v sekci Úrazové pojištění - Měšec.czNapište nám svůj názor na zdražení pojistek, které by mohla mít na svědomí nová daň.. 22. 4. 2009 0:00 Michal SalmonCestovní pojištění, Havarijní pojištění, Ostatní pojištění, Pojištění domácnosti a nemovitosti, Pojištění odpovědnostiÚrazové pojištění dětí - www.urazove-pojisteni-deti.czNechápu třeba, proč je nabízeno úrazové pojištění, které kryje to nejhorší, tedy smrt dítěte. Proč pojišťovat toto riziko? Když už se dítěti cokoli stane, a následkem úrazu se stane to nejhorší, tak k čemu jsou nám peníze? úrazové pojištění | Diskuzní fóra pro finanční poradceNo asi mě nebudete mít ráda, ale domnívám se, že nejlepší pojištění pro dítě je, když je dobře pojištěný rodič. Když tam budete mít jen smrt úrazovou, tak to prostě Vaše děti zajišťuje nedostatečně. Úraz není jediná možnost, která. Proč se vyplatí mít cestovní pojištění?proč mít cestovní pojištění, zřízení cestovní pojištění, cestovní pojištění, cestovni pojisteni, vyplatí se cestovní pojištění, pojištění domácnosti, proč cestovní pojištění, cestovní smlouva vzor, proc cestovni pojisteni, Úrazové pojištění Slavia (ŠOFÉR) - Pojištění.czTento produkt zahrnuje pojištění řidiče pro případ smrti následkem úrazu a pojištění pro případ vzniku trvalých následků způsobených úrazem, ke kterému dojde při dopravní nehodě motorového vozidla nebo v souvislosti s řízením či. Centrum pojištění: Pojištění osobNapříklad úrazové pojištění – jedna pojišťovna považuje za trvalé následky jen to, když následkem úrazu přijdete o nějaký orgán, jiná pojišťovna Vám za stejné peníze proplatí jakýkoli trvalý následek, třeba i větší jizvu nebo špatně srostlý. Čeká nás povinné úrazové pojištěníJedním z nich je i zavedení povinného úrazového pojištění zaměstnanců - ne že by doposud něco podobného neexistovalo, ale od ledna 2008 to bude třetí obligatorní pojištění. Proč mít úrazové pojištění? To to bolí, to to píchá...zlomená noha, ruka v sádře? Kdo by neznal. Jestlipak máte úrazové pojištění? Úrazové pojištění je určitě jedna z věcí, která stojí za zvážení. Každý úraz je nepříjemný a to nejen z pohledu bolesti, ale iPocit jistoty a bezpečí pro Vás a Vaši rodinu Nabízíme: Kapitálové životní pojištění Rizikové životní pojištění Důchodové životní pojištění Úrazové pojištění Pojištění privátního majetku Cestovní pojištění Cestovní zdravotní pojištění cizinců Proč se pojistit? Pro pocit klidu, zajištění. Pojištění - FinančníNoviny.cz. trvalými následky, znamená podstatný zásah do života jedince i jeho rodiny. Proto není na škodu mít sjednáno úrazové pojištění. Na co všechno se úrazové pojištění vztahuje a proč je dobré se pojistit, to se dozvíte v naší abecedě.Úrazové pojištění - Diskuse - eMimino.czAhoj Janiku, každopádně je důležité mít životní a úrazové pojištění hlavně pro tebe a manžela a až v zápětí dítko. Nejlepší je mít dítě na své pojistce, to vychází i levněji než pojištění přímo pro děti. . Ildo, proč ne stavebko? Úrazové pojištění zaměstnanců se...světa pojištění6.6.2012 Základním principem nové právní úpravy úrazového pojištění zaměstnanců bude koncipováno jako soukromé, založené na pojistné smlouvě. . A proč stát vybral právě Kooperativu a Českou pojišťovnu? Na život a...proč je vhodné mít životní pojištění – FinExpert.cz29. 9. 2005 | Investujeme | Pojištění. Druhy životního pojištění. Kapitálové životní pojištění (dále jen KŽP) je nejčastěji uzavírané životní pojištění. Spojuje rizikové pojištění pro případ smrti a pojištění pro případ dožití.

Pokračovat na článek


Online pojištění

Pokud jste se rozhodli pro zřízení pojistky pro vaši domácnost, je zapotřebí, abyste si pojištění také dobře navolili. Jen tak vám pojištění domácnosti v případě pojistné události zaručí krytí nákladů vzniklých škod. Nejčastěji se může jednat o poškození přírodními živly, krádeže nebo zničení vašeho majetku. Ani případy vandalismu dnes nejsou ojedinělé.Při pojištění domácnosti mějte na paměti následující tři pravidla:Adekvátně nastavená výše pojištění domácnosti je základ. Protože, pokud byste svou domácnost tzv. podpojistili, mohlo by se stát, že by došlo jen k určitému krytí, které by bylo v nedostačující výši. V praxi to znamená, že když si domácnost, jejíž skutečná hodnota je např. 2 miliony Kč, pojistíte jen na 200 000 Kč, náhradou dostanete pouze 20 000,- Kč.Ale ani nadpojištění domácnosti není účelné, protože pokud byste si svou domácnost pojistili nad rámec její skutečné hodnoty, máte v případě pojistné události nárok na plnění jen do skutečné hodnoty dané nemovitosti či bytu. V praxi to zase znamená, že pokud budete mít domácnost o hodnotě např. 1 milion korun pojištěnou na 2 miliony korun a dojde k jejímu úplnému zničení, bude vám vyplacen jen ten 1 milion Kč. Jen byste zbytečně platili za vyšší pojistku… a to není dobré hospodaření s vašimi investicemi.Vzhledem k tomu, že je pojištění domácnosti dnes na trhu nabízeno mnoho konkurenčními pojišťovnami, udělejte si před podpisem smlouvy analýzu všech možností, abyste smlouvu uzavřeli s tou pojišťovnou, která má produkt nejvýhodnější. Nejste li schopni toto srovnání učinit sami, kontaktujte odborný finanční server.

Pokračovat na článek


Jak rozumně pojistit domácnost

 Pokud jste se rozhodli pro zřízení pojistky pro vaši domácnost, je zapotřebí, abyste si pojištění také dobře navolili. Jen tak vám pojištění domácnosti v případě pojistné události zaručí krytí nákladů vzniklých škod. Nejčastěji se může jednat o poškození přírodními živly, krádeže nebo zničení vašeho majetku. Ani případy vandalismu dnes nejsou ojedinělé.Při pojištění domácnosti mějte na paměti následující tři pravidla:Adekvátně nastavená výše pojištění domácnosti je základ. Protože, pokud byste svou domácnost tzv. podpojistili, mohlo by se stát, že by došlo jen k určitému krytí, které by bylo v nedostačující výši. V praxi to znamená, že když si domácnost, jejíž skutečná hodnota je např. 2 miliony Kč, pojistíte jen na 200 000 Kč, náhradou dostanete pouze 20 000,- Kč.Ale ani nadpojištění domácnosti není účelné, protože pokud byste si svou domácnost pojistili nad rámec její skutečné hodnoty, máte v případě pojistné události nárok na plnění jen do skutečné hodnoty dané nemovitosti či bytu. V praxi to zase znamená, že pokud budete mít domácnost o hodnotě např. 1 milion korun pojištěnou na 2 miliony korun a dojde k jejímu úplnému zničení, bude vám vyplacen jen ten 1 milion Kč. Jen byste zbytečně platili za vyšší pojistku… a to není dobré hospodaření s vašimi investicemi.Vzhledem k tomu, že je pojištění domácnosti dnes na trhu nabízeno mnoho konkurenčními pojišťovnami, udělejte si před podpisem smlouvy analýzu všech možností, abyste smlouvu uzavřeli s tou pojišťovnou, která má produkt nejvýhodnější. Nejste li schopni toto srovnání učinit sami, kontaktujte odborný finanční server. 

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Půjčky a úvěry

Hypotéky pro všechny

Pokud se chystáte koupit či postavit dům nebo byt, bez hypotéky sepravděpodobně neobejdete. Hypotéky patří mezi základní bankovní produkty.Zřízení hypotéky v bance však je dosti náročné, půjčka rozhodně není vhodnápro každého. Měli jste v minulosti problémy se splácením? Máte podprůměrnýpříjem? Na hypotéku v bance rovnou zapomeňte. Naštěstí existují nebankovníhypotéky, které jsou vhodné právě pro Vás!Základním produktem je nebankovní hypotéka, která jevelmi podobná té bankovní, jen si ji může zřídit skutečně každý. Nebankovníhypotéka patří k základním produktů nebankovních společnostní. Měli jstev minulosti problémy se splácením? Jste nezaměstnaní? Je Váš příjempodprůměrný? Nebankovní hypotéka Vám bude zřízena za každé situace. Jak siprodukt nebankovní hypotéka zřídit? Je to velmi snadné. Stačí vyplnitkrátký online formulář a čekat, než Vám bude nebankovní hypotéka schválena.Speciálním typem je tzv. americkáhypotéka. Americká hypotéka je bezúčelový úvěr, vhodný pro ty, kteříchtějí standardní hypotéku, ale její prostředky chtějí využít k jinýmúčelům. Americká hypotéka je právě pro toto stvořená. Americká hypotéka mástejné podmínky jako nebankovní hypotéka a bude Vám zřízena bez udánídůvodů využití peněz.Zkrátka, s půjčenými financemi si můžete nakládat libovolně. Je to jenna Vás! Jak americká hypotéka tak nebankovní hypotéka jsou velmi kvalitní aoblíbené produkty, které zaplňují místo tam, kde je vytvořily banky. Pokudsi nemůžete dovolit hypotéku z banky, americká hypotéka i nebankovníhypotéka je jasnou volbou.

Pokračovat na článek


Hypotéka nebankovní cestou

Hypotéka – dlouhodobý úvěr s nižším úrokem – je stále více vyhledávanější a prakticky každý, kdo se chystá nakoupit, postavit či rekonstruovat nemovitost má i ni zájem. Málokdo si totiž může dovolit zaplatit celou částku najednou. Bohužel, stejně jako u běžných úvěrů nabízených bankami tak i hypotéky nejsou schváleny každému. Banky mají zkrátka obecně velmi přísné podmínky pro schvalování půjček a tak si hypotéku může dovolit jen někdo. Právě proto existuje celá řada nebankovních společností, které nabízí nebankovní hypotéky vhodné pro ty, kteří si hypotéku v bance dovolit nemohou. Mnohé nebankovní společnosti působí na trhu již řadu let, mají dobré jméno, jsou renomované a kvalitní. Zřízení hypotéky od takových společností se bát nemusíte.A co vlastně pojem nebankovní hypotéka skrývá? Nebankovní hypotéka je taková hypotéka, která je zřízena nebankovní společností. Nebankovní hypotéka je ve většině případů vhodná prakticky pro každého. Bývá nabízena bez registru, takže je nebankovní hypotéka vhodná i pro ty, kteří měli v minulosti problémy se splácením a octli se v registru dlužníků. Nebankovní hypotéka je také často zřizována těmi, kteří mají nízký příjem nebo vůbec žádný. Nebankovní hypotéka je tak vhodná i pro nezaměstnané.Pokud Vám vyhovuje styl hypotéky avšak chcete použít finanční prostředky k jiným účelům, porozhlédněte se po nebankovním produktu zvaném americká hypotéka. Americká hypotéka je bezúčelový úvěr. Její prostředky tak můžete bez obav použít na cokoli. Americká hypotéka je vhodná na cokoli! Tags: americká hypotéka, nebankovní hypotéka

Pokračovat na článek


Banky nutí lidem úvěry

Nějak v tomto duchu se diskutuje v novinách. Názory se různí s tím, že hlavně odborníci se vyjadřují zdrženlivěji. Já bych to viděl ještě jinak. Berte následující slova jen jako příspěvek do diskuse.Domnívám se, že banky jen konají svou práci. Práci, kvůli které byly založeny. Práci, kterou její klienti potřebují. Banky přece mají, mimo jiné, umožňovat spoření a investice a také poskytovat půjčky. Jsou to podnikatelé, kteří pro svoji práci potřebují reklamu. Vždyť musí alespoň vzbudit dojem, že právě oni jsou nejlepší. A nabízet půjčku bez věcného obsahu není tak efektivní.Zcela stejně, ale již s tou věcnou cíleností a tudíž agresivněji, se chovají např. prodejci aut, cestovní kanceláře, prodejci vybavení domácností a mnoho dalších. Právě oni mimo svůj hlavní artikl nabízejí ještě všemožné způsoby financování na dluh. Z hlediska obecného pohledu jsou právě oni těmi našeptávači. Právě oni lákají zákazníky na možnost okamžitého nákupu. Mohou je nechat oslnit leskem nabízeného zboží a ztížit jim úvahy nad splácením dluhu. Nad jejich chováním se přitom nikdo nepozastavuje.Vypadá to, jako by za všechny úvěrové problémy klientů mohly jen banky. Klient si jen vezme úvěr a zřejmě netuší, že jej musí splácet. Ono se to hodí do současného vidění finančního světa. Svět je, bohužel asi oprávněně, viní ze spuštění krizového stavu a za všemi jeho aktivitami vidí nebezpečí.Banky mohou ovlivnit mnoho. Jsou na počátku schvalování úvěru a měly by mít proto kvalitně nastavené hodnocení rizik. Jejich eliminace předložením potvrzení o příjmu, o nákladech domácnosti, o splátkové historii atp. je ovšem slušně řečeno na kočku. Všechny tyto doklady vyžadované bankami hodnotí pouze historii. Nemohou ovlivnit to, že za měsíc někdo přijde o práci nebo onemocní. Že se třeba rozvede nebo ve svém životě přijme jiné priority.Je to jen a jen alibi, které ale nemá žádnou hodnotu. Jako zajištění jsou tyto papíry zcela bezcenné. Nabízet úvěr bez těchto oficialit je rizikové, jen pokud přitahuje zájem klientů, kteří by dveře bonity a spolehlivosti jinde neotevřeli. V tom je činnost podobných společností rizikovější a proto jsou podobné úvěry dražší. Je třeba eliminovat potenciální ztráty.Snažím se banky trochu obhájit. Co jim však zásadně neodpustím, je jejich úvěrová politika ve světle porovnání sazeb u spoření a investic. Vždyť v úrokových sazbách u spořících účtů nebo termínových vkladů a v sazbách úvěru, je řádový rozdíl. Pokud má být RPSN u úvěru 15 – 20 %, pak by měl být spořící úrok maximálně na úrovni 1/5. Někde u 4 – 5 %. Tak tomu bohužel není. Banky tak vydělávají dvakrát. Na vysokých úrocích za úvěry a za nízké úroky za vklady. V tomto úhlu pohledu jsou pro mě ty špatné.

Pokračovat na článek


Státní podpora nové výstavbě jen omezeně

Nemohu než se připodepsat pod text Marka Loužka, jehož „CEPovský" názor na socialistickou bytovou politiku v ČR sdílím já i Evropští demokraté jen s jedinou výhradou. Tou je problém mladých rodin, zpravidla nepříliš majetných a spíše nízkopříjmových, které se díky zdeformovanému trhu s byty a neřešené deregulaci nemohou dostat k levnému nájemnímu bydlení, především ve větších městech a samozřejmě v Praze. Jen pro pobavení čtenáře musím zmínit zcela vážně míněnou výtku pana předsedy Klause, jehož mamince na Vinohradech zlý primátor, myslím v roce 2000, zase zvýšil nájem v obecním bytě asi o dvě stovky! To bylo poslední legální zvyšování nájmů koeficientem inflace, než ústavní soud zrušil vyhlášku o nájemném! Deset předchozích let ŽÁDNÁ vláda, ani pravicová koalice ODS - ODA - KDU, nenašla odvahu zavést například desetiletou přechodnou lhůtu k úplnému uvolnění nájmů. Ale zpět k mladým - ti mají vážně problém – pokud nejsou bezdětní a nemají oba alespoň průměrný příjem, těžko si najmou přijatelný byt, byť i na sídlišti. Proto bytový program Evropských demokratů počítá s jedinou formou státní podpory, kterou je příspěvek obcím na nájemní startovací byty pro mladé, event. i jako sociální byty pro zvláštní sociální případy. Ten by umožnil postavit - nebo koupit na trhu již postavené a rekonstruovat panelové – byty pro časově omezené nákladové nájemné, tedy bez zisku pro obec. Doplňkem může být ještě zřízení Garančního fondu na ručení prvých hypoték pro mladé, kteří nemají ručení a teprve začínají pracovat.  Smlouva na pět let, s eventuální možností prodloužení vždy jen o rok,  by pomohla začít slušný život, mít děti – nezbytná podmínka fungující penzijní reformy! - šetřit a vzít si hypotéku na koupi vlastního bytu. Pro představu – šlo by v Praze o 500 – 1000 bytů za rok, které by nemusely být postaveny nově, ale byly by třeba vykoupeny na sídlištích a rekonstruovány. Tak by šlo navíc zabránit postupné změn sídlišť v gheta, nestavět startovací byty tam, kde se uvolní neprivatizovatelné byty v panelových domech či doplňovat lokality drobnými objekty pro mladé rodiny přinášející oživení do stárnoucí lokality.M. Loužek nezmínil státní podporu stavebního spoření -  ED navrhují po pětiletém přechodném období zcela zrušit státní podporu spoření, které neplní svůj účel a slouží pro spoření s výnosem vysoko nad průměrem bankovního trhu. Asi 16 miliard korun je tak vynaloženo de facto mimo oblast bydlení – kdyby jen odhadovaná třetina byla použita na sociální dávku potřebným občanům k vyrovnání jejich nákladů bydlení při okamžité deregulaci, byly by státní prostředky vynaloženy efektivněji. Zmíněná podpora hypoték činí méně než 6 mld.  

Pokračovat na článek