Výsledky vyhledávání pro dotaz zájmů

Výsledky vyhledávání v sekci: SOS

Notářský zápis jako rozsudek bez soudu

Notář má v českém zákonodárství výjimečné postavení. Řada byrokratických zákonů, nařízení a předpisů mu zajišťuje pohodlnou práci a život. Občanu nestačí dostavit se na úřad a předložit listinu. Většinou ji musí mít ověřenou. Notář si proškolí nějakého pracovníka, který vezme občanku a potvrdí, že tento člověk je totožný s tím, kdo dokument podepsal. Přitom by stačilo, aby si to ověřil úředník při samotném podání.Notářský zápisPokud některý zákon vyžaduje sepsání notářského zápisu, znamená to dostavení se k notáři, který sepíše nějaké skutečnosti a ze zápisu se stává veřejná listina. Stejně tak jsou stejnopisy, opisy a výpisy z notářských zápisů veřejnými listinami a mají stejnou právní sílu. Proč je třeba tolik byrokracie, netuší asi ani zákonodárci, ale shromažďování listin je takovým národním sportem. Je tím vykázána nějaké práce a stohy v archívech jakoby vypovídají o pracovním nasazení úředníka.Zajišťovací institutyExistuje však jeden opravdu zajímavý a užitečný notářský zápis. Zajistit si skutečné a bezpodmínečné splacení nějaké pohledávky, není jednoduché. A hlavně nemusí být jisté, rychlé ani levné. Zajištění směnkou znamená poplatek soudu a nějaký čas na soudní řízení. Realizace zástavy na nemovitosti také není jednoduchá a smlouvy nebo z nich neuhrazené závazky se musejí žalovat, dokazovat a platit. Ale jeden zajišťovací institut je v podstatě rozsudkem.Notářský zápis se svolením k vykonatelnostiPrávě vykonatelnost je tím kouzelným termínem. V podstatě se přestává jednat o zajišťovací instrument a začíná pro dlužníka skutečný problém. Pokud někdo chce mít exekuční titul, na který nemusí roky čekat, zvolí právě tuto možnost. Sepsání závazku a bezpodmínečný souhlas s exekucí jsou nevídaným nástrojem v rukou věřitele, který může být bez dalších problémů v případě nesplnění dluhu ihned realizován.Závazkový právní vztahVykonatelný notářský zápis není samospasitelný a použít se může jen u závazkových vztahů, tedy těch, kde vzniká nějaká povinnost na jedné straně a právo nebo povinnost na straně druhé. Tento zápis lze použít tedy u půjček, obchodních smluv, pronájmů, ale nelze se domáhat osobnostních, autorských nebo jiných práv, která znamenají nějaký vzájemný sporný nárok. Pokud tedy někdo nesplní svůj závazek, může se použít sepsání notářského zápisu, který musí (bez toho je absolutně neplatný) obsahovat:1. označení osoby, která se zavázala ke splnění pohledávky nebo jiného nároku (tzv. osoba povinná), včetně uvedení údaje, jak byla ověřena její totožnost,2. označení osoby, jejíž pohledávka nebo jiný nárok mají být splněny (tzv. osoba oprávněná), včetně uvedení údaje, jak byla ověřena její totožnost,3. skutečnosti, na nichž se pohledávka nebo jiný nárok zakládá,4. předmět plnění,5. dobu plnění,6. prohlášení povinné osoby o svolení k vykonatelnosti zápisu.Notářský zápis může obsahovat také smluvně sjednaná další ustanovení, která se přímo váží k závazku. Tedy se závazkem může být spojován úrok, předání věci nebo vrácení jistiny. Pokud se uvede nějaká skutečnost, která se závazkem nesouvisí (třeba otázka jiných vzájemných vztahů, nájmů, pronájmů), pak toto nebude znamenat neplatnost zápisu, ale neplatnost jen takových ustanovení.Další náležitostiNotářský zápis musí především obsahovat přesnou formulaci, že věřitel souhlasí s vykonáním (tedy exekucí) na svůj majetek, že byl o této možnosti poučen a rozumí jí. To znamená, že může být po uplynutí lhůty k zaplacení dluhu notářský zápis ihned předán exekutorovi a bez dalšího zkoumání zahájena exekuce. Notářský zápis má ale od soudního rozhodnutí přece jen jednu menší nevýhodu. Dlužník se může domáhat jeho zrušení a to proto, že oprávněná osoba nemá na plnění nárok. Věřitel je tak chráněn proti tomu, aby třeba i při splnění svého závazku věřitel stejně neuplatnil možnost exekuce a nevymáhal dluh znovu. Což se někdy stává například u směnek, kde si dlužník nevyžádá tento cenný papír zpět.Notářský zápis s doložkou vykonatelnosti je skvělým zajišťovacím instrumentem a může zbavit věřitele mnoha starostí. Výhodou sepsání je, že notář odpovídá za formální i věcnou stránku a jde tedy o velice obtížně zpochybnitelný doklad. Věřitel tak nemusí utrácet další prostředky, nervovat se u soudu nebo vyhazovat peníze a platit další náklady. Tento institut se málo využívá, ale měl by se dostat do popředí zájmu podnikatelů. Kdo myslí na důsledky, má potom daleko větší možnost domoci se svých peněz.

Pokračovat na článek


Mediace – možnost vyřešení sporu

Tato metoda je dnes stále běžnější nejen pro řešení partnerských vztahů, ale také sporů vzniklých mezi obchodními partnery.Konfliktům se nevyhneme ani v pracovním životě. Je třeba hledat cesty k jejich vyřešení a rozlišovat vzniklé a vyřešené spory. Spousta podnikatelů a manažerů toto podceňuje. Může se stát, že nám nějaký spor přeroste přes hlavu a my tomu z různých důvodů neumíme pomoci, přešlapujeme na místě a trpíme my i naše podnikání.Spory s dodavateli, odběrateli, obchodními partnery, zákazníky anebo vlastními zaměstnanci jsou i při sebedůslednější prevenci na denním pořádku a často nás stojí více času, energie i peněz, než bychom si přáli. Neřešitelnost některých sporů dohání celou věc až k soudu, který je zdlouhavý, náročný a nezřídka znamená i absolutní konec spolupráce s rozhádaným partnerem. Jednou z moderních alternativ k soudnímu řešení sporů je mediace.Pojem mediaceMediace je procesem, ve kterém neutrální třetí strana (mediátor) pomáhá dvěma (nebo více) stranám najít řešení vzájemného konfliktu, a to formou dialogu. Cílem mediace je dosažení dohody. Mediace je dobrovolná a je možné ji kdykoli přerušit. Mediace může předcházet řešení sporu soudní cestou, probíhat paralelně s ním, také může následovat až po něm. Kdo je to mediátorMediátor je nezávislý odborník na efektivní vyjednávání.  Má za úkol řízení procesu jednání, vytváření optimálních podmínek pro dorozumění účastníků a nalezení řešení, která jsou v zájmu obou (všech) stran. Mediátor podporuje schopnosti účastníků urovnat konflikt vlastními silami. Jeho úkolem v žádném případě není daný problém posuzovat, ani rozhodovat o jeho řešení.            Využití mediace Mediací je možné řešit všechny druhy konfliktů v kterékoli fázi jejich vývinu, a to i v případě již započatého soudního sporu. Vhodné je využít mediaci při sporech, ve kterých si nejste úplně jisti svou právní převahou. Také v těch, u kterých víte, že nemáte šanci uspět, a přesto byste je rádi vyřešili. Skvěle využitelná je pro spory, na kterých máte svůj podíl viny vy i váš protějšek a spory, které potřebují rychlé řešení, anebo když víte, že s druhou stranou budete a chcete přicházet do styku i po skončení procesu. Příprava a průběh mediace Mediátor dohodne výměnu a shrnutí faktů o konfliktu a poskytne je stranám k vzájemnému vyjádření. Poté domluví místo, termín, fakturaci a mediační smlouvu (smlouva mezi stranami o účasti na mediaci).Mediátor rokuje se stranami společně, případně jednotlivě. Z mediace se nevyhotovuje žádný zvukový ani písemný záznam. Mediátor, případně jeho asistent, jsou oprávněni dělat si z průběhu mediace poznámky, které se následně zničí. Každá na mediaci zúčastněná osoba je povinna zachovat důvěrnost informací z mediace a nezneužít je. Včetně skutečnosti, že se mediace vůbec konala.Mediátor pomůže stranám zformulovat mediační dohodu, která je pro ně právně závazná. Exekuční titul tato dohoda získá následně ve formě notářské zápisnice. Mediaci je možné ukončit podpisem mediační dohody, odstoupením jedné ze stran od mediace nebo rozhodnutím mediátora v případě, že pokračování mediace není žádoucí pro dosažení smíru.Kde najít mediátora?Vzhledem k tomu, že mediátora budete hledat v choulostivé situaci, jakou jistě je obchodní spor, obracejte se výhradně na akreditovaného mediátora. Pomoci vám v tom může Asociace mediátorů České republiky.  Připravte se na to, že v průběhu mediace možná nevyřešíte všechny problémy. Ale můžete dosáhnout dohodu v jiných oblastech, než jste čekali. V každém případě je potřeba být otevřen přijímat a navrhovat kompromisy. Hlavní přednosti mediace oproti soudnímu řízení1. dobrovolnost díky férovosti, protože z mediace nikdo nevychází jako poražený2. kontrola nad průběhem vyjednávání a transparentnost využívaných argumentů a informací3. efektivita, rychlost a flexibilita4. menší finanční náročnost z hlediska investice i z hlediska možné soudní prohry5. možnost přerušení procesu bez jakýchkoliv důsledků6. rokování v bezstresovém prostředí a možnost zachování dobrých vztahů s druhou stranou procesuNěkteré spory jsou natolik technicky specifické, že soud není schopný se ke sporu rychle a kompetentně vyjádřit. Pokud tedy máte se svým protějškem spor, jemuž obsahu rozumíte pouze vy, najměte si jako mediátora člověka, který je ve vaší profesní oblasti doma a bude rozumět tomu, proč problém vznikl i jaká se nabízejí řešení. Vyhnete se tak riziku, že se váš spor neúnosně protáhne a dokazování se stane nekonečným. 

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Finance

Odhad velikosti průměrných vážených nákladů kapitálu, výpočet WACC

VK a její průměrné riziko.Možnost takové investice ale téměř určitě nikdy nenastane, takže teoreticky správné je WACC vyšší či nižší rizikovost oproti průměru firmy zohlednit. Rovněž odlišná struktura financování a jiné (inkrementální) náklady požadované investory (tj. bankou nebo námi) při úpravě "průměrného firemního" WACC je teoreticky žádoucí zohlednit.V předchozím textu jsme se problému stanovení v případě nákladů cizího kapitálu již dotkli. Řekli jsme, že pokud bychom si měli na určitý projekt půjčit, náklad tohoto projektu bude úroková sazba, za kterou nám banka peníze na tento projekt poskytne. Pokud vyhodnotí námi předložený záměr pozitivně, může nám peníze poskytnout za stejnýchpodmínek jako úvěry v minulosti. Pokud její oddělení credit-risk managementu shledá vyšší riziko (rizikovější obor, kde se chceme angažovat, vyšší provozní páka atp.) a peníze nám půjčí, bude požadovat vyšší úrokovou sazbu. Z hlediska struktury financování našeho projektu (tj. výše finanční páky), čím bude podíl našeho dluhu vyšší, tím vyšší riziko banka podstupuje a tím bude pro nás obtížnější za jinak nezměněných podmínek úvěr získat, resp. tím vyšší budou stanovené sazby. Stejným způsobem budeme celou situaci hodnotit i my. Vyšší podíl bankovního dluhu (vyšší finanční páka) pro nás představuje vyšší riziko spojené s povinností platit úroky bez ohledu na vývoj našeho hospodaření. Rovněž případná vyšší provozní páka nebo rizikovější sféra, kam investujeme, zvyšuje naše riziko podnikání. Takže i naše požadovaná výnosová míra (resp. náklad vlastního kapitálu) bude v případě takové investice vyšší oproti "firemním" hodnotám v rámci WACC.Tyto nové hodnoty nákladů obou složek kapitálu spolu s jejich vzájemným poměrem na financování investice zakomponujeme do "průměrného firemního" WACC a jeho upravenou hodnotu použijeme k jejímu diskontování.Stabilní cílová strukturaTeoreticky lze omezit riziko spojené s finanční pákou (strukturou financování) tak, že budeme zachovávat při financování našich investic stejnou strukturu, jako jsou financována naše firemní aktiva. K tomu ale bude třeba zajistit potřebnou výši zisku, který by byl v dané proporci s novými úvěry v rámci jednotlivých investic reinvestován nebo zvýšení vlastního kapitálu vkladem každého z nás. Pokud jsou naše zisky dostatečné, můžeme z nich stejnou proporcí k novým úvěrům hradit jednotlivé investiční projekty, takže poměr cizích zdrojů (úvěrů) bude sice růst, ale proporčně s našimi vlastními zdroji financování (vlastním kapitálem). To zajistí zachování stejného poměru financování jednotlivých investic a aktiv ve firmě. Jaký to může mít efekt? Banky uvidí, že se nemění stupeň našeho zadlužení a riziko tak pro ně v tomto ohledu neroste. To bude mít vliv na nulovou nebo případně jen malou změnu nové úrokové sazby. Rovněž pro nás stejná finanční páka neznamená nárůst rizika a tudíž ani my, vlastníci firem, nepromítáme zvýšené riziko spojené se změnou struktury financování do vyššího požadovaného výnosu. V celkovém efektu sledování takto stanovené neměnné cílové struktury financovánístabilizuje (přibližuje) diskontní míru dané investice (tj. upravený WACC) hodnotě "firemního" (učebnicového) WACC. Chtěl bych ale zdůraznit, že se bavíme pouze o riziku finanční páky, nikoliv o reálné rizikovosti odvětví, kam investice míří nebo o rizikovosti investice jako takové. Zmiňovaná stabilní cílová struktura financování je řadou teoretiků doporučována i z toho důvodu, že lze teoreticky odhadnout takovou strukturu financování, která bude pro firmy nejlevnější. Navíc, pokud používají jednotnou diskontní sazbu ve formě "firemního" WACC pro všechny typy investic, což je v praxi nejčastější případ, snižují tak potřebu "firemní" WACC přizpůsobit té které investici, jak teorie požaduje. Ve výsledku tak zmírňují nepřesnost hodnocení investice diskontováním neupravenou výší "firemního" WACC namísto požadovaným upraveným WACC. V podmínkách řady malých a začínajících firem je předpoklad udržování stabilní cílově struktury financování zpravidla hůře realizovatelný. Proto z pohledu téže investice při nedodržení stabilní cílové struktury financování (finanční páky) je z hlediska teorie ještě potřebnější přizpůsobit učebnicový "firemní" WACC k diskontování každé jednotlivéinvestice. Jak už bylo několikrát poznamenáno, toto přizpůsobení je subjektivním prvkem hodnoty WACC, nicméně každý vlastník a manažer by se ve svém zájmu o jeho úpravu měl pokusit (a to tím naléhavěji, o co větší investici se jedná). Na druhou stranu je třeba poznamenat, že takové přizpůsobení podle konkrétní investice vyžaduje nezbytnou zkušenost, neboť výše diskontní sazby posuzování investice kriticky ovlivňuje. Takže nepřesnost při úpravě WACC v řádu i jen několika procent může nakonec zvrátit celé naše rozhodnutí. Příklad 1Dejme tomu, že naše firma je financována ve struktuře, kterou uvádí obrázek 1. My jako vlastníci v průměru od našich aktiv, která jsou touto strukturou pasiv financována, požadujeme 18% výnosovou míru (sloupek oček. výnos). Banky a leasingová společnost, které financují zbylých 40% našich aktiv, požadují úrokové sazby v témže sloupku. Celkový "firemní" učebnicový WACC tak při neuvažování daňové sazby činí 13,5%. Předpokládejme dále, že se objevilainvestiční příležitost obvyklé rizikovosti v našem odvětví, na kterou nemáme vlastní zdroje a musíme ji plně krýt novým úvěrem od banky ve výši 200 tis. Kč při 7% úroku. Jakou hodnotu diskontní sazby (upravený WACC) pro tento případ použít?Rovnice 1:Očekávaná míra výnosu vlastního kapitálu Obrázek 1: "Firemní" učebnicový WACC Obrázek 2: Upravené WACC pro investici Obrázek 2 naznačuje, jak lze pro tento případ teoreticky postupovat při úpravě "firemního" WACC.V prvé řadě přijetím nového úvěru, kterým budeme investici financovat ve 100%, dochází ke změně struktury financování, tj. dojde k vyšší finanční páce. Není splněno doporučení udržovat konstantní cílovou strukturu financování, takže se mění finanční riziko. To se projeví vedle ostatních rizikových faktorů (provozní páka, riziko oboru atd.) v tlaku na vyšší požadovaný výnos jak u banky (nově 7% oproti předchozímu střednědobému úvěru za 6%) tak i u nás. Námi požadovaná výnosová míra tudíž také vzroste ze současných 18% v zadání. Odpověď na kolik vzroste, uvedeme níže.Pokud se ptáte, jak bylo 18% stanoveno, pokusím se to naznačit, neboť ve většině odkazů k ukázkám výpočtu WACC na internetu je její hodnota pouze uvedena. Tím se autoři takových stránek vyhýbají všem komplikacím spojeným s jejím určením. Vyjdeme z rovnice očekávané míry výnosu vlastního kapitálu. Řekněme, že bezriziková (nominální) míra výnosu činí 6% a požadovaná míra výnosu tržního portfolia (průměrné akcie) činí 15%, přičemž koeficient beta (ß) činí v našem odvětví 1,33. (Na internetu lze najít zdroje s průměrnými hodnotami ß pro různá odvětví). Dosazením těchto údajů v rovnici 1 dostaneme oněch 18%.O kolik očekávaná míra výnosu vlastního kapitálu (implicitní náklad obětované příležitosti vlastního kapitálu) vlivem vyšší finanční páky vzroste, to je otázkou. Jeho změna bude vyvolána změnou koeficientu ß. Nikdo vám rigorózně neřekne, jak se její výše, i za předpokladu stejné rizikovosti investice jako je průměr za firmu, v důsledku vyššího zadlužení změní (vzroste). Zde právě figuruje subjektivníprvek, neboť těžko kdo kdy změří a nějak stanoví, o kolik v tomto případě vzroste do budoucna požadovaná míra výnosu vlastníků (v rovnici 1 reprezentovaná růstem ß). V následující kapitole si něco povíme o určitých záchytných bodech, jak diskontní míru (WACC) pro danou investici upravovat.V souladu se zadáním zůstává rizikovost investice v intencích průměrného rizika celé firmy (ostatních aktiv).Proto dochází k růstu pouze na straně finančního rizika a to v důsledku růstu zadlužení ze 40% na 50%. Náš požadovaný výnos tak může v této chvíli dosahovat 21% za předpokladu růstu ß z 1,33 na 1,67% a upravený WACC následně vzroste na 13,9% (obrázek 2). Znovu bych chtěl zdůraznit, že vyšší hodnota očekávaného výnosu vlastního kapitálu (21%) bude vždy zatížena subjektivním odhadem. Na příkladu 1 jsem se pokusil pouze velice zjednodušeně znázornit, k čemu při přizpůsobení "firemního" WACC teoreticky dochází a jak ve výsledku tyto procesy ovlivňují celkovou upravenou hodnotu WACC pro danou investici. V praxi, pokud vůbec někdo přizpůsobuje velikost WACC výrazně odlišným investicím co do míry rizika nebo jejich rozsahu, vychází ze své zkušenosti a citu.

Pokračovat na článek


Vznik věcného břemene ponecháním si části vlastnického práva

 Právní praxe naráží při převodech nemovitostí poměrně často na situaci, kdy je převáděna nemovitost na nového nabyvatele, nicméně je žádoucí, aby původnímu vlastníku vzniklo ve formě věcného břemene k nemovitosti určité věcné právo, typicky právo doživotního užívání. V současné době se takové situace v důsledku zažitých zvyklostí většinou řeší tak, že smlouva o převodu nemovitosti (kupní, darovací) je zároveň i smlouvou o zřízení věcného břemene. Dojde tak k převodu vlastnictví k nemovitosti na nového nabyvatele a posléze (či zároveň) ke vzniku věcného břemene ve prospěch zcizitele. Naskýtá se otázka, zda takový postup je jediný možný.JUDr. Milan Vašíček, Dan Dvořáček, Brno, Praha*I. ÚvodemPrávní praxe naráží při převodech nemovitostí poměrně často na situaci, kdy je převáděna nemovitost na nového nabyvatele, nicméně je žádoucí, aby původnímu vlastníku vzniklo ve formě věcného břemene k nemovitosti určité věcné právo, typicky právo doživotního užívání.V současné době se takové situace v důsledku zažitých zvyklostí většinou řeší tak, že smlouva o převodu nemovitosti (kupní, darovací) je zároveň i smlouvou o zřízení věcného břemene.1 Dojde tak k převodu vlastnictví k nemovitosti na nového nabyvatele a posléze (či zároveň) ke vzniku věcného břemene ve prospěch zcizitele. Naskýtá se otázka, zda takový postup je jediný možný. Pokud je subjekt A vlastníkem pěti pomerančů a usmyslí si, že subjektu B převede tři a dva si chce ponechat, může to udělat buď složitě, tedy tak, že mu převede všech pět a pak si nechá dva vrátit, nebo jednoduše tak, že mu dá pouze tři. Nechceme tvrdit, že tato obrazná analogie je bezezbytku aplikovatelná na vznik věcného břemene ponecháním si části vlastnického práva v souvislosti s převodem nemovitosti. Chtěli bychom se však pokusit o prozkoumání této otázky a nalezení míry, v níž je takový postup eventuálně možný.Vlastnické právo je v klasickém pojetí civilního práva převáděno vždy jako určitý ideální celek blíže neurčených práv, jejichž nepřímým předmětem je věc v právním smyslu. V institutu spoluvlastnictví pak nacházíme promítnut fakt, že vlastnictví lze převádět nejen jako celek, ale též v ideálních jeho částech – podílech. Lze však převádět samostatně též určité konkrétní složky vlastnického práva, nikoli jen ideální podíl? A pokud ano, jaké jsou podmínky takového převodu a jaké jsou jeho důsledky? Na tyto otázky bychom rádi nalezli odpověď v tomto příspěvku.II. Pohled civilního právaVlastnické právo se skládá z velmi různorodé škály vlastnických oprávnění, která díky absolutní povaze tohoto práva zaručují vlastníkovi ochranu před zásahy třetích osob. Jedná se o klasické ius utendi, fruendi, disponendi et abutendi, tedy o právo věc užívat, těžit její plody, věcí majetkově disponovat a případně věc zničit. V praxi se užívají právní vztahy, kdy vlastník na bázi obligační umožní výkon některých těchto práv jiné osobě, např. nájemní smlouvou. V takovém uspořádání vztahu vlastníku zůstávají všechna jeho oprávnění a nájemce svá práva vykonává jen odvozeně od práv vlastníkových, nedochází zde tedy k dělení vlastnictví tak, že by určité složky vlastnického práva originárně náležely jinému subjektu nežli vlastníku. Jak ale hodnotit převodní, např. darovací, smlouvu na nemovitost, v níž je ujednáno, že „dárce převádí celé vlastnické právo k pozemku s výjimkou práva odpovídajícího věcnému břemeni ve formě práva na pozemku čerpat vodu, kteréžto si ponechává“. Takovou smlouvu lze zajisté na první pohled ohodnotit jako absolutně neplatnou pro rozpor se zákonem. Můžeme tvrdit, že vlastnictví je celistvý právní institut, který nepřísluší štěpit jiným než zákonem předpokládaným způsobem, tedy na ideální podíly.Můžeme též smlouvě přiznat platnost i účinnost, nicméně interpretací dojít k závěru, že strany sjednaly přechod (celého) vlastnictví s tím, že je pak následně vytvořeno věcné břemeno ve prospěch dárce, protože, opět, vlastnické právo nelze štěpit, a proto si také nelze jeho specifickou část ponechat.Jsme toho názoru, že jakkoli jsou oba přístupy myslitelné, lze zaujmout i poněkud „odvážnější“ stanovisko, totiž že přejde „okleštěné vlastnické právo“ a jako vedlejší produkt se vytvoří právo odpovídající věcnému břemeni ve prospěch zcizitele. Pro přijetí takového závěru je však zapotřebí formulovat dvě základní podmínky.1. Právo, které si zcizitel ponechává, musí být bezpodmínečně obsaženo v právu vlastnickém, jehož zbytek převádí.Tato podmínka je poměrně jasným vyústěním faktu, že si jen těžko lze ponechat něco, co subjekt nemá. Předmětem ponechání si tak mohou být jen oprávnění absolutního charakteru, která ve vztahu k dané nemovitosti vlastník má. Předmětem ponechání si nemohou být povinnosti třetích subjektů k plnění, protože takové povinnosti nejsou typickou součástí vlastnického práva. I pokud by nabyvatel nemovitosti souhlasil s převzetím takových povinností v souladu s převodní smlouvou, nebude se jednat o „ponechání si“ práva, ale o jeho nový vznik. Pokud bychom měli situaci přiblížit klasickou civilistickou terminologií, tak si v obecné rovině lze ponechat právo odpovídající služebnosti,2 ale ne reálnému břemenu.3 To proto, že vlastníku zpravidla již z vlastnictví samého svědčí všechna práva k jeho nemovitosti, která by teoreticky mohla nabýt formy služebnosti, nesvědčí mu však práva svým obsahem odpovídající reálným břemenům. Přesněji řečeno, vlastník si zajisté může ponechat práva, která by po převodu vlastnictví rezultovala ve vytvoření služebnosti jistivé4 (faciendum). Taková služebnost tkví v právu oprávněného užívat určitým způsobem vlastníkovu věc, např. oprávněný smí chodit přes vlastníkův pozemek. Takové právo si převodce může ponechat, protože je jistě má – zajisté smí chodit po svém pozemku. Je dokonce představitelné, že by takovým „ponecháním si“ byla vytvořena služebnost záporná (non faciendum), která nespočívá v právu oprávněného nějakým způsobem cizí věc užívat, ale v povinnosti vlastníka nějakým způsobem svou věc neužívat. Vlastník např. nesmí na svém pozemku vysadit stromy. Taková služebnost může vzniknout „ponecháním si práva“ tak, že si převodce ponechá právo na to, aby na pozemku nikdo stromy nesázel. I takové uspořádání je podle našeho názoru možné, protože i takové právo k pozemku vlastník před převodem zajisté má. 2. Převedené okleštěné vlastnické právo stejně tak jako ponechaná si jeho část musejí být schopny právního života v některé z forem, které platné právo zná.Jsme toho názoru, že autonomie vůle v soukromém právu nachází své místo v oblasti jednání subjektů a obsahu jejich vůle, nikoli však v tom, jaké právní následky budou s jejich jednáním spojeny. Pouze aprobace zaměřeného projevu vůle právem a jeho spojení s právními následky tvoří pojmové znaky právního úkonu, přičemž otázka aprobace právem a spojení projevu vůle s následkem není v moci subjektů práva, ale v moci zákonodárcově. Řečeno jinými slovy, subjekty práva mají zajisté volnost v tom, jaké právní následky svým jednáním zamýšlejí dosáhnout a jak tuto svou vůli projeví. Není již však v jejich moci rozhodnout, zda jimi zamýšlené následky skutečně nastanou. (Např. dvě osoby, které nejsou manžely, zajisté mohou pojmout úmysl, že „vloží“ věc jednoho z nich do svého bezpodílového spoluvlastnictví. Tyto osoby zajisté mohou uzavřít i smlouvu s takovým obsahem. Tato smlouva však nikdy zamýšlený výsledek nevyvolá, protože neexistuje právní norma, která by s takovým právním úkonem takový právní následek spojovala.) V rozebíraném případě to znamená, že není možné, aby účastníci diskutované převodní smlouvy pomocí jejích ustanovení konstruovali nové, právu neznámé formy vlastnictví či spoluvlastnictví nebo věcných práv obecně5 a odvolávali se na autonomii své vůle a dožadovali se, aby třetí osoby a státní orgány jejich „výtvor“ akceptovaly. Proto je zapotřebí, aby účastníci případné převodní smlouvy nastavili převod jednotlivých práv takovým způsobem, aby se vlastnictví, které se původně celé nacházelo pouze u jednoho z nich, rozdělilo na dvě entity, které budou podřaditelné pod existující kategorie věcných práv známých platnému právnímu řádu. Pokud je převáděna ideální část vlastnictví – podíl, je situace jednoduchá. U obou nových spoluvlastníků zaujmou jimi nabytá (resp. ponechaná) práva formu spoluvlastnických podílů, což je uspořádání, se kterým právo počítá.Je otázkou, jestli je toto uspořádání jediné možné.Pokud je převáděna jiná část vlastnického práva než ideální podíl, tedy např. je převáděno celé vlastnictví mimo práva obývat určitou část nemovitosti, je otázkou, jakých forem toto rozdvojené uspořádání může nabýt. Pokud zcizujícímu vlastníku má zůstat právo obývat určitou místnost, jedná se o právo odpovídající věcnému břemeni. Ostatně právě takové věcné břemeno je velmi často v praxi zřizováno. O tom, že tato „ponechaná“ práva tedy svým obsahem věcnému břemeni korespondují, není pravděpodobně sporu. Co však nabyl „nový vlastník“, pakliže si převodce takové právo ponechal? Převodce nabyl celé vlastnictví k nemovitosti s výjimkou tohoto práva, a je tedy vlastníkem nemovitosti zatížené věcným břemenem. I takové uspořádání je v praxi časté a zjevně možné. Naopak není výše uvedený postup myslitelný u movitých věcí, protože tam by práva zúčastněných subjektů nabývala forem, které právo nezná. Jelikož současné občanské právo nezná věcná břemena váznoucí na movitých věcech, neexistuje institut občanského práva, který by vhodně korespondoval např. věcnému právu užívání cizí movité věci.Z výše uvedeného je podle našeho názoru zřejmé, že lze v rámci vlastnického práva k nemovitostem izolovat určitá vlastnická oprávnění, která si zcizitel při převodu vlastnictví ponechá, což povede ke vzniku věcného břemene na převáděné nemovitosti na straně jedné a vlastnictví k zatížené věci na straně druhé. Takový výsledek je podle našeho názoru nevyhnutným důsledkem vhod¬ ně konstruované smlouvy o převodu části vlastnického práva k nemovitosti.Je však takový převod možný? Je v moci vlastníka darovat nikoli celou věc nebo ideální podíl na vlastnictví věci, ale darovat nemovitou věc celou, mimo práva užívat její část? Jsme toho názoru, že ano.Zejména neexistuje právní norma, která by takový právní úkon vylučovala. Neexistuje právní norma, která by říkala, že vlastnictví lze dělit pouze na ideální podíly a že jeho jiné částečné převody jsou vyloučeny. Je výsostným oprávněním vlastníka disponovat se svou věcí majetkově, a tedy i rozhodovat o tom, zda a komu bude převedena. Je-li vlastník oprávněn převést věc celou, proč by neměl být oprávněn převést jen určitá práva k ní, tím spíše, že platné právo s těmito separovanými právy umí zacházet jako s definovatelnými instituty? Není tedy v moci vlastníka, aby převedl vlastnictví k součásti své věci. To proto, že součást věci není věcí samostatnou, a proto k ní ani nemůže existovat samostatné věcné právo. Samostatné věcné břemeno k nemovitosti a samostatné vlastnictví nemovitosti omezené věcným břemenem však existovat mohou, a proto není důvodu se domnívat, že s nimi též nelze samostatně disponovat.Pokud by vlastník nemovitosti tuto převáděl a tato nemovitost již byla zatížena věcným břemenem z dřívějška, zajisté nikdo nebude mít námitek k tomu, že převáděné vlastnické právo (nepochybně omezené věcným břemenem) je způsobilým předmětem smlouvy. Proč by tedy v případě, že je převáděno vlastnictví nezatížené, nemohl převodce učinit „výhradu služebnosti“ (deductio servitutis), čímž z obsahu převodu doslova „odečte“ práva odpovídající věcnému břemeni, a učiní tak předmětem převodu zcela shodný komplex práv, jaký je převáděn ve výše citovaném bezesporném příkladě? Není podle našeho názoru důvod k závěru, že první z naznačených převodů je možný, zatímco druhý nikoli, a to zejména proto, že předmětem obou převodů je zcela shodná množina práv. Rozdíl je jen v tom, že v prvním případě je tato množina definována obsahem vlastnictví a obsahem věcného břemene, zatímco v druhém případě obsahem vlastnictví a vůlí smluvních stran. Oba tyto způsoby se nám zdají rovnocenné, protože považujeme za právo vlastníka rozhodnout, jaká oddělitelná6 část jeho vlastnictví bude převedena.Jsme toho názoru, že takový výklad je plně v souladu jak s účelem a smyslem zákona, tak i se základní zásadou civilního práva, jíž je respektování autonomní vůle stran právního úkonu. Účelem civilního práva je, mimo jiné, vytvářet příznivý prostor pro volnou směnu hodnot. Respektování autonomie vůle jednotlivých subjektů je vyjádřením přesvědčení, že tyto subjekty nejlépe, zejména lépe nežli zákonodárce, vědí, jak naložit se svými hodnotami. Výklad zákona by tak měl vždy směřovat k zachování účelu, který strany sledovaly, pokud takový závěr není z nějakého závažného důvodu nepřijatelný. Za nepřijatelný je třeba jistě označit výklad, který je v rozporu s textem zákona (zde pak nejde ani o výklad), stejně tak jako i výklad, který jde k tíži právní jistotě třetích osob, apod. Jsme však toho názoru, že námi nastíněný výklad žádnou z těchto vad netrpí. Ostatně tento výklad vede k výsledku, který je zcela běžný a hospodářsky účelný – nemovitost vlastníka A je zatížena věcným břemenem ve prospěch osoby B. Pouze představujeme méně obvyklý nebo méně zřejmý způsob, jak tohoto výsledku dosáhnout. A je-li výsledek přípustný a námi navrženou cestu zákon nezakazuje, domníváme se, že není správné trpět „kultem absolutní neplatnosti“7 a směřovat interpretaci k důvodům neplatnosti z důvodu ochra¬ ny „virtuální zákonnosti“ namísto ochrany svobodné vůle účastníků právního úkonu.Též Ústavní soud v nálezu sp. zn. I ÚS 546/03 konstatoval: „Je evidentní, že všemi citovanými ustanoveními prozařuje shora uvedený princip autonomie vůle, podle něhož je třeba dát prostor jednotlivcům k tomu, aby sami určovali rozsah svých práv a povinností, přičemž jejich projevu vůle je třeba dát přednost před kogentním8 zněním zákona...... Porušení tohoto práva se orgán státní moci dopustí i tehdy, pokud formalistickým výkladem norem jednoduchého práva odepře autonomnímu projevu vůle smluvních stran důsledky, které smluvní strany takovým projevem zamýšlely ve své právní sféře vyvolat.“Z citovaného judikátu podle našeho názoru vyplývá obecné vodítko pro interpretaci civilněprávních předpisů, podle nějž má být interpretátor veden snahou zachovat chtěné následky projevu vůle účastníků právního úkonu. Takový výklad je navíc výkladem ústavně konformním, protože je výrazem čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, podle nějž každý může činit vše, co zákon nezakazuje. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu je povinností všech orgánů z dostupných výkladů volit vždy ten, který nejlépe koresponduje s ústavním pořádkem České republiky.9 III. Právní povaha věcných břemenV nastíněných úvahách je dále zapotřebí se vypořádat s problémem právní povahy věcných břemen, zejména pak jejich „kompatibility“ s vlastnictvím. Pokud totiž tvrdíme, že ponecháním si vhodné části vlastnického práva vznikne věcné břemeno, je zapotřebí, aby tyto dva instituty byly vysoce příbuzné, aby bylo možno je v daném rozsahu patřičně zaměňovat.10Problematikou právní povahy věcných břemen se v naší teorii v posledním období zabýval zejména J. Fiala.11 S využitím implementace zájmové teorie do teorie právní12 dospívá k názoru, s nímž se plně ztotožňujeme, že věcná břemena nevykazují takový stupeň integrace společenských zájmů, jako práva obligační (typicky subjektivní práva relativní), ale ani tak nízký stupeň integrace společenských zájmů, jako právo vlastnické (typicky subjektivní právo absolutní).13 Z toho důvodu jsou věcná břemena svébytnou skupinou práv, která se nachází mezi krajními body absolutních práv na straně jedné a relativních práv na straně druhé.Je otázkou, zda je možné uvažovat o tom, že ponecháním si části práva absolutního (vlastnictví) může vzniknout právo, které je svou povahou bližší právům relativním (věcné břemeno). Pokud by takový postup možný byl, je třeba se dále ptát, kam se „ztratí“ ona absolutnost, co je příčinou zmiňované konverze a jak tuto příčinu odůvodnit zájmovou teorií.Domníváme se, že příslušný konverzní mechanismus je zapotřebí hledat v procesu kontraktace směřující k uzavření hlavní převodní smlouvy o nemovitosti. Hledání smluvního konsensu není ničím jiným než procesem integrace společenských zájmů, které jsou v úzkém měřítku vyjádřeny zájmy účastníků smlouvy, v širokém měřítku pak obecným působením tržních sil, které svedly tyto dva konkrétní účastníky k sobě a přiměly je jednat o uzavření smlouvy. Tím, že jeden z účastníků se za určitých podmínek zbavuje svého vlastnictví, zatímco druhý účastník souhlasí s tím, že nenabude vlastnictví perfektní, ale obtěžkané věcným břemenem, dochází k vyšší integraci společenských zájmů, než jaká zde byla před kontraktací, což má za následek i modifikaci právní povahy vlastnictví nového nabyvatele na straně jedné a „zbytkového vlastnictví“ zcizitele na straně druhé. Na straně nabyvatele se objevuje vlastnictví zatížené věcným břemenem, což je právo méně absolutní (protože více integrující) nežli „čisté“ vlastnictví, na straně zcizitele se pak objevuje věcné břemeno, jemuž je vyšší integrace společenských zájmů vlastní.Z hlediska právní povahy věcných břemen je tedy zřejmé, že navrhované uspořádání poskytuje logické prostředky pro dosažení konverze z čistého vlastnictví jako absolutního práva na vztah vlastnictví zatíženého věcným břemenem jako práva blíže právům relativním. Domníváme se tedy, že odlišná právní povaha věcných břemen a vlastnického práva není na překážku námi navrhovanému uspořádání, ale že je naopak podporuje.IV. Otázky evidence v katastru nemovitostíV souvislosti s pojednáním o věcných břemenech a jejich vzniku je vždy zapotřebí se zabývat i otázkou jejich evidence v katastru nemovitostí, protože věcná břemena jsou povinnou součástí této evidence [§ 2 odst. 4 písm. a) zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky] u nemovitostí zapisovaných do katastru. Významná je též otázka konstitutivnosti či deklarativnosti takového zápisu, resp. otázka formy, kterou takový zápis má mít. Ustanovení § 151o odst. 1 ObčZ stanoví, že k nabytí práva odpovídajícího věcným břemenům je nutný vklad do katastru nemovitostí. Stejně tak § 2 odst. 2 zákona č. 256/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, stanoví, že „práva uvedená v § 1 odst. 1 (mj. právo odpovídající věcnému břemeni – pozn. aut.) vznikají, mění se nebo zanikají dnem vkladu do katastru, pokud občanský zákoník nebo jiný zákon nestanoví jinak“.Z uvedeného by se zdálo, že ke vzniku práva odpovídajícího věcnému břemeni způsobem, který navrhujeme, je zapotřebí vkladu do katastru nemovitostí. Tato forma zápisu by pak měla konstitutivní povahu a právo odpovídající věcnému břemeni by vzniklo zpětně ke dni podání návrhu na povolení vkladu. Domníváme se, že tomu tak není.Výše citovaná právní úprava se týká situací, kdy právo odpovídající věcnému břemeni vzniká nebo se převádí, jinými slovy, případů, kdy osoba, které doposud takové právo nesvědčilo, má takového práva nabýt (arg. „k nabytí“, „práva vznikají“). V našem případě však zcizitel, který si část vlastnického práva ponechal, nepotřebuje nic „nabýt“, tím méně je nutné, aby mu nějaká práva „vznikala“. Dotyčná osoba je vlastníkem nemovitosti a všechna tato práva z titulu svého vlastnictví již má. Částečným převodem vlastnictví na jinou osobu tato práva nepozbývá (vždyť si je výslovně ponechala!), a je tudíž protismyslné požadovat, aby jí tato práva vznikla, či aby je nabyla. Z toho důvodu se domníváme, že není namístě takto vzniknuvší právo odpovídající věcnému břemeni zanášet do katastru nemovitostí vkladem.Domníváme se, že namístě je provést zápis tohoto věcného břemene záznamem, protože věcné břemeno není „zřízeno“ právním úkonem účastníků. Předmětem právního úkonu účastníků je dispozice s vlastnictvím movité věci. Pouze jako vedlejší produkt toho, že tato dispozice je jen částečná, se množina práv, které si zcizitel ponechal, přemění ve věcné břemeno. Stane se tak imanentně a automaticky okamžikem, kdy nabyvatel nabude zbytkové vlastnictví nemovitosti. Do tohoto okamžiku je zcizitel plným vlastníkem nemovitosti, po tomto okamžiku mu vlastnictví v daném rozsahu zanikne a zbylá práva nabudou charakteru věcného břemene. Podle našeho názoru by zápis do katastru nemovitostí měl probíhat tak, že katastrální úřad zapíše na základě povolení vkladu vlastnické právo novému nabyvateli s účinností ke dni podání návrhu na povolení vkladu (což má konstitutivní účinek) a zároveň záznamem zapíše současně se utvořivší právo odpovídající věcnému břemeni, což má účinek ryze deklaratorní. Jiný postup (např. lpění na vkladu obou práv) by vedl k neřešitelným problémům. Zejména by nebylo lze povolit samostatný vklad vlastnického práva nového nabyvatele nemovitosti, protože takový jednoduchý vklad by musel pokrývat celé vlastnictví, což však nemá oporu v převodním titulu, který obsahuje jednoznačné deductio servitutis. Stejně tak, pokud bychom připustili, že se zcizitel práv, která si ponechal, ujme až povolením vkladu „jeho“ věcného břemene, jen těžko by se odpovídalo na otázku, co je titulem, na základě nějž tato práva na dané mezidobí pozbyl, když převodní smlouva je ze svého dosahu jasně vylučuje.Domníváme se, že jediným správným řešením je právě navrhovaný „dvojzápis“, tedy vklad vlastnictví pro nového vlastníka s tím, že touto právní skutečností automaticky zbylá práva na straně zcizitele konvertují ve věcné břemeno, což se zapíše pouze záznamem. V. Dopady daňovéNastíněný způsob vzniku práva odpovídajícího věcnému břemeni má nemalé dopady do oblasti práva daňového. Vraťme se k původnímu příkladu uvedenému v úvodu tohoto článku. Převodce chce převést vlastnictví k nemovitosti na jinou osobu, chce však, aby mu k této nemovitosti vzniklo právo doživotního bydlení v některých místnostech, a to ve formě věcného břemene. Bude-li postupovat „klasickou“ cestou, pak převede celou nemovitost na nabyvatele a následně mu nabyvatel na nemovitosti zřídí příslušné věcné břemeno. Předmětem daně z převodu nemovitostí pak bude jednak cena převáděné nemovitosti [buď sjednaná nebo zjištěná,14 podle toho, která bude vyšší – § 10 písm. a) zákona č. 357/1992 Sb.] a dále i hodnota bezúplatně zřizovaného věcného břemena [§ 10 písm. c) zákona č. 357/1992 Sb.]. Cena nemovitosti se pak bude počítat z nemovitosti nezatížené závadami, protože fakticky nemovitost v okamžiku převodu zatížena břemenem ještě není. Daň z převodu nemovitosti se proto bude platit z „plné ceny“ nemovitosti a navíc ještě z ceny věcného břemene.Při postupu, který navrhujeme, bude situace poněkud odlišná. Především bude jiná zjištěná (a ovšem také sjednaná) cena nemovitosti, protože není převáděno čisté, úplné vlastnické právo k dané nemovitosti, ale jen jeho, byť podstatná, část. Taková cena musí být zákonitě nižší, přičemž při jejím stanovení se bude podle našeho názoru postupovat analogicky s § 48 vyhlášky č. 540/2002 Sb., k provedení některých ustanovení zákona o oceňování majetku, tedy jako by již nemovitost daným břemenem zatížena byla, protože fakticky je hodnota převáděného vlastnictví menší právě o hodnotu těchto práv. Vzniklé věcné břemeno pak podle našeho názoru vůbec předmětem daně nebude. Předmětem daně z převodu nemovitosti je dle § 9 písm. b) zákona č. 357/1992 Sb. jen „bezúplatné zřízení věcného břemene nebo jiného plnění obdobného věcnému břemeni při nabytí nemovitosti darováním“. Zřízení podle našeho názoru znamená úkon, který spočívá v tom, že subjekt A určitá práva nemá a činností subjektu B mu taková práva vzniknou. To však není případ námi navrhovaného postupu. V námi navrhovaném postupu zciziteli žádné právo nevzniká a není mu ani zřizováno. Zcizitel si pouze ponechává práva, která již měl. Věcné břemeno mu tedy není zřízeno, a nedochází tedy k úkonu, který by byl předmětem daně.Oproti „klasickému“ postupu je tak vzniklá daňová povinnost znatelně nižší, protože bude nižší cenou oceněna převáděná nemovitost a věcné břemeno vůbec nebude předmětem daně. Lze pravděpodobně očekávat tuhý odpor finančních orgánů proti takovému postupu, protože pro příjmovou stranu veřejných rozpočtů je znatelně výhodnější v úvo¬ du článku popisovaná „pomerančová“ metoda. Není však povinností daňových subjektů, aby si počínaly tak, aby jejich daňová povinnost byla co nejvyšší, ale je naopak jejich právem jednat tak, aby v rámci platných právních předpisů byla jejich daňová povinnost co nejnižší. Není tedy povinností daňových subjektů převádět nemovitosti daňově neefektivně, lze-li to dělat efektivně. Podle našeho názoru neuspěje případná námitka správce daně, že se ze strany účastníků převodu jedná o zastření skutečného stavu úkonu stavem formálně právním (§ 2 odst. 7 zákona č. 337/1992 Sb.). O takovou situaci by se jednalo, pokud by účastníci ve skutečnosti provedli něco jiného, než co „na oko“ sjednali v právním úkonu. Tak tomu však není. Účastníci se dohodli, že převedou neúplné vlastnictví k nemovitosti na jednoho z nich a druhému z nich že zůstane část vlastnického práva odpovídající věcnému břemeni, a přesně to se také stalo a přesně v souladu s touto skutečností účastníci vypočtou a zaplatí daň. Pokud se skutečný stav přesně shoduje s obsahem právních úkonů, nelze hovořit o zastření ve smyslu § 2 odst. 7 zákona č. 337/1992 Sb.Správce daně se poukazem na § 2 odst. 7 zákona č. 337/1992 Sb. nemůže domáhat toho, aby si účastníci právního úkonu počínali jinak, tedy aby převedli něco jiného, než převést chtějí, prostě proto, aby si, zcela protismyslně, vytvořili vyšší daňovou povinnost. Naopak je povinností správce daně respektovat právní a faktický stav, který je v souladu s právními úkony, které účastníci provedli.VI. ZávěremNámi nastíněný způsob vzniku věcných břemen na nemovitostech jistě není bezproblémový. Jsme si vědomi toho, že se jedná v České republice o poměrně neobvyklou právní konstrukci, která je však např. v sousedním Rakousku bez problémů používána. Přesto jsme však přesvědčeni, že její ideologický základ, totiž že je nesmyslné převádět všechna práva jedním směrem a pak jejich část zase zpátky, je správný. Jsme toho názoru, že výklad civilního práva má podporovat úsporná, efektivní a logická řešení a nebránit jim přepjatým formalismem. Je zřejmé, že navrženým způsobem není možné vytvořit všechna myslitelná věcná břemena a že jej jistě nelze využívat zcela univerzálně. Jedná se však podle našeho názoru o vhodnou alternativu, která může v některých případech přesněji vystihovat vůli stran a zejména vůli dárce, než dosavadní zažitý způsob řešení této právní otázky, který mohou někteří dárci považovat za ponižující. Příspěvek byl též publikován v časopise Právní rozhledy č. 21/2004. ________________________________________* JUDr. Milan Vašíček je advokátem v AK VAŠÍČEK, FRIMMEL a HONĚK, Brno-Praha, Dan Dvořáček je studentem V. ročníku Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně.1 Taková smlouva může mít jak povahu věcnou – zřizuje se jí věcné břemeno, tak i povahu obligační – kupující se zavazuje zřídit věcné břemeno.2 Srov. např. § 472 obecného zákoníku občanského: „Právem služebnosti jest vlastník zavázán, aby ku prospěchu jiné osoby vzhledem ku své věci něco trpěl nebo opomíjel. Je to věcné proti každému držiteli služebné věci účinné právo.“; dále oddíl 2 pododdíl 1 návrhu osnovy nového občanského zákona: „Věc může být zatížena služebností, která postihuje vlastníka věci jako věcné právo tak, že musí ve prospěch jiného něco trpět nebo opomíjet.“ (zdroj: http://www.juristic.cz).3 Srov. pododdíl 7 návrhu osnovy nového občanského zákona a důvodovou zprávu k němu: „Reálná břemena jsou charakterizována dočasností a vykupitelností, zejména však tím, že zavazují vlastníka obtížené nemovitosti k nějakému konání (např. udržovat studnu pro jiného vlastníka, pravidelně dodávat jinému spotřebitelné věci jako potraviny nebo otop, ale i vzdát se náhrady, jež by jinak vlastníku zatížené nemovitosti náležela v přítomnosti nebo budoucnosti apod.). Tím se liší od služebností, pro něž je charakteristická povinnost vlastníka služebné věci k pasivitě (nekonání).“ (zdroj: http://www.juristic.cz).4 Blíže viz Rouček, F., Sedláček, J. Komentář k československému zákoníku občanskému. Praha : Právnické knihkupectví a nakladatelství Linhart, 1935, reprint Praha : Linde, 1998. Komentář k § 472.5 Neboť známe inominátní smlouvy coby právní úkony zakládající autonomií vůle formované relativní obligační vztahy, neznáme však „inominátní věcné právo“, tedy věcné právo, jehož formu by definoval jeho „zřizovatel“. 6 „Oddělitelná“ ve smyslu pozitivního práva, tedy taková, s níž pozitivní právo umí nakládat jako se samostatnou.7 Eliáš, K. Ideál abstrakce, klec kazuistiky a pasti pro právní praxi, in Sborník XIV. Karlovarské právnické dny. Praha : Linde, 2004, s. 61.8 Podle našeho názoru měl Ústavní soud na mysli doslovné, nikoli kogentní znění zákona. Vůle účastníků právního úkonu nemá, alespoň podle převládající teorie práva, přednost před kogentními normami zákona. Může však mít přednost před adekvátním gramatickým výkladem.9 K tomu srov. např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I ÚS 86/99 a III ÚS 86/98 „v případě, že zákon připouští dvojí výklad, je v intencích uplatnění zásad spravedlivého procesu nezbytné dát při jeho aplikaci přednost tomu z nich, který je ve své interpretaci s ústavním pořádkem ČR co nejvíce v souladu“.10 Kupř. nelze podle našeho názoru konvertovat část vlastnického práva do obligace, protože obligace není věcným právem.11 Fiala, J. Charakteristika právní povahy věcných břemen. Časopis pro právní vědu a praxi, 1998, č. 3, s. 403.12 Macur, J. Občanské právo procesní v systému práva. Brno : 1975.13 Podle zájmové teorie jsou absolutními ta práva, která vykazují nejnižší stupeň integrace společenských zájmů, což je zejména vlastnictví, které maximalizuje zájmy vlastníka a pouze minimálně respektuje zájmy celku. Naopak práva obligační jsou zpravidla výsledkem působení tržních či obdobných sil, a proto vykazují nejvyšší stupeň integrace společenských zájmů, a z toho důvodu je v rámci zájmové teorie řadíme k relativním (dle op. cit. sub 11, s. 407).14 Zákon č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku.Nejčtenější 165/2007 Sb. - Nařízení vlády o vymezení Ptačí oblasti Heřmanský stav – Odra – Poolší168/2007 Sb. - Vyhláška, kterou se mění vyhláška Ministerstva životního prostředí č. 381/2001 Sb., kterou se stanoví Katalog odpadů, Seznam nebezpečných odpadů a seznamy odpadů a států pro účely vývozu, dovozu a tranzitu odpadů a postup při udělování souhlasu k vývozu, dovozu a tranzitu odpadů (Katalog odpadů), ve znění vyhlášky č. 503/2004 Sb166/2007 Sb. - Vyhláška, kterou se mění vyhláška č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách167/2007 Sb. - Vyhláška, kterou se zrušují některé právní předpisy v působnosti Ministerstva zdravotnictví169/2007 Sb. - Sdělení Ministerstva vnitra o vyhlášení nových voleb do zastupitelstva obce158/2007 Sb. - Zákon, kterým se mění zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů159/2007 Sb. - Zákon, kterým se mění zákon č. 72/2000 Sb., o investičních pobídkách a o změně některých zákonů (zákon o investičních pobídkách), ve znění pozdějších předpisů160/2007 Sb. - Zákon, kterým se mění některé zákony v oblasti ochrany spotřebitele161/2007 Sb. - Nález Ústavního soudu ze dne 8. března 2007 ve věci návrhu na zrušení obecně závazné vyhlášky města Ústí nad Labem č. 1/2004 k zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku162/2007 Sb. - Nález Ústavního soudu ze dne 8. března 2007 ve věci návrhu na zrušení obecně závazné vyhlášky města Kladna č. 32/01 o zajištění veřejného pořádku při poskytování hostinských činností a pořádání veřejných produkcí na území města Kladna163/2007 Sb. - Nález Ústavního soudu ze dne 13. března 2007 ve věci návrhu na zrušení obecně závazné vyhlášky statutárního města Plzně č. 17/2004 o vymezení veřejných prostranství, na nichž se zakazuje prostituce, a obecně závazné vyhlášky statutárního města Plzně č. 3/2006 k zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku, kterou se vymezují veřejná prostranství, na nichž se zakazuje prostituce164/2007 Sb. - Nález Ústavního soudu ze dne 20. března 2007 ve věci návrhu na zrušení čl. 3 odst. 1, čl. 5, čl. 6 odst. 1, čl. 8 odst. 2, čl. 10 odst. 4 a 6, čl. 12 odst. 2 a 5, čl. 13 odst. 1 písm. b) a c), čl. 16 odst. 1, čl. 18 odst. 1, čl. 21 odst. 1 a 2, čl. 22 odst. 2, čl. 30 odst. 2, čl. 31 odst. 1 a čl. 31 odst. 3 oddílu IX. obecně závazné vyhlášky obce Boží Dar č. 1/2003 o místních poplatcích

Pokračovat na článek


Mzda a neúprosná daň

 Dnes zaměstnanci nepadají ani tak pod tíhou pracovních úkolů, ale spíše pod daňovým břemenem. Práce je dobře kontrolovatelný produkt zájmu berňáku, a tak se na něm daňoví odborníci docela vyřádili. Odvody zaměstnance i zaměstnavatele jsou mnohdy další placenou mzdou, která putuje pravidelně každý měsíc státnímu úřadu. A nejen státu, ale také zdravotní pojišťovně a sociálnímu zabezpečení.Dohoda o provedení práceVysokým zdaněním stát příliš nepomáhá snížení nezaměstnanosti, i když na politiku zaměstnanosti vybírá také daň. Nižší daně by ale pomohly mnohem razantněji, než pár procent ze mzdy, kterou stát přerozdělí a zajistí tak přechodný nedostatek financí nezaměstnaným osobám. Ale systémové řešení je něco zcela jiného. Proto někteří volí práci na „živnostňák“ a využívají známý „švarcsystém“. Stát si na systém objednávané práce posvítil a na stavbách se rozdává více pokut než mezd. Pro kratší práci se tedy nabízí Dohoda o provedení práce.Podmínky dohodyVelkou výhodou je, že se z dohody neplatí sociální ani zdravotní pojištění. Ale jen do částky 10.000 Kč včetně. Jakmile v měsíci příjem z Dohody o provedení práce u jednoho zaměstnavatele dosáhne 10.001 Kč a víc, je to stejné jako pracovní poměr. Dohoda má také důležité omezení počtem odpracovaných hodin, které nesmějí přesáhnout za rok 300 hodin. Potom se opět z Dohody o provedení práce stává Pracovní smlouva se všemi „výhodami“ daňových hlášení, odvodů a sociálních, zdravotních a dalších radostí.Uzavírání dohodMnoho podnikatelů si Dohody takříkajíc uzavírá do „kapsy“. Aby státu nebyla odváděna příliš vysoká daň, má zaměstnavatel pro případ kontroly Dohodu o provedení práce v kapse a jen ji vytáhne a zdaní ten měsíc, kdy se na dohodu přijde. A jinak vyplácí v hotovosti nebo na účet, ale bez jakýchkoliv dalších nákladů. Zaměstnanec je tak bez pojištění, což vadí v případě důchodu, ale nevadí při nemoci. Tam stejně první dny nic nedostane a potom ještě namíchne zuaměstnavatele, když mu musí 3 týdny platit za stát.Způsob zdaněníNěkteří podnikatelé také zapomínají, tentokrát z neznalosti, Dohodu o provedení práce zdanit. Každá dohoda se daní srážkovou daní ve výši 15 %. Do částky 5.000 Kč se taková srážka provede a odvede s výplatou peněz. Pokud je částka za měsíc vyšší, než 5.000 Kč, potom se musí dokonce platit měsíčně záloha na daň.Vyřešení problému se zaměstnáním?Dohoda o provedení práce je zajímavá možnost krátkodobého zaměstnání a vyhnutí se problému se „zaměstnáváním“ na živnosťák , což se tvrdě pokutuje a také odvody ze mzdy jsou minimální. Dohoda se nemusí nikde hlásit, takže ji skutečně může mít každý v kapse. A není problém uzavírat na skutečně krátkodobé úvazky jednoduchou smlouvu, odečítat 15 % a nemít problémy nebo starosti s případnými kontrolami a pokutami.

Pokračovat na článek


Penzijní fond České pojišťovny

Penzijní fond České pojišťovny v kostce49 mld. korun je částka, kterou Penzijní fond České pojišťovny spravuje pro zajištění lepší budoucnosti 1,17 milionům svých klientů.Z celkového počtu 4,4 milionů osob, které si uzavřely penzijní připojištění, svěřilo PFČP své prostředky a svou důvěru přes 27 % klientů.S touto důvěrou přichází také nemalá zodpovědnost.Proto PFČP volí spíše konzervativní investiční strategii. Tím se odlišuje od běžných fondů a udržuje si svou dlouhodobou ziskovost.Za předchozích pět let bylo průměrné zhodnocení na velmi slušné úrovni 3,2 % ročně.  Složení portfolia a investiční strategieEkonomická stabilita a ochrana nám svěřených finančních prostředků je základním kamenem strategie PFČP. Na činnost PFČP navíc bedlivě dohlíží ČNB a Ministerstvo financí ČR, které pravidelně prověřují hospodaření fondů a kvalitu jejich investic. Převážná většina (84 %) svěřených prostředků je investována do státních a korporátních dluhopisů. Zbylých 16 % prostředků je rozděleno do akcií, termínovaných vkladů a do ostatních investic. Hlavní strategií PFČP je, obzvláště v této těžké ekonomické situaci, chránit vklady klientů a přiměřeně je zhodnocovat. Tento přístup slavil úspěch, zejména v minulém roce, kdy se investice do stabilních státních dluhopisů ukázala jako velmi racionální. Pro koho je fond určen?Fond je určen pro všechny klienty, kteří chtějí bezpečně ukládat své peníze s cílem jejich dlouhodobého zhodnocení.PFČP nabízí čtyři druhy penzí, ze kterých si vybere sebenáročnější zákazník. Starobní penze - podmínkou výplaty této základní penze je dosažení věku 60 let a placení příspěvků po dobu pět let. Penzijní fond České pojišťovny klientům nabízí tři druhy výplatních penzijních schémat.Výsluhová penze - její sjednání doporučujeme především mladším klientům. Nárok na její výplatu totiž vzniká bez ohledu na dosažený věk již po 15 letech spoření.Pozůstalostní penze - je vyplácena fyzické osobě určené ve smlouvě o penzijním připojištění v případě úmrtí klienta, který alespoň tři roky platil příspěvky.Invalidní penze - nárok na penzi vzniká klientovi, který spořil alespoň tři roky, a byl mu přiznán plný invalidní důchod. VýnosnostPřestože situace na finančních trzích byla díky krizi celkově nepříznivá, PFČP dokázal neztratit vklady svých klientů. Na rozdíl od jiných investičních produktů (např. podílových fondů), kde šla hodnota vkladů do mínusů v řádech desítek procent, PFČP žádné ztráty nevytvořil. Naopak, klientům za rok 2008 připsal výnos 0,2 %.  Klienti navíc získávají státní příspěvek a daňové úlevy, což zvyšuje zhodnocení vkladů. Penzijní připojištění je dlouhodobé spoření, a proto je třeba posuzovat jeho výnos z dlouhodobého pohledu. Za předchozích pět let bylo průměrné zhodnocení na velmi slušné úrovni 3,2 % ročně.     Průměrné zhodnocení připsané zaPFZhodnocení 2008předchozí 3 rokypředchozích 5 letpředchozích 10 letod založeníPF České pojišťovny0,2 %3,2 %3,2 %4,4 %5,6 %Průměrné zhodnocení (šest největších fondů včetně PFČP)0,3 %3,2 %3,2 %4,4 %5,7 %S penzijním připojištěním můžete také ušetřit na daních - Spočítejte si, kolik ušetříte na daních jako klient. Naše kalkulačka Vám řekne jak.  Doplňkové služby zdarmaV zájmu vytěžení úplného maxima ze svého penzijního připojištění se klientovi vyplatí získávat každý měsíc státní příspěvky. Opomenutí měsíční platby může klienta stát zbytečné peníze, neboť státní příspěvky se připisují jen za měsíce, které jsou včas a řádně zaplaceny. Aby klienti o peníze tímto způsobem nepřicházeli, PFČP zavedl bezplatnou službu SMS Echo. Klient, který si tuto službu aktivuje, obdrží v případě, že nedorazí jeho platba na účet penzijního připojištění, informaci na svůj mobilní telefon. Díky tomu může předejít ztrátě státního příspěvku, která mu v případě výpadku platby hrozí. Další z portfolia bezplatných služeb je zaměřená na klienty, kteří využívají daňových výhod. Služba Daňový servis přináší klientům další možnost jak maximálně využít penzijní připojištění. Pokud nejdéle do konce daného roku bude na klientský účet připsán mimořádný vklad nebo je již evidováno předplatné, budou tyto peníze automaticky použity pro maximálně možnou daňovou optimalizaci. Klient s touto službou dostane od PFČP v závěru každého roku informaci, jakou částku je třeba doplatit, aby získal maximální daňovou úlevu. Smyslem služby je zákazníkům zjednodušit celý proces čerpání daňových úlev.  

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Investice

Zlato zlevňuje, ale vyplatí se investovat?

Zlato je dlouhodobě bráno jako způsob finanční pojištění před finanční katastrofou, zmírňující dopady hospodářské či finanční krize. I v případě astronomické inflace, ochromující deflace či dokonce rozpadu finančního trhu, je zlato komoditou, která poskytuje jistotu a hodnotové bezpečí. Ke zlatu se lidé v případě velkých krizí uchylují tradičně a instinktivně - příkladem je současná situace a dosahovaná historická maxima ceny zlata na trzích. Je ale skutečně zárukou stabilní hodnoty?A vyplatí se do něj vůbec aktuálně investovat?Zlato jako symbol hodnotyZlato je odedávna uznáváno jako chemicky velmi stabilní, vzácný kov s mnoha unikátními vlastnostmi. Ryzí zlato je měkké, ale velmi těžké - má dvakrát vyšší hustotu než olovo. Mnoho z jeho vlastností zlato předurčilo k roli téměř ideálního materiálu pro výrobu cenností a platidel, později se přidalo i široké uplatnění v průmyslu a medicíně. Stále si ale zachovalo svou nejdůležitější roli – uchování hodnoty. Díky vysoké ceně, velké hustotě, dobré zpracovatelnosti a snadnému ověření pravosti a ceny než třeba u drahých kamenů umožňuje zkoncentrovat velkou finanční hodnotu do malého objemu - i proto státy v sejfech svých centrálních bank stále drží tuny zlatých rezerv.Investiční zlatoInvestoři i u nás objevují v posledních letech kouzlo ukládání peněz do investičního zlata - malých zlatých mincí i slitků (cihliček), které dosahují váhy až jednoho kilogramu. Na rozdíl od šperků či pamětních mincí je vhodné i pro investice větších částek a v celé Evropské unii je osvobozeno od DPH. Investiční zlato se zpravidla prodává ve vysoké ryzosti (999,9/1000 tj. 24 karátů), tu pak svou značkou garantuje právě rafinér, tedy výrobce, kterých je celosvětově jen cca stovka. Část pak přikládá ke slitkům i certifikáty, které potvrzují čistotu a původ slitku. Jen ty je dobré z ověřených zdrojů bez obav kupovat laiky - v případě potřeby půjdou stejně lehce zase prodat. U větších slitků a investičních mincí nejsou certifikáty obvyklé, protože se dá předpokládat jejich nákup u specializovaného prodejce, schopného i zpětného výkupu.Jak investovat do zlata?Podle expertů by měla míra zastoupení zlata v portfoliu investora činit zhruba mezi 5 a 15%. Nákup investiční zlaté mince o váze 1 trojské unce (asi 31gramů) je cenově o několik jednotek procent dražší než cena u "virtuální" unce zlata na burze - na rozdíl od virtuálního zlata (investice prostřednictvím podílových fondů či investičních certifikátů), ale investor minci či slitek přímo vlastní. Odpadá tedy riziko případného krachu společnosti, která investici na burze zprostředkovává. Výše přirážky se obecně pohybuje od 5% u velkých slitků až do několika desítek procent u malých slitků a drobných mincí. Tím, že investiční zlato je bráno spíše jako finanční zabezpečení pro nepříznivé situace než investice pro krátkodobý zisk, neměl by tento cenový rozdíl hrát v úvaze o pořízení zvláštní roli. Navíc je doporučováno pro optimalizaci snížení dopadů výkyvů v ceně zlato nakupovat spíše v menších množstvích a pravidelně, ideálně kombinaci mincí různých velikostí pro větší flexibilitu pro případný prodej. Hodnota investičního zlata je vždy dána hmotností a aktuální cenou na mezinárodním trhu se zlatem (u nás zpravidla v Londýně). Do ceny v korunách se pak promítá samozřejmě také kurz dolaru (USD) k domácí měně.Investiční mince vydávají mincovny vlastně v neomezeném množství - jen dle zájmu investorů. Mají svá označení titulů - zdařilé výtvarné zpracování pak zvyšuje popularitu jednotlivých sérií. U investičních zlatých mincí se můžete navíc setkat i u známých titulů i s 22-tikarátovým zlatem (jihoafrický Krugerrand nebo americký Eagle) - vyšší tvrdost umožňuje mincím lépe odolávat opotřebení. Jistotou jsou též zlaté slitky v tradiční podobě plochých cihel, přesněji cihliček. Největší běžně obchodovaná zlatá cihla váží 1kg a s přehledem se vejde do krabičky od cigaret. Nejmenší obchodovaný slitek o váze 1g pak svými rozměry 9×15×0,4 mm odpovídá SIM kartě do mobilu. Rozměry i tvar zlatých cihel se u různých výrobců liší, každý investiční zlatý slitek ale nese své identifikační číslo, údaj o hmotnosti a ryzosti slitku i označení výrobce.Má význam investice i přes aktuálně vysokou cenu?Aktuální cena jen před několika dny atakovala historická maxima, hranici 1300 USD nebo 1000 EUR za unci. Má tedy smysl investovat právě do zlata, které je cenou stále blízko svému historickému maximu? Kupodivu nejspíš ano. Cena zlata se pohybuje historicky v pravidelně se střídajících dlouhodobých cyklech. Ty trvají zhruba 15-17 let a v rámci jejich růstového trendu se ještě vyskytují jednotlivé fáze růstu. První z nich je spíše o vazbě mezi cenou zlata a hodnotou dolaru - klesající dolar cenu zlata tlačí nahoru a naopak. Ve druhé fázi pak vlivem nákupů ze strany velkých investorů tato vazba ztrácí. Poslední fází je pak euforie, strmý nárůst ceny a tedy i nejrychlejší růst zisků. A toto nás  teprve čeká. A nevýhody investice do zlata jsou v podstatě jen dvě - v klidné době na investici do zlata příliš nezbohatnete a reálná investice do zlata je  také spojena s rizikem krádeže. Jenže současnost není příliš klidná a nejen nákup, ale i pozdější zabezpečení zlata je přeci jen jednodušší než např.u starožitností příp.hrozícími vyššími daněmi zatížených nemovitostí. Není tedy čas navštívit specializovaného obchodníka?

Pokračovat na článek


Proč Češi téměř neinvestují

Ve svém okolí a při práci na své diplomové práci jsem zjistil, že investování, není v české populaci, zejména oproti vyspělým zemím jako USA, Velká Británie, Japonsko, Německo či Švýcarsko, příliš rozšířené. Za hlavní důvody považuji zejména tyto:Chybí výukaFinanční gramotnost se nevyučuje na školách  a dnešní mladá generace se nemá od koho dozvědět principy investování – chybí odborníci na tuto problematiku na středních školách a u rodičů nevidí příklad v praxi. Naopak jsou utvrzování v tom, že investování je rizikové a nebezpečné (zkušenost z vlastní rodiny). Z médií slyšíme o finanční krizi a akcie pro nás tímto již navždy zůstanou jako něco obrovsky riskantního, protože nechápeme souvislosti. Finanční instituce tomu přizpůsobují svou nabídku a ani se nesnaží poučit své klienty o principech investování a dále propagují hlavně konzervativní produkty jako jsou stavební spoření, kapitálové životní pojištění, penzijní připojištění, termínované vklady či spořící účty. Když už nabídne podílový fond, bude se jednat nejspíš o málo výnosné peněžní či zajištěné fondy. Za RČinvestments proto chystám vzdělávací semináře pro širokou veřejnost a výuku finanční gramotnosti pro studenty středních škol.Socialistická minulostJde o pozůstatek minulého režimu, kdy obchodování na kapitálových trzích bylo nepřístupné stejně jako celý princip kapitalismu. Lidé měli jednu banku, jednu pojišťovnu a vkladní knížku a neměli přístup ani informace o možnostech investování. Dnes však žijeme v tržní ekonomice a hlavní zásadou kapitalismu je fakt, že peníze vydělávají peníze. Bohužel nepříjemné zkušenosti z kuponové privatizace přinesly investování vizitku nebezpečné aktivity. Věřte, že jde o mýtus a Vaše peníze již budou v bezpečí."Nemám peníze abych mohl investovat."Investování má také vizitku aktivity pouze pro bohaté. Střední třída obyvatel, právě pro kterou má investování dle mého názoru největší smysl, o této možnosti nemá téměř ponětí. Někteří investoři ji proto nazývají "chudí, kteří o tom ještě neví". Investovat však lze i 100 Kč. Proto si myslím, že není nikdo, kdo nemůže investovat. Jsou pouze lidé, kteří nechtějí investovat, bojí se nebo investování nerozumí. Posláním RČinvestments je tento postoj změnit.Konzumní společnostŽijeme v době konzumní společnosti, podporované masivní reklamou výrobců spotřebního zboží. Jsme ze všech stran zavaleni jejich nabídkou a někdy naprosto nesmyslně utrácíme za věci zbytečné, nebo takové, které si vzhledem ke svým příjmům nemůžeme dovolit – jen proto, abychom dobře vypadali před svými známými nebo proto, že se nám najednou nahromadily na účtu. Naše pýcha nás připravuje o peníze, které za nás mohou pracovat. Máme strach, že vložíme peníze někam, kde časem o část z nich můžeme přijít, a tak je místo toho utrácíme za něco, co ztratí hodnotu téměř okamžitě (například automobily, elektronika, luxusní dovolené).Dostupnost půjčekKam se podíváme, všude reklama na spotřebitelské úvěry, rychlé půjčky či kreditní karty. Je pro nás proto snadné si peníze vypůjčit, místo abychom si na své spotřební zboží našetřili, případně místo abychom trvale udržovali určitou finanční rezervu. Zadlužit se na Vánoce se stává čím dál běžnější a zisky splátkových společností rok od roku rostou. Naše peníze z bankovních vkladů, místo aby pomáhaly financovat české podnikatele a rozvíjet naši ekonomiku a tím i zaměstnanost, jsou často použity na půjčky pro nešťastníky, kteří neumí zvládat své finance a mohou se takto dostat do nepříjemné dluhové spirály.Krátkodobá orientaceVelmi málo z nás uvažuje dlouhodobě – často slýchám od přátel, že neřeší, co bude za 20let nebo, že „důchodu se nedožiji.“ Statistika uvádí, že 92% dnešní populace se důchodu dožije, my si ale chceme co nejvíce užívat, dokud jsme mladí. Tvrdě pracujeme, tak si za své peníze chceme dopřát příjemné prožitky, a to ihned. Právě pro mladé slušně vydělávající lidi je však dlouhodobé investování životní příležitostí, jak docílit finanční nezávislosti. Socialismus udělal z našich dnešních seniorů velmi chudé osoby, a tak se ho někteří mladší až štítí. Začneme-li však co nejdříve budovat svou finanční nezávislost, můžeme jít na penzi předčasně a plnými doušky si užít podzim života.Pomoc od státuSpousta lidí spoléhá na stát, že se o nich v případě nouze postará, místo aby si budovali své vlastní bohatství. To je však obrovskou chybou. Zvláště při dnešním stavu veřejného rozpočtu je pro mě nepochopitelné, že někdo věří slibům politiků, kteří jednají pouze ve vlastním zájmu, činí populistické sliby a nevidí dále než do příštích voleb. Sociální dávky v budoucnu rozhodně nemusí být samozřejmostí. Češi přeceňují také význam státních podpor ke stavebnímu spoření a penzijnímu připojištění a o jiné možnosti se ani nezajímají. Tyto peníze jsou ale peníze z našich daní - co získáme na příspěvku nám stát někde jinde musí vzít!Lákavý jackpot v loteriiDoufáme v paní Štěstěnu a snažíme se snadno vydělat velké peníze ve Sportce či hazardních hrách. V obou případech jsme však matematicky v nevýhodě a naše peníze pravděpodobně skončí v rukou kasina či Sazky.Především důsledkem výše zmíněného mohou senioři z vyspělých zemí trávit svůj důchod cestováním po světě, zatímco ti čeští budou po zbytek života odkázáni na minimální penzi od státu.

Pokračovat na článek


Investice do nemovitostí

Investování do nemovitostí je jednou z tradičních možností investování.V minulosti prakticky nebyla jiná možnost investování, než právě nákup nemovitosti. V porovnání s jinými typy investice je nemovitost hmatatelná a představuje jistotu a stabilitu. Jedná se o reálný majetek, který je odolný vůči inflaci.Nevýhodou investování do nemovitostí však je jejich špatná likvidita. V případě, že bude investor své prostředky investované do nemovitosti rychle potřebovat, bude mít velmi složité nemovitost v dané chvíli prodat za adekvátní cenu. Spíše bude muset jít s cenou nemovitosti dolů, aby ihned oslovil potenciálního kupce, který mu bude ochoten ihned peníze za daný dům či byt převést. Předmětem investování do nemovitostí jsou stavební pozemky, byty a rodinné domy. Obvykle se jedná o dlouhodobější investice, kde je nízká míra rizika a prakticky stálý mírný výnos, odvislý od lokality, atraktivity či od změn územních plánů. Díky tomu je investování do nemovitostí stále značně oblíbené, jelikož skrývá řadu aspektů a informací, ke kterým má přístup pouze omezené množství lidí. Důležitá je při investování do nemovitostí znalost prostředí.Vhodné je mít informace v předstihu či určitým způsobem predikovat vývoj, který může nastat. Pokud jsou signály, že se bude měnit územní plán, zlepšovat dopravní dostupnost, občanská vybavenost či kvalita prostředí, je šance se rozhodnout, ještě před dobou, než se tato informace stane realitou. Tím se dá včas prodat nemovitost, která bude výhledově stagnovat či klesat na ceně a nebo naopak koupit levně v lokalitě, které bude v dlouhodobém horizontu atraktivnější a tím pádem výnosnější. Investice do nemovitostí jsou úzce spojeny i s ekonomickým a hospodářským vývojem. Různé realitní bubliny či ekonomická recese dokáží značně zamávat s celým trhem nahoru či dolů a informace o ceně nemovitosti pak ztrácí hodnotu, jelikož se nedá odhadnout reálná cena, za kterou by se daný dům či pozemek koupil v době stability.  Český statistický úřad zveřejnil průzkum realitního trhu.Studie sleduje cenový vývoj na trhu realit, především bytů. Výrazný růst cen nemovitostí, způsobený vysokou poptávkou a živený nízkou cenou peněz v podobě hypotečních a jiných úvěrů na bydlení, narazil ve druhé polovině roku 2008 na svůj strop. Druhým cílem práce je zmapovat orientačně nabídku a poptávku na trhu nemovitostí a vývoj hypotečních úvěrů. Sledovaným obdobím jsou léta 1997-2007, resp. dosažitelná data za rok 2008 a druhé čtvrtletí 2009.• Investice do nemovitostí je v ČR považována za nejefektivnější z pohledu kombinace výnosu a míry rizika. Nákup domu či bytu jako investici uskutečnila řada lidí přesto, že obecně byly jejich ceny vzhledem k celkové kupní síle a průměrné nominální mzdě střední třídy obyvatelstva považovány za dlouhodobě nadhodnocené.• Za tzv. „bublinu" cen daného aktiva obecně je považovaná explozivně a asymetricky tvořená odchylka tržní ceny aktiva od její fundamentální hodnoty s možností její náhlé a výrazné korekce. Může za ní být také považován excesívní vývoj ceny daného aktiva ve srovnání s cenovým vývojem jiných typů aktiv. Bubliny cen aktiv bývají často způsobovány psychologickými faktory v chování tržních subjektů, očekáváními typu sebenaplňujících předpovědí, aj. Identifikace bublin je tak obtížná jak z pohledu ex ante, tak z pohledu ex post. V ČR je takto definované zadání vývoje na trhu nemovitostí problematické především s ohledem na dostupnou datovou bázi.• V ČR neexistuje „oficiální" index cen nemovitostí z příčin stojících mimo statistické zjišťování (absence potřebné legislativy). Data o kupních cenách nemovitostí sledovaná Českým statistickým úřadem zahrnují pouze část trhu - chybějí data o cenách nových bytů prodávaných developery a realitními kancelářemi, ale i prodeje stávajících bytů obcemi (ve všech těchto případech neexistuje povinnost podávat přiznání daně z převodu nemovitostí, jako je tomu u převodu bytů mezi fyzickými osobami). Tento problém ztěžuje konstrukci indexu cen nemovitostí zobrazujícího přesněji cenový vývoj na trhu realit. Nabídkové ceny mají charakter indikativní.• Během období 1998 až 1. čtvrtletí 2009 bylo možné na trhu nemovitostí v ČR pozorovat dvě vzedmutí cenové hladiny tažená především vývojem cen bytů. Zatímco příčinou růstu cen v letech 2002 a 2003 byla vysoká očekávání další cenové expanze na trhu nemovitostí po vstupu země do EU v roce 2004, od roku 2007 do poloviny roku 2008 byla důvodem výrazného pohybu cen vzhůru silná ekonomická konjunktura – projevující se dynamikou mezd, značným poklesem nezaměstnanosti, příznivým hodnocením domácností co se týká jejich ekonomické a finanční situace i jejího očekávání.• Zvýšení úrokových sazeb úvěrů na bydlení během této druhé vlny růstů cen nemovitostí neomezilo poptávku domácností po vlastním bydlení. Úrokové míry úvěrů tohoto typu začaly stoupat v prvních měsících roku 2006, výrazněji pak akcelerovaly od poloviny roku 2007 (ze 4,28 % v říjnu 2005 na 5,6 % v srpnu 2008 u nových úvěrů bank na nákup bytové nemovitosti, u samotných hypotečních úvěrů pak ze 3,64 % na 5,82 %).• Vzhledem ke zvýšenému riziku nesplácení úvěrů stoupl v roce 2009 prudce individuální zájem klientů bank o toto pojištění. Podíl nesplacené části úvěrů a celkové hodnoty zastavených nemovitostí však z pohledu zajištění zatím neindikuje pro portfolia bank vysoké riziko (56 % v roce 2008) – k jeho zhoršení však povede další pokles cen domů a bytů v roce 2009, naopak proti zapůsobí výrazný útlum úvěrové aktivity v půjčkách na bydlení.• Co se financování týká, od poloviny roku 2008 vedlo počínající zhoršování situace v ekonomice k výraznému poklesu (meziročně i proti tříletému průměru) počtů nově poskytnutých hypotečních úvěrů, celkových objemů (-39 % meziročně za 1q 2009) i průměru půjčované částky; zvýšená korelace těchto parametrů s úrovní sazeb i důvěrou domácností začala být od poloviny roku 2007 více patrná. Objem úroků z vlastnictví placených domácnostmi za rok 2008 klesl meziročně na 32,2 mld. z 34 mld. korun.• Pokles poptávky po bydlení byl patrný již v březnu 2008, kdy největší developerské společnosti ohlásily meziroční snížení zájmu o nové bydlení o 10 až 20 % (změny DPH u stavebních prací). Očekávané podzimní znovuoživení se nedostavilo, naopak na trhu s domy a byty docházelo ke zlevňování (především u bytů ve starších panelovým domech a u novostaveb v méně lukrativních lokalitách). Následně pak zejména v jarních měsících roku 2009 bylo možné využít řady slev a impulsů, kterými developeři stimulovali poptávku. Mimoto začalo v roce 2009 také docházet k výraznému snížení počtu nově zahajovaných bytů a tedy k nižší nabídce.• Od druhé poloviny roku 2008 do konce období sledovaného v této studii (1. čtvrtletí 2009) procházel trh bytů v ČR cenovou korekcí. Přestože meziroční pokles nabídkových cen, k němuž došlo poprvé od 2. čtvrtletí 2005, se nezdá být příliš hluboký (-2,9 %), velmi rychlá je především jeho dynamika, která oslabila za pouhá tři čtvrtletí o 10 p. b. (+7,1 % ve 2. čtvrtletí 2008).• Prudší propad cen bytů byl patrný na trhu mimo hlavní město Prahu. V regionech se za období od července 2008 do června 2009 snížila jejich dynamika o 15 p. b. na meziroční pokles o 6,3 % ve 2. čtvrtletí 2009. Přestože po téměř celé desetileté období s výjimkou druhého pololetí 2008 a prvního čtvrtletí 2009 byl cenový vývoj v ČR na trhu s byty předurčován pohybem jejich cen v hlavním městě Praze, právě v těchto zmíněných časových obdobích zaznamenal obrácenou tendenci.• Pád nabídkových cen pražských bytů se odehrál v průběhu jediného čtvrtletí. Za čtvrtý kvartál 2008 se sice jejich ceny meziročně snížily o 1,7 %, ale mezikvartální ztráta tempa dosáhla 7,8 p. b. Nelze ji přičíst např. vysoké srovnávací základně předchozího období, protože v posledních třech měsících roku 2007 již předchozí cenový růst mírně polevil (+4,2 %).• Podle údajů z realitních kanceláří vzrostla v roce 2008 meziročně poptávka po pronájmech bytů v průměru o 5 %, v některých lokalitách (Ostrava) však až o 50 %. Odhady růstu této poptávky v roce 2009 činí až +20 %, odhady cen nájemného +10 %, přičemž dlouhodobou tendencí je zřejmě jejich stagnace až pokles, protože bytů k pronájmu je velké množství – ovšem přestože pokračující deregulace nájmů tlačí na pokles cen tržního nájemného stejně jako převis nabídky bytů k pronájmu, je nutné vzít v úvahu, že segment bytů s regulovaným nájemným je relativně malý a jeho uvolňování by nemělo výši tržního nájemného ovlivňovat výrazným způsobem.

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Pojištění

Pojištění právní ochrany zaměstnance

Při porušování pracovněprávních vztahů a domáhání se svých práv, je zaměstnanec ve většině případů v nevýhodě. Zaměstnavatelé často spoléhají na to, že zaměstnanec nebude mít dostatek finančních prostředků na právníka, na soud, na soudního znalce. Rizikům při sporech se zaměstnavatelem lze však předejít sjednáním Pojištění právní ochrany zaměstnance.Výhodou takového pojištění je především minimalizace skutečných nákladů, které je hrazeno z pojistky a v neposlední řadě jistota, že vás bude hájit tým právníků.Pojištění právní ochrany zaměstnance má jedno zásadní specifikum. Zaměstnavatel o pojištění nemusí vůbec vědět a vy máte - tedy jako zaměstnanec – určité eso v rukávu, které můžete v případě potřeby použít. Pojištění se vztahuje na všechny pojistné události, které podléhají výlučné pravomoci soudů České republiky. Pojištění je tedy vhodné pro pojištěné, kteří jsou zaměstnanci firmy se sídlem v České republice.Podle informací České asociace pojišťoven v současné době:Pojištění právní ochrany poskytují tyto pojišťovny:Česká podnikatelská pojišťovna, a.s., Vienna Insurance Group - www.cpp.czČeská pojišťovna a.s. - www.ceskapojistovna.czD.A.S. pojišťovna právní ochrany, a.s. - www.das.czGenerali Pojišťovna a.s. - www.generali.czHDI Versicherung AG, organizační složka - www.hdiczech.czKomerční pojišťovna, a.s. - www.komercpoj.czKooperativa pojišťovna, a.s., Vienna Insurance Group - www.koop.czUNIQA pojišťovna, a.s. - www.uniqa.czD.A.S. pojišťovna právní ochrany, a.s.Lidský život bohužel přináší situace, které někdy nedokážeme řešit vlastními silami, případně nám někdo může klást značné překážky při získání našich oprávněných nároků. A právě proto je zde pojištění právní ochrany, které prosazuje právní zájmy jak jednotlivého občana, tak i ty, které souvisejí s podnikatelskou činností.Do situace, kdy budeme potřebovat právní pomoc, se může dostat opravdu každý. A tak je vždy lepší být na vše připraven – ne nadarmo se říká, že i štěstí přeje těm připraveným.Právní ochrana v pracovněprávním vztahu - příkladyPracovněprávní nároky na náhradu škodyPříklad: Klient D.A.S. utrpěl v zaměstnání vážný pracovní úraz. Zaměstnavatel však přes opakované urgence odmítal zaměstnance odškodnit. Vinu svaloval na zaměstnance. D.A.S. po marných mimosoudních výzvách pověřila právního zástupce, který poškozenému soudní cestou vymohl veškeré nároky.Další příklady: odcizení osobních věci z kanceláře.Trestní a přestupkové právoPříklad: Lékař- zaměstnanec zdravotnického zařízení při vyšetření údajně přehlédl důležité příznaky onemocnění a stanovil nesprávnou diagnózu. Následně byl obviněn z ublížení na zdraví z nedbalosti. D.A.S. svému klientu zajistila obhájce v trestním řízení, kterému se podařilo zproštění obžaloby klienta pro nedostatek důkazů.Další příklady: kadeřnice je obviněna z ublížení na zdraví, které způsobila při střihání vlasů zákaznici (použitý šampon způsobil těžký exém), barman je obviněn z podání alkoholu nezletilé osobě.Pojistné právoPříklad: Klient D.A.S., který utrpěl na pracovní cestě úraz, uplatnil nárok na pojistné plnění ze svého úrazového pojištění. Vzhledem k průtahům při likvidaci pojistné události se tento klient obrátil na D.A.S., která na základě pouhé výzvy přinutila pojišťovnu ke splnění svých závazků.Další příklady: spor s odpovědnostní pojišťovnou (tzv. pojistka na „blbost“).Pracovněprávní sporyPříklad: Zaměstnavatel nevyplatil svému zaměstnanci zcela bezdůvodně mzdu za 3 měsíce. Zaměstnanec (klient D.A.S.) se na nás obrátil s žádostí o pomoc. V tomto případě rovněž postačila z naší strany pouhá opakovaná výzva, kde jsme zaměstnavatele upozornili na porušování pracovněprávních předpisů s tím, že pokud nedojde k nápravě, budeme nuceni se jménem klienta obrátit na soud.Další příklady: neplatné skončení pracovního poměru, nevyplacení tzv. diet, překračování pracovní doby, neproplácení přesčasů, neproplacení odstupného.Česká podnikatelská pojišťovna, a.s., Vienna Insurance GroupMgr. Renata Svobodová - Tisková mluvčí, Odbor PR a interní komunikaceČPP nabízí svým klientům pojištění právní ochrany od června 2010, rozšířila tak portfolio produktů o další velmi praktickou a cennou službu.Předmětem pojištění je ochrana oprávněných právních zájmů klienta a je poskytována v základním a rozšířeném rozsahu. V první variantě zahrnuje pojištění občanskoprávní nárok na náhradu škody, vlastnictví movitých věcí, trestní a přestupkové právo a pojistné právo. Při sjednání rozšířeného rozsahu pojišťovna poskytuje právní služby navíc také v oblasti pracovněprávních sporů, pracovněprávních nároků na náhradu škody, vlastnictví nemovitostí a nájemní právo. Obě varianty se sjednávají s limitem pojistného plnění ve výši 300 tisíc korun a se spoluúčastí 3 000 korun.Při zajištění právních asistenčních služeb spolupracuje ČPP se společností Globall Assistance, která přijímá žádosti klientů o právní poradenství prostřednictvím call centra Global Assistance na telefonní lince 1220, nepřetržitě 24 hodin denně po všechny dny v roce.Pojištění právní ochrany lze sjednat na všech pracovištích ČPP po celé ČR.UNIQA pojišťovnaEva Svobodová - UNIQA pojišťovna"Naše společnost poskytuje právní ochranu pro motoristy a právní ochranu pro rodiny. "Česká pojišťovnaJan Marek - odbor komunikace "V současné době má klient u České pojišťovny právní ochranu u povinného ručení a také u majetkového pojištění KOSTKA (připojištění právní ochrany v rámci asistenčních služeb). V rámci odpovědnostního pojištění v tuto chvíli právní ochranu není možné ani připojistit."

Pokračovat na článek


Důvody pro změnu životního pojištění

Životní pojištění je během na dlouhou trať.Proto by vždy mělo být v zájmu žadatele si vše pečlivě promyslet, získat informace a až následně se adekvátně rozhodnout. Nepodepisovat první smlouvu, kterou samozřejmě ihned v první pojišťovně poradce předloží, ale spíše „prozkoumat“ trh a udělat si ucelený obrázek, co je právě k dispozici. Tím se alespoň pro nadcházejících pár let máte šanci vyhnout změně životního pojištění. Ale vyhráno určitě nemáte, jelikož svět se vyvíjí, platy rostou, náklady rostou a samozřejmě i plnění by mělo růst, což se však nemusí u životních pojistek dít. Proto je důležité i na to brát zřetel a sledovat vývoj svých příjmů, výdajů a podobně.Situace se lehce může změnit uzavřením manželství, narozením potomka či hypotékou od banky. Při každé takové významné příležitosti je důležité všechny své finanční produkty vyhodnotit a popřípadě upravit pro stávající a budoucí potřeby. Proto se můžete dostat do situace, kdy budete potřebovat změnit i životní pojištění. Nejčastější příčiny změnyKlient chce zvýšit pojistnou částku pro případ smrti, avšak pojišťovna to podmiňuje neúměrným zvýšením platby, jelikož staré typy kapitálového pojištění mají pevně vázané částky, tak je velmi složité s nimi manipulovat. Klient chce sjednat pojištění invalidity, avšak pojišťovna mu k tomu podmiňuje uzavřít sjednání dalšího pojištění, které však klient nevyužije, ba ani nechce. Pojištění již nesplňuje představu svými základními parametry. Nejčastěji jde o situaci pro případ trvalých následků úrazu, kdy pojišťovna hradí jen zhruba 50 nejčastějších vyjmenovaných úrazů a ostatní pro ni nejsou pojistnou událostí, avšak lékaři popisují zhruba 500 diagnóz, takže zde může vzniknout problém s interpretací a klientovi problém s výplatou prostředků.A posledním z nejčastějších důvodů pro změnu pojištění je situace, kde požadovaná pojišťovna nenabízí ve zvoleném typu pojištění požadované „připojištění“. Například pojištění pro případ pracovní neschopnosti u životního pojištění.  Proto je důležité si vždy a včas uvědomit k čemu vůbec jakékoliv pojištění je. Jde o krytí rizik. Lidé si ho často pletou se spořením, avšak to není prioritní cíl životního pojištění. Ano, existují varianty, které sebou nesou i výnos, avšak nejde o tak výhodný produkt. Čistě na spoření se vyplatí úplně jiné finanční nástroje.  Kdy neměnit a nerušit životní pojištěníVždy je třeba objektivně zhodnotit situaci. Ano, některé produkty mohou zastarat, avšak i klient mohl zestárnout. Jak jsme si již řekli v úvodních článcích o životní pojištění, cena je odvislá od zdravotního stavu a samozřejmě věku a rizikovosti klienta. Když se rapidně zhorší zdravotní stav klienta a tento pak vypoví zastaralou smlouvu, která však má solidní parametry (ne ty aktuálně nejlepší, ale slušné ano), může se jednoduše přihodit to, že nové životní pojištění bude rapidně dražší z důvodu horšího zdravotního stavu či dokonce nastane situace, že pojišťovny nebudou chtít nové životní pojištění vůbec uzavřít. Proto je důležité situaci zvážit a mít alespoň nějaké pojištění, byť ne třeba aktuální a výhodné, než vůbec žádné v situaci, kdy je pro vás objektivně potřeba.  

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Půjčky a úvěry

Lichva a spotřebitelský úvěr – dva v jednom?

Lichva je v trestním zákoně definovaná jako zneužítí něčí tísně, nezkušenosti nebo rozumové slabosti nebo něčího rozrušení a proti tomu poskytnutí nebo slib plnění, jehož hodnota je k hodnotě vzájemného plnění v hrubém nepoměru nebo jednání, kdy někdo takovou pohledávku uplatní nebo v úmyslu uplatnit ji na sebe převede. Fuj, takto vypadá právní definice.Co je to doopravdyPoskytnutí vysokého procenta na jakoukoliv půjčku je lichvou. Tedy trestným činem, který je postihován odnětím svobody a případným dalším trestním postihem jako třeba propadnutím majetku. V roce 2009 se v parlamentu objevila diskuze a návrh na stanovení určitého procenta, které rozliší lichvu od běžné půjčky. Navrhováno bylo 20 % nebo několikanásobek běžné bankovní sazby úvěru. Za podivných okolností a přestože většina veřejnosti byla nakloněna přijetí zákona, nakonec žádné takové opatření nebylo schváleno. Byla tak vytvořena platforma pro balancování nad otázkou, jak posuzovat, kdy půjčka s vysokým úvěrem je lichvou a tedy trestným činem nebo není.Stát lichvu podporujeNa poslancích se zřejmě projevily vlivy lobbystických zájmů. Půjčky s vysokým procentem nepůjčují jenom nechvalně známé společnosti s úroky 3.000 % za rok, ale také banky a různé úvěrové společnosti za také dost vysoké úroky. Spotřebitelský úvěr totiž k lichvě má velice blízko. Pod názvem spotřebitelský se skrývá běžná půjčka, která se spotřebou nemá nic společného. Peníze jsou poskytovány bez ručení a na jakýkoliv účel. Spotřebitel je vlastně zákazník a spotřebitelský úvěr by měl být poskytnut na konkrétní zboží. Tehdy by samozřejmě nešlo o případ tísně, nezkušenosti nebo slabosti. Televizor si nikdo nekupuje v rozrušení a pokud ano, pak je to zcela jiný druh emocí, než má na mysli trestní zákoník. Stát tedy nad spotřebitelskými úvěry a jejich poskytováním přimhouřil oči nebo je zcela zavřel.Kdo poskytuje spotřebitelský úvěrPoskytování úvěrů by mělo být povoleno bankám nebo společnostem s bankovní licencí. Tím by byla zajištěna kontrola a to smluvních vztahů i výše úroků. Úvěrové společnosti, jak se tento název vžil, ale dokázaly tyto hranice obejít a mají nyní v předmětu činnosti – poskytování nebo zprostředkování spotřebitelských úvěrů. Ve skutečnosti ale žádné takové úvěry neposkytují. Jejich podmínky jsou od skutečných spotřebitelských úvěrů zcela odlišné. Jedná se vyloženě o lichvářské půjčky, které stát nikterak nepostihuje.Rychlá půjčkaVětšina zprostředkovatelů nebo poskytovatelů rychlých půjček přesně naplňuje první předpoklad lichvy podle trestního zákona. Poskytují úvěry evidentně v tísni a zneužívají nezkušenosti. To, že půjčí někomu, kdo má zápis v registrech (a tedy jinak půjčku nebo úvěr získat nemůže) je využívání tísně. Někteří dokonce jezdí domů a půjčují na místě, kde se jim dlužníci svěřují se svojí špatnou, i když třeba přechodnou finanční nebo majetkovou situací. Tím naplňují skutkovou podstatu lichvy, protože vědomě půjčují dlužníkovi, který je v tísni a nemůže si půjčit jinde nebo jinak řešit svoji situaci.Neskutečný úrokK půjčkám, které půjčují bez registru, bez ručitele, bez doložení příjmu a bez zajištění sice berou na sebe riziko, ale to je čistě jejich záležitostí. Společnosti, které půjčují nikdo k půjčování nenutí a podmínky si určují samy. Těchto údajně lehkých podmínek pro získání půjčky dále zneužijí obrovským ziskem, který z půjčky získají. A tím naplní druhou část podmínky skutkové podstaty trestného činu lichvy.Spotřebitelský úvěr?Takto je nálepka „Spotřebitelský úvěr“ pouze odlákáním pozornosti úřadů od skutečné podstaty údajné půjčky, ale ve skutečnosti lichvy naprosto jednoznačné. A je zajímavé, že státní orgány přihlížejí těmto praktikám s nonšalantní benevolencí. Dokonce se někteří státní zástupci vyjadřují v tom smyslu, že nikoho za lichvu stíhat nemohou, protože jim není známá výše údajného hrubého nepoměru. A rozum jim k tomu neříká nic. Stejně tak by mohli postupovat u jiných trestných činů, třeba nepřiměřené obrany a požadovat, aby zcela nepřiměřená obrana k útoku byla vyčíslena třeba fyzikálně v newtonech.Státu se evidentně hodí, že lichva bují a existuje. A když to pojmeme pragmaticky, tak z ní stát žije. Samozřejmě, že existuje námitka …no tak si neměl půjčovat, nikdo ho nenutil… A je svým způsobem pravdivá. Bez ohně není kouře. Ale tento argument nemá nic společného s tím, že postihovat a zabránit lichvě je povinností státu a postavení společností, které lichvu provozují, by mělo být trestné, když tedy dnes máme trestnou činnost společností. Lichva je pro stát krátkodobě výhodná. Dlužník díky drastickým opatřením v podobě exekucí přináší daně, které by normálně z něj stát nedostal. Jak by někdo mohl donutit někoho, kdo nemá na zaplacení  pár tisíc nájmu, aby přišel o dům, byt, auto a nábytek a stát se s exekutorem o toto jmění podělil daňově?

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Mix

Zaručí placené studium na vysoké škole vyšší úroveň vzdělání?

Vysoké školství v České republice potřebuje nový impuls. Školné by jím bezesporu mohlo být, ale rozhodně je nutné danou problematiku detailně zpracovat. Výše školného na vysoké škole a jeho forma jsou tím nejsnazším. Důležité je nastavit parametry, stipendia a další možnosti, aby bylo vysokoškolské vzdělání stále dobře přístupné, avšak pouze těm, kteří o něj mají skutečný zájem.Dnešní doba je velice nakloněna vysokoškolskému studiu.Dnešní maturitní ročníky mají prakticky neomezené možnosti ve výběru vysokoškolského studia dle svých nejsilnějších stránek. Avšak často je situace i opačná, že volí studenti cestu nejmenšího odporu a po maturitě zamíří na takovou vysokou školu, kde budou moci dále trávit studentská léta, avšak v budoucnu s využitím studovaného oboru spíše nepočítají. To je problém řady dnešních vysokoškoláků. Již nyní vědí, že znalosti, které na vysoké škole získají nebudou uplatňovat v praxi, ale pouze díky získanému titulu budou mít větší vstupní pracovní „renomé“. Na druhou stranu vysokoškolské vzdělaní nikdy není na škodu. Situace v podobě podpory vysokého školství je bezesporu velmi chvályhodná, avšak důležité je nezapomínat na kvalitativní stránku věci. Kvantita nesmí předbíhat před kvalitou. A to je nejspíše problém dnešního školství. Je tento přístup pro zemi jako takovou prospěšný? Navíc celkové výhody ze studentského života často rozhodují ve prospěch studia i bez zjevného zájmu skutečně školu dokončit. Výhody studentů jsou z pohledu daňových slev, ubytovacích stipendií a sociálních výhod více než lákavé a bohatě nahradí platbu 500 Kč za přihlášku na vysokou školu, kterou si student může předkládat třeba i několik let po sobě. Navíc v případě nějaké „lehčí“ školy může velice snadno uspět i studiem a tento status si držet řadu let bez velikých problémů. Jsou pak takový studenti pro společnost prospěšní?Jak by celý systém vypadal v případě placeného studia a ne jako nyní v systému dotování studentů? Nacházeli by studenti větší uplatnění? Vážili by si vysokoškolského studia a poctivě pracovali na svém vzdělání? Zlepšil by se přístup univerzit a úroveň vzdělání? Prvotní myšlenka a odpověď je bezesporu ano. Avšak je nutné celý systém dokonale promyslet a dostatečně nastavit parametry. Jenom stanovení samotné výše školného by byla velmi hrubým nástřelem a teprve čas by asi ukázal, jaká výše platby je nejoptimálnější.Přínosy placené vysoké školyPrvním přínosem by určitě bylo to, že na vysokou školu by se nehlásil každý „maturant“, ale opravdu pouze ti, kteří mají zájem o další vzdělání, které jim pomůže v budoucím zaměstnání. Rozhodně by se zkvalitnil i přístup škol, které by konečně mohly fungovat na tolik omílaném zákaznickém přístupu a mohly by studentům nabízet lepší práci v hodinách, interaktivní výuku, menší počet žáků ve třídě a od toho odvislé větší nasazení každého z nich při daném předmětu. Přínos školného by tedy rázem byl v relativně nižším počtu zájemců o vysokoškolské studium, ale rozhodně by se navýšil procentní podíl úspěšných uchazečů ku počtu přijatých. Každý vysokoškolák by chtěl školu zdárně a v termínu dokončit. Samozřejmě je nutné placené školné doplnit stipendijními programy pro zájemce, kteří by si placení školného nemohli dovolit, avšak díky svým mimořádným znalostem a výsledkům by jim školné bylo propláceno univerzitou či přímo státem. Tato stipendia by pak byla motivací i pro běžné studenty, jak si „snadno“ přivydělat a kvalita znalostí by rozhodně stoupala. Samozřejmě kvalita znalostí je odvislá od náročnosti požadavků, které jsou ze strany univerzity předkládány. V současnosti je situace na řadě škol taková, že se snaží zbytečně své studenty nevyhazovat, jelikož každý jeden student přináší škole dané tabulkové peníze, tudíž by byla sama proti sobě. Takový přístup je krajně nevyhovující a doufejme, že není tím hlavním, o co na vysokých školách u nás jde. Při zavedení školného by tedy měla rámcově stoupnout kvalita výuky. Vysokoškolští absolventi by pak již skutečně vždy představovali elitu národa a kvalitně edukované pracovníky připravené se zařadit do pracovního procesu právě v oboru, který 3 či 5 let studovali. Stávali by se z nich odborníci a vysoké školy by tak plnily svůj hlavní úkol.Jiný pohled na placení školnéhoV současnosti se tedy přetřásá myšlenka zavedení školného, které budou platit studenti vysokých škol. Avšak již v současnosti je vysoká škola zpoplatněna. Pomineme-li samozřejmě náklady obětované příležitosti a další náklady spojené se studiem (ubytovaní, skripta, stravování, doprava). Avšak na druhé straně se platí vysoké školství u nás z daní. Takže již nyní je zpoplatněno, avšak plošně, ode všech daňových poplatníků, kteří odvádějí do státní poklady peníze. Jde o neefektivní způsob a také samozřejmě způsobe velmi nepřehledný. Studium na vysoké škola tak platí každý místo těch, které ho skutečně využívají. Zavedením školného by se tak toto netransparentní dotování škol přesunulo do roviny velice jasné a přehledné. Efektivita by samozřejmě vzrostla s ohledem na přímou vazbu peněz od studenta ke škole bez dalších úředníků a úřadů, které musí samozřejmě také někdo financovat, takže i zde se zbytečně ztrácí peníze na vzdělání.Růst konkurence na straně škol i studentůZavedení školného by rozhodně přispělo ke vzrůstu konkurence. Každý student by velmi dobře vybíral, kam půjde studovat. Kvalita školy, výuky a vybavení by určitě hrála významnou roli. První myšlenky by se neupínaly na snadnost přijímacích zkoušek či studia, ale na adekvátnosti protihodnoty vzhledem k platbě školného. I školy by samozřejmě bojovaly o studenty a snažily by se jim vytvořit nejlepší možné podmínky a zajímavé studijní plány. Zodpovědné studium ze strany studentů je pak samozřejmostí, jelikož motivace opřená o platbu a nutnost platby, by rozhodně přinesla více efektivity a zájmu z obou stran.Snížení dostupnosti zavedením školnéhoŘada lidí argumentuje tím, že zavedení školného znepřístupní vzdělání celé řadě lidí. Avšak v konečném důsledku tento argument je naprosto mylný. Už jen samotné stipendijní programy pro studenty, kteří mají o téma zájem, dokáží se mu více věnovat a díky tomu mít dobré výsledky, tedy i stipendium, pomůže prakticky každému. Prospěchová stipendia by zkrátka pomohla i tento problém řešit. Určitá forma sociálních stipendií by také určitě pomohla. Navíc se koketuje i s myšlenkou odložení platby pomocí studentských půjček. Jasná pravidla a jasné splácení by umožnily studentům vzít si půjčku na financování svého studia a s jejím splácením začít až po absolvování a nalezení zaměstnání. Stát by navíc takovou půjčku mohl určitým způsobem zvýhodnit, aby nebyla krajně nevhodná a vyřešit tím tolik zdůrazňovaný problém snížení dostupnosti vzdělání. Každý by měl jednoduše na výběr.

Pokračovat na článek


Jaké informace poskytuje cenová mapa nájemného?

Mapa nájemného zatím není kompletní, ale poskytuje informace o 10 procentech trhu. V budoucnu budou v cenové mapě nájemného zaneseny všechna sídla nad 2 000 obyvatel. Informace z mapy nájemného mají předcházet soudním sporům a problémům při určování nového deregulovaného nájemného.Mapa nájemného – zatím rozpracovanáMinisterstvo pro místní rozvoj zveřejnilo mapu nájemného. Ta má fungovat jako databáze údajů o výši nájemného v celé České republice. Princip vzniku cenové mapy je založen na 4 možných zdrojích. Prvním je zjištění nájemného prostřednictvím soudního znalce, dále pak informace o volně sjednaných nájmech, nájemné smluvně deregulované a nájemné v obecních bytech. Cena mapy nájemného byla 888 000 Kč bez DPH.Do mapy nájemného vstoupí v budoucnu informace o všech obcích s více než 2 000 obyvateli. U sídel nad 10 000 obyvatel pak dokonce přibude poloha domu či bytu v rámci aglomerace.K čemu má sloužit mapa nájemného?Primární cíl mapy nájemného je zmapovat nájemní bydlení v ČR a pomoci s vyjednáváním o nové ceně hlavně u deregulovaných bytů. Jde o to, že často nájemník ani majitel nemovitosti přesně neví, jaké je místně a časově obvyklé nájemné v dané lokalitě. Nájemník vždy bude žádat minimální možnou částku, majitel domu naopak. Domluva bude v nedohlednu. Cenová mapa nájemného má dát oběma stranám důležité informace, jaké je zkrátka nájemné obvyklé v dané lokalitě. Ministerstvo si zakládá na tom, že data budou sbírána přímo. Sběr bude probíhat celou řadou cest. U informací o volně sjednaných nájmů pak bude hlavní podmínka je anonymizace nájemních smluv, které budou předkládány k ověřování dat. Na tomto sběru dat spolupracují odborové organizace majitelů a nájemníků či klíčoví vlastníci nájemního bytového fondu.Co poskytuje cenová mapa nájemného za informace?U všech bytů bude zohledněno stáří a technický stav domu, použitá technologie výstavby, technický stav bytu a samozřejmě jeho velikost. Ministerstvo pro místní rozvoj dále uvádí, že každá z kategorií má tři různé možnosti. Jako příklad se uvádí technologie provedení panel, cihla a ostatní. Pokud bude v databázi člověk hledat, získá informace o lokalizaci bytu (obec, okres, kraj), vlastnosti bytu (plocha bytu, poloha domu, velikostní kategorie, technologie výstavby, stáří a technický stav domu, technický stav bytu) a informace o nájemném a způsobu jeho získání (obvyklé nájemné za metr čtvereční a měsíc, celkem za daný typ bytu a datum aktualizace).Současný stav mapy nájemnéhoSoučasný stav rozhodně nadšení nebudí. Zatím jsou zveřejněny informace pouze o 10% měst a obcí (64) z celkového počtu 639. Hlavní důvod, proč je tak málo informací je podle ministerstva v tom, že řada smluv o nájmech v nově deregulovaných bytech zatím nebyla uzavřena, tudíž jsou hlavním zdrojem dat zatím znalecké posudky. Ministerstvo pro místní rozvoj doufá, že cenová mapa nájemného se začne kompletovat již nyní a během 2 let dojde ke výraznému navýšení počtu informací a mapa nájemného již začne poskytovat opravdu přesné a podrobné informace na základě velkého počtu dat. Díky tomu bude možné vyhledávat v dané lokalitě přesně určitý typ nemovitosti, která je předmětem zájmu.Je důležité si však dnes uvědomit, že současná čísla navržená znalci neodpovídají až tak moc skutečnosti. Tržní nájemné je totiž vyšší, než bude po úplné deregulaci. Proto je potřeba brát informace v mapě nájemného s rezervou, dokud nebude k dispozici opravdu velké a přesné množství dat, která již dokážou poskytnout relevantní informace.Deregulace není u konceSice se stále mluví o velké deregulaci a jak vše již funguje. Ano, více než 400 000 bytů má již nově od roku 2011 deregulované nájemné. To znamená, že situace v těchto bytech je buď vyřešena na tržním principu, nebo se strany právě domlouvají. Zatím pouze několik desítek případů sporů o nájemné skončilo u soudu. Důležité však je si uvědomit, že ve většině krajských měst, ve velkých městech Středočeského kraje a i v Praze bude nájemné regulováno až do konce roku 2012. Počet těchto regulovaných bytů je zhruba okolo 300 000. Tudíž zde je třeba stále počítat s nepřirozeným vývojem na trhu a vyšším tržním nájemným ve srovnání se situací po přelomu roku 2012. Celkově je pak v České republice cca 4,6 milionů bytů, z nichž něco přes 1 milion jsou nájemní byty, které by mohly vstoupit do cenové mapy. Kdy a jakým způsobem to bude, však zatím stále není jasné.

Pokračovat na článek


Amazon v Čechách

Obliba Čechů v nákupech přes internet se projevila na zájmu giganta, který ovládá americký trh. V USA si IT odborníci nepletou Čečnu s Českem a tak s jistotou zamíří k nám a nikoliv na Kavkaz. Tím získáváme status lidí, kteří si přes monitor pořizují kdejaký předmět.Historie a Jeff BezosJako je Zuckerberg pro Facebook nebo Jobs pro Apple, tak Bezos stojí za ohromným úspěchem společnosti Amazon. Přitom myšlenka není nikterak oslnivá a je příkladem toho, jak lze poctivou prací a starostí dostat eshop na výsluní. Jeff Bezos ale není obyčejný smrtelník. Hned počátek jeho pracovní kariéry byl plný úspěchů. Začal jako řadový zaměstnanec v Baker Trust Company na Wall Street. A upekl si skutečně skvělou kariéru. Předělal systémy společnosti se stamiliardovými aktivy pro práci s penzijními fondy a tehdy již vydělal pro zaměstnavatele stovky milionů dolarů. Poté se stal nejmladším viceprezidentem a to ve 26 letech.Odumírající knižní průmyslPřestože se knihy čtou poměrně málo a vzdělanost upadá, dospěl Bezos k názoru, že tady je jeho šance. Opustil lukrativní zaměstnání a v garáži spustil internetový obchod. K americkým garážím, kde třeba začínal Gates a další, je třeba poznamenat, že se jedná o pěkně vybavené a především rozlehlé prostory, kam nevstupují ženy a návštěvy. Proto tam vznikají největší internetové firmy světa. Ale nešlo by to bez pomoci rodičů, protože na „rozjezd“ dostal Keff od nevlastního otce 300.000 dolarů se slovy -  a co je to vlastně ten internet? V roce 1995 byl Amazon spuštěn a díky manželce, která zvládla veškerou logistiku, měl 200.000 titulů. Pomáhala i s balením a rozesíláním. Podstatou úspěchů však byl hlavně přehledný a zákaznicky příjemný web.             Příčiny úspěchuBezos se soustředil především na rozvoj eshopu a udělal z něj největší světový supermarket. Nejprve vytvořil databázi co největšího počtu anglických knih a získal si stálou klientelu. A také umožnil čtenářům například recenze, hodnocení a tím je vtáhl do děje. A byl jedním z prvních, který umožnil affiliate prodej, tedy provize z prodaných knih jinými weby. Postupně pak rozšířil zboží o hračky, počítače, hudební nosiče a další zboží. Hlavní však zůstal zákazník. Pro něj dělal Jeff všechno, aby byl spokojen. V roce 2000 měl Amazon přes 10 milionů zákazníků a hodnota firmy se odhadovala na 25 miliard dolarů. Dnes tedy nejen prodává, ale vyrábí pro svoje zboží čtečku knih Amazon Kindle.Vstup do ČRAmazon má řadu poboček v různých zemích. V Německu nebo Japonsku se velice dobře uchytil. Na Slovensku má podporu prodeje a v Rumunsku vývojovou základnu. Ve Východní Evropě budeme ale prvními, kdo získá také tvrdou půdu pod nohama. Amazon na 110.000 metrech čtverečních vybuduje logistické centrum pro objednání, balení a rozesílání zboží do sousedních zemí. Staneme se tak pokračováním amerického snu, který přivádí společnost s miliardovými obraty.  

Pokračovat na článek