Výsledky vyhledávání pro dotaz taková

Výsledky vyhledávání v sekci: SOS

Dostanou vás čeští exekutoři v zahraničí?

Není to tak jednoduché, jak se mnozí domnívají. Exekuce v zahraničí nemůže jen tak proběhnout. Náš exekutor nemůže vlétnout do německy mlucící země s českým přízvukem a průkazem a prohrabat váš byt nebo zablokovat účet. On tam totiž vůbec nemůže.Uznání rozsudkuNejprve musí věřitel s rozsudkem k místnímu soudu. Pokud chce jen uznání rozsudku třeba v Německu, obrátí se na příslušný soud v Berlíně – obdobu Městského soudu v Praze, který je také oprávněn uznávat cizí rozsudky.  Tam předloží rozhodnutí a protože máme dohodu v rámci celé EU a s řadou dalších států o uznávání rozsudků, soud pravděpodobně rozsudek uzná. Ale bez tohoto úkonu nic nelze v zahraničí činit.Žádná jistota exekutoraSoudy v zahraničí ale nemusejí rozsudek uznat. Mnozí považují české rozsudky za ideální. V tom se velice mýlí. Naopak české soudy dělají řadu chyb a přehmatů. Každý, kdo je k něčemu soudem přinucen, musí být chráněn ve svých právech. Taková fikce doručení u německého soudu neobstojí. Pokud například prokážete, že jste byli na dovolené, cizí soud tuto berličku doručení českým soudem neuzná. Rozsudek tak platit nebude. A porušení může být mnoho – třeba odmítnutí důkazů, jejich neprovedení, zřejmá nespravedlnost, podjatost atd.Výkon rozhodnutíA tady je věc ještě komplikovanější pro českého exekutora. Aby mohl provést exekuci v zahraničí, musí se obrátit na místní exekutory. Tedy jim v podstatě exekuci předat. Takže žádný český exekutor nemůže řádit v zahraničí stejně jako v ČR. A v zahraničí platí pro exekuce dokonce i jiná pravidla. Naše zákony tam nelze uplatnit. Proto také majetek v zahraničí je před českou exekuční mafií chráněn poměrně dobře. Samozřejmě, že je možné provést exekuci v Německu, ale není to levné ani jisté.Moc bezmocnýchDnes tedy opět nastupuje ekonomická emigrace. Není zaviněná nemožností slušně a na úrovni žít, jak se dělo v komunizmu. Je zaviněná nenasytností exekutorů. Mnozí lidé, kteří nemají šanci v exekuci obstát, musejí emigrovat. V ČR nemají nárok na obydlí, nemohou vyžít s cca 6.000 Kč a k tomu by se museli podřídit domovním a osobním prohlídkám. A aby soukromý exekutor byl  veřejnou osobou, tak to nemá snad žádná země.  

Pokračovat na článek


Vymáhání slevy na byt po povodni

Jde to nebo ne? Koupili jste si nemovitost v povodňovém pásmu a teď máte starosti, jak se vypořádat se škodou? Možná není vina na vaší straně a máte nárok na slevu na byt či dům. Věděli jste, že nemovitost může být zasažena povodní?Skrytá vadaS nemovitostí mohou být velké problémy. Má totiž mnoho vlastností, které při koupi nemusí zájemce vůbec znát. To však není starost kupujícího, ale prodávajícího. Ten musí na skryté vady upozornit. Pouze zjevné vady jsou věcí a otázkou posouzení kupujícího. Tuto povinnost se mnohdy snaží prodávající eliminovat tím, že do smlouvy dá obecnou formulaci o tom, že kupující byl se stavem nemovitosti seznámen, stav je mu znám a souhlasí s ním a někdy dokonce, že byl se všemi vadami obeznámen před podpisem smlouvy. Ale tato formulace za určité situace obchází zákon.    Přesné stanovení vadyJe tedy pohodlné shrnout vady do obecné formulace, ale před soudem toto neobstojí. Vadu, kterou nemohl kupující zjistit prohlídkou a na kterou jej konkrétně prodávající neupozornil, je skrytou vadou  a platí pro ni zvláštní režim. Za takovou vadu, kterou je třeba vadná konstrukce, může i po koupi a zaplacení ceny požadovat kupující slevu a pokud taková vada činí věc neupotřebitelnou, pak je možné od smlouvy odstoupit. To znamená vrátit nemovitost a dostat peníze zpět.Lhůty a termínyNa skrytou vadu musí ale kupující upozornit prodávajícího bez zbytečného odkladu. A dokonce má povinnost podat žalobu do 6 měsíců od koupi nemovitosti. To  je poměrně krátká a nevýhodná lhůta. Skryté vady stavby se mohou projevit mnohem později. Tady je nepochopitelné, proč zákonodárce na zboží poskytuje 2 roky garance a na nemovitost určil jen půl roku. Pokud například někdo prodá nemovitost na jaře a sníh nebo déšť začnou dělat problémy až v zimně, má kupující smůlu.   Nemovitosti v povodňovém pásmuTo, že je nemovitost v povodňovém pásmu, by měl prodávající vždy uvést ve smlouvě. Kupující by se také uvedenou skutečnost měl dozvědět z pojistky a pokud mu ji výslovně prodávající nesdělil, pak má nárok na slevu z kupní ceny. V případě povodně se dokonce dá mluvit o naprosto neupotřebitelné věci a tedy odstoupení od smlouvy. Problém je tedy se lhůtou. Kdo si koupil nemovitost před půl rokem, může vadu ještě uplatnit. Někdo byl ovšem na povodňové pásmo upozorněn a pokud rovnou nepožádal o slevu, má nyní smůlu. Nárok se tedy týká pouze toho, kdo o problému nevěděl a ještě k tomu jen do 6 měsíců od koupě – od převodu nemovitosti v katastru nemovitostí, který se provádí dnem podpisu smlouvy.      

Pokračovat na článek


Půjčka není jenom vrácení dluhu

Půjčka je vztah, který není nepodobný manželství. Na první pohled je to perspektiva a krása. Je příjemné slyšet ano a nechat se hýčkat pocitem peněz a blahobytu. Potom přijdou všední dny, kdy se očekávají splátky. Dále přijdou třeba první problémy. Půjčka ale neodpouští.Sankce a trestyPůjčka je jako přísná domina. Kterou ovšem nikdo nevyzval, aby uspokojila city a tělesné potřeby. Sankční úrok je sebemrskačstvím, protože jej zpočátku příliš nevnímáme. Nikdo si před půjčením peněz nemyslí, že by se dostal do takové situace kromě vyslovených podvodníků. Většina lidí chce půjčku vrátit, maximálně o svých schopnostech v duchu zapochybuje. Jenomže sankce jsou právě ten bič Boží.Žít ze sankcíProtože jsou některé půjčky rychle dosažitelné a jakoby se samy podbízejí, vypadají perspektivně. Přesto se nestydí vydělávat několikrát. Kellnerův Home Credit dává políček. Což je taková menší sankce. Jiné půjčkové firmy jsou ještě horší. Po nezaplacení hned následuje obrovská pokuta. Z půjčky se tak stane vyděrač. Zcela legální, protože nároky z půjček nikdo nekoriguje. Z úroku kolem 40 % ročně nebo třeba 300 % za rok tak vyleze najednou třeba několik tisíc procent. A najednou jde o likvidaci dlužníkova majetku.Tváří se jako samozřejmostVětšina smluv o půjčce vypadá nevinně. Půjčíte si za poplatek a máte vystaráno. To vše platí jen za situace, kdy je vše OK a peníze přinesete. Když se tak nestane, nastoupí to, co je vlastně podstatou půjčky. Někomu totiž nestačí dostat z 1.000 Kč za 3 týdny 200 Kč. Chce mnohem víc a kupodivu to jde. Ve smlouvě často podepíšete, že souhlasíte s náklady za vymáhání. A ty vás skutečně zlikvidují.Vydírání dlužníkaNáklady na vymáhání jsou dost značné. Vymáhací agentura si běžně bere 30 % částky a k tomu si účtuje náklady. Při částce 1.000 Kč má většinou pevnou sazbu třeba 5.000 Kč. K tomu telefonáty, jízda a třeba hodinová sazba. Za týden vymáhání tak dáte třeba 8.000 Kč. To je k částce 1.000 Kč + 200  Kč úrok + sankce 1.000 Kč již celkem 10.200 Kč. Tedy desetinásobek. Na tuto částku pak běží sankční úrok. Když z vás po 3 měsících nakonec vymahači něco dostanou, tak už je částka třeba na 30.000 Kč. A to jste si půjčili 1.000 Kč. Proto je půjčka nebezpečná. Může vás takto bez problémů a legálně zlikvidovat za předpokladu, který nikdy neměl a podle vás ani nemohl nastat. Jenže takových jsou desítky tisíc.  

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Finance

Srovnání spořicích účtů a termínovaných vkladů

 spoření, účty, banky, termínovaný vklad, zisk Spoření v bance s garancí nabízejí spořicí účty a termínované vklady. Každý je jiný a přesto mají několik věcí společných. Spořicí účet nabízí možnost disponovat se svými penězi okamžitě, termínovaný vklad přináší lepší zhodnocení a výplatu v určený den v budoucnu.Banky nabízejí celou plejádu možných spořících produktů, přesto stále nejčastěji využívanými jsou spořicí účet a termínovaný vklad. Jde o to, že Češi jsou stále ještě velmi konzervativní a investování do podílových fondů či dokonce do akcií je pro ně příliš rizikovou investicí.Často tak tedy vstupují do spoření spíše v oblasti konzervativní a garantované.A přesně tyto skutečnosti mají spořicí účet a termínovaný vklad společnou. Jde totiž o zcela garantovanou úsporu peněz. Ze zákona jsou všechny vklady v bance pojištěny do 100 000 eur (tedy zhruba do 2,4 milionu korun). Vše, co vložíte na běžný účet, spořicí účet či termínovaný vklad je pojištěno proti úpadku banky. Jde o 100 000 eur na jednu osobu. Máte-li tedy u jedné bankovní instituce více účtů, jejich zůstatek se sčítá a je pojištěn do výše již zmíněné částky. Dalším společným rysem spořicího účtu a termínovaného vkladu jsou dané sazby úročení. Nejde o to, že se v čase nemění, ale vždy se mění podle rozhodnutí banky dopředu. Vždy víte, kolik vám dané spoření v budoucnu vynese a můžete se předem rozhodnout, zda vůbec budete chtít spořit.Spořicí účetSpořicí účet představuje rychlou a snadnou možnost, jak nechat své peníze vydělávat bez složitých znalostí trhu. Výnosy spořicích účtu jsou relativně nízké (cca do 2% v současnosti), přesto ve srovnání s úročením běžného účtu 0,01% jde o velice slušný výnos. Spořicí účty fungují jako jakési místo pro rychlou úschovu peněz, na které můžete relativně rychle sáhnout a stáhnout si je zpět. Převod ze spořicích účtů je prakticky okamžitý, stejně tak převod peněz na tyto účty. Jedná se o jakýsi podpůrný účet k vašemu běžnému účtu pro platební styk. Často je tento účet veden zdarma. Banky dokonce nabízejí možnost automatického posílání peněz na spořicí účet například v podobě stabilního zůstatku na běžném účtu a vše, co tento zůstatek převyšuje, se převádí do spoření. Velice efektivní a jednoduchý nástroj. Spořicí účet není příliš vhodný pro dlouhodobé investování. Výnos totiž zhruba pokrývá inflaci a navíc dlouhodobě existuje celá řada jiných spoření, která dokonce i garantují lepší výnos. Spořicí účet se hodí jako taková rezerva. Finanční rezerva, kde si lidé mohou uchovávat několika měsíční výplatu jako rezervu na opravu pračky, automobilu, nákup rozbitého televizoru a podobně. Zkrátka takové peníze „pro strýčka Příhodu“, na které je možné rychle sáhnout a bez jakýchkoliv sankcí vybrat. A zároveň tyto peníze nesou úrokový výnos odvislý od základní úrokové sazby vyhlašované ČNB. Zřízení spořicího účtu je velice jednoduché. Pokud máte v bance již běžný účet, jde vše velmi rychle a bez čekání. Prakticky obratem znáte číslo účtu, kam si můžete posílat své peníze. Úročení pak probíhá měsíčně či čtvrtletně a to obvykle z nejnižší částky, která byla v daném období na účtu přítomna.

Pokračovat na článek


Reálná diskontní míra, nominální diskontní míra, reálná úroková míra, nominální úroková míra, míra inflace

Reálná a nominální diskontní míra Nominální míra výnosuV kapitole náklady peněz (kapitálu) jsme uvedli problematiku inflace a její vliv na míru výnosu. Shrneme-li, inflace znehodnocuje budoucí výnos a investořiv rámci svého požadovaného budoucího výnosu její vliv do svých očekávání promítají. Jejich očekávaná míra výnosu tak obsahuje složku nazvanou očekávaná míra inflace. Taková výnosová míra se nazývá nominální výnosová míra, resp. nominální diskontní sazba, reprezentující, jak už víme, náklady obětované příležitosti alternativní investice.Reálná výnosová míraReálnou výnosovou mírou pak rozumíme tu část výnosové míry, bez této prémie (přirážky) očekávané inflace. Pokud by inflace neexistovala, resp. byla by dlouhodobě nulová, investoři by neměli důvod očekávat do budoucna nárůst cen a očekávaná inflace by bylarovna nule. V takové situaci by nebyl rozdíl mezi reálnou a nominální mírou.Stejnou optikou můžeme nahlížet na očekávané budoucí peněžní částky v budoucnu. Buď uvažujeme o budoucích částkách v jejich nominální výši, tj. včetně inflace nebo v reálné výši s vyloučením inflace. Možná jste slyšeli o nominálním a reálném hrubém domácím produktu (HDP)nebo mzdách. Pokud roste nominální HDP, je to sice hezké, nicméně jeho růst je popoháněn i složkou inflace, což není z hlediska reálného výkonu země podstatné. Může se dokonce stát, že HDP sice roste, ale jeho růst je způsoben právě jen inflací, jejíž velké hodnoty nejsou pro ekonomikuprospěšné. Teprve pokud vyloučíme vliv inflace, lze posoudit, jestli naše země skutečně "reálně" roste. Pak se jedná o růst reálného HDP.Příklad 1Pokud požadujeme za rok z investované tisícikoruny celkový úrok 5% (očekáváme, že inflace bude jen 2%), jaký očekáváme náš reálný výnos? Pokud v průběhu roku ale inflace vystřelí na 7%, jaký bude za rok náš skutečně dosažený (reálný) výnos?Ze zadání plyne, že celkem dostaneme za rok 1000*1,05= 1050 Kč. Z toho ale tvoří 2% inflace, která nás z celkového výnosu "okrádá". Budoucí hodnota peněz bude zkrátka podle naší domněnky o 2% nižší. Vzpomeňme si na časovou hodnotu peněz a její výpočet. Z hlediska dnešní "reálné" hodnoty tedy bude náš budoucí "čistý" (reálný) příjem pouze 1050 Kč / (1 + 2%) = 1029,4 Kč.Matematicky lze tento propočet vyjádřit v souladu s rovnicí 1. Očekávaná reálná výnosová míra tak činí cca. 2,94%, tj. 1029,4 Kč/1000 Kč.Rovnice 1: Reálná a nominální výnosová míra Pokud se podíváme na skutečně dosažený výnos ke konci příštího roku, v důsledku vysoké skutečné inflace je naše požadovaná výnosová míra nižší a my reálně tratíme. 1000(1,05)/(1,07)= 981,3 Kč. Míra výnosu by tak byla -1,87%.Z hlediska našeho budoucího posuzování investic na těchto stránkách, je velmi důležité mít neustále na paměti, s jakými budoucími očekávanými částkami pracujeme. Pokud půjde o částky,které předpokládáme na úrovni dnešních cen a do jejich výše tak nepromítneme očekávanou inflaci, pak musíme pro diskontování použít reálnou diskontní sazbu. Pak bychom kalkulovali s reálnou bezrizikovou výnosovou mírou (její výše se uvádí v podmínkách USA mezi 2% a 4%) a tržní prémií za riziko také v nižších hodnotách snížených oproti nominálnímu vyjádření o očekávanou inflaci. V praxi se ale operuje téměř výlučně s nominálními hodnotami. Banky v rámci svých úrokových sazeb již očekávanou míru inflace zahrnují a rovněž požadované míry výnosů vlastního kapitálu bývají prezentovány v nominálních hodnotách, tj. včetně očekávané míry inflace. Navíc ve prospěch kalkulací v nominálních hodnotách hovoří i fakt, že pokud budeme kalkulovat v budoucnosti v business cases s různými cenami na vstupech (náklady) jejich míra inflace se může lišit od očekávaného růstu našich cen na výstupu. I tato skutečnost favorizuje analýzy v nominálním vyjádření.

Pokračovat na článek


Čistá současná hodnota investic, NPV, net present value

Čistá současná hodnota - logika finančního posuzováníPříklad 1V souladu s výše uvedenými shrnujícími body si představme, že uvažujeme o investici do našeho pozemku. Plánujeme na něm vysadit tři druhy plodin. První plodina A bude sklizena příští rok, druhá plodina B za 2 roky a plodina C až za tři roky. Dnešní cena sazenic všech třídruhů plodin činí 100 000 Kč. Přitom předpokládáme, že za plodinu A příští rok inkasujeme 35 tis. Kč, za plodinu B za 2 roky 40 tis. Kč a za plodinu C za 3 roky 45 tis. Kč. Vaše diskontní sazba na úrovni vážených průměrných nákladů kapitálu byla stanovena na úrovni 17%. Z výše uvedených bodů již možná tušíte, jak se s celým problémem vypořádat a určit, zda investice zní zajímavě nebo ji necháme "plavat". Z budoucích peněžních toků už umíme diskontováním zjistit současnou hodnotu (budoucích peněžních příjmů). Tuto současnou hodnotu jednoduše srovnáme s dnešní (současnou) hodnotou investice (peněžním výdajem). Pokud bude vyšší současná hodnota budoucích příjmů než hodnota dnešní investice (peněžní výdaj ve výši 100 tis. Kč), investice je pro nás výhodná. Opačně pokud bude vyšší současná hodnota dnešních investovaných 100 tis. Kč oproti současné hodnotě budoucích očekávaných příjmů, na investicibychom finančně utrpěli.Pokud se (náhodou) ptáte proč to tak je, zkusím znovu pro pochopení objasnit. Klíčovou roli zde hraje diskontní míra. Ta, jak víme, v případě WACC kombinuje explicitní náklady cizího kapitálu a implicitní požadovaný výnos nás jakožto vlastníka. Tím, že těmito náklady diskontujeme budoucí očekávané peněžní toky, snižujeme jejich hodnotuimplicitně právě o tento požadovaný výnos ať už banky nebo náš v proporci, v jaké jsou naše aktiva pro danou investici financována (vizte přiřazování vah u WACC). Jinými slovy, z budoucích částek odnímáme proporčně váhami ve WACC náš požadovaný výnos z nejlepší alternativy (podle námi požadované míry výnosu ve WACC) a náklady externího kapitálu (úroky).Diskontováním pomocí WACC vlastně očistíme výši budoucích peněžních toků o úroky, které musíme platit a současně potenciální příjmy, které bychom při dané alternativě, jejíž míru výnosu ve WACC aplikujeme, dosáhli jinde. Pokud tedy takto snížené (diskontované) budoucí částky převýší investiční výdaj, je taková investice lepší než její alternativa, která má být druhá nejlepší,jak jsem vás v minulosti nabádal! Jen malou odbočku pro připomenutí. Ohledně odhadu nákladů vlastního kapitálu ale i celého WACC pro konkrétní investici jsme pojednali v sekci diskontní míra v kapitole určujeme WACC u malých firem. Jako referenční míru pro výpočet WACC v případě nákladů vlastního kapitálu lze použít míru výnosu vlastního kapitálu, kterou podnikáním dosahujeme a tím zajistíme, že budeme budoucí částky diskontovat minimálně touto dosahovanou výnosovou mírou, pokud je riziko naší investice v intencích průměrného rizika našeho podnikání. Otázkou ale vždy bude, zda naše výnosnost vlastního kapitálu není podprůměrná v kontextu s výnosností konkurence v našem oboru a jaké je riziko konkrétní investice oproti jakémusi průměrnému riziku naší firmy jako celku při našem podnikání.V případě že bude současná hodnota budoucích peněžních příjmů převyšovat peněžní výdaj na nákup sazenic (100 tis. Kč), o případný kladný rozdíl naše firma i my zbohatneme. Pochopitelně výsledek našeho výpočtu bude kromě správnosti odhadu budoucích příjmů kriticky záviset na výši diskontní míry a správnosti jejího určení.Rozdíl současné hodnoty budoucích peněžních příjmů a dnešní hodnoty investice (tj. peněžního výdaje) je právě ona zmiňovaná čistá současná hodnota (anglicky NPV - net present value). Rovnice 1: Čistá současná hodnota - výpočet příkladu 1 Rovnice 2: Čistá současná hodnota - základní rovnice Jak vyplývá z výpočtu zobrazeného na obrázku 1, uvažovaná investice není za daných předpokladů očekávaných budoucích příjmů a na základě nákladů kapitálu v rámci diskontní míry to pravé ořechové. Pokud budeme předpokládat, že naše očekávání co do výše budoucích očekávaných nominálních výnosů jsou velice přesná, pak lze usuzovat na to, že alternativní výnosová míra vlastního kapitálu, která vstupuje do WACC, je vyšší než unaší investice. Náklady cizího kapitálu (úroky) jsou u obou variant stejné, jsou explicitně dány bankou k úvěru, který nám byl poskytnut pro naše podnikání. Rozdíl spočívá u té části WACC, kterou tvoří očekávaný výnos vlastního kapitálu (nejlepší alternativy). Pokud by alternativní možnost investovat našich 100 tis. Kč nebyla tak lukrativní,ani WACC by nedosahoval současných 17%, nýbrž by byl nižší. To by následně vedlo ke zvýšení celkové částky v červené elipse na obr. 1 a tato investice by se ukázala třeba nakonec výhodnější než její alternativa, tj. vypočtená čistá současná hodnota by potom byla kladná. V současné situaci bychom ale alternativní investici, reprezentovanou jejím očekávaným výnosem vlastního kapitálu (a pro tuto investici vysokým WACC) měli jednoznačně upřednostnit,respektive tuto investici nerealizovat. Rovnice 2 pak zobrazuje základní obecnou rovnici výpočtu současné hodnoty budoucích peněžních toků.

Pokračovat na článek


Vnitřní výnosová míra

Zmínil jsem, že payback je přes své nedostatky v praxi využíván. Zpravidla totiž není hlavním kritériem při posuzování investic, spíše manažerům slouží (nebo lépe řečeno měl by sloužit) jako indikátor toho, jak rychle se peníze firmě vrátí, pokud analýza ukazuje pozitivní (kladnou) čistou současnou hodnotu.Setkal jsem se totiž i s firmami, kde v případě posuzování dvou variant investic(u obou s kladnou čistou současnou hodnotou) přesto zvítězila ta investice, jejíž návratnost byla rychlejší (tj. nižší payback) i na úkor varianty sice s vyšším paybackem ale i vyšší čistou současnou hodnotou. Manažeři tak neusilovali o maximální prospěch vlastníků, namísto toho usilovali o krátkodobýpozitivní efekt primárně pro sebe z titulu krátkodobě lepšího finančně-účetního obrázku jejich práce. Vždy vypadá totiž lépe, když firma vydělává v krátkodobém horizontu více peněz (tj. rychleji), ačkoliv v dlouhé perspektivě o vyšší potenciální příjmy přichází. Většina manažerů se ale logicky snaží myslet především na sebe, na své (krátkodobé) úspěchy a své příjmy, pak teprve na prospěch vlastníků.V dlouhodobějším horizontu již na daných pozicích nemusí být, tak proč by někdo jiný měl sklízet plody jejich práce? Na druhou stranu je třeba na jejich obhajobu říci, že riziko veliké odchylky očekávaných příjmů v delším období od skutečného stavu stále roste, takže manažeři i z tohoto důvodu přihlížejí k paybacku více, než by často bylo vhodné. Přesto, rostoucí riziko ve vzdálenější budoucnosti by mělo být při analýze promítnuto v rámci diskontní sazby (víme už, že její výše ve jmenovateli s postupem doby také exponenciálně roste a snižuje tak stále rychleji hodnotu peněz s rostoucí vzdáleností do budoucna). Alternativně a možná přesněji lze rostoucí riziko do budoucna promítnout přímo a to konzervativními předpoklady budoucích peněžních toků.Možná vás v souvislosti s obrázkem 1 napadla otázka, jak by to bylo v případě různé délky trvání (životnosti) obou investic. Například, pokud by investice A trvala přesně jen dva roky. Pak bychom totiž mohli koncem druhého roku v případě investice A peníze investovat znovu a ve třetím roce získat příjem, jehož výše by byla tak vysoká, že by v konečném součtu vycházela varianta A z hlediska čisté současné hodnoty celkově výhodněji. Máte pravdu, nicméněznovu vás požádám o trpělivost. Jak již jsem zmínil výše, tohoto problému se dotkneme později v kapitole různá životnost.Vnitřní výnosová míraV úvodu kapitoly jsme u vnitřní výnosové míry zmínili, že i v jejím případě existují určité problémy, které její použití činí problematičtějším než je přístup na základě čisté současné hodnoty. Nejde však o problémy ohledně její nevhodnosti jako v případě paybacku. Vnitřní výnosová míra dává, pokud je použita správně, stejné odpovědi jako čistá současná hodnota. Její problém spočívá spíše v nutnosti dodatečné analýzy, jak ji v kterém případě správně použít a interpretovat. Ale těmto problémům se na těchto stránkách věnovat nebudeme, jde o detailní finanční problematiku, která nás pro naše potřeby nemusí zajímat, pokud se budeme bavit o základní situaci, kdy v současnosti dochází k peněžnímu výdaji a v budoucnu pouze k peněžním příjmům. V ostatních situacích (kdy i v budoucnu bude docházet v jednotlivých letech nebo měsících v úhrnu jak k peněžním příjmům tak výdajům) si při posuzování takové akce bohatě vystačíme s čistou současnou hodnotou. Obrázek 2: Vnitřní výnosová míra - výpočet v Excelu Obrázek 3: Vnitřní výnosová míra - výpočet v Excelu Obrázek 4: Vnitřní výnosová míra - výpočet v Excelu Obrázek 5: Vnitřní výnosová míra - řešitel Vnitřní výnosová míra (angl. internal rate of return) je taková diskontní míra, při které je čistá současná hodnota daného projektu rovna nule. V kapitole perpetuita jsme si v příkladu 2 ukázali, jak v Excelu pomocí řešitele vypočítat výši diskontní míry při ostatních zadaných parametrech. Pokud bychom se vrátili zpět k obrázku 1 výše v této kapitole a měli určit vnitřní výnosovou míru investice B, jak bychom v Excelu postupovali? A pokud budeme mít vypočtenou její výši, jaké závěry z toho pro nás vyplynou?Využijeme soubor, který jste si výše stáhli. (Uvedené obrázky jsou při použití Excelu v rámci Microsoft Office 2007). Obrázek 2 zobrazuje výpočet současné hodnoty, který je pro celý řádek 6 aplikován. Zeleně zapsaná buňka se znaky dolaru $B$4 v Excelu říká, že tato buňka se v celém řádku nemění, zůstává konstantní. Ostatní buňky v řádku 2 a 3 se proporčně ve vzorci při jeho kopírování vpravo posouvají pro tentýž sloupec, kam vzorec kopírujeme. Srovnejte rovnici a vstupující hodnoty pro výpočet diskontované hodnoty v roce 1 na obr. 3.Jako vstupní hodnoty pro výpočet vstupují příslušné hodnoty pro rok 1 a stále stejná hodnota diskontní míry (v téže buňce jako v obr. 2). Přesuňte se, prosím, do buňky B10, kde si všimněte, že její hodnota je součtem všech diskontovaných hodnot v řádku 6. Z definice vnitřní výnosové míry plyne, že budeme hledat její výši takovou, aby hodnota v buňce B10 byla přesně rovna nule. Přichází čas použít řešitele. Obrázek 4 ukazuje, kde řešitele na kartách Excelu 2007 naleznete. V nabídce data (zelená elipsa vlevo nahoře) postupujte, jak ukazuje obrázek 4. Obrázek 5 pak znázorňuje, nastavení dialogového okna řešitele pro výpočet diskontní míry v našem případě. Nastavená buňka v obrázku 5 je buňka kalkulující čistou současnou hodnotu. Tuto buňku při hledání vnitřní výnosové míry nastavujeme na hodnotu nula. Konečně měněná buňka B4 je buňka s hodnotou diskontní sazby (znaky dolarů zde nejsou podstatné, Excel si je doplní při pokliku na příslušnou buňku sám). Tato buňka se bude na základě iterací v Excelu měnit, abychom dostali požadovanou hodnotu čisté současné hodnoty B10 ve výši 0.Po provedení iterací získáváme vnitřní výnosovou míru ve výši cca. 21%. Všimněte si rovněž, že přepočtený payback skutečně odpovídá přesně třem rokům trvání. Přesně po třech letech se investice navrátí, tj. její čistá současná hodnota je rovna požadované nule. Zbývá nám zodpovědět otázku, co nám vypočtená výnosová míra říká a jak nám může pomoci. Nuže půjde o posouzení její výše s váženými průměrnými náklady kapitálu (WACC). Asi již tušíte, že čím vyšší bude vnitřní výnosová míra daného záměru ve srovnání s velikostí jeho WACC, tím lépe a tím přínosnější pro nás daná investice bude.Znovu však zdůrazňuji, možná rizika spojená s touto mírou. Může se totiž stát, že daný projekt může matematicky mít více vnitřních výnosových měr nebo za určitých okolností může při srovnánívnitřních výnosových měr dvou projektů nastat situace, kdy vnitřní výnosová míra projektu A převyšuje její výši u projektu B, ale ČSH projektu A bude vyšší jen v určitém intervalu velikosti vnitřní výnosové míry.

Pokračovat na článek


Finanční výhodnost promo akce, posouzení promo akce

Promo akce Promo akce, vedle jiných důvodů, mohou být nástrojem, jak krátkodobě navýšit tržby a následně i zisk společnosti. Pochopitelně "skutečné" promo akce zpravidla trvají po omezenou dobu,což má psychologický účinek určitého vnitřního tlaku na zákazníka stihnout dobu trvání promo akce a tedy jednat. V minulé kapitole jsme si ukázali základní kámen cenotvorby promo akcí a tím je elasticita poptávky po zboží a službách. Různé úpravy ceny u různého typu zboží a služeb mají různý dopad na celkové příjmy prodávajících subjektů.V této kapitole si ukážeme základní strukturu business case modelujícího vliv změny ceny na poptávané množství zboží a služeb a v kontextu elasticity poptávky pak na celkové příjmy.Zadání pro analýzu pomocí business casePředpokládejme následující zjednodušený případ, kdy prodáváte dva podobné výrobky A a B. U výrobku A na základě analýzy dosavadního vývoje očekáváte nadále denní prodeje ve výši 100 při ceně 20 Kč a u výrobku B očekáváte stabilní trend prodejů 50 výrobků denně za cenu 60 Kč. Jelikož jste zjistili odhad elasticity obou vašich výrobků na internetu ve výši 1,55, uvažujete o krátkodobé úpravě ceny s cílem zvýšit příjmy. Nechcete ale příliš riskovat, změnu ceny proto provedete jen u výrobku B a to na dobu pouze 15 dní (prodáváte každý den v měsíci). Vyzbrojeni znalostí o elasticitě poptávkyvíte, že v případě elastické poptávky (tj. hodnoty vyšší než jedna), je žádoucí cenu snížit. Rozhodnete se tedy snížit cenu výrobku B o 20% ze stávajících 60 Kč na 48 Kč. Víte, že tento tah by měl vést k růstu celkových příjmů (přes 20% pokles ceny) z důvodu (přibližně 1,55 krát) vyššího růstu prodaného množství oproti poklesu ceny, tj. cca. 31% růst. Tento růst půjde na vrub konkurence, u které (pro jednoduchost této ukázky business case) předpokládáte, že vaše snížení ponechá bez povšimnutí. Na druhou stranu jste si dobře vědomi, že zmíněný cca. 31% nárůst prodaného množství půjdei na vrub vašeho druhého výrobku A! Míru kanibalizace z inkrementálních prodejů vyvolaných snížením ceny výrobku B odhadujete na 20%. Jinými slovy, 20% inkrementálního růstu prodejů výrobku B jde na účet snížení prodaných kusů výrobku A. Současně jde o zboží každodenní spotřeby, takže neočekáváte pouze posun spotřeby na dobu promo akce s následným výpadkem spotřeby po jejím ukončení. Má na základěvýše uvedených informací tento krok ke zvýšení tržeb smysl? Jelikož jde o značně krátkodobou akci (15 dní), nebudeme zohledňovat časovou hodnotu peněz.Následující část textu se pokusí naznačit, jak by mohla struktura business case vypadat. Budeme srovnávat očekávané příjmy současného stavu, pokud bychom nic nepodnikli s výsledky zamýšleného proma.Obrázek 1: business case - promo akce Na obrázku 1 vidíme jednu z možných a velice jednoduchých struktur business case pro toto promo. V rámci první tabulky (Scénář 1 a řádky 1 až 5) vidíme očekávaný vývoj bez promo akce. V řádcích 2 a 3 jsou uvedeny očekávané prodeje v následujících 15 dnech obou výrobků.V řádcích 4 a 5 pak očekávané příjmy v souladu s jednotkovými cenami v zadání. Tento scénář srovnáme se scénářem 2 realizace promo akce v následujících dvou tabulkách.Tabulka 2a ukazuje pouze dopad poklesu ceny výrobku B na celkové tržby. V řádku 10 tak vidíme, že tržby tohoto výrobku klesly z 3 tis. denně na 2,4 tis. Kč. Zákazníci by si koupili tyto výrobky tak jako tak i bez poklesu ceny. Tím, že snížíme cenu, tratíme z původní výše prodejů právě 20%, o které jsou nyní výrobky B levnější, tj. 600 Kč denně (20% z 3 tisíc Kč).V tabulce 2b pak vidíme nejzajímavější část analýzy. Jde o inkrementální dopady změn prodaného množství u obou výrobků. U výrobku B na řádku 13 očekáváme růst prodejů o 16 kusů denně (v souladu s jeho elasticitou poptávky) v důsledku poklesu ceny. Již jsme naznačili výše,že v případě elasticity poptávky ve výši 1,55 při 20% poklesu ceny bude očekávaný růst poptávaného množství výrobku B zhruba 31%. K této výši dospějeme dosazením obou hodnot do rovnice elasticity. Současně jsme ale řekli,že z těchto 16 prodaných výrobků B navíc bude zhruba 20% kanibalizováno, tedy těch, které by si naši zákazníci původně koupili ze sortimentu výrobků A, ačkoliv jde o výrobky mnohem dražší. Jsme v tomto ohledu konzervativní s vědomím, že výhodnost promo akce v business case takto silně snižujeme. Vycházíme přitom z úvahy, že snížení ceny nepřetáhne zákazníky pouze od konkurence ale i naše vlastní zákazníky, kteří by jinak koupili výrobek A. Pokles ceny výrobku B některé z nich stimuluje natolik, aby vyzkoušeli za takto sníženou cenu výrobek B, ačkoliv jinak preferují a obvykle nakupují dražší výrobek A. Na řádku 12tedy figurují 3 výrobky A denně, o které tuto výrobkovou řadu snížením ceny výrobku B kanibalizujeme. Pochopitelně procento kanibalizace je otázkou. Vždy bude záviset na míře vaší znalosti trhu, zákazníků a stupni vašeho konzervatismu při sestavování business case. Konzervatismus, tedy určitá opatrnost, je v rámci předpokladů při tvorbě business casesale vždy na místě, především pokud zpracováváte finanční analýzu například jako součást žádosti o úvěr pro banku. Věřte, že konzervativnější odhady pokud možno opřené o historii (dávají-li stále pozitivní výhled) rozhodně působí mnohem věrohodněji a profesionálněji v očích bankéřů, kteří vaši žádost budou posuzovat.Řádek 14 a 15 ukazují inkrementální příjmy obou výrobků. Kanibalizací výrobkové řady A o 3 výrobky denně přicházíme o 300 Kč (řádek 14). Tyto 3 výrobky jsou v rámci inkrementálních 16 v rámci výrobkové řady B. Z těchto 16 inkrementálních výrobků B při nižší ceně 48 Kč vyděláme navíc cca. 700 Kč denně. Srovnáním obou scénářů ve spodních dvou řádcích obrázku 1 vidíme, že při uvažovaných vstupech a zadání vychází lépe promo akci nerealizovat. Uplatněním řešitele v Excelu, při dané kanibalizaci 20% a zadání by musela být elasticita poptávky minimálně 2,15, aby nebyla taková akce ztrátová.ShrnutíV této kapitole jsme si ukázali velice jednoduchý template, jak prakticky finančně posoudit cenovou promo akci pomocí inkrementální analýzy. Základem jakéhokoliv finančního srovnávání je inkrementální (přírůstkový) přístup. Vždy je třeba posuzovat jakoukoliv variantu na bázi kolik získáme navíc nebo o co přijdeme (uvažovanou promo akcí) oproti srovnávané variantě (bez promo akce).

Pokračovat na článek


Průměrné vážené náklady kapitálu, WACC, náklady obětované příležitosti

Náklady obětované příležitosti, průměrné vážené náklady kapitáluV předchozích kapitolách jsme mimo jiné diskutovali o rozdílu mezi subjektivní hodnotou peněz pro nás v daném časovém okamžiku a jejich (z dnešního pohledu) nižší hodnotou v budoucnu. V této kapitole si řekneme, podle čeho ji přesně určíme. Otázku výpočtu necháme na další kapitoly, neboť půjde jen o dosazení správných čísel dosprávného vzorečku.Opakování a shrnutí předchozích kapitolVíme, že pokud posuzujeme jakékoliv budoucí částky k dnešnímu dni, jejich hodnota vztažená právě k dnešku bude pro nás dnes subjektivně nižší, protože dnešní peníze můžeme utratit hned nebo je investovat a něco vydělat. Navíc, vnitřně bychom raději třeba měli to či ono hned a ne až za rok. Odložení spotřeby do budoucna nás "vnitřně" zkrátka něco stojí. O co tedy bude námi subjektivně vnímaná hodnota dnešní tisícikoruny vyšší než hodnota tisícikoruny za rok? A analogicky, o kolik bude námi vnímaná hodnota tisícikoruny v budoucnu nižší oproti tisícovce v peněžence dnes? Na tuto otázku jsme v kapitole věnované časové hodnotě peněz a jejímu vztažení k jednotné bázi zmínili výnos, který můžeme investováním této částky získat. Shrnuli jsme, že jakákoliv budoucí částka tento výnos v sobě už z našeho pohledu implicitně obsahuje. Tedy ještě to upřesníme, je to jakýkoliv očekávaný výnos, který můžeme a jsme ochotni v současné situaci s našimi penězi dosáhnout při daném stupni rizika takové investice, očekávané inflaci (inflační prémie) a při daných nákladech na převod zpět na peníze (prémie za likviditu). Tyto faktory (přirážky) požadované úrokové míry jsme shrnuli v kapitole věnované nákladům peněz. Jinými slovy všechny tyto faktory vstupují do výše výnosu, který budeme jako investoři požadovat, abychom danou částku investovali a raději si za ní dnes třeba něco nekoupili. (Obráceně, pokud si peníze půjčíme, budou tyto faktory určovat výši našeho nákladu na vypůjčení peněz). Nemusí to být tudíž jen úrok, může to být výnos z růstu cen akcií, výnos z dluhopisů, atd. pokud jsou vyšší než úrok a pokud se nebojíme příliš velkého rizika neúspěchu naší investice (tedy pádu jejich cen a z toho plynoucí ztráty). V takovém případě, pakliže máme velkou averzi k podstupovanému riziku, budeme investovat do méně výnosných investic, které ale slibují mnohem větší pravděpodobnost takového výnosu. Zkrátka každý z nás je jiný. Někdo se bojí riskovat více někdo méně, podle toho takémůže někdo dosahovat vyšší výnos (nebo v opačném případě ztrátu) z akcií než někdo jiný ze svých peněz u banky. Každopádně každý máme svou investiční strategii, někomu vynáší jeho investice a podnikání více, jinému méně.Proto hodnota budoucí tisícikoruny bude oproti tisícovce dnes u každého z nás různě menší. Bude výrazněji nižší, o co lepší jsme investoři, tj. o co vyšší obecně dosahujeme ze svých investic výnos. Čím je totiž někdo schopnější investor, tím více vydělá a o to víc bude pro něj mít dnešních 1000 Kč vyšší subjektivní cenu, respektive budoucí tisícovka nižší cenu, než u jiného, kdo výnosy příliš neřeší a nechává všechny své peníze třeba jen na běžném účtu s minimálním úrokem. Důvodem je právě vyšší anticipovaný výnos v budoucí tisícovce u dobrého investora, po jehož vyloučení při převodu hodnoty peněz na současnou bázi bude její hodnota nižší než u průměrného investora. Pochopitelně že se ve financích předpokládá,že nejsme úplně hloupí, a když můžeme, tak (kromě určitého množství potřebných volných peněz ke každodenním transakcím z minulé kapitoly) přebytečné peníze máme nějakým způsobem zainvestovány podle naší averze k riziku, potřeby likvidity apod. Jinými slovy se předpokládá, že chceme zbohatnout v rámci naší povahy a strachu z rizika co nejvíce a investujeme tak peníze co nejvýnosněji v rámci vnitřních rizikových mantinelů každého z nás. Někdo investuje své úspory do banky, jiný do rizikovějších akcií. Takže rozdíl mezi nominální hodnotou peněz v budoucnu a jejich přepočtenou současnou hodnotou k dnešnímu dni není pouze úrok v bance, ale jakýkoliv případný vyšší výnos, kterého jsme schopni a ochotni dosahovat. U každého z nás tak půjde o specifickou a jinou hodnotu, navíc z různých typů investice (vklady v bankách, dluhopisy, akcie, komoditní trhy, kurzové investice, reality...).Při určení toho, jak nebo podle čeho stanovit konkrétně onen implicitní výnos v budoucích penězích a jeho vyloučením zjistit současnou hodnotu, bude v prvé řadě záviset na tom, zda jste běžný člověk, který má své úspory v bance, náruživý investor obchodující na burze, živnostník nebo vlastníte firmu. Dosahovaná výnosová míra v každém z těchto případů bude jiná a to primárně z důvodu různého podstupovaného rizika, takže velkou roli při hledání vhodné alternativy hraje váš postoj k riziku. V každém z uvedených příkladů intuitivně jakoukoliv investici srovnáváte s určitou alternativou, které co do výše výnosudosahujete. To znamená, že v případě "obyčejného člověka", který se všemožně vyhýbá riziku (na burze by kromě zisku mohl o část peněz snadno přijít) a má úspory v bance, srovnává alternativní varianty s dosahovaným výnosem (úrokem) v bance. Investoři na burze mají povědomí o své výnosové míře a srovnávají investice s ní. V případě živnostníka, který financuje svá aktiva pouze vlastními zdroji (tj. počátečním vkladem a reinvestovanými zisky), pokud sleduje a zná míru svého výnosu z podnikání, srovnává, zda mu nová investice pomůže tuto celkovou míru zvýšit. Pokud nebude dosahovat úrovně jeho průměrného výnosu z podnikání, pak tuto průměrnou míru bude taková investice tlačit dolů. Je-li moudrým manažerem, takovou investici zavrhne. Pokud svou míru výnosu nezná, posuzuje (nebo by alespoň měl posuzovat) očekávanou míru výnosu k jiným variantám investování svých peněz při obdobném riziku a zpravidla tak i obdobné míře výnosu. Zkrátka srovnáváme s tím, čeho dlouhodobě dosahujeme, s nějakou naší obvyklou výnosovou mírou. Pokud se domníváme, že daná investice při svém riziku vzhledem k naší povaze je lukrativní, tzn. její výnosnost (míra výnosu) je vyšší, než na jakou jsme obvykle "zvyklí", je šance, že do takového podniku půjdeme (alespoň z ekonomického hlediska). Mimo to pochopitelně balancujeme mezi výší výnosu a výší rizika a hledáme onen mezní bod, kam až jsme z hlediska očekávaného výnosu ochotni s výší rizika zajít. V případě firem s řadou aktiv financovaných částečně vlastním kapitálem (vlastními zdroji), částečně úvěry, je situace komplikovanější. Dosud jsme se totiž bavili výhradně o investování vlastních peněz, nikoli půjčených. U půjčených peněz je většinou jasné, jaký je jejich náklad. U půjček od bank, úvěrů, leasingu známe náklad každé vypůjčené koruny formou stanoveného úroku. Takže v případech, kdy máme aktiva financována jednak vlastními zdroji ale i cizími zdroji (přes úvěry, leasing, půjčky atp.) bude záležet na struktuře financování, tj. v jakém poměru jsou financována naše aktiva vlastními zdroji a jakým poměrem cizími zdroji. Současně je teoreticky správné posoudit, zda některá aktiva nejsou nezbytná pro naše podnikání a jak zacházet s těmi cizími pasivy, kterým jednoznačně nelze přiřadit explicitní náklad ve formě úroku (např. závazky z obchodních vztahů). S nimi je pak potřeba zacházet určitým specifickým způsobem podle jejich povahy. Jsme na tenkém ledě, pod kterým je hluboká voda s teorií stanovení diskontní míry. Pro naše praktické podnikatelské účely nemá smysl rozhodně tyto hloubky prozkoumávat. Přesto se některé základní informace dozvíte v sekci diskontní míra, neboť pro investiční posuzování bude nezbytné, abyste určitou základní znalost obdrželi.Pro tuto chvíli stačí, když budeme chápat, že cizí kapitál (cizí zdroje, tj. dluhy) mají explicitní náklad, který známe ze smluv. Jde nejčastěji o úroky. Pokud jde o vlastní zdroje, které vkládáme do podnikání nebo reinvestujeme ze zisků, budeme jejich budoucí hodnotu posuzovat přes výnos, který lze alternativně získat jinak (při podobné míře rizika). Jde sice o dosti zjednodušený přístup, ale jeho zjednodušení rozhodně neznevažuje jeho správnost! Připravili jsme si půdu pro představení nesmírně důležitého ukazatele a tím jsou vážené průměrné náklady kapitálu (WACC).Nyní vám položím následující otázku. Řekněme, že jste investovali své úspory ve výši 200 tis. Kč do banky A, která nabízí čistý úrok (po zdanění) 2,1%. Kdybyste neinvestovali do této banky, investovali byste do jakékoliv jiné banky na trhu, které ale nabízí čistý úrok po zdanění pouze 2%. Do ničeho jiného investovat nechcete, protože víte, že při nedávné krizi přišlo spoustu lidí o velké peníze na rizikových akciových trzích. Na investici do realit máte příliš málo, než aby se vám administrativní náklady spojené s nákupem pozemku vrátily. Budete tedy posuzovat pouze současnou investici při výnosu 2,1% s analogickou investicí za 2%. Váš výnos budou ony 2,1%, nicméně mohli jste bývali uložit své peníze i za 2%. Naštěstí nejste hloupí a líní, zjistili jste si mezi bankami potřebné a našli jste si tu nejvýhodnější investici. Kolik jste vydělali, jaký je váš "zisk"? Cítíte, kam vás směřuji? Pokud srovnáme obě varianty, náš inkrementální (dodatečný) zisk, o který zbohatneme navíc oproti variantě, kdy bychom investovali do jakékoliv jiné banky s výnosem pouze 2%, je v tomto finančně-ekonomickém pojetí 0,1% (2,1% - 2,0%). Těch 0,1% je to, oč vyděláte více oprotisituaci, pokud byste se nepídili, která banka vám nabídne za vaše peníze nejvíce. Všimněte si, že na 2,0% (ač jde také o výnosovou míru výnosu, výnosový úrok) je pohlíženo jako na "náklad"! Odečítáte ho při srovnávání s vámi vybranou variantou vkladu v bance A při 2,1% výnosu. Takže i na alternativní (druhý) nejvyšší výnos se v ekonomii a financích při srovnávání variant díváme jako na určitý náklad. Za chvíli ho pojmenujeme nákladem obětované příležitosti. Ale nejprve hurá k průměrným váženým nákladům kapitálu. Průměrné vážené náklady kapitálu (WACC) - první částPrůměrné vážené náklady kapitálu označované i v české praxi zkratkou WACC (weighted average cost of capital) představují, jak název napovídá, vážený průměr nákladů vašeho kapitálu. Co si pod tím představit? Řekli jsme, že peníze (jejich vypůjčení) má své náklady. Pokud si od banky půjčíte peníze, musíte zaplatit úrok. To je explicitní náklad peněz, je jasně stanoven v úvěrové smlouvě, je zřejmý. Pokud vložíte peníze do podnikání i vy sami, i vy ponesete určitý náklad, ač to vypadá na první pohled divně. V tomto případě nejde o explicitní, ale implicitní náklad, neboť jste se pustili do podnikání, abyste také vydělali! Abyste vydělali (mnohem) více, než například investicí vašich peněz v bance. Proto ani vaše vlastní investované peníze do podnikání nejsou z tohoto ekonomického pohledu zadarmo, bez nákladů! Cítíte analogii s předešlým případem investice do banky A při 2,1% úroku oproti 2% výnosům u ostatních bank? Tím, že investujete čas i peníze do podnikání, očekáváte určitě vyšší výnos než jinde. Podnikání je analogií vkladu do banky A (oproti nižším výnosům pokud byste nepodnikali a peníze třeba jen někam uložili).Vtip je v tom mít na paměti neustále jednu věc a tou je srovnávání. Též v podnikání máte možnost volby a co víc, většinou mnoho voleb jak dál, jak věci řešit atd. Pokud tedy investujete své peníze, auto nebo cokoliv jiného do podnikání, srovnáváte tento výnos s jinou nejlepší alternativou, kam jste peníze nebo jakékoliv jiné aktivum mohli investovat jinam (stejně jako jsme výše srovnávali výnos u banky A a ostatních bank). To je motorem vašeho úspěchu! Srovnávat a hledat nejlepší (nejvýnosnější) způsoby jak se svými penězi naložit. Nejvýnosnější nerealizovaná alternativa vaší investice, její výnos, je vaším nákladem, nákladem vašich vlastních investovaných peněz!Ekonomové tyto implicitní náklady nazývají náklady obětované příležitosti, anglicky opportunity cost. Na první pohled to vypadá dost nepochopitelně a šíleně akademicky, ale jde o naprosto klíčový prvek pro jakýkoliv investiční management. Náklady obětované příležitostiPokud má člověk někdy něco hodnotit, vždy tak může činit jen na základě srovnání. Bez srovnání neexistuje hodnocení a ani možnost něco zlepšovat. Když byste si půjčili peníze jen od banky při daném úroku, vaše firma by prosperovala, jen pokud by její výnos (míra čistého výnosu na jednu půjčenou korunu) přesahovala náklad na tuto jednu půjčenou korunu u banky (tj. úrok). (Zatím se neznepokojujte, jak se co přesně počítá, teď jde o pochopení logiky!)Srovnáváte. Srovnáváte a to vám ukazuje, jestli kráčíte při svém podnikání správným směrem nebo nikoliv. Stejným způsobem se díváte i na své peníze, auto atp. Auto můžete třeba někomu půjčit nebo prodat a utržené peníze investovat jinam než do vaší firmy. Totéž platí o penězích. Pokud byste nepředpokládali, že za všechny ty nervy kolem dostanete víc než třeba vkladem v bance nebo investováním do akcií, asi byste dávno nepodnikali. Srovnáváte! Srovnáváte váš výnos z vašich peněz proti nejlepší možné alternativě! Pokud jednáte racionálně,musí být výnosy z investice vašich aktiv do vaší firmy vyšší než jakákoliv obdobně riziková investice jinde. Opportunity cost (náklady obětované příležitosti) jsou tak totéž co explicitně stanovené náklady vašich věřitelů (např. bank), jen nejsou na první pohled vidět. Znovu zopakuji, důležité je srovnávat. Srovnávat alternativy! Hledat ke všemu alternativu a tu srovnávat s naší investicí. Pokud si zapamatujete, že vždy je třeba srovnávat, budete automaticky po určité době s rostoucí praxí tušit, jaké náklady obětované příležitosti v tom kterém případě kde použít a jaká bude zhruba jejich výše.A jak jsem uvedl v příkladě banky A a ostatních bank s různým výnosem, při hledání zisku v rámci tohoto srovnávání jde o rozdíl mezi naší (ideálně vyšší) výnosností a výnosností druhé nejlepší alternativy takové investice (jejíž výnos ale může být srovnatelný, díky konkurenci na trhu a tlaku k vyrovnávání výnosových měr u investic s obdobným rizikem). Investovali jsme v bance A při 2,1% výnosu s alternativou investovat v ostatních bankách při 2,0% výnosu. Fakticky jsme vydělali jen 0,1% při srovnání těchto dvou variant. Jistě, lze srovnávat i tyto 2,1% s variantou, že necháme peníze doma v matraci. Jenže toto rozhodně není vhodná srovnatelná varianta našeho investování! Pokud nebudeme dodržovat podmínku srovnání s nejvýnosnější alternativou podobného rizika, pak k sobě sice budeme hodní, naše analýzy budou vycházet hezky, ale po čase naše výsledky chodu firmy rozhodně tak hezky vypadat nebudou! Varuji předem! :-)V budoucích sekcích budete mít možnost si problematiku nákladů obětovaných příležitosti více "osahat". Seznámíme se s problémy jejich určení a budete mít možnost si sami vyzkoušet, jak moc ovlivňují výsledek našeho rozhodnutí prostřednictvím výše diskontní míry.Průměrné vážené náklady kapitálu (WACC) - pokračováníAktiva firem ale i živnostníků a vlastně i řady domácností jsou financována nejen vlastními zdroji (vlastním kapitálem v účetním pojetí) ale i půjčkami od bank, které vám pomohly tato aktiva (tj. auta, stroje, nemovitosti, cokoliv co používáte při podnikání) získat. To co máte, co používáte při svém podnikání, jstezískali buď tak, že jste v počátcích nebo i později v průběhu své činnosti investovali vlastní peníze, nářadí, nemovitost atp., abyste mohli začít nebo jste později reinvestovali vaše zisky a z nich vaše firma a aktiva dále rostla. Takto je část vašich celkových aktiv financována vašimi vlastními zdroji (vlastním kapitálem). Druhou formou financování vašich aktiv jsou například půjčky od bank, máte auto na leasing, získali jste peníze na směnku. Jde o cizí zdroje (cizí kapitál).V předchozím textu jsme se seznámili s náklady obětovanými příležitosti, což jsou implicitní náklady z druhé nejlepší alternativy k dané investici při podobném riziku. Víme také už, že cizí úročené zdroje (závazky) i vlastní zdroje (vlastní kapitál) nesou náklad. U závazků (půjček, úvěrů, leasingu atp.) jsme schopni tento náklad kvantifikovat podle úvěrových smluv, leasingových smluv atd. jako určitý úrok, u vlastních zdrojů pak výnosemnejlepší alternativy investice těchto aktiv při podobném riziku. Pakliže máme takové hodnoty nákladů obou zdrojů financování k dispozici, potom se dá odhadnout vážený průměr jednotlivých nákladů financování našich celkových aktiv, což je právě ukazatel WACC. Pro názornost si to demonstrujme na následujícím příkladu (znovu zdůrazňuji, jde o první ilustrativní seznámení s pojmem průměrné vážené náklady kapitálu s výrazným zjednodušením pro pochopení nefinančníkem!)Příklad 1Řekněme, že naše aktiva při podnikání jsou auto v tržní ceně 210 tis. Kč, bruska parket v tržní ceně 80 tis. Kč a počítač v aktuální ceně 10 tis. Kč. Tato aktiva v celkové výši 300 tis. Kč jsou financována vlastními zdroji ve výši 210 Kč a úvěrem u banky ve výši 90 tis. Kč. Jinými slovy,auto jsme vložili do podnikání vlastní, bylo naše a teď je součástí majetku naší firmy, na brusku a počítač jsme si půjčili u banky 90 tis. Kč při 5% úroku ročně. Jaký bude průměrný náklad kapitálu naší firmy?Z hlediska financování našich aktiv (pasiva v bilanci) činí vlastní zdroje 70% (210 tis. Kč /300 tis Kč), cizí zdroje 30% (90 tis. Kč /300 tis. Kč). Co se týká cizích zdrojů (úvěr od banky ve výši 90 tis. Kč), jeho explicitní náklad činí oněch 5% ročně. Víme už, že i naše auto investované do firmy nese náklad, ačkoli je naše a my za něj nikomu nic přímo neplatíme. Neplatíme, ale mohli bychom za něj něco získávat, pokud bychom ho třeba pronajali a nepodnikali s ním. Za 5% úvěr máme počítač a brusku a i s jejich pomocí dosahujeme zisku. Stejné je to i s autem. I ono nese svůj náklad (kromě účetních odpisů) z finančního pohledu rovněž ve formě ušlého výnosu z jeho pronájmu. Ekonomové se na tento ušlý výnos dívají jako na náklad obětované příležitosti. Měli bychom z pronájmu našeho auta rovněž nějaký výnos stejně tak, jako nám auto v současné chvíli pomáhá dosahovat výnos při podnikání. Proto proti aktuálnímu výnosu z podnikání postavíme alternativní výnos například z jeho pronájmu nějaké organizaci nebo z jeho prodeje a investici peněz do akcií nebo čehokoliv jiného, snadno realizovatelného s podobnou mírou rizika. Řekněme, že máme možnost auto pronajmout a jeho čistý výnos pro nás by tak činil 16 800 Kč ročně. To by znamenalo míru výnosu auta z této alternativy 8% (16,8 tis. Kč / 210 tis. Kč). Těchto 8% tedy bude náklad obětované příležitosti automobilu. Obětujeme výnos této varianty pronájmu tím, že auto využíváme jinak. Pojem jinak zde znamená naší současnou podnikatelskou činností. U počítače i brusky v celkové hodnotě 90 tis. Kč je to snadné. Tam víme přesně jejich náklad financování cizími zdroji (5%).Máme tedy podstatné informace pro odhad zatím zjednodušených průměrných vážených nákladů kapitálu (bez zakomponování daňového štítu). Zkuste selským rozumem spočítat jejich výši a odvodit vzorec.Rovnice 1: průměrné vážené náklady kapitálu - základní zjednodušená rovnice neobsahující daňový štítDosazením výše uvedených údajů dostáváme odhad průměrných vážených nákladů kapitálu ve výši 7,1% (0,7*8+0,3*5). V budoucím textu se k WACC vrátíme a prohloubíme naše povědomí o tomto ukazateli zahrnutím například daňového štítu, diskuzí o výpočtu vah obou složek kapitálu a hlubším objasněním jeho role. Můžete si být jisti, že role WACC při posuzování hospodaření naší firmy a u investičních analýz bude klíčová (spolu s implicitními náklady obětované příležitosti, jejichž prostřednictvím určujeme ony "skryté" náklady vlastního kapitálu, které do výpočtu průměrných vážených nákladů kapitálu vstupují).ShrnutíShrnu-li dosud uvedené, výše implicitně zahrnutého výnosu budoucích peněžních částek se bude značně lišit případ od případu. Pokud jste fyzická osoba, která nepodniká a má své úspory uložené v bance, jde pouze o implicitní náklady obětované příležitosti z druhé nejlepší alternativy investování těchto vašich peněz (při obdobném riziku). Vzorec WACC bude platit i pro vás, WACC bude roven přesně vašim nákladům obětované příležitosti (růžová bublina v rovnici 1). Pokud podnikáte a kromě vlastních zdrojů máte svá aktiva financována i cizími zdroji (úvěry, půjčky. leasing...), pak půjdev souladu s uvedenou rovnicí WACC o vážený průměr implicitních nákladů obětované příležitosti u vlastního kapitálu a explicitních nákladů cizího kapitálu (především úroky).Při srovnávání variant představují výnosy druhé nejlepší a obdobně rizikové investice náklad obětované příležitosti. Toho budeme využívat v souvislosti s WACC. Takový výnos tedy bude vstupovat do výpočtu WACC jako náklady vlastního kapitálu. V sekci diskontní míra si ukážeme v průběhu jednotlivých kapitol, jak problém s určením nákladů vlastního kapitálu řešit.

Pokračovat na článek


Směnka jako cenný papír. Jak se provádí převod směnky?

Převod směnky může mít dvě podoby. Převod postoupením směnky a převod pomocí rubopisu. Rubopis představuje zápis na zadní straně směnky a nabízí celou řadu doložek, které mohou výrazně omezovat povinnosti původního majitele k budoucím nabyvatelům směnky.Převádění směnekV první řadě si je třeba uvědomit, že převádět lze pouze směnku, která to nemá již přímo ze své povahy zakázáno. Jde především o směnky na jméno, které navíc vylučují převoditelnost rubopisem nebo jinou doložkou. Taková směnka může být převedena pouze klasickou právní cestou, tedy prostřednictvím postoupení podle občanského zákoníku. Ve všech ostatních případech již je možné směnku libovolně převádět pomocí rubopisu (indosament). Jde o velice aplikovaný a využívaný způsob převodu směnku.Jak probíhá převod směnky postoupením?Jde tedy o směnky na jméno, které jsou opatřeny doložkou „nikoli na řad“. Ty mohou být převedeny pouze písemnou smlouvou a to smlouvou o postoupení pohledávky. Budoucí majitel směnky (postupník) přebírá všechna práva postupitele (původního majitele směnky). Na rozdíl od převodu rubopisem, kdy nový majitel získává práva vyplývající ze směnky. Postoupení všech práv představuje situaci, kdy dlužník může uplatňovat vůči novému majiteli směnky námitky, které měl v době převodu vůči původnímu majiteli. Ručení za směnku má postupitel do výše přijaté úplaty za směnku s úroku pouze v takovém případě, že se k tomu písemně postupníkovi zaváže. Celý proces postoupení není v praxi příliš využíván. Více se využívá rubopisu a jednotlivých doložek.Jak probíhá převod směnky rubopisem?Jelikož je směnka cenným papírem, je možné s libovolně nakládat. Převod pomocí rubopisu funguje následovně. Majitel směnky (indosant) napíše na rub směnky indosační doložku a směnka následně může být předána novému majiteli (indosatář). V tu chvíli přecházejí všechna práva spojená se směnkou na nového majitele směnky. Všechny pohledávky, které jsou se směnkou spjaty jsou tímto rubopisem převedeny. Indosační doložka v praxi představuje příkaz, že dlužník má zaplatit novému majiteli směnky. Tento příkaz (indosament) musí být bezpodmínečný. Pokud se v tomto indosamentu objeví jakákoliv podmínka či podmínečná skutečnost, indosament platí dále, ale informace o podmínce se vypouští.Právně se na takové podmínky totiž nebere ohled. Indosament plní tři základní funkce. Jde o převod práv ze směnky, kdy původní majitel ztrácí a nový majitel nabývá těchto směnečných práv. Dále jde o garanční funkci, jelikož každý indosant (pokud je jich více – směnka byla vícekrát převedena na nového majitele) se stává nepřímým dlužníkem. Jde o to, že každý pozdější majitel má v předchozím majiteli garanci. Garanci ve smyslu přijetí a zaplacení směnky aktuálnímu majiteli. Pokud tedy hlavní dlužník neposkytne plnění, obrací se majitel směnky na předchozí majitele. Tuto skutečnost je však možné vyloučit pomocí rubopisu vylučujícího odpovědnost.Třetí funkcí indosamentu představuje legitimace. Je nutné, aby řada indosamentů (pokud je jich více) byla nepřerušená. Jde o stanovení pořadí jednotlivých vlastníků a jejich bezpečné kvalifikace. Pokud je řada nepřetržitá není nutné jakkoliv prokazovat nabytí směnky. Jde o legitimní právní nabytí. Pro bezproblémové nakládání s převedenou směnkou je vhodné, aby indosament obsahoval jasnou identifikaci původního a následujícího majitele, datum, převodní místo, přesné označení převodu práv a podpis. Nejde o povinné náležitosti směnky (k těm patří třeba i pouze podpis a částečné vyplnění v podobě převodu práv na nového majitele), avšak výrazně pak usnadňují identifikaci jednotlivých převodů a dávají celé transakci potřebnou přehlednost.Možnosti převodu právFakticky jde vždy o rubopis. Nabízí se možnosti, jak pomocí nejrůznějších doložek utvářet převod směnky k obrazu svému. Základním je bezesporu přímý rubopis. Přímý rubopis neboli rektaindosament představuje omezení odpovědnosti indosanta a to pouze na osobu, na kterou směnku převádí. V praxi se využívá nejčastěji formulace, že jde o převod výlučně na danou osobu či doložky s uvedením „nikoli na řad“. Tímto je směnka stále dále obchodovatelná, avšak původní majitel směnky je zbaven odpovědnosti vůči dalším majitelům. Majitel směnky, který tedy uvede do doložky rektaindosament ví přesně, kdo po něm může případně peníze chtít jako po nepřímém dlužníkovi. Je to pouze ta osoba, na kterou on přímo směnku převedl. Pokud dojde k dalšímu převodu, tento původní majitel již nevstupuje jako nepřímý dlužník do vztahu.Další možností u rubopisů a doložek je rubopis vylučující odpovědnost. Zákon stanovuje, že indosant ručí za přijetí a zaplacení směnky, jak jsme si uvedli. Avšak při využití doložky ve smyslu „bez závazků“ je možné se této ručitelské funkce zbavit. Takovou doložkou se zbaví původní majitel směnky všech závazků vůči všem následujícím indosatářům. Předchozí majitelé směnky však stále figurují jako nepřímí dlužníci. Těch se doložka u daného majitele netýká. Jako poslední využívanou možností jsou doložky fungující na principu legitimity. Jde o to, že je nějaké osobě umožněno, aby vlastním jménem vykonala směnečné úkony. Fakticky jde pouze o převod plné moci, které představují zmocňovací a zástavní rubopisy.Související zákony:358/1992 Sb. Notářský řád591/1992 Sb. Zákon o cenných papírech191/1950 Sb. Zákon směnečný a šekový---------------------------------------------------Upozornění: Tento text je informační, v praxi je třeba se řídit veškerými zákony, které pro směnky platí.

Pokračovat na článek


Svět se mění, směnky zůstávají

Směnky jsou běžnou součástí dnešního života. Směnka vlastní je ideální zajištění pro menší půjčky. Cizí směnka pak může pomoci při získání vyšší důvěryhodnosti. Směnky jsou stálé a nepodléhají změnám v zákonech ani politické garnituře. I tak by se dala popsat situace, jak v současnosti fungují směnky.Směnky jsou běžnou součástí dnešního života. Směnka vlastní je ideální zajištění pro menší půjčky. Cizí směnka pak může pomoci při získání vyšší důvěryhodnosti. Směnky jsou stálé a nepodléhají změnám v zákonech ani politické garnituře. I tak by se dala popsat situace, jak v současnosti fungují směnky.Ty totiž vycházejí z šekového směnečného zákona, který vešel v platnost již v roce 1950. Samozřejmě byl několikrát novelizován a upravován, avšak hlavní aspekty a podmínky směnky jsou stále stejné. Možnou novinkou by se dalo označit to, že směnky jsou řazeny k cenným papírům, avšak to je tak jediné, co je v zákoně o cenných papírech o směnkách uvedeno.Směnka – nejjednodušší forma půjčkySměnka je opravdu jednou z nejsnazších forem půjčování peněz. Obvykle v době recese a krize se právě směnky dostávají do popředí pro jejich faktickou jednoduchost, ale také díky jasné vymahatelnosti. Právě díky své jednoduchosti nabízejí směnky ideální zajišťovací nástroj, protože stačí splnit základní kritéria a prvky, které směnka musí obsahovat, a právní vztah je uzavřen. Žádné právní kličky, žádné doplňkové informace psané malým písmem. Nic takového na směnce není. Směnkou je totiž vše, co splňuje určité náležitosti.Náležitosti směnkyV praxi se používají dva druhy směnek. Směnky vlastní a cizí. Základní rozdíl je patrný již v názvu obou zajišťovacích produktů.Na směnce vlastní se musí vyskytovat text „za tuto směnku zaplatím“Naopak na směnce cizí je obvykle napsáno „za tuto směnku zaplaťte“.Z jednoduché logiky věci je pak jasné, že:Směnku vlastní vystavil sám dlužník ve prospěch věřiteleTo by byla první náležitost směnky. Dále jde o prvky, které jasně určí práva a povinnosti, které ze směnky vyplývají.Jde především o:přesné označení, že jde o směnkubezpodmínečný slib zaplatit určitou peněžní částku (viz předchozí odstavec)údaj o splatnosti a místa, kde bude zaplacenojméno toho, komu bude zaplacenodatum a místo vystavení směnkyspecifikace výstavce a jeho podpis (u směnky vlastní)Pokud jsou na směnce uvedeny tyto náležitosti, stává se platnou. Nezáleží na velikosti papíru, druhu papíru ani faktickém vyhotovení směnky. Jde o obsah. Pokud je obsah právně v pořádku, může být směnka vyhotovena, sepsána i na balícím papíru od salámu.Druhou možností je využití směnky cizíJedná se o nepatrně složitější finanční vztah, ale vyhotovení je skoro identické. V praxi je využití směnek cizích více preferováno. U směnky cizí vstupují do právního vztahu tři osoby – výstavce (dlužník), směnečník a věřitel. Věřitel je stejně jako u směnky cizí ta osoba, která dostane zaplaceno. Fakticky jde pak o stanovení na směnce cizí od výstavce směrem ke směnečníkovi, aby v daný okamžik zaplatil věřiteli. Povinné náležitosti jsou shodné pouze s tím rozdílem, že je nutné specifikovat osobu směnečníka a výstavce.Důvod používání směnky cizíSměnečníkem může být stanoven kdokoliv a ani se o tom nemusí dozvědět. V době výplaty pak přijde věřitel za směnečníkem a požaduje zaplacení. Směnečník má v tu chvíli právo směnku odmítnout, nebo zaplatit. Pokud zaplatí, směnka je předána a může být zničena. Pokud se rozhodne nezaplatit, věřitel jde za výstavcem směnky a ten se stává dlužníkem. Proč tedy vůbec směnečník ve vztahu vystupuje? Může to mít několik důvodů. Prvním důvodem může být určitá důvěryhodnost směnečníka, který na rozdíl od výstavce může mít vysoký společenský kredit a je s výstavcem v dobrém vztahu, takže věřitel je ochoten přistoupit na takový závazek.Kdy používat směnky?Používání směnek může být účinné a výhodné pro obě strany, ovšem pouze tehdy, pokud se obě strany chtějí chovat podle zákona. Pro věřitele představuje směnka jasný právní vztah, bez kliček a ukrytých problémů. U soudu představuje směnka neoddiskutovatelnou pravdu, takže je velice snadno vymahatelná. Proto slouží směnky k zajišťování nejrůznějších menších půjček třeba i mezi rodinnými příslušníky či přáteli. Zkrátka taková zadní vrátka.O směnkách příště:Ne vždy jsou však obě strany jednat podle zákona, v ten okamžik vzniká zásadní problém směnek jako takových. V příštích dílech se budeme tedy věnovat vašim dotazům, které vás ohledně směnek zajímaly:Směnky, ověřování jejich pravosti, prokazování pravosti podpisu, předložení směnky k placení a právo postihu.Související zákony:358/1992 Sb. Notářský řád591/1992 Sb. Zákon o cenných papírech191/1950 Sb. Zákon směnečný a šekový---------------------------------------------------Upozornění: Tento text je informační, v praxi je třeba se řídit veškerými zákony, které pro směnky platí.

Pokračovat na článek


Máte dobře nastavenou sazbu elektřiny? Pokud, přicházíte o peníze

Tisíce zákazníků z řad domácností a firem platí za elektřinu více, než musejí. Důvodem je špatně nastavená distribuční sazba. Zákazníci, kteří elektřinu využívají k ohřevu vody nebo k vytápění, přitom mohou snadno získat 8 až 22 hodin levnějšího proudu.Distribuční sazba odráží, jakým způsobem je v odběrném místě elektřina využívána. Asi 65 procent domácností má sjednanou sazbu D02d. Ta je výhodná v případě, kdy zákazník elektřinou svítí a používá ji k napájení běžných spotřebičů, jako je třeba lednička, televize, pračka a podobně. Ve chvíli, kdy se však domácnost rozhodne ohřívat vodu v elektrickém bojleru nebo vytápět přímotopy, se tato distribuční sazba stává nevýhodnou. To samé platí i naopak.Asi 20 % domácností nemá správnou sazbuKdyž se domácnost nebo podnik rozhodne optimalizovat své účty za elektřinu, má několik možností. Změnit dodavatele, začít využívat úsporné spotřebiče nebo zkontrolovat, zda má nastavenou správnou distribuční sazbu. „Díky osvětě se situace mění k lepšímu. Přesto lze říci, že špatně nastavenou sazbu může mít až 20 % zákazníků,“ upozornil Michal Eisner, nezávislý konzultant a odborník na energetiku.Jeho slova potvrzuje i energetická poradkyně Jana Poncarová z projektu EnergetickaPoradna.cz. „Běžně se setkáváme s tím, že spotřebitelé nevedou v patrnosti, jakou distribuční sazbu využívají. Například mají stále sazbu určenou pro přímotopy, ale elektřinou jen svítí. V takovém případě platí zbytečně vysoký poplatek za rezervovaný příkon.“Například v distribučním regionu E.ON je u sazby D45d určené pro přímotopy poplatek za rezervovaný příkon v případě jističe 3 x 25 A stanoven na 248 korun měsíčně. U distribuční sazby D02d zaplatí domácnost 63 korun.Ušetříte až několik tisíc korun ročněVětší finanční ztrátu zaznamenají domácnosti nebo podniky, které mají sjednanou distribuční sazbu určenou pro běžnou spotřebu, ale elektřinu začnou využívat i k ohřevu vody nebo vytápění. Typickým příkladem je domácnost, která začne občasně používat přímotopy. Místo toho, aby přešla na sazbu D45d, která umožňuje odebírat po dobu 20 hodin denně levnější elektřinu, nadále zůstává u běžné sazby. „Předpokládejme, že taková domácnost spotřebuje zhruba 8 MWh elektřiny za rok. V případě distribuční sazby D02d zaplatí ročně kolem 35 000 korun. Kdyby přešla do výhodnější sazby určené pro přímotopy, zaplatí asi 24 000 korun,“ vypočetl Petr Woff, analytik serveru CenyEnergie.cz.Volba správné distribuční sazby tak může pro zákazníka znamenat zbytečnou ztrátu nebo naopak úsporu v řádu desítek procent. Netýká se to ale jen změny způsobu využívání elektřiny. Zásadní rozdíly lze pozorovat i u nejběžnějších typů sazeb D01d a D02d. Tyto sazby jsou určené pro domácnosti, které elektřinou jen svítí a nepoužívají ji k vytápění nebo ohřevu vody.Cenový rozdíl mezi dvěma typy takzvaných jednotarifních sazeb potvrzují také sami dodavatelé. „Rodinný dům se spotřebou zhruba 5 MWh zaplatí za elektřinu v distribučním regionu E.ON v rámci sazby D01d asi 24 485 korun. Pokud by změnil distribuční sazbu na D02d, roční náklady klesnou na 22 872 korun a domácnost ušetří 1 613 korun,“ uvedl Vladimír Vácha, tiskový mluvčí skupiny E.ON Czech. Rozdíly v platbách jsou tím významnější, čím vyšší je spotřeba v odběrném místě.Co obnáší změna distribuční sazby?Volba správné distribuční sazby může být pro domácnosti i podniky náročná. Pokud si s výběrem nevědí rady, mohou se obrátit přímo na svého dodavatele elektřiny nebo na nezávislého odborníka. „Zákazníkům pomáháme zvolit optimální distribuční sazbu zcela zdarma. Mohou nás kontaktovat například prostřednictvím naší bezplatné zákaznické linky či vyplněním jednoduchého webového formuláře na stránkách www.eon.cz,“ dodal Vladimír Vácha.Změna distribuční sazby v rámci jednotarifu (tedy z D01d na D02d nebo naopak) je v podstatě pouze formalitou, kterou vyřídí dodavatel energie. V případě, kdy domácnost začíná elektřinou ohřívat vodu nebo vytápět a požádá o dvoutarifní sazbu (například D45d), je nutná součinnost příslušného provozovatele distribuční soustavy (PDS). Zákazník musí též předložit takzvanou revizní zprávu, která mimo jiné potvrzuje, že v místě je instalován požadovaný příkon spotřebičů.Šetří ten, kdo využívá levnější proudV případě, kdy si domácnost vyjedná dvoutarif a po část dne jí do zásuvek proudí levnější elektřina, je důležité ji správně využívat. To znamená zapínat spotřebiče, jako je pračka nebo myčka, ve chvíli, kdy jde levnější proud. Jeho spínání se řídí prostřednictvím HDO (hromadného dálkového ovládání) a podle odborníků se opravdu vyplatí sledovat, kdy nízký tarif běží.„Úspory mohou být poměrně výrazné. Jako příklad uvedu pračku v energetické třídě A+++. Elektřina pro jeden prací cyklus bude stát ve vysokém tarifu 3,301 Kč a v nízkém 1,389 Kč. Podobné úspory lze dosáhnout i v případě starších spotřebičů,“ uvedl Vladimír Vácha. Ročně tak může domácnost využíváním nízkého tarifu, který byl dříve znám jako „noční proud“, ušetřit několik stokorun.

Pokračovat na článek


Daňové podmínky u zahraničních účtů

Mohlo by se zdát, že v zahraničí se člověk vyhne nutným platbám jako je zdanění úroků na běžném účtu, avšak české úřady mají velmi dobré informace o tom, jak si čeští občané stojí s bankovními úroky či úroky z dluhopisů.Pokud pak člověk tyto výnosy nepřizná v daňovém přiznání, finanční úřad často velmi rázně zakročí. Málokdo se touto problematikou zabývá a leckdo jí dokonce opovrhuje. Avšak zdanění úroků, které jsou českému občanovi připsány v zahraniční bance je stejně povinné, jako kdekoliv jinde. Finanční úřady mají totiž velmi dobré informace o pohybu českých peněz a jak velkou povinnost tedy český rezident musí do státní pokladny odevzdat, i když má účet v zahraničí.Obvyklá praxe je totiž taková, že zahraniční banky v evropských státech nedaní úroky, které jsou vypláceny cizincům.Místo zdanění posílají informace na domácí finanční úřady o tom, kolik cizinci vyplatily, aby ten si to následně převedl do svého daňového přiznání. Finanční úřad tak má přehled a to mnohdy dříve než samotný klient. Stejný princip je uplatňován i při zdanění výnosů ze zahraničních dluhopisů či podílových fondů, tedy pokud je jejich majetek ze minimálně ze 40% charakterizován jako dluhopis. Všechny tyto přijaté úroky musí každý občan naší země zdanit sazbou 15%, jinak se vystavuje riziku a problémům ze strany finančního úřadu.Existují však výjimky, které nezveřejňují jednotlivce ve svých bankách.Sem patří především Belgie, Lucembursko a Rakousko. Úroky jsou přímo zdaněny a tři čtvrtiny výnosu jsou odeslány jako soubor za všechny klienty do příslušného státu, odkud klienti pocházejí. Tato srážková daň v současnosti činí 20%, takže klient za toto tajemství ukryté před českým finančním úřadem již nyní prodělává 5% z výnosu. Rok 2011 pak přinese sazbu 35%, takže každý Čech, který bude chtít ukrýt své příjmy tak, aby o nich místní finanční úřady vůbec nevěděli prodělá 20% (u nás je sazba 15%) z výnosu. Vše je odvislé od Evropského práva, kterého se banky na území EU musejí řídit.Všechna tato opatření jsou typická pro fyzické účty, respektive pro bankovní účty fyzických osob v zahraničí. Prosazování těchto směrnic je však velmi složité, jelikož státy obvykle na takovém výpočtu tratí, jelikož často je domácí sazba vyšší než domluvená Evropská. Rok 2011 a sazba 35% by měla vše relativně vyrovnat a státům by měly být úniky vynahrazeny.

Pokračovat na článek


Vznik věcného břemene ponecháním si části vlastnického práva

 Právní praxe naráží při převodech nemovitostí poměrně často na situaci, kdy je převáděna nemovitost na nového nabyvatele, nicméně je žádoucí, aby původnímu vlastníku vzniklo ve formě věcného břemene k nemovitosti určité věcné právo, typicky právo doživotního užívání. V současné době se takové situace v důsledku zažitých zvyklostí většinou řeší tak, že smlouva o převodu nemovitosti (kupní, darovací) je zároveň i smlouvou o zřízení věcného břemene. Dojde tak k převodu vlastnictví k nemovitosti na nového nabyvatele a posléze (či zároveň) ke vzniku věcného břemene ve prospěch zcizitele. Naskýtá se otázka, zda takový postup je jediný možný.JUDr. Milan Vašíček, Dan Dvořáček, Brno, Praha*I. ÚvodemPrávní praxe naráží při převodech nemovitostí poměrně často na situaci, kdy je převáděna nemovitost na nového nabyvatele, nicméně je žádoucí, aby původnímu vlastníku vzniklo ve formě věcného břemene k nemovitosti určité věcné právo, typicky právo doživotního užívání.V současné době se takové situace v důsledku zažitých zvyklostí většinou řeší tak, že smlouva o převodu nemovitosti (kupní, darovací) je zároveň i smlouvou o zřízení věcného břemene.1 Dojde tak k převodu vlastnictví k nemovitosti na nového nabyvatele a posléze (či zároveň) ke vzniku věcného břemene ve prospěch zcizitele. Naskýtá se otázka, zda takový postup je jediný možný. Pokud je subjekt A vlastníkem pěti pomerančů a usmyslí si, že subjektu B převede tři a dva si chce ponechat, může to udělat buď složitě, tedy tak, že mu převede všech pět a pak si nechá dva vrátit, nebo jednoduše tak, že mu dá pouze tři. Nechceme tvrdit, že tato obrazná analogie je bezezbytku aplikovatelná na vznik věcného břemene ponecháním si části vlastnického práva v souvislosti s převodem nemovitosti. Chtěli bychom se však pokusit o prozkoumání této otázky a nalezení míry, v níž je takový postup eventuálně možný.Vlastnické právo je v klasickém pojetí civilního práva převáděno vždy jako určitý ideální celek blíže neurčených práv, jejichž nepřímým předmětem je věc v právním smyslu. V institutu spoluvlastnictví pak nacházíme promítnut fakt, že vlastnictví lze převádět nejen jako celek, ale též v ideálních jeho částech – podílech. Lze však převádět samostatně též určité konkrétní složky vlastnického práva, nikoli jen ideální podíl? A pokud ano, jaké jsou podmínky takového převodu a jaké jsou jeho důsledky? Na tyto otázky bychom rádi nalezli odpověď v tomto příspěvku.II. Pohled civilního právaVlastnické právo se skládá z velmi různorodé škály vlastnických oprávnění, která díky absolutní povaze tohoto práva zaručují vlastníkovi ochranu před zásahy třetích osob. Jedná se o klasické ius utendi, fruendi, disponendi et abutendi, tedy o právo věc užívat, těžit její plody, věcí majetkově disponovat a případně věc zničit. V praxi se užívají právní vztahy, kdy vlastník na bázi obligační umožní výkon některých těchto práv jiné osobě, např. nájemní smlouvou. V takovém uspořádání vztahu vlastníku zůstávají všechna jeho oprávnění a nájemce svá práva vykonává jen odvozeně od práv vlastníkových, nedochází zde tedy k dělení vlastnictví tak, že by určité složky vlastnického práva originárně náležely jinému subjektu nežli vlastníku. Jak ale hodnotit převodní, např. darovací, smlouvu na nemovitost, v níž je ujednáno, že „dárce převádí celé vlastnické právo k pozemku s výjimkou práva odpovídajícího věcnému břemeni ve formě práva na pozemku čerpat vodu, kteréžto si ponechává“. Takovou smlouvu lze zajisté na první pohled ohodnotit jako absolutně neplatnou pro rozpor se zákonem. Můžeme tvrdit, že vlastnictví je celistvý právní institut, který nepřísluší štěpit jiným než zákonem předpokládaným způsobem, tedy na ideální podíly.Můžeme též smlouvě přiznat platnost i účinnost, nicméně interpretací dojít k závěru, že strany sjednaly přechod (celého) vlastnictví s tím, že je pak následně vytvořeno věcné břemeno ve prospěch dárce, protože, opět, vlastnické právo nelze štěpit, a proto si také nelze jeho specifickou část ponechat.Jsme toho názoru, že jakkoli jsou oba přístupy myslitelné, lze zaujmout i poněkud „odvážnější“ stanovisko, totiž že přejde „okleštěné vlastnické právo“ a jako vedlejší produkt se vytvoří právo odpovídající věcnému břemeni ve prospěch zcizitele. Pro přijetí takového závěru je však zapotřebí formulovat dvě základní podmínky.1. Právo, které si zcizitel ponechává, musí být bezpodmínečně obsaženo v právu vlastnickém, jehož zbytek převádí.Tato podmínka je poměrně jasným vyústěním faktu, že si jen těžko lze ponechat něco, co subjekt nemá. Předmětem ponechání si tak mohou být jen oprávnění absolutního charakteru, která ve vztahu k dané nemovitosti vlastník má. Předmětem ponechání si nemohou být povinnosti třetích subjektů k plnění, protože takové povinnosti nejsou typickou součástí vlastnického práva. I pokud by nabyvatel nemovitosti souhlasil s převzetím takových povinností v souladu s převodní smlouvou, nebude se jednat o „ponechání si“ práva, ale o jeho nový vznik. Pokud bychom měli situaci přiblížit klasickou civilistickou terminologií, tak si v obecné rovině lze ponechat právo odpovídající služebnosti,2 ale ne reálnému břemenu.3 To proto, že vlastníku zpravidla již z vlastnictví samého svědčí všechna práva k jeho nemovitosti, která by teoreticky mohla nabýt formy služebnosti, nesvědčí mu však práva svým obsahem odpovídající reálným břemenům. Přesněji řečeno, vlastník si zajisté může ponechat práva, která by po převodu vlastnictví rezultovala ve vytvoření služebnosti jistivé4 (faciendum). Taková služebnost tkví v právu oprávněného užívat určitým způsobem vlastníkovu věc, např. oprávněný smí chodit přes vlastníkův pozemek. Takové právo si převodce může ponechat, protože je jistě má – zajisté smí chodit po svém pozemku. Je dokonce představitelné, že by takovým „ponecháním si“ byla vytvořena služebnost záporná (non faciendum), která nespočívá v právu oprávněného nějakým způsobem cizí věc užívat, ale v povinnosti vlastníka nějakým způsobem svou věc neužívat. Vlastník např. nesmí na svém pozemku vysadit stromy. Taková služebnost může vzniknout „ponecháním si práva“ tak, že si převodce ponechá právo na to, aby na pozemku nikdo stromy nesázel. I takové uspořádání je podle našeho názoru možné, protože i takové právo k pozemku vlastník před převodem zajisté má. 2. Převedené okleštěné vlastnické právo stejně tak jako ponechaná si jeho část musejí být schopny právního života v některé z forem, které platné právo zná.Jsme toho názoru, že autonomie vůle v soukromém právu nachází své místo v oblasti jednání subjektů a obsahu jejich vůle, nikoli však v tom, jaké právní následky budou s jejich jednáním spojeny. Pouze aprobace zaměřeného projevu vůle právem a jeho spojení s právními následky tvoří pojmové znaky právního úkonu, přičemž otázka aprobace právem a spojení projevu vůle s následkem není v moci subjektů práva, ale v moci zákonodárcově. Řečeno jinými slovy, subjekty práva mají zajisté volnost v tom, jaké právní následky svým jednáním zamýšlejí dosáhnout a jak tuto svou vůli projeví. Není již však v jejich moci rozhodnout, zda jimi zamýšlené následky skutečně nastanou. (Např. dvě osoby, které nejsou manžely, zajisté mohou pojmout úmysl, že „vloží“ věc jednoho z nich do svého bezpodílového spoluvlastnictví. Tyto osoby zajisté mohou uzavřít i smlouvu s takovým obsahem. Tato smlouva však nikdy zamýšlený výsledek nevyvolá, protože neexistuje právní norma, která by s takovým právním úkonem takový právní následek spojovala.) V rozebíraném případě to znamená, že není možné, aby účastníci diskutované převodní smlouvy pomocí jejích ustanovení konstruovali nové, právu neznámé formy vlastnictví či spoluvlastnictví nebo věcných práv obecně5 a odvolávali se na autonomii své vůle a dožadovali se, aby třetí osoby a státní orgány jejich „výtvor“ akceptovaly. Proto je zapotřebí, aby účastníci případné převodní smlouvy nastavili převod jednotlivých práv takovým způsobem, aby se vlastnictví, které se původně celé nacházelo pouze u jednoho z nich, rozdělilo na dvě entity, které budou podřaditelné pod existující kategorie věcných práv známých platnému právnímu řádu. Pokud je převáděna ideální část vlastnictví – podíl, je situace jednoduchá. U obou nových spoluvlastníků zaujmou jimi nabytá (resp. ponechaná) práva formu spoluvlastnických podílů, což je uspořádání, se kterým právo počítá.Je otázkou, jestli je toto uspořádání jediné možné.Pokud je převáděna jiná část vlastnického práva než ideální podíl, tedy např. je převáděno celé vlastnictví mimo práva obývat určitou část nemovitosti, je otázkou, jakých forem toto rozdvojené uspořádání může nabýt. Pokud zcizujícímu vlastníku má zůstat právo obývat určitou místnost, jedná se o právo odpovídající věcnému břemeni. Ostatně právě takové věcné břemeno je velmi často v praxi zřizováno. O tom, že tato „ponechaná“ práva tedy svým obsahem věcnému břemeni korespondují, není pravděpodobně sporu. Co však nabyl „nový vlastník“, pakliže si převodce takové právo ponechal? Převodce nabyl celé vlastnictví k nemovitosti s výjimkou tohoto práva, a je tedy vlastníkem nemovitosti zatížené věcným břemenem. I takové uspořádání je v praxi časté a zjevně možné. Naopak není výše uvedený postup myslitelný u movitých věcí, protože tam by práva zúčastněných subjektů nabývala forem, které právo nezná. Jelikož současné občanské právo nezná věcná břemena váznoucí na movitých věcech, neexistuje institut občanského práva, který by vhodně korespondoval např. věcnému právu užívání cizí movité věci.Z výše uvedeného je podle našeho názoru zřejmé, že lze v rámci vlastnického práva k nemovitostem izolovat určitá vlastnická oprávnění, která si zcizitel při převodu vlastnictví ponechá, což povede ke vzniku věcného břemene na převáděné nemovitosti na straně jedné a vlastnictví k zatížené věci na straně druhé. Takový výsledek je podle našeho názoru nevyhnutným důsledkem vhod¬ ně konstruované smlouvy o převodu části vlastnického práva k nemovitosti.Je však takový převod možný? Je v moci vlastníka darovat nikoli celou věc nebo ideální podíl na vlastnictví věci, ale darovat nemovitou věc celou, mimo práva užívat její část? Jsme toho názoru, že ano.Zejména neexistuje právní norma, která by takový právní úkon vylučovala. Neexistuje právní norma, která by říkala, že vlastnictví lze dělit pouze na ideální podíly a že jeho jiné částečné převody jsou vyloučeny. Je výsostným oprávněním vlastníka disponovat se svou věcí majetkově, a tedy i rozhodovat o tom, zda a komu bude převedena. Je-li vlastník oprávněn převést věc celou, proč by neměl být oprávněn převést jen určitá práva k ní, tím spíše, že platné právo s těmito separovanými právy umí zacházet jako s definovatelnými instituty? Není tedy v moci vlastníka, aby převedl vlastnictví k součásti své věci. To proto, že součást věci není věcí samostatnou, a proto k ní ani nemůže existovat samostatné věcné právo. Samostatné věcné břemeno k nemovitosti a samostatné vlastnictví nemovitosti omezené věcným břemenem však existovat mohou, a proto není důvodu se domnívat, že s nimi též nelze samostatně disponovat.Pokud by vlastník nemovitosti tuto převáděl a tato nemovitost již byla zatížena věcným břemenem z dřívějška, zajisté nikdo nebude mít námitek k tomu, že převáděné vlastnické právo (nepochybně omezené věcným břemenem) je způsobilým předmětem smlouvy. Proč by tedy v případě, že je převáděno vlastnictví nezatížené, nemohl převodce učinit „výhradu služebnosti“ (deductio servitutis), čímž z obsahu převodu doslova „odečte“ práva odpovídající věcnému břemeni, a učiní tak předmětem převodu zcela shodný komplex práv, jaký je převáděn ve výše citovaném bezesporném příkladě? Není podle našeho názoru důvod k závěru, že první z naznačených převodů je možný, zatímco druhý nikoli, a to zejména proto, že předmětem obou převodů je zcela shodná množina práv. Rozdíl je jen v tom, že v prvním případě je tato množina definována obsahem vlastnictví a obsahem věcného břemene, zatímco v druhém případě obsahem vlastnictví a vůlí smluvních stran. Oba tyto způsoby se nám zdají rovnocenné, protože považujeme za právo vlastníka rozhodnout, jaká oddělitelná6 část jeho vlastnictví bude převedena.Jsme toho názoru, že takový výklad je plně v souladu jak s účelem a smyslem zákona, tak i se základní zásadou civilního práva, jíž je respektování autonomní vůle stran právního úkonu. Účelem civilního práva je, mimo jiné, vytvářet příznivý prostor pro volnou směnu hodnot. Respektování autonomie vůle jednotlivých subjektů je vyjádřením přesvědčení, že tyto subjekty nejlépe, zejména lépe nežli zákonodárce, vědí, jak naložit se svými hodnotami. Výklad zákona by tak měl vždy směřovat k zachování účelu, který strany sledovaly, pokud takový závěr není z nějakého závažného důvodu nepřijatelný. Za nepřijatelný je třeba jistě označit výklad, který je v rozporu s textem zákona (zde pak nejde ani o výklad), stejně tak jako i výklad, který jde k tíži právní jistotě třetích osob, apod. Jsme však toho názoru, že námi nastíněný výklad žádnou z těchto vad netrpí. Ostatně tento výklad vede k výsledku, který je zcela běžný a hospodářsky účelný – nemovitost vlastníka A je zatížena věcným břemenem ve prospěch osoby B. Pouze představujeme méně obvyklý nebo méně zřejmý způsob, jak tohoto výsledku dosáhnout. A je-li výsledek přípustný a námi navrženou cestu zákon nezakazuje, domníváme se, že není správné trpět „kultem absolutní neplatnosti“7 a směřovat interpretaci k důvodům neplatnosti z důvodu ochra¬ ny „virtuální zákonnosti“ namísto ochrany svobodné vůle účastníků právního úkonu.Též Ústavní soud v nálezu sp. zn. I ÚS 546/03 konstatoval: „Je evidentní, že všemi citovanými ustanoveními prozařuje shora uvedený princip autonomie vůle, podle něhož je třeba dát prostor jednotlivcům k tomu, aby sami určovali rozsah svých práv a povinností, přičemž jejich projevu vůle je třeba dát přednost před kogentním8 zněním zákona...... Porušení tohoto práva se orgán státní moci dopustí i tehdy, pokud formalistickým výkladem norem jednoduchého práva odepře autonomnímu projevu vůle smluvních stran důsledky, které smluvní strany takovým projevem zamýšlely ve své právní sféře vyvolat.“Z citovaného judikátu podle našeho názoru vyplývá obecné vodítko pro interpretaci civilněprávních předpisů, podle nějž má být interpretátor veden snahou zachovat chtěné následky projevu vůle účastníků právního úkonu. Takový výklad je navíc výkladem ústavně konformním, protože je výrazem čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, podle nějž každý může činit vše, co zákon nezakazuje. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu je povinností všech orgánů z dostupných výkladů volit vždy ten, který nejlépe koresponduje s ústavním pořádkem České republiky.9 III. Právní povaha věcných břemenV nastíněných úvahách je dále zapotřebí se vypořádat s problémem právní povahy věcných břemen, zejména pak jejich „kompatibility“ s vlastnictvím. Pokud totiž tvrdíme, že ponecháním si vhodné části vlastnického práva vznikne věcné břemeno, je zapotřebí, aby tyto dva instituty byly vysoce příbuzné, aby bylo možno je v daném rozsahu patřičně zaměňovat.10Problematikou právní povahy věcných břemen se v naší teorii v posledním období zabýval zejména J. Fiala.11 S využitím implementace zájmové teorie do teorie právní12 dospívá k názoru, s nímž se plně ztotožňujeme, že věcná břemena nevykazují takový stupeň integrace společenských zájmů, jako práva obligační (typicky subjektivní práva relativní), ale ani tak nízký stupeň integrace společenských zájmů, jako právo vlastnické (typicky subjektivní právo absolutní).13 Z toho důvodu jsou věcná břemena svébytnou skupinou práv, která se nachází mezi krajními body absolutních práv na straně jedné a relativních práv na straně druhé.Je otázkou, zda je možné uvažovat o tom, že ponecháním si části práva absolutního (vlastnictví) může vzniknout právo, které je svou povahou bližší právům relativním (věcné břemeno). Pokud by takový postup možný byl, je třeba se dále ptát, kam se „ztratí“ ona absolutnost, co je příčinou zmiňované konverze a jak tuto příčinu odůvodnit zájmovou teorií.Domníváme se, že příslušný konverzní mechanismus je zapotřebí hledat v procesu kontraktace směřující k uzavření hlavní převodní smlouvy o nemovitosti. Hledání smluvního konsensu není ničím jiným než procesem integrace společenských zájmů, které jsou v úzkém měřítku vyjádřeny zájmy účastníků smlouvy, v širokém měřítku pak obecným působením tržních sil, které svedly tyto dva konkrétní účastníky k sobě a přiměly je jednat o uzavření smlouvy. Tím, že jeden z účastníků se za určitých podmínek zbavuje svého vlastnictví, zatímco druhý účastník souhlasí s tím, že nenabude vlastnictví perfektní, ale obtěžkané věcným břemenem, dochází k vyšší integraci společenských zájmů, než jaká zde byla před kontraktací, což má za následek i modifikaci právní povahy vlastnictví nového nabyvatele na straně jedné a „zbytkového vlastnictví“ zcizitele na straně druhé. Na straně nabyvatele se objevuje vlastnictví zatížené věcným břemenem, což je právo méně absolutní (protože více integrující) nežli „čisté“ vlastnictví, na straně zcizitele se pak objevuje věcné břemeno, jemuž je vyšší integrace společenských zájmů vlastní.Z hlediska právní povahy věcných břemen je tedy zřejmé, že navrhované uspořádání poskytuje logické prostředky pro dosažení konverze z čistého vlastnictví jako absolutního práva na vztah vlastnictví zatíženého věcným břemenem jako práva blíže právům relativním. Domníváme se tedy, že odlišná právní povaha věcných břemen a vlastnického práva není na překážku námi navrhovanému uspořádání, ale že je naopak podporuje.IV. Otázky evidence v katastru nemovitostíV souvislosti s pojednáním o věcných břemenech a jejich vzniku je vždy zapotřebí se zabývat i otázkou jejich evidence v katastru nemovitostí, protože věcná břemena jsou povinnou součástí této evidence [§ 2 odst. 4 písm. a) zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky] u nemovitostí zapisovaných do katastru. Významná je též otázka konstitutivnosti či deklarativnosti takového zápisu, resp. otázka formy, kterou takový zápis má mít. Ustanovení § 151o odst. 1 ObčZ stanoví, že k nabytí práva odpovídajícího věcným břemenům je nutný vklad do katastru nemovitostí. Stejně tak § 2 odst. 2 zákona č. 256/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, stanoví, že „práva uvedená v § 1 odst. 1 (mj. právo odpovídající věcnému břemeni – pozn. aut.) vznikají, mění se nebo zanikají dnem vkladu do katastru, pokud občanský zákoník nebo jiný zákon nestanoví jinak“.Z uvedeného by se zdálo, že ke vzniku práva odpovídajícího věcnému břemeni způsobem, který navrhujeme, je zapotřebí vkladu do katastru nemovitostí. Tato forma zápisu by pak měla konstitutivní povahu a právo odpovídající věcnému břemeni by vzniklo zpětně ke dni podání návrhu na povolení vkladu. Domníváme se, že tomu tak není.Výše citovaná právní úprava se týká situací, kdy právo odpovídající věcnému břemeni vzniká nebo se převádí, jinými slovy, případů, kdy osoba, které doposud takové právo nesvědčilo, má takového práva nabýt (arg. „k nabytí“, „práva vznikají“). V našem případě však zcizitel, který si část vlastnického práva ponechal, nepotřebuje nic „nabýt“, tím méně je nutné, aby mu nějaká práva „vznikala“. Dotyčná osoba je vlastníkem nemovitosti a všechna tato práva z titulu svého vlastnictví již má. Částečným převodem vlastnictví na jinou osobu tato práva nepozbývá (vždyť si je výslovně ponechala!), a je tudíž protismyslné požadovat, aby jí tato práva vznikla, či aby je nabyla. Z toho důvodu se domníváme, že není namístě takto vzniknuvší právo odpovídající věcnému břemeni zanášet do katastru nemovitostí vkladem.Domníváme se, že namístě je provést zápis tohoto věcného břemene záznamem, protože věcné břemeno není „zřízeno“ právním úkonem účastníků. Předmětem právního úkonu účastníků je dispozice s vlastnictvím movité věci. Pouze jako vedlejší produkt toho, že tato dispozice je jen částečná, se množina práv, které si zcizitel ponechal, přemění ve věcné břemeno. Stane se tak imanentně a automaticky okamžikem, kdy nabyvatel nabude zbytkové vlastnictví nemovitosti. Do tohoto okamžiku je zcizitel plným vlastníkem nemovitosti, po tomto okamžiku mu vlastnictví v daném rozsahu zanikne a zbylá práva nabudou charakteru věcného břemene. Podle našeho názoru by zápis do katastru nemovitostí měl probíhat tak, že katastrální úřad zapíše na základě povolení vkladu vlastnické právo novému nabyvateli s účinností ke dni podání návrhu na povolení vkladu (což má konstitutivní účinek) a zároveň záznamem zapíše současně se utvořivší právo odpovídající věcnému břemeni, což má účinek ryze deklaratorní. Jiný postup (např. lpění na vkladu obou práv) by vedl k neřešitelným problémům. Zejména by nebylo lze povolit samostatný vklad vlastnického práva nového nabyvatele nemovitosti, protože takový jednoduchý vklad by musel pokrývat celé vlastnictví, což však nemá oporu v převodním titulu, který obsahuje jednoznačné deductio servitutis. Stejně tak, pokud bychom připustili, že se zcizitel práv, která si ponechal, ujme až povolením vkladu „jeho“ věcného břemene, jen těžko by se odpovídalo na otázku, co je titulem, na základě nějž tato práva na dané mezidobí pozbyl, když převodní smlouva je ze svého dosahu jasně vylučuje.Domníváme se, že jediným správným řešením je právě navrhovaný „dvojzápis“, tedy vklad vlastnictví pro nového vlastníka s tím, že touto právní skutečností automaticky zbylá práva na straně zcizitele konvertují ve věcné břemeno, což se zapíše pouze záznamem. V. Dopady daňovéNastíněný způsob vzniku práva odpovídajícího věcnému břemeni má nemalé dopady do oblasti práva daňového. Vraťme se k původnímu příkladu uvedenému v úvodu tohoto článku. Převodce chce převést vlastnictví k nemovitosti na jinou osobu, chce však, aby mu k této nemovitosti vzniklo právo doživotního bydlení v některých místnostech, a to ve formě věcného břemene. Bude-li postupovat „klasickou“ cestou, pak převede celou nemovitost na nabyvatele a následně mu nabyvatel na nemovitosti zřídí příslušné věcné břemeno. Předmětem daně z převodu nemovitostí pak bude jednak cena převáděné nemovitosti [buď sjednaná nebo zjištěná,14 podle toho, která bude vyšší – § 10 písm. a) zákona č. 357/1992 Sb.] a dále i hodnota bezúplatně zřizovaného věcného břemena [§ 10 písm. c) zákona č. 357/1992 Sb.]. Cena nemovitosti se pak bude počítat z nemovitosti nezatížené závadami, protože fakticky nemovitost v okamžiku převodu zatížena břemenem ještě není. Daň z převodu nemovitosti se proto bude platit z „plné ceny“ nemovitosti a navíc ještě z ceny věcného břemene.Při postupu, který navrhujeme, bude situace poněkud odlišná. Především bude jiná zjištěná (a ovšem také sjednaná) cena nemovitosti, protože není převáděno čisté, úplné vlastnické právo k dané nemovitosti, ale jen jeho, byť podstatná, část. Taková cena musí být zákonitě nižší, přičemž při jejím stanovení se bude podle našeho názoru postupovat analogicky s § 48 vyhlášky č. 540/2002 Sb., k provedení některých ustanovení zákona o oceňování majetku, tedy jako by již nemovitost daným břemenem zatížena byla, protože fakticky je hodnota převáděného vlastnictví menší právě o hodnotu těchto práv. Vzniklé věcné břemeno pak podle našeho názoru vůbec předmětem daně nebude. Předmětem daně z převodu nemovitosti je dle § 9 písm. b) zákona č. 357/1992 Sb. jen „bezúplatné zřízení věcného břemene nebo jiného plnění obdobného věcnému břemeni při nabytí nemovitosti darováním“. Zřízení podle našeho názoru znamená úkon, který spočívá v tom, že subjekt A určitá práva nemá a činností subjektu B mu taková práva vzniknou. To však není případ námi navrhovaného postupu. V námi navrhovaném postupu zciziteli žádné právo nevzniká a není mu ani zřizováno. Zcizitel si pouze ponechává práva, která již měl. Věcné břemeno mu tedy není zřízeno, a nedochází tedy k úkonu, který by byl předmětem daně.Oproti „klasickému“ postupu je tak vzniklá daňová povinnost znatelně nižší, protože bude nižší cenou oceněna převáděná nemovitost a věcné břemeno vůbec nebude předmětem daně. Lze pravděpodobně očekávat tuhý odpor finančních orgánů proti takovému postupu, protože pro příjmovou stranu veřejných rozpočtů je znatelně výhodnější v úvo¬ du článku popisovaná „pomerančová“ metoda. Není však povinností daňových subjektů, aby si počínaly tak, aby jejich daňová povinnost byla co nejvyšší, ale je naopak jejich právem jednat tak, aby v rámci platných právních předpisů byla jejich daňová povinnost co nejnižší. Není tedy povinností daňových subjektů převádět nemovitosti daňově neefektivně, lze-li to dělat efektivně. Podle našeho názoru neuspěje případná námitka správce daně, že se ze strany účastníků převodu jedná o zastření skutečného stavu úkonu stavem formálně právním (§ 2 odst. 7 zákona č. 337/1992 Sb.). O takovou situaci by se jednalo, pokud by účastníci ve skutečnosti provedli něco jiného, než co „na oko“ sjednali v právním úkonu. Tak tomu však není. Účastníci se dohodli, že převedou neúplné vlastnictví k nemovitosti na jednoho z nich a druhému z nich že zůstane část vlastnického práva odpovídající věcnému břemeni, a přesně to se také stalo a přesně v souladu s touto skutečností účastníci vypočtou a zaplatí daň. Pokud se skutečný stav přesně shoduje s obsahem právních úkonů, nelze hovořit o zastření ve smyslu § 2 odst. 7 zákona č. 337/1992 Sb.Správce daně se poukazem na § 2 odst. 7 zákona č. 337/1992 Sb. nemůže domáhat toho, aby si účastníci právního úkonu počínali jinak, tedy aby převedli něco jiného, než převést chtějí, prostě proto, aby si, zcela protismyslně, vytvořili vyšší daňovou povinnost. Naopak je povinností správce daně respektovat právní a faktický stav, který je v souladu s právními úkony, které účastníci provedli.VI. ZávěremNámi nastíněný způsob vzniku věcných břemen na nemovitostech jistě není bezproblémový. Jsme si vědomi toho, že se jedná v České republice o poměrně neobvyklou právní konstrukci, která je však např. v sousedním Rakousku bez problémů používána. Přesto jsme však přesvědčeni, že její ideologický základ, totiž že je nesmyslné převádět všechna práva jedním směrem a pak jejich část zase zpátky, je správný. Jsme toho názoru, že výklad civilního práva má podporovat úsporná, efektivní a logická řešení a nebránit jim přepjatým formalismem. Je zřejmé, že navrženým způsobem není možné vytvořit všechna myslitelná věcná břemena a že jej jistě nelze využívat zcela univerzálně. Jedná se však podle našeho názoru o vhodnou alternativu, která může v některých případech přesněji vystihovat vůli stran a zejména vůli dárce, než dosavadní zažitý způsob řešení této právní otázky, který mohou někteří dárci považovat za ponižující. Příspěvek byl též publikován v časopise Právní rozhledy č. 21/2004. ________________________________________* JUDr. Milan Vašíček je advokátem v AK VAŠÍČEK, FRIMMEL a HONĚK, Brno-Praha, Dan Dvořáček je studentem V. ročníku Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně.1 Taková smlouva může mít jak povahu věcnou – zřizuje se jí věcné břemeno, tak i povahu obligační – kupující se zavazuje zřídit věcné břemeno.2 Srov. např. § 472 obecného zákoníku občanského: „Právem služebnosti jest vlastník zavázán, aby ku prospěchu jiné osoby vzhledem ku své věci něco trpěl nebo opomíjel. Je to věcné proti každému držiteli služebné věci účinné právo.“; dále oddíl 2 pododdíl 1 návrhu osnovy nového občanského zákona: „Věc může být zatížena služebností, která postihuje vlastníka věci jako věcné právo tak, že musí ve prospěch jiného něco trpět nebo opomíjet.“ (zdroj: http://www.juristic.cz).3 Srov. pododdíl 7 návrhu osnovy nového občanského zákona a důvodovou zprávu k němu: „Reálná břemena jsou charakterizována dočasností a vykupitelností, zejména však tím, že zavazují vlastníka obtížené nemovitosti k nějakému konání (např. udržovat studnu pro jiného vlastníka, pravidelně dodávat jinému spotřebitelné věci jako potraviny nebo otop, ale i vzdát se náhrady, jež by jinak vlastníku zatížené nemovitosti náležela v přítomnosti nebo budoucnosti apod.). Tím se liší od služebností, pro něž je charakteristická povinnost vlastníka služebné věci k pasivitě (nekonání).“ (zdroj: http://www.juristic.cz).4 Blíže viz Rouček, F., Sedláček, J. Komentář k československému zákoníku občanskému. Praha : Právnické knihkupectví a nakladatelství Linhart, 1935, reprint Praha : Linde, 1998. Komentář k § 472.5 Neboť známe inominátní smlouvy coby právní úkony zakládající autonomií vůle formované relativní obligační vztahy, neznáme však „inominátní věcné právo“, tedy věcné právo, jehož formu by definoval jeho „zřizovatel“. 6 „Oddělitelná“ ve smyslu pozitivního práva, tedy taková, s níž pozitivní právo umí nakládat jako se samostatnou.7 Eliáš, K. Ideál abstrakce, klec kazuistiky a pasti pro právní praxi, in Sborník XIV. Karlovarské právnické dny. Praha : Linde, 2004, s. 61.8 Podle našeho názoru měl Ústavní soud na mysli doslovné, nikoli kogentní znění zákona. Vůle účastníků právního úkonu nemá, alespoň podle převládající teorie práva, přednost před kogentními normami zákona. Může však mít přednost před adekvátním gramatickým výkladem.9 K tomu srov. např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I ÚS 86/99 a III ÚS 86/98 „v případě, že zákon připouští dvojí výklad, je v intencích uplatnění zásad spravedlivého procesu nezbytné dát při jeho aplikaci přednost tomu z nich, který je ve své interpretaci s ústavním pořádkem ČR co nejvíce v souladu“.10 Kupř. nelze podle našeho názoru konvertovat část vlastnického práva do obligace, protože obligace není věcným právem.11 Fiala, J. Charakteristika právní povahy věcných břemen. Časopis pro právní vědu a praxi, 1998, č. 3, s. 403.12 Macur, J. Občanské právo procesní v systému práva. Brno : 1975.13 Podle zájmové teorie jsou absolutními ta práva, která vykazují nejnižší stupeň integrace společenských zájmů, což je zejména vlastnictví, které maximalizuje zájmy vlastníka a pouze minimálně respektuje zájmy celku. Naopak práva obligační jsou zpravidla výsledkem působení tržních či obdobných sil, a proto vykazují nejvyšší stupeň integrace společenských zájmů, a z toho důvodu je v rámci zájmové teorie řadíme k relativním (dle op. cit. sub 11, s. 407).14 Zákon č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku.Nejčtenější 165/2007 Sb. - Nařízení vlády o vymezení Ptačí oblasti Heřmanský stav – Odra – Poolší168/2007 Sb. - Vyhláška, kterou se mění vyhláška Ministerstva životního prostředí č. 381/2001 Sb., kterou se stanoví Katalog odpadů, Seznam nebezpečných odpadů a seznamy odpadů a států pro účely vývozu, dovozu a tranzitu odpadů a postup při udělování souhlasu k vývozu, dovozu a tranzitu odpadů (Katalog odpadů), ve znění vyhlášky č. 503/2004 Sb166/2007 Sb. - Vyhláška, kterou se mění vyhláška č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách167/2007 Sb. - Vyhláška, kterou se zrušují některé právní předpisy v působnosti Ministerstva zdravotnictví169/2007 Sb. - Sdělení Ministerstva vnitra o vyhlášení nových voleb do zastupitelstva obce158/2007 Sb. - Zákon, kterým se mění zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů159/2007 Sb. - Zákon, kterým se mění zákon č. 72/2000 Sb., o investičních pobídkách a o změně některých zákonů (zákon o investičních pobídkách), ve znění pozdějších předpisů160/2007 Sb. - Zákon, kterým se mění některé zákony v oblasti ochrany spotřebitele161/2007 Sb. - Nález Ústavního soudu ze dne 8. března 2007 ve věci návrhu na zrušení obecně závazné vyhlášky města Ústí nad Labem č. 1/2004 k zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku162/2007 Sb. - Nález Ústavního soudu ze dne 8. března 2007 ve věci návrhu na zrušení obecně závazné vyhlášky města Kladna č. 32/01 o zajištění veřejného pořádku při poskytování hostinských činností a pořádání veřejných produkcí na území města Kladna163/2007 Sb. - Nález Ústavního soudu ze dne 13. března 2007 ve věci návrhu na zrušení obecně závazné vyhlášky statutárního města Plzně č. 17/2004 o vymezení veřejných prostranství, na nichž se zakazuje prostituce, a obecně závazné vyhlášky statutárního města Plzně č. 3/2006 k zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku, kterou se vymezují veřejná prostranství, na nichž se zakazuje prostituce164/2007 Sb. - Nález Ústavního soudu ze dne 20. března 2007 ve věci návrhu na zrušení čl. 3 odst. 1, čl. 5, čl. 6 odst. 1, čl. 8 odst. 2, čl. 10 odst. 4 a 6, čl. 12 odst. 2 a 5, čl. 13 odst. 1 písm. b) a c), čl. 16 odst. 1, čl. 18 odst. 1, čl. 21 odst. 1 a 2, čl. 22 odst. 2, čl. 30 odst. 2, čl. 31 odst. 1 a čl. 31 odst. 3 oddílu IX. obecně závazné vyhlášky obce Boží Dar č. 1/2003 o místních poplatcích

Pokračovat na článek


Mzda a neúprosná daň

 Dnes zaměstnanci nepadají ani tak pod tíhou pracovních úkolů, ale spíše pod daňovým břemenem. Práce je dobře kontrolovatelný produkt zájmu berňáku, a tak se na něm daňoví odborníci docela vyřádili. Odvody zaměstnance i zaměstnavatele jsou mnohdy další placenou mzdou, která putuje pravidelně každý měsíc státnímu úřadu. A nejen státu, ale také zdravotní pojišťovně a sociálnímu zabezpečení.Dohoda o provedení práceVysokým zdaněním stát příliš nepomáhá snížení nezaměstnanosti, i když na politiku zaměstnanosti vybírá také daň. Nižší daně by ale pomohly mnohem razantněji, než pár procent ze mzdy, kterou stát přerozdělí a zajistí tak přechodný nedostatek financí nezaměstnaným osobám. Ale systémové řešení je něco zcela jiného. Proto někteří volí práci na „živnostňák“ a využívají známý „švarcsystém“. Stát si na systém objednávané práce posvítil a na stavbách se rozdává více pokut než mezd. Pro kratší práci se tedy nabízí Dohoda o provedení práce.Podmínky dohodyVelkou výhodou je, že se z dohody neplatí sociální ani zdravotní pojištění. Ale jen do částky 10.000 Kč včetně. Jakmile v měsíci příjem z Dohody o provedení práce u jednoho zaměstnavatele dosáhne 10.001 Kč a víc, je to stejné jako pracovní poměr. Dohoda má také důležité omezení počtem odpracovaných hodin, které nesmějí přesáhnout za rok 300 hodin. Potom se opět z Dohody o provedení práce stává Pracovní smlouva se všemi „výhodami“ daňových hlášení, odvodů a sociálních, zdravotních a dalších radostí.Uzavírání dohodMnoho podnikatelů si Dohody takříkajíc uzavírá do „kapsy“. Aby státu nebyla odváděna příliš vysoká daň, má zaměstnavatel pro případ kontroly Dohodu o provedení práce v kapse a jen ji vytáhne a zdaní ten měsíc, kdy se na dohodu přijde. A jinak vyplácí v hotovosti nebo na účet, ale bez jakýchkoliv dalších nákladů. Zaměstnanec je tak bez pojištění, což vadí v případě důchodu, ale nevadí při nemoci. Tam stejně první dny nic nedostane a potom ještě namíchne zuaměstnavatele, když mu musí 3 týdny platit za stát.Způsob zdaněníNěkteří podnikatelé také zapomínají, tentokrát z neznalosti, Dohodu o provedení práce zdanit. Každá dohoda se daní srážkovou daní ve výši 15 %. Do částky 5.000 Kč se taková srážka provede a odvede s výplatou peněz. Pokud je částka za měsíc vyšší, než 5.000 Kč, potom se musí dokonce platit měsíčně záloha na daň.Vyřešení problému se zaměstnáním?Dohoda o provedení práce je zajímavá možnost krátkodobého zaměstnání a vyhnutí se problému se „zaměstnáváním“ na živnosťák , což se tvrdě pokutuje a také odvody ze mzdy jsou minimální. Dohoda se nemusí nikde hlásit, takže ji skutečně může mít každý v kapse. A není problém uzavírat na skutečně krátkodobé úvazky jednoduchou smlouvu, odečítat 15 % a nemít problémy nebo starosti s případnými kontrolami a pokutami.

Pokračovat na článek


Kdo má mít vyšší důchod?

Občas se objevují různé náznaky výplaty důchodů podle jiných, než matematických kritérií. Je pravdou, že i v důchodech existuje nerovnost, ale málo se o ní mluví. Armáda a policie si svoje důchody tají a nechává proplácet vlastními ministerstvy.Rovnost v časeV důchodech už nikdy nebude nastolena rovnost. Nerovnováhu přinesly různé zákonné změny. Po období, kdy se chodilo do penze v 60-ti letech, se jen zaprášilo. Stát není schopen vybrat tolik prostředků v solidárním mezigeneračním systému, a tak s poukazem na prodlužující se věk a lepší zdraví, hranici posunuje. Dnes už dosahuje věk odchodu do důchodu neuvěřitelných cca 72 let. K tomu musí být 40 let odpracováno, což znamená většinu života v práci.Výpočet důchoduNavenek by se zdálo, že důchod se vypočítává všem stejně. Ale služební platy policistů nebo vojáků mají vlastní způsob nabírání prostředků v důchodech. Mají vždy různé výslužné a jejich průměrný důchod je vysoce nad běžný průměr, který činí cca 11.000 Kč. Proplácejí se však podle ministerských tabulek a nikoliv z veřejných zdrojů. Takže jejich výše a podstata výpočtu není přesně známa.Vyšší důchody sportovcůmObčas se objeví další iniciativa, která požaduje vyšší důchod pro jinou skupinu důchodců – slavné sportovce. Na jednu stranu jde o city, protože jsme byli nadšeni z výsledků a výher a porovnávali s nimi svoje osobní úspěchy. Úspěšní sportovci zvedali národní sebevědomí a protože sport je taková válka v míru, tak ukazovali, jak jsme dobří válečníci. Nemluvě o adrenalinu, zábavě a příjemně strávenému času. Dnes jsou tito sportovci mnohdy špatně placenými důchodci.Nejde o důchodPřesto není řešení v důchodech. Je zajímavé, jak nízké platy měli třeba socialističtí sportovci, když jsou z nich dnes vypočteny tak nízké důchody. Vždy jsme si mysleli, že se mají dobře, dostanou se do světa, mají odměny a ještě jsou zabezpečeni do budoucna. Tehdy si však nemohli přispívat na důchod dobrovolně. Na druhou stranu je zajímavé, jak dobře se mají bývalí funkcionáři. Ale ti se měli dobře za každého režimu. Přesto důchod nelze postavit na osobních zásluhách.Dva principyDůchod by měl být vyplácen skutečně z příjmu. Protože bychom se potom dostali do situace, že najednou bude mnoho privilegovaných skupin a nikdo nebude vědět proč. Principem ocenění bývalých sportovců by měly být mimodůchodové prostředky. Dnešní úspěšní sportovci by měli pomoci svým bývalým kolegům. Nějaký fond by jistě mohl vzniknout. Také ocenění vyznamenáním by měla provázet doživotní renta.Jak dálPro sportovce musí platit stejný metr jako pro ostatní. Tedy rovný důchod, i když ten také není v ČR absolutně dodržen. Vždyť dovolávat se lepšího důchodu by skutečně mohli vědci, kterým nikdo neproplatil jejich vynálezy, lékaři nebo ženy, které dřely v práci a potom doma vychovávaly děti. Nedostatek peněz pro sportovce spíš napovídá o tom, že nejsme ještě občanská společnost. Že se stále obracíme na stát s nastavenou rukou. Státe, starej se.  Stačilo by, aby dnešní úspěšní sportovci a miliardáři třeba dobrovolně přispívali do sportovního fondu. Není na tom přece nic špatného,že se postarají o svoje kolegy, kteří neměli ty možnosti nebo štěstí. A stát by jedině mohl takový fond zastřešit a dát mu právní rámec.             

Pokračovat na článek


Překvapující zjištění – studenti během studia pracují

Pro mnohé politiky, kteří si zvykli na stotisícové platy a nákupy bytů za desítky milionů, je velkým překvapením, že student pracuje a nevěnuje se škole. Pro studenta je to také nemilá záležitost, že rodiče tolik nemají a nemůže pařit a studovat zároveň. Že musí do pracovního procesu. Ale nic jiného mu nezbývá.BrigádyJe zajímavé, že ani s prací a sociálními jistotami překypujícím komunizmem nebylo studium tak úplně bezplatné. Platy moc vysoké nebyly, k tomu nájmy a spotřeba a taková matka samoživitelka se musela pěkně ohánět.  Student si proto našel brigádu a některé věci si hradil sám. Skripta nikdy zadarmo nebyla, tramvajenka měla slevu, ale také něco stála a oblečení či menza nebyly jen sociálním přístavem bezdomovců. Soboty, neděle a někdy i noční směny čekaly tak i na rozmazlené děti v komunistické „prosperitě“.Práce je poznaná nutnostStudent by se jistě velmi rád ponořil do učení. Vnořil by se rád také do studentského života, který oplývá zábavami a mejdany. Ale kapitalizmus je neúprosný. Plať nebo vypadni ze školy. To si ale někteří politici neuvědomují. Žijí si na vysoké noze a svoje potomstvo nechávají za naše daně studovat léta a pokud na studium nemají, koupí jim absolutorium nějaké soukromé vejšky. Titul je v politice potřeba a na vědomosti jsou tady jiní. Tedy ti studenti, kteří se učili a ještě pracovali.Podstata problémuV některých zemích jako třeba Anglie také přišli na to, že školy trvají neúměrně dlouho. Aby se studenti příliš neflákali nebo nehrnuli do výrobního procesu, tak mají 3 semestry za rok. Bakalář se vystuduje za 3 roky, což čítá 8 semestrů a závěrečná práce. Ovšem na studium poskytují podle sociálních poměrů úvěry. A světe div se, dokonce se ty úvěry nemusejí splácet ani ihned po ukončení studia. Jsou podmíněny výší platu. Jakmile absolvent dosáhne určité platové úrovně, pak teprve vrací bezúročnou půjčku.Máme tvrdší systémPráce studentů v Čechách tedy není jakýmsi milionářským rozmarem. Je daná tvrdou životní realitou. Ono to vypadá, že škola je zadarmo, ale platí se zápisné, učebnice, další zkoušky a jíst, bydlet a oblékat se také něco stojí. Takže práce studenta je daná systémem. Ten je tvrdý a se školným má být ještě tvrdší. A práce není na škodu, ještě nikomu neublížila. Až bude možnost stejných podmínek jako v Anglii, je jasné, že mnoho studentů se bude rádo pouze učit. A nějaký ten mejdan snad také dokáží profinancovat… 

Pokračovat na článek


Splácení a výplata výnosu dluhopisu

Každý dluhopis musí mít stanovenou a jasně specifikovanou dobu splatnosti. Tedy termín, kdy bude dluhopis splacen a pozbude tedy platnosti. Existuje několik možností splácení dluhopisu a výplaty výnosů z nich. Především jde o splatnost dluhopisu k jasně stanovenému datu.Buď jednorázově či splátkami, jejichž výše je stanovena v emisních podmínkách. Další možností je splacení dluhopisu emitentem včetně poměrného výnosu před datem splatnosti. Avšak tato situace musí být v emisních podmínkách jasně uvedena a vymezena. Na druhou stranu i věřitel, tedy vlastník dluhopisu může požadovat splacení dluhopisu včetně poměrného výnosu před datem splatnosti, ale také pouze v tom případě, že to emisní podmínky daného dluhopisu dovolují. Pokud taková situace nastane, tedy že dluhopis byl splacen před datem splatnosti, je nutné spolu s dluhopisem vrátit i všechny kupóny, které nejsou ještě splatné. Předčasné splacení dluhopisu představuje určitou formu spekulace na budoucí hodnotu. Jedna strana zkrátka předpokládá, že se jí vyplatí splatit (nechat si proplatit) dluhopis dříve než v době splatnosti.  Druhy dluhopisůV poslední době se často v mediích hovoří o vydávání dluhopisů. Jde především o státní dluhopisy, které mají jasně specifikované podmínky a jsou přesně vymezeny. Státní dluhopisyStátní dluhopis je dluhopis vydaný Českou republikou na základě zvláštního zákona o dluhopisovém programu či zákona, který pověřuje či umožňuje ministerstvu vydat státní dluhopisy. Vždy tento zákon stanovuje účel emise dluhopisů, maximální rozsah a maximální dobu splatnosti dluhopisů. Speciální variantou státních dluhopisů jsou dluhopisy s dobou splatnosti do jednoho roku, jež se označují jako pokladniční poukázky. Druhou blíže specifikovanou formou jsou dluhopisy vydané přímo Českou národní bankou (ČNB), které se nazývají poukázky České národní banky. Všechny ostatní dluhopisy vydávané státem jsou souhrnně označovány tradičně státní dluhopisy. Prodej státních dluhopisůV naší zemi se státní dluhopisy prodávají prostřednictvím České národní banky, ať už se jedná o jakýkoliv druh. V zahraničí je tento systém nepatrně odlišný, jelikož tam jsou dluhopisy na trh umisťovány prostřednictvím obchodníků s cennými papíry, který je k tomu státem určený. Komunální dluhopisyDalší formou speciálních dluhopisů jsou komunální. Ty představují dluhopisy, které jsou vydávány územním samosprávným celkem. Důležité je jejich označení, kde musí být výslovně uvedeno slovo komunální. K vydání těchto dluhopisů musí vydat souhlas ministerstvo na základě žádosti samosprávného celku, který musí uvést odůvodnění záměru vydání dluhopisů, emisní podmínky, ekonomický rozbor důvodů vydání a jeho dopady na hospodářskou situaci v daném územním samosprávném celku. Hypoteční zástavní listyPoslední formou určitých dluhopisů jsou hypoteční zástavní listy. Jde o dluhopisy jejichž jmenovitá hodnota a výnos jsou kryty pohledávkami z hypotečních úvěrů. Nutné je opět označení slovem hypoteční zástavní list. Vydávají je banky podle zvláštních předpisů ČNB. Podstatou jsou tedy hypoteční úvěry. Výhodou těchto úvěrů je jejich krytí zastavenou nemovitostí, která musí splňovat zákonem stanovené podmínky pro vznik celého smluvního vztahu. Důležité je pro banky, které emitují hypoteční zástavní listy, aby zajistili dostatečné krytí závazků z těchto listů. Tedy udržet součet pohledávek z hypotečních úvěrů pod celkovou výší závazků ze všem vydaných hypotečních listů v oběhu. (To se bohužel nepodařilo na americkém trhu nemovitostí, kde docházelo k nadhodnocováním nemovitostí, které neměli reálnou hodnotu na takové úrovni, takže v konečném důsledku byly hypoteční zástavní listy nedostatečně kryty). A na závěr dva speciální druhy dluhopisů a to prioritní a vyměnitelné.Jde o jejich schopnost nabídnout majiteli dluhopisu podíl ve vlastnictví emitenta. Jde o výměnu dluhopisů z akcie. Vyměnitelné x prioritní dluhopisyJedná se o dvě skupiny dluhopisů. Vyměnitelné dluhopisy představují právo na jejich výměnu za dluhopis jiný či právo na jejich výměnu za akcie téhož emitenta. Toto právo tak může být uplatněno místo splatnosti dluhopisu. Druhou formou jsou prioritní dluhopisy, které představují právo na jeho splacení a vyplacení výnosu, ale hlavně právo na přednostní upisování akcií, které emitent vydá. Tím se stává majitel dluhopisu vlastníkem (spoluvlastníkem) společnosti, která dluhopisy původně vydala a v případě vlastnictví majoritního počtu akcií dostává samozřejmě i rozhodovací pravomoci.

Pokračovat na článek


Nepracujte zadarmo a zprostředkujte obchod

Mnoho lidí, kteří se ocitli takzvaně „na dlažbě“, se ptá, co bude dál? Osud je nevyzpytatelný a klidné zaměstnání může vystřídat nepříjemná nejistota. K tomu se začnou tenčit úspory a úřady práce také neprojevují nějakou zvláštní ochotu k posílání peněz. Než spadnete do dluhové pasti nevýhodných půjček, popřemýšlejte nad svými možnostmi.Byl jednou jeden podnikatel…A ten měl příbuzné. Když máte úspěch, tak je známých a přátel mnoho. A když přijde neúspěch, jste na něj zcela sami. Ale tento podnikatel byl opatrný, spokojil se s mírným ziskem v mezích zákona a dobře prosperoval. Jen ty žádosti příbuzných o „určitě“, „zcela jistě“ a “stoprocentně“ vrácené půjčky mu trochu přerůstaly přes hlavu. Věděl, že když půjčuje příbuzným, že jsou to takové vymožené dary za jeho úspěch. Jen několik rodinných příslušníků nic nechtělo.Bez práceA potom se jeden z nich ocitl bez práce. A podnikatel, který si byl vědom svojí pokrevní odpovědnosti, by rád pomohl. Ale dotyčný pomoc odmítal a raději živořil. Zní to jako pohádka, ale i takoví lidé existují. Nejsou v parlamentu ani nemají honosné vily a luxusní auta. Ani podnikatel nebyl gaunerem kuponové privatizace nebo zneužívačem dotací. Kupodivu měl v hlavě všechno srovnané a tak se rozhodl pro slušné a férové řešení. Dávno uvažoval nad rozšířením výroby, ale potřeboval odbyt.  A nejlepším pracovníkem je poctivý člověk.Bez pracovní smlouvyProtože by příbuzný nevzal žádnou pracovní smlouvu, navrhl uzavření smlouvy o zprostředkování. Věděl, že takové ujednání není žádnou slastí a že se příbuzný bude muset docela ohánět. Ale také mohl počítat s tím, že jej nebude okrádat, nebude si sjednávat obchody za jeho zády a bude tak kvalitním zástupcem jeho společnosti. Byly to tvrdé roky vzájemné spolupráce, protože se zpočátku nedařilo. Naučit se běžné nebo lepší obchodní triky chvíli trvalo. Ale poctivost a pracovitost si vždy najde svoje místo ve společnosti.Stačí smlouvaSamozřejmě existuje mnoho potulných obchodníků, kteří si vyzvednou z banky či pojišťovny smlouvu a myslí si, že tím vyhráli miliony. Za každým úspěchem je práce. Na začátku zprostředkování služeb nebo obchodu je málo zákazníků, hodně práce a nákladů. Kdo ale vytrvá a je slušný, nakonec se k úspěchu a trvalému příjmu dostane i bez pravidelné výplaty zaměstnavatele. Smlouva o zprostředkování nebo obchodním zastoupení je zajímavým řešením situace. Neznamená hned prostředky, ale nejprve práci. Může se chvíli nedařit. Určitě přijde krize a problémy. Ale ty se dají vyřešit.Výhody smlouvyTaková smlouva je výhodná pro obě strany. Výrobce má zájem prodat a zprostředkovatel také. Rozumně určené procento z ceny a jistota určitého trhu je pro obě strany základem úspěchu. Každý něco zná, má nějaké možnosti v místě bydliště nebo prostě začne objíždět a obvolávat možné zájemce o koupi. Důležité je hlavně dobré sjednání podmínek, aby byla jistota dodání zboží a vyplacení peněz oběma stranám. Proti výplatě se tak může jednat o velmi zajímavé peníze. Stačí prodat třeba nákladní vůz, zprostředkovat domácí úklid nebo brigádu. Za deset procent se dá pěkně žít, když dokážete pouhých 300.000 Kč zprostředkovat měsíčně. A to je prodej jednoho auta nebo 5 – 10 úklidů nebo 20 brigád. Někdy stačí i jedna smlouva o půjčce nebo hypoteční úvěr. Žít si tedy můžete na úkor cizích služeb nebo výroby a jen se starat o odbyt.Pohádky mívají dobré konce a tato jej má také. Jen s jedním vedlejším efektem. Podnikatel samozřejmě byl spokojen a zprostředkovatel také. Oba by si žili až do smrti dobře a spokojeně nebýt nenasytných příbuzných. Tedy těch, kteří si říkali o půjčky a považovali je za dary. Když se po příbuzenstvu rozneslo, že vlastně největším darem byla smlouva o zprostředkování, chtěli ji hned všichni. A k tomu zaplacení nákladů, kanceláří, cestovného a ubytování. A že nic neprodali? To přece nebyla jejich vina… Mohly za to okolnosti, situace, podmínky a všechno možné. A tak si ti dva dál žijí spokojeně za závisti ostatních a ti druzí si opět chodí pro peníze, protože pracovat a brát na sebe rizika je přece příliš složité.

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Investice

Bezpečné investice

Finanční krize měla obrovský dopad také na investice, které byly obecně považovány za vysoce bezpečné. Propady přesahující několik procent v rámci krátkého časového intervalu nebyly do té doby například v případě dluhopisových fondů téměř myslitelné. Protože však otazník nad budoucím vývojem finančních trhů stále visí ve vzduchu, pojďme se podívat na investice, které lze stále označit jako relativně bezpečné a přesto svým výnosem překonávají běžné spořící produkty.Dluhopisové fondyPrávě dluhopisové fondy obsahující převážně státní dluhopisy a dluhopisy firem s nejvyšším ratingem, mezi něž se řadili také finanční instituce, byly investory vnímány jako velmi bezpečná investice s výnosem přesahujícím výnos z běžných termínovaných účtů. Státní bankrot Islandu, nebo pád Lehman Brothers, jedné z největších investičních bank Wall Streetu, však dokázali tento předpoklad spolehlivě vyvrátit. Tyto a mnohé další incidenty znamenali pro dluhopisové fondy ztrátu, ze které se budou při svém omezeném výnosu dostávat ještě dlouhou dobu. Hrozby pro ,,bezpečnou“ investici tohoto typu však stále nepominuly. Jako příklad za všechny poslouží aktuální problémy Řecka či nedávné obrovské propady ceny dluhopisů Dubaje. Lze vůbec investici, která během krátké doby ztratí hodnotu, jejíž opětovné získání může trvat několik příštích let, považovat stále za bezpečnou? Vezmeme li v potaz stále vzrůstající předluženost některých zemí, je nejspíše na čase poohlédnout se po lepší alternativě, která by svými výnosy překonala běžné bankovní produkty s přiměřenou mírou podstupovaného rizika.Garantované podílové fondyPokud hledáme opravdu bezpečnou investici, není pochyb, že by se naše pohledy měli upírat směrem k produktům garantujícím návratnost vložené investice. Problematika garantovaných fondů je velice široká, obecně však zde více než kde jinde platí, že garance těchto produktů není zadarmo. Už vstupní poplatek dosahující v některých případech až 3 % z vložené částky společně s výstupním poplatkem pohybujícím se ve většině případů okolo 1 % činí tuto investici značně nákladnou. Poplatku za výstup se lze sice vyhnout v případě držení podílových listů do své splatnosti, ovšem ta se vždy pohybuje v řádu několika let. V případě předčasného ukončení investice je navíc podílník vyplacen na základě aktuální ceny podílového listu, která může být pod svojí počáteční hodnotou a investor tak může kromě výše zmíněných poplatků inkasovat také nadproporcionální ztrátu z držení podílového listu. Investici do garantovných fondů lze navíc zpravidla ukončit pouze ve stanovených termínech a investor si tak na svoje peníze může i nějaký ten týden či měsíc počkat. V případě stoprocentně zajištěných fondů tak máme pouze jedinou garanci, a tedy že nám fond při své splatnosti vyplatí námi vloženou částku poníženou o nemalý vstupní poplatek. Za příznivého vývoje podkladového aktiva fondu je sice možnost dosáhnout zajímavějších zisků, než v případě spořících produktů, ovšem tyto zisky představují pouze zlomek výnosu, který by investor obdržel v případě přímé investice do podkladového aktiva fondu. Z pohledu riziko-výnosového profilu se tak nyní jeví některé spořící účty jako dar z čistého nebe.Garantované investiční certifikátyTato poměrně nová skupina finančních produktů byla navržena tak, aby eliminovala většinu zmíněných nedostatků podílových fondů. Investiční certifikáty představují dluhový cenný papír, emitovaný některou z předních bank, jehož cena se stanovuje na základě předem daných podmínek stanovených při jeho emisi. Podkladem pro vývoj ceny investičního certifikátu může být cokoliv, například akciový index, koš komodit, nebo portfolio dluhopisů určitých zemí. Výhodou investičních certifikátů jsou nulové vstupní, jakožto i výstupní poplatky a možnost kdykoliv svojí investici bez sankce ukončit. Certifikáty jsou totiž burzovně obchodované instrumenty a jednotliví emitenti jsou vždy povinni garantovat jejich odkupní kurzy. To, že jsou tyto instrumenty obchodovány na jednom místě umožňuje jejich snadné srovnání a tlačí tak na emitenty, aby se předháněli v poskytování těch nejvýhodnějších podmínek pro potenciální investory. Jednou ze skupin investičních certifikátů jsou také certifikáty garantované. Ty nabízí stejně jako garantované fondy návratnost investované částky s možností podílet se na vývoji podkladového aktiva certifikátu a to společně se všemi výhodami, které certifikáty oproti podílovým fondům nabízejí. Zmíněná participace na vývoji podkladového aktiva pak nemusí být nutně pouze zlomkem participace v případě jeho přímého držení. Příkladem může být garantovaný investiční certifikát, s nímž investoři participují na posilování čínského yuanu oproti americkému dolaru. Na případném posilování čínské měny participují investoři dokonce s mírnou finanční pákou, zatímco v případě jeho teoretického oslabení nabízí certifikát stále garanci navrácení 100 % investované částky při splatnosti. I v případě těchto produktů však existují určitá rizika, jako například riziko krachu emitenta. Investiční certifikáty jsou také o něco náročnější na znalosti investora, nemluvě o nutnosti přesunout své investice do sousedního Německa, kde je trh s certifikáty znatelně lépe rozvinutý než u nás. Speciální opční strategiePříležitosti, jak si zajistit zajímavý výnos s minimálním rizikem se vyskytují jen zřídka a většinou jsou odhalovány pouze zkušenými investory. Čas od času takovou příležitost nabízí například speciální opční strategie založená na kombinaci dvou investičních nástrojů, discount certifikátu a put warrantu. Jejich vhodnou kombinací lze uzamknout pevně stanovený garantovaný výnos, který postupně nabývá do splatnosti obou nástrojů, nezávisle na pohybu jejich podkladových aktiv. Jediné riziko, které tak investor nese, je riziko krachu emitenta. Protože se navíc jedná o kombinaci dvou burzovně obchodovaných instrumentů, jejich likvidita je obrovská a jediné poplatky, které investor nese, jsou poplatky obchodníkovi za nákup těchto dvou instrumentů na burze. Podobně je to také se strategií založené na kombinaci discount certifikátu a reverse bonus certifikátu. Ta sice nenabízí garantovaný výnos do splatnosti, garantuje ovšem stoprocentní ochranu investice a v případě příznivého vývoje trhu navíc mnohem zajímavější výnos než předchozí varianta. V případě obou variant je však nutné podotknout, že se již jedná o velice pokročilé investiční strategie a s jejich realizací by se měl především drobný investor obrátit na profesionálního investičního poradce.Jak začítVelký výnos s omezeným rizikem, to vždy byl a nadále bude sen každého investora. Taková možnost se však investorovi naskytne pouze málokdy a v případě masově rozšířených komerčních produktů je taková příležitost téměř vyloučena. Pokud tedy chceme minimalizovat svoje riziko a zároveň si zachovat atraktivní výnos, bude muset naše první investice směřovat do té nejzákladnější, nejméně rizikové a přitom často nejvýnosnější komodity – do našeho vzdělání.

Pokračovat na článek


Dividenda- snadný příjem a zajimavá investice

Být rentiér není vůbec špatná životní situace. Rentiérství bohužel nespočívá pouze ve výběru peněz na soukromý blahobyt. K zajištění života pravidelným a bezpracným příjmem je potřeba kapitál. Teprve peníze dělají peníze a palmáre z akcií je příjemným zpestřením rozpočtu. Existují společnosti, které pravidelně a bezpečně poskytují rentu.Co je dividendaV podstatě výplatou nějaké částky dostává akcionář do rukou podíl na zisku společnosti, jejíž akcie drží. Dividenda je tedy rozdělení peněz mezi akcionáře, kteří jsou v rozhodný den držiteli akcií takto štědré společnosti. Jedná se tedy skutečně o peníze, které nestojí žádnou námahu a je „pouze“ potřeba kapitál k pořízení akcií. O výplatě zisku rozhoduje valná hromada na schůzi akcionářů. Navrhnout výplatu a její výši je oprávněno vedení společnosti nebo jakýkoliv akcionář. Kromě částky, která se vyplatí, propočtu peněz, které připadnou na akcii, musí také valná hromada schválit datum, kdy se budou dividendy vyplácet.Dividenda a kurz akcieNa pouhém držení akcie přes rozhodný den se krátkodobě nedá vydělat. Akcie totiž následný den poklesne o čistou dividendu. V České republice je ještě dividenda daněna 15% daní. Jestliže tedy společnost vyplácí dividendu 100 Kč, pak akcionář dostane pouze 85 Kč. Proto se užívají pojmy hrubá a čistá dividenda.Česká spořitelnaPříkladem výplaty dividend jsou většinou banky, které mají stabilní pozici na akciovém trhu a pravidelně generují slušný zisk. V minulém roce řádná valná hromada České spořitelny, a.s. dne 20.4.2012 rozhodla o rozdělení zisku společnosti za rok 2011 a nerozděleného zisku předchozích let a jeho použití na výplatu dividend ve výši 4.560.000.000 Kč, což je 30 Kč na jednu akcii, akcionářům zapsaným ve výpisu z registru emitenta ke dni 20.4.2012, 24.00 hod. Dividenda byla splatná dnem 1.6.2012. Z hlediska nákupu akcií je důležitý poměr nákupní ceny k vyplácené dividendě z hlediska kapitálových příjmů. Akcionář České spořitelny dostane za investici do akcie České spořitelny ve výši 803 Kč 26 Kč čistého příjmu. Procentuelně vychází taková investice na 3,23 %, což odpovídá některým spořícím účtům. Ovšem akcionář může akcii kdykoliv prodat a může také dlouhodobě vyčkávat na růst ceny.Dividendový výnosPokud se mluví o tomto pojmu, tak se jedná o propočet výnosu z dividendy. Stanovuje se poměrem hrubé dividendy k tržní ceně akcie a násobí stem. V případě České spořitelny by tedy poměr byl 30 : 803 = 0,037 * 100 = 3,7 %. V angličtině se vžil pro dividendový výnos termín „dividend yield“.Nákup akcií tedy může probíhat různým způsobem a dividenda je takovou třešničkou na dortu. Akcie bank nebo velkých energetických společností představují zajímavou investici, která z dlouhodobého hlediska přináší růst vlastního kapitálu, ochranu před inflací a také doplňující peněžní prostředky, které nestojí žádnou námahu. Je lepším zdrojem příjmů v důchodu a jistotou stáří, než vkládání peněz do penzijního systému, jak jej nyní připravila vláda. A třeba taková Telefónica O2 vyplácela za rok 2011 dividendu 27 Kč na akcii o nominální hodnotě 100 Kč. Čistý výnos byl tedy ve výši 23 Kč na akcii v hodnotě  330 Kč a v procentech 6,95 %. Dividend yield pak dosáhl 8,18 %. To je zajímavá a bezpečná kapitálová investice.

Pokračovat na článek


Investujte do stylových hodin, přinášíme ty nejoriginálnější

Z bytu se stává prostor, který vystihuje své obyvatele. Je proto důležité promyslet každý detail interiéru. I taková maličkost, jakou jsou nástěnné hodiny, totiž dokáže kompletně změnit vzhled bytu. Bez lítosti vyhoďte keramický artefakt s jelenem i plastovou hrůzu, kterou jste si kdysi z nouze koupili. Vaše zdi si zaslouží něco lepšího! Nechte se inspirovat a udělejte si radost skutečně designovým kouskem.Za dobře vypadající a kvalitní hodiny nemusíte platit tisíce. Za pár stovek dnes seženete skvosty, o kterých jste si kdysi mohli nechat jen zdát, a z širokého sortimentu si vybere kažý. A jak vybírat? Myslete na vzhled styl vašeho bytu, osobní vkus a samozřejmě i drobnosti, jako je hlučnost nebo velikost. Na trhu naleznete i hodiny přímo na míru jednotlivým místnostem. Potřebujete kontrolovat čas v kuchyni? Pořiďte si magnetické hodiny, které se skvěle hodí třeba na ledniciMilujete výstřednosti? Sáhněte po výrazných barvách nebo opravdu neobyčejném designu. Mezi opravdu výjimečné kousky jsou například hodiny, které jdou pozpátku. Velmi originálně ale působí také hodiny vyrobené z kancelářských sponek. Ty se budou báječně vyjímat v pracovně, můžete si na ně totiž připínat důležité úkoly.Pokud patříte mezi tradicionalisty, nabízí se pro vás provedení z masivního dřeva nebo stylová černobílá varianta. Právě kombinace černé a bílé představuje ideální volbu pro ty, kteří si s výběrem nástěnných hodin neví rady. Zlaté období nastalo také všem, kteří nejsou příliš materialisticky založení a vyznávají minimalistický styl. Ten skvěle podtrhne jednoduchý koncept hodin, u kterých často nenajdete ani číslice. Právě to však upoutává pozornost na nekomplikovaný, ale tolik působivý design.

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Půjčky a úvěry

Nebojte se hypoteky

Nebojte se hypoteky !Nove bydleni je snem mnoha rodin, ktere v soucasne dobe obyvaji byt v panelaku - to v lepsim pripade, nebo nemaji zadne bydleni a jsou nuceni platit "cerny" pronajem. Relativne novou moznosti, jak nove bydleni ziskat, je vyuziti hypotecniho uveru. Zahranicni zkusenosti ukazuji, ze hypoteka predstavuje nejbeznejsi zpusob financovani bydleni. V nasich pomerech diky dotovanym najmum vsak pusobi trochu jako strasak a to i diky premire negativnich a zpravidla neuplnych informaci v mediich. Je zvlastni, ze napriklad vydaje na porizeni a provoz noveho automobilu ve vysi nekolika set tisic korun jiz nejsou zadnou zvlastnosti, zatimco byt za dva miliony jeste stale pohorsuje svou drahotou. Pritom srovnani cenu realnou cenu bydleni s drivejsimi cenami z dob realneho socialismu je na miste stejne jako srovnavat Trabant a Mercedes.Hypotecni uvery neboli hypoteky jsou v ceskych luzich a hajich relativne mlade bankovni produkty, urcene pro financovani nemovitosti a bydleni. Podminkou ziskani hypotecniho uveru je dolozeni prijmu v dostatecne vysi, zajisteni uveru nemovitosti ve vysi minimalne 143 % a dolozeni vlastnich zdroju na zbytek investice ( 70 % investice muze tvorit hypoteka, 30 % vlastni zdroje). Ucelem financovani muze byt koupe nemovitosti, vystavba, rekonstrukce, vyporadani spoluvlastnickych a dedickych naroku anebo refinancovani uveru a pujcek drive poskytnutych na vyse uvedene investice do nemovitosti. Zadatelem o uver mohou byt fyzicke i pravnicke osoby. Pri vystavbe se stale casteji vyuziva tzv. stavebni uveru, ktery je zajisten rozestavenou nemovitosti pouze na 100%. Po dostavbe je tento uver splacen dlouhodobym hypotecnim uverem. Pri nedostatku vlastnich zdroju je mozne vyuzit doplnkovy uver, kterym se profinancuje dalsich 20 az 30% ceny nemovitosti. Na rozdil od klasickych uveru se hypoteka se splaci tzv. anuitnimi splatkami, tedy konstantnimi splatkami, ve kterych jsou obsazeny jak uroky, tak splatka jistiny. Na pocatku splaceni tvori temer celou splatku uroky, na konci splaceni jistina. Podnikatele tak maji s vyhodou odlozeno danove zatizeni do pozdejsich let, protoze uroky podnikatelske hypoteky patri do nakladu firmy. Delka splaceni hypotecnich uveru se pohybuje do 30 let, pricemz uvery se statni dotaci maximalne do 20 let. Podnikatele, kteri investuji do jinych nemovitosti, nez na bydleni, mohou pocitat maximalne s patnactiletym uverem. Hypotecni uver je vyhodny prostredek, nikoli vsak vselek - neni pochopitelne dostupny. Pro kazdeho. Proto predstava, ze hypoteky vyresi problemy vsech, kteri potrebuji bydlet, je mylna. Realita je takova, ze hypoteka je stejny obchod jako prodej zbozi nebo sluzby. A jako obchodni artikl je i nabizena. A tak zatimco je jasne ze ne vsichni budou vlastnit jiz zmineny Mercedes,jsou pozadavky bank na bonitu klienta, ktery zada hypoteku, jsou obecne povazovany za mirne receno prehnane. Opak je ovsem pravdou. Cena hypotecniho uveru vychazi stejne jako u jinych uveru predevsim z ceny peneznich zdroju. Pro hypotecni uvery jsou temito zdroji hypotecni zastavni listy, coz jsou cenne papiry s pevnym rocnim vynosem. Proto neni mozne poskytnou hypotecni uver s nizsi sazbou nez u hypotecnich zastavnich listu (11 % v kvetnu 1997 - pozn. red.). Banka se zkratka chova stejne jako ostatni obchodnici. Proto je take kladen duraz na dokladovani prijmu zadatele o uver. Vzdyt kazdy, kdo pujci penize, je chce dostat zpet. Hypotecnim uverem je mozne financovat i jine nemovitosti nez na bydleni. S vyhodou take dochazi k refinancovani drive poskytnutych uveru na investici do nemovitosti. Strednedobe uvery jsou tak splaceny dlouhodobymi hypotekami a vyse splatek tak vyrazne posili likviditu firmy. Ceny noveho bydleni vychazeji z moznosti, za kolik jej jsou schopny stavebni firmy postavit. Podtrzeno secteno: na nove bydleni,tj. novy byt nebo rodinny dum, ma vlastni prostredky priblizne 10% obyvatel. Ostatni maji dve moznosti: musi bud slevit ze svych prani a poohlednout po levnejsim bydleni anebo si najit vynosnejsi zamestnani. V nasich mediich je casto demonizovana nedostupnost hypotek, pritom neni pravda, ze podminky poskytnuti hypoteky nesplni vyssi procento domacnosti. Otazkou totiz je, o jakou vysi pozadovaneho uveru se jedna. A tak jsou klienty hypotecnich bank jak reditele, manazeri a lide prijmove nadprumerni, tak i rozvedeni otcove s detmi. Zatimco ti prvni si porizuji luxusni sidla na jeste luxusnejsich pozemcich, druzi kupuji malinkate domecky rodine na miru. Cesta k novemu bydleni zacina zpravidla vyberem vhodneho bytu ci domu a az nasledneho posouzeni vlastnich moznosti a take ochoty dlouhodobe se zadluzit. A tak ma vetsinou pani nebo pan domu jiz pred navstevou financni instituce vybrany i kachliky do koupelny. Po navsteve hypotecni banky nastava druha, mene radostna etapa, kdy dochazi k usmerneni puvodniho zameru. V tomto okamziku se zmensuji domy, ubyvaji koupelny i balkony a zmensuji se parcely. V jinych pripadech dochazi k odkladu realizace zameru o jeden rok a nastava rok sporeni, v nejlepsim pripade stavebniho. V nejhorsim pripade se ustupuje od zameru navzdy. Realne posouzeni vlastnich moznosti je nejdulezitejsim predpokladem pri rozhodovani. Idealni je pristup, kdy zajemce o nove bydleni nejdrive zjistuje moznosti financovani a az nasledne vybira objekt pro bydleni. Odpada tak faze rozcarovani nad skutecnosti, ze s rodinnym prijmem v radech prumerne mzdy dum za nekolik milionu opravdu nepostavime. Dalsim krokem je shromazdeni vsech podkladu, ktere jsou nutne pro posouzeni zadosti o hypotecni uver. Zatimco v zahranici diky centralnimu informacnimu systemu tato faze predstavuje nekolik hodin, u nas je to nekolik tydnu. Budouci vlastnik nemovitosti musi predlozit nejen originaly dokladu o vysi prijmu ale i veskere doklady, ktere se tykaji nemovitosti vcetne odhadu zpracovaneho dle pozadavku banky. Vsechny podklady jsou pote predlozeny bance k posouzeni. Po schvaleni hypotecniho uveru zbyva uz "jen" zastava nemovitosti ve prospech banky. Po predlozeni listu vlastnictvi s vyznacenym zastavnim pravem a vinkulaci pojistneho plneni z pojisteni nemovitosti je mozne penize z hypoteky odeslat prijemci, tedy rodavajicimu, stavebni firme a podobne. Posledni fazi je splaceni hypotecniho uveru. Zde je mozne cast hypoteky jednorazove vyplatit, zpravidla po peti lettech. Pri vyuziti stavebniho sporeni tak klient s vyhodou vymeni drahy hypotecni uver za 6% uver ze stavebniho sporeni. Ackoli vypadaji vyse urokovych sazeb neprilis optimisticky, je nutne zvazit vliv inflace na vysi prijmu a take na ceny nemovitosti. Nazory jsou rozdilne: jsou lide, kteri nesnesou dlouhodobe zadluzeni a stejne tak jsou druzi, kteri povazuji splaceni dluhu za mnohem vyhodnejsi nez sporeni. Faktem zustava, ze vetsina domacnosti si bez dlouhodobych pujcek nebo uveru nebude moci bydleni dovolit. Je treba zvazit, zda je rozumne platit neustale se zvysujici najmy anebo vyhodne investovat do sveho. Nejznamejsimi financnimi ustavy, ktere poskytuji hypotecni uvery u nas jsou Ceskomoravska hypotecni banka ( jedina banka specializovana pouze na hypoteky), Ceska sporitelna, Komercni banka, Hypobank a Verreinsbank. Pokud hodlate kombinovat stavebni sporeni s hypotekou, je nejlepsim resenim vyuziti sluzeb jedne bankovni skupiny. Prvni roky splaceni vysokych splatek za byt ci dum vypadaji na prvni pohled nepovzbudive. Jsou ale vystridany lety, kdy maji splatky uveru vlivem inflace a rostoucich prijmu realne mensi hodnotu. A tak pokud jste v produktivnim veku, zdravi, kvalifikovani a tedy s dobrou prijmovou perspektivou, nemusite se hypoteky bat.

Pokračovat na článek


Proč muži vydělávají více než ženy?

Ve státech Evropské unie jsou stále trestána pracoviště, kde dochází k nerovnoměrnému výdělku žen a mužů na stejné pracovní pozici a za stejnou provedenou práci. Svým způsobem lze tuto situaci nazvat diskriminací žen. Zaměstnancům v Evropské unii totiž musí být zabezpečeny rovné podmínky, a to na základě Charty základních práv.Přesto stále dostávají více peněz muži a platová nerovnost existuje nadále. V současné době rozdíl v platech v tuzemsku činí kolem 24 %. Průměrný hodinový plat muže činí 180 Kč, ženy ovšem získávají za odpracovanou hodinu v průměru 128 Kč. S tímto údajem je ale třeba pracovat opatrně. Nedá se všeobecně říci, že žena automaticky vydělává o 24 % méně než mužské pohlaví. Faktorů, které ovlivňují platové hodnocení, je totiž více. Liší se v závislosti na oboru činnosti, na pracovní pozici, úrovni vzdělání a také věkové kategorii.Ženská povaha a priorityOdborníci si stojí za názorem, že hlavní důvod k platové diskriminaci žen není jenom v tom, že práce žen stále není hodnocena shodně, jako práce odvedená muži. Hlavním důvodem prý také je, že ženy preferují stálost v zaměstnání. Nemají potřebu střídat zaměstnání jako muži, dávají přednost především rodině před prací, a tím pádem osmihodinové pracovní době s horší prací a nižším výdělkem, kdy se po odvedené práci utíkají domů věnovat rodině. Srovnáte-li například počet přesčasů u mužů a u žen, zjistíte, že daleko více přesčasů si berou muži, kteří se spoléhají na své manželky, že chod domácnosti povedou ony. Dalším rysem žen je jejich zbytečné finanční podceňování. Ženy často tvoří svému nadřízenému podmínky, aby mohl prokázat svou dravost a úspěšnost. Ustupují mu a nedostatečně se brání. I tento důvod přispívá ke stálé nerovnoměrnosti platů žen a mužů. Na druhou stranu mají ženy plno vlastností, které odpovídají kvalitám úspěšného postu. Mají totiž ten dar, že si mnohdy práci daleko lépe zorganizují než muži a umí si stanovit priority, což také souvisí s řízením domácnosti. Proto pokud má žena odrostlé děti, respektujícího manžela a hlavně možnost se věnovat kvalitnější práci vyššího postavení, neměla by se zde projevit její vlastnost podceňování se a dané práce by se měla chopit. Pokud však nadále bude pokračovat trend koncentrace mužů na dobře placených místech a ženy budou převážně vykonávat méně ohodnocené povolání, anebo odpracují méně hodin než muži, předpokládá se, že se za těchto podmínek rozdíly v platech zmenšovat nebudou ani v budoucnu.Kde jsou upřednostňovány ženy?Je více než známo, že o muže je mezi zaměstnavateli obecně větší zájem. Na druhou stranu existují také povolání, která jsou doménou žen. Mezi taková patří povolání učitele. Poměr mužů a žen ve školách je zhruba 32 % ku 68 %. Podobná situace je i v soudnictví, kde působí více než dvě třetiny žen. Dle statistiky a reakcí zaměstnavatelů vyplývá, že vyšší plat pro muže je následkem jejich tradičního upřednostňování v zaměstnání. Neopodstatněné předsudky o pracovním výkonu žen zde také hrají svou roli.Také dosažené vzdělání rozhoduje o výši vašeho příjmuJe všeobecně známo, že rozdíly v odměňování se zvyšují se vzděláním. Snad od začátku školní docházky nám rodiče vtloukali do hlavy, že čím vyššího vzdělání dosáhneme, o to víc se budeme mít v budoucnu lépe. Je dokázáno, že čeští vysokoškoláci vydělávají v průměru až o 93 % více než muži s maturitou či výučním listem. U žen je tento podíl však o něco málo nižší. Ženy s ukončeným vysokoškolským vzděláním mají v průměru o 64 % vyšší výplatu než ženy se středoškolským vzděláním. Vezmeme-li ale v potaz vysokoškolačky, zjistíme, že v porovnání se stejně vzdělanými muži stále vydělávají méně, než ve skupinách se základní či střední školou. Například učitelka, střední a vyšší manažerka, lékařka a další profese tak mají výplatu o tisíce korun nižší, než jejich stejně postavení kolegové.Veřejný sektor versus soukromý sektorJak jsme již zmínili, muži dosahují vyššího příjmu než ženy, a to ať se jedná o veřejný nebo soukromý sektor. Příjmy žen ve veřejném sektoru se však příjmům mužů přibližují, zatímco v soukromém sektoru je tomu naopak – rozdíly se zde ještě více prohlubují. Zároveň musíme podotknout, že ženy častěji než muži volí práci právě ve veřejném sektoru a přibližně 75 % všech žen pracuje v nepodnikatelské sféře, kde jsou samozřejmě příjmy nižší. Zde tedy vidíme další vysvětlení, proč jsou vlastně příjmy žen obecně nižší.Srovnání ČR s ostatními státyRozdíly ve výši příjmů žen a mužů jsou v jednotlivých státech EU pochopitelně různé. Zemí, kde jsou nejmenší rozdíly v příjmu muže a ženy, je Malta. Ženy zde vydělávají v průměru o pouhé 4 % méně než muži. Slovinsko a Belgie udává 8% rozdíl. Podíváme-li se na tuto problematiku z druhé strany, čili na země, kde jsou nejvyšší rozdíly v příjmech mužů a žen, budeme muset uvést Estonsko a Kypr, kde je 25% rozdíl.

Pokračovat na článek


Hypotéka nebankovní cestou

Hypotéka – dlouhodobý úvěr s nižším úrokem – je stále více vyhledávanější a prakticky každý, kdo se chystá nakoupit, postavit či rekonstruovat nemovitost má i ni zájem. Málokdo si totiž může dovolit zaplatit celou částku najednou. Bohužel, stejně jako u běžných úvěrů nabízených bankami tak i hypotéky nejsou schváleny každému. Banky mají zkrátka obecně velmi přísné podmínky pro schvalování půjček a tak si hypotéku může dovolit jen někdo. Právě proto existuje celá řada nebankovních společností, které nabízí nebankovní hypotéky vhodné pro ty, kteří si hypotéku v bance dovolit nemohou. Mnohé nebankovní společnosti působí na trhu již řadu let, mají dobré jméno, jsou renomované a kvalitní. Zřízení hypotéky od takových společností se bát nemusíte.A co vlastně pojem nebankovní hypotéka skrývá? Nebankovní hypotéka je taková hypotéka, která je zřízena nebankovní společností. Nebankovní hypotéka je ve většině případů vhodná prakticky pro každého. Bývá nabízena bez registru, takže je nebankovní hypotéka vhodná i pro ty, kteří měli v minulosti problémy se splácením a octli se v registru dlužníků. Nebankovní hypotéka je také často zřizována těmi, kteří mají nízký příjem nebo vůbec žádný. Nebankovní hypotéka je tak vhodná i pro nezaměstnané.Pokud Vám vyhovuje styl hypotéky avšak chcete použít finanční prostředky k jiným účelům, porozhlédněte se po nebankovním produktu zvaném americká hypotéka. Americká hypotéka je bezúčelový úvěr. Její prostředky tak můžete bez obav použít na cokoli. Americká hypotéka je vhodná na cokoli! Tags: americká hypotéka, nebankovní hypotéka

Pokračovat na článek


Převod dluhu není jen tak

Zápočty dluhů mají dlouhou, ale nepříliš úspěšnou tradici. Do vzájemných vyrovnání totiž vstoupily exekuce a ty si nedělají s nějakými závazky servítky. Nabalí na dluhy svých 15 % a jdou zabavovat. Dostanou se tam, kam nemůže ani policie.Dobrovolné převzetíMůže se to zdát podivné, ale existují lidé, kteří si na sebe dluh převedou. Proti tomu se nikdo nemůže bránit.  Avšak k tomu, aby dluh byl pouze na nového dlužníka, musí dát souhlas věřitel. Dluh si tedy lze převést, ale tím vznikne pouze víc věřitelů. Taková situace často nastává u příbuzných. Každý, kdo si převádí dluh, by měl vědět, že samotná dlužná částka nemusí být celým dluhem.Příslušenství dluhuNazývá se to zajímavě a právě na tom, co se týká částek kolem dluhu a přitom to není dluh, rajtují různí vymahači. S dluhem je možné totiž dostat „dárek“ v podobě úroků,  sankcí všemožného druhu a různých nákladů. Mohou zde být právě škody, které vznikly nezaplacením, jako je třeba změna cen nebo právě náklady exekutorů, vymahačů, jejich cestovné, telefonování a ubytování. Převzetí dluhu by tedy mělo být jednoznačné.Písemné převzetíDluh je nutné převzít písemně. A ¨tady je právě založená poměrně slušná jistota toho, zda nový dlužník převzal dluh celý i s příslušenstvím. A naopak na to je potřeba se připravit. Banky často rády nechávají právě takový spoludlužnický závazek podepisovat. Chtějí totiž získat u ručitele nejen dlužnou částku, často jsou pro ně mnohem zajímavější sankce. Běžný úrok je totiž třeba 15 %, ale s navýšením často přes 30 %.Pozor na vymahačePřevzetí dluhu je tedy otázkou opatrnosti. V poslední době se ale vyskytují případy, kdy spíš příbuzní nevydrží útoky vymáhacích agentur. Denní zvonění a otravování se podepíše na psychice a za trochu klidu jsou ochotni podepsat kdejaký papír. Někdy i proto, aby pomohli svému bližnímu. Dozví se tak, že mají splatit nějakých 100.000 Kč, což neradi, ale převezmou. Nevšimnou si ovšem, že u dluhu je připsáno s příslušenstvím. Potom se diví, že po splacení samotného dluhu platí dál a že mezitím právě ono příslušenství pěkně vzrostlo.        

Pokračovat na článek


Hypotéka – dlouhé čekání na výmaz zástavního práva

Hypotéky jsou pro banky nejjistějším úvěrem, jaký mohou poskytnout. Zajištěny jsou nemovitostí, která pomalu přechází do vlastnictví dlužníka. Vlastně je ve vlastnictví stále, ale zátěž v podobě částky na financování se postupně snižuje. A banka blokuje svoje zájmy zástavou.Úvěrový životStejně jako v případě běžného účtu zasahuje do života každého člověka v podobě hypotéky další bankovní produkt. Prostě bez bank a bez peněz, které obhospodařují, nedokáže téměř nikdo existovat, pokud si představíme běžný konzumní život, který spočívá v chození do práce, živení rodiny a bydlení. A bydlení je zrovna jistotou, kterou člověk považuje za zásadní ochranu svého života. Kresby na stěnách jeskyní jsou toho důkazem. Proto si bydlení pořizuje dřív, než na něj vydělá.Za jistotu se platíHypotéky znamenají malé procentní úročení, ale z velké částky a po dlouhou dobu. Jsou nejlépe splácenými úvěry a člověk je ochoten různým způsobem řešit svoji situaci jen aby splácel hypotéku. Ostatně se dostává často do problémů, když si na splátky hypotéky půjčí nějakým horším úvěrem. A hypotéka je dost velký úvěr. I malé procento znamená velký náklad. Taková 3 % ze dvou milionů dělají ročně 60.000 Kč. Tyto peníze zaplatí zájemce o vlastní bydlení navíc. Za 5.000 Kč by možná bydlel v nájmu a mohl si šetřit na bydlení.Druhy splátekČasto se mluví o anuitním, degresivním nebo progresivním splácení. Anuita znamená pevně spočtenou částku, kterou se hypotéka splácí pravidelně a ve stále stejné výši. Naopak degresivní nebo progresivní znamená zpočátku vyšší nebo nižší splátky. Metodu splácení lze během hypotéky měnit a závisí na situaci dlužníka. Anuita je pro stálý a pravidelný příjem. Degresivní splátky zvolí asi starší lidé, kteří jsou v produktivním věku a progresivní mladší generace, která předpokládá růst vlastních příjmů.FixaceBanku prakticky nelze ošidit. Fixace je jistotou přesných úroků a tedy pravidelné a neměnné splátky. Banky ji nabízejí na kratší období, protože taková předpověď je pro ně bezpečná. Existují také fixace na celou dobu hypotéky, ale tam si dlužník značně připlatí. Tak dlouhá fixace v podstatě nemá význam. Výhodné jsou fixace do 5 let. Pokud totiž banka po fixaci nepřiměřeně zvedne úrok, je možné přejít do jiné banky. Často v takovém případě původní banka také reaguje snížením, protože nechce přijít o platícího klienta ze zajištěného závazku.Sankce za předčasné splaceníVe smlouvě o hypotečním úvěru je dobré si sjednat možnost předčasného splacení. Výhra v loterii, dědictví po bohatém strýci nebo náhlý úspěch v podnikání mohou potkat každého. Potom není problém splácet, ale dlužník se třeba rozhodne ze závazku vyplatit. Po skončení fixace to není problém. Stejně tak by měly být podmínky sjednány přímo ve smlouvě. Banka ve svých podmínkách, na které pouze odkazuje ve smlouvě, často stanovuje určitou sankci za předčasné splacení. Což vypadá z pohledu dlužníka podivně, ale má to svoji logiku. Banka na hypotéky vydává hypoteční zástavní listy, což jsou cenné papíry. V podstatě tak financuje hypotéky z půjčených peněz. Hypoteční listy jsou u investorů velice oblíbené, protože jsou prakticky bez rizika. Pokud splatíte hypotéku, banka musí učinit nějakou operaci se zástavními listy a přichází o příjem. Tuto ztrátu nechá zaplatit dlužníka.Možnosti hypotékExistují různé druhy hypoték. Dokonce některé hypotéky ani nepožadují dokládání příjmů (opět se ale prodraží). Vždy jsou ale kryty zástavou na nemovitosti a v případě dluhů mají přednostní právo splacení. Naopak dům bez zástavy má celkově vyšší hodnotu. Hypotéku není nutné brát vždy na pořízení bydlení, ale je možné také financovat již zakoupenou nemovitost nebo ji zpětně profinancovat – tedy obdržet již vložené prostředky.  Většina hypoték pokrývá pouze 70 % ceny nemovitosti. U refinancování tedy nedostaneme celou částku za nemovitost a u běžné hypotéky musíme mít nějakou hotovost k dispozici.Počet zájemců o hypotéky stále roste. Budoucí dlužníci by si měli pečlivě rozmyslet možnosti financování, fixace a schopnosti splácet. Toto rozhodnutí je velice důležité. Přijít o dům a ztratit velké splacené prostředky je velice snadné. Pokud se totiž hypotéka nesplácí, naskakuje sankční úrok. Do toho přibývá záznam do registru dlužníků a nemožnost získání jiných úvěrů. Hypotéka se tak prodražuje a dlužník hodně tratí. Další náklady vzniknou s prodejem zastavené nemovitosti, který může znamenat ztrátu třeba 30 % skutečné ceny. Přesto jsou hypotéky výhodné svojí výší. Proto také v roce 2012 bylo vyřízeno 74.745 hypoték ve výši 145,5 miliardy. Nových hypoték bylo 73.595 za 122 miliard.

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Mix

Nejčastější podvody internetových obchodů

 Také vás nadzvedávají ze židle informace ČOI o tom, kolik zkoumaných internetových obchodů mělo něco v nepořádku? Podobné informace je často nutné brát s rezervou – může se jednat jen o drobné nedostatky. Jsou však i obchody, které své zákazníky podvádějí soustavně.Zboží máme skladem – ihned k dodáníTaké jste se už setkali s tím, že jste nakupovali v internetovém obchodě, který měl vámi požadované zboží označeno jako skladem, ačkoliv jeho konkurenti čekají na naskladnění? Kdo by potom chtěl čekat, když by mohl mít svůj vysněný produkt doma doslova za pár dní. A právě informace o skladové dostupnosti je jedna z celé řady fint, které internetové obchody využívají k tomu, aby si zákazníka naklonily na svou stranu. Z jednoho pohledu je to od nich velice krátkozraké, ovšem na druhou stranu mnoho zákazníků zkrátka počká, protože u jiného obchodu by je čekalo to samé.Platba předem? Jak kdyAčkoliv mnozí varují před platbou předem a doporučují dobírku, určitě to není z hlediska bezpečnosti nijak lepší možnost. Danou zásilku vám na poště vydají až poté, co ji zaplatíte. A jakmile zjistíte, že vám nepřišlo zboží, které jste si objednali, peníze jsou již na cestě k prodávajícímu. Častým nešvarem plateb předem je však to, že jdou ruku v ruce s předchozím podvodem ohledně skladových zásob.Jelikož má daný internetový obchod vaše peníze již u sebe, jenom málokdy se rozhodnete pro zrušení objednávky. Navíc daný obchod často namítá, že zboží již bylo odesláno, a tak na navrácení musíte čekat až do doby, kdy se daná zásilka vrátí zpět. A někdy může být drzost obchodů až taková, že vám z peněz ještě ukrojí poštovné – a to i přesto, že chyba rozhodně není na vaší straně.Pokud provozujete vlastní internetový obchod, je dobré si dát na tyto nešvary velký pozor. Jak praví známé přísloví: „Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne.“ Dříve nebo později se toto chování proti nepoctivým obchodům obrátí.Pojďme na těžší kalibrPříklady, které jsme si představili, jsou sice na jednu stranu podvodným jednáním, ale zákazník se nedostane do situace, kdy by o všechny peníze skutečně přišel. Bohužel poslední zprávy naznačují, že vzhledem k jednoduchosti založení vlastního internetového obchodu počet skutečných podvodníků, jejichž cílem je jen okrást vás o peníze, stále přibývá.Bohužel tomu často nahrávají i sami poškození, kteří v mnohých případech nejdou danou věc nahlásit, jelikož věří v neschopnost policie a také v to, že škoda pod 5 000 Kč je pouze přestupkem. V rámci trestního řízení se ovšem jednotlivé škody sčítají, a mnozí podvodníci skrytí za internetovým obchodem rozhodně nerealizují pouze jediný podvod.Důvěřuj, ale prověřujPokud máte obavu, že jste na podvodný internetový obchod narazili, je dobré si ověřit základní informace. V první řadě by měly být na webu uvedeny kontaktní údaje včetně IČ firmy, které si lze ověřit v obchodním nebo živnostenském rejstříku. Dále by měl být k dispozici funkční telefonní kontakt, a možnosti plateb na dobírku. Důležitá je však i cena – extrémně nízké ceny také mohou být znakem podvodu. Zvláště například u elektroniky a výpočetní techniky, kde se marže pohybují v jednotkách procent. Sleva 10% z běžných cen tak rozhodně není standardní.Dobírka vás nezachráníAni pokud si zboží objednáte na dobírku, nejste zachráněni. Kdo vás chce okrást, ten vás zkrátka okrade. Stačí, aby vám do krabice dal místo nové televize za několik desítek tisíc starou a nefunkční krabici za několik set korun. Jakmile ji otevřete, peníze jsou již na cestě k podvodníkovi. A právě podvody se zbožím patří mezi ty nejčastější věci, kterých se mnozí podvodníci stále častěji dopouštějí.Množství podvodů internetových obchodů bude dále růstSpolečně s růstem počtu spotřebitelů připojených k internetu a počítačové gramotnosti lze očekávat nejen nárůst nákupů uskutečněných prostřednictvím internetových obchodů, ale i počtu podvodníků.Toho si je vědoma i Česká obchodní inspekce, která stupňuje svou snahu o kontroly v této oblasti. Ačkoliv uvádíme, že je třeba brát podobné informace trochu s rezervou, dosavadní výsledky se jeví jako poměrně alarmující: podle tiskové zprávy E-shopy 2012: Nekalé obchodní praktiky vedou z února letošního roku zjistila inspekce pochybení u více než 80% v minulém roce kontrolovaných internetových obchodů.

Pokračovat na článek


Financování Řeckého dluhu na pokračování: teď se hledají investoři

Financování dluhy zatíženého Řecka se stává pro země světa doslova černou můrou. Ne, že by se nedostávalo peněz (sic!), ale není dne, kdy by se veřejnost nedozvěděla z médií nové cifry. A to ekonomům a strážcům finanční stability nahání strach.Svět už byl smířen s tím, že Řecko musí dostat peníze, ale zatímco světlo světa nejdříve spatřila částka 90 miliard euro, pak 120 miliard euro, nyní se už spekuluje o 130 miliardách eur.Komentátoři se proto ptají, kdo dá záruky nad tím, že poslední cifry jsou opravdu konečné? Novinkou také je, že dluhy Řecka by měli financovat privátní investoři. Netradiční „berlička“ však může podle ekonomických odborníků přidělat více starostí, než užitku, neboť není jasné, co to vlastně pro splácení dluhů bude znamenat. „Těžko říct, co to má přesně znamenat, například banky jsou také soukromými investory, ve smyslu nikoliv státními, jde tam spíše o to, že mezi návrhy na řešení řecké krize je navrhována něco jako "spoluúčast" věřitelů, například v tom smyslu že držitelé dluhopisů v době jejich splatnost budou nějakým způsobem donuceni opět nakoupit řecké dluhopisy,“ řekl ekonomický expert společnosti Cyrrus Ondřej Moravanský. Podle něj je to však návrh dosti diskutabilní a omezuje svobodu rozhodování investorů.Buď, jak buď má už nyní Řecko, pokud bude druhý záchranný balík schválen, k dispozici více peněž, než mu bylo slíbeno loni v květnu. Zatímco první úvěrová linka evropských vlád a Mezinárodního měnového fondu (MMF) dosahovala celkové výše 110 miliard eur, po druhém kole by měla země již mít od věřitelů k dispozici již 132 miliard eur. Skeptici proto říkají, že zatímco do řecké lodi už dnem proudem teče voda, na horní palubě se ještě veselí tančí a zpívá. A to je ještě ve hře 50 miliard eur, které má řecká vláda získat prodejem státního majetku. Jenže o detailech světových půjček se toho čtenáři moc nového nedozvědí.Zatímco experti a média rozebírají část záchranného plánu, který počítá s tím, že zhruba 30 miliard eur celkové sumy, kterou má Řecko získat, by mělo být výsledkem prodloužení splatnosti dluhopisů země, některé názory upozorňují na to, že zatažením nějakých individuálních privátních investorů do financování řeckého dluhu mohou vzniknout paradoxní situace. Třeba, když země své dluhy nesplatí. „Krajní řešení tak může být v podobě "převzetí" Řecka, jako by tomu bylo u akciové společnosti,“ vysvětlil Ondřej Moravanský. Analytik však míní, že taková úvaha je ovšem spíše z říše fantazie, nic extrémního v případě řeckého dluhu se totiž údajně čekat nedá. „Maximálně řecký bankrot, občanské nepokoje a podobné věci,“ dodává Moravanský. Agentura Blomberg však přesto na margo prodloužení lhůt splatnosti dluhopisů uvedla, že ne všechno bude snadné a průchozí. Zatímco Německo z pozice největší ekonomiky eurozóny opakovaně vystupovalo pro zapojení věřitelů ze soukromého sektoru, právě formou změny splatnosti dluhopisů, Evropská centrální banka (ECB) je rezolutně proti a ratingové agentury vyhrožují Řecku označením země nálepkou bankrot.

Pokračovat na článek


Zaručí placené studium na vysoké škole vyšší úroveň vzdělání?

Vysoké školství v České republice potřebuje nový impuls. Školné by jím bezesporu mohlo být, ale rozhodně je nutné danou problematiku detailně zpracovat. Výše školného na vysoké škole a jeho forma jsou tím nejsnazším. Důležité je nastavit parametry, stipendia a další možnosti, aby bylo vysokoškolské vzdělání stále dobře přístupné, avšak pouze těm, kteří o něj mají skutečný zájem.Dnešní doba je velice nakloněna vysokoškolskému studiu.Dnešní maturitní ročníky mají prakticky neomezené možnosti ve výběru vysokoškolského studia dle svých nejsilnějších stránek. Avšak často je situace i opačná, že volí studenti cestu nejmenšího odporu a po maturitě zamíří na takovou vysokou školu, kde budou moci dále trávit studentská léta, avšak v budoucnu s využitím studovaného oboru spíše nepočítají. To je problém řady dnešních vysokoškoláků. Již nyní vědí, že znalosti, které na vysoké škole získají nebudou uplatňovat v praxi, ale pouze díky získanému titulu budou mít větší vstupní pracovní „renomé“. Na druhou stranu vysokoškolské vzdělaní nikdy není na škodu. Situace v podobě podpory vysokého školství je bezesporu velmi chvályhodná, avšak důležité je nezapomínat na kvalitativní stránku věci. Kvantita nesmí předbíhat před kvalitou. A to je nejspíše problém dnešního školství. Je tento přístup pro zemi jako takovou prospěšný? Navíc celkové výhody ze studentského života často rozhodují ve prospěch studia i bez zjevného zájmu skutečně školu dokončit. Výhody studentů jsou z pohledu daňových slev, ubytovacích stipendií a sociálních výhod více než lákavé a bohatě nahradí platbu 500 Kč za přihlášku na vysokou školu, kterou si student může předkládat třeba i několik let po sobě. Navíc v případě nějaké „lehčí“ školy může velice snadno uspět i studiem a tento status si držet řadu let bez velikých problémů. Jsou pak takový studenti pro společnost prospěšní?Jak by celý systém vypadal v případě placeného studia a ne jako nyní v systému dotování studentů? Nacházeli by studenti větší uplatnění? Vážili by si vysokoškolského studia a poctivě pracovali na svém vzdělání? Zlepšil by se přístup univerzit a úroveň vzdělání? Prvotní myšlenka a odpověď je bezesporu ano. Avšak je nutné celý systém dokonale promyslet a dostatečně nastavit parametry. Jenom stanovení samotné výše školného by byla velmi hrubým nástřelem a teprve čas by asi ukázal, jaká výše platby je nejoptimálnější.Přínosy placené vysoké školyPrvním přínosem by určitě bylo to, že na vysokou školu by se nehlásil každý „maturant“, ale opravdu pouze ti, kteří mají zájem o další vzdělání, které jim pomůže v budoucím zaměstnání. Rozhodně by se zkvalitnil i přístup škol, které by konečně mohly fungovat na tolik omílaném zákaznickém přístupu a mohly by studentům nabízet lepší práci v hodinách, interaktivní výuku, menší počet žáků ve třídě a od toho odvislé větší nasazení každého z nich při daném předmětu. Přínos školného by tedy rázem byl v relativně nižším počtu zájemců o vysokoškolské studium, ale rozhodně by se navýšil procentní podíl úspěšných uchazečů ku počtu přijatých. Každý vysokoškolák by chtěl školu zdárně a v termínu dokončit. Samozřejmě je nutné placené školné doplnit stipendijními programy pro zájemce, kteří by si placení školného nemohli dovolit, avšak díky svým mimořádným znalostem a výsledkům by jim školné bylo propláceno univerzitou či přímo státem. Tato stipendia by pak byla motivací i pro běžné studenty, jak si „snadno“ přivydělat a kvalita znalostí by rozhodně stoupala. Samozřejmě kvalita znalostí je odvislá od náročnosti požadavků, které jsou ze strany univerzity předkládány. V současnosti je situace na řadě škol taková, že se snaží zbytečně své studenty nevyhazovat, jelikož každý jeden student přináší škole dané tabulkové peníze, tudíž by byla sama proti sobě. Takový přístup je krajně nevyhovující a doufejme, že není tím hlavním, o co na vysokých školách u nás jde. Při zavedení školného by tedy měla rámcově stoupnout kvalita výuky. Vysokoškolští absolventi by pak již skutečně vždy představovali elitu národa a kvalitně edukované pracovníky připravené se zařadit do pracovního procesu právě v oboru, který 3 či 5 let studovali. Stávali by se z nich odborníci a vysoké školy by tak plnily svůj hlavní úkol.Jiný pohled na placení školnéhoV současnosti se tedy přetřásá myšlenka zavedení školného, které budou platit studenti vysokých škol. Avšak již v současnosti je vysoká škola zpoplatněna. Pomineme-li samozřejmě náklady obětované příležitosti a další náklady spojené se studiem (ubytovaní, skripta, stravování, doprava). Avšak na druhé straně se platí vysoké školství u nás z daní. Takže již nyní je zpoplatněno, avšak plošně, ode všech daňových poplatníků, kteří odvádějí do státní poklady peníze. Jde o neefektivní způsob a také samozřejmě způsobe velmi nepřehledný. Studium na vysoké škola tak platí každý místo těch, které ho skutečně využívají. Zavedením školného by se tak toto netransparentní dotování škol přesunulo do roviny velice jasné a přehledné. Efektivita by samozřejmě vzrostla s ohledem na přímou vazbu peněz od studenta ke škole bez dalších úředníků a úřadů, které musí samozřejmě také někdo financovat, takže i zde se zbytečně ztrácí peníze na vzdělání.Růst konkurence na straně škol i studentůZavedení školného by rozhodně přispělo ke vzrůstu konkurence. Každý student by velmi dobře vybíral, kam půjde studovat. Kvalita školy, výuky a vybavení by určitě hrála významnou roli. První myšlenky by se neupínaly na snadnost přijímacích zkoušek či studia, ale na adekvátnosti protihodnoty vzhledem k platbě školného. I školy by samozřejmě bojovaly o studenty a snažily by se jim vytvořit nejlepší možné podmínky a zajímavé studijní plány. Zodpovědné studium ze strany studentů je pak samozřejmostí, jelikož motivace opřená o platbu a nutnost platby, by rozhodně přinesla více efektivity a zájmu z obou stran.Snížení dostupnosti zavedením školnéhoŘada lidí argumentuje tím, že zavedení školného znepřístupní vzdělání celé řadě lidí. Avšak v konečném důsledku tento argument je naprosto mylný. Už jen samotné stipendijní programy pro studenty, kteří mají o téma zájem, dokáží se mu více věnovat a díky tomu mít dobré výsledky, tedy i stipendium, pomůže prakticky každému. Prospěchová stipendia by zkrátka pomohla i tento problém řešit. Určitá forma sociálních stipendií by také určitě pomohla. Navíc se koketuje i s myšlenkou odložení platby pomocí studentských půjček. Jasná pravidla a jasné splácení by umožnily studentům vzít si půjčku na financování svého studia a s jejím splácením začít až po absolvování a nalezení zaměstnání. Stát by navíc takovou půjčku mohl určitým způsobem zvýhodnit, aby nebyla krajně nevhodná a vyřešit tím tolik zdůrazňovaný problém snížení dostupnosti vzdělání. Každý by měl jednoduše na výběr.

Pokračovat na článek


Kolik si vydělá student v zahraničí?

Různorodost studentských brigád v zahraničí je opravdu nekonečná. Vše začíná u uklízení, praní, čištění, mytí nádobí, starání se o děti, starání se o trávu, zahradu či trávník až po obsluhu atrakcí, plavčíky, práci za kasou, práci ve fastfoodu, restauraci, v národním parku či práci na golfovém hřišti. Jde především o sezónní charakter prací, jelikož jde o brigády na léto.Za kolik však budete pracovat a hlavně, kolik si skutečně vyděláte peněz?Platové ohodnoceníPlaty jsou odvislé od země, kam se student vydá. Je důležité si uvědomit, že ta tam je doma, kdy se za léto daly vydělat velké peníze a student přijel jako boháč zpět do Čech. To už vzhledem k vývoji dolaru i eura příliš nejde. Vydělat se rozhodně dá, ale je nutné často i sebezapření. Nebude to „dovolená“ za desetitisíce, ale každý dolar či euro budou těžce vydělané peníze. V praxi to vypadá tak, že zaměstnavatel nabízí, co možná nejmenší možnou mzdu. Pro nás může jít zhruba o 100 či 150 na hodinu, takže v porovnání s možnostmi brigád v ČR podstatně vyšší částky, avšak je třeba zohlednit i ubytování, stravu a cestovné, takže pokud člověk neplánuje skutečně tvrdě a dlouho pracovat, bude rád, pokud nakonec uhradí alespoň původně vynaložené náklady. Ale vždy záleží na dané zemi, přístupu a možnostech. Po Evropě nejsou náklady na cestovné tak výrazné a při dobré práci si student přijde na opravdu dobré peníze. Na druhou stranu Amerika nabízí vyšší prvotní náklady, ale celou řadu prací a doplňkových prací, které je často velice snadné skloubit.Proč vycestovat?Tuto otázku si určitě položí na začátku každý student.Ale spíše by měla znít, proč ne? Dnes student přes léto nemá žádné závazky, škola ho netíží. Proč si nejet vylepšit své jazykové dovednosti do jiného státu, poznat nové lidi, získat zkušenosti ať už pracovní, tak i životní. Takové 4 měsíce v Americe člověka docela změní a nemyslím si, že by na tom měl být po návratu hůře. Navíc každá země skrývá celou řadu památek, pamětihodností, úžasných míst, která třeba už jindy člověk nenavštíví. Byla by škoda si nechat ujít takovou možnost pracovat v zahraničí jen tak na zkoušku. Kdo ví, třeba to bude právě taková práce, kterou student vždy chtěl dělat a po škole zamíří na stejné místo na trvalo. Navíc jazykové znalosti, které za několik měsíců v zahraničí student nasbírá, se budou i s danou brigádou velice dobře vyjímat v životopise či při žádosti o budoucí zaměstnání. Je třeba světu ukázat, že máte zkušenosti s prací v zahraničí a to velice významného charakteru. Letní brigáda v zahraničí obvykle nikdy nikomu neuškodila.

Pokračovat na článek


Pohonné hmoty – čím větší daně, tím větší daňové úniky

Pohonné hmoty jsou rájem pro podvodníky. V benzínu činí daně kolem 60 % ceny, a tak se najdou různí „podnikatelé“, kteří si tuto částku rádi ponechají. Zákony jsou děravé a problém s pohonem aut bude vždy jedním ze základních pilířů hospodářské politiky státu.Proč zrovna benzínKaždý ekonom chápe, proč stát tolik tlačí na výběr drobných daní. Je to lukrativní příjem. Každý řidič, který natankuje odvede z 1.000 Kč celých 600 Kč státu. Komu by se nelíbilo mít takto zajištěný příjem. Jenomže některý občan odvede tyto peníze „šikovnému“ soukromníkovi. A tak stát ročně přichází o 6 – 10 miliard příjmů ze spotřební daně a z DPH.Auta, silnice a pohonné hmotyS autem souvisejí některé nároky a podmínky využití. Velice nákladné jsou pro stát stavby silnic, které si jako špatný hospodář ponechal. Tyto stavby stojí ročně miliardy, ale jsou potřeba pro rozvoj infrastruktury země. Bez fyzického oběhu zboží a služeb se zatím žádná země neobejde. Částečně si stát kompenzuje výdaje na stavby, opravy a údržbu silnic a cest mýtným a dálniční známkou. Peníze ale nestačí a kolony aut dále trčí v zácpách. Vina není ve špatných propočtech, ale v regulaci trhu s auty.Daně z autProti benzínu a silnicím jsou auta velice zvýhodněná. Jako země s rozhodujícím dopadem na hospodářství automobilovým průmyslem, si nemůžeme dovolit sáhnout výrobcům na jejich ceny. Tato nerovnost ale produkuje značnou daňovou nerovnováhu na trhu. Je poměrně levné a jednoduché si pořídit auto a daně jsou velice nízké. Platí se pouze DPH a to u osobních vozů, zatímco u užitkových vozidel nebo pro podnikatelské použití se DPH odečítá. Oproti pohonným hmotám tvoří daň jen 20 % z DPH. Třetinu oproti výběru z nafty a benzínu. Stát tak v podstatě říká – kupujte si auta a utrácejte co nejvíce za jejich provoz. Silnice vám postavíme zdarma. Tedy z jiných daní.Rovnováha trhuPokud by mělo dojít k ekonomickému a nikoliv tradičnímu řešení problému daní, musela by se spotřební daň vybírat již u aut. Není to v žádném případě populární krok a znamenal by propad rozpočtu. Hospodaření státu ale hodně závisí na výdajích na dopravní infrastrukturu. Měly by se tedy zpoplatnit i silnice? Pravděpodobně ano. Jejich bezplatné používání je v podstatě ekonomickým nesmyslem. Copak stát zdarma nebo za směšný poplatek pronajímá byty nebo poskytuje zdarma obchodní nebo výrobní prostory, půdu, lesy jen tak na užívání?Dopad vyrovnání daňové zátěžePochopitelně by spotřební daň na auta a zpoplatnění silnic vedlo k útlumu ekonomiky. Snížení daní na benzín a naftu by vedlo k vyšší spotřebě a zároveň k většímu využití silnic a dopravy. Snížily by se daňové úniky a došlo by ke spravedlivému rozdělení daní. Není totiž odůvodnitelné proč výrobci aut mají tak nízkou daň a prodejci, distributoři nebo výrobci pohonných hmot tak vysokou. Stát ale myslí jinak.Podvody s PHMVýrobci aut dál chrlí tisíce vozů za co nejmenší ceny. Vůz si lze koupit včetně DPH za 100 tankování po 2.000 Kč. To je značná neúměra. Naopak daňové úniky neplacením DPH a spotřební daně budou lákavé tak dlouho, dokud tak vysoká daň bude existovat. Nedávno byl odhalen podvod v dovozu benzínu z Rakouska ve výši 1,25 miliardy korun. Firmy používají bílé koně, které nasazují do společností a daně se neodvádějí vůbec. Ovšem s daní se prodávají. Podobně se deklarují pohonné hmoty jako maziva nebo známé lehké topné oleje, ale nakonec se dostávají do distribuce. S tak vysokou daní si vždy někdo cestu najde.Opatření státuStát chce zpřísnit kontroly. Nejlepší daň je přitom taková, kterou daňový poplatník zaplatí, protože by mu neplacení přineslo víc problémů než zaplacení. Takovou ovšem spotřební daň a DPH u PHM není. Je tak lukrativní, vysoká a lehce získatelná, že vždy bude lákat podvodníky. Vždyť stačí přivézt cisternu k pumpě a nechat tankovat řidiče. A potom 30.000 litrů s 20 Kč zisku dělá 600.000 třeba za den. Stát chce tedy zpřísnit registraci distributorů, protože na 3.500 čerpacích stanic připadá 1.500 distributorů. To je neskutečný počet, ale z hlediska předešlého příkladu pochopitelný. Dojde k centrálnímu zaznamenávání oběhu PHM od skladů po distribuci a čerpací stanice. Čerpání PHM má být u pump dokonce prováděno registračními pokladnami. Stát se tedy vydává touto cestou, ale úspěch bude zase mizivý. Podvodníci si u takto lukrativní transakce cestu vždy najdou. A systémové opatření se stát udělat nechystá. Bylo by bolestivé a těžce vysvětlitelné lobbystickým skupinám výrobců vozidel a stavitelům silnic.

Pokračovat na článek


Práce šlechtí člověka, ale bez praxe ji nelze získat

Na Úřadech práce se hromadí nezaměstnaní. Někteří se rádi nechávají utěšovat příspěvkem, ale jiní by rádi pracovali. Absolventi škol často nemají potřebnou praxi a zaměstnavatelé si raději vyberou zkušeného zaměstnance. Kdo chce najít uplatnění a možná také zaměstnavatele, může zkusit bezplatnou stáž.Zajímavý projektBěžně musí firma podepsat pracovní smlouvu a nového zaměstnance přijmout, zaškolit a testovat. Firmu stojí taková pracovní síla peníze, čas a nejistotu, že po zaškolení a vkladu prostředků, se nový zaměstnanec nerozhodne pro jiného zaměstnavatele. Proto je tady projekt Stáže ve firmách, který přináší zapracování bez nutnosti dalších nákladů. Stáž totiž platí stát.Stáže ve firmáchNa stránkách Stáže ve firmách si mohou nezaměstnaní nebo uchazeči o určitý druh práce vybrat svoji profesi a nechat se zaškolit. Nabídek je poměrně mnoho, i když uchazečů ještě více. Protože firma neplatí náklady takového školení, je zájem oboustranný. Není špatné pro začátečníka vyzkoušet si svoji profesi v průběhu 4 – 6 měsíců a nebýt na obtíž. Firma si může otestovat dobrého pracovníka a začátečnické chyby nebo nedostatek praxe není důvodem pro nespokojenost.Uzavření smlouvyStáž je hrazena z 85 % fondy EU a 15 % hradí stát. Na uvedených stránkách si nezaměstnaný může vybrat z katalogu stáží. Firmy zadávají svoje poptávky a pokud se strany domluví, dojde k uzavření smlouvy mezi Ministerstvem práce a sociálních věcí, zájemcem a firmou. Firma musí mít jako jeden z předmětů činnosti a tedy živnostenské oprávnění na obor číslo 72 – mimoškolní výchova a vzdělávání, pořádání kurzů, školení, včetně lektorské činnosti. Jedná se o živnost volnou a její opatření není složité. Po uzavření smlouvy čerpá společnost dotaci a uchazeč nemá sice proplacenou pracovní dobu, ale může si požádat o zaplacení stravného, cestovních náhrad a ubytování.ŠablonyFirmy mohou zadávat svoje poptávky podle takzvaných šablon. V těchto prospektech se přesně popisuje způsob a možnost získání kvalifikace. Například daňový specialista absolvuje 640 hodin školení ve lhůtě 4 – 6 měsíců. Firma dostane zaplaceno 142.295 Kč, což činí přibližně 220 Kč/hodinu. Požadováno je pouze střední ekonomické vzdělání ukončené maturitou nebo prostě střední škola s maturitou. Pokud uchazeč nemá dostatečné vzdělání, je třeba, aby doložil alespoň 2 roky praxe nebo certifikát či jiný rekvalifikační kurz. U každé stáže je zřízen státem placený mentor, který může být z firmy. Ten se podílí asi polovinou času na výuce a je placen z uvedených prostředků.Na jednu stranu tedy zájemce pracuje zdarma, ale zároveň získává kvalifikaci a praxi. Firmy, které stáže organizují, většinou chtějí pokračovat ve spolupráci a nic tak nebrání uzavření pracovní smlouvy. Lidé, kteří nemají praxi nebo potřebují doplnit vzdělání a jsou odmítáni přes různé pohovory, dostávají šanci skutečně nalézt zaměstnavatele. Výhodou je, že o stáž se může přihlásit kdokoliv a nemusí být hlášen na Úřadu práce jako nezaměstnaný. A pokud nezaměstnaným je, v průběhu stáže dál dostává příspěvek v nezaměstnanosti. 

Pokračovat na článek


Nechcete být chudý důchodce? Investujte do zlatých mincí

Hlavní parametry u investice do zlatých mincí jsou ryzost a hmotnost. Oblíbenost si zlaté mince získaly díky konkrétnímu fyzickému vlastnění. Každou minci její majitel (investor) opravdu vlastní.Zlaté mince a s nimi spjaté lukrativní investiceDůležité je si u investičních mincí uvědomit, že se obchoduje s jejich faktickou hodnotou. Zde se již nejedná o sběratelskou vášeň či kompletace sbírek.Zlaté mince, sběratelské mince, příležitost pro investiceU zlatých mincí nejde o formu uchování, či rok vydání tak, jako je tomu u sběratelských mincí. Jde o regulérní investiční nástroj, o jakousi alternativní investici, jelikož principem výnosu je skutečný nákup této komodity a její následný prodej.Je jejím právoplatným majitelem a může si ji uchovávat doma ve vlastním trezoru (i když se to rozhodně z důvodu možné krádeže nedoporučuje). Díky tomu, že zlaté mince představují trvalou hodnotu v podobě ryzosti a hmotnosti daného zlata, drží tyto komodity krok s inflací a jsou velice odolné proti změnám cen v období krize či nerovnováhy. I jedna jediná zlatá mince tak může finance investora ochránit lépe, než celá řada zajišťovacích nástrojů a pojištěných vkladů.Důležité je si však uvědomit, že investiční zlato je opravdu spíše pouze zajišťovací nástroj. Tedy nástroj, který nepřinese rizikový vysoký výnos v podobě desítek procent ročně, ale dlouhodobě ochrání prostředky před inflací a nejistotou na trzích.Porovnání investic do klasických a zlatých mincíZlaté mince jsou součástí portfolia zodpovědného investoraPrávě díky této schopnosti investičních zlatých mincí ochránit hodnotu, by neměly zlaté mince chybět ve vyrovnaném portfoliu zodpovědného investora. V jaké míře, to si již musí každý rozhodnout sám. Zlaté mince mohou představovat až 15 % celého investičního rámce. Navíc je třeba rozložit nákup mincí na delší období, aby se eliminovalo tržní riziko v podobě různých spekulačních krátkodobých a výrazně nadhodnocených cen. Taková doba by rozhodně neměla být obdobím nákupu, ale spíše prodeje.Investiční zlatoHodnota zlatých mincí je ve své ryzosti a hmotnostiV krizi lidé totiž vidí investici do zlata jako nejméně rizikovou. A to je přesně ta událost, na kterou mohou spekulanti se zlatem čekat. Nakoupí v relativním klidu za obvyklou cenu, která dlouhodobě stoupá společně s inflací. A v době krize, zmatků a nejistoty prodávají na trzích s několikanásobným ziskem, jelikož si často nezkušený investor do zlatých mincí neuvědomí, že zlaté mince mají svou hodnotu ve své ryzosti a hmotnosti. To představuje naprostý základ obchodu se zlatými mincemi. Vždy je ocenění mince pouze podle její ryzosti a hmotnosti. Nikdy podle vzhledu a formy.Zlaté mince jako komoditaDívejte se tedy na zlaté mince jako na komoditu. Provedení a vzhled mince nehrají roli. Nákup mincí musí být ale vždy proveden pouze u ověřených a stabilních obchodníků. Nesnažte se na zlatých mincích vydělat okamžitě. Jde opravdu spíše o dlouhodobou ochranu prostředků před jejich znehodnocením. Proč tedy nakupovat zlaté mince již víme. Jde o jakousi jistotu. Trvalá hodnota mince spolu s jejím kontinuálním nárůstem ceny je ideální variantou zajištění. Navíc díky širokému okruhu obchodníků je možné zlaté mince nakupovat a prodávat prakticky 24 hodin denně. Jedná se o relativně likvidní komoditu, kterou je možné velice snadno zpeněžit. Velmi často je pak investice do zlatých mincí charakterizována slovy jako jistota, nezávislost a stabilita.Investice do zlatých mincíZlaté mince u nás vydává Česká národní banka.Do současné doby vydala celou škálu nejrůznějších zlatých, ale i stříbrných mincí. Jde prakticky o totéž. Zlaté mince byly vydávány na nejrůznější motivy v nominální hodnotě 2 500 Kč a to v letech 2006 - 2010.Posledním kouskem byl v říjnu 2010 motiv Národní kulturní památky dolu Michal v Ostravě. V průměru měly tyto mince 22 mm a vážily 7,77 g.Na období let 2011 - 2015 jsou připraveny další emise zlatých mincí se zaměřením na mosty České republiky v nákladu 25 000 ks.Prvním bude v květnu 2011 Gotický most v Písku a desátým, posledním v říjnu 2015, Mariánský most v Ústí nad Labem. Nominální hodnota bude navýšena na 5 000 Kč a hmotnost se také zdvojnásobí na 15,5 g. Průměr mincí bude 28 mm. Cena těchto mincí se již nyní odhaduje na zhruba 13 000 Kč.Mimořádně pak bude Národní banka razit v letech 2012 a 2015 mince s nominální hodnotou 10 000 Kč, hmotností 31,1 g a s průměrem 34 mm.Půjde o Zlatou bulu sicilskou v roce 2012 a na rok 2015 je připravena mince Jan Hus. Tržní cena je odhadována na 25 000 Kč. Vedle těchto velice hodnotných zlatých mincí bude navíc ČNB razit i mince stříbrné v nominálních hodnotách od 100 do 700 Kč, které budou oslavovat památku a výročí nejrůznějších slavných osobností či významných událostí dějin naší země.

Pokračovat na článek