Výsledky vyhledávání pro dotaz takový

Výsledky vyhledávání v sekci: SOS

Půjčky jsou jako drogy

Jenom nejsou zakázané. Zatímco hrací automaty stát reguluje a vybírá slušné výpalné, půjčky nechává být a přehlíží svoje povinnosti. Drogy jsou tvrdě potírány a přesto nezpůsobují tolik neštěstí. Ani milion řidičů se ročně nenabourá. Ale milion dlužníků si nese svoji závislost celý život. Zaveďme daň z úrokové sazby.PůjčkománieKdo si zvykne žít z budoucnosti, nedokáže odvyknout. Stejně jako zajiskří oči věčně prohrávajícího hráče před automatem, stejně tak nedokáže dlužník jít kolem nabídnuté půjčky. Jen tu půjčku považujeme nějak za samozřejmost a necháváme ji před očima dětem i nedospělým jedincům. Nikdo půjčky nereguluje. Sázky tak mohou být mnohem horší a prohry těžší, než na automatech. Kromě toho je půjčka jako alkohol. Musí se přepít další půjčkou. Proto lichváři cílí na ty nejslabší. Na ty, co podlehnou automatům, drogám nebo půjčkám.   Progresivní daňKdyž už stát nedokáže půjčky regulovat a neumí trestat lichvu, protože neví kolik ta lichva je vlastně procent, proč nemůže regulovat progresivní daní? Na velké příjmy nakonec progresi uvalil a to se většina vydělávajících živí poctivě. Na úroky z půjček ale stát nemůže. Zřejmě nechce. Byl by takový problém roční RPSN nebo úrok třeba nad 20 % zdanit nikoliv běžnou sazbou, ale srážkovou daní 30 %? A vysoké úroky nad 40 – 50 % by se srážkově ihned snížily o 50 % až 90 %? A bylo by po problému.Platba daněStát by vybral obrovské peníze, které nyní ruinují sociálně slabé. Daň by měla mít podobu DPH. Tedy odvést zaplacený úrok nebo poplatek do měsíce. Na půjčených 1.000 Kč by se tak z 200 Kč poplatku odvedlo tolik, aby vyšel jako o trochu vyšší úrok v bance. Třeba by mírou bylo 25 % ročně. A lichváře by nikdo neměl nechat vydělat víc než třeba 28 – 30 %. Takže by se z 200 Kč stal daňový odvod cca 170 Kč.Změna zákonůSamozřejmě by se našli chytráci, kteří by půjčovali tak, že úrok by byl součástí půjčené částky. Tedy by dlužník podepsal, že dostal 1.200 Kč a vrací stejnou nebo mírně zvýšenou částku. Ale dostal by ve skutečnosti těch 1.000 Kč. To by se mělo zajistit trestním postihem a vyloučit občanským zákoníkem. Už dnes je povinnost uvést úrok a u částek nad 5.000 Kč také RPSN. Takže by to měli lichváři skutečně těžké. A k podvodům dochází vždy. To je u každé daně.Přirozená cestaPůjčka, která někoho jakoby zachraňuje za 1.000 % ročně není záchranou. Je to lumpárna. Stát není schopen říct, co je lichvářský úrok a trestat tak tuto společensky nebezpečnou činnost. Mohl by ji ale šikovně dostat do rozumných mezí. Je přece jasné, že 40 % od Kellnera pro studenty je jen nabrání budoucích obětí. A stejně tak půjčky bez registrů, bez ručení, bez příjmu a bez zajištění jsou něčím podivné. Tyto produkty divokého kapitalizmu prostě jen využívají tísně, způsobují závislost a ničí hodnoty, které člověk nerozumně ztrácí. Ať stát tedy sebere tyto zisky a má je pro ty, kteří potom chodí pro sociální dávky. Kruh se uzavře a bude je z čeho financovat. Tedy z jejich vlastních peněz. Místo zvyšování DPH nebo daně z finančních operací je to mnohem rozumnější krok.     

Pokračovat na článek


Zastaváren je jako much

Se zastavárnami se roztrhl pytel. Zastavit se dá cokoliv a někdo by klidně zastavil i manželku, kdyby to bylo možné. Zatím se do zastaváren nosí všechno možné zboží, které si občané zakoupili, když očekávali lepší časy. Zastavárny ale moc milosrdné nejsou a vydělávají dvakrát.Ocenění a úrokCelý problém věcí, které se ocitnou v zastavárně, je v jejich ceně a úročení poskytnutých peněz. Tady se kumulují hned dvě výhody zastavárníka. Jednak získá do zástavy předmět, který může nabýt za velmi nízkou cenu a jednak poskytuje peníze za vysoký úrok. Běžně se jedná o 10 % denně. Proto je úvaha nad zastavárnou dost důležitá. Můžete přijít o věci velmi vysokých hodnot.Přijmutí zbožíZboží do zastavárny přijme a ocení sám zastavárník. Vytvoří nějakou nabídku, která bude tak na polovině reálné ceny. Je zajímavé, že lidé se nechtějí rozloučit s některými předměty a neradi by je prodali.  Takto ale pod dojmem nouze mávnou rukou. A nakonec nedostanou ani pořádnou částku za jejich realizaci přes zástavu. K tomu musejí prokázat původ zboží. Zastavárník si podle nových pravidel musí hlídat problém s případným prodejem kradených věcí. Většinou požaduje nákupní paragon nebo nějakou fakturu. Ale ne každý.Kradené věciMnoho zastavárníků přijme klidně i kradenou věc. Sehnat si doklad o nákupu není dnes pro zloděje žádný problém. Pokud umí tisknout a včas si ukradl barevnou tiskárnu, klidně takový doklad zfušuje sám.  Samozřejmě se dopouští podvodu, ale to je zastavárníkovi jedno. Zastavárník jen vyžádá doklad o zboží a občanku. Nastrčené osoby tak mohou v klidu prodávat a nemají žádný problém. Jediná opatrnost musí být při skutečně velkých rozměrech nákupů kradeného zboží. Pokud zastavárník chce za každou cenu vydělat a bere toho příliš (což posoudí subjektivně policie), je jasné, že porušil zákon. A sankce mohou být nepříjemné.Trestní odpovědnostZločin podílnictví není zrovna příjemným koncem přičinlivého zastavárníka. Zákon říká: „Kdo ukryje, na sebe nebo jiného převede anebo užívá věc nebo jinou majetkovou hodnotu, která byla získána trestným činem spáchaným na území České republiky nebo v cizině jinou osobou nebo jako odměna za něj bude potrestán odnětím svobody, propadnutím věci, zákazem činnosti nebo peněžitým trestem. Nemusíte se bát, že když koupíte kradenou věc, tak se automaticky stáváte podílníkem. Musí se jednat o vědomý trestný čin a tedy musíte bezpečně vědět, že věc byla kradená.Zlato a diamantyMezi zastavárnami je velká konkurence. Proto se mnozí uchylují k různým trikům a podivným podmínkám smluv. Na druhou stranu si zákazník může vybrat mezi zastavárnami, ale je to jako z louže pod okap. Zastavárníci znají svůj byznys. Proto mají nejraději cenné předměty. Rádi vykoupí nebo zastaví zlato, šperky nebo rodinné cennosti. Ty totiž nemají žádný doklad a stačí tak jen občanka. O tyto předměty můžete proto rychle přijít a již je nikdy neuvidíte. Je mnohem lepší prodat takovou věc, než utržit pár korun. Jenomže lpění na svých materiálních statcích, je hlavní psychologická výhoda zastavárny. Když tam totiž něco nesete, myslíte si, že za pár dní věc zase máte zpátky doma. Tento efekt vás tak připraví o mnoho peněz, protože většina věcí se nikdy zpětně nevykoupí. Ale rozlučte se hned s náramkem od babičky… 

Pokračovat na článek


Uznání dluhu a jaký má smysl

 Co dělat s dlužníkem, který sice neplatí, ale tváří se tak příjemně a omluvně? A dokonce ukazuje svoji zbídačelou rodinu, které by člověk rád zaplatil snídani? Buď je možné dluh odpusit, tedy nedělat nic a nechat se přesvědčit sliby a doufat, že dlužníkova situace se zlepší, vyhraje v loterii nebo konečně sežene odpovídající práci, nebo že si v době svého finančního dostatku vzpomene na slušného věřitele.Nakládání s dluhemDluh je jistá fiktivní hodnota a znamená starost. Dluh může být promlčen a lhůta běží ode dne splatnosti. Mezi občany je tato lhůta 3 roky a mezi společnostmi 4 roky. Existují některé vyjímky, kdy například dluh na pojistném se promlčuje za 10 let. Tyto lhůty si musí věřitel hlídat a je na něm, jak bude postupovat. Dluh si musí hlídat sám včetně lhůt a rozhodnout se pro nějaké řešení.Vymahačská agenturaPoslat na dlužníka vymahače je určitý způsob, jak se domoci peněz, ale je nákladný a nejistý. Vymahači si jednat vezmou poměrně značnou část dluhu pro sebe a zkrátí tak výši dluhu. Částky za vymáhání začínají na 20 % a mohou dosahovat i vyšších částek. Existují agentury, které nabízejí vymáhání za částku, která je nad dluh, tedy náklady na vymožení požadují na dlužníkovi. Potom by vymáhání bylo docela finančně zajímavé. Otázkou vymáhání je také solidnost a doklady k dluhu. Vymahači se mohou snado s dlužníkem domluvit a dluh nevymáhat a stává se někdy, že si vymáhané částky ponechají. Slušní vymahači také požadují jednoznačné doklady o dluhu, což může být problém.Uznání dluhuMezi občany je uznání dluhu chápáno jako poměrně solidní počin dlužníka. Věřitel tak vidí dobrou vůli a na nějakou dobu se uspokojí s vymáháním. Uznání dluhu musí mít písemnou formu a dlužník musí kromě částky dluhu také prohlásit, že dluh uznává co do výše i co do druhu. Samozřejmě musí být dlužník jasně identifikován jménem, bydlištěm, případně OP nebo rodným číslem. Neškodí uznání dluhu notářsky ověřit. S takovým papírem se promlčecí lhůta prodlužuje na 10 let, respektive dnem podpisu začíná tato lhůta běžet. Jiný význam takové uznání nemá, snad jen v případě žaloby je kvalitním důkazem u soudu. Rozhodně se s ním nedá provádět exekuce, jak se někteří domnívají.SměnkaPopularitu u věřitelů má také směnka. Ta je lepším instrumentem k vymáhání dluhu než samotný dlužní úpis. Pokud je správně vyplněna a obsahuje všechny zákonné náležitosti, může být rychle realizována žalobou na vydání směnečného platebního rozkazu. Věčitel, který disponuje se směnkou pouze podá návrh k soudu, zaplatí 5% poplatek a dodá originál směnky. Soud nezkoumá žádné důkazy ani tvrzení žalovaného, ale pouze směnku, zda splňuje zákonné požadavky. Dlužník sice má právo se proti vydanému směnečnému platebnímu rozkazu odvolat, ale pouze velice omezeně. Pokud má věřitel směnku, je dokazování dluhu velice prosté.Notářský zápis se svolením k vykonatelnostiMálo známým, ale daleko nejúčinnějším postupem, jak si skutečně zajistit plnění dluhu, je notářský zápis a svolení k vykonatelnosti. Dlužník se musí dostavit s věřitelem k notáři, který sepíše dluh notářským zápisem a zároveň dlužník svolí k exekuci, pokud dluh do určité doby nesplatí. Takový zápis může provést i exekutor po vzniku dluhu. Za správnost odpovídá notář a jediným zádrhelem je, že dlužníka musí poučit o následcích. Tedy o tom, že uplynutím lhůty na splacení dluhu může věřitel ihned začít s exekucí jakéhokoliv majetku dlužníka.Vymáhat pohledávky jde tedy různým způsobem. Většinou se musí podat žaloba, která stojí další peníze. Uznání dluhu jen prodlužuje promlčecí lhůtu a směnka také stojí další náklady, i když je soudní řízení mnohem jednodušší a rychlejší. Nejlepším nástrojem na dlužníky je notářský zápis s doložkou vykonatelnosti. Věřitel může skutečně jít rovnou za exekutorem a začít obstavovat účty dlužníky, prodávat nemovitosti a zabavovat plat.

Pokračovat na článek


ÚS ruší vyhlášky

Konečně se dozvídáme, že platí základní právní pravidlo – občan je odpovědný jen před zákonem. Vyhláška není žádným zákonným ustanovením a přestože si ji mnozí úředníci velice oblíbili, je v podstatě jen cárem papíru. Občan totiž může činit to, co není zákonem výslovně zakázáno.Vyhlašovací mánieVyhlášky jako podzákonné normy mohou existovat. Ale ne v dnešní podobě. Když někdo zvorá zákon, honem začne vydávat vyhlášky, aby věc napravil. Jenomže takový postup musí mít oporu v zákoně. Zákon musí stanovit pravidla jak, kdy a proč vyhlášku vydat. Například zákon dává vládě právo vyhlásit minimální mzdu. To je číselný údaj, který nemá přímý dopad na práva a povinnosti občanů Je to jen zprostředkování určitého postupu.Nezákonné vyhláškyMnoho měst a úřadů svými vyhláškami nejen rozšiřuje svoje zákonné pravomoci, ale mnohdy i zákony mění. Nejčastějším příkladem jsou omezení pohybu osob v určitých prostorách, změny nočního klidu a jeden zajímavý zákonný prohřešek. Vyhlášky obce se snaží uplatnit i na lidech, kteří v obci nežijí. Představte si, že byste museli před příjezdem do nějaké obce znát její vyhlášky. To by v podstatě znamenalo konec cestování. Jenom by se studovala pravidla. Vyhlášky obcí jsou tak velice na hraně zákona.Zdravotní nadstandardyZákonodárci umějí vymyslet řadu zmetků. Teď se jim povedlo zvýšit poplatky za pobyt v nemocnici, ale zapomněli určit, kdy jde o nucený nebo „nadstandardní pobyt“. Tím dali do rukou vedení nemocnic šikanózní pravidlo. Pokud chtějí někoho popohnat domů, tak mu zvýší „nadstandard“. Proto Ústavní soud vyhlášku zrušil. Musí mít zákonnou podobu  a přesně stanovovat, za jakých okolností je nemocný ve zdravotnickém zařízení  a kdy už je v hotelu. To by v rámci léčení opravdu nebylo špatné vědět. A doufejme, že zrušených vyhlášek přibude. Jsou totiž povětšinou nezákonné…

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Finance

Podvodné nabídky práce

K vzhledem k dnešní nezaměstnanosti, mnoho lidí hledá nabídky práce na internetu. Existují i takový, kteří tohoto využívají a snaží se na tom vydělat. Proto se bohužel nejedná pouze o seriózní nabídky.Představme si například situaci, někdo si listuje nabídkami práce, jako možnost přivýdělku z domova ke svému hlavnímu pracovnímu poměru. Často to jsou práce manuální, jako například lepení obálek, vypisování adres, skládání sáčků apod. Jedná se o práce nezajímavé, ale také o zdánlivě jednoduchý způsob jak si přivydělat. Proto se někteří rozhodnout této příležitosti využít.Častou podmínkou je zaplacení nějakého vstupního poplatku. Právě zde by vám to mělo začít být podezřelé. Co jsou to za nabídky, pokud po vás chtějí peníze?Tyto peníze jsou požadovány na zaslání propozic. Po doručení a přečtení propozic se dozvíte, že je nutné zaplatit další vstupní poplatek a dále například uhradit obálky. Situace se může několikrát opakovat – poté se již jedná o značnou investici. Nakonec se dozvíte, že pokud chcete na těchto obálkách i vydělat, musíte najit někoho komu je prodat.Na takový lukrativní job si dejte velký pozor. Vybírejte svůj nový job jen na ověřených pracovních portálech.Je zřejmé, že se jedná o podvodný postup, kdy inzerenti využívají nabídek práce pro své vlastní obohacení. Počítají totiž s tím, že člověk, který sáhne po takto jednoduché práci, není zcela inteligentní a snadno naletí. Jelikož se nejedná o až tak vysokou škodu, většina poškozených nikoho nežaluje.Najít druhé zaměstnání se snaží poměrně velký počet lidi. A tak pokud se i vy zajímáte o tyto nabídky práce, dejte si vždy pozor, kterým směrem tečou peníze. Zda platíte vy zaměstnavateli nebo zaměstnavatel vám.Neměli byste věřit nikomu, kdo po vás chce na úvod pracovního poměru platit.

Pokračovat na článek


Finanční plán, finanční plánování, business plán, finanční modelování, výplatní poměr, payout ratio, markup

Obrázek 1: Jak povolit iterace v Excelu Pozor! Pro správné fungování výše uvedeného excelovského souboru je nutné mít povoleny iterace! Ty se povolují v Office 2007 kliknutím v levém horním rohu na kolečko se znakem sady Office (malé 4 barevné čtverečky). V nabídce, která se objeví, klikneme na spodní liště na tlačítko možnosti aplikace Excel.Dialogové okno s možnostmi Excelu, které se objeví (vizte obrázek vlevo), obsahuje v levé části sloupek s dalšími nabídkami, ze kterých vybereme nabídku vzorce (na obrázku modrá elipsa) a zaškrtneme povolit iterativní přepočet (červená elipsa). Obrázek 2: Drivery a výsledovka finančního plánu Drivery a zdůvodnění jejich výše (logika, která stojí za nimi)Tempo růstu nákladů (tj. variabilních nákladů přímo souvisejících s prodejem zboží) na obrázku 2 jakožto první z řídících proměnných (driverů) jsme odvodili na základě analýzy dosavadního cca. 2,5% tempa jejich růstu.Na základě odhadů Ministerstva financí a ČNB jsme zjistili, že tempo růstu nominálního HDP se odhaduje v rozsahu 4-6% pro následující roky. Nyní věnujte pozornost na obr. 2 současně i nákladovému řádku reklama, mzdy, atp** ve výsledovce. V aktuálním roce činily náklady na reklamu 10 mil. Kč, ostatní fixní náklady 30 mil. Kč, tj. celkem 40 mil. Kč.V následujícím roce (rok 1) chceme zvýšit podíl výdajů na reklamu z 10 mil. Kč na přibližně 70 mil. Kč (spolu s nezměněnými 30 mil. Kč na mzdy atp. tedy celkem ve výsledovce uvedených 100 mil. Kč).Pokud jde o driver tempa růstu variabilních nákladů přímo závislých na spotřebě (1. řádek tabulky), konzervativně předpokládáme pouze minimální zvýšení tohoto ukazatele (tj. tempo růstu nákladů) na 3%. Jde o nárůst nominální, tj. jak z hlediska množství tak průměrné pořizovací ceny. K problematice nominální vs. reálné veličiny vizte kapitolu reálná a nominální míra v sekci základy financí. Vycházíme tak z určitého zpoždění mezi těmito variabilními náklady a spuštěním celé kampaně na trhu včetně určitého zpoždění při reakci zákazníků.Proto teprve s ročním zpožděním (tj. až v roce 2) dojde na ř. 1 k nárůstu variabilních nákladů na spotřebu zboží a to na 8%. Jelikož se jedná o náklady spojené se spotřebou zboží, tržby budou druhou stranou téže mince. Je to právě růst tržeb, který stimuluje růst těchto variabilních nákladů. Shrneme-li, vyšší tržby a s nimi spojené vyšší náklady na spotřebu nastanou s ročním zpožděním po spuštění celé reklamní kampaně v roce 1, kterou chceme novým úvěrem financovat. Současně si všimněte ve výsledovce na obr. 2, že pro tento 2. rok je výše nákladů v položce reklama, mzdy, atp** 50 mil., tj. výrazně nižší než v roce 1 se 100 mil. Kč. To je důsledkem ukončení reklamní kampaně ke konci roku 1. V roce 2 již tato kampaň dále neprobíhá, ačkoliv jsou zachovány vyšší výdaje na reklamu ve srovnání s aktuálním rokem (50 mil. Kč vs. 40 mil. Kč).V roce 3 proto opět s určitým zpožděním klesá driver výše nákladů na spotřebu zboží z 8% na 5%. To je opět zpožděný důsledek poklesu výdajů na reklamu v roce 2 oproti roku 1, kdy byla masívní reklamní kampaň. V dalších letech spolu s rostoucími fixními náklady (reklama, mzdy, atp**) o 2 mil. ročně se ustálí tento driver na ř. 1 na cca. 6%. Jeho výše vychází z odhadů růstu nominálního HDP Ministerstvem financí a ČNB (vizte výše).Doba obratu pohledávek je v současné chvíli 47,4 dní, což je podstatně více než silnější konkurenti. Existuje tedy prostor snížit vázanost našich zdrojů financování ve prospěch financování našich odběratelů, aniž bychom zhoršili své konkurenční postavení. Navíc, pokud bude reklamní kampaň účinná, vzroste náš podíl na trhu,vzroste i naše vyjednávací síla s odběrateli. Na základě naší analýzy jsme dospěli k názoru, že je proveditelné bez výraznějších negativních dopadů na naše odběratele ve světle obvyklých lhůt splatnosti na trhu snížit dobu obratu pohledávek na 40 dní. Pozor, jde o naprosto smyšlenou hodnotu, která nemusí mít s realitou na jakémkoliv trhu nic společného! :-)Doba obratu zásob je rovněž ve srovnání s trhem výrazně nadprůměrná. V důsledku vyšších plánovaných fyzických prodejů (díky reklamní kampani) bude ještě snazší současnou úroveň doby obratu zásob snížit bez rizika jejich nedostatečné výše. Analýzou historického vývoje výkyvů prodejů usuzujeme na to, že je realizovatelné a žádoucí jejich výši vzhledem k prodejům postupně snížit k dosažení doby obratu 85 dní k roku 7. A znovu tu jde o naprosto smyšlenou hodnotu, která nemusí mít s realitou na jakémkoliv trhu nic společného! :-)Doba obratu závazků v důsledku očekávaného nárůstu podílu na trhu stimulovaného mohutnou reklamní kampaní v roce 1 očekáváme zvýšení vyjednávací síly i směrem k dodavatelům. Tato skutečnost se promítne do prodloužení průměrné lhůty splatnosti a mírného nárůstu doby obratu závazků z obchodního styku ze současných 7,2 na 10 dní (i zde se jedná o smyšlenou hodnotu bez vazby k realitě k nějakému oboru). Tato skutečnost postupně s růstem doby obratu závazků uvolnínaší kapitálové náročnosti pro financování pořizovaného zboží a služeb. Jak již víme z kapitoly dnešní výdaj, budoucí příjmy, růst závazků, který snižuje pracovní kapitál, má pozitivní vliv na cash flow a tedy i uvolnění kapitálové náročnosti z hlediska financování.Okamžitá likvidita je driver, který určuje poměr požadované výše položky peníze v bilanci vůči krátkodobým závazkům. Předpokládejme opět, že její aktuální výše je kriticky nízká vzhledem k průměru v odvětví, a proto plánujeme její růst na úroveň obvyklou, kterou jsme s vypětím všech sil a ztrátou spousty času nakonec z řídkých zdrojů, které jsme nalezli, přibližně získali. K tomuto driveru se vrátíme později v kapitole věnované bilanci a to konkrétně při diskuzi nad položkou peníze.Úrokové míry (krátkodobých a dlouhodobých úvěrů) do budoucna jsme konzultovali s našimi bankéři. Ti naznačili, jakou inkrementální úrokovou míru můžeme v případě schválení našeho dlouhodobého úvěru na nově poskytnutou částku očekávat. Oproti stávajícímu úvěru, jehož úroková sazba činí 9,5%, bankéři stanovili novou úrokovou míru při dané výši úvěru pro reklamní kampaň z důvodu vyššího rizikapro banku na 15%. Ačkoliv, jak uvidíme, plánujeme postupně její splácení a snižování zadlužení, marginální úrokovou sazbu všech následných úvěrů konzervativně držíme na této úrovni 15%.Její výše společně s výší dlouhodobých úvěrů v bilanci, které zajišťují zdroje financování, budou samozřejmě ovlivňovat velikost úrokových nákladů ve výsledovce. Detailně se této problematice plánování potřebné výše úvěrů a z toho plynoucích úrokových nákladů budeme věnovat později při diskuzi nad tvorbou výsledovky a rozvahy.Pokud jde o krátkodobý (např. kontokorentní) úvěr i zde konzervativně kalkulujeme s růstem jeho úroku z hlediska našeho plánovaného rostoucího zadlužení a vyšší požadované rizikové prémii bankou. I s odhadem jeho výše by nám měli pomoci bankéři. Finanční model vychází u kontokorentního úvěru z předpokladu maximálního využívání, tj. jeho neustálého čerpání do limitu. I k této problematice se vrátíme v rámci výsledovky a rozvahy.Korporátní daňová sazba stanovená zákonem o daních z příjmů je ponechána nezměněna na úrovni 19%.Payout ratio (výplatní poměr) představuje plánované procento zisku, které z firmy plánujeme vybírat pro naše osobní potřeby. Jinými slovy, 60% zisku ponecháme ve firmě k další reinvestici a 40% zisku si ve formě peněz převedeme každoročně na náš soukromý účet. Čím bude výplatní poměr vyšší, tím vyšší úvěrování od bank budeme potřebovat, protože vybrané peníze budeme muset nahradit pomocí o to vyšších úvěrů. Vyšší výplatní poměr (payout ratio) na druhou stranu vytváří určitý polštář pro případ neočekávaných negativních událostí, kdy můžeme případné ztráty "financovat" z této potenciální plánované "rezervy",aniž bychom museli žádat o vyšší než plánované úvěry. Za takové nepříznivé situace bychom tedy oproti plánu nic nevybrali (nebo vybrali méně) a nemuseli bychom tak v budoucnu žádat banku o vyšší úvěry oproti našemu plánu.Markup (zisková přirážka nad náklady) je posledním použitým driverem pro tuto naši modelovou ukázku tvorby finančního plánu. Jeho výpočet jako poměr mezi výší tržeb a variabilních nákladů na prodej zboží po odečtení jedné je vidět z obrázku 2. Role této řídící proměnné bude v určování výše tržeb a to v závislosti na vývoji variabilních nákladů na prodané zboží, které ovlivňuje právě driver v prvním řádku.Čím tedy bude jeho hodnota vyšší, tím větší marži (resp. přirážku nad náklady) budeme uplatňovat a tím vyšší plánujeme tržby. Jeho očekávaný růst je způsoben právě reklamní kampaní, která umožní prodávat s vyšší přirážkou nad náklady. I zde si všimněte, že s ročním zpožděním po kampani, kdy je markup nejvyšší, následně dochází k jeho mírnému poklesu, jako důsledek postupného pominutí efektu kampaně.Jaké jsou kvantifikovatelné důvody, které nás vedou k předpokladu možnosti zvýšení markupu, bez negativního vlivu na pokles prodejů? Víme, že náš dosavadní tržní podíl co do velikosti tržeb činí 15% a co do objemu prodejů cca. 20%. Jelikož prodáváme produkty obdobné kvality a parametrů jako konkurence,existuje prostor pro zvýšení podílu na tržbách rovněž na 20% (ze současných 15%). Z této analýzy plyne, že konkurence má v průměru o 41,7% vyšší jednotkovou prodejní cenu než my. Rovnice 1 ukazuje matematické odvození. Rovnice 1: Potenciál pro růst ceny (markup) V rovnici 1 řádky 1) a 2) ukazují rovnice tržeb naší firmy a konkurence. Jelikož platí, že z hlediska tržního podílu dosahujeme na objemu prodaného zboží Q 20%, potom konkurence prodává 80% (modré yQ). Tuto skutečnost postihuje řádek 3). Logickým vyústěním je pak na řádku 7) hodnota 4, neboť tržní podíl konkurence je čtyřnásobný (80% vs. 20%).Analogicky řádek 8) ukazuje totéž, nicméně pro celkové tržby PQ. Náš tržní podíl činí 15% a zakomponováním výsledku z řádku 7) dojdeme k závěru, že konkurenční cena představuje 1,4167 násobek naší ceny, pokud je konkurenční podíl na tržbách 85%. Z tohoto pohledu existuje reálná šance (za výše uvedených skutečností o podobných nákladech na prodané zboží, jeho kvalitě a podobnosti s konkurencí) naší průměrnou cenu o toto procento zvýšit (tj. cca. 42%).Aktuální markup v uplynulém roce činil 35% (300 000 tis. Kč/221 600), vizte obr. 2 v prvních dvou řádcích výsledovky. V roce 1 zahájíme navíc reklamní akci, která tomuto růstu ceny má výrazně napomoci. Přesto jsme konzervativní a velikost tohoto driveru ponecháme pro rok 1 na aktuální úrovni (zmiňovaný efekt zpoždění). Teprve v roce 2 docházík růstu markupu z 35% na 45% a posléze dosahuje maxima 50% v roce 3. V dalším horizontu pak postupně klesá zpět k 46%. A právě nárůst na 50% v roce 3 z dnešních 35% činí 42,86%, což zhruba odpovídá v rovnici 1 současné vypočtené odchylce naší nižší průměrné ceny oproti konkurenci (41,67%). Pokud vezmeme v úvahu navíc rozsáhlou reklamní kampaň, nedochází podle nás v tomto směru k nikterak přehnaným očekáváním,spíše ke konzervativnímu odhadu. Současně odhadujeme cenovou elasticitu poptávky značně nízkou, neboť se vesměs jedná o prodej nezbytného zboží každodenní potřeby obtížně vyloučitelného ze spotřeby. Navýšením ceny P tak hrozí relativně nízké riziko poklesu prodejů Q s negativním dopadem na celkové tržby PQ. ShrnutíProsím každého čtenáře, aby si následující větu nejen přečetl, ale hlavně uvědomil. Otázka nastavení a odůvodnění předpokladů (řídících proměnných, resp. driverů), ze kterých každý finanční plán vychází, je klíčová! Není tak složité po určité době a praxi sestavit finanční plán, který je bez nedostatků z hlediska účetních vazeb mezi finančními výkazy. Ba co víc, je pak velice snadné nastavit jeho proměnné tak,aby vyšel opravdu "pěkně". Problém ale bude, že takový finanční plán vám při posuzování žádosti o úvěr asi příliš nepomůže a nepomůže vám ani v případě vašeho manažerského rozhodování do budoucna. Možná uděláte dojem, jak pěkně jste vše do detailu naplánovali, ale půjde maximálně o vaše zbožná přání. Finanční plán má být ostrý, říznout až k podstatě. A k podstatě se nedostanete bez toho, aniž byste vycházeli z reality a reálných možností.Je jasné, že nikdo nevidí do budoucnosti zcela jasně. Vždy jde o rozmazaný obrázek toho, co by se mohlo udát. Čím realističtější ale budou drivery, tím bude tento pohled ostřejší, pokud nedojde k žádným nečekaným událostem.Cílem této kapitoly bylo načrtnout, jak lze při určování řídících proměnných (driverů) postupovat. Pochopitelně že tato ukázka není univerzální způsob, jak celý finanční plán postavit. Bude záležet jen na vás, jaká data máte k dispozici, ze kterých lze udělat na základě daných skutečností určitou prognózu vývoje, a která pak zvolíte jako drivery ve vašem konkrétním finančním plánu. Mou snahou bylo v této kapitole naznačit, jak přistoupit k odhadu některých obvykle využívaných driverů a naznačit zdůvodnění jejich výše. Tempo růstu variabilních nákladů spojených s prodaným zbožím vychází z odhadů růstu HDP respektovaných autorit Ministerstva financí a ČNB. Průměrný očekávaný růst ekonomiky odrážíme do stejného růstu námi nakoupeného zboží k jeho následnému prodeji. Tyto hodnoty jsou přes markup pevně propojeny s tržbami (vizte níže).Doby obratů pohledávek, zásob a závazků jsou na základě provedené analýzy (podložené konkrétními údaji) aktuálně obecně horší než je obvyklé na trhu. Zamýšlenou reklamní kampaní očekáváme posílení naší pozice na trhu s pozitivním efektem na tyto drivery v intencích celého trhu.Okamžitá likvidita k tomuto driveru, který ovlivňuje výši potřebné likvidity (peněz na účtech apod.), se vrátíme v kapitole věnované bilanci (rozvaze). Zmíníme jej rovněž při analýze cash flow.Úrokové míry na nové úvěry jsme konzultovali s našimi bankéři.Korporátní daňová sazba ponecháváme její současnou zákonnou výši nezměněnu.Payout ratio může být konzultováno s bankou, jakou hodnotu v rámci určitého bezpečnostního polštáře by v našem plánu ráda viděla.Markup ovlivňuje výši tržeb nad velikostí plánovaných prodejů (variabilních nákladů na prodané zboží). Čím tedy bude vyšší očekávaný růst HDP a s ním i první driver variabilních nákladů a čím vyšší plánujeme markup, tím vyšší hodnota tržeb. Nárůst tohoto driveruodvozujeme od současné obecně nižší průměrné prodejní ceny, kterou prostřednictvím reklamní kampaně plánujeme zvýšit na průměrnou tržní úroveň.

Pokračovat na článek


Časová hodnota peněz - převod peněz na jednotnou časovou bázi

Vítejte na palubě. Čeká nás první ponor v časové hodnotě peněz. A nyní již více do hloubky! Připraveni? Předpokládejme, že jsme od onoho dobrodince z předchozí kapitoly skutečně získali onu tisícikorunu okamžitě. Jaká je její současná hodnota? Současná hodnota tisícikoruny k dnešnímu dni bez ohledu na to, zda je "dnešek" 1. ledna nebo třeba 30.července, je její nominální částka, tedy tisíc korun. Pod pojmem nominální částka chápejme stanovenou hodnotu každé bankovky, která je na ní uvedena.Současná hodnota je značně relativní pojem, stejně tak jako slovo "dnes" je relativní. Každý den lze někdy označit slovem "dnes". Stejně tak současná (dnešní) hodnota je vztažena k dnešnímu dni. Většinou vše nejen ve financích je vztahováno k tomuto relativnímu "dnešku". Proto i naše finanční analýzy budeme k němu vztahovat. Pokud bych něco finančně hodnotil v době, kdy tyto řádky píši a kalkuloval bych s tisícikorunou v době, kdy vy tyto řádky čtete, přepočetl bych tuto tisícikorunu z vaší současnosti (pro mě budoucnost) na mou současnou hodnotu, tj. ke dni vzniku těchto řádků, a to v nižší částce. Toto se snažím zachytit v obr. 1. Takto přepočtená hodnota (v tomto případě jsem si vymyslel 900,-) k mnou zvolené časové bázi dne psaní těchto stránek (červený puntík) je už připravena z mého pohledu k srovnávání a finančním propočtům.Naopak pokud byste se pustili vy do nějaké finanční analýzy v den, kdy tyto řádky čtete, objevila by se vám v nich hodnota té samé tisícikoruny v plné výši. Vaše výpočty jsou vztaženy k vaší současnosti, takže použijete tisíc korun - v plné (nominální) hodnotě. Jen v tento moment vnímáte nominální hodnotu tisíce korun stejně i subjektivně, protože ji máte právě v tuto chvíli k dispozici a můžete s ní nakládat podle libosti. Jakákoliv částka kdykoliv později od vaší "současnosti" by musela být přepočtena stejným způsobem, jak jsem přepočetl tisícovku já v obr. 1. Modrá šipka v následujícím obrázku 2 potom ukazuje tento váš přepočet. To, proč při přepočtu z budoucnosti k dnešku dochází k snižování hodnoty peněz, objasníme později. Tolik prozatím k pojmu relativity času ve financích a jejího vlivu na časovou hodnotu peněz a naprosté nezbytnosti přepočítat jakékoliv budoucí částky k tomuto jednotnému okamžiku.Nyní obraťme pozornost k tomu, jak tedy různé částky v různých obdobích mezi sebou srovnávat. Pamatujte si, že kdykoliv budete něco finančně hodnotit, něco analyzovat, nikdy nesmíte sčítat nebo odčítat částky různých období mezi sebou bez přepočtu všech těchto finančních částek k jednomu zvolenému období, neboli ke stejné časové bázi. (Tu též zmiňuji v kapitole o riziku.) Teprve poté, co přepočítáme každou částku z jakéhokoliv jiného období k této zvolené časové bázi, teprve potom je finančně správné takové přepočtené hodnoty srovnávat, sčítat je mezi sebou a odčítat! Co máte chápat pod pojmem stejný časový okamžik (resp. báze)? Je to jakýkoliv vámi libovolně zvolený časový okamžik, nejčastěji to bývá "dnešek", tj. den, ke kterému něco analyzujete.Z mého pohledu je to okamžik, ke kterému píši tyto stránky. Vztahuji (přepočítávám) k němu jak jakoukoliv částku z doby, kdy vy čtete tyto stránky (obr. 1), tak jakékoliv částky z doby pozdější (obr. 2). Z vašeho pohledu je to v tomto případě vaše současnost (modrý puntík) a k ní zpětně přepočítáváte jakékoliv budoucí částky (modrá šipka). Shrneme výše uvedené. Z finančního pohledu není správné matematicky srovnávat absolutní hodnoty 1000 Kč, které vydělám nebo utratím až v budoucnu a 1000 Kč, které vydělám nebo utratím dnes. Jak je tedy srovnávat? Znovu zopakuji, je nezbytné zvolit určitý časový okamžik, nejčastěji "dnešek" a k němu všechny peněžní částky v budoucnu vztáhnout, tj. přepočítat! Při přepočtu z budoucnosti do současnosti bude docházet k snižování hodnoty budoucích částek a naopak. Při přepočtu dnešních částek nebo "dřívějších" částek ke zvolenému momentu v budoucnu bude docházet k růstu jejich hodnoty.Proč při přepočtu na současnou časovou bázi (k dnešku) dochází k snižování budoucí hodnoty peněz?Nyní konečně k vysvětlení, proč oním zdůrazňovaným přepočtem veškerých částek, které získáme nebo zaplatíme v budoucnu, dostáváme nižší částky. Samotný vzorec výpočtu zatím odložíme na později. Tuto část zahájím otázkou na vás. Kdyby vám onen podivínský dobrodinec nabídl jinou variantu a to buď tisíc korun hned, nebo tisíc a jedno sto korun příští rok, co byste si vybrali? Ano, máte pravdu, tyto informace nestačí. Jak si zvykneme v budoucnu v rámci tvorby business cases, všechno je potřeba srovnávat, vztahovat k jiné alternativě podobně jako vztahovat hodnotu peněz k jednotnému okamžiku. Nevíte dosud, co by pro vás bylo výhodnější, protože nemáte možnost srovnávat výnos varianty, kdy byste zvolili tisíc korun dnes s jejich okamžitou investicí právě na jeden rok a jeho druhou nabídku 1100 Kč přesně za rok. Dokud vám tedy neprozradím, kolik můžete vydělat během roku, pokud byste přijali 1000 Kč už dnes, máte k dispozici sice dvě hodnoty v korunách (1000 Kč okamžitě a 1100 Kč za rok), ale každou v jiný časový okamžik bez možnosti srovnat jejich výši ke společnému okamžiku. Takže když vám prozradím, že jediným způsobem, jak investovat peníze je pro tento případ investice v bance a ta vám za rok z tisícikoruny připíše čistý úrok ve výši 100 Kč, už budete mnohem moudřejší. Můžete provést srovnání dvou peněžních částek ke stejnému časovému okamžiku, jak jsem vás k tomu nabádal. Je jedno, pokud přepočítáte (vztáhnete) 1100 Kč nabízených až příští rok k dnešnímu dni, nebo naopak dnes nabízených 1000 Kč k okamžiku přesně za rok. Jak jsem výše naznačil, to není důležité a obojí je z finančního pohledu v pořádku. Volba jednotné časové báze pro srovnání je plně ve vašich rukou. Obě vám zajistí jednotnou bázi, kterou můžete správně finančně analyzovat.Srovnejme tedy nejdříve obě varianty k jednotné bázi za 1 rok, kdy nám onen dobrák nabízí 1100 Kč. Takže nabídka zní 1100 Kč přesně za rok na straně jedné nebo 1000 Kč okamžitě plus roční výnos v bance ve výši 100 Kč z této tisícikoruny. Vidíme, že obě varianty jsou v tomto případě pro nás stejně výhodné. Analogicky bychom stejně tak mohli zvolit za srovnávací bázi dnešní den. Pak bychom uvažovali tak, že pokud dostanu u banky za rok čistý výnos 100 Kč, který od budoucí částky 1100 Kč odečtu, mohu srovnávat současných 1000 Kč a budoucích 1100 Kč po odečtení tohoto úroku 100 Kč. Všimněte si a zapamatujte, že jakákoliv budoucí částka již v sobě nějaký potenciální výnos (úrok) vždy implicitně obsahuje! Je to tak? Musí, protože je to částka v budoucnu a pokud jí mám srovnávat s částkou dnes, která do budoucna přinese nějaký výnos, tak i tato částka v budoucnu (za 1 rok) již tento výnos v sobě má. Konkrétně v tomto případě jsme jej vypočetli na 10%. I tímto způsobem docházíme k rovnosti obou variant, ačkoliv se od první varianty srovnání v budoucnosti liší v absolutní částce (1100 Kč při převodu na stejnou bázi příští rok vs. 1000 Kč při převodu k dnešku). Rozdíl je právě onen úrok (nebo jakýkoliv očekávaný výnos), který budoucí částka již v sobě obsahuje, kdežto současná nikoli. V obou případech se však obě varianty rovnají, takže nám bude jedno, pokud dostaneme 1000 Kč dnes nebo 1100 Kč až za rok.Z dosud uvedeného tedy můžeme odvodit, že důvodem poklesu hodnoty budoucích částek při přepočtu k současnosti je skutečnost, že budoucí částky v sobě implicitně obsahují výnos, který současné částky ještě neobsahují. Současné peníze ale mají potenciál do budoucna určitý výnos vydělat. Současnou částku totiž můžeme investovat a určitý výnos dosáhnout též. Proto při převodu z budoucnosti tyto implicitní výnosy z budoucích částek vylučujeme, což vede obecně k poklesu jejich hodnoty vyjádřené k současné bázi. Naopak, pokud zvolíme bázi srovnání někdy v budoucnu, při přepočtu částek před tímto datem k tomuto (pozdějšímu) datu tento potenciální výnos přičítáme. Obrázek 3 se snaží uvedené prezentovat graficky.Až budete umět vypočítat hodnotu současnou a budoucí, bude záležet na vás, jakou časovou bázi si pro srovnání zvolíte. Řečeno srozumitelněji, bude na vás, jestli budete přepočítávat hodnotu peněz k dnešnímu dni nebo k některému dni v budoucnu. Podstatné však bude, abyste každý finanční údaj k tomuto okamžiku přepočítali! Abyste získali větší jistotu, že správně rozumíte tomu, o čem zde ze široka píši, nastal čas na následující příklad. Při jeho řešení vám může pomoci obrázek 3.Příklad 1Příští rok budete moci disponovat svými penězi ze stavebního spoření ve výši 200 tis. Kč. Již dnes máte kromě toho na účtu 120 tis. Kč. Za tři roky si chcete koupit auto za 335 tis. Kč. Budete na to se současnými zdroji mít? Jak lze při hledání řešení postupovat z hlediska stanovení stejné časové báze pro správný výpočet?Tak jak je tento příklad zadán, nelze na první položenou otázku jednoznačně odpovědět. Chybí nám údaj týkající se výše výnosů v průběhu oněch tří let, po kterých si chceme koupit auto. Dříve však, než budeme něco počítat a učit se pár jednoduchých vzorečků, které použijeme, je důležitější vědět, který z nich použít. Proto nejprve věnujeme nějaký čas pochopení problematiky převodu peněz na jednotnou bázi. Na to se ostatně ptá druhá část otázky. Ze zadání plyne, že máme k dispozici tři částky, z nichž se každá ale vztahuje k jinému časovému okamžiku. Částkou na účtu ve výši 120 tis. můžeme disponovat okamžitě, její současná hodnota je tudíž 120 tis. Kč. Částku ze stavebního spoření však k dispozici ještě nemáme. Budeme ji mít k dispozici až v budoucnu, takže z hlediska dnešního pohledu jde o budoucí hodnotu. Stejně tak i částka, kterou budeme muset zaplatit za nové auto, není současnou hodnotou, ale budoucí hodnotou. Současně je důležité upozornit, že na obě částky v budoucnu, tj. 200 tis. a 335 tis. také musíme pohlížet odděleně, poněvadž každá se vztahuje k jiné budoucnosti. 200 tis. ze stavebního spoření k budoucnosti za rok, kdežto částka kupní ceny 335 tis. Kč se vztahuje k časovému okamžiku až za tři roky. Pokud tedy máme udělat nějaký smysluplný finanční úsudek, musíme všechny částky přepočítat k jednomu, stejnému, časovému okamžiku. Varianty jsou tři. První varianta: můžeme přepočítat 200 tis. Kč a 335 tis. Kč k dnešnímu časovému okamžiku (120 tis. Kč na účtu pak již přepočítávat nemusíme, protože jimi již dnes disponujeme a jejich dnešní hodnota je prostě oněch 120 tis. Kč). V takovém případě si zkuste cvičně zodpovědět otázku, co se s hodnotami 200 tis a 335 tis. Kč, které do hry vstupují až v budoucnu, bude dít. Zda se při přepočtu z budoucnosti k dnešnímu dni budou snižovat nebo zvyšovat. Můžete odpovědět snad již mechanicky, že se obě částky při přepočtu z budoucnosti na současnou hodnotu budou snižovat, důležité ale je, aby vám to též bylo jasné, proč. Budoucích 200 tis. Kč teprve v budoucnu (příští rok) dostaneme. V nich je započten i výnos od letoška do příštího roku. K dnešnímu okamžiku tak na stavebním spoření máme méně kromě pravidelných plateb právě i o tento výnos získaný za dobu do příštího roku.Druhá možnost: můžeme zvolit jako výchozí časovou bázi pro srovnání druhý rok, kdy budeme mít k dispozici právě oněch 200 tis. Kč ze stavebního spoření. V tomto případě by došlo v případě 120 tis. Kč dnešní částky na účtu k přepočtu v tom smyslu, že by její hodnota k příštímu roce byla vyšší. Důvodem je fakt, že tato částka bude příští rok vyšší o očekávaný úrok (výnos). Přepočítáváme tak vlastně současnou hodnotu 120 tis. Kč na její budoucí hodnotu příští rok. Tím dosáhneme finanční srovnatelnosti našich úspor, tj. peněz na účtu a peněz ze stavebního spoření ke stejnému okamžiku v příštím roce. Dále z poskytnutých údajů v zadání můžeme říci, že budoucí hodnota našich úspor příští rok bude činit:hodnota našich financí příští rok = částka na účtu (120 tis. Kč) + úrok z částky na účtu + částka ze stavebního spoření (200 tis. Kč)Tím jsme srovnali obě částky na stejnou časovou bázi k příštímu roku a jejich součet je nyní finančně správný, nicméně nelze učinit jakékoliv správné srovnání těchto našich finančních zdrojů vyjádřených v hodnotě k příštímu roku s kupní cenou auta, jejíž budoucí hodnota je vyjádřena v hodnotě 335 tis. Kč ale až za tři roky! I zde je potřeba vztáhnout (upravit) částku potřebnou k nákupu auta za tři roky na její hodnotu příští rok (neboť v této variantě srovnáváme všechny částky právě v cenách příštího roku). Znovu tentýž dotaz z mé strany na vás. Bude kupní cena auta ve výši 335 tis. Kč za tři roky převedená na hodnotu příštího roku vyšší nebo nižší? Stejně jako v předchozí variantě bude nižší a to z úplně stejných důvodů. Podíváme-li se na věc z druhé strany, potřebujeme mít za rok takovou částku, aby její uložení do banky přineslo takový úrok, že při jeho přičtení k hotovosti, kterou budeme mít příští rok, dosáhneme přesně kupní ceny 335 tis. Kč. Jinými slovy, od kupní ceny 335 tis. Kč může být odečten právě tento úrok za období od příštího roku do tří let a takovou částku musíme mít příští rok k dispozici, abychom na auto měli. (Zní to v jazyce českém dosti nesrozumitelně, ale zkuste to rozšmodrchat. Každé pochopení a vhled do problému z vás dělá většího experta, který časové hodnotě peněz skutečně rozumí.) Proto dochází ke snížení 335 tis. Kč ze "vzdálenější budoucnosti" při přepočtu na "bližší budoucnost", tj. pokud jsme určili jako srovnatelnou časovou bázi hodnoty na úrovni příštího roku. Teprve nyní, když máme všechny tři částky z různých časových období převedeny k témuž zvolenému období (v této variantě k příštímu roku), můžeme smysluplně srovnávat, zda na auto mít budeme nebo nikoliv. I v této variantě dostaneme za předpokladu potřebných údajů stejnou odpověď jako ve variantě první.V úvahu pochopitelně připadá i třetí varianta a tou je srovnání všech částek na úrovni hodnoty za tři roky, kdy budeme auto kupovat. V takovém případě se nemusíme starat o částku 335 tis. Kč, neboť její, z hlediska dneška budoucí (v té době ale současná), hodnota za tři roky je dána ve výši 335 tis. Kč. Upravovat (převádět na hodnotu za tři roky) tedy budeme dnešní částku na účtu a budoucí částku ze stavebního spoření, kterou budeme mít k dispozici příští rok. A znovu stejná otázka, jakým směrem se budou hodnoty 120 tis. a 200 tis. Kč při přepočtu na úroveň za tři roky měnit? Budou u obou vyšší nebo nižší? Anebo dokonce bude jedna z obou vyšší a druhá bude nižší?Správně, budou vyšší. Proč? Protože dnešní hodnota na účtu ve výši 120 tis. Kč má potenciál přinést během následujících třech let do doby koupě auta určitý výnos. Totéž platí pro částku ze stavebního spoření, kterou budeme mít příští rok k dispozici a můžeme jí na následující dva roky také investovat. Proto z tohoto pohledu dochází k růstu dnešní hodnoty na účtu (120 tis.) i hodnoty ze stavebního spoření (200 tis.) při přepočtu na stejnou bázi za 3 roky.Srovnáním navýšených částek 120 tis. Kč a 200 tis. Kč o připsaný úrok za příslušnou dobu s 335 tis. Kč pak zjistíme, zda na auto budeme mít nebo nikoliv. Nebo můžeme udělat ještě proaktivně o jeden krok navíc a vztáhnout tyto hodnoty zpět k dnešnímu dni jako ve variantě jedna. Co tím myslím? Zohlednit onu pro nás nižší hodnotu všech těchto částek k dnešnímu dni (na obrázku 3 tomu odpovídá spodní šipka z prava do leva). A dostáváme se k dalšímu důležitému pojmu a tím je diskontování a diskontní míra. Ačkoliv si možná hrůzou už trháte vlasy nebo pokud jich už také moc nemáte tak aspoň obočí nad dalším cizím pojmem, není třeba žádné paniky. Diskontování jsme vlastně už probrali, jen jsme mu teď dali odborný název. Jde zkrátka jen o přepočet budoucích částek na současnou hodnotu. S diskontováním se prvně vzájemně představíme v pozdější kapitole této sekce a pak už se s ním nerozloučíme. :-)

Pokračovat na článek


Náklady vlastního kapitálu, tržní riziková přirážka, tržní riziková prémie, bezriziková výnosová míra

Co už víme?V poslední kapitole předchozí sekce věnované riziku jsme představili koeficient beta, který poměřuje volatilitu výnosů daného cenného papíru oproti vývoji výnosů tržního portfolia.Beta je vztažena pouze k tržnímu riziku, to je té části, kterou nelze dále eliminovat tvorbou portfolia. Každý racionálně jednající investor tak má možnost diverzifikace a jediným relevantním rizikem je pro něj právě riziko tržní.Pokusím se tedy naznačit jeden ze způsobů, jak finanční teorie řeší problematiku určení očekávaného výnosu vlastního kapitálu (vlastníků společností), což je v rámci stanovenívýše diskontní míry velmi problematická položka.V sekci věnované riziku jsme také v kapitole riziková prémie představili pojem rizikové prémie a co pod ní chápat. V této kapitole tedy spojíme koncept koeficientu beta a rizikové prémie, abychom ukázali,jak ve finanční teorii odhadnout požadovanou míru výnosů vlastníků společností ve spojitosti s výší rizika, které nesou, tj. tržní riziko.Tržní riziková přirážka při určení požadované míry výnosu vlastníků firmyPokud se podíváme na výnosovou míru tržního portfolia (celého trhu) např. za minulý rok, tento údaj nám řekne, kolik v průměru investoři na burze vydělali. Takový výnos již v sobě obsahuje (opět zprůměrovaně) jejich požadovanou výnosnost a to napříč všemi firmami ze všech odvětví a oborů, které jsou na burze obchodovány.V podstatě tak máme první velice hrubý benchmark (odrazový můstek pro odhad naší požadované výnosové míry).Pro názornost, pokud jde o výpočet výnosové míry, pokud jsme loni koupili akcii za 100 Kč, dostali jsme koncem roku dividendu ve výši 10 Kč, přičemž současná cena této akcie na burze je 120 Kč, naše míra výnosu činí (120 Kč + 10 Kč)/100 Kč, tj. 30%.Tržní riziková přirážka se ve financích chápe jako rozdíl mezi výnosovou mírou celého trhu (burzy) a investice, která je téměř bez rizika. Za ní je obvykle považován nákup státních pokladničních poukázek v USA nebo státních dluhopisů. Pochopitelně riziko bankrotu celého státu existuje, dokonce v době, kdy tyto stránky vznikaly,toto riziko bylo značné v případě Řecka, kterému musela pomoci celá EU! Pak asi takový cenný papír vydaný státem v podobné situaci může být mnohem rizikovější než například investice do blue-chipů v USA. Nicméně excesy podobného typu nebývají časté a v případě ekonomických supervelmocí, jako USA rozhodně stále jsou, lze jejich státní cenné papíry skutečně vnímat za relativně bezpečné s minimálním rizikem, že požadovaný výnos nedostaneme.Tržní riziková přirážka představuje prémii, kterou v průměru investoři na burze požadují, když nesou toto průměrné tržní riziko. A jak už jsme v dřívějších kapitolách uvedli, vždy bude její výše záviset na "zprůměrované" subjektivní averzi všech investorů na burze napříč všemi odvětvími a obory.Pokud tedy bude výnosová míra vydaných státních cenných papírů, která, jak jsme řekli, představuje ve finanční teorii bezrizikovou míru výnosu, činit 4% a požadovaná (očekávaná) míra výnosu na trhu (tržního portfolia) činí 9%, potom je riziková prémie rovna 5%. Je ale třeba férově uvést, že je velice těžké určit očekávanou míru výnosu tržního portfolia, nebo chcete-li v kapitole o koeficientu beta zmiňované "průměrné" akcie. Jak to kdo má kde zjistit? Nikdo asi neobchází milióny investorů s dotazníkem, jakou míru výnosu v dalším roce od svých akcií očekávají, aby to potom nějak zprůměroval! Jde zkrátka o finanční teorii a snahu najít vodítko k tomu, co se na finančních trzích v praxi skutečně děje. Nicméně podle určitých empirických studií provedených v USA na vývoji výnosových měr státních pokladničních poukázek (reprezentující bezrizikový výnos) a výnosových měr burzovního indexu S&P; 400 Industrial Stocks (výnosová míra tržního portfolia) v průběhu minulých 20 let se tato riziková prémie pohybovala v rozmezí 4% - 8%.Víme už tedy, jak pohlížet na rizikovou prémii z hlediska celého tržního portfolia a asi už i tušíte, jak tento pohled upřesnit z pohledu té které akcie, pakliže známe její koeficient beta. Nyní již, doufám, nebude pochopení následující rovnice pro nikoho činit vážnější problémy.Rovnice 1: Požadovaná výnosová míra akcie i Bezriziková výnosová míra je míra, kterou lze každým z nás dosáhnout tak, že si zkrátka takové aktivum (zpravidla státní dluhopis nebo lépe průměr výnosových měr několika obdobných státních dluhopisů) koupíme a ten nám garantuje stanovený výnos. Riziko je zde velice nízké, až nulové. Investoři na burze ale navíc požadují v důsledku jejich zmiňovaného vyššího rizika jakožto vlastníků takových společností vyšší výnosovou míru. Ta bude ovlivňována mírou volatility pohybu výnosové míry jejich akcie vůči takovým změnám tržního portfolia, resp.("průměrné" akcie). Čím bude volatilita dané akcie vzhledem k vývoji průměrné výnosové míry celého trhu vyšší (vyšší beta), tím vyšší ponesou riziko a tím vyšší budou vyžadovat tržní rizikovou prémii a opačně.Požadovaná výnosová míra vlastního kapitálu a její stanovení v praxiCo se týká určení bezrizikové výnosové míry (k),odborné publikace doporučují pro její odhad použít pokud možno více státních dluhopisů se splatností 5 - 10 let. Zdroj těchto dat může být Patria Finance. Lze však použít i vládní dluhopisy USA, kde bude k dispozici více dat a rovněž více typů dluhopisů pro lepší odhad bezrizikové míry výnosu. Pak by bylo ovšem teoreticky správně přepočítat bezrizikovou výnosovou míruamerických státních pokladničních poukázek nebo dluhopisů na podmínky České republiky. Je pravděpodobné, že riziko státního bankrotu nebo nesplacení českých státních dluhopisů bude vyšší než v případě dluhopisů USA. Zohlednit tento předpoklad lze pomocí metod přizpůsobení podle ratingu České republiky, ale tato problematika je již nad rámec abecedy účetnictví.

Pokračovat na článek


Průměrné vážené náklady kapitálu, WACC, náklady obětované příležitosti

Náklady obětované příležitosti, průměrné vážené náklady kapitáluV předchozích kapitolách jsme mimo jiné diskutovali o rozdílu mezi subjektivní hodnotou peněz pro nás v daném časovém okamžiku a jejich (z dnešního pohledu) nižší hodnotou v budoucnu. V této kapitole si řekneme, podle čeho ji přesně určíme. Otázku výpočtu necháme na další kapitoly, neboť půjde jen o dosazení správných čísel dosprávného vzorečku.Opakování a shrnutí předchozích kapitolVíme, že pokud posuzujeme jakékoliv budoucí částky k dnešnímu dni, jejich hodnota vztažená právě k dnešku bude pro nás dnes subjektivně nižší, protože dnešní peníze můžeme utratit hned nebo je investovat a něco vydělat. Navíc, vnitřně bychom raději třeba měli to či ono hned a ne až za rok. Odložení spotřeby do budoucna nás "vnitřně" zkrátka něco stojí. O co tedy bude námi subjektivně vnímaná hodnota dnešní tisícikoruny vyšší než hodnota tisícikoruny za rok? A analogicky, o kolik bude námi vnímaná hodnota tisícikoruny v budoucnu nižší oproti tisícovce v peněžence dnes? Na tuto otázku jsme v kapitole věnované časové hodnotě peněz a jejímu vztažení k jednotné bázi zmínili výnos, který můžeme investováním této částky získat. Shrnuli jsme, že jakákoliv budoucí částka tento výnos v sobě už z našeho pohledu implicitně obsahuje. Tedy ještě to upřesníme, je to jakýkoliv očekávaný výnos, který můžeme a jsme ochotni v současné situaci s našimi penězi dosáhnout při daném stupni rizika takové investice, očekávané inflaci (inflační prémie) a při daných nákladech na převod zpět na peníze (prémie za likviditu). Tyto faktory (přirážky) požadované úrokové míry jsme shrnuli v kapitole věnované nákladům peněz. Jinými slovy všechny tyto faktory vstupují do výše výnosu, který budeme jako investoři požadovat, abychom danou částku investovali a raději si za ní dnes třeba něco nekoupili. (Obráceně, pokud si peníze půjčíme, budou tyto faktory určovat výši našeho nákladu na vypůjčení peněz). Nemusí to být tudíž jen úrok, může to být výnos z růstu cen akcií, výnos z dluhopisů, atd. pokud jsou vyšší než úrok a pokud se nebojíme příliš velkého rizika neúspěchu naší investice (tedy pádu jejich cen a z toho plynoucí ztráty). V takovém případě, pakliže máme velkou averzi k podstupovanému riziku, budeme investovat do méně výnosných investic, které ale slibují mnohem větší pravděpodobnost takového výnosu. Zkrátka každý z nás je jiný. Někdo se bojí riskovat více někdo méně, podle toho takémůže někdo dosahovat vyšší výnos (nebo v opačném případě ztrátu) z akcií než někdo jiný ze svých peněz u banky. Každopádně každý máme svou investiční strategii, někomu vynáší jeho investice a podnikání více, jinému méně.Proto hodnota budoucí tisícikoruny bude oproti tisícovce dnes u každého z nás různě menší. Bude výrazněji nižší, o co lepší jsme investoři, tj. o co vyšší obecně dosahujeme ze svých investic výnos. Čím je totiž někdo schopnější investor, tím více vydělá a o to víc bude pro něj mít dnešních 1000 Kč vyšší subjektivní cenu, respektive budoucí tisícovka nižší cenu, než u jiného, kdo výnosy příliš neřeší a nechává všechny své peníze třeba jen na běžném účtu s minimálním úrokem. Důvodem je právě vyšší anticipovaný výnos v budoucí tisícovce u dobrého investora, po jehož vyloučení při převodu hodnoty peněz na současnou bázi bude její hodnota nižší než u průměrného investora. Pochopitelně že se ve financích předpokládá,že nejsme úplně hloupí, a když můžeme, tak (kromě určitého množství potřebných volných peněz ke každodenním transakcím z minulé kapitoly) přebytečné peníze máme nějakým způsobem zainvestovány podle naší averze k riziku, potřeby likvidity apod. Jinými slovy se předpokládá, že chceme zbohatnout v rámci naší povahy a strachu z rizika co nejvíce a investujeme tak peníze co nejvýnosněji v rámci vnitřních rizikových mantinelů každého z nás. Někdo investuje své úspory do banky, jiný do rizikovějších akcií. Takže rozdíl mezi nominální hodnotou peněz v budoucnu a jejich přepočtenou současnou hodnotou k dnešnímu dni není pouze úrok v bance, ale jakýkoliv případný vyšší výnos, kterého jsme schopni a ochotni dosahovat. U každého z nás tak půjde o specifickou a jinou hodnotu, navíc z různých typů investice (vklady v bankách, dluhopisy, akcie, komoditní trhy, kurzové investice, reality...).Při určení toho, jak nebo podle čeho stanovit konkrétně onen implicitní výnos v budoucích penězích a jeho vyloučením zjistit současnou hodnotu, bude v prvé řadě záviset na tom, zda jste běžný člověk, který má své úspory v bance, náruživý investor obchodující na burze, živnostník nebo vlastníte firmu. Dosahovaná výnosová míra v každém z těchto případů bude jiná a to primárně z důvodu různého podstupovaného rizika, takže velkou roli při hledání vhodné alternativy hraje váš postoj k riziku. V každém z uvedených příkladů intuitivně jakoukoliv investici srovnáváte s určitou alternativou, které co do výše výnosudosahujete. To znamená, že v případě "obyčejného člověka", který se všemožně vyhýbá riziku (na burze by kromě zisku mohl o část peněz snadno přijít) a má úspory v bance, srovnává alternativní varianty s dosahovaným výnosem (úrokem) v bance. Investoři na burze mají povědomí o své výnosové míře a srovnávají investice s ní. V případě živnostníka, který financuje svá aktiva pouze vlastními zdroji (tj. počátečním vkladem a reinvestovanými zisky), pokud sleduje a zná míru svého výnosu z podnikání, srovnává, zda mu nová investice pomůže tuto celkovou míru zvýšit. Pokud nebude dosahovat úrovně jeho průměrného výnosu z podnikání, pak tuto průměrnou míru bude taková investice tlačit dolů. Je-li moudrým manažerem, takovou investici zavrhne. Pokud svou míru výnosu nezná, posuzuje (nebo by alespoň měl posuzovat) očekávanou míru výnosu k jiným variantám investování svých peněz při obdobném riziku a zpravidla tak i obdobné míře výnosu. Zkrátka srovnáváme s tím, čeho dlouhodobě dosahujeme, s nějakou naší obvyklou výnosovou mírou. Pokud se domníváme, že daná investice při svém riziku vzhledem k naší povaze je lukrativní, tzn. její výnosnost (míra výnosu) je vyšší, než na jakou jsme obvykle "zvyklí", je šance, že do takového podniku půjdeme (alespoň z ekonomického hlediska). Mimo to pochopitelně balancujeme mezi výší výnosu a výší rizika a hledáme onen mezní bod, kam až jsme z hlediska očekávaného výnosu ochotni s výší rizika zajít. V případě firem s řadou aktiv financovaných částečně vlastním kapitálem (vlastními zdroji), částečně úvěry, je situace komplikovanější. Dosud jsme se totiž bavili výhradně o investování vlastních peněz, nikoli půjčených. U půjčených peněz je většinou jasné, jaký je jejich náklad. U půjček od bank, úvěrů, leasingu známe náklad každé vypůjčené koruny formou stanoveného úroku. Takže v případech, kdy máme aktiva financována jednak vlastními zdroji ale i cizími zdroji (přes úvěry, leasing, půjčky atp.) bude záležet na struktuře financování, tj. v jakém poměru jsou financována naše aktiva vlastními zdroji a jakým poměrem cizími zdroji. Současně je teoreticky správné posoudit, zda některá aktiva nejsou nezbytná pro naše podnikání a jak zacházet s těmi cizími pasivy, kterým jednoznačně nelze přiřadit explicitní náklad ve formě úroku (např. závazky z obchodních vztahů). S nimi je pak potřeba zacházet určitým specifickým způsobem podle jejich povahy. Jsme na tenkém ledě, pod kterým je hluboká voda s teorií stanovení diskontní míry. Pro naše praktické podnikatelské účely nemá smysl rozhodně tyto hloubky prozkoumávat. Přesto se některé základní informace dozvíte v sekci diskontní míra, neboť pro investiční posuzování bude nezbytné, abyste určitou základní znalost obdrželi.Pro tuto chvíli stačí, když budeme chápat, že cizí kapitál (cizí zdroje, tj. dluhy) mají explicitní náklad, který známe ze smluv. Jde nejčastěji o úroky. Pokud jde o vlastní zdroje, které vkládáme do podnikání nebo reinvestujeme ze zisků, budeme jejich budoucí hodnotu posuzovat přes výnos, který lze alternativně získat jinak (při podobné míře rizika). Jde sice o dosti zjednodušený přístup, ale jeho zjednodušení rozhodně neznevažuje jeho správnost! Připravili jsme si půdu pro představení nesmírně důležitého ukazatele a tím jsou vážené průměrné náklady kapitálu (WACC).Nyní vám položím následující otázku. Řekněme, že jste investovali své úspory ve výši 200 tis. Kč do banky A, která nabízí čistý úrok (po zdanění) 2,1%. Kdybyste neinvestovali do této banky, investovali byste do jakékoliv jiné banky na trhu, které ale nabízí čistý úrok po zdanění pouze 2%. Do ničeho jiného investovat nechcete, protože víte, že při nedávné krizi přišlo spoustu lidí o velké peníze na rizikových akciových trzích. Na investici do realit máte příliš málo, než aby se vám administrativní náklady spojené s nákupem pozemku vrátily. Budete tedy posuzovat pouze současnou investici při výnosu 2,1% s analogickou investicí za 2%. Váš výnos budou ony 2,1%, nicméně mohli jste bývali uložit své peníze i za 2%. Naštěstí nejste hloupí a líní, zjistili jste si mezi bankami potřebné a našli jste si tu nejvýhodnější investici. Kolik jste vydělali, jaký je váš "zisk"? Cítíte, kam vás směřuji? Pokud srovnáme obě varianty, náš inkrementální (dodatečný) zisk, o který zbohatneme navíc oproti variantě, kdy bychom investovali do jakékoliv jiné banky s výnosem pouze 2%, je v tomto finančně-ekonomickém pojetí 0,1% (2,1% - 2,0%). Těch 0,1% je to, oč vyděláte více oprotisituaci, pokud byste se nepídili, která banka vám nabídne za vaše peníze nejvíce. Všimněte si, že na 2,0% (ač jde také o výnosovou míru výnosu, výnosový úrok) je pohlíženo jako na "náklad"! Odečítáte ho při srovnávání s vámi vybranou variantou vkladu v bance A při 2,1% výnosu. Takže i na alternativní (druhý) nejvyšší výnos se v ekonomii a financích při srovnávání variant díváme jako na určitý náklad. Za chvíli ho pojmenujeme nákladem obětované příležitosti. Ale nejprve hurá k průměrným váženým nákladům kapitálu. Průměrné vážené náklady kapitálu (WACC) - první částPrůměrné vážené náklady kapitálu označované i v české praxi zkratkou WACC (weighted average cost of capital) představují, jak název napovídá, vážený průměr nákladů vašeho kapitálu. Co si pod tím představit? Řekli jsme, že peníze (jejich vypůjčení) má své náklady. Pokud si od banky půjčíte peníze, musíte zaplatit úrok. To je explicitní náklad peněz, je jasně stanoven v úvěrové smlouvě, je zřejmý. Pokud vložíte peníze do podnikání i vy sami, i vy ponesete určitý náklad, ač to vypadá na první pohled divně. V tomto případě nejde o explicitní, ale implicitní náklad, neboť jste se pustili do podnikání, abyste také vydělali! Abyste vydělali (mnohem) více, než například investicí vašich peněz v bance. Proto ani vaše vlastní investované peníze do podnikání nejsou z tohoto ekonomického pohledu zadarmo, bez nákladů! Cítíte analogii s předešlým případem investice do banky A při 2,1% úroku oproti 2% výnosům u ostatních bank? Tím, že investujete čas i peníze do podnikání, očekáváte určitě vyšší výnos než jinde. Podnikání je analogií vkladu do banky A (oproti nižším výnosům pokud byste nepodnikali a peníze třeba jen někam uložili).Vtip je v tom mít na paměti neustále jednu věc a tou je srovnávání. Též v podnikání máte možnost volby a co víc, většinou mnoho voleb jak dál, jak věci řešit atd. Pokud tedy investujete své peníze, auto nebo cokoliv jiného do podnikání, srovnáváte tento výnos s jinou nejlepší alternativou, kam jste peníze nebo jakékoliv jiné aktivum mohli investovat jinam (stejně jako jsme výše srovnávali výnos u banky A a ostatních bank). To je motorem vašeho úspěchu! Srovnávat a hledat nejlepší (nejvýnosnější) způsoby jak se svými penězi naložit. Nejvýnosnější nerealizovaná alternativa vaší investice, její výnos, je vaším nákladem, nákladem vašich vlastních investovaných peněz!Ekonomové tyto implicitní náklady nazývají náklady obětované příležitosti, anglicky opportunity cost. Na první pohled to vypadá dost nepochopitelně a šíleně akademicky, ale jde o naprosto klíčový prvek pro jakýkoliv investiční management. Náklady obětované příležitostiPokud má člověk někdy něco hodnotit, vždy tak může činit jen na základě srovnání. Bez srovnání neexistuje hodnocení a ani možnost něco zlepšovat. Když byste si půjčili peníze jen od banky při daném úroku, vaše firma by prosperovala, jen pokud by její výnos (míra čistého výnosu na jednu půjčenou korunu) přesahovala náklad na tuto jednu půjčenou korunu u banky (tj. úrok). (Zatím se neznepokojujte, jak se co přesně počítá, teď jde o pochopení logiky!)Srovnáváte. Srovnáváte a to vám ukazuje, jestli kráčíte při svém podnikání správným směrem nebo nikoliv. Stejným způsobem se díváte i na své peníze, auto atp. Auto můžete třeba někomu půjčit nebo prodat a utržené peníze investovat jinam než do vaší firmy. Totéž platí o penězích. Pokud byste nepředpokládali, že za všechny ty nervy kolem dostanete víc než třeba vkladem v bance nebo investováním do akcií, asi byste dávno nepodnikali. Srovnáváte! Srovnáváte váš výnos z vašich peněz proti nejlepší možné alternativě! Pokud jednáte racionálně,musí být výnosy z investice vašich aktiv do vaší firmy vyšší než jakákoliv obdobně riziková investice jinde. Opportunity cost (náklady obětované příležitosti) jsou tak totéž co explicitně stanovené náklady vašich věřitelů (např. bank), jen nejsou na první pohled vidět. Znovu zopakuji, důležité je srovnávat. Srovnávat alternativy! Hledat ke všemu alternativu a tu srovnávat s naší investicí. Pokud si zapamatujete, že vždy je třeba srovnávat, budete automaticky po určité době s rostoucí praxí tušit, jaké náklady obětované příležitosti v tom kterém případě kde použít a jaká bude zhruba jejich výše.A jak jsem uvedl v příkladě banky A a ostatních bank s různým výnosem, při hledání zisku v rámci tohoto srovnávání jde o rozdíl mezi naší (ideálně vyšší) výnosností a výnosností druhé nejlepší alternativy takové investice (jejíž výnos ale může být srovnatelný, díky konkurenci na trhu a tlaku k vyrovnávání výnosových měr u investic s obdobným rizikem). Investovali jsme v bance A při 2,1% výnosu s alternativou investovat v ostatních bankách při 2,0% výnosu. Fakticky jsme vydělali jen 0,1% při srovnání těchto dvou variant. Jistě, lze srovnávat i tyto 2,1% s variantou, že necháme peníze doma v matraci. Jenže toto rozhodně není vhodná srovnatelná varianta našeho investování! Pokud nebudeme dodržovat podmínku srovnání s nejvýnosnější alternativou podobného rizika, pak k sobě sice budeme hodní, naše analýzy budou vycházet hezky, ale po čase naše výsledky chodu firmy rozhodně tak hezky vypadat nebudou! Varuji předem! :-)V budoucích sekcích budete mít možnost si problematiku nákladů obětovaných příležitosti více "osahat". Seznámíme se s problémy jejich určení a budete mít možnost si sami vyzkoušet, jak moc ovlivňují výsledek našeho rozhodnutí prostřednictvím výše diskontní míry.Průměrné vážené náklady kapitálu (WACC) - pokračováníAktiva firem ale i živnostníků a vlastně i řady domácností jsou financována nejen vlastními zdroji (vlastním kapitálem v účetním pojetí) ale i půjčkami od bank, které vám pomohly tato aktiva (tj. auta, stroje, nemovitosti, cokoliv co používáte při podnikání) získat. To co máte, co používáte při svém podnikání, jstezískali buď tak, že jste v počátcích nebo i později v průběhu své činnosti investovali vlastní peníze, nářadí, nemovitost atp., abyste mohli začít nebo jste později reinvestovali vaše zisky a z nich vaše firma a aktiva dále rostla. Takto je část vašich celkových aktiv financována vašimi vlastními zdroji (vlastním kapitálem). Druhou formou financování vašich aktiv jsou například půjčky od bank, máte auto na leasing, získali jste peníze na směnku. Jde o cizí zdroje (cizí kapitál).V předchozím textu jsme se seznámili s náklady obětovanými příležitosti, což jsou implicitní náklady z druhé nejlepší alternativy k dané investici při podobném riziku. Víme také už, že cizí úročené zdroje (závazky) i vlastní zdroje (vlastní kapitál) nesou náklad. U závazků (půjček, úvěrů, leasingu atp.) jsme schopni tento náklad kvantifikovat podle úvěrových smluv, leasingových smluv atd. jako určitý úrok, u vlastních zdrojů pak výnosemnejlepší alternativy investice těchto aktiv při podobném riziku. Pakliže máme takové hodnoty nákladů obou zdrojů financování k dispozici, potom se dá odhadnout vážený průměr jednotlivých nákladů financování našich celkových aktiv, což je právě ukazatel WACC. Pro názornost si to demonstrujme na následujícím příkladu (znovu zdůrazňuji, jde o první ilustrativní seznámení s pojmem průměrné vážené náklady kapitálu s výrazným zjednodušením pro pochopení nefinančníkem!)Příklad 1Řekněme, že naše aktiva při podnikání jsou auto v tržní ceně 210 tis. Kč, bruska parket v tržní ceně 80 tis. Kč a počítač v aktuální ceně 10 tis. Kč. Tato aktiva v celkové výši 300 tis. Kč jsou financována vlastními zdroji ve výši 210 Kč a úvěrem u banky ve výši 90 tis. Kč. Jinými slovy,auto jsme vložili do podnikání vlastní, bylo naše a teď je součástí majetku naší firmy, na brusku a počítač jsme si půjčili u banky 90 tis. Kč při 5% úroku ročně. Jaký bude průměrný náklad kapitálu naší firmy?Z hlediska financování našich aktiv (pasiva v bilanci) činí vlastní zdroje 70% (210 tis. Kč /300 tis Kč), cizí zdroje 30% (90 tis. Kč /300 tis. Kč). Co se týká cizích zdrojů (úvěr od banky ve výši 90 tis. Kč), jeho explicitní náklad činí oněch 5% ročně. Víme už, že i naše auto investované do firmy nese náklad, ačkoli je naše a my za něj nikomu nic přímo neplatíme. Neplatíme, ale mohli bychom za něj něco získávat, pokud bychom ho třeba pronajali a nepodnikali s ním. Za 5% úvěr máme počítač a brusku a i s jejich pomocí dosahujeme zisku. Stejné je to i s autem. I ono nese svůj náklad (kromě účetních odpisů) z finančního pohledu rovněž ve formě ušlého výnosu z jeho pronájmu. Ekonomové se na tento ušlý výnos dívají jako na náklad obětované příležitosti. Měli bychom z pronájmu našeho auta rovněž nějaký výnos stejně tak, jako nám auto v současné chvíli pomáhá dosahovat výnos při podnikání. Proto proti aktuálnímu výnosu z podnikání postavíme alternativní výnos například z jeho pronájmu nějaké organizaci nebo z jeho prodeje a investici peněz do akcií nebo čehokoliv jiného, snadno realizovatelného s podobnou mírou rizika. Řekněme, že máme možnost auto pronajmout a jeho čistý výnos pro nás by tak činil 16 800 Kč ročně. To by znamenalo míru výnosu auta z této alternativy 8% (16,8 tis. Kč / 210 tis. Kč). Těchto 8% tedy bude náklad obětované příležitosti automobilu. Obětujeme výnos této varianty pronájmu tím, že auto využíváme jinak. Pojem jinak zde znamená naší současnou podnikatelskou činností. U počítače i brusky v celkové hodnotě 90 tis. Kč je to snadné. Tam víme přesně jejich náklad financování cizími zdroji (5%).Máme tedy podstatné informace pro odhad zatím zjednodušených průměrných vážených nákladů kapitálu (bez zakomponování daňového štítu). Zkuste selským rozumem spočítat jejich výši a odvodit vzorec.Rovnice 1: průměrné vážené náklady kapitálu - základní zjednodušená rovnice neobsahující daňový štítDosazením výše uvedených údajů dostáváme odhad průměrných vážených nákladů kapitálu ve výši 7,1% (0,7*8+0,3*5). V budoucím textu se k WACC vrátíme a prohloubíme naše povědomí o tomto ukazateli zahrnutím například daňového štítu, diskuzí o výpočtu vah obou složek kapitálu a hlubším objasněním jeho role. Můžete si být jisti, že role WACC při posuzování hospodaření naší firmy a u investičních analýz bude klíčová (spolu s implicitními náklady obětované příležitosti, jejichž prostřednictvím určujeme ony "skryté" náklady vlastního kapitálu, které do výpočtu průměrných vážených nákladů kapitálu vstupují).ShrnutíShrnu-li dosud uvedené, výše implicitně zahrnutého výnosu budoucích peněžních částek se bude značně lišit případ od případu. Pokud jste fyzická osoba, která nepodniká a má své úspory uložené v bance, jde pouze o implicitní náklady obětované příležitosti z druhé nejlepší alternativy investování těchto vašich peněz (při obdobném riziku). Vzorec WACC bude platit i pro vás, WACC bude roven přesně vašim nákladům obětované příležitosti (růžová bublina v rovnici 1). Pokud podnikáte a kromě vlastních zdrojů máte svá aktiva financována i cizími zdroji (úvěry, půjčky. leasing...), pak půjdev souladu s uvedenou rovnicí WACC o vážený průměr implicitních nákladů obětované příležitosti u vlastního kapitálu a explicitních nákladů cizího kapitálu (především úroky).Při srovnávání variant představují výnosy druhé nejlepší a obdobně rizikové investice náklad obětované příležitosti. Toho budeme využívat v souvislosti s WACC. Takový výnos tedy bude vstupovat do výpočtu WACC jako náklady vlastního kapitálu. V sekci diskontní míra si ukážeme v průběhu jednotlivých kapitol, jak problém s určením nákladů vlastního kapitálu řešit.

Pokračovat na článek


Svět se mění, směnky zůstávají

Směnky jsou běžnou součástí dnešního života. Směnka vlastní je ideální zajištění pro menší půjčky. Cizí směnka pak může pomoci při získání vyšší důvěryhodnosti. Směnky jsou stálé a nepodléhají změnám v zákonech ani politické garnituře. I tak by se dala popsat situace, jak v současnosti fungují směnky.Směnky jsou běžnou součástí dnešního života. Směnka vlastní je ideální zajištění pro menší půjčky. Cizí směnka pak může pomoci při získání vyšší důvěryhodnosti. Směnky jsou stálé a nepodléhají změnám v zákonech ani politické garnituře. I tak by se dala popsat situace, jak v současnosti fungují směnky.Ty totiž vycházejí z šekového směnečného zákona, který vešel v platnost již v roce 1950. Samozřejmě byl několikrát novelizován a upravován, avšak hlavní aspekty a podmínky směnky jsou stále stejné. Možnou novinkou by se dalo označit to, že směnky jsou řazeny k cenným papírům, avšak to je tak jediné, co je v zákoně o cenných papírech o směnkách uvedeno.Směnka – nejjednodušší forma půjčkySměnka je opravdu jednou z nejsnazších forem půjčování peněz. Obvykle v době recese a krize se právě směnky dostávají do popředí pro jejich faktickou jednoduchost, ale také díky jasné vymahatelnosti. Právě díky své jednoduchosti nabízejí směnky ideální zajišťovací nástroj, protože stačí splnit základní kritéria a prvky, které směnka musí obsahovat, a právní vztah je uzavřen. Žádné právní kličky, žádné doplňkové informace psané malým písmem. Nic takového na směnce není. Směnkou je totiž vše, co splňuje určité náležitosti.Náležitosti směnkyV praxi se používají dva druhy směnek. Směnky vlastní a cizí. Základní rozdíl je patrný již v názvu obou zajišťovacích produktů.Na směnce vlastní se musí vyskytovat text „za tuto směnku zaplatím“Naopak na směnce cizí je obvykle napsáno „za tuto směnku zaplaťte“.Z jednoduché logiky věci je pak jasné, že:Směnku vlastní vystavil sám dlužník ve prospěch věřiteleTo by byla první náležitost směnky. Dále jde o prvky, které jasně určí práva a povinnosti, které ze směnky vyplývají.Jde především o:přesné označení, že jde o směnkubezpodmínečný slib zaplatit určitou peněžní částku (viz předchozí odstavec)údaj o splatnosti a místa, kde bude zaplacenojméno toho, komu bude zaplacenodatum a místo vystavení směnkyspecifikace výstavce a jeho podpis (u směnky vlastní)Pokud jsou na směnce uvedeny tyto náležitosti, stává se platnou. Nezáleží na velikosti papíru, druhu papíru ani faktickém vyhotovení směnky. Jde o obsah. Pokud je obsah právně v pořádku, může být směnka vyhotovena, sepsána i na balícím papíru od salámu.Druhou možností je využití směnky cizíJedná se o nepatrně složitější finanční vztah, ale vyhotovení je skoro identické. V praxi je využití směnek cizích více preferováno. U směnky cizí vstupují do právního vztahu tři osoby – výstavce (dlužník), směnečník a věřitel. Věřitel je stejně jako u směnky cizí ta osoba, která dostane zaplaceno. Fakticky jde pak o stanovení na směnce cizí od výstavce směrem ke směnečníkovi, aby v daný okamžik zaplatil věřiteli. Povinné náležitosti jsou shodné pouze s tím rozdílem, že je nutné specifikovat osobu směnečníka a výstavce.Důvod používání směnky cizíSměnečníkem může být stanoven kdokoliv a ani se o tom nemusí dozvědět. V době výplaty pak přijde věřitel za směnečníkem a požaduje zaplacení. Směnečník má v tu chvíli právo směnku odmítnout, nebo zaplatit. Pokud zaplatí, směnka je předána a může být zničena. Pokud se rozhodne nezaplatit, věřitel jde za výstavcem směnky a ten se stává dlužníkem. Proč tedy vůbec směnečník ve vztahu vystupuje? Může to mít několik důvodů. Prvním důvodem může být určitá důvěryhodnost směnečníka, který na rozdíl od výstavce může mít vysoký společenský kredit a je s výstavcem v dobrém vztahu, takže věřitel je ochoten přistoupit na takový závazek.Kdy používat směnky?Používání směnek může být účinné a výhodné pro obě strany, ovšem pouze tehdy, pokud se obě strany chtějí chovat podle zákona. Pro věřitele představuje směnka jasný právní vztah, bez kliček a ukrytých problémů. U soudu představuje směnka neoddiskutovatelnou pravdu, takže je velice snadno vymahatelná. Proto slouží směnky k zajišťování nejrůznějších menších půjček třeba i mezi rodinnými příslušníky či přáteli. Zkrátka taková zadní vrátka.O směnkách příště:Ne vždy jsou však obě strany jednat podle zákona, v ten okamžik vzniká zásadní problém směnek jako takových. V příštích dílech se budeme tedy věnovat vašim dotazům, které vás ohledně směnek zajímaly:Směnky, ověřování jejich pravosti, prokazování pravosti podpisu, předložení směnky k placení a právo postihu.Související zákony:358/1992 Sb. Notářský řád591/1992 Sb. Zákon o cenných papírech191/1950 Sb. Zákon směnečný a šekový---------------------------------------------------Upozornění: Tento text je informační, v praxi je třeba se řídit veškerými zákony, které pro směnky platí.

Pokračovat na článek


Vznik věcného břemene ponecháním si části vlastnického práva

 Právní praxe naráží při převodech nemovitostí poměrně často na situaci, kdy je převáděna nemovitost na nového nabyvatele, nicméně je žádoucí, aby původnímu vlastníku vzniklo ve formě věcného břemene k nemovitosti určité věcné právo, typicky právo doživotního užívání. V současné době se takové situace v důsledku zažitých zvyklostí většinou řeší tak, že smlouva o převodu nemovitosti (kupní, darovací) je zároveň i smlouvou o zřízení věcného břemene. Dojde tak k převodu vlastnictví k nemovitosti na nového nabyvatele a posléze (či zároveň) ke vzniku věcného břemene ve prospěch zcizitele. Naskýtá se otázka, zda takový postup je jediný možný.JUDr. Milan Vašíček, Dan Dvořáček, Brno, Praha*I. ÚvodemPrávní praxe naráží při převodech nemovitostí poměrně často na situaci, kdy je převáděna nemovitost na nového nabyvatele, nicméně je žádoucí, aby původnímu vlastníku vzniklo ve formě věcného břemene k nemovitosti určité věcné právo, typicky právo doživotního užívání.V současné době se takové situace v důsledku zažitých zvyklostí většinou řeší tak, že smlouva o převodu nemovitosti (kupní, darovací) je zároveň i smlouvou o zřízení věcného břemene.1 Dojde tak k převodu vlastnictví k nemovitosti na nového nabyvatele a posléze (či zároveň) ke vzniku věcného břemene ve prospěch zcizitele. Naskýtá se otázka, zda takový postup je jediný možný. Pokud je subjekt A vlastníkem pěti pomerančů a usmyslí si, že subjektu B převede tři a dva si chce ponechat, může to udělat buď složitě, tedy tak, že mu převede všech pět a pak si nechá dva vrátit, nebo jednoduše tak, že mu dá pouze tři. Nechceme tvrdit, že tato obrazná analogie je bezezbytku aplikovatelná na vznik věcného břemene ponecháním si části vlastnického práva v souvislosti s převodem nemovitosti. Chtěli bychom se však pokusit o prozkoumání této otázky a nalezení míry, v níž je takový postup eventuálně možný.Vlastnické právo je v klasickém pojetí civilního práva převáděno vždy jako určitý ideální celek blíže neurčených práv, jejichž nepřímým předmětem je věc v právním smyslu. V institutu spoluvlastnictví pak nacházíme promítnut fakt, že vlastnictví lze převádět nejen jako celek, ale též v ideálních jeho částech – podílech. Lze však převádět samostatně též určité konkrétní složky vlastnického práva, nikoli jen ideální podíl? A pokud ano, jaké jsou podmínky takového převodu a jaké jsou jeho důsledky? Na tyto otázky bychom rádi nalezli odpověď v tomto příspěvku.II. Pohled civilního právaVlastnické právo se skládá z velmi různorodé škály vlastnických oprávnění, která díky absolutní povaze tohoto práva zaručují vlastníkovi ochranu před zásahy třetích osob. Jedná se o klasické ius utendi, fruendi, disponendi et abutendi, tedy o právo věc užívat, těžit její plody, věcí majetkově disponovat a případně věc zničit. V praxi se užívají právní vztahy, kdy vlastník na bázi obligační umožní výkon některých těchto práv jiné osobě, např. nájemní smlouvou. V takovém uspořádání vztahu vlastníku zůstávají všechna jeho oprávnění a nájemce svá práva vykonává jen odvozeně od práv vlastníkových, nedochází zde tedy k dělení vlastnictví tak, že by určité složky vlastnického práva originárně náležely jinému subjektu nežli vlastníku. Jak ale hodnotit převodní, např. darovací, smlouvu na nemovitost, v níž je ujednáno, že „dárce převádí celé vlastnické právo k pozemku s výjimkou práva odpovídajícího věcnému břemeni ve formě práva na pozemku čerpat vodu, kteréžto si ponechává“. Takovou smlouvu lze zajisté na první pohled ohodnotit jako absolutně neplatnou pro rozpor se zákonem. Můžeme tvrdit, že vlastnictví je celistvý právní institut, který nepřísluší štěpit jiným než zákonem předpokládaným způsobem, tedy na ideální podíly.Můžeme též smlouvě přiznat platnost i účinnost, nicméně interpretací dojít k závěru, že strany sjednaly přechod (celého) vlastnictví s tím, že je pak následně vytvořeno věcné břemeno ve prospěch dárce, protože, opět, vlastnické právo nelze štěpit, a proto si také nelze jeho specifickou část ponechat.Jsme toho názoru, že jakkoli jsou oba přístupy myslitelné, lze zaujmout i poněkud „odvážnější“ stanovisko, totiž že přejde „okleštěné vlastnické právo“ a jako vedlejší produkt se vytvoří právo odpovídající věcnému břemeni ve prospěch zcizitele. Pro přijetí takového závěru je však zapotřebí formulovat dvě základní podmínky.1. Právo, které si zcizitel ponechává, musí být bezpodmínečně obsaženo v právu vlastnickém, jehož zbytek převádí.Tato podmínka je poměrně jasným vyústěním faktu, že si jen těžko lze ponechat něco, co subjekt nemá. Předmětem ponechání si tak mohou být jen oprávnění absolutního charakteru, která ve vztahu k dané nemovitosti vlastník má. Předmětem ponechání si nemohou být povinnosti třetích subjektů k plnění, protože takové povinnosti nejsou typickou součástí vlastnického práva. I pokud by nabyvatel nemovitosti souhlasil s převzetím takových povinností v souladu s převodní smlouvou, nebude se jednat o „ponechání si“ práva, ale o jeho nový vznik. Pokud bychom měli situaci přiblížit klasickou civilistickou terminologií, tak si v obecné rovině lze ponechat právo odpovídající služebnosti,2 ale ne reálnému břemenu.3 To proto, že vlastníku zpravidla již z vlastnictví samého svědčí všechna práva k jeho nemovitosti, která by teoreticky mohla nabýt formy služebnosti, nesvědčí mu však práva svým obsahem odpovídající reálným břemenům. Přesněji řečeno, vlastník si zajisté může ponechat práva, která by po převodu vlastnictví rezultovala ve vytvoření služebnosti jistivé4 (faciendum). Taková služebnost tkví v právu oprávněného užívat určitým způsobem vlastníkovu věc, např. oprávněný smí chodit přes vlastníkův pozemek. Takové právo si převodce může ponechat, protože je jistě má – zajisté smí chodit po svém pozemku. Je dokonce představitelné, že by takovým „ponecháním si“ byla vytvořena služebnost záporná (non faciendum), která nespočívá v právu oprávněného nějakým způsobem cizí věc užívat, ale v povinnosti vlastníka nějakým způsobem svou věc neužívat. Vlastník např. nesmí na svém pozemku vysadit stromy. Taková služebnost může vzniknout „ponecháním si práva“ tak, že si převodce ponechá právo na to, aby na pozemku nikdo stromy nesázel. I takové uspořádání je podle našeho názoru možné, protože i takové právo k pozemku vlastník před převodem zajisté má. 2. Převedené okleštěné vlastnické právo stejně tak jako ponechaná si jeho část musejí být schopny právního života v některé z forem, které platné právo zná.Jsme toho názoru, že autonomie vůle v soukromém právu nachází své místo v oblasti jednání subjektů a obsahu jejich vůle, nikoli však v tom, jaké právní následky budou s jejich jednáním spojeny. Pouze aprobace zaměřeného projevu vůle právem a jeho spojení s právními následky tvoří pojmové znaky právního úkonu, přičemž otázka aprobace právem a spojení projevu vůle s následkem není v moci subjektů práva, ale v moci zákonodárcově. Řečeno jinými slovy, subjekty práva mají zajisté volnost v tom, jaké právní následky svým jednáním zamýšlejí dosáhnout a jak tuto svou vůli projeví. Není již však v jejich moci rozhodnout, zda jimi zamýšlené následky skutečně nastanou. (Např. dvě osoby, které nejsou manžely, zajisté mohou pojmout úmysl, že „vloží“ věc jednoho z nich do svého bezpodílového spoluvlastnictví. Tyto osoby zajisté mohou uzavřít i smlouvu s takovým obsahem. Tato smlouva však nikdy zamýšlený výsledek nevyvolá, protože neexistuje právní norma, která by s takovým právním úkonem takový právní následek spojovala.) V rozebíraném případě to znamená, že není možné, aby účastníci diskutované převodní smlouvy pomocí jejích ustanovení konstruovali nové, právu neznámé formy vlastnictví či spoluvlastnictví nebo věcných práv obecně5 a odvolávali se na autonomii své vůle a dožadovali se, aby třetí osoby a státní orgány jejich „výtvor“ akceptovaly. Proto je zapotřebí, aby účastníci případné převodní smlouvy nastavili převod jednotlivých práv takovým způsobem, aby se vlastnictví, které se původně celé nacházelo pouze u jednoho z nich, rozdělilo na dvě entity, které budou podřaditelné pod existující kategorie věcných práv známých platnému právnímu řádu. Pokud je převáděna ideální část vlastnictví – podíl, je situace jednoduchá. U obou nových spoluvlastníků zaujmou jimi nabytá (resp. ponechaná) práva formu spoluvlastnických podílů, což je uspořádání, se kterým právo počítá.Je otázkou, jestli je toto uspořádání jediné možné.Pokud je převáděna jiná část vlastnického práva než ideální podíl, tedy např. je převáděno celé vlastnictví mimo práva obývat určitou část nemovitosti, je otázkou, jakých forem toto rozdvojené uspořádání může nabýt. Pokud zcizujícímu vlastníku má zůstat právo obývat určitou místnost, jedná se o právo odpovídající věcnému břemeni. Ostatně právě takové věcné břemeno je velmi často v praxi zřizováno. O tom, že tato „ponechaná“ práva tedy svým obsahem věcnému břemeni korespondují, není pravděpodobně sporu. Co však nabyl „nový vlastník“, pakliže si převodce takové právo ponechal? Převodce nabyl celé vlastnictví k nemovitosti s výjimkou tohoto práva, a je tedy vlastníkem nemovitosti zatížené věcným břemenem. I takové uspořádání je v praxi časté a zjevně možné. Naopak není výše uvedený postup myslitelný u movitých věcí, protože tam by práva zúčastněných subjektů nabývala forem, které právo nezná. Jelikož současné občanské právo nezná věcná břemena váznoucí na movitých věcech, neexistuje institut občanského práva, který by vhodně korespondoval např. věcnému právu užívání cizí movité věci.Z výše uvedeného je podle našeho názoru zřejmé, že lze v rámci vlastnického práva k nemovitostem izolovat určitá vlastnická oprávnění, která si zcizitel při převodu vlastnictví ponechá, což povede ke vzniku věcného břemene na převáděné nemovitosti na straně jedné a vlastnictví k zatížené věci na straně druhé. Takový výsledek je podle našeho názoru nevyhnutným důsledkem vhod¬ ně konstruované smlouvy o převodu části vlastnického práva k nemovitosti.Je však takový převod možný? Je v moci vlastníka darovat nikoli celou věc nebo ideální podíl na vlastnictví věci, ale darovat nemovitou věc celou, mimo práva užívat její část? Jsme toho názoru, že ano.Zejména neexistuje právní norma, která by takový právní úkon vylučovala. Neexistuje právní norma, která by říkala, že vlastnictví lze dělit pouze na ideální podíly a že jeho jiné částečné převody jsou vyloučeny. Je výsostným oprávněním vlastníka disponovat se svou věcí majetkově, a tedy i rozhodovat o tom, zda a komu bude převedena. Je-li vlastník oprávněn převést věc celou, proč by neměl být oprávněn převést jen určitá práva k ní, tím spíše, že platné právo s těmito separovanými právy umí zacházet jako s definovatelnými instituty? Není tedy v moci vlastníka, aby převedl vlastnictví k součásti své věci. To proto, že součást věci není věcí samostatnou, a proto k ní ani nemůže existovat samostatné věcné právo. Samostatné věcné břemeno k nemovitosti a samostatné vlastnictví nemovitosti omezené věcným břemenem však existovat mohou, a proto není důvodu se domnívat, že s nimi též nelze samostatně disponovat.Pokud by vlastník nemovitosti tuto převáděl a tato nemovitost již byla zatížena věcným břemenem z dřívějška, zajisté nikdo nebude mít námitek k tomu, že převáděné vlastnické právo (nepochybně omezené věcným břemenem) je způsobilým předmětem smlouvy. Proč by tedy v případě, že je převáděno vlastnictví nezatížené, nemohl převodce učinit „výhradu služebnosti“ (deductio servitutis), čímž z obsahu převodu doslova „odečte“ práva odpovídající věcnému břemeni, a učiní tak předmětem převodu zcela shodný komplex práv, jaký je převáděn ve výše citovaném bezesporném příkladě? Není podle našeho názoru důvod k závěru, že první z naznačených převodů je možný, zatímco druhý nikoli, a to zejména proto, že předmětem obou převodů je zcela shodná množina práv. Rozdíl je jen v tom, že v prvním případě je tato množina definována obsahem vlastnictví a obsahem věcného břemene, zatímco v druhém případě obsahem vlastnictví a vůlí smluvních stran. Oba tyto způsoby se nám zdají rovnocenné, protože považujeme za právo vlastníka rozhodnout, jaká oddělitelná6 část jeho vlastnictví bude převedena.Jsme toho názoru, že takový výklad je plně v souladu jak s účelem a smyslem zákona, tak i se základní zásadou civilního práva, jíž je respektování autonomní vůle stran právního úkonu. Účelem civilního práva je, mimo jiné, vytvářet příznivý prostor pro volnou směnu hodnot. Respektování autonomie vůle jednotlivých subjektů je vyjádřením přesvědčení, že tyto subjekty nejlépe, zejména lépe nežli zákonodárce, vědí, jak naložit se svými hodnotami. Výklad zákona by tak měl vždy směřovat k zachování účelu, který strany sledovaly, pokud takový závěr není z nějakého závažného důvodu nepřijatelný. Za nepřijatelný je třeba jistě označit výklad, který je v rozporu s textem zákona (zde pak nejde ani o výklad), stejně tak jako i výklad, který jde k tíži právní jistotě třetích osob, apod. Jsme však toho názoru, že námi nastíněný výklad žádnou z těchto vad netrpí. Ostatně tento výklad vede k výsledku, který je zcela běžný a hospodářsky účelný – nemovitost vlastníka A je zatížena věcným břemenem ve prospěch osoby B. Pouze představujeme méně obvyklý nebo méně zřejmý způsob, jak tohoto výsledku dosáhnout. A je-li výsledek přípustný a námi navrženou cestu zákon nezakazuje, domníváme se, že není správné trpět „kultem absolutní neplatnosti“7 a směřovat interpretaci k důvodům neplatnosti z důvodu ochra¬ ny „virtuální zákonnosti“ namísto ochrany svobodné vůle účastníků právního úkonu.Též Ústavní soud v nálezu sp. zn. I ÚS 546/03 konstatoval: „Je evidentní, že všemi citovanými ustanoveními prozařuje shora uvedený princip autonomie vůle, podle něhož je třeba dát prostor jednotlivcům k tomu, aby sami určovali rozsah svých práv a povinností, přičemž jejich projevu vůle je třeba dát přednost před kogentním8 zněním zákona...... Porušení tohoto práva se orgán státní moci dopustí i tehdy, pokud formalistickým výkladem norem jednoduchého práva odepře autonomnímu projevu vůle smluvních stran důsledky, které smluvní strany takovým projevem zamýšlely ve své právní sféře vyvolat.“Z citovaného judikátu podle našeho názoru vyplývá obecné vodítko pro interpretaci civilněprávních předpisů, podle nějž má být interpretátor veden snahou zachovat chtěné následky projevu vůle účastníků právního úkonu. Takový výklad je navíc výkladem ústavně konformním, protože je výrazem čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, podle nějž každý může činit vše, co zákon nezakazuje. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu je povinností všech orgánů z dostupných výkladů volit vždy ten, který nejlépe koresponduje s ústavním pořádkem České republiky.9 III. Právní povaha věcných břemenV nastíněných úvahách je dále zapotřebí se vypořádat s problémem právní povahy věcných břemen, zejména pak jejich „kompatibility“ s vlastnictvím. Pokud totiž tvrdíme, že ponecháním si vhodné části vlastnického práva vznikne věcné břemeno, je zapotřebí, aby tyto dva instituty byly vysoce příbuzné, aby bylo možno je v daném rozsahu patřičně zaměňovat.10Problematikou právní povahy věcných břemen se v naší teorii v posledním období zabýval zejména J. Fiala.11 S využitím implementace zájmové teorie do teorie právní12 dospívá k názoru, s nímž se plně ztotožňujeme, že věcná břemena nevykazují takový stupeň integrace společenských zájmů, jako práva obligační (typicky subjektivní práva relativní), ale ani tak nízký stupeň integrace společenských zájmů, jako právo vlastnické (typicky subjektivní právo absolutní).13 Z toho důvodu jsou věcná břemena svébytnou skupinou práv, která se nachází mezi krajními body absolutních práv na straně jedné a relativních práv na straně druhé.Je otázkou, zda je možné uvažovat o tom, že ponecháním si části práva absolutního (vlastnictví) může vzniknout právo, které je svou povahou bližší právům relativním (věcné břemeno). Pokud by takový postup možný byl, je třeba se dále ptát, kam se „ztratí“ ona absolutnost, co je příčinou zmiňované konverze a jak tuto příčinu odůvodnit zájmovou teorií.Domníváme se, že příslušný konverzní mechanismus je zapotřebí hledat v procesu kontraktace směřující k uzavření hlavní převodní smlouvy o nemovitosti. Hledání smluvního konsensu není ničím jiným než procesem integrace společenských zájmů, které jsou v úzkém měřítku vyjádřeny zájmy účastníků smlouvy, v širokém měřítku pak obecným působením tržních sil, které svedly tyto dva konkrétní účastníky k sobě a přiměly je jednat o uzavření smlouvy. Tím, že jeden z účastníků se za určitých podmínek zbavuje svého vlastnictví, zatímco druhý účastník souhlasí s tím, že nenabude vlastnictví perfektní, ale obtěžkané věcným břemenem, dochází k vyšší integraci společenských zájmů, než jaká zde byla před kontraktací, což má za následek i modifikaci právní povahy vlastnictví nového nabyvatele na straně jedné a „zbytkového vlastnictví“ zcizitele na straně druhé. Na straně nabyvatele se objevuje vlastnictví zatížené věcným břemenem, což je právo méně absolutní (protože více integrující) nežli „čisté“ vlastnictví, na straně zcizitele se pak objevuje věcné břemeno, jemuž je vyšší integrace společenských zájmů vlastní.Z hlediska právní povahy věcných břemen je tedy zřejmé, že navrhované uspořádání poskytuje logické prostředky pro dosažení konverze z čistého vlastnictví jako absolutního práva na vztah vlastnictví zatíženého věcným břemenem jako práva blíže právům relativním. Domníváme se tedy, že odlišná právní povaha věcných břemen a vlastnického práva není na překážku námi navrhovanému uspořádání, ale že je naopak podporuje.IV. Otázky evidence v katastru nemovitostíV souvislosti s pojednáním o věcných břemenech a jejich vzniku je vždy zapotřebí se zabývat i otázkou jejich evidence v katastru nemovitostí, protože věcná břemena jsou povinnou součástí této evidence [§ 2 odst. 4 písm. a) zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky] u nemovitostí zapisovaných do katastru. Významná je též otázka konstitutivnosti či deklarativnosti takového zápisu, resp. otázka formy, kterou takový zápis má mít. Ustanovení § 151o odst. 1 ObčZ stanoví, že k nabytí práva odpovídajícího věcným břemenům je nutný vklad do katastru nemovitostí. Stejně tak § 2 odst. 2 zákona č. 256/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, stanoví, že „práva uvedená v § 1 odst. 1 (mj. právo odpovídající věcnému břemeni – pozn. aut.) vznikají, mění se nebo zanikají dnem vkladu do katastru, pokud občanský zákoník nebo jiný zákon nestanoví jinak“.Z uvedeného by se zdálo, že ke vzniku práva odpovídajícího věcnému břemeni způsobem, který navrhujeme, je zapotřebí vkladu do katastru nemovitostí. Tato forma zápisu by pak měla konstitutivní povahu a právo odpovídající věcnému břemeni by vzniklo zpětně ke dni podání návrhu na povolení vkladu. Domníváme se, že tomu tak není.Výše citovaná právní úprava se týká situací, kdy právo odpovídající věcnému břemeni vzniká nebo se převádí, jinými slovy, případů, kdy osoba, které doposud takové právo nesvědčilo, má takového práva nabýt (arg. „k nabytí“, „práva vznikají“). V našem případě však zcizitel, který si část vlastnického práva ponechal, nepotřebuje nic „nabýt“, tím méně je nutné, aby mu nějaká práva „vznikala“. Dotyčná osoba je vlastníkem nemovitosti a všechna tato práva z titulu svého vlastnictví již má. Částečným převodem vlastnictví na jinou osobu tato práva nepozbývá (vždyť si je výslovně ponechala!), a je tudíž protismyslné požadovat, aby jí tato práva vznikla, či aby je nabyla. Z toho důvodu se domníváme, že není namístě takto vzniknuvší právo odpovídající věcnému břemeni zanášet do katastru nemovitostí vkladem.Domníváme se, že namístě je provést zápis tohoto věcného břemene záznamem, protože věcné břemeno není „zřízeno“ právním úkonem účastníků. Předmětem právního úkonu účastníků je dispozice s vlastnictvím movité věci. Pouze jako vedlejší produkt toho, že tato dispozice je jen částečná, se množina práv, které si zcizitel ponechal, přemění ve věcné břemeno. Stane se tak imanentně a automaticky okamžikem, kdy nabyvatel nabude zbytkové vlastnictví nemovitosti. Do tohoto okamžiku je zcizitel plným vlastníkem nemovitosti, po tomto okamžiku mu vlastnictví v daném rozsahu zanikne a zbylá práva nabudou charakteru věcného břemene. Podle našeho názoru by zápis do katastru nemovitostí měl probíhat tak, že katastrální úřad zapíše na základě povolení vkladu vlastnické právo novému nabyvateli s účinností ke dni podání návrhu na povolení vkladu (což má konstitutivní účinek) a zároveň záznamem zapíše současně se utvořivší právo odpovídající věcnému břemeni, což má účinek ryze deklaratorní. Jiný postup (např. lpění na vkladu obou práv) by vedl k neřešitelným problémům. Zejména by nebylo lze povolit samostatný vklad vlastnického práva nového nabyvatele nemovitosti, protože takový jednoduchý vklad by musel pokrývat celé vlastnictví, což však nemá oporu v převodním titulu, který obsahuje jednoznačné deductio servitutis. Stejně tak, pokud bychom připustili, že se zcizitel práv, která si ponechal, ujme až povolením vkladu „jeho“ věcného břemene, jen těžko by se odpovídalo na otázku, co je titulem, na základě nějž tato práva na dané mezidobí pozbyl, když převodní smlouva je ze svého dosahu jasně vylučuje.Domníváme se, že jediným správným řešením je právě navrhovaný „dvojzápis“, tedy vklad vlastnictví pro nového vlastníka s tím, že touto právní skutečností automaticky zbylá práva na straně zcizitele konvertují ve věcné břemeno, což se zapíše pouze záznamem. V. Dopady daňovéNastíněný způsob vzniku práva odpovídajícího věcnému břemeni má nemalé dopady do oblasti práva daňového. Vraťme se k původnímu příkladu uvedenému v úvodu tohoto článku. Převodce chce převést vlastnictví k nemovitosti na jinou osobu, chce však, aby mu k této nemovitosti vzniklo právo doživotního bydlení v některých místnostech, a to ve formě věcného břemene. Bude-li postupovat „klasickou“ cestou, pak převede celou nemovitost na nabyvatele a následně mu nabyvatel na nemovitosti zřídí příslušné věcné břemeno. Předmětem daně z převodu nemovitostí pak bude jednak cena převáděné nemovitosti [buď sjednaná nebo zjištěná,14 podle toho, která bude vyšší – § 10 písm. a) zákona č. 357/1992 Sb.] a dále i hodnota bezúplatně zřizovaného věcného břemena [§ 10 písm. c) zákona č. 357/1992 Sb.]. Cena nemovitosti se pak bude počítat z nemovitosti nezatížené závadami, protože fakticky nemovitost v okamžiku převodu zatížena břemenem ještě není. Daň z převodu nemovitosti se proto bude platit z „plné ceny“ nemovitosti a navíc ještě z ceny věcného břemene.Při postupu, který navrhujeme, bude situace poněkud odlišná. Především bude jiná zjištěná (a ovšem také sjednaná) cena nemovitosti, protože není převáděno čisté, úplné vlastnické právo k dané nemovitosti, ale jen jeho, byť podstatná, část. Taková cena musí být zákonitě nižší, přičemž při jejím stanovení se bude podle našeho názoru postupovat analogicky s § 48 vyhlášky č. 540/2002 Sb., k provedení některých ustanovení zákona o oceňování majetku, tedy jako by již nemovitost daným břemenem zatížena byla, protože fakticky je hodnota převáděného vlastnictví menší právě o hodnotu těchto práv. Vzniklé věcné břemeno pak podle našeho názoru vůbec předmětem daně nebude. Předmětem daně z převodu nemovitosti je dle § 9 písm. b) zákona č. 357/1992 Sb. jen „bezúplatné zřízení věcného břemene nebo jiného plnění obdobného věcnému břemeni při nabytí nemovitosti darováním“. Zřízení podle našeho názoru znamená úkon, který spočívá v tom, že subjekt A určitá práva nemá a činností subjektu B mu taková práva vzniknou. To však není případ námi navrhovaného postupu. V námi navrhovaném postupu zciziteli žádné právo nevzniká a není mu ani zřizováno. Zcizitel si pouze ponechává práva, která již měl. Věcné břemeno mu tedy není zřízeno, a nedochází tedy k úkonu, který by byl předmětem daně.Oproti „klasickému“ postupu je tak vzniklá daňová povinnost znatelně nižší, protože bude nižší cenou oceněna převáděná nemovitost a věcné břemeno vůbec nebude předmětem daně. Lze pravděpodobně očekávat tuhý odpor finančních orgánů proti takovému postupu, protože pro příjmovou stranu veřejných rozpočtů je znatelně výhodnější v úvo¬ du článku popisovaná „pomerančová“ metoda. Není však povinností daňových subjektů, aby si počínaly tak, aby jejich daňová povinnost byla co nejvyšší, ale je naopak jejich právem jednat tak, aby v rámci platných právních předpisů byla jejich daňová povinnost co nejnižší. Není tedy povinností daňových subjektů převádět nemovitosti daňově neefektivně, lze-li to dělat efektivně. Podle našeho názoru neuspěje případná námitka správce daně, že se ze strany účastníků převodu jedná o zastření skutečného stavu úkonu stavem formálně právním (§ 2 odst. 7 zákona č. 337/1992 Sb.). O takovou situaci by se jednalo, pokud by účastníci ve skutečnosti provedli něco jiného, než co „na oko“ sjednali v právním úkonu. Tak tomu však není. Účastníci se dohodli, že převedou neúplné vlastnictví k nemovitosti na jednoho z nich a druhému z nich že zůstane část vlastnického práva odpovídající věcnému břemeni, a přesně to se také stalo a přesně v souladu s touto skutečností účastníci vypočtou a zaplatí daň. Pokud se skutečný stav přesně shoduje s obsahem právních úkonů, nelze hovořit o zastření ve smyslu § 2 odst. 7 zákona č. 337/1992 Sb.Správce daně se poukazem na § 2 odst. 7 zákona č. 337/1992 Sb. nemůže domáhat toho, aby si účastníci právního úkonu počínali jinak, tedy aby převedli něco jiného, než převést chtějí, prostě proto, aby si, zcela protismyslně, vytvořili vyšší daňovou povinnost. Naopak je povinností správce daně respektovat právní a faktický stav, který je v souladu s právními úkony, které účastníci provedli.VI. ZávěremNámi nastíněný způsob vzniku věcných břemen na nemovitostech jistě není bezproblémový. Jsme si vědomi toho, že se jedná v České republice o poměrně neobvyklou právní konstrukci, která je však např. v sousedním Rakousku bez problémů používána. Přesto jsme však přesvědčeni, že její ideologický základ, totiž že je nesmyslné převádět všechna práva jedním směrem a pak jejich část zase zpátky, je správný. Jsme toho názoru, že výklad civilního práva má podporovat úsporná, efektivní a logická řešení a nebránit jim přepjatým formalismem. Je zřejmé, že navrženým způsobem není možné vytvořit všechna myslitelná věcná břemena a že jej jistě nelze využívat zcela univerzálně. Jedná se však podle našeho názoru o vhodnou alternativu, která může v některých případech přesněji vystihovat vůli stran a zejména vůli dárce, než dosavadní zažitý způsob řešení této právní otázky, který mohou někteří dárci považovat za ponižující. Příspěvek byl též publikován v časopise Právní rozhledy č. 21/2004. ________________________________________* JUDr. Milan Vašíček je advokátem v AK VAŠÍČEK, FRIMMEL a HONĚK, Brno-Praha, Dan Dvořáček je studentem V. ročníku Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně.1 Taková smlouva může mít jak povahu věcnou – zřizuje se jí věcné břemeno, tak i povahu obligační – kupující se zavazuje zřídit věcné břemeno.2 Srov. např. § 472 obecného zákoníku občanského: „Právem služebnosti jest vlastník zavázán, aby ku prospěchu jiné osoby vzhledem ku své věci něco trpěl nebo opomíjel. Je to věcné proti každému držiteli služebné věci účinné právo.“; dále oddíl 2 pododdíl 1 návrhu osnovy nového občanského zákona: „Věc může být zatížena služebností, která postihuje vlastníka věci jako věcné právo tak, že musí ve prospěch jiného něco trpět nebo opomíjet.“ (zdroj: http://www.juristic.cz).3 Srov. pododdíl 7 návrhu osnovy nového občanského zákona a důvodovou zprávu k němu: „Reálná břemena jsou charakterizována dočasností a vykupitelností, zejména však tím, že zavazují vlastníka obtížené nemovitosti k nějakému konání (např. udržovat studnu pro jiného vlastníka, pravidelně dodávat jinému spotřebitelné věci jako potraviny nebo otop, ale i vzdát se náhrady, jež by jinak vlastníku zatížené nemovitosti náležela v přítomnosti nebo budoucnosti apod.). Tím se liší od služebností, pro něž je charakteristická povinnost vlastníka služebné věci k pasivitě (nekonání).“ (zdroj: http://www.juristic.cz).4 Blíže viz Rouček, F., Sedláček, J. Komentář k československému zákoníku občanskému. Praha : Právnické knihkupectví a nakladatelství Linhart, 1935, reprint Praha : Linde, 1998. Komentář k § 472.5 Neboť známe inominátní smlouvy coby právní úkony zakládající autonomií vůle formované relativní obligační vztahy, neznáme však „inominátní věcné právo“, tedy věcné právo, jehož formu by definoval jeho „zřizovatel“. 6 „Oddělitelná“ ve smyslu pozitivního práva, tedy taková, s níž pozitivní právo umí nakládat jako se samostatnou.7 Eliáš, K. Ideál abstrakce, klec kazuistiky a pasti pro právní praxi, in Sborník XIV. Karlovarské právnické dny. Praha : Linde, 2004, s. 61.8 Podle našeho názoru měl Ústavní soud na mysli doslovné, nikoli kogentní znění zákona. Vůle účastníků právního úkonu nemá, alespoň podle převládající teorie práva, přednost před kogentními normami zákona. Může však mít přednost před adekvátním gramatickým výkladem.9 K tomu srov. např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I ÚS 86/99 a III ÚS 86/98 „v případě, že zákon připouští dvojí výklad, je v intencích uplatnění zásad spravedlivého procesu nezbytné dát při jeho aplikaci přednost tomu z nich, který je ve své interpretaci s ústavním pořádkem ČR co nejvíce v souladu“.10 Kupř. nelze podle našeho názoru konvertovat část vlastnického práva do obligace, protože obligace není věcným právem.11 Fiala, J. Charakteristika právní povahy věcných břemen. Časopis pro právní vědu a praxi, 1998, č. 3, s. 403.12 Macur, J. Občanské právo procesní v systému práva. Brno : 1975.13 Podle zájmové teorie jsou absolutními ta práva, která vykazují nejnižší stupeň integrace společenských zájmů, což je zejména vlastnictví, které maximalizuje zájmy vlastníka a pouze minimálně respektuje zájmy celku. Naopak práva obligační jsou zpravidla výsledkem působení tržních či obdobných sil, a proto vykazují nejvyšší stupeň integrace společenských zájmů, a z toho důvodu je v rámci zájmové teorie řadíme k relativním (dle op. cit. sub 11, s. 407).14 Zákon č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku.Nejčtenější 165/2007 Sb. - Nařízení vlády o vymezení Ptačí oblasti Heřmanský stav – Odra – Poolší168/2007 Sb. - Vyhláška, kterou se mění vyhláška Ministerstva životního prostředí č. 381/2001 Sb., kterou se stanoví Katalog odpadů, Seznam nebezpečných odpadů a seznamy odpadů a států pro účely vývozu, dovozu a tranzitu odpadů a postup při udělování souhlasu k vývozu, dovozu a tranzitu odpadů (Katalog odpadů), ve znění vyhlášky č. 503/2004 Sb166/2007 Sb. - Vyhláška, kterou se mění vyhláška č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách167/2007 Sb. - Vyhláška, kterou se zrušují některé právní předpisy v působnosti Ministerstva zdravotnictví169/2007 Sb. - Sdělení Ministerstva vnitra o vyhlášení nových voleb do zastupitelstva obce158/2007 Sb. - Zákon, kterým se mění zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů159/2007 Sb. - Zákon, kterým se mění zákon č. 72/2000 Sb., o investičních pobídkách a o změně některých zákonů (zákon o investičních pobídkách), ve znění pozdějších předpisů160/2007 Sb. - Zákon, kterým se mění některé zákony v oblasti ochrany spotřebitele161/2007 Sb. - Nález Ústavního soudu ze dne 8. března 2007 ve věci návrhu na zrušení obecně závazné vyhlášky města Ústí nad Labem č. 1/2004 k zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku162/2007 Sb. - Nález Ústavního soudu ze dne 8. března 2007 ve věci návrhu na zrušení obecně závazné vyhlášky města Kladna č. 32/01 o zajištění veřejného pořádku při poskytování hostinských činností a pořádání veřejných produkcí na území města Kladna163/2007 Sb. - Nález Ústavního soudu ze dne 13. března 2007 ve věci návrhu na zrušení obecně závazné vyhlášky statutárního města Plzně č. 17/2004 o vymezení veřejných prostranství, na nichž se zakazuje prostituce, a obecně závazné vyhlášky statutárního města Plzně č. 3/2006 k zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku, kterou se vymezují veřejná prostranství, na nichž se zakazuje prostituce164/2007 Sb. - Nález Ústavního soudu ze dne 20. března 2007 ve věci návrhu na zrušení čl. 3 odst. 1, čl. 5, čl. 6 odst. 1, čl. 8 odst. 2, čl. 10 odst. 4 a 6, čl. 12 odst. 2 a 5, čl. 13 odst. 1 písm. b) a c), čl. 16 odst. 1, čl. 18 odst. 1, čl. 21 odst. 1 a 2, čl. 22 odst. 2, čl. 30 odst. 2, čl. 31 odst. 1 a čl. 31 odst. 3 oddílu IX. obecně závazné vyhlášky obce Boží Dar č. 1/2003 o místních poplatcích

Pokračovat na článek


Bankovní účty: Chraňte své soukromí a peníze

Další metodou, kterou využívají „větší ryby“ jsou krádeže z firemních účtů. Ptáte se, jak je to možné? Slyšeli jste někdy o povinnosti zveřejňovat účetní závěrku a ostatní příslušné doklady ve veřejné sbírce listin na internetu? Na těchto dokumentech jsou podpisy statutárních orgánů společností. A víte s čím se tento podpis často shoduje? S podpisovým vzorem pro zadávání platebních příkazů do banky. Pak jednoduše stačí podvodníkovi tento podpis napodobit a vhodit platební příkaz do sběrného místa banky. Žádné ověřování totožnosti, žádné další identifikace. Peníze jsou převedeny na speciálně nově založený účet a vybírány z bankomatu. Žádná identifikace a velice složité chytit daného podvodníka při činu. A přitom stačí tak málo:Mít jiný podpisový vzor u banky, než je váš standardní podpis.Udělejte si za jménem křížek, připište si za jméno hvězdičku, udělejte si speciální značku za podpisovým vzorem. Bojíte se, že zapomenete? Vždyť to nevadí. Při jednání v bance se můžete identifikovat dokladem totožnosti, zeptat se, co je špatně a následně si určitě vzpomenete, že jste za vás podpis přidali další značku. Jednoduchá rada, která vám může ušetřit nemalé finance, čas a nemilé problémy. To jsme se ale dostali spíše do firemní sféry. Přijít o peníze je možné i daleko jednodušším způsobem. Falšování dokladů a jejich spojení s platební kartou (či pouze účtem). Zde ale člověk těžko své finance ochrání sám. Musí spolupracovat i bankovní pobočka. Důsledná kontrola na straně banky je zcela zásadní. Není totiž možná situace, která se stala v nedávné době u jedné z velice dynamicky rostoucích bank, že pracovníci na přepážkách zkrátka nekontrolovali pravost dokumentu, respektive neřešili skutečný stav na občanském průkazu. Každý předložený doklad by měl být podroben výraznému zkoumání a prověřování. Není přeci možné, aby pouze jedinému dokladu, tedy občanskému průkazu, vybíral cizí člověk peníze z vašeho účtu v řádu stovek tisíců korun. Předně by měla banka vždy o takové skutečnosti majitele účtu informovat a některé z větších institucí dokonce požadují, aby o takový výběr bylo požádáno s denním či dvoudenním předstihem. Někomu možné přijde takové jednání zdlouhavé, ale při množících se podvodných praktikách může i vám tento „zdlouhavý“ proces dát dostatek času na to zareagovat na požadavek výběru stovek tisíc z vašeho účtu.A jak se proti takovým útokům bránit?Držte své karty a osobní doklady v bezpečí bez možnosti okopírování či dokonce krádeže. Podpisový vzor v bance mějte jiný, než jak se běžně podepisujete. Buďte informování prostřednictvím mobilního telefonu o všech transakcích, které jsou pro vás již finančně důležité. Jednejte včas okamžitě po zjištění informace či při podezření z nekalých praktik. Kontrolujte svůj výpis účtu online tak často, jak jen můžete. Budete v obraze a budete přesně vědět, co se na vašem účtu skutečně děje.

Pokračovat na článek


Zamýšlíte koupit firmu?

V poslední době neustále přibývá společností, kterých se chtějí její majitelé zbavit ať už z jakéhokoliv důvodu. Současná hospodářská krize řadě podnikatelů zavřela brány, omezila podnikání či znechutila celou živnost.Navíc díky špatné situaci na trhu ubývá i kupců, kteří by právě v tento okamžik kupovali zajíce v pytli, kterým bezesporu společnost v současné hospodářské situaci rozhodně je. Letošek navíc přinese prodej právě těch méně úspěšných společností, které budou mít problémy krizi a problémy z ní vyplývající zvládnout. Problém je tedy na obou stranách. Roste neúměrně nabídka prodávajících společností, jelikož řada podnikatelů nezvládá současnou situaci a na druhé straně ubývá kupců, kteří mají volné prostředky a chtějí aktuálně nakupovat.Firem je moc, kupců máloCeny společností tak ze zákonů nabídky a poptávky musí klesat. To je naprosto neoddiskutovatelné.Stejně dobrou cenu, kterou mohli obdržet majitelé za svou společnost před 2 lety, nyní rozhodně nemůžou očekávat. Navíc se rozchází i reálná představa majitelů společností. Mají přehnané nároky, chtějí neadekvátní částky za problémové podniky před likvidací s odkazem na minulou úspěšnost, která však s aktuálním propadem rozhodně nekoresponduje. A logicky kupující mají situaci velmi dobře zmapovanou. Nebudou přeci dávat částky, které by před dvěma roky v klidu zaplatili, ale raději přitlačí prodávajícího takříkajíc pěkně ke zdi a dostanou cenu možná i nižší než odpovídá tržní hodnotě. Jelikož důvody pro prodej společnosti jsou často dosti závažné a nezvratitelné, tak prodávající po dlouhém jednání nakonec třeba i přistoupí na zlomek původní ceny, jen aby se břímě vedení firmy zbavil. Často totiž cena společnosti může během vyjednávání a několika měsíců klesnout třeba i na polovinu. A to je pak pro majitele společnosti velmi nemilé překvapení.Roste počet neúspěšných prodejů firem.Rok 2009 znamenal zhruba 60 neúspěšnost a pro rok letošní jsou předpovědi ještě černější. Mluví se o 80 procentech neuskutečněných prodejů firem. Je to i vcelku logický postup, jelikož poroste počet společností na prodej a bude klesat zájem investorů. Krize je zkrátka krize. I investoři zažívají krizové období. Hospodářský stav, který v současnosti trvá, vzal investorům peníze a dokonce často i odvahu, jelikož nejistota je příliš vysoká a výhledy jsou stále velmi nejasné. Navíc se velmi protahují doby, za které jsou prodeje vyřizovány. A to často i neúměrně. Jde o měsíce až roky u složitějších akvizic a to pak velmi ovlivní původní a konečnou cenu za společnost.Zájem bude o menší firmy či jednotlivé divize. Těžko se bude v současnosti prodávat velká společnost s diverzifikovaným portfoliem, ať už v jakémkoliv stádiu životního cyklu podniku. Spíše je předpoklad, že v letošním roce bude zájem o střední a menší firmy s kvalitním know how, produktem, službou či o různé divize velkých společností, které se následně od závodu odtrhnou pod novým majitelem či budou spolupracovat s původní mateřskou firmou.Oživení do roka a do dne. I tak by se možná dal charakterizovat současný stav. Investoři možná i vyčkávají. Jakmile uvidí jasné signály, že hospodářství míří do kladných a růstových hodnot, možná to vyhodnotí jako již ukončenou etapu hospodářského cyklu a opět začnou nakupovat ve velkém. Řada z nich právě na takový okamžik čeká a podle prvních odhadů světových a České národní banky by právě takový vzestup měl do naší země dorazit ke konci letošního roku, který snad již dá na ekonomickou krizi zapomenout.

Pokračovat na článek


Kdo má mít vyšší důchod?

Občas se objevují různé náznaky výplaty důchodů podle jiných, než matematických kritérií. Je pravdou, že i v důchodech existuje nerovnost, ale málo se o ní mluví. Armáda a policie si svoje důchody tají a nechává proplácet vlastními ministerstvy.Rovnost v časeV důchodech už nikdy nebude nastolena rovnost. Nerovnováhu přinesly různé zákonné změny. Po období, kdy se chodilo do penze v 60-ti letech, se jen zaprášilo. Stát není schopen vybrat tolik prostředků v solidárním mezigeneračním systému, a tak s poukazem na prodlužující se věk a lepší zdraví, hranici posunuje. Dnes už dosahuje věk odchodu do důchodu neuvěřitelných cca 72 let. K tomu musí být 40 let odpracováno, což znamená většinu života v práci.Výpočet důchoduNavenek by se zdálo, že důchod se vypočítává všem stejně. Ale služební platy policistů nebo vojáků mají vlastní způsob nabírání prostředků v důchodech. Mají vždy různé výslužné a jejich průměrný důchod je vysoce nad běžný průměr, který činí cca 11.000 Kč. Proplácejí se však podle ministerských tabulek a nikoliv z veřejných zdrojů. Takže jejich výše a podstata výpočtu není přesně známa.Vyšší důchody sportovcůmObčas se objeví další iniciativa, která požaduje vyšší důchod pro jinou skupinu důchodců – slavné sportovce. Na jednu stranu jde o city, protože jsme byli nadšeni z výsledků a výher a porovnávali s nimi svoje osobní úspěchy. Úspěšní sportovci zvedali národní sebevědomí a protože sport je taková válka v míru, tak ukazovali, jak jsme dobří válečníci. Nemluvě o adrenalinu, zábavě a příjemně strávenému času. Dnes jsou tito sportovci mnohdy špatně placenými důchodci.Nejde o důchodPřesto není řešení v důchodech. Je zajímavé, jak nízké platy měli třeba socialističtí sportovci, když jsou z nich dnes vypočteny tak nízké důchody. Vždy jsme si mysleli, že se mají dobře, dostanou se do světa, mají odměny a ještě jsou zabezpečeni do budoucna. Tehdy si však nemohli přispívat na důchod dobrovolně. Na druhou stranu je zajímavé, jak dobře se mají bývalí funkcionáři. Ale ti se měli dobře za každého režimu. Přesto důchod nelze postavit na osobních zásluhách.Dva principyDůchod by měl být vyplácen skutečně z příjmu. Protože bychom se potom dostali do situace, že najednou bude mnoho privilegovaných skupin a nikdo nebude vědět proč. Principem ocenění bývalých sportovců by měly být mimodůchodové prostředky. Dnešní úspěšní sportovci by měli pomoci svým bývalým kolegům. Nějaký fond by jistě mohl vzniknout. Také ocenění vyznamenáním by měla provázet doživotní renta.Jak dálPro sportovce musí platit stejný metr jako pro ostatní. Tedy rovný důchod, i když ten také není v ČR absolutně dodržen. Vždyť dovolávat se lepšího důchodu by skutečně mohli vědci, kterým nikdo neproplatil jejich vynálezy, lékaři nebo ženy, které dřely v práci a potom doma vychovávaly děti. Nedostatek peněz pro sportovce spíš napovídá o tom, že nejsme ještě občanská společnost. Že se stále obracíme na stát s nastavenou rukou. Státe, starej se.  Stačilo by, aby dnešní úspěšní sportovci a miliardáři třeba dobrovolně přispívali do sportovního fondu. Není na tom přece nic špatného,že se postarají o svoje kolegy, kteří neměli ty možnosti nebo štěstí. A stát by jedině mohl takový fond zastřešit a dát mu právní rámec.             

Pokračovat na článek


Eurograbber se napakoval – vybral až 250.000 Eur z jednoho účtu

Nejslabším místem všech systémů je člověk. Alespoň tak uvažují kybernetičtí podvodníci. Ze soukromých účtů v Evropě vybrali 36 milionů Eur, protože dokázali nejen napadnout internet banking, ale také potvrzovací sms zprávy včetně kódů.Kdo je EurograbberSnad někdy budeme znát jména útočníků, ale nemusí to být brzy a důkazy se také budou těžce nacházet. Hackerské servery se neustále mění a zdokonalují. Jejich krytí přes cizí IP adresy je stále sofistikovanější. První útoky začaly tento rok v Itálii a v srpnu se objevily v Německu, Holandsku a Španělsku.Program, který napadá počítače a mobilní zařízeníV procesu internetových krádeží zloději použili složitou kombinaci škodlivého softwaru, který je schopen se dostat do operačních systémů Android a Blackberry. Program se přes počítač vloupal do mobilního zařízení a zjistil údaje pro dvojí identifikaci. Vykradením dat klientů tak získal přesný údaj o transakci – kód TAN. Tento kód rozesílá banka uživateli a jedná se zpravidla o šestimístné číslo. Potvrzení transakce pak bylo pro Eurograbber maličkostí.Až 30.000 účtůÚtok byl velice silný a předem připravený. Eurograbber nepochybně několik měsíců shromažďoval data uživatelů. Napadl přes 30.000 účtů a vybíral od 500 do 250.000 Eur. Peníze putovaly na falešné účty, které se zřejmě následně rušily. Výběr peněz nebo jejich použití je nejslabším článkem těchto útoků. Tady opět nastupuje lidský mamon a útočníci musejí peníze převádět, nakupovat a vybírat. V poslední fázi, kdy se chtějí skutečně obohatit, jsou nejzranitelnější.V ČR je v proudu daňová reformaO české účty naštěstí není takový zájem. Díky neustálému poklesu reálných mezd a úspor obyvatel spolu se zvyšováním daní, pochopil i Eurograbber, že na českém občanovi by příliš nevydělal. Zvýšená DPH a nejasný osud její výše odradil tyto „chmatáky“. Občané tak pocítili první pozitivní dopad daňové reformy. Doufejme, že nikoliv poslední.

Pokračovat na článek


Věcná práva – nový zákon dbá na jistoty majitele

Nový Občanský zákoník rozšiřuje řadu věcných práv. Oproti závazkům jsou věcná práva přesně specifikována a nelze je rozšiřovat. Není si možné tedy sjednat nějaké věcné právo, které zákon přímo nevyjmenoval. K tomu je potřeba se řídit přesně zákonnými ustanoveními.Věcná práva jsou složitáNa jednu stranu si každý umí představit právo k vozu nebo nemovitosti. Tady platí, že vlastník movité či nemovité věci se za určitých okolností stává jejím vlastníkem, k tomu jsou vedeny registry a takový vlastník může s věcí nakládat. Nikdo nemůže věc zcizit bez souhlasu vlastníka, omezit, ztížit její používání nebo s ní nakládat proti vůli vlastníka. Změnu věcných práv může nařídit soud. Jen někdy musí vlastník strpět  některé zásahy, které zákon vyjmenovává – třeba domovní prohlídku policie, kterou schválí soud.  Přesto existují věcná práva, která se věcí netýkají.Třeba patent K myšlence, technologickému postupu nebo literárnímu dílu také existují věcná práva. Tyto nehmotné statky může někdo vlastnit a za zákonných podmínek si registrovat. U literárních děl je takovou registrací v podstatě zveřejnění, i když samotné vlastnictví vzniká již vytvořením díla. Jenomže u nápadů a postupů by bylo obtížné dokázat, že někdo měl nápad první. Proto existují patentové úřady a tam platí, že kdo se zaregistruje první, ten má věcné právo třeba k patentu. Může tedy patent prodávat, pronajímat nebo sám využívat.Různé druhy věcných právVěcných práv je velké množství. Není jím jen samotné vlastnictví. Ale také odvozená práva a třeba omezení. Vlastnictví k nemovitosti nebo movité věci může mít podobu spoluvlastnictví, bytového podílu nebo přidatného spoluvlastnictví. Vlastnit lze také práva k cizím věcem. Tím jsou třeba věcná břemena. Právo projet přes sousedův pozemek na svůj je velice důležitým právem. Některá věcná břemena mají dokonce hmotnou povahu. Majitel musí strpět třeba část domu na jeho pozemku nebo rozvodnou desku dodavatele elektřiny.Zvláštní právaJak je patrné, věcných práv je mnoho. Při nakládání s věcí se tak může mnohý dopustit řady chyb. Příkladem je zadržovací právo. Pokud někdo například nevátí dluh, máte právo zadržet jeho věc, kterou máte u sebe. Nesmíte ale věc dostat do své moci lstí nebo fintou. Stejně tak musí být zadržení věci adekvátní pohledávce. Mimochodem i pohledávka je věcné právo, které lze prodávat a je majetkem. V lednu 2014 vstoupil v platnost nový Občanský zákoník. Změní pojetí některých věcných práv a zavede nové termíny.  Věcná práva je potřeba si hlídat. Neznalost zákona neomlouvá a přesto, že třeba nehrozí zrovna trestní stíhání, o věci se může snadno přijít nebo způsobit neznalostí velká škoda.     

Pokračovat na článek


Komu jsou určené účty v zahraničí

Otevřít si zahraniční  účet může v dnešní době prakticky kdokoliv a nemá vůči českému státu, či finančnímu úřadu žádnou povinnost cokoliv ohlašovat. Nejčastější praxí je tedy otevírání účtu takovými osobami, které se v dané zemi déle zdržují. Jde především o nutnost mít při přechodném bydlení v zahraničí k dispozici místní peníze a účet s minimálními náklady. A to právě místní banky logicky nabízejí. Nejčastěji jde tedy o studenty, kteří vyjíždějí do zahraničí na stáž či klasický studijní pobyt a čekají, že zde stráví delší období. Takový student potřebuje místní účet, aby mu mohla škola, případně nadnárodní organizace, která pobyt zprostředkovává, posílat stipendium či podporu za místní poplatky. Obvykle si také zakládají v zahraničí účtu osoby, které ať už brigádně přes léto, či dlouhodobě v dané zemi pracují. Zaměstnavatel v zahraničí totiž často vyžaduje odesílání výplaty přímo na účet, tedy bezhotovostní převody, které logicky do české banky stojí nemalé prostředky. Druhou variantou, kterou pak další velké množství zaměstnavatelů uplatňuje, je platba prostřednictvím šeků, které je zase možné vyměnit pouze v místní bance, takže bankovní účet je opět jednoznačně potřeba. Všichni tito zakladatelé účtů jsou často donuceni okolnostmi. Druhou skupinou jsou pak osoby, které si účty v zahraničí zakládají pouze ze své vlastní vůle, nikdy zde nepracovali a dokonce ani neplánují studovat či pracovat. Jde o osoby, které se snaží do zahraniční banky uložit své prostředky z řady důvodů. Jeden chce spořit peníze mimo svou zemi, může například získat lepší spoření, lepší zajištění, diverzifikaci svých peněz a v konečném důsledku větší klid. Další možností je nějaké ukrývání. Několik zemí v Evropě a celá řada ve světě stále důsledně střeží institut bankovního tajemství, takže klient, který si v dané zemi a bance založí účet je naprosto anonymní a domácí instituce se o něm nedozví. Toho můžou využívat lidé, kteří se o své prostředky v Čechách třeba bojí, ale také osoby, které zahraniční účty využívají jako úkryt pro své tajné a ne úplně košér prostředky. Nedávný skandál v Německu je toho klasickým důkazem, kdy řada vrcholných manažerů své příjmy odváděla do bank v cizině a při provalení této informace museli všechny své příjmy dodanit. Skrýt své peníze, aby o nich nikdo nevěděl, to zkrátka zahraniční účtu občas dovedou.   

Pokračovat na článek


EU zase vyhazuje naše peníze

Systém rozpočtu EU není ideální. Ať je již kdokoliv zastáncem nebo odpůrcem EU, je jasné, že způsob přispívání států a následné dotace jsou mrháním peněz daňových poplatníků. Pokud chce EU nějak hospodařit společně, musí vycházet z hospodářské situace a v podstatě vybírat daně. Takový postup má smysl. Nebo je nutné s výběrem peněz skončit.Nesmyslný systémEU je takovým dárcem peněz. Vytváří různé programy a přes ně dotuje projekty. Lze tak získat bohužel bezplatné prostředky, které  nemají oporu v ekonomickém pojetí kapitalizmu. Jedna soukromá firma si totiž může nechat něco proplatit a jiná nikoliv. Tím se značně pokřivuje trh. Systém dotací má bohužel i každý stát, ale ten vychází z jiného principu. A to z přímého výběru daní. Stát získává prostředky podle toho, jak jsou na tom podniky ekonomicky dobře a to také ovlivňuje hospodaření státu.EU je mimoEvropská unie však nemá vliv na hospodaření států a jen určitým způsobem inkasuje peníze. Státy jí přispívají a zpětně dostávají peníze na konkrétní prostředky. Chybí tedy základní motivace, jak s prostředky naložit. Tedy naplnit skutečný rozpočet, který je závislý na výběru daní. A protože takto EU nefunguje, chybí ekonomické opodstatnění výběru příspěvků a nesmyslného zpětného rozdávání. Pokud by měla EU skutečně hospodařit s rozpočtem, měla by její funkce být zcela jiná. Musí mít ministerstva, rozpočty a pokud nějaký podíl státu bere, pak se musí na rozpočtu podílet.8 miliardV EU dochází k degradaci vzdělání jeho dostupností a také u mladých lidí chybí praxe.  Proto je alarmující počet nezaměstnaných v této skupině obyvatel. EU ale vymyslela opět bezednou díru na peníze. Poskytne na vzdělání, praxi a garantovanou práci 8 miliard Eur. Tyto prostředky by sice mohly pomoci, ale jako vždy budou částečně promarněny a rozkradeny. Problémy s nezaměstnaností se musejí řešit návratem ke konkurenčním metodám. Evropa ztratila díky levné pracovní síle z Asie svoji konkurenceschopnost. Nezaměstnanost se nedá vyřešit dotací. Ale zřejmě jen ochranou trhu, ekonomickým růstem, který právě brzdí byrokracie a zákony.Uvolnění trhu práceMísto vyhozených peněz by bylo potřeba snížit daňovou zátěž zaměstnanců, snížit počty úředníků a DPH. Tím by nastal růst a mohli by být zaměstnáváni i mladí a perspektivní lidé. Samotnou dotací do vzdělání místa nevzniknou. EU tak dotuje vytlačení starších lidí z míst pro mladší. Tedy zaplácne jednu díru jinou  a v konečném důsledku jen přesune některé zaměstnance mezi nezaměstnané.  

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Investice

Inspirace z knihy Konspirace mocných a bohatých

"Život je přístup. Chcete-li si změnit život, nejprve změňte svůj slovník. Změna slovníku vám zase přinese změnu přístupu. Uvádím zde některé vžité přístupy ohledně peněz."Nikdy nebudu bohatý," jsou slova člověka, jenž má přístup chudáka. Je pravděpodobné, že se bude finančně potýkat po celý život. Říká-li člověk "peníze mě nezajímají", ve skutečnosti od sebe peníze odpuzuje. Kdykoli slyším: "Na to, abyste mohli vydělat peníze, potřebujete peníze," odpovídám: "Nikoli, peníze začínají u slov a slova jsou zadarmo." Kdykoli někdo tvrdí: "Investování je riskantní," odpovídám: "Investování není riskantní. Riskantní je nedostatek finančního vzdělání a řízení se špatnými finančními radami." Moje slova poukazují na jinou perspektivu pohledu a jiný přístup k penězům a investování, než je přístup chudého člověka."Kiyosaki, Robert T. Konspirace mocných a bohatých. Praha: Pragma,132."Proč všichni neinvestují na tok hotovosti?Existuje řada důvodů, proč většina lidí investuje na kapitálové výnosy, nikoli na hotovostní tok. Některé z nich jsou:1) Většina lidí nechápe mezi nimi rozdíl.2) Roste-li ekonomika, hra na kapitálové výnosy se hraje snadno. Lidé automaticky předpokládají, že hodnota jejich domu i akciového portfolia bude s inflací stoupat.3) Investice na hotovostní tok vyžadují propracovanější finanční přístup. Koupit něco v naději, že cena tohoto zboží poroste, je věc, kterou zvládne každý. Najít ale obchod, který by nesl hotovost, vyžaduje vědomosti jak o potenciálních příjmech a výdajích, tak umění projektování investiční návratnosti v závislosti na těchto proměnných.4) Lidé jsou líní. Žijí dneškem a ignorují zítřek.5) Lidé očekávají, že se o ně vláda postará. Takový byl přístup mého chudého táty, a proto zemřel jako chudý muž. Pro něj bylo snazší očekávat, že se o něho někdo postará. Dnes zde máme kolem 60 milionů Američanů, příslušníků mojí generace, kteří mají vykročeno stejným směrem, jako můj chudý táta".Kiyosaki, Robert T. Konspirace mocných a bohatých. Praha: Pragma, 143."Loupež: Slova, která používáme k okrádání sebe sama.Jak už víte, ti, kteří se pohybují v kvadrantech Z a S, přicházejí o majetek prostřednictvím daní, dluhů, inflace a penze. Následují příklady vztahu našeho jazyka s těmito silami a způsobu, jímž sami sebe okrádáme.Daně: "Choďte do školy a najděte si dobrou práci." Tato slova naprogamovávají dítě, aby se stalo zaměstnancem, jenž pak platí nejvyšší daně ze svého příjmu. Dáte-li dítěti radu, aby si na živobytí vydělávalo tvrdou prací, nevyhnutelně ho posíláte do nejvyššího daňového zatížení a odsuzujete ho, aby pracovalo pro nejvýše zdaněný typ příjmu: vydělaný příjem.Ti, kteří dostali vzdělání spojené s kvadranty M a I a mají tak nastavenou mysl, jednají podle jiných daňových pravidel, jsou schopni si vydělat víc peněz a platit menší nebo žádné daně, Jak jsme si již ukázali, osoby z kvadrantů M a I jsou schopny vydělávat miliony dolarů a neplatit - legálně - žádné daně.Dluh: "Kupte si dům. Váš dům je aktivem a vaší největší investicí." Radit většině lidí, aby investovali do domu, znamená vést je k tomu, aby šli do banky a zadlužili se. Dům je pasivum, protože vám z kapsy pouze odvádí peníze. Velmi často také není dům vaší největší investicí - je to váš největší závazek. Nepřináší vám žádné peníze. Tato pravda za dnešní ekonomické krize je tak zřejmá, jako nikdy předtím.Ti, kteří operují v kvadrantech M a I, využívají dluhu k nákupu výnosných aktiv jako bytové domy - aktiv, které vám přinášejí do kapsy peníze, nikoli vás obírají. Lidé na straně M a I znají rozdíl mezi dobrým dluhem a špatným dluhem.Inflace: "Šetřete peníze." Ukládá-li člověk peníze do banky, nemoudře zvyšuje inflaci, což ironicky vede ke znehodnocení jeho úspor. Banky mohou, díky systému částečných rezerv, vzít vklady, mnohonásobně je rozpůjčovat az těchto půjček si účtovat mnohem větší úroky, než dostává vkladatel ze svých vkladů. Jinak se dá také říci, že vkladatelé sami způsobují erozi kupní síly. Čím víc šetří, tím víc roste inflace.Určitá inflace je lepší, než deflace, jež je velmi ničivá, a je těžké ji zastavit. Problém je, že záchranné a stimulační balíčky deflaci nezastaví. Vláda možná vytiskne tolik peněz, že to povede k hyperinflaci a pak vkladatelé utrpí skutečně tu největší ztrátu.Každým uloženým dolarem dáváte bance povolení k tištění většího množství peněz. Jakmile tento koncept pochopíte, nahlédnete také, proč ti, kteří mají finanční vzdělání, mají nespravedlivou výhodu.Důchod: "Dlouhodobě investujte do dobře diverzifikovaného portfolia akcií, dluhopisů a otevřených fondů." Tato moudrost přináší dlouhodobé bohatství lidem na Wall Street. Kdo by nechtěl, aby mu miliony lidí z kvadrantů Z a S měsíčně posílaly šek? Kladu si otázku: Proč bych měl posílat své peníze na Wall Street, když vím, že si mohu "vytisknout" vlastní peníze, využiji-li svého finančního vzdělání a inteligence?"Kiyosaki, Robert T. Konspirace mocných a bohatých. Praha: Pragma, 254 - 255."Schopnost tisknout si vlastní peníze je podle mého jednou z největších výhod vyplývajících z investice do vlastního finančního vzdělání. Dává vám smysl, že tiskne-li vláda stále víc peněz, i vy byste si měli tisknout vlastní peníze ... legálně? Cožpak nedává tištění vlastních peněz větší finanční smysl než stále tvrdší práce a stále se zvyšující odvody na daních, snahy ukládat peníze na bankovní účty a přicházení o kupní sílu v důsledku inflace a daní, či rizikové dlouhodobé vklady peněz na akciový trh? Způsob, jímž si můžete tisknout vlastní peníze, spočívá ve finančním výrazu návratnost investice. Hovoříte-li s většinou bankéřů, finančích plánovačů a brokerů nemovitostí, tvrdí vám, že 5 až 12% návratnost je dobrá návratnost peněz. To je návratnost dobrá pro člověka bez velkého finančního vzdělání. Další pohádka či taktická hra zaměřená na vyvolávání strachu, kterou od nich slyšíte, je: "Čím vyšší návratnost, tím vyšší rizika." To absolutně není pravda - máte-li solidní finanční vzdělání. Já se vždy snažím dosáhnout ze svých investic neomezených výnosů."Kiyosaki, Robert T. Konspirace mocných a bohatých. Praha: Pragma, 211."Lidé se bojí změnit se hlavně proto, že se bojí vlastních chyb, zejména těch finančních. Většina lidí se drží zajištěné práce, protože mají strach z finančního neúspěchu. Proto také předávají své peníze finančím plánovačům a doufají, že finanční plánovači se chyb nedopouštějí. je ironií, že právě toto je chybný předpoklad.Největším problémem našeho vzdělávacího systému podle mne je, že učí děti, aby nedělaly chyby. Když dítě udělá chybu, systém ho trestá, místo aby ho vedl k tomu, jak se z chyb poučit. Inteligentní člověk ví, že se chybami učíme. Jezdit na kole se učíme tím, že z kola spadneme a lezeme na něj zpátky. Plavat se učíme tak, že skočíme do vody. Jak se mohou lidé naučit o penězích, pokud se bojí, že udělají chybu?"Kiyosaki, Robert T. Konspirace mocných a bohatých. Praha: Pragma, 218.

Pokračovat na článek


Investor je také podnikatel. Prodejte nápad i vaše kvality

Nalezení investora je pouze začátek. Nyní je potřeba investora přesvědčit. Nikdo neposkytne prostředky tam, kde nevidí perspektivu. Je potřeba investora zaujmout a přesvědčit svými argumenty. Předchozí analýza trhu, konkurence a podnikání jako takového je základem, od kterého se následně můžete odrazit.Nyní se podíváme na to, jak investora přesvědčit, že právě do vašeho nápadu by měl své peníze vložit.Takže první věc:Nápad - jedinečný nápadCo se nápadu týče, musí jít o inovativní myšlenku. O zajímavou službu či výrobek. Nemusí být v tu danou dobu dokonalý, ani nemusí služba být naprosto bezchybná. Avšak základní byznys tedy hlavní myšlenka musí být přesně a detailně popsána. Co přináší na trh nového. Nemusí jít vždy o nový produkt. Je třeba možné využít stávající produkty či služby, ale zaměřit se na jiný segment trhu, využívat jiný způsob práce či zavést zlepšení, které nikdo nevyužívá. A to je také potřeba investorovi představit. Pozor ale, neříkejte nikdy vše každému na potkání. Nemuselo by se vám to následně vyplatit. Takže hlavní myšlenku o produktu či službě, která přináší něco navíc již máme. Jak s ní ale dál pracovat?Je potřeba vytvořit kvalitní podnikatelský plánJak takový plán vytvořit si povíme v následujících dnech ve speciálním článku, jelikož právě podnikatelské plán si zaslouží více prostoru. Jde o to, že každý podnikatelský plán musí být zpracován velice detailně, přesně a s využitím selského rozumu. Pro vytvoření podnikatelského plánu nemusí být člověk ekonom, jelikož základní čísla dokáže uvést každý. Není potřeba analyzovat podnik ze všech hledisek a plánovat strategický rozvoj na deset let dopředu. To co zajímá investora jsou výnosy z daného podnikání, kolik se asi tak prodá daných výrobků či služby. Jak jste si zmapovali konkurenci, trh, rizika a podobně. Kvalitně zpracovaný podnikatelský plán otvírá další dveře a ovlivňuje investora k dalšímu jednání. Vyhráno ale zdaleka podnikatel ještě nemá. Teď přichází na řadu osoba podnikatele jako takového a jeho schopnosti.Co ještě přesvědčí investora?Investoři jsou také podnikatelé. Nebudou investovat pouze proto, že se jim líbí váš produkt, ale budou investovat proto, aby něco vydělali. A aby měli záruku, že se budete také na daném projektu houževnatě podílet, zajímá je, co do projektu vložíte vy. Obvykle nestačí vložit nápad, výrobek či službu. To je pro investora málo. Nemají totiž garanci, že po investování peněz budete stále tak aktivní a zapálení pro daný projekt, jako nyní, když sháníte peníze na jeho rozjezd. Proto je nutné investorovi vyčíslit kolik času jste projektem již strávili, kolik peněz jste do něj investovali a také, kolik peněz do projektu budete ještě investovat. A nejenom peněz. Investor chce obvykle záruku, že se na projektu budete podílet osobně a to bezpodmínečně. Plný pracovní úvazek na projektu je pak pro investora jakousi zárukou, že budete mít zájem, aby se daný nápad chytil a ujal v praxi. Fungování na částečný úvazek či po večerech obvykle nemá u investorů šanci na úspěch. Musíte být pro projekt zapálený a riskovat svůj čas a prostředky. Pak bude i investor ochoten riskovat a investovat své peníze, které právě vy potřebujete.Při posuzování projektu investorem zaujme i vaše osobnostVystupování, houževnatost, oblečení, schopnost rychlé reakce a práce pod tlakem jsou faktory, které dokáže investor rozpoznat a podle toho se také rozhodovat. Schopnost oslovit zákazníky a produkt vůbec prodat je pak zcela zásadní a investoři jí samozřejmě přikládají významnou váhu.Investor není majitelK tomu všemu je nutné si uvědomit, že investor chce své prostředky zhodnocovat. Má proto dvě možnosti. Každoroční podíl na zisku a prodej dané společnosti. Obvykle do hry vstupují obě možnosti. V prvních několika letech určitě bude investor žádat spíše podíl na zisku (popřípadě bude tento podíl zpětně investován), avšak po několika letech bude mít investor zájem spíše firmu opouštět a prodat ji za několika násobek původní investice. I proto je důležité stanovit exit strategie, jak a komu bude možné podnik například za 5 či 10 let prodat. Kdo bude mít o podnik zájem, komu by ho bylo možné nabídnout a za jakou sumu by šlo podnik prodat. Investor se samozřejmě zajímá o své peníze a výnosy, které mu mohou přinést. A právě prodej společnosti, ve které má podíl na základním kapitálu může být velice významným rozhodovacím prvkem. Proto je už při získávání klienta nutné myslet na to, jak by bylo možné podnik následně prodat.Zásady bez kterých se neobejdeteI vy mějte na investora požadavky. Vybírejte investora podle toho, kam chtějí investovat. Zjistěte si, o co se daný investor zajímá a podle toho ho oslovte či nikoliv. Rozřazovací faktory mohou být podle odvětví, fáze životního cyklu podniku či regionu, kde bude podnik působit. Navíc je potřeba jasně stanovit velikost investice, kterou chcete do podniku přivést a podíl na základním kapitálu, který na oplátku za danou investici investorovi poskytnete.Všechny tyto faktory pak společně vytvoří obraz vaší společnosti či projektu a investor má volné pole působnosti pro své rozhodnutí. Teď už jste udělali vše. Na tahu je investor. Hodně štěstí.

Pokračovat na článek


Investice do umění

Svět se již po několikáté za dobu existence moderní historie ocitl v krizi. Firmy krachují, lidé jsou bez práce a kdo nemá úspory, má obrovské starosti.To se ovšem netýká určité skupiny lidí, která ovládá finanční trhy a její jmění má za číslem vždy dlouhou řádku nul. I takoví lidé ovšem během krize mohou o několik nul přijít a proto uvažují o tom, kam nejlépe své peníze investovat, aby je co nejúčelněji uložili.Peníze, které leží totiž nevydělávají a když se najde správná investice, časem se zúročí tak, že všechny ztráty vyrovná. Chce to ovšem kapitál.Jednou z nejlepších možností, jak investovat velké finanční částky je umění. I zde však mohou být investice různé a ne všechny vydělávají. Známe mecenáše umění, kteří investovali do divadla nebo filmového umění. Stalo se pak, že film nebo divadelní hra, která byla považována za propadák se stala přes noc obrovským hitem a investor vydělal obrovské částky. Stejně tak se může stát, že i když vsadíme na jistotu, výsledek může být katastrofální. Přízeň osudu i diváků je vrtkavá a i v naší zemi jsou příklady producentů, kteří budou do konce života splácet dluhy. Možná proto je dnes tak složité sehnat peníze na natočení i kvalitního a slibného filmu.Mnohem jistější je investice do umění, které má takříkajíc stálou hodnotu. Mluvíme nyní o obrazech, starožitnostech a dalších uměleckých dílech, které neovlivní lidský zásah, nejsou závislé na davové přízni a jejich hodnota se s přibývajícím věkem jen zvyšuje.V posledních dnech se hodně mluví o dražbě, ve které byl prodán obraz malířky českého původu Toyen „Spící“, za astronomickou částku, která obraz vynesla na třetí místo na pomyslném žebříčku cen obrazů. Vzápětí byl ovšem nabídnut k prodeji obraz Františka Kupky „Zhroucení vertikál“ za částku mnohem vyšší.Investovat tímto způsobem může ovšem jen ten, kdo umění skutečně rozumí. V poslední době se hojně prodává spíše moderní umění. Originály starých mistrů jsou většinou v muzeích a galeriích  a zbavuje se jich jen málokdo. Investice do umění je totiž většinou spojena nejen s financemi, ale i s láskou, či posedlostí, která člověka nutí krásné věci shromažďovat a těšit se buď z nich nebo z jejich vlastnictví. Proto se také občas stává, že dochází ke krádežím starých mistrů, kteří pak končí v soukromých sbírkách. Takový obraz se pak často objeví náhodou, i desetiletí po smrti majitele sbírky.Ten, kdo umění nerozumí a přesto do něj chce investovat, udělá nejlépe, když se obrátí na renomované firmy, které se zabývají dražbami uměleckých děl. Má tak jistotu, že kupuje skutečný originál, protože firma si nemůže dovolit žádný podvod. Pokud by se něco takového rozneslo, byl by to její konec. Obrazy a další umělecká díla jsou tak ověřena skutečnými odborníky, kteří se zaručí za jejich pravost.Pokud ovšem umění rozumíme, známe i historii a budoucnost díla a naše investice je mnohem účelnější. Někdy  se jedná o solitér a jindy je lépe investovat do celého souboru, který k sobě nějakým způsobem patří. Výsledná cena souborného díla pak přesáhne i několikrát cenu jednotlivě prodávaných kusů.Při prodeji posledního Kupkova obrazu bylo řečeno, že jeho kupec začal vydělávat ihned, jakmile obraz koupil. Jeho cena bude totiž stále vyšší a vyšší. A to je přece ta správná investice – vydat peníze tak, aby se jejích hodnota postupně znásobovala a investovat je tam, kde je co největší záruka, že se tak opravdu stane.

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Pojištění

Vyberte si správné životní pojištění

Životní pojištění představuje takový druh krytí pojišťovnou, který se vztahuje na výplatu peněžních prostředků osobě za dobu léčení, trvalé následky úrazu, hospitalizaci následkem úrazu či vyplacení dané částky oprávněné osobě v případě úmrtí pojištěné osoby. Jedná se velice důležitý finanční produkt, který je však nutné dostatečně zvážit a promyslet.Rizikové pojištěníRizikové životní pojištění představuje pojištění na smrt. Jde o stanovení určité částky, která bude v případě neočekávané události vyplacena pozůstalým. V tomto finanční produktu není žádná položka vyhrazená na spoření. Jedná se o čistý pojistný produkt. Takže i v případě dožití daného věku stanoveného ve smlouvě klientovi nejsou žádné peníze vyplaceny. Vše je spotřebováno na pojistné krytí a poplatky pojišťovny. Jde fakticky pouze o zabezpečení svých blízkých pro případ té nejhorší události, která se může člověku přihodit. Často se k tomuto produktu rozhodují lidé, kteří chtějí zajistit úvěr či hypotéku. Zkrátka nechtějí, aby toto břemeno zůstalo v případě smrti na jejich pozůstalých, tak jednoduše zabezpečí úvěr životním pojištění vinkulovaným ve prospěch instituce poskytující peněžní prostředky. Jasnou výhodou je výše pojistné částky. Stanoví se cílová částka na krytí, která má být v případě smrti vyplacena a podle věku klienta, rizikovosti a doby trvání se dopočte výše plateb. Následně tedy vznikne smlouva s garantovanou částkou životního pojištění bez spořící složky. Jedná se o řádově nižší částky než u životních pojištění se spořící složkou. Důležité je si však u rizikového pojištění uvědomit, že na rozdíl od pojištění se spořící složkou, se na něj nevztahují podmínky pro daňovou uznatelnost nákladů. Takže nedochází k daňovému odpočtu.Kapitálové životní pojištěníKapitálové životní pojištění představuje zajímavý produkt. Jedná se o klasické pojištění pro případ smrti, avšak zahrnuje i pojištění pro případ dožití, takže funguje jako spořící produkt. Jednoduše si tak může pojistník vytvořit rezervu na stáří s případným krytím a zajištění blízkých v případě úmrtí. Částka na dožití a smrt může být stejná nebo se lišit dle individuálních požadavků klientů. Avšak vždy je daná částka garantované, takže v případě dožití pojistník obdrží minimálně částku, kterou mu pojišťovna předem slíbila. U kapitálového pojištění je garantovaný výnos. To znamená, že pojišťovny investují vaše prostředky pouze do málo rizikových otevřených podílových fondů, kde je zhodnocení zhruba někde přes dvě procenta. Z této garantované míry je však nutné odečíst ještě poplatky pojišťovny. Takže reálné zúročení je ještě o tento poplatek sníženo. Kapitálové pojištění je produktem, který má jasně nastavená pravidla a jasně garantovaný výnos. Jedná se prakticky o nerizikový (lépe řečeno málo rizikový) finanční produkt, který svému majiteli jasně garantuje částky, které obdrží v případech uvedených ve smlouvě. Obvykle se doporučuje toto pojištění uzavírat na delší období. Minimálně by rozhodně mělo jít o dobu deseti let, jinak tento produkt ztrácí svůj smysl a rozhodně nesplní svou prvotní roli. Důležitým faktorem u tohoto pojištění je rozhodně daňová uznatelnost zaplaceného pojistného. Avšak je důležité splnit následující parametry: doba trvání životního pojištění přesáhne pět let, bude trvat minimálně do roku, kdy pojištěný dosáhne věku 60 let a musí být u pojištění sjednané riziko pro případ smrti a dožití. Kapitálové pojištění však již není tím pravým tahákem a lidé často využívají investičního životního pojištění. Investiční životní pojištěníInvestiční životní pojištění je velmi oblíbený produkt s ohledem na svou spořící složku. Samozřejmě, že prvotním úkolem každého životního pojištění je pojistná ochrana proti smrti, avšak investiční životní pojištění přináší ještě určitý bonus ve formě zhodnocování prostředků. Jde o relativně výnosnější, ale samozřejmě rizikovější zhodnocování financí než u kapitálového pojištění, jelikož narozdíl od něho není investiční pojištění garantované, takže není stanovena garantovaná úroková míra, kterou musí vaše investované prostředky dosáhnout. Do hry vstupuje faktor rizika. Pojišťovny tak nabízejí několik druhů investičních pojištění podle ochoty podstupovat riziko, což je samozřejmě spojené s možností potenciálních zisků. Čím větší podstoupené riziko, tím větší šance vyšších výnosů, ale samozřejmě i ztrát. Důležité je zvolit investiční strategii, která přesně odpovídá profilu pojištěného. Podle toho se vybere, kam budou dané prostředky investovány. Opravdu záleží pouze na klientovi, jakou částku bude chtít spořit a jakou nechá jako krytí pro případ pojistné události, kterou je v tomto případě smrt. Investiční pojištění je velmi flexibilní, takže i v průběhu je velmi snadné měnit poměry mezi spořením a jištěním, volit investiční strategie, měnit riziko a od něj odvislé případné výnosy. Avšak vždy je důležité brát na zřetel, že životní pojištění je především pro zabezpečení blízkých v případě smrti. K výhodám tedy nesporně patří flexibilita a míra variability investičního pojištění. Výborná je také možnost vkládat a čerpat finanční prostředky i v průběhu trvání pojištění. A samozřejmě důležitým plusem je daňová uznatelnost zaplaceného pojistného po splnění zákonných podmínek. Určitým rizikem u investičního životního pojištění je ovšem to, že není garantována velikost zhodnocení prostředků. Takže v nepříznivé době se může lehce stát, že nebude vůbec kladná. Avšak záleží na délce trvání pojištění. V dlouhodobém horizontu jsou akciové trhy vždy v plusových hodnotách.  Důchodové pojištěníDůchodové pojištění je jednou z variant kapitálového životního pojištění. Prvotním a hlavním cílem důchodového pojištění je zabezpečení klienta v seniorském věku. Zkrátka určitá příprava na stáří, aby klient důchodového pojištění ve stáří nemusel snižovat svůj životní standard kvůli nižšímu důchodu. Tento druh životního pojištění funguje tak, že v případě dosažení určité věkové hranice, je oprávněné osobě vyplacena částka, která je na důchodovém spoření uložena. Forma výplaty závisí čistě na volbě klienta. Možnosti jsou dvě. Jednorázová výplata částky, nebo pravidelné vyplácení formou určité renty až do vyčerpání celé sumy naspořených prostředků. Možnost při pravidelném vyplácení je na daný počet let, či určitou pevně danou částku. Vždy samozřejmě pouze do velikosti částky, která na spořícím účtu je k dispozici. Důležitým faktorem je u důchodového pojištění garance. Jde o garantovanou výplatu sjednané částky, takže klient podstupuje minimální riziko. Navíc je zde možnost dodatečných zisků, pokud bude pojišťovna hospodařit s mimořádným ziskem. Rozhodně nezanedbatelným faktorem je i daňová uznatelnost vkládaných prostředků, která může velmi snížit celkový daňový základ klienta. Určitými nevýhodami pak následně jsou nižší možnost flexibility pojištění a jeho změny v průběhu trvání a pasivní formu v ovlivňování tvorby kapitálové hodnoty. Zkrátka není možné si zvolit investiční strategii podle míry rizika, ale pojišťovna sama rozhoduje, kam prostředky vloží. A na závěr jedna důležitá rada. Důchodové pojištění je jedna z forem životního pojištění, takže jde o čistě soukromý produkt podle parametrů klienta. Něco jiného je penzijní připojištění. Penzijní připojištění je naprosto odlišný finanční produkt, na který se vztahují státní příspěvky. Jde sice také o spoření na stáří, ale s naprosto odlišnými podmínkami a již zmíněnou státní dotací. V praxi se tyto pojmy často zaměňují, takže je důležité je znát a dokázat odlišit.

Pokračovat na článek


Pojištění vkladů

V České republice jsou pojištěny všechny vklady fyzických i právnických osob, ale pouze na takových účtech, které jsou vedeny pojištěnými institucemi.Pojištění vkladů má hned několik zásadních významů.Prvním je bezpochyby jeho faktická pomoc klientům banky, na níž byla Českou národní bankou vyhlášena platební neschopnost. Zde má pojištění vkladů nezastupitelnou úlohu. Avšak možná ještě významnější funkci plní pojištění vkladů v době nejistoty.Obzvlášť v době krize, v době bankovní krize, lidé nevěří bankovním institucím a nejraději by všechny své prostředky vybrali. A právě to by mohlo způsobit krach banky, jelikož na výplatu všech vkladů nemá a ani nemůže mít připraveny prostředky. Bankovní rezervy jsou stanoveny na úroveň 3% vkladů, takže pouze těmto třem procentům vkladatelů by banka byla schopna peníze vrátit. Ostatní by přišli zkrátka, jelikož peníze, jež banka spravuje, jsou v oběhu, rozpůjčované a vydělávají další peníze. Lidé by tak při nepojištěných vkladech nevěřili institucím a podnikali by takzvané runy na banky, čímž by je fakticky likvidovali. S pojištěním vkladů takový strach nemají, protože vědí, že i v případě problémů banky se nemusejí o své peníze bát, jelikož jsou dostatečně pojištěné v plné výši. U pojištění vkladů nezáleží, zda je účet veden v české nebo cizí měně a toto pojištění vkladů se vztahuje i na úroky z nich vyplývající.Nejčastěji jde o pojištění kladných zůstatků na bankovním účtu. Je fakticky jedno zda se jedná o běžný, termínovaný či vkladový účet, či dobře známou vkladní knížku či vklady potvrzené vkladovým certifikátem. Na všechny tyto peníze se vztahuje zákonné pojištění. Na druhé straně stojí vklady bank, finančních institucí, pojišťoven či státních fondů, na které se pojištění nevztahuje. Další nepojištěnou formou peněz jsou také směnky, akcie či dluhopisy. Takže pokud dojde k problémům u dané instituce, která dluhopisy či akcie vydala, neexistuje ze zákona právní nárok na jejich zpětné vyplacení a nikdo za jejich návratnost neručí.V návaznosti na vstup naší země do Evropské unie je pojištění vkladů nadnárodních poboček bank zajišťováno v zemi, kde má mateřská společnost sídlo. Zahraniční banka pak musí domácímu klientovi poskytnout informace o systému pojištění vkladů, kde je obsažena výše a rozsah krytí při potenciálních problémech.  Faktická výše pojištění vkladů je v současnosti v hodnotě 100% do maximální výše 50 000 eur, což při směnném kurzu 25 Kč/eur vychází na zhruba na milion a čtvrt. Takže všechny vklady do této výše jsou pojištěny v celé výši. Důležité je si navíc uvědomit, že vklady a pojištění vkladů se vztahují na jednoho klienta jedné banky. Tím pádem se vklady u jednotlivých bank nesčítají a klient má nárok na plnění z každého svého vkladu u každé pojištěné instituce až do maximální výše svého vkladu v hodnotě 50 000 eur.U jedné banky se však vklady sčítají.Takže běžný účet klienta, jeho termínovaný či další spořicí účty u jedné banky se souhrnně podílejí na maximální hodnotě 50 000 eur. Od roku 2011 by pak těmto limit měl následovat Evropské směrnice a být navýšen na hodnotu 100 000 eur, tedy zhruba dva a půl milionu korun. Zákon zatím prošel pouze vládou, avšak nepředpokládá se, že by s ním měly být potíže, jelikož se jedná spíše o formální stránku věci. Navíc toto nařízení je z dílny Evropské unie, takže ani není vůle poslanců se takovým požadavkům příčit. Novela zákona dále přináší i zkrácení lhůt pro výplatu náhrad za pojištěné vklady. Aktuálně je termín výplaty stanoven do tří měsíců od doby, kdy Česká národní banka oznámí platební neschopnost ústavu. Nově by mělo jít o maximálně 20 dní. 

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Půjčky a úvěry

Hypotéka – krok za krokem, co byste o ní měli vědět?

Hypotéka, přesněji hypoteční úvěr, je takový úvěr, jehož splácení je zajišťováno zástavním právem k nemovitosti. Zákon přesně stanovuje pravidla, za kterých může být hypoteční úvěr poskytnut a na co mohou být prostředky využity.Novela z roku 2004 zákona o dluhopisech č. 190/2004 Sb. přinesla bankám a klientům možnost vedle klasických hypoték i hypotéku neúčelovou tzv. americkou hypotéku, která však stejně jako klasická hypotéka musí být kryta zástavním právem k nemovitosti, která se nachází na území České republiky (nebo členského státu EU). Na rozdíl od hypotečního úvěru, vám banka v případě americké hypotéky zasílá peníze přímo na účet. Americkou hypotéku můžete použít na cokoliv. V případě klasické hypotéky je nutné bance přesně doložit účel, na který byly či budou dané prostředky vynakládány, a které musí bezpodmínečně souviset s bydlením.To neznamená pouze nákup nového či vylepšení úrovně stávajícího bydlení. Dřívější praxí bylo poskytnutí hypotéky pouze na nákup nemovitosti, která sloužila k trvalému bydlení. V současnosti však již toto neplatí a hypotéky jsou poskytovány i na rekreační chaty a chalupy, pokud daný objekt neslouží k podnikání jako hotel či penzion.Hypotékou můžete také financovat:Nákup pozemku, resp. stavební parcely. To znamená pozemek, pro který bylo vydáno stavební povolení, či byl určen pro výstavbu územním rozhodnutím. Byty, domy, rekreační chaty a chalupy, pokud daný objekt neslouží k podnikání jako hotel či penzion. Hypotéky slouží pro poskytování finančních prostředků pro stavbu nových domů, bytů, nemovitostí. Výstavbou se rozumí také přestavba, vestavba, nástavba, dostavba nemovitostiDále lze hypotéku používat při vypořádání dědictví. K takové situaci dochází v době, kdy jeden z dědiců chce v nemovitosti zůstat a druhý se chce nechat vyplatit. V tom případě banka poskytne hypotéku na danou nemovitost za účelem vyplacení druhého dědice. Dalším použitím hypotéky je situace při vypořádání společného jmění manželů. Pokud se manželé rozvádějí a jeden z manželů v nemovitosti chce zůstat, tak banka poskytne hypotéku na vyplacení druhého. Podmínkou je úředně ukončené vypořádání společného jmění manželů. Samozřejmostí využívání hypotéky je na rekonstrukce a modernizace, kdy jde o stavební úpravy dané nemovitosti. Obvykle jde o omítku, střechu, schodiště či rekonstrukce vnitřního zařízení.Hypotéka se dá navíc používat pomocí refundace.Jedná se o zpětné proplacení investovaných prostředků bankou. Po předložení dokladů o účelovém vynaložení peněz, banka zpětně proplatí částky na základě dokladů o předešlém zaplacení klientem. Při vyřizování žádosti o hypoteční úvěr se přihlíží na aktuální schopnost klienta danou hypotéku splatit.Tedy na bonitu. Bonita klienta je prokázání dostačujících příjmů nejen na splátku úvěru, ale i na obživu. Jedná se o určitou pojistku banky pro případ, že klientovi bude snížen plat, či přijde o zaměstnání. Proto se banka vždy snaží, aby splátka hypotéky bylo pro klienta co možná nejvhodnější. a aby dané splátky dokázal včas a v plné výši uhradit. 

Pokračovat na článek


Jak překlenout krátkodobý nebo dlouhodobý nedostatek zdrojů

Každý podnikatelský subjekt při svém podnikání někdy řeší problém s nedostatkem vlastních zdrojů. To může být způsobeno různými důvody. Opozdí se platby od odběratelů, je třeba předzásobit firmu materiálem či zbožím, nebo je pro další rozvoj firmy třeba investovat do nových nemovitostí, technologií a know-how. V této situaci buď pomohou úspory, nebo pomůže banka.V případě, že se podnikatel rozhodne oslovit bankovní instituci, je třeba mít na paměti, že pro každý důvod nedostatku zdrojů se hodí jiný typ produktu.Opozdí-li se Vaši odběratelé s placením a Vy na druhé straně nemůžete včas hradit svoje závazky vůči svým dodavatelům, nakoupit materiál pro novou zakázku nebo se předzásobit zbožím na nadcházející sezónu, je vhodné využít provozní financování. Provozní úvěry poskytují banky ve dvou formách - jako kontokorentní úvěr nebo jako revolvingový úvěr. Jsou to přesně ty peníze, které použijete v momentě, kdy je potřebujete, a ve chvíli, kdy problém s nedostatkem zdrojů pomine, je splatíte. Tento cyklus se může opakovat po celou dobu fungování takového úvěru, peníze máte stále dostupné. Banky tyto prostředky poskytují jako krátkodobé úvěry zpravidla se splatností do jednoho roku.Pro menší firmy a fyzické osoby podnikatelů dokáží banky poskytnout takové úvěry velmi jednoduchou formou například už při otevření běžného podnikatelského účtu (s minimálními požadovanými podklady). Většinou se v takovém případě jedná o kontokorentní rámec v řádu desítek tisíc až několika milionů korun.Pokud firma plánuje rozšíření svojí činnosti, zpravidla se jedná o vyšší investici, jejíž návratnost má střednědobý nebo dlouhodobý charakter. Pro takový případ - pokud nemá firma dostatek vlastních zdrojů - jsou určeny investiční úvěry. Ty pokryjí pořízení investice až v plné výši a umožní další rozvoj firmy. Takové zdroje jsou poskytovány na období až do 15 let splatnosti, jejich použití je účelově vázáno na konkrétní projekt a splácení bance probíhá podle dohodnutého splátkového kalendáře.Využití úvěru banky pro překlenutí jak krátkodobého, tak dlouhodobého nedostatku prostředků nemusí být nutně jakýmsi „břemenem", které firma nese, ale naopak může napomoci k výrazně rychlejšímu zhodnocení kapitálu firmy. A to tím, že ve správný moment máte k dispozici dostatečné zásoby materiálu pro aktuální zakázky, nebo že jste rychle pořídili investici, na kterou byste jinak šetřili několik let a přišli tím o nové zajímavé zakázky.Banky na českém trhu mají dnes bohatou zkušenost s poskytováním úvěrů do různých oborů podnikání. S vývojem podnikatelského prostředí přicházejí nové a nové příležitosti pro podnikatele. Ty jsou zároveň příležitostmi pro banky, aby se zaměřovaly na další obory, nové projekty i podnikatelské subjekty.

Pokračovat na článek


Hypotéka Komerční banky

Hypotéka Komerční banky je určena občanům ČR, cizincům s trvalým pobytem v ČR a cizozemcům, tedy občanům členských zemí EU s průkazem k povolení k pobytu. Žádost o hypotéku Komerční banky mohou podat až čtyři osoby společně z maximálně dvou domácností. Manželé při každém žádání o hypotéku u Komerční banky vystupují jako spolužadatelé. Charakteristika hypotéky Komerční bankyJedná se o úvěr poskytovaný na investice do nemovitostí. Především jde o koupi nemovitosti do vlastnictví, vypořádání spoluvlastnických a dědických nároků, koupi družstevního bytu, předplacení nájemného, výstavbu nemovitosti, rekonstrukci a opravy, konsolidaci a refundaci. Z hypotéky Komerční banky je možné hradit i částky, které jsou spojené s investicí do nemovitosti, jako je projektová dokumentace, zaměření stavby, dozor či služby realitní či právní kanceláře, avšak pouze do výše poloviny hypotečního úvěru. Výše hypotéky Komerční bankyBanky poskytuje hypoteční úvěry od hodnoty 200 000 Kč. Horní limit pro hypotéky stanoven není. Jedná se obvykle o poskytnutí částky v rozmezí od 85 do 100 % hodnoty zastavené nemovitosti, kterou stanoví banka. Samozřejmě je do výše hypotéky i započtena schopnost daného klienta hypotéku splácet. Čerpání hypotékyKomerční banka nabízí čerpání hypotečního úvěru několika způsoby. Buď jednorázově či postupně po dobu dvou let od data podpisu smlouvy. Vždy je nutné zahájit čerpání peněžních prostředků do devíti měsíců od podpisu. Banka nabízí čerpání účelové nebo zálohové. Účelově znamená, že klient dokládá konkrétní dokumenty a účtenky dokazující čerpání prostředků. Zálohově značí výplatu prostředků bez doložení účetního dokladu, avšak takový postup je přijatelný pouze u rekonstrukce. Splácení hypotékyKomerční banka požaduje splácení hypotéky měsíčně formou pravidelných plateb k 25. v měsíci. Doba splatnosti je od 5 do 30 let. Fixace hypotečních úvěrů Komerční banky je od 1 roku do 10 let a 15 let. Nutné je mít u Komerční banky zřízen korunový běžný účet pro fyzické osoby.

Pokračovat na článek


Exekuce jako kladivo na dlužníky

Co vše pro vás může exekutor vykonat? Jaký to bude mít dopad na vás a jakou tíhu pomyslného exekutorského kladiva pocítí dlužník? To vše a samozřejmě ještě více se dozvíte právě v tomto článku.Exekuce může být v mnohých případech jediným řešením, jak získat peněžní částku, se kterou jste se vlastně už skoro rozloučili. Exekutor může vymáhat dluhy, na které vy sami nestačíte, proto spousta firem, ale i soukromníků využívá poslední šance - exekuce.Mnoho firem i fyzických osob neví, co vše může od exekutora požadovat. Možná, že ani nevíte o zákoně, který vstoupil v platnost v září roku 2001 a kterým byla vytvořena instituce soudního exekutora. V praxi to znamená, že stát pověřil určité soukromé osoby výkonem exekucí a exekutorských činností s tím spojených. Jelikož je stát na výkonu – říkejme jí třeba exekutorské moci – ekonomicky závislý, je práce exekutorů vysoce efektivní a spolehlivá. Stát exekuce podporuje a to vede k vysoké úspěšnosti v praxi.Co takový soudní exekutor zmůže?Takový soudní exekutor si o vás může zjistit takřka všechno. Od vašich majetkových poměrů až po hrubou mzdu v práci. Dostupnost informací, kterou soudní exekutor disponuje hraje rozhodně v neprospěch dlužníka a to znamená, že věřitel může své peníze skutečně dostat zpět – nebo alespoň jejich část. Způsobů jak se do pařátů exekutorů dostat je mnoho a není to ani příliš těžké. Těžší je rozhodně cesta ven. Stačí vyhodit pár upomínek z dopravního podniku, nesplatit splátku bance nebo si pořídit dům na hypotéku a přijít o práci. Pokud se nakupí více nezaplacených dluhů může se stát, že v práci dostanete jednoho dne o třetinu nižší mzdu a doma vás čeká vyměněný zámek. Co se to děje? Ano, už na vás přišli. V pravomocích exekutora je skutečně toto všechno možné. Exekutor může sám rozhodnout o způsobu exekuce, proto jsou některé exekuční prvky tvrdé, některé možná až příliš.Možná jste dlužník a ani o tom nevíte!Že vy se do spárů exekutora nemůžete dostat? Ale jděte! I když řádně platíte všechny složenky, revizor vás chytil v životě dvakrát a to jste vždy se sklopenou hlavou a s růží na tváří vytáhli pětistovku, možná že i paušál platíte vždy pravidelně a od banky si nepůjčujete? Bohužel i v tomto případě se můžete stát obětí exekutorů a to v případě podepsání ručitelského závazku. Nejčastěji se ručitelské závazky podepisují v rodinách – v kruhu nejbližších. Zde se má za to, že rodina si vždy pomůže a případné dluhy zaplatí. Exekutor půjde v případě prodlení se splacením cestou nejmenšího odporu – ne za dlužníkem, ale za ručitelem. Ano i tímto způsobem si na vás může exekutor došlápnout.Jak získat své peníze zpět?Pokud nejste v roli dlužníka, ale věřitele, jistě vás více zajímá, jak své finanční prostředky získat zpět? Bohužel v našem právním řádu je zakotveno hodně zákonů, které spíš nahrávají dlužníkům, než jejich věřitelům. Vy – jako věřitel jste tedy postaven před změť zákonů, nejasné formulace a laxní přístup společnosti. Rada, která spočívá v předcházení dluhů je zde zřejmě drahá. Pokud dlužník nereaguje na vaše výzvy, je potřeba sáhnout po tvrdším opatření. Požádejte o pomoc exekutora. Ze seznamu exekutorů vybírejte nejlépe toho, který je v blízkosti bydliště nebo sídla společnosti dlužníka. Služeb exekutora můžete využít nejen pro exekuci, ale také jako prevenci při zdlouhavém soudním jednání. Od doručení návrhu na exekuci by měl soud do 15 dnů rozhodnout o nařízení exekuce. Exekutor po vás bude chtít následně zaplacení zálohy za exekuci. Úspěšnost exekucí je velmi vysoká a sám exekutor ji dokáže již v začátcích odhadnout. Exekuce je prováděna do té doby, než je vymožena celá dlužná částka nebo do chvíle, dokud je soudně zrušena.Někdy nepomůže ani exekuceI když je stále exekuce považována za nejúčinnější metodu návratu dlužné částky, v malém procentu případů může dojít k tomu, že své peníze zkrátka zpět nedostanete. Exekutor – a zvláště ten soudní má informace, o kterých se nám – obyčejným smrtelníkům – může pouze zdát. Pokud však exekutor nedohledá žádný majetek, nemůže takového dlužníka exekučně postihnout. Ani v tomto případě však neztrácejte naději. Dlužník bude exekutorem znovu za nějakou dobu proklepnut a pokud by se našel nějaký – byť jen zanedbatelný majetek nebo příjem – je exekutor připraven o něj dlužníka připravit (samozřejmě v mezích zákona). A že by se někdo rozhodl žít do konce života jako bezdomovec? Tak potom po něm skutečně nic nevymůže ani soudní exekutor. Ale kolik takových případů znáte?Podepište smlouvuPokud stále trváte na exekuci, máte vybraného vhodného exekutora, pravděpodobně budete vyzváni k uzavření smlouvy, kterou si před jejím podpisem důkladně přečtěte. Nebojte se zeptat na formulace, kterým nerozumíte. Špatně budete v případě nesrovnalostí dokazovat, že jste něčemu nerozuměli. Neznalost zákona (ani smlouvy) totiž neomlouvá. Ve smlouvě pravděpodobně naleznete údaje o sobě, exekutorovi, ale také o dlužníkovi a dlužné částce, která bude předmětem vymáhání. Smlouva je uzavírána většinou na dobu neurčitou – do chvíle, než je částka vymožena, nebo je exekuce zastavena ze strany soudu.Rada na závěrI když se v mnoha případech může zdát exekuce příliš tvrdá, na některé subjekty nic jiného neplatí. Dluhy se do nekonečna odpouštět nedají. I když vám osoba nebo firma dluží pouze malou částku, stojí za to ji vymáhat. I malá částka může totiž časem narůst do obřích rozměrů. Proto neváhejte a vymáhejte své dluhy co nejrychleji. Zvýšíte tím úspěšnost i rychlost navrácení prostředků zpět do vaší kapsy.

Pokračovat na článek


Převod dluhu není jen tak

Zápočty dluhů mají dlouhou, ale nepříliš úspěšnou tradici. Do vzájemných vyrovnání totiž vstoupily exekuce a ty si nedělají s nějakými závazky servítky. Nabalí na dluhy svých 15 % a jdou zabavovat. Dostanou se tam, kam nemůže ani policie.Dobrovolné převzetíMůže se to zdát podivné, ale existují lidé, kteří si na sebe dluh převedou. Proti tomu se nikdo nemůže bránit.  Avšak k tomu, aby dluh byl pouze na nového dlužníka, musí dát souhlas věřitel. Dluh si tedy lze převést, ale tím vznikne pouze víc věřitelů. Taková situace často nastává u příbuzných. Každý, kdo si převádí dluh, by měl vědět, že samotná dlužná částka nemusí být celým dluhem.Příslušenství dluhuNazývá se to zajímavě a právě na tom, co se týká částek kolem dluhu a přitom to není dluh, rajtují různí vymahači. S dluhem je možné totiž dostat „dárek“ v podobě úroků,  sankcí všemožného druhu a různých nákladů. Mohou zde být právě škody, které vznikly nezaplacením, jako je třeba změna cen nebo právě náklady exekutorů, vymahačů, jejich cestovné, telefonování a ubytování. Převzetí dluhu by tedy mělo být jednoznačné.Písemné převzetíDluh je nutné převzít písemně. A ¨tady je právě založená poměrně slušná jistota toho, zda nový dlužník převzal dluh celý i s příslušenstvím. A naopak na to je potřeba se připravit. Banky často rády nechávají právě takový spoludlužnický závazek podepisovat. Chtějí totiž získat u ručitele nejen dlužnou částku, často jsou pro ně mnohem zajímavější sankce. Běžný úrok je totiž třeba 15 %, ale s navýšením často přes 30 %.Pozor na vymahačePřevzetí dluhu je tedy otázkou opatrnosti. V poslední době se ale vyskytují případy, kdy spíš příbuzní nevydrží útoky vymáhacích agentur. Denní zvonění a otravování se podepíše na psychice a za trochu klidu jsou ochotni podepsat kdejaký papír. Někdy i proto, aby pomohli svému bližnímu. Dozví se tak, že mají splatit nějakých 100.000 Kč, což neradi, ale převezmou. Nevšimnou si ovšem, že u dluhu je připsáno s příslušenstvím. Potom se diví, že po splacení samotného dluhu platí dál a že mezitím právě ono příslušenství pěkně vzrostlo.        

Pokračovat na článek


Co znamená být v registrech

Hodně se o registrech mluví, ale málo se ví. Většinou se pod pojmem registr myslí nějaký negativní záznam, který znamená nemožnost půjčky. Hříchy se splácením tak mohou znamenat skutečně odmítnutí přístupu k financím. Ale nejsou jen negativní registry.Soukromý BRKIV tomto registru je zřejmě každý. Nejedná se o negativní zprávy o vlastních dluzích a jejich nesplácení. Každý, kdo má nějaký závazek, má záznam v těchto registrech. Bankovní registr klientských informací (BRKI) vede a řídí společnost Czech Banking Credit Bureau a.s. Akcionáři jsou Česká spořitelna, a.s., Československá obchodní banka, a.s., GE Money Bank, a.s., Komerční banka, a.s. a UniCredit Bank Czech Republic, a.s. Registr má povolení České národní banky a Úřadu pro ochranu osobních údajů. Podstatou činnosti je vedení záznamů o jakýchkoliv úvěrech, které má dlužník u nějaké banky. Databáze znamená záznam, který slouží k určení bonity klienta. Měsíčně se aktualizuje a banky do něj nahlížejí v případě posouzení žádosti o úvěr. V současné době má 26 členů mezi kterými je například nová Air Bank, AXA, Modrá pyramida, Equa bank, Evropsko-ruská banka a další banky.Nebankovní NRKITaké NRKI je soukromou iniciativou, ale tentokrát nebankovní. Nebankovní registr klientských informací eviduje nejen fyzické osoby a podnikatele, ale také na rozdíl od BRKI i právnické osoby – tedy různé společnosti. Sídlí na stejné adrese jako BRKI a organizačně ji zajišťuje Czech Credit Bureau a.s. Oba registry obsahují přesnou identifikaci osoby jménem a rodným číslem včetně adresy.  Samozřejmě je v registrech uveden údaj o výši úvěru a velikosti splátky. Popis úvěru obsahuje údaj o historii získání a zajištění úvěru. Ocitnout se v registru můžete pouhou žádostí o poskytnutí finančních prostředků. Tento registr by se v podstatě nelišil od předchozího. Ale rozdíl existuje. Zatímco BRKI nepotřebuje souhlas klienta, protože ze Zákona o bankách je možná vzájemná výměna informací, tak NRKI souhlas potřebuje.Vedení záznamůVětšina smluv (v podstatě všechny bankovní smlouvy) o úvěrech obsahuje bod, ve kterém žadatel o půjčku dává souhlas jednak s nahlédnutím do těchto registrů a také s výměnou údajů mezi registry a finančními institucemi a vedením záznamů. Stačí podání žádosti o úvěr a takový záznam zůstane v registrech 1 rok pokud jde o banku a 6 měsíců u jiné společnosti. Pokud je však úvěr poskytnut, pak údaje zůstávají v registrech ještě 4 roky po skončení smlouvy. Podstatnou informací těchto registrů je také úvěrová historie a tedy to, jak klient úvěr splácel. Informaci z registrů může za poplatek cca 100  Kč získat také sám žadatel.SOLUSO tomto registru slyšel jistě každý. Občas zaznívá jako výhrůžka. Sdružení na Ochranu Leasingu a Úvěrů Spotřebitelům je čistě zájmovou organizací a jeho členy jsou banky, poskytovatelé energií, telekomunikační operátoři a další instituce. Patří mezi ně například U-fon, ALD Automotive, Credium, Triangl, Home Credit, Makro, RWE, Vltavín a další. Původně evidoval tento registr pouze klienty s problémy. Nyní však obsahuje také pozitivní informace. V tomto registru má záznam přes 800.000 občanů, kteří mají problémy se splácením svých závazků.CERDCentrální registr dlužníků je široce otevřenou platformou pro zadávání informací o neplatičích. V tom je ale jeho nevýhoda. Neexistuje systém informací, který by bezpečně označoval dlužníky a jejich závazky. Záznam může udělat kdokoliv a to dokonce i nepravdivý. Tento registr tedy nemá objektivní charakter jako jiné registry. Na druhou stranu poskytuje řadu jiných informací a je možné si údaje ověřovat.Být v registrech tedy není jen nepříjemnou zprávou pro dlužníka. Dobře splácející klient si totiž záznamem o svém závazku buduje historii a bonitu. Pokud si bere úvěr a dobře splácí, není problém mu nabídnout další peníze a za lepších podmínek. Samozřejmě není záznam příjemný. Obsahuje skutečně citlivé údaje, které v podstatě vypovídají o finanční situaci. V dnešní době ale nikdo různým registrům neunikne. Na každého existuje záznam, a tak nezbývá, než se s tímto faktem smířit.

Pokračovat na článek


Dlužník a věřitel – téměř manželský vztah

Často ani nevnímáme, že jsme vstoupili do zajímavého a velmi častého vztahu, kde jeden má povinnosti a druhý práva. Jeden něco dává a očekává dodržení určité dohodnuté podmínky a druhý řeší nějakou situaci, ke které půjčující nemá přímý vztah. Takový je běžný princip dluhu.VěřitelProtože toto slovo má základ ve slovesu věřit, je skutečně jakýmsi projevem víry. Důvěřovat se nevyplácí a přesto se půjčují peníze, věci i nemovitosti. Věřitel tak nemusí být jen naivním poskytovatelem. Naopak může využívat problémů zájemce o půjčení a stanovit si různě obtížné a nevýhodné podmínky. Nejpropracovanější systém půjčování má lichvář, který pomocí až vydíracích metod dokáže zhodnotit mnohonásobně svoji půjčku.DlužníkNepochybně je iniciátorem tohoto vztahu. A protože vztahy nejsou jen o číslech a údajích, do problému s nedostatkem peněz nebo jiných prostředků vstupují pocity. Dlužník si potřebuje pomoci z nějaké situace, která je pro něj svými silami nezvládnutelná. Samozřejmě si může půjčovat i zcela rozumově, kdy půjčka je levnější nebo výhodnější, než použití vlastních zdrojů. Většina dlužníků ale pociťuje a často i fakticky má nějakou nouzi. Proto se obrací na věřitele a očekává nějakou pomoc.KomplikacePři sjednání půjčky dochází k řadě různých pohledů na půjčení. Jinak věc vidí dlužník a jinak věřitel. Proto se uzavírají písemné smlouvy, aby byly podmínky jasně sjednané. A také se uvádí, že předchozí ústní jednání pozbývají uzavřením písemné dohody platnosti. Dluh je manželstvím na dobu určitou, protože jednou dojde ke dni, kdy se budou vztahy definitivně řešit a lámat. A tehdy při absenci smlouvy dochází k problémům. Jako v každém manželství obě strany vstupovaly do vztahu s jinými představami.Co je půjčkaNejjednodušší půjčkou jsou samozřejmě peníze. U peněz je možné přesně stanovit jejich výši s ohledem na dobu půjčení i na objem, který bude vrácen. Přesto ani peníze nemusejí mít jednoznačný charakter, protože mohou být v různých měnách nebo mohou vyjadřovat nějaký poměr. Vrácení peněz může být vázáno na splnění podmínek a jejich výše při vrácení tak nemusí mít prostý lineární charakter. A zcela jinou půjčkou je zboží, služba nebo nemateriální půjčka například vynálezu nebo autorského díla. Půjčovat si lze cokoliv a tady najednou vztah dlužníka a věřitele je velmi složitý.Zajištění dluhuV manželství se může jedna strana pojistit alespoň předmanželskou smlouvou. V průběhu manželství lze také oddělit majetek a peníze. Při půjčce je nutné také kromě přímého vztahu mezi dlužníkem a věřitelem (zvláště u příbuzných nebo známých) myslet na zajištění. A kupodivu by na to měly myslet obě strany. Věřitel potřebuje pokrýt svoji půjčku a procenta, která chce získat navíc. Dlužník si zase potřebuje chránit svůj majetek, aby neblokoval a nepřišel o víc, než měl v úmyslu na půjčku vynaložit. Zajištění je proto důležitým faktorem projednání a poskytnutí půjčky. Již při tomto jednání se ukáže, jak vážně strany myslí svoje vzájemné závazky a vztahy. Velké zajištění znamená nedůvěru věřitele a malé zase pravděpodobnost problémů se splacením.Písemná dohodaJak je patrné, k půjčení peněz a jakéhokoliv majetku by měla být uzavřena smlouva. I když laik uzavře nějakou neplatnou dohodu, bude pro něj mnohem snadnější u soudu nebo při jednání stran prokázat svoje tvrzení. A pokud dokáží oprostit svoje vztahy dlužník a věřitel od pocitů a vzájemných emotivních, příbuzenských nebo vztahových principů, je půjčení základem dobrého a kvalitního vztahu, který později nepřinese nejen nepříjemnosti s řešením půjčky, ale také se nestane zdrojem sporů o obsah a formu půjčky. Věřitel a dlužník by tedy měli hned na začátku vše přesně projednat. Pro půjčky se totiž rozešla mnohá manželství, rozeštvali příbuzní a zničily obchodní či majetkové vztahy.

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: IT a Mobil

Nákupy na internetu a možnost platby

Nakupování na internetu zažívá v naší zemi boom. Celá řada nových internetových obchodů otevírá otázku rizika placení na internetu. Platba kartou je moderní technologie, která šetří čas a náklady. U nás však stále dominuje dobírka, která není ani rychlá ani efektivní.Internetové obchody, takzvané e-shopy se rozrůstají jako houby po dešti.Prakticky každý student s dobrým nápadem, zajištěným odběratelem a znalostí programování může mít svůj vlastní e-shop. Někdy podle toho také vypadá kvalita těchto internetových obchodů, ale co je důležitější, obrat obchodů prostřednictvím internetu narůstá. A narůstá velice dynamicky.Hlavní přínos nakupování na internetu lidé vidí v úspoře času a často i penězjelikož díky vysoké konkurenci a celé řadě srovnávacích serverů je velice snadné najít výrobek u nejlevnějšího internetového obchodu během několika málo kliknutí. Úspora času je nesporná. Při placení se však velice často vracíme zpět k zásilkovému obchodu či placení v obchodě. Nejčastějším platebním prostředkem při nakupování na internetu je totiž stále dobře známá dobírka. Někdy se využívají platba v hotovosti při převzetí, či složitý a zdlouhavý převod na bankovní účet. Všechny tyto transakce jsou zastaralé a v moderním nakupování na internetu již nemají co dělat.Mnoho lidí, převážně střední a starší generace sice již začali věřit internetovému nakupování, ale použití platební karty je pro ně stále příliš rizikové. Platební kartu využívají při placení pouze zhruba 4% zákazníků. Obvykle jde o klienty, kteří platili za zboží v zahraničních obchodech a mají potřební znalosti a zkušenosti. Přitom není mnoho důvodů, proč by tomu mělo tak být a nakupování pomocí platební karty by mělo strašit většinu nakupujících. Stačí dodržovat základní pravidla a nakupovat v těch správných obchodech. V porovnání se zahraničím, kde je až 80% transakcí v e-shopech prováděno pomocí platební karty je vidět, jak jsme za moderním způsobem nakupování pozadu.Důvody jsou nasnadě. Především jde o psychiku nakupujících. Internetový obchod je stále riziko a web jako takový je plný nejrůznějších poplašných zpráv a hackerských útoků. Rozhodně se v očích laické veřejnosti netváří internet jako bezpečný přístav pro nakupování. Tento psychologicky problém bude asi ještě nějaký čas trvat, ale s osvětou je třeba začít již nyní. Především banky by měly začít své klienty informovat o možnostech a případných rizicích, která jsou s používáním platební karty na internetu spojena. Pro banku jde totiž o jeden z nejlevnějších způsobů placení, vše probíhá automaticky, ale na druhé straně nenesou tyto transakce takový výnos (i když s sebou nesou také provizní poplatky), jako třeba poplatky za výběr peněz z bankomatu pro platbu na dobírku. Problémem číslo jedna je tedy až neochota bank podílet se především na bezkontaktním platebním styku a malá informovanost lidí.Dalším problémem, tentokrát již ne na straně zákazníků, ale prodejců jsou vysoké náklady při zavádění elektronického platebního systému na web. Malý internetový obchod často neumožňuje platby kartou díky vysokým nákladům a provizním poplatkům, které ve spojení s nízkou marží malého obchodu, která konkuruje cenou, nemá šanci prosadit a ufinancovat.Průběh nákupu na internetuŘada lidí má obavy z faktického nákupu na internetu. Bojí se zneužití údajů, nevědí, co přesně k nákupu potřebují a podobně. Vše je ale velice jasné. Nejprve je samozřejmě nutné mít kartu uzpůsobenou nákupům na internetu. Je třeba se domluvit v bance a tuto možnost povolit, pokud tomu tak není v základním nastavení karty. Při platbě kartou za zboží na internetu pak jednoduše zadáte číslo karty, datum expirace, jméno na kartě a kontrolní kód ze zadní strany karty. Jde o třímístné číslo, které slouží k autorizaci karty. Při moderním nákupu je důležité, aby celý nákup probíhal pomocí zabezpečené technologie 3D Secure. Jde o to, že obchodník se vůbec nedostane s vašimi údaji do kontaktu.U seriózních obchodníků je využíván protokol SSLV adresním řádku ho poznáte tak, že místo http:// je uvedeno https://. Pokud tedy platíte kartou, vždy využívejte modul 3D Secure. Jde o vaši ochranu a obchodník se k vašim údajům vůbec nedostane. Transakce proběhne okamžitě po zadání, takže na svém účtu vidíte, kolik si daný obchod strhnul (tato částka samozřejmě musí odpovídat údajům v objednávce). Stěžejní je tedy pro nákup číslo karty, expirace karty, jméno na kartě a bezpečnostní kód. Tyto informace chraňte, jak jen to je možné. Při platbě v obchodě nepouštějte kartu z dohledu, nenechte pracovníka v restauraci odejít s vaší kartou a podobně. Pro zneužití karty totiž postačí údaje, které jsou na kartě uvedené. Dále je vhodné nastavit v internetovém bankovnictví, případně přímo v bance limit, který bude s internetovým nákupem kartou přímo spojen. V případě zneužití tak přijdete maximálně o svůj limit, který si nastavíte. Navíc, pokud informujete banku o neautorizované transakci, ta by měla okamžitě tento převod stornovat a peníze vám na váš účet vrátit. Sledujte proto výpis ze svého účtu pravidelně, ať víte, co se vám tam děje. Navíc chraňte svůj počítač. Vhodný antivirus, antispyware a především přemýšlejte, když vám například přijde podvodný email, takzvaný phishing, který po vás vyžaduje číslo karty a PIN například. Banky nikdy takové emaily neposílají, takže na ně také nikdy nereagujte.

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Mix

Co je to církevní majetek

Ústavní soud rozhoduje o stížnosti na vypsání bianco šeku církvím. Celý postup s navrácením majetku je podivný a má řadu nejasností. Je jasné, že na získání církevních majetků bude participovat mnoho příživníků a že dojde k převodům, které vyvolají oprávněné pochybnosti. Ale tak to možná někdo chtěl..Malá privatizaceNavrácení majetku církvím se dá srovnat s privatizací v 90.letech. Zase nikdo neví, co se vrací, jaký je k tomu nárok a kolik to stojí. Stát si zvykl, že v nepořádku se dokáží různí lidé dobře orientovat  a vytěžit z minima maximum. Neexistuje žádný soupis majetku, který se má vracet a nic nebude možné ověřit. To je podstata každého jednání se státním majetkem. Nikdy nezjistit o co jde a jak k tomu nakonec dotyčný přišel.Smlouvy jsou podepsányAby Ústavní soud neměl o čem rozhodovat, tak vláda již smlouvy s církvemi podepsala. I pokud by byl zákon zrušen, smlouvy platí nadále a prostě by se jen takový zákon upravil. Stát sice neměl právo smlouvy podepsat, protože věděl o žalobě. Ale podivně spěchal, aby přibližně 130 – 200 miliard majetku rozdal. Je tak plně jedno, jak Ústavní soud rozhodne, protože kdyby i takový zákon zrušil, tak se schválí jiný. Je to jako koupit mrtvému zimník.Občas se něco dozvímeNajednou se tak začnou objevovat různé zprávy o převodu pozemků, polí a domů. Již nyní si církve nárokují miliony hektarů půdy, která k žádné církevní činnosti není třeba. Církve nabývaly majetek v historii velmi podivným způsobem. Ale přes majetek nebožáků, kterým byl zkonfiskován, se dostaly k obrovskému vlivu. Jenomže politická strana,  jakou církev dnes je, má vliv i nadále. Popraveným šlechticům po Bílé Hoře se tak nic vracet nebude. A byly by to také miliardy.Politický vlivNa jednu stranu tedy vrácení majetku vypadá jako prosazení práva. Ovšem způsob, jakým byl učiněn, je výsměchem. Církev si nyní může žádat jakýkoliv majetek a rozhodovat o tom budou pouze úřady. Občan zase přijde o další díl své účasti na majetkovém podílu státu. Z církví se stanou obchodní společnosti, jejichž zástěrkou bude víra v Boha. Ve skutečnosti jde jen o vliv, moc a peníze. Nic jiného od církví nelze očekávat, tak to činily mnoho staletí. Jen to rozdání majetku mělo být jednoznačné a průhledné. Jenomže na vydání majetku církví se přece potřebuje přiživit ještě mnohý politik a úředník. A to je podstata a důvod neprůhledného systému vracení.       

Pokračovat na článek


Zaručí placené studium na vysoké škole vyšší úroveň vzdělání?

Vysoké školství v České republice potřebuje nový impuls. Školné by jím bezesporu mohlo být, ale rozhodně je nutné danou problematiku detailně zpracovat. Výše školného na vysoké škole a jeho forma jsou tím nejsnazším. Důležité je nastavit parametry, stipendia a další možnosti, aby bylo vysokoškolské vzdělání stále dobře přístupné, avšak pouze těm, kteří o něj mají skutečný zájem.Dnešní doba je velice nakloněna vysokoškolskému studiu.Dnešní maturitní ročníky mají prakticky neomezené možnosti ve výběru vysokoškolského studia dle svých nejsilnějších stránek. Avšak často je situace i opačná, že volí studenti cestu nejmenšího odporu a po maturitě zamíří na takovou vysokou školu, kde budou moci dále trávit studentská léta, avšak v budoucnu s využitím studovaného oboru spíše nepočítají. To je problém řady dnešních vysokoškoláků. Již nyní vědí, že znalosti, které na vysoké škole získají nebudou uplatňovat v praxi, ale pouze díky získanému titulu budou mít větší vstupní pracovní „renomé“. Na druhou stranu vysokoškolské vzdělaní nikdy není na škodu. Situace v podobě podpory vysokého školství je bezesporu velmi chvályhodná, avšak důležité je nezapomínat na kvalitativní stránku věci. Kvantita nesmí předbíhat před kvalitou. A to je nejspíše problém dnešního školství. Je tento přístup pro zemi jako takovou prospěšný? Navíc celkové výhody ze studentského života často rozhodují ve prospěch studia i bez zjevného zájmu skutečně školu dokončit. Výhody studentů jsou z pohledu daňových slev, ubytovacích stipendií a sociálních výhod více než lákavé a bohatě nahradí platbu 500 Kč za přihlášku na vysokou školu, kterou si student může předkládat třeba i několik let po sobě. Navíc v případě nějaké „lehčí“ školy může velice snadno uspět i studiem a tento status si držet řadu let bez velikých problémů. Jsou pak takový studenti pro společnost prospěšní?Jak by celý systém vypadal v případě placeného studia a ne jako nyní v systému dotování studentů? Nacházeli by studenti větší uplatnění? Vážili by si vysokoškolského studia a poctivě pracovali na svém vzdělání? Zlepšil by se přístup univerzit a úroveň vzdělání? Prvotní myšlenka a odpověď je bezesporu ano. Avšak je nutné celý systém dokonale promyslet a dostatečně nastavit parametry. Jenom stanovení samotné výše školného by byla velmi hrubým nástřelem a teprve čas by asi ukázal, jaká výše platby je nejoptimálnější.Přínosy placené vysoké školyPrvním přínosem by určitě bylo to, že na vysokou školu by se nehlásil každý „maturant“, ale opravdu pouze ti, kteří mají zájem o další vzdělání, které jim pomůže v budoucím zaměstnání. Rozhodně by se zkvalitnil i přístup škol, které by konečně mohly fungovat na tolik omílaném zákaznickém přístupu a mohly by studentům nabízet lepší práci v hodinách, interaktivní výuku, menší počet žáků ve třídě a od toho odvislé větší nasazení každého z nich při daném předmětu. Přínos školného by tedy rázem byl v relativně nižším počtu zájemců o vysokoškolské studium, ale rozhodně by se navýšil procentní podíl úspěšných uchazečů ku počtu přijatých. Každý vysokoškolák by chtěl školu zdárně a v termínu dokončit. Samozřejmě je nutné placené školné doplnit stipendijními programy pro zájemce, kteří by si placení školného nemohli dovolit, avšak díky svým mimořádným znalostem a výsledkům by jim školné bylo propláceno univerzitou či přímo státem. Tato stipendia by pak byla motivací i pro běžné studenty, jak si „snadno“ přivydělat a kvalita znalostí by rozhodně stoupala. Samozřejmě kvalita znalostí je odvislá od náročnosti požadavků, které jsou ze strany univerzity předkládány. V současnosti je situace na řadě škol taková, že se snaží zbytečně své studenty nevyhazovat, jelikož každý jeden student přináší škole dané tabulkové peníze, tudíž by byla sama proti sobě. Takový přístup je krajně nevyhovující a doufejme, že není tím hlavním, o co na vysokých školách u nás jde. Při zavedení školného by tedy měla rámcově stoupnout kvalita výuky. Vysokoškolští absolventi by pak již skutečně vždy představovali elitu národa a kvalitně edukované pracovníky připravené se zařadit do pracovního procesu právě v oboru, který 3 či 5 let studovali. Stávali by se z nich odborníci a vysoké školy by tak plnily svůj hlavní úkol.Jiný pohled na placení školnéhoV současnosti se tedy přetřásá myšlenka zavedení školného, které budou platit studenti vysokých škol. Avšak již v současnosti je vysoká škola zpoplatněna. Pomineme-li samozřejmě náklady obětované příležitosti a další náklady spojené se studiem (ubytovaní, skripta, stravování, doprava). Avšak na druhé straně se platí vysoké školství u nás z daní. Takže již nyní je zpoplatněno, avšak plošně, ode všech daňových poplatníků, kteří odvádějí do státní poklady peníze. Jde o neefektivní způsob a také samozřejmě způsobe velmi nepřehledný. Studium na vysoké škola tak platí každý místo těch, které ho skutečně využívají. Zavedením školného by se tak toto netransparentní dotování škol přesunulo do roviny velice jasné a přehledné. Efektivita by samozřejmě vzrostla s ohledem na přímou vazbu peněz od studenta ke škole bez dalších úředníků a úřadů, které musí samozřejmě také někdo financovat, takže i zde se zbytečně ztrácí peníze na vzdělání.Růst konkurence na straně škol i studentůZavedení školného by rozhodně přispělo ke vzrůstu konkurence. Každý student by velmi dobře vybíral, kam půjde studovat. Kvalita školy, výuky a vybavení by určitě hrála významnou roli. První myšlenky by se neupínaly na snadnost přijímacích zkoušek či studia, ale na adekvátnosti protihodnoty vzhledem k platbě školného. I školy by samozřejmě bojovaly o studenty a snažily by se jim vytvořit nejlepší možné podmínky a zajímavé studijní plány. Zodpovědné studium ze strany studentů je pak samozřejmostí, jelikož motivace opřená o platbu a nutnost platby, by rozhodně přinesla více efektivity a zájmu z obou stran.Snížení dostupnosti zavedením školnéhoŘada lidí argumentuje tím, že zavedení školného znepřístupní vzdělání celé řadě lidí. Avšak v konečném důsledku tento argument je naprosto mylný. Už jen samotné stipendijní programy pro studenty, kteří mají o téma zájem, dokáží se mu více věnovat a díky tomu mít dobré výsledky, tedy i stipendium, pomůže prakticky každému. Prospěchová stipendia by zkrátka pomohla i tento problém řešit. Určitá forma sociálních stipendií by také určitě pomohla. Navíc se koketuje i s myšlenkou odložení platby pomocí studentských půjček. Jasná pravidla a jasné splácení by umožnily studentům vzít si půjčku na financování svého studia a s jejím splácením začít až po absolvování a nalezení zaměstnání. Stát by navíc takovou půjčku mohl určitým způsobem zvýhodnit, aby nebyla krajně nevhodná a vyřešit tím tolik zdůrazňovaný problém snížení dostupnosti vzdělání. Každý by měl jednoduše na výběr.

Pokračovat na článek


Internetové soutěže a množící se podvody. Nenechejte se nachytat

Soutěžit na internetu je velice lákavé. Obvykle je to velice snadné, rychlé a výhry jsou relativně zajímavé. I soutěže na internetu mají však svá úskalí. Praktiky některých společností jsou na hraně zákona a spíše než na výhru v soutěži se můžete připravit na fakturu za služby společnosti ve své schránce.Internetové soutěže se řídí zákonem č. 202/1990 Sb. a tudíž podléhají relativně silnému dohledu. Každou chvíli se však objeví nějaká podvodná praktika, kterou provozovatelé nejrůznějších webů zkoušejí na návštěvníky svých stránek. Cíl těchto praktik je jasný – vylákat z neinformovaných zákazníků peníze za nic. Soutěžemi se to na internetu jenom hemží. Stačí zadat do vyhledávače spojení internetová soutěž a vyjedou vám statisíce stránek. A to se stále pohybujeme pouze na malém českém písečku. Ale právě zde se člověk může nejvíce spálit.Soutěže s platbouVelice zajímavou praktiku začaly provozovat některé společnosti v rámci soutěžení na jejich webu. Po registraci a přihlášení do soutěže obdrží takový účastník místo výhry fakturu. Třeba i několik měsíců po registraci přijde na vaši adresu faktura na relativně vysokou částku. A za co? Třeba za užívání služeb portálu (na kterém člověk třeba od té doby vůbec nebyl), za placené služby (které třeba vůbec nevyužívá) a podobně. Jako důvod, proč má člověk fakturu platit je obvykle uvedeno – na základě odsouhlasení obchodních podmínek při registraci do soutěže.Vydržte a neplaťte co jste neobjednali a nepodepsaliCíl těchto společností, které posílají faktury za účast v soutěži spojenou s využíváním jakýchsi smyšlených služeb, je jasný. Zahnat návštěvníka do kouta. Pohrozit mu exekucí, vymáháním a soudem. Neinformovaný jedinec podlehne a částku v řádu stokorun třeba i zaplatí. A právě z těchto plateb společnost žije. Jak jednoduché. Není neobvyklé, že nejrůznější faktury přicházejí i bez jakékoliv registrace v soutěži. Zkrátka někdo přeprodá databázi registrovaných klientů další osobě a ta vyzkouší jejich právní znalosti v podobě rozeslání faktur. Pokud se alespoň nějaká část lidí na tuto praktiku chytne, má daný člověk vyděláno.Informovanost při uzavírání dohodySmlouvu jako takovou je možné samozřejmě přes internet uzavřít. Nákup v eshopu je přeci jednou z těch, které běžně používáme. Ale při takovém uzavření smlouvy musí návštěvník stránek tušit, že nějakou smlouvu vůbec uzavírá. U eshopu je to jasné – potvrzení objednávky. Ale odsouhlasení všeobecných obchodních podmínek nepředstavuje uzavření smlouvy, jelikož zákazník zde neprojevuje dostatek vůle být touto smlouvou vázán, netuší, že ji uzavírá a tím pádem je rozhodně neplatná. Podnikatel musí totiž zákazníka před uzavřením smlouvy přesně a detailně informovat o ceně výrobku či služby. Proto je zcela neakceptovatelné vymáhat fakturu po člověku, který při účasti na nějaké soutěži odsouhlasí všeobecné obchodní podmínky. Jde o nekalou soutěž, jelikož zde dochází ke klamání spotřebitele.

Pokračovat na článek


Reklama jako novinářské sdělení

Také se s tím setkáváte? Rozpoznat skutečnou zprávu od nalákání na koupi výrobku nebo služby je někdy velmi těžké. Když je někde reklama, většina z nás se odvrací. Mají tedy reklamy mít právo na nenápadnost a ukrytí mezi seriozní novinařinou nebo nemají? Není to podvod na čtenářích nebo divácích?Občas každý cukneProdáváme si vzájemně články na webech a chceme, aby je někdo četl. Proto se napíší podobně jako obsažný článek, ale jejich smysl je jiný. Mají propagovat, lákat zákazníky a nakonec přinést nějaký finanční zisk. Proti tomu má článek nebo televizní zpravodajství jinou funkci. Má něco sdělit a jeho účelem je vyjádření názoru, seznámení se stavem a nakonec i hlídání demokracie (s trochou nadsázky). Je tedy zahalení reklamy pod roušku seriozní zprávy opravdu podvodem na čtenáře? Vždyť z něčeho se musí žít.Problém otravné reklamyReklama si za svoji pověst, která si nezavdá s prostitutkou na frekventované silnici, vybudovala svojí otravností. Za každou cenu vnutit nějaký prodej nebo službu se stalotak zoufale trapným, že se podvědomě reklamě vyhýbáme. Ale jaké reklamě? Té, která se prosazuje jinde, než očekáváme. Inzerci si normálně každý přečte, vyhledá co potřebuje a nakonec ani nevadí, že je některá zdůrazněná, přehání nebo se vychloubá. Prostě má inzerent víc peněz, což je spíš známka kvality. Z tohoto hlediska je reklama, která nás oslovuje ve filmech, v rámečcích kolem stránek nebo v textu opravdu otravná. A spíš odpuzuje. A z hlediska předstírání článku jako sdělení a přitom jde o umístění reklamy, je tento podvod méně okatý, ale tím více nechutný.Článek jako reklama – ano nebo nePopravdě se nikomu nechce platit za zbytečnou reklamu. Pokud je něco označeno jako reklama, většina to ani nečte. Čtenáře zblbne tím, že je přilákán obsahem, ale účel je jiný. Článek ale může mít svůj svébytný obsah. A přitom být reklamou. Vždyť sdělil svoje a přitom neuškodil. Když se pochlubím novou aplikací a popíšu její výhody, k tomu přidám proklik na prodejce, jsem za hranou? Míra věcí je opravdu složitá. Hra s návštěvníkem bude vždy záviset na odhadu a kvalitě textu. Úměrně přimíchaná reklama neodláká zákazníka nebo čtenáře. Jeho znechucení by pak znamenalo třeba trvalý odchod. Zcela utajený smysl článku sdobrým obsahem je tak paradoxně nejlepší reklamou. Neměl by být nevyvážený a hlavně průhledný a hloupě podbízivý. Jenom takový koktejl, který osvěží a vzbudí žízeň.Jde o penízeReklamu lze s trochu silnějším žaludkem umístit jako běžný článek. Je to finanční daň, na kterou nikdo není hrdý. To už je lepší dát oficiálně „nažrat“ vyhledávačům, i když bohužel také vyhledávače znají pojem vtíravosti. Doba ale zná jen diktát peněz. Proto si při vší nechuti musí každý rozmyslet, jak na reklamu. Potřebuje ji k provozu a životu. Pokud ji umí dobře zabalit a ví, jaká je skladba jeho čtenářů, pak neurazí. Pokud se ale vetře s naivním článkem, má smůlu. Přijde o víc, než dostal za článek. A proto zřejmě také u reklamy v článcích, která se tváří jako úplně jiné sdělení patří – míra věcí a konečný efekt je nejdůležitější. Ostatně každé podnikání je o vizi, odhadu a realizaci. Pokud nikdo nic nepozná, je to OK. Pokud to čtenář pochopí a zasměje se nad vtipností, je to také OK. A pokud odejde, je to jen a jen vaše chyba a riziko. Ale vyhnout se skryté reklamě stejně nejde. Takže se s ní prostě vypořádejte buď podle svědomí, nebo peněz, nebo vlastního umu či prohry.

Pokračovat na článek


Služby do zahraničí – peklo předpisů

Prý jsme exportní země. V oblasti strojů a zařízení určitě. Tam platí nějaká pravidla a podmínky, které se vyvíjely mnoho desítek let. S internetem a službami do zahraničí je ale stále nejasno a stát jim evidentně nerozumí. Komplikuje tak českým podnikatelům export svých schopností. Vždyť služba mnohdy nestojí žádné náklady a dá se vyvézt bez jakékoliv podpory. To naše skvělé stroje, stavby a výrobky mnohdy neumějí.Sedím doma a dělám službyAle vůbec netuším, zda platit DPH nebo jak a co danit. V tomto je skutečně problém a zákon je nejednoznačný. Pokud je místem plnění třetí země, platí, že tyto služby se v ČR nedaní a tím se ani nezapočítávají do obratu. To je dost důležité pro výpočet a získání statutu plátce DPH. Když máte obrat za 12 po sobě jdoucích měsíců přes milion, stáváte se plátcem. Když máte obrat v zahraničí, tak se plátcem nestanete při jakémkoliv obratu. Rozdíl je ovšem v místě plnění.Identifikovaná osobaPokud ale služby poskytnete v EU, pak se musíte identifikovat jako osoba, která musí podat souhrnné hlášení, které se týká jen přeshraničních plateb. V tuzemsku tedy plátcem nejste, ale v podstatě hlásíte svoje příjmy a výdaje ze zahraničí. Tím udáváte příjemce tohoto plnění, který podle toho, zda je nebo není plátcem DPH, musí zase na druhé straně plnit povinnosti DPH. Stát tak zavedl tento polotovar, protože takto je složitá administrativa a zákony v EU. Pokud by se v EU vybírala DPH podle místa plnění bez ohledu na přeshraniční obchod nebo službu, bylo by vše jednodušší. To by ovšem státy musely DPH a způsob výpočtu včetně výběru sjednotit.Placení daně z příjmuPřestože je služba složitou záležitostí, danit svůj příjem musíte. Otázka ale není tak jednoznačná. Například s USA existuje dohoda o zamezení dvojího zdanění. Pokud plníte do USA, bude otázkou, zda nedanit v USA. A toto je poměrně diskutabilní. Službu, kterou uděláte doma, odešlete do USA a přijmete za ni platbu tak zdaníte jednoznačně v ČR. Pokud si peníze necháte poslat na konto v USA a máte jejich registraci, musíte podle zákonů USA danit u nich. Tedy zaplatíte daň tam. To se ale nemusí líbit ČR. Vždyť jste službu dělal v podstatě zde. A tady skutečně může jít o problém. Daňová správa může rozhodnout, že daň zaplatíte bez ohledu na dohodu s USA.Jak se vyhnout problémům?Je jasné, že když daň ze služby nepřiznáte, těžko se  někdo doví, že jste vůbec službu provedli. Přesto mohou vniknout problémy. USA mohou informovat o vedení účtu v USA a příjmech na něm. Pokud se do USA nechystáte, tak ani nevyužijete výhod placení daní v USA. A daně jsou v USA vyšší než v ČR. U nás z příjmu milion korun po odečtení třeba paušální daně 40 % je základem daně pouze 600.000 Kč. Z tohoto základu si můžete odečíst třeba daňovou ztrátu, spoření  a další položky (nikoliv náklady na podnikání). I kdyby tedy nebyl žádný odečet, máte základ daně 90.000 Kč. A ještě si odečtete minimálně 24.840 Kč jako slevu na poplatníka (bez slevy na manželku nebo dítě) a platíte jen 65.160 Kč. To z milionu skutečně není mnoho.Problémem tak není placení daní, ale chamtivost jednotlivých států. Problém v místě plnění podle služby je skutečně často specifický. Když někomu tvoříte stránky přímo na jeho hostingu, asi jde vyloženě o službu v zahraničí. Pokud mu stránky vytvoříte doma v ČR a nahrajete na hosting, pak platíte v ČR. Ale jisté to není, protože stejně tak je místem plnění zahraničí. Se službami je to těžké a představa, že dostanete na účet milion a nemusíte jej zdanit, může mrazit v zádech. A daňová správa se bude zajímat o takový příjem, protože nad 100.000 Kč nebo v případě podezřelé transakce banka vše hlásí analytickému útvrau při MF ČR. Takže poplatník má zase problém. Nic není jednoznačné a nikdo závazně neporadí.

Pokračovat na článek