Výsledky vyhledávání pro dotaz tepla

Výsledky vyhledávání v sekci: Finance

Tepelné mosty jako riziko pro naše zdraví i peněženku

Nepříznivě působícím faktorem, který ovlivňuje kvalitu bydlení v domech jakéhokoli typu, jsou tepelné ztráty. Dochází k nim v místech tzv. tepelných mostů, tedy tam, kde kritické konstrukční detaily stavby nejsou dostatečně izolovány, anebo je aplikace izolací velmi obtížná.Jaká jsou nejvíce kritická místa, kterými teplo uniká? Jak se vzniku tepelných mostů vyhnout? Na tyto otázky se pokusí odpověď následující text.Charakteristika a výskyt tepelných mostůNejprve se zabývejme tím, co to vlastně tepelný most je a kde se může objevit. Jedna z definic říká, že je to místo v konstrukci domu, kde dochází ke zvýšenému toku tepelné energie. Uvnitř domu má toto místo výrazně studenější povrch než jeho okolí, v exteriéru je naopak výrazně teplejší. Tepelné mosty se mohou vyskytovat na celé řadě míst. Nejčastěji se tvoří v místech styku dvou různých konstrukcí. Jako příklad uvedeme svislou konstrukci stěny a vodorovnou konstrukci stropu či ve stěně zakotveného balkonu. Další oblastí výskytu tepelných mostů jsou rámy veškerých výplní otvorů, jako jsou okna a dveře. Citlivým místem jsou také nadokenní překlady, které stavebníci řeší formou různých ocelových nosníků, pro něž se vžilo označení „íčka“. Použití tohoto stavebního prvku se jeví jako pragmatické, bohužel však má ocel tu nevýhodu, že je výborným vodičem tepla. Ve výčtu rizikových stavebních detailů nelze vynechat ani konstrukce střech. Obzvláště těch plochých, kde se kotví hydroizolace. Právě přes různé kotevní mechanismy může teplo prostupovat. Obecným problémem pro všechny střechy jsou pak ta místa v jejich skladbě, kudy prostupují různé nasávací otvory, vzduchotechnika a jiné technologie.Následky tepelných mostůJe obecně známo, že se tepelné mosty neblaze projevují na celkové energetické bilanci staveb. Nesmíme však zapomínat ani na další problémy, které tepelné mosty způsobují. Pro zdraví každého z nás je škodlivý výskyt plísní a také život v narušeném mikroklimatu našeho bytu či domu. Právě tepelné mosty jsou místy, kde dochází ke kondenzaci vodní páry, a tak se v nich tvoří ideální prostředí pro výskyt zmiňovaných plísní. Tepelné mosty mají ovšem vliv na život v domech z několika dalších hledisek, než je pouze to zdravotní či hygienické. Z hlediska stavebního je to zejména možné narušení statiky důležitých konstrukcí. Zbývá pak ještě hledisko energetické, které je přímo spjato s ekonomickým. Platby za energie mohou totiž výrazně klesnout, pokud se nám podaří tepelné mosty v konstrukci stavby odhalit a také následně eliminovat.Diagnostika a možná řešeníEliminace tepelných mostů tedy může přinést značné úspory za vytápění. Avšak je dobré vědět, že při řešení problémů s úniky tepelné energie není po ruce žádná univerzální rada. Z laického pohledu je velmi obtížné tepelné mosty odhalit. Nejsou totiž okem viditelné, a tak je třeba přistoupit k měření povrchových teplot. A to v konkrétním místě, kde tepelný most předpokládáme, anebo v celé ploše domu. Pro tento typ měření se používá tzv. termovce, kterou je nutno provádět v zimním období, kdy je tepelný tok mezi vnitřním a vnějším prostředím nejintenzivnější a dá se tedy očekávat, že tepelné mosty budou snadno odhalitelné.Na závěr se chtě nechtě musíme věnovat tomu, zda lze tepelné mosty nějak eliminovat. Samozřejmě, že řešení existuje vždy, avšak záleží na tom, jaká je příčina výskytu tepelného mostu. Pokud je to v ploše obvodových stěn našeho domu, pak se nabízí varianta zateplení kontaktním způsobem. Tedy použití izolací na bázi polystyrenu či minerální vlny. Důkladným izolováním je možné vyřešit také tepelné úniky v místech, kde máme ve stěně osazena okna či dveře. Jako vhodné opatření se zkrátka jeví každá důkladně provedená izolace v okolí všech stavebních detailů, u nichž je pravděpodobnost výskytu tepelných mostů. Velmi důležitý je správný výběr realizační firmy, přičemž spolehnout se můžeme jedině na kladné reference a dobrý řemeslný um stavebníků.

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Investice

Rekuperace – dýchejte čistý vzduch a netopte pánu bohu do oken

Nikomu z nás nesvědčí pobyt v nevětraných místnostech, bolí nás hlava, jsme unaveni, nebo dokonce trpíme poruchami spánku. Na vině je zvýšená koncentrace toxických látek, příliš suchý nebo příliš vlhký vzduch, nevyhovující teplota, nebo zvýšená prašnost v místnostech. Pokud jste přistoupili k některým úsporným opatřením a zateplili jste váš dům, vyměnili okna, váš domov stal neprůvzdušným, utěsněným prostorem, kde se shromažďují vlhkost, plísně, mikrobi, pachy, čímž se zhoršila kvalita vnitřního prostředí.  Řešením, jak se postarat o kvalitní vnitřní prostředí a maximální míru komfortu je systém řízeného větrání s rekuperací tepla.A jak vlastně funguje? Venkovní vzduch přiváděný do budovy je předehříván teplým odpadním vzduchem, kde v rekuperačním výměníku odevzdá většinu svého tepla právě přiváděnému vzduchu. Rekuperaci můžeme definovat jako využívání odpadní energie, neboli zpětné získávání tepla a to vše za pomoci ventilátorů. V případě jejího spojení s nemovitostmi se jedná o využívání tepla, které by jinak přišlo vniveč – a s ním i peníze spotřebované na jeho získání. Jedná se o necelou polovinu všech tepelných ztrát.Základním dilematem je instalace lokálního nebo centrálního rekuperátoruLokální přístroj se lépe přizpůsobuje konkrétním požadavkům dané místnosti – na druhou stranu ale obtěžuje hlukem a prakticky jej není možné propojit s vytápěním.Centrální propojuje všechny místnosti, popř. byty, což se může odrazit i na přenášení pachů a hluku a samozřejmě na složitější instalaci. Obojí lze eliminovat speciálním zakončením potrubí, což ovšem zvyšuje cenu i nároky na ventilátor, tudíž opět cenu, a navíc ještě provozní spotřebu energie. Centrální větrání umožní rozvést například solární zisky z osluněných místností po celém domě a to díky vzduchotechnickému potrubí, které je zabudované v podlaze nebo v podhledech stropů nebo ve zdech. Kvůli hluku je vhodné strojovnu vzduchotechniky umístit do sklepa, na půdu, nebo do odhlučněné místnosti. Je nutné si uvědomit, že zavedení centrálního systému větrání znamená zásadní a rozsáhlé stavební práce, proto jsou vhodné při celkových rekonstrukcích nebo spíše při stavbě nového nízkoenergetického domu. Ceny se počítají v desítkách tisíc, na běžný rodinný domek je včetně instalace nutné počítat s částkou kolem statisíce. (Mimo kutilů, kteří si rekuperátor vyrobí za pár stovek sami. Nedosáhnou sice profesionální účinnosti, ovšem návratnost „investice“ se počítá na měsíce, možná týdny.) U levných a neznačkových systémů je možné cenu snížit na polovinu i méně – což se ale nedoporučuje. Jen namátkou: u plastových trubek hrozí jejich zanesení bakteriemi, takže je lepší si připlatit a koupit pozinkované, nebo – lépe – postříbřené. Levné ventilátory nedosahují uvedených výkonů, s cenou se pochopitelně snižuje i životnost a o odhlučnění zařízení si můžete nechat jen zdát. Dražší centrální systémy jsou dál vybaveny chlazením nebo přitápěním příchozího vzduchu. Dalším vylepšením je zemní jednotka, která vháněný vzduch „předpřipravuje“ v nižší než nezámrzné hloubce: v zimě zahřívá, v létě chladí.  Základ obou jednotek je stejný: výměník, ve kterém teplý vyháněný vzduch ohřívá ten vháněný, filtry zachycující prach a pyl a odvod vlhkosti.Úspora získaná instalací tepelného výměníku, ve kterém proces probíhá, dosahuje 50 – 70% za plného výkonu, respektive až 90% při minimální zátěži. Za kvalitní se považuje účinnost nad 60%, tedy úspora zhruba necelé poloviny energie na vytápění. Pokud si rekuperační zařízení plánujete pořizovat, nenechte se zlákat jen cenouDůkladně prověřte účinnost (nejen maximální, ale i při plném výkonu), hlučnost, kvalitu izolace potrubí a energetickou náročnost celého zařízení. Bohužel, obstojí jen ty dražší. A pozor na kuchyň! Na té se vyplatí šetřit nejméně, protože neodfiltrovaná mastnota může zařízení zničit. Nezbývá, než použít kvalitní, speciálně pro ni určený systém – což platí, jak bylo řečeno, všude.O její výši rozhoduje hlavně zateplení domu: rekuperační zařízení nemá smysl u špatně izolovaných domů, kde většina tepla uniká třeba prouděním přes tepelné mosty. Naopak u dobře zaizolovaných budov je rekuperace výhodou nejen finanční. Navíc poskytuje neustálé odvětrávání, které je nutné pro zdraví obyvatel i nemovitosti – mimo čerstvého vzduchu totiž zařízení reguluje vlhkost, která se nesráží uvnitř a nepodporuje tak vznik plísní. A to včetně doby, kdy pobýváte mimo domov. Prvořadá je ovšem návratnost investice: u kvalitnějších systémů se může pohybovat mezi pěti a patnácti lety. Podepisuje se na ní hlavně cena tepla: pokud dům vytápíte levně, například dřevem nebo moderními ekologickými zařízeními, nemá rekuperace velký efekt. Naopak v případě, že topíte třeba elektrickým topením, se jakákoli změna projeví opravdu znatelně.

Pokračovat na článek


Nízkoenergetické a nulové domy

První myšlenka domů koncipovaných s ohledem na šetření energie se objevila už roku 1939 v USA na Massachusetts Institute of Technology. Až koncem osmdesátých let byl ale ve Švédsku definován pasivní dům, o kterém pojednávala předcházející část seriálu. V devadesátých letech byly v Německu a později i dalších zemích (hlavně v Rakousku a skandinávských státech) skutečně vyprojektovány a postaveny první budovy. V současné době jich je po celém světě několik tisíc a – přestože zájem strmě vzrůstá – jedná se zatím o poměrně vzácný fenomén.  Menších, ale také významných úspor lze dosáhnout pouze kvalitní izolacía dobře provedenou stavbou bez tepelných mostů – a to je technologicky možné a finančně výhodné už od osmdesátých let.Od té doby se také staví tzv. nízkoenergetické domy, u nás definované v první řadě spotřebou energie na vytápění pod 50kWh/m2/rokHranice je stejně jako u pasivních stanovena normou ČSN 73 0540 Tepelná ochrana budov; např. v Německu se za nízkoenergetický považuje i nemovitost se spotřebou o 20kWh větší – ovšem povinnost dodržet limit platí pro všechny novostavby. Ekologicky nejšetrnější jsou pak stavby s přebytkem tepla, neboli nulové domy– takové, jejichž celková spotřeba tepla je zanedbatelná. V praxi se za ně považuje jakákoli budova se spotřebou menší než 5kWh/m2/rok; do této kategorie spadají i domy, které pro okolí v dlouhodobém horizontu představují spíš zdroj než spotřebič energií. Stavba sama o sobě je pasivním domem doplněným o velkou plochu fotovoltaických panelů, popř. jiných alternativních zdrojů, a do okolních objektů dodává po určitou část roku teplo nebo elektřinu. Většinu ze svých přebytků během chladných dnů s nedostatkem slunečního záření zase spotřebuje, přesto se ale v některých případech daří udržet kladnou bilanci.  Fotovoltaické články, vrstvy polovodičů přeměňujících tepelné záření na elektřinu, a jejich energetická a ekonomická návratnost jsou kapitolou samy pro sebe. Ať už jsou vítány nebo zatracovány, faktem zůstává, že se chlubí bohatou historii: od devatenáctého století, kdy byly poprvé vyrobeny ze zlata a selenového polovodiče, se dostaly v padesátých letech do vesmíru a v sedmdesátých zpátky na zem, na ropné plošiny, odkud se postupně rozšířily dál. Kosmické užití vyvolalo rozsáhlý výzkum, který vyústil nejprve v dnes nejrozšířenější celokřemíkové desky (1. generace), a posléze v až tisíckrát tenčí (tzn. také lehčí a levnější, ovšem méně účinný) „thin film“ - povlak amorfního nebo mikrokrystalického křemíku (2. generace).  Třetí generací se dnes nazývají články využívající jako polovodič nekřemíkový, často organický materiál. Tím už se ale dostáváme, co se týče komerčního užití, daleko do budoucnosti. V současné době zbývá jen konstatovat, že se jejich instalace díky zákonem 180/2005 Sb. zaručeným cenám majiteli vyplatí.       

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Mix

Podlahové vytápění zajistí tepelnou pohodu a uspoří Vám náklady

Každý z nás jistě dovede ocenit příjemný pocit z prostředí, ve kterém je tzv. ideální teplota. Místnosti domu či bytu nejsou příliš přetopené, ani se v nich neklepeme zimou. Jedním ze způsobů jak vytvořit tepelně ideální prostředí je instalace podlahového vytápění.V dnešní době je na trhu k dostání celá řada systémů pro vytápění podlah či stěn. Základním principem je sálavé šíření tepla, pro které jsou vhodné velké plochy. Teplo se z nich šíří rovnoměrně a snadno se v obytném prostoru udrží. Což je nesporná výhoda oproti klasickým radiátorům, které rozšiřují teplo z jednoho místa a zákonitě nemohou udržet ideální teplotu v celé ploše našeho bydlení. Podlahové topení je také ekonomicky a energeticky šetrnější, protože sálání tepla má za následek dosažení optimální teploty o několik stupňů nižší, než na jakou jsme zvyklí u běžných typů vytápění.Problematika instalacePokládka podlahového vytápění musí splňovat veškeré stavební normy, které se týkají zejména oblasti izolací. A to jak s ohledem na šíření tepla a vlhkosti, tak i hluku. To platí především v případě teplovodního systému, elektrické vytápění je na izolace méně náročné. Rozdílů mezi oběma systémy je dost, avšak věnujme se aspoň těm základním. Zásadně se liší samotná skladba, kdy u elektrického systému můžeme vynechat poměrně tlustou izolační vrstvu. Teplovodní vytápění ji naopak vyžaduje kvůli možnému úniku vody z topných trubek. Tím pádem se okamžitě zvyšuje pracnost a časová náročnost pokládky.Vhodným podkladem a také nejčastěji se vyskytujícím je betonová deska. První důležitou vrstvou, která se aplikuje na základní podklad, je izolace proti zemní vlhkosti. Na ni se pokládá izolační vrstva tepelná a kročejová. Vždy však záleží na konkrétním podlahovém systému, který si do obytného prostoru vybereme. Jejich skladby se mohou různit.Podlahové topení svěřte odborníkůmNejpovolanějšími odborníky jsou pak řemeslníci z realizačních firem, kteří dokážou posoudit vhodnost daného systému pro požadovaný prostor i podlahovou konstrukci. Zmiňovaná izolační vrstva je nejčastěji z polystyrenu a u sofistikovanějších systémů je již profilována tak, aby bylo možné topné trubky klást přímo do ní. Následně se celá vytápěcí soustava zakryje vrstvou speciální mazaniny, která po vytvrdnutí chrání spodní vrstvy a zejména topné trubky či kabely před zátěží.Na vrstvu mazaniny už lze připevnit finální materiál podlahy či pouze obkladovou desku, na níž pak finální podlahu položíme. Spojení horní podlahové vrstvy s mazaninou se provádí pomocí k tomu určených lepidel. Podlahové vytápění lze použít také v kombinaci s hojně se vyskytujícími plovoucími podlahami. Musíme však opět dodržet některá zásadní pravidla, aby nedošlo k defektům plovoucí podlahy. Je nutné provést například tzv. topnou zkoušku před samotným počátkem instalace.Celkový efektPřínos podlahového topení nespočívá pouze v možných úsporách za energie. Má také příznivý účinek na lidské zdraví, protože se díky nim tolik nevíří prach v místnostech, čímž jsou šetřeny naše dýchací cesty. Nemusíme se bát ani rizika prochladnutí při kontaktu se studenou podlahou, čehož se obáváme hlavně u dětí, které prostory podlah využívají pro své hry. Dnešní systémy podlahového vytápění mají také samoregulační funkci, takže vydávají teplo pouze v tom případě, kdy se příliš zvýší teplotní rozdíl mezi vzduchem v místnosti a podlahou. Pokud tedy například místnost teplem přirozeně zásobují sluneční paprsky, pak se automaticky sníží také intenzita sálání tepla z podlahového vytápění.

Pokračovat na článek


Kotle na biomasu

Termín biomasa se používá stále více v kontextu obnovitelných zdrojů energie než v původním významu – tím biologové označovali souhrn hmotnosti všech jedinců daného druhu nebo rodu na celé planetě.V souvislosti s kotli na její spalování biomasou myslíme jakoukoli vhodnou organickou látku, od metanu po mahagonové dřevo. Organické sloučeniny mají několik společných vlastností. Mezi ně patří v první řadě hořlavost, ze své podstaty spojená s uvolňováním energie, čímž docházíme k užití biomasy coby zdroje tepla. Z tohoto pohledu je konvencí dělit biomasu na odpadní, resp. zbytkovou (tou jsou jakékoli organické odpady, počínaje slupkami a zbytky v kuchyni a konče senem, zbytky dříví a starým papírem) a cíleně pěstovanou – do té se řadí rostliny s výhodným poměrem náročnosti a doby růstu a množstvím uvolnitelné chemické energie. Obojí se dá různým způsobem využít jako energetický zdroj, a to hlavně zdroj tepla, vhodný například k vytápění budov a ohřevu teplé vody.  Kotlů spalujících biomasu je nepřeberné množství: liší se výkonem, cenou, náročností na údržbu, provoz i druhem palivaPoslední kritérium je asi prvním, které je třeba při koupi kotle promyslet. Při užití jiného než doporučeného paliva se totiž může zařízení nenávratně poškodit a dovoz speciálně upravené biomasy přes půl světa zruší jeho šetrnost k životnímu prostředí i účtu majitele. Nejjednodušší možností je kotel na různá tuhá paliva, vhodný zejména tehdy, když chcete palivo měnit na ekologičtější postupně. U takových kotlů můžete podle aktuálních cen a dostupnosti střídat třeba uhlí a oblíbené pelety – ze dřeva lisované kostky podobné klasickým briketám. Oblíbené jsou i pro nejnižší pořizovací cenu (od asi dvaceti tisíc).Výhodnější ale je investovat víc. Kvalitnější peletový kotel s sebou nese nejen lepší poměr výkonu a množství paliva, ale i výrazně jednodušší obsluhu. Například u samozážehových kusů vybavených automatickým dávkovačem stačí nastavit termostat a kotel sám přikládá podle potřeby. V takovém případě je zapotřebí jej jen čistit od sazí a popele, což u dobrého kotle a kvalitních pelet stačí jednou za dva týdny. V takovém případě ale hodnota zařízení přesahuje sto tisíc, u nejluxusnějších, skoro sběratelských kusů se pak blíží ke čtvrtině milionu. Novinkou jsou zplynovací kotle – zařízení, která nechají dřevo pouze zuhelnatět a následně sublimovat. Při celém procesu se neuvolňují žádné škodliviny a jedinou nevýhodou zůstává vysoká pořizovací cena, začínající na padesáti tisících. Přesto se jedná o výbornou investici do nejnovějších technologií.  Kotle nejsou jedinou možností inovace energetického zdroje, ovšem v mnoha případech tou nejvýhodnější, a to hlavně pro jednoduchou instalaci, vhodnost použití naprosto všude a nízkou pořizovací cenu. Podle odhadů Evropské agentury pro životní prostředí by proto do roku 2030 mohla biomasa pokrýt 18% potřeby tepla v EU.

Pokračovat na článek