Výsledky vyhledávání pro dotaz straně

Výsledky vyhledávání v sekci: SOS

Oddlužení není žádným dárkem dlužníkovi

Podstata oddlužení má svoje dva základní protipóly. Na jedné straně stojí humánní důvody, které stavějí lidskou existenci v tomto materialistickém světě nad ostatní hodnoty. Druhá strana nevidí smysl v oddlužovacích gestech a pojímá dluh jako vinu člověka, kterou si způsobil a za kterou oprávněně ponese následky. Existuje nějaký kompromis?Princip oddluženíPodstatou osobního bankrotu je v podstatě objem prostředků, které může dlužník splácet. Zákon přiznává možnost splatit jen část dluhů, ale pod jednou podmínkou. Splaceno musí být alespoň 30 % finančních závazků za dobu 5 let. Oddlužení podléhá rozhodnutí soudu, který nařídí dohled insolvenčním správcem. Přednost tedy dostává materiální pojetí práva a sociální rozměr oddlužení.Sociální cítěníV českém právu se skutečně často projevuje snaha pomoci „obyčejným“ lidem. Oddlužení nepochybně směřuje do cílové skupiny rodin a běžných zaměstnanců. Týká se totiž dluhů, které existují v rozmezí do dvou milionů korun. Nejčastěji kolem 500.000 Kč. Běžný plat totiž dosahuje částek 15.000 Kč až 25.000 Kč. Dlužník je schopen splácet od 3.000 Kč do 10.000 Kč, což za 5 let vytvoří částku přibližně 200.000 až 600.000 Kč. A trojnásobek pak znamená skutečně vzniklý dluh.Proč jenom zaměstnanci?Dá se namítnout, že oddlužení se týká také soukromých podnikatelů. Ti převážně ručí celým svým majetkem a mohou tedy mít zablokované veškeré hmotné a nehmotné pozemské statky. Jenomže jejich podnikání v podstatě dluhy skončilo. Nemohou nakládat se svými prostředky obživy, a proto nemohou doložit pravidelný příjem. Kromě toho je v exekuci prodáván jejich majetek a pokud dluží státu, ani si nemohou zařídit Živnostenský list, kde bezdlužnost je zákonnou podmínkou. Zaměstnanci sice mají zablokovanou část příjmu, která jde na úhradu dluhů, ale soudu poměrně snadno mohou doložit, že mají prostředky na splácení.DeblokaceZaměstnanci se tedy nejvíce snaží o deblokování svých příjmů a majetku. Exekuce je postihuje tvrdě, protože většinou nemají možnost změnit svoje bydliště nebo se s rodinou skrývat. Exekutor může libovolně vstupovat do jejich bytů a zabavovat předměty, když ponechá jen nejnutnější vybavení domácnosti. Pokud jsou vlastníky bytu, pak exekutor byt prodá a žádný nárok na bydlení jim nevzniká, musejí si sjednat nájem. A to je vzhledem k omezení příjmů značný problém. Proto této skupině dlužníků oddlužení pomůže nejvíce, protože se zastaví veškeré úkony exekucí a „pouze“ musí dlužník pravidelně po dobu 5 let splácet soudem stanovenou částku. Nedojde tedy k zablokování veškerých příjmových možností, dlužník může žít a získává relativní klid a materiální jistoty.Solidarita s malými dlužníkyOtázka správnosti cílení oddlužení do sociálně slabších skupin obyvatelstva je otázkou společenské solidarity. Samozřejmě může existovat podnikatel, který předkládá daňové přiznání s milionovými příjmy a zároveň chce splácet dluhy pomocí oddlužení. Většinou však raději pracuje a podniká načerno, aby dluhy v závratných milionových hodnotách nemusel vůbec splácet. Podnikání se dá snadno krýt jinými způsoby, podnikat může přes další osoby nebo může pracovat načerno. Řešení oddlužení je tak v českém právu vnímáno skutečně jako humánní prostředek nouze běžného člověka. A zcela pomíjí otázku zodpovědnosti věřitele. Kdo půjčuje bez ověření bonity, na sms zprávy, bez registrů a bez prokázání příjmů dost riskuje. Přesto dostává později do rukou tvrdou zbraň exekuce, která je skutečně jednou z nejtvrdších v Evropě.Větší míra odpovědnosti?Otázka tedy není jen jak najít kompromis nebo vyhovět některé straně zastánců či odpůrců oddlužení. Zákon by měl zřejmě víc zohledňovat odpovědnost věřitele. Mnoho rychlých půjček v podstatě půjčuje bez jakýchkoliv problémů naprosto nebonitním a zadluženým lidem. Spoléhají na způsob vymáhání a na získání prospěchu z jakéhokoliv majetku nebo příjmu dlužníka a donutí tak občana k dost zoufalým krokům. Často se dlužník odhodlá porušit trestní zákon, obchází daňové zákony a nevýhodně s věřiteli „směňuje“ svůj majetek. Zákon je tímto způsobem oddlužení nespravedlivý k tomu, kdo měl vyšší příjmy a o ty přišel třeba propuštěním z práce. Častým dluhem je špatný propočet finančních možností. Při platu 50.000 Kč (třeba jako součet platů manželů) si dlužník vezme úvěr, který splácí „pouhými“ 10.000 Kč měsíčně. V případě nemoci, propuštění nebo snížení platů najednou na splácení nemá prostředky a roztáčí se dlužní spirála.Jiné pojetí bankrotuV USA je pojetí bankrotu rovnoprávné mezi společnostmi i osobami. V ČR firma zbankrotuje, prodá majetek a nikdo dále nehoní představenstva, akcionáře, zaměstnance a další osoby, které se na hospodaření podíleli. U osobních dluhů naopak dluhy stále trvají, prodejem aktiv nekončí a týkají se v podstatě celé rodiny dlužníka ve společné domácnosti. Postavit na stejnou úroveň firmy a fyzické osoby stát neumožňuje. V USA znamená osobní bankrot zákaz nakládání s majetkem, prodej majetku dlužníka a tím veškeré oddlužení navždy. Je otázkou, zda nerovnoprávnost právnických osob, fyzických osob a nekonečnost dluhu pro občany není spíše ke škodě a neznamená nerovnoprávnost před zákonem. Nekonečnost dluhů poškozuje více stát, který by dokonalým oddlužením fyzické osoby získal běžně pracujícího nebo podnikajícího občana, který by platil daně.

Pokračovat na článek


Vymáhání slevy na byt po povodni

Jde to nebo ne? Koupili jste si nemovitost v povodňovém pásmu a teď máte starosti, jak se vypořádat se škodou? Možná není vina na vaší straně a máte nárok na slevu na byt či dům. Věděli jste, že nemovitost může být zasažena povodní?Skrytá vadaS nemovitostí mohou být velké problémy. Má totiž mnoho vlastností, které při koupi nemusí zájemce vůbec znát. To však není starost kupujícího, ale prodávajícího. Ten musí na skryté vady upozornit. Pouze zjevné vady jsou věcí a otázkou posouzení kupujícího. Tuto povinnost se mnohdy snaží prodávající eliminovat tím, že do smlouvy dá obecnou formulaci o tom, že kupující byl se stavem nemovitosti seznámen, stav je mu znám a souhlasí s ním a někdy dokonce, že byl se všemi vadami obeznámen před podpisem smlouvy. Ale tato formulace za určité situace obchází zákon.    Přesné stanovení vadyJe tedy pohodlné shrnout vady do obecné formulace, ale před soudem toto neobstojí. Vadu, kterou nemohl kupující zjistit prohlídkou a na kterou jej konkrétně prodávající neupozornil, je skrytou vadou  a platí pro ni zvláštní režim. Za takovou vadu, kterou je třeba vadná konstrukce, může i po koupi a zaplacení ceny požadovat kupující slevu a pokud taková vada činí věc neupotřebitelnou, pak je možné od smlouvy odstoupit. To znamená vrátit nemovitost a dostat peníze zpět.Lhůty a termínyNa skrytou vadu musí ale kupující upozornit prodávajícího bez zbytečného odkladu. A dokonce má povinnost podat žalobu do 6 měsíců od koupi nemovitosti. To  je poměrně krátká a nevýhodná lhůta. Skryté vady stavby se mohou projevit mnohem později. Tady je nepochopitelné, proč zákonodárce na zboží poskytuje 2 roky garance a na nemovitost určil jen půl roku. Pokud například někdo prodá nemovitost na jaře a sníh nebo déšť začnou dělat problémy až v zimně, má kupující smůlu.   Nemovitosti v povodňovém pásmuTo, že je nemovitost v povodňovém pásmu, by měl prodávající vždy uvést ve smlouvě. Kupující by se také uvedenou skutečnost měl dozvědět z pojistky a pokud mu ji výslovně prodávající nesdělil, pak má nárok na slevu z kupní ceny. V případě povodně se dokonce dá mluvit o naprosto neupotřebitelné věci a tedy odstoupení od smlouvy. Problém je tedy se lhůtou. Kdo si koupil nemovitost před půl rokem, může vadu ještě uplatnit. Někdo byl ovšem na povodňové pásmo upozorněn a pokud rovnou nepožádal o slevu, má nyní smůlu. Nárok se tedy týká pouze toho, kdo o problému nevěděl a ještě k tomu jen do 6 měsíců od koupě – od převodu nemovitosti v katastru nemovitostí, který se provádí dnem podpisu smlouvy.      

Pokračovat na článek


Notářský zápis jako rozsudek bez soudu

Notář má v českém zákonodárství výjimečné postavení. Řada byrokratických zákonů, nařízení a předpisů mu zajišťuje pohodlnou práci a život. Občanu nestačí dostavit se na úřad a předložit listinu. Většinou ji musí mít ověřenou. Notář si proškolí nějakého pracovníka, který vezme občanku a potvrdí, že tento člověk je totožný s tím, kdo dokument podepsal. Přitom by stačilo, aby si to ověřil úředník při samotném podání.Notářský zápisPokud některý zákon vyžaduje sepsání notářského zápisu, znamená to dostavení se k notáři, který sepíše nějaké skutečnosti a ze zápisu se stává veřejná listina. Stejně tak jsou stejnopisy, opisy a výpisy z notářských zápisů veřejnými listinami a mají stejnou právní sílu. Proč je třeba tolik byrokracie, netuší asi ani zákonodárci, ale shromažďování listin je takovým národním sportem. Je tím vykázána nějaké práce a stohy v archívech jakoby vypovídají o pracovním nasazení úředníka.Zajišťovací institutyExistuje však jeden opravdu zajímavý a užitečný notářský zápis. Zajistit si skutečné a bezpodmínečné splacení nějaké pohledávky, není jednoduché. A hlavně nemusí být jisté, rychlé ani levné. Zajištění směnkou znamená poplatek soudu a nějaký čas na soudní řízení. Realizace zástavy na nemovitosti také není jednoduchá a smlouvy nebo z nich neuhrazené závazky se musejí žalovat, dokazovat a platit. Ale jeden zajišťovací institut je v podstatě rozsudkem.Notářský zápis se svolením k vykonatelnostiPrávě vykonatelnost je tím kouzelným termínem. V podstatě se přestává jednat o zajišťovací instrument a začíná pro dlužníka skutečný problém. Pokud někdo chce mít exekuční titul, na který nemusí roky čekat, zvolí právě tuto možnost. Sepsání závazku a bezpodmínečný souhlas s exekucí jsou nevídaným nástrojem v rukou věřitele, který může být bez dalších problémů v případě nesplnění dluhu ihned realizován.Závazkový právní vztahVykonatelný notářský zápis není samospasitelný a použít se může jen u závazkových vztahů, tedy těch, kde vzniká nějaká povinnost na jedné straně a právo nebo povinnost na straně druhé. Tento zápis lze použít tedy u půjček, obchodních smluv, pronájmů, ale nelze se domáhat osobnostních, autorských nebo jiných práv, která znamenají nějaký vzájemný sporný nárok. Pokud tedy někdo nesplní svůj závazek, může se použít sepsání notářského zápisu, který musí (bez toho je absolutně neplatný) obsahovat:1. označení osoby, která se zavázala ke splnění pohledávky nebo jiného nároku (tzv. osoba povinná), včetně uvedení údaje, jak byla ověřena její totožnost,2. označení osoby, jejíž pohledávka nebo jiný nárok mají být splněny (tzv. osoba oprávněná), včetně uvedení údaje, jak byla ověřena její totožnost,3. skutečnosti, na nichž se pohledávka nebo jiný nárok zakládá,4. předmět plnění,5. dobu plnění,6. prohlášení povinné osoby o svolení k vykonatelnosti zápisu.Notářský zápis může obsahovat také smluvně sjednaná další ustanovení, která se přímo váží k závazku. Tedy se závazkem může být spojován úrok, předání věci nebo vrácení jistiny. Pokud se uvede nějaká skutečnost, která se závazkem nesouvisí (třeba otázka jiných vzájemných vztahů, nájmů, pronájmů), pak toto nebude znamenat neplatnost zápisu, ale neplatnost jen takových ustanovení.Další náležitostiNotářský zápis musí především obsahovat přesnou formulaci, že věřitel souhlasí s vykonáním (tedy exekucí) na svůj majetek, že byl o této možnosti poučen a rozumí jí. To znamená, že může být po uplynutí lhůty k zaplacení dluhu notářský zápis ihned předán exekutorovi a bez dalšího zkoumání zahájena exekuce. Notářský zápis má ale od soudního rozhodnutí přece jen jednu menší nevýhodu. Dlužník se může domáhat jeho zrušení a to proto, že oprávněná osoba nemá na plnění nárok. Věřitel je tak chráněn proti tomu, aby třeba i při splnění svého závazku věřitel stejně neuplatnil možnost exekuce a nevymáhal dluh znovu. Což se někdy stává například u směnek, kde si dlužník nevyžádá tento cenný papír zpět.Notářský zápis s doložkou vykonatelnosti je skvělým zajišťovacím instrumentem a může zbavit věřitele mnoha starostí. Výhodou sepsání je, že notář odpovídá za formální i věcnou stránku a jde tedy o velice obtížně zpochybnitelný doklad. Věřitel tak nemusí utrácet další prostředky, nervovat se u soudu nebo vyhazovat peníze a platit další náklady. Tento institut se málo využívá, ale měl by se dostat do popředí zájmu podnikatelů. Kdo myslí na důsledky, má potom daleko větší možnost domoci se svých peněz.

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Finance

Optimalizace nákladů, minimalizace nákladů, finanční posuzování investic

Optimalizace nákladů V předchozí kapitole jsme si ukázali základní techniku při tvorbě business cases a finanční logiku, která jejich tvorbu a hodnocení doprovází. V této kapitole si ukážeme další důležitý krok a tím je posouzení finančně optimální varianty z hlediska minimalizacefinančních nákladů. Jinými slovy půjde o situace, kdy máme dva nebo několik způsobů, jak určitý proces zabezpečit a nás zajímá, který z těchto způsobů bude pro nás finančně optimální. Typickým případem může být úvaha o změně technologie výroby, kdy posuzujeme, zda investicedo nového způsobu i přes své finanční náklady bude nakonec (v důsledku budoucích diskontovaných úspor) "levnější", než je současný způsob fungování.Posuzujeme-li alternativní varianty k dosažení téhož výkonu, pak vlastně posuzujeme pouze jejich nákladovou stránku, neboť výstup bude v obou případech neměnný. Jindy může jít o situaci, kdy uvažovaná varianta oproti stávající kromě změny nákladů (resp. peněžních výdajů)vyvolá i odlišnou úroveň výstupu (příjmů). V takové situaci půjde o komplexní business case srovnávající obě varianty jak na straně peněžních příjmů tak výdajů.V této kapitole se budeme věnovat prvnímu typu, kdy požadujeme zachovat stávající úroveň na výstupu a jde nám primárně o otázku úspory nákladů. Budeme tedy posuzovat obě varianty z hlediska výše diskontovaných peněžních výdajů v budoucnu. Pro bližší seznámenídokreslení tohoto typu finanční analýzy uveďme následující situaci.Zadání pro analýzu pomocí business caseJako vlastník firmy, která vyrábí určitý typ součástky do auta, uvažujete v rámci zefektivnění výstupní kontroly výrobků o investici do nového stroje, který vám byl představen na veletrhu. Tento stroj skenuje kvalitu finální produkce na výrobních pásech. Tuto činnost dosud zabezpečujídva pracovníci. Mzda každého zaměstnance činí 20 tis. Kč hrubého měsíčně. Po dobu dovolené (1 měsíc) zabezpečujete jejich činnost externě za tutéž hrubou mzdu. Předpokládáte, že průměrná mzda těchto zaměstnanců bude do budoucna koncem každého roku indexována (navýšena) podle inflace plus 1% navíc.Počítáte s průměrnou inflací 2,5% ročně. Korporátní daňová sazba je 20%. Pokud jde o stroj, jeho současná cena činí 1,8 mil. Kč. Co se týká úvěru na tento stroj, od banky plánujete úvěr na 6 let ve výši 800 tis. Kč při sazbě 10% a měsíčních rovnoměrných splátkách. Zbylou částku uhradíte z vlastních zdrojů. Výši WACC pro tento projekt jste stanovili na 15%. (Banka totiž požaduje 10% úrok (netto 8% po zahrnutí daňového štítu) a její účetní podíl na financování činí 44,4% (0,8 mil. / 1,8 mil.) při naší požadované míře výnosu něco nad 20%, proto odhadujeme WACC kolem 15%). Pokud jde o náklady na spotřebu elektřiny, tu jste podle údajů od výrobce, využití stroje a současné ceny elektřiny odhadli na 55 tis. Kč ročně. Dnešní náklady na údržbu a opravy odhadujete ve výši 30 tis. Kč ročně, nicméně první dva roky po dobu záruky budou pochopitelně nulové. Při schůzce s výrobcem vám bylo sděleno, že obvyklá morální i technická životnost stroje činí 8 let i více. Jste však maximálně konzervativní a proto kalkulujete pouze s 6 roky a předpokládáte,že po 6 letech se vám stroj podaří prodat jen za cenu 20 tis. Kč (cena obvyklá na trhu takto starého vybavení dnes). Plánujete lineární účetní odpisy. Zrychlené daňové odpisy v rámci 2. odpisové skupiny budou činit 300 tis., 500 tis., 400 tis., 300 tis., 200 tis. a 100 tis. Kč. Bude investice do stroje z finančního pohledu krok správným směrem?V předchozích kapitolách jsem vám zmínil požadavek inkrementálního přístupu. Nastal čas si tento požadavek více ozřejmit. Inkrementální metoda je nutně spojena se srovnáváním variant. Rozdíl dvou variant je onen inkrement.Ke každé variantě pak lze v zásadě přistoupit samostatně, tj. vypočítat související diskontované peněžní toky v každé z nich a vypočítat čistou současnou hodnotu (ČSH) pro každou variantu zvlášť. Obě ČSH pak vzájemně srovnáme. Druhou, rychlejší, ale na chybu náchylnější variantou je vytvořit rovnou jediný model (business case), který již přímo s rozdílem (inkrementem) peněžních toků obou variant pracuje. Jak jsem řekl, jde o frekventovanější postup, neboť ušetří čas a námahu s tvorbou business case každé posuzované varianty zvlášť, nicméně je náchylnější na chybu.My si ukážeme pouze první postup, tj. vypracujeme samostatný model vývoje pro každou variantu zvlášť. Pokud budete umět správně postavit každý business case samostatně, můžete se pokusit vytvořit jediný přírůstkový (inkrementální) business case, v němž jsou zobrazeny jen rozdílové položky.

Pokračovat na článek


Obchodní riziko

Pod pojmem obchodní riziko se zpravidla chápou dvě oblasti rizika. První je riziko spojené s výkyvy tržeb a druhá oblast souvisí s rizikem vyplývajícím z provozní páky.Prodejní rizikoProdejní riziko související s možností, že očekávané tržby nebudou dosaženy, ovlivňuje řada faktorů. Namátkou uvádím dle mého soudu nejvýznamnější, na které byste určitě přišli i bez mé pomoci:variabilita poptávky po našich výrobcích a službáchstabilita prodejních cencenová elasticita poptávky po naší produkci a službách, tj. v jakém procentním rozsahu se změní (zvýší) naše tržby pokud změníme (snížíme) cenu o určité procento diverzifikace portfolia produktů a služeb, které nabízíme a to i z geografického pohledu Všechny výše uvedené body mají společného jmenovatele a tím je jednoznačně stupeň konkurence ve sféře, kde každý z nás podniká.Pokud jde o měření rizika, lze použít směrodatnou odchylku k odhadnutému trendu vývoje tržeb tak, jak bylo prezentováno v kapitole měření rizika (ve financích). Obrázek 1: Historie a lineární trend čistých tržeb Z obr. 1 vidíme vypočtenou směrodatnou odchylku a trendovou rovnici v grafu. (Trendovou rovnici získáme v souladu s návodem v kapitole riziko ve financích). Abychom mohli srovnávat napříč firmami, podobně jako v případě variačního koeficientu by bylo vhodné tuto absolutní hodnotu směrodatné odchylkynějak vztáhnout relativně k trendové rovnici. Doporučil bych srovnávat její výši s hodnotami v rámci trendové rovnice a to asi nejlépe s počátkem a koncem, tj. s trendovou hodnotou v roce 1 a 8. Čím by byly obě hodnoty variačního koeficientu u příslušné společnosti v rámci stejného srovnávaného časového období vyšší, tím bude rizikovost vyšší.Provozní pákaProvozní hospodářský výsledek bude kromě rizika na straně výnosů také závislý na riziku v oblasti nákladů. Co do rizika variability provozních nákladů, bude rozdíl mezi firmou, jejíž podíl fixních nákladů bude vyšší oprotité, která má mnohem menší podíl fixních nákladů, i když co do tržeb a celkových nákladů jsou na tom úplně stejně. V případě velkého podílu fixních nákladů bude mít jakákoliv změna prodejů mnohem větší dopad na provozní zisk takové společnosti než v případě firmy s výrazným poměrem variabilních nákladů. Variabilní náklady jsou ty náklady, které závisí (rostou nebo klesají) podle velikosti výstupu. Typickým příkladem je spotřeba materiálu. Tento náklad bude "kopírovat" velice přesně výrobu a produkci. Naproti tomu jsou náklady,jejichž výši lze velice těžko vztáhnout k rozsahu výroby a prodeje. Jde například o nájemné, které hradíme vlastníkovi nemovitosti, jehož prostory využíváme k podnikání. Nájem bývá smluvně stanoven na určitou částku bez ohledu na to, jak se nám daří nebo nedaří prodávat. Mezi těmito extrémy je celá řada nákladů, které jsou "napůl" fixní a "napůl" variabilní.Čím je tedy proporce těchto fixních nákladů vyšší, tím vyšší neseme provozní riziko. Řečeno laicky, pokud jsou naše náklady vesměs variabilní, např. šijeme z látek oděvy, pokud nebude odbyt, jednoduše nebudeme nic nakupovat a nic spotřebovávat do nákladů. Pokud bude velký odbyt,budeme nakupovat potřebná množství látek. Naše tržby jsou celkem přesně kopírovány těmito variabilními náklady. Naproti tomu, pokud bychom podnikali v oblasti umění, pronajali si galerii a sbírku obrazů, podstupujeme značné riziko z toho titulu, že pokud k nám na výstavu nikdo nepřijde,naše tržby budou minimální a my utrpíme velkou ztrátu, neboť naše náklady jsou fixní a nekopírují téměř vůbec naše tržby. Pokud by naopak byla návštěvnost nečekaně vysoká a tržby by lámaly rekordy, fixní povaha těchto nákladů by zajistila velký zisk. Rozptyl možného provozního zisku je v tomto případě mnohem vyšší a tudíž je vyšší i riziko. Znovu připomeňme, že vyšší riziko neznamená nutně jen něco negativního jako je ztráta. Znamená i možnost vyššího zisku, než jsme očekávali.Pojem provozní páka má pak naznačovat totéž co páka ve fyzice, pomocí mnohem menší síly například zdvihnout těžký předmět. Pokud máme velký podíl fixních nákladů, s jejich nezměněnou výší tak můžeme hodně vydělat ale i hodně prodělat. Výše provozní páky je pak posuzována jako poměr fixních nákladů k celkovým (zpravidla provozním) nákladům. Je ale jasné, že pokud se zamyslíte nad nepřeberným množstvím nákladů, které vaše firma nese, velice často naleznete náklad, který je "něco mezi". Proto je v praxi značně obtížné firmy mezi sebou na této bázisrovnávat, nicméně jedná se o velice důležitý analytický nástroj při posuzování investic! Proto je nutné, abyste o něm měli základní povědomí a i proto si ukážeme jeho vazbu k tzv. bodu zvratu v rámci objasnění bodu zvratu. Shrneme-li tedy, co pod pojmem provozní páka chápat, pak velká provozní páka znamená, že za jinak stejných okolností dochází i při malé změně prodejů (tržeb) k velkým výkyvům provozního zisku. Bod zvratu (angl. break-even point)Bod zvratu je ekonomický pojem, který znamená situaci, kdy celkové výnosy přesně pokrývají fixní i variabilní náklady s nimi spojené. Vezměme příklad švadleny, jejíž náklady, jak jsme výše naznačili, budou převážně variabilní. Asi není třeba hlouběji rozpitvávat modelovou situaci,kdy vyjádříme její celkové tržby za košile, které šije a prodává, jako jejich prodejní cenu násobenou prodaným množstvím. Podobně, opět velmi zjednodušeně, asi není problém vyjádřit její celkové provozní variabilní náklady jako určitý objem látky na každou košili násobený jeho nákupní cenou. Pokud budeme předpokládat, že mezi její náklady patří i fixní porce nákladů spojená s odpisem šicího stroje (odepisuje nikoliv výkonově ale časově po dobu 5 let), pak by pro bod zvratu musela platit rovnice 1: Rovnice 1: Bod zvratu Rovnice 2: Bod zvratu po úpravě Příklad 1Řekněme, že na jednu košili švadlena spotřebuje 2 běžné metry půl metru široké látky, přičemž každý metr látky stojí 200 Kč. Potom lze přepočítat, kolik bude stát jedna košile co do nákupní ceny, resp. variabilního nákladu. V tomto případě by tedy variabilní náklad na jednu košili činil 2 metry (půl metru široké látky)násobené jejich cenou 200 Kč za metr. Variabilní náklad jedné košile by tedy byl 400 Kč. V souladu s tímto přepočtem lze upravit i rovnici 1 do rovnice 2. Dále předpokládejme, že švadlena ročně odepíše do nákladů částku 5 000 Kč z pořizovací ceny svého šicího stroje, který je ještě poháněn mechanicky, takže švadlena nemá žádné další náklady při spotřebě elektrické energie. Současně prodejní cena jedné košile činí 450 Kč.Pokud bychom měli stanovit množství košilí, při nichž bude dosaženo bodu zvratu, tj. kdy švadlena svými výnosy z prodaných košilí přesně pokryje všechny své náklady, dosadíme pouze všechny údaje do rovnice 2:Obrázek 2: Produkce pro bod zvratu - malá provozní páka Rovnice 3: Určení potřebné produkce pro bod zvratu Obrázek 3: Produkce pro bod zvratu - velká provozní páka 450 K = 400 K + 5000 K = 100Z výše uvedeného výpočtu lze dále odvodit potřebnou výši výnosů a nákladů, při nichž dochází k bodu zvratu. Tato úroveň zde činí 45 tis. Kč. Do úrovně 100 košil bude švadlena stále v provozní ztrátě, teprve od úrovně 100 prodaných košil se přehoupne přes bod zvratu do provozního zisku. Taktéž lze pouhou matematickou úpravou určit množství produkce, aby byl dosažen bod zvratu. Tento vztah ukazuje rovnice 3.Příklad 2Teď se podívejme na situaci, kdy by tatáž švadlena namísto šití košil koupila výkonný počítač vyvinutý na matematické modelování meteorologických modelů počasí. Na základě dat z různých měřících zařízení a satelitů by tento počítač na základě svých kalkulací poskytoval předpověď počasí a tyto výsledky by naše švadlena prodávala meteorologům. Řekněme, že pro názornost by jednu "předpověď" švadlena prodávala také za 450 Kč. Jejími variabilními náklady by nyníbyla pouze spotřeba elektrické energie, která by činila pro komplikovaný výpočet jedné předpovědi 150 Kč na předpověď, tj. průměrný variabilní náklad o 250 Kč méně, než v případě šití košil (a spotřeby látky). Na druhou stranu, odpisy tohoto počítače by zde byly 30 000 Kč ročně. Jak by se změnila celá situace?První, čeho bychom si měli všimnout, je vyšší míra odpisů, resp. fixních nákladů oproti předchozímu příkladu. Lze usuzovat na to, že v této situaci švadlena podstupuje vyšší provozní riziko v důsledku vyššího poměru fixních nákladů (vyšší provozní páka). V tomto případě bude požadovaný roční počet předpovědí k pokrytí veškerých nákladů v souladu s rovnicí 3 také 100, tj. 30 000/(450-150). Pokud si ale znázorníme i tento příklad graficky na obrázku 3, lze jeho srovnáním s obrázkem 2 dojít ke stejnému závěru,jaký jsme uvedli při shrnutí provozní páky, tedy že za jinak stejných okolností dochází i při malé změně prodejů (tržeb) k velkým výkyvům provozního zisku. Pokud totiž uvažujeme výchozí situaci v bodu zvratu, tj. při produkci sto košilí nebo předpovědí počasí, potom 10% pokles této produkce na 90 by v případě šití košilznamenalo provozní ztrátu jen v rozsahu 500 Kč (nižší provozní páka), naopak v případě vyšší provozní páky v příkladě 2 by se ztráta vyšplhala až na 3 000 Kč!Protože správné zařazení jednotlivých nákladů je velmi důležité pro tvorbu business cases, kterým se tyto stránky v jiné sekci také věnují, uveďme ještě jeden, tentokrát komplexnější příklad a jeho řešení v Excelu.Příklad 3Řekněme, že podnikáme v oblasti pekárenství a naše firma peče pečivo. Budeme uvažovat, že prodáme v průměru 30 tisíc kusů pečiva, jehož průměrná cena při daném portfoliu výrobků činí 12 Kč. Co se týká mouky a ostatních surovin, jejich spotřeba loni činila 90 tis. Kč. Na výrobu pečiva používáme elektrickou pec,která stála 100 tis. Kč, odepisujeme jí po dobu 10 let rovnoměrnými odpisy a na pec jsme si půjčili u banky 70 tis. Kč s ročním úrokem 8%. Splaceno máme zatím pouze 20 tis. Kč, takže náš dluh u banky činí k současnému dni 50 tis. Kč. Pec na výrobu stejného množství pečiva (30 tis. kusů) spotřebovala v loňském roce elektřinuza 20 tis. Kč (v této částce je započten i roční servis, u něhož předpokládáme podobné náklady i letos). Pronajímáme si prostory, za které podle smlouvy platíme fixní částku 5000 Kč měsíčně plus navíc 4% z tržeb. Dále máme jednoho zaměstnance na částečný úvazek, který obsluhuje pec a je hodnocen podle upečeného objemu pečiva. Loni, při prodeji 30 tis. kusů tvořily jeho mzdové náklady včetně sociálního a zdravotního pojištění celkem za rok 180 tis. Kč. Daně a účetnictví nám vede externista, za 8 tis. Kč měsíčně. Korporátní daňovou sazbu (sazba daně z příjmů právnických osob) uvažujme 20%. Jakého objemuvýstupu (počtu prodaného pečiva v nezměněné struktuře) a výsledku hospodaření z běžné činnosti musíme dosáhnout k dosažení bodu zvratu? Z uvedeného linku si můžete stáhnout naznačené řešení s výsledkem v Excelu, nicméně nejpodstatnější je určení fixních a variabilních nákladů, které se mění s rozsahem produkce:

Pokračovat na článek


časová hodnota peněz, výnosová míra, míra výnosu, trh peněz

Výnosová míra, rovnováha na trhu peněz Výnosová míraVýnosová míra je opačná strana téže mince, pokud se bavíme o nákladech kapitálu. To už jsme v předchozí kapitole jasně naznačili. Pro formální komplexnost rovnice 1 udává její obecnou rovnici.V předchozí kapitole věnované nákladům kapitálu jsme mimo jiné řekli, že požadovaný výnos tím, kdo peníze (kapitál) půjčuje, v sobě vždy zahrnuje takovou část, která slouží k pokrytí jeho obavy z rizika, kromě ostatních zmiňovaných faktorů (očekávaná inflace, prémie za likviditu, preference dnešní spotřeby). Také v ekonomické a finanční teorii se dočtete o tom, že výnosová míra v sobě zahrnuje tu část, která znamená tzv. bezrizikovoumíru výnosu a nám již známou druhou část, nazývanou prémie za riziko. Rizikovou přirážku (prémii) jsme zmínili u nákladů na peníze (kapitál) a tudíž bude figurovat i u výnosové míry, protože pohled na výnosovou míru je pohledem na náklady kapitálu opačného subjektu transakce půjčení finančních zdrojů.Pro zvídavce na tomto místě ještě uvedu, že ona bezriziková výnosová míra je považována za relativně stálou a bývá ztotožňována s výnosem něčeho, kde existuje minimální riziko. Standardně uváděným příkladem bývají státní pokladniční poukázky(nejčastěji USA), jejichž výnosnost (v nominálním vyjádření včetně očekávané inflace) se dlouhodoběji v nedávné minulosti pohybovala kolem 5% (dlouhodobě mezi 4-8% vlivem výkyvů hospodářských cyklů a s nimi spojené inflační prémie). Pokud bychom z této bezrizikové míry očekávanou inflaci vyloučili, hovořili bychom o tzv. reálné bezrizikové míře výnosu, jak si ukážeme v kapitole reálná a nominální míra. Její odhadovaná hodnota se pak podle řady autorů pohybuje někde kolem 2,5%.Výše uvedené hodnoty však berte s odstupem, neboť různí autoři se ve svých stanoviscích různě liší.Jakákoliv vyšší výnosová míra je pak dosažena onou prémií za riziko a případně dalšími již zmiňovanými přirážkami. Mějte neustále na paměti, že jde o zrcadlový pohledna totéž, jako byly náklady peněz v minulé kapitole. Oba pohledy (z hlediska nákladů v minulé kapitole i výnosů peněz v této kapitole) na cenu peněz jdou jen z opačného úhlu. Nákladem bude pro toho, kdo si půjčuje, výnosem pro toho, kdo půjčuje. To, co stojí za určováním, jaká je rovnovážná cena na trhu peněz (a ta modelově působí i na rovnováhu trhu ostatních finančních aktiv jako jsou třeba burzy, trhy s dluhopisy či bankovní trh), projdeme v následujícím textu.Rovnováha na trhu peněz (kapitálu)V této části si v krátkosti povíme něco málo o tom, jak zmiňovaní velcí (mezinárodní) hráči, kteří ovlivňují rovnovážnou cenu peněz (kapitálu) svým chováním na její velikost působí. Současně z minulé kapitoly připomeňme, že trh peněz (respektive volných peněžních zůstatků, které můžeme nějakým způsobem investovat) je propojen s ostatními trhy finančních aktiv (kapitálu). Z hlediska kapitálových trhů znamená nabídka volných peněžních prostředků nutně poptávku po akciích, dluhopisech, bankovních vkladech a podobně. Když totiž kupuji (tedy "poptávám") akcii, dluhopis nebo vkládám peníze na termínovaný vklad, nabízím za to své volné peníze a naopak, pokud akcie prodávám (nabízím), poptávám za ně peníze. Použijeme k tomu graf nabídky a poptávky po tomto kapitálu (penězích), jak jej standardně používají ekonomové.Na obrázku 1 vidíme velice zjednodušeně, jak v tomto případě konkrétně na trhu s volnými peněžními prostředky k investování vzniká rovnovážná úroková míra. Jak jsme řekli v minulé kapitole, obyčejní smrtelníci jako vy a já těžko ovlivníme její výši. Od toho tu jsou mnohem mocnější hráči z řad silných nadnárodních subjektů, centrálních bank ale i vlád. Nicméněkaždý z nás její výši spoluutváří, ač naprosto neznatelným vlivem. Bod A představuje původní rovnovážnou úroveň při dané nabídce a poptávce po penězích všech, kdo na tento trh vstupují. Pokud budete své peníze někomu půjčovat, budete součástí nabídky, pokud je budete poptávat, budete součástí poptávky. Nabídka volných peněžních prostředkůZačněme nabídkou, která je hlavním ekonomickým proudem vnímána jako rostoucí funkcí množství peněz (tj. na obrázku je zjednodušeně zobrazena jako rostoucí přímka). Vysvětlit bychom to mohli tak, že pokud mají při nezměněných podmínkáchvšichni ti, co nabízejí peníze nabídnout ještě více ze svých zdrojů, musí být motivováni vyšším výnosem, tj. v tomto případě úrokovou sazbou. Nebo z pohledu implicitních nákladů držby peněz tak, že pokud rostou výnosové míry (tedy i úroky) v ekonomice, držba peněz se stává hodně "nákladná", protože přicházíme o tyto potenciální vyšší výnosy (v následující kapitole se seznámíme s pojmem náklady obětované příležitosti). Z tohoto důvodu budeme motivováni s rostoucí úrokovou mírou naše disponibilní (volné) peněžní prostředky ještě více investovat a nabízet je na některém z kapitálových trhů, které jsme dříve uvedli. Tzv. "volné" peníze držíme proto, abychom měli peníze k dispozici pro každodenní transakce. Čím ale budou v bankách vyšší úroky, tím více budeme motivováni takových peněz nabízet jako investici (např. je převedeme na termínované vklady u bank, do dluhopisů atp.), abychom vydělali. Toto je vysvětlení rostoucí přímky. Proti tomu pokud se na trhu s penězi objeví nenadále další silní hráči, kteří budou své peníze nabízet, povede to k růstu nabídky, která je znázorněna šipkou vpravo a vyšší nabídkaje znázorněna modrou rostoucí přímkou. Pokud roste nabídka, posouvá se křivka (přímka) nabídky vpravo.Ještě jednou, posunem po křivce nabídky nahoru dochází na spodní horizontální ose k růstu nabízeného množství peněz k půjčení, ale to jen za vyšší úrok (posouváme se totiž podél rostoucí přímky nabídky současně vzhůru a doprava). Jdeo růst nabízeného množství peněz, který je vysvětlován vyšším výnosem (úrokem), který když nabídneme peníze, které nám nic nevydělávají a zainvestujeme je třeba na termínovaný vklad, do firemních dluhopisů nebo do akcií, vyděláme. Čím vyšší je úrok, tím nás to láká držet méně těchto volných, "nevydělávajících" peněz. Pokud se ale na trhu objeví noví hráči, kteří nabízí peníze k půjčení, to znamená, že roste počet nabízejících své peníze k investování na kapitálových trzích a roste tedy i celková nabízená suma, posouvá se celá rostoucí křivka vpravo. Logicky, pokud bude na trhu více nabízejících peníze, bude možné získat více peněz k vypůjčení, aniž by museli příjemci těchto peněz platit vyšší úroky (posun podél horní šipky na obrázku). Při nezměněné klesající poptávce pak růstem nabídky dojde dokonce k poklesu úrokové sazby (posun z bodu A do B).Poptávka po volných peněžních zdrojíchPokud jde o poptávku, půjde prakticky o totéž, jen zrcadlově. Poptávka po penězích je klesající. Důvodem je fakt, že pokud budete poptávat peníze, za nižší úrokovou sazbu si jich půjčíte více, protože budou levnější a při daném firemním budgetu si tak můžete půjčit více. Naopak, pokud budou úroky vysoké, tolik si jich půjčit nebudete moci. Posouváme se po klesající křivce poptávky. I zde se posun pokřivce označuje jako růst nebo pokles poptávaného množství peněz.Růst poptávky pak znamená, že se vedle vás objeví na trhu řady dalších podnikatelů, kteří budou chtít půjčit peníze. Pak se celá křivka posune vpravo do červené přímky (posun z bodu A do bodu C). Výše v textu o nabídce jsme uvedli, že jejím růstem klesá úroková sazba a roste množství volných peněžních prostředků (nabízených i poptávaných v době M na horizontální ose) z bodu A do bodu B. Naopak, při růstu poptávkypo penězích sice také roste rovnovážné množství nabízených a poptávaných peněz (bod M na horizontální ose) na trhu, nicméně při vyšší úrokové míře.Vzájemným pohybem obou křivek je neustále na trhu určována rovnováha v jejich průsečíku. Růst nabídky peněz při nezměněné poptávce po penězích vede k poklesu úrokových sazeb, pokles nabídky peněz obráceně k jejich růstu (pokles nabídky znamená posun křivky nabídky doleva). Naopak růst poptávky po penězích při nezměněné nabídce způsobuje tlak na růst ceny peněz pro vypůjčení (úrokových sazeb). Opačně její pokles (posun doleva) tlačí na pokles úrokových sazeb. Pochopitelně v realitě dochází jakoby k posunům obou křivek současně tak, jak se mění situace na straně nabízejících i poptávajících finanční zdroje. Na závěrještě zmíním, že na stejném principu fungují trhy i s ostatními aktivy. Na základě naprosto stejné logiky nabídky a poptávky, jako jsme teď ukázali, lze odvodit i chování ceny a tedy i inflaci chleba v předchozí kapitole.Zde je vidět propojení mezi trhem peněz a ostatními finančními trhy (trhy ostatních finančních aktiv). Jde o spojené nádoby. Pokud někdo nabízí akcie k prodeji, tlačí na pokles jejich cen (zvyšuje nabídku a ta tlačí cenu akcií směrem dolů - logika je naprosto stejná jako na trhu peněz). Současně jejich prodejem zvyšuje poptávku po penězích a tím i jejich cenu, tedy úrokovou mírupodle výše uvedeného obrázku. Takto utržené peníze z prodeje pak může investovat jinak, například na termínovaný účet. Pak dotyčný stojí na straně nabídky volných peněžních prostředků a poptává bankovní úvěr. Naopak kupující, kteří skupují akcie nebo dluhopisy nabízí volné peněžní prostředky (tlačí na pokles úrokové míry) a kupují tato aktiva (akcie) s efektem tlaku na růst jejich cen (roste poptávka po akciích). Pakliže je dosaženo rovnováhy na trhu peněz, nabídka volných peněz a poptávka po nich jsou stabilní, budou v rovnováze i ostatní kapitálové trhy. To je ovšem pouze teorií, v realitě dochází k neustálým změnám, takže o nějaké dlouhodobější rovnováze nemůže být pochopitelně řeč.

Pokračovat na článek


Peněžní toky, cash flow, náklad, výnos, odpis, pracovní kapitál, NOPAT, NOPLAT, FCFF

Bohatneme penězi nikoliv účetní technikouKaždý z nás podniká proto, aby vydělal, aby zbohatl. Bohatství každého z nás, ať už je ve formě nemovitostí nebo věcí movitých poměřujeme penězi. I my jsme začali podnikat, abychom si přišli na zajímavé peníze za ty všechny starosti kolem.Investoři na burze také kupují akcie, aby vydělali peníze, ať už z dividend nebo z prodeje akcií v budoucnu za vyšší cenu. Podstatné pro zbohatnutí tedy je mít peníze k dispozici pro následnou investici, které věříme, že na ní zbohatneme. Pokud budeme se svou firmou v zisku, nicméně co do peněz k dispozici budeme na nule a nikdo nám nepůjčí, profitabilní investici zkrátka nezrealizujeme, nemáme zdroje, nemáme peníze, jediné co kromě zisku máme, je smůla a možná i víra, že nám naši dlužníci vydělané peníze snad zaplatí. Nebo další situace, letos jsme ve ztrátě, ale banka nám přesto poskytla provozní úvěr a díky tomu můžeme do této investice jít a vydělat peníze (ne primárně dosáhnout zisku)! Zisk nutně neznamená příliv peněz a ztráta nutně neznamená úbytek peněz, ačkolivzpravidla to tak bývá. "Zpravidla" však neznamená vždy!Ačkoliv věřím, že všichni chápete tento rozdíl mezi ziskem, náklady a výnosy v účetním pojetí a jejich vazbou na cash flow (česky peněžními toky), přesto jen pro jistotu naznačím pouze některé faktory, které způsobují odchylky mezi účetnictvím a peněžními toky. Detailněji ve formě tvorby business case a úprav účetních dat na reálné peněžní toky se k tomuto problému vrátíme v další sekci tvoříme business cases v kapitole dnešní výdaj, budoucí příjmy.Účetnictví pracuje s okamžikem, kdy jsou výnosy generovány a náklady neseny. Tento okamžik nemusí být totožný s momentem získání nebo výdeje peněz. A jsou to právě tyto momenty, kdy peníze získáváme nebo hradíme,které nás budou při finančním posuzování našich záměrů zajímat. Druhým důležitým faktorem je specifikum dlouhodobých aktiv. Jejich náklady (oproti peněžnímu výdaji při koupi) se do účetnictví dostávají až zpětně po dobu "účetní životnosti" aktiva formou odpisů. I zde dochází k nekonzistenci mezi peněžními toky a účetním ziskem. Peněžní toky (peníze) jsou v účetnictví ovlivněny velkým množstvím faktorů.První velkou skupinou jsou tzv. nepeněžní náklady a nepeněžní výnosy, se kterými akruální účetnictví pracuje. Nejznámějším nepeněžním nákladem jsou dozajista odpisy. Odpis je umělé, fiktivní a s penězi nesouvisející rozložení celkového nákladu spojeného s pořízením aktiva v čase. V případě 100% úhrady dlouhodobého aktiva vydáme při jeho koupi peníze poprvé a naposled a to v plné výši jeho pořizovací ceny. Tím je příběh jeho pořízení z pohledu peněz u konce. Z hlediska nákladů nemá akt nákupu takového fixního aktiva v účetnictví žádný záznam. Teprve následně v průběhu jeho využívání se proti jeho příspěvku k tvorbě výnosů rozpouští postupně jeho pořizovací cena formou odpisů. Odpisy tedy vůbec nemají žádný vztah k peněžním tokům. Podobně je tomu například v souvislosti s tvorbou opravných položek k pohledávkám (vizte následující odstavec) nebo tvorbou rezerv do nákladů. Mezi příklady nepeněžních výnosů můžeme uvést například rozpouštění rezerv a opravných položek zpětně do výnosů. Jde o čistě účetní operacena základě základních principů, které se účetnictví snaží dodržovat. V našich analýzách ale rozhodně s rezervami a opravnými položkami pracovat nebudeme.Další velkou skupinou jsou pohledávky a závazky. Rozdíl pohledávek spolu s ostatními krátkodobými aktivy na straně jedné a závazky s ostatními krátkodobými pasivy na straně druhé se souhrnně označuje jako pracovní kapitál. Pokud prodáme své výrobky nebo služby a účetně realizujeme výnos, můžeme okamžitě získat peníze. V takovém případě nevzniká mezi účetními výnosy a peněžními příjmy rozdíl. V praxi je ale velká řada prodejů uskutečňována na obchodní úvěr s dobou splatnosti mnohem později, než nastal účetně moment realizace výnosu. V takových případech opět vzniká nesoulad mezi účetním výnosem a peněžním příjmem. Navíc, může se stát, že naše pohledávka nakonec vůbec naším dlužníkem z nějakého důvodu uhrazena nebude a my ji budeme muset nakonec odepsat do nákladů. To je již zmiňovaný nepeněžní nákladv předchozím odstavci, který s peněžními toky také nemá nic společného. Podobně v okamžiku nákupu můžeme zaplatit za materiál, zboží a služby hotově, ale účetně je okamžik vzniku nákladu spojený až s okamžikem jejich spotřeby. Pokud navíc nakoupíme na obchodní úvěr, opět se rozchází účetnictví s reálnými peněžními toky, které nás v případě finančního posuzování investic zajímají. V kapitole dnešní výdaj, budoucí příjmy věnované první ukázce tvorby nejčastějšího typu business case, si ukážeme, že růst pracovního kapitálu mezi dvěma účetními obdobími odpovídá témuž snížení cash flow oproti zisku a opačně.Pochopitelně i v momentě, kdy si vybereme z firemních prostředků peníze pro vlastní použití nebo je naopak do firmy vložíme, ani v tomto případě není jednotnost mezi účetními náklady a výnosy a peněžními toky. Takovéto kroky se v účetnictví na straně nákladů a výnosů vůbec neobjeví, ačkoliv do firmy nebo z ní peníze reálně plynou! Stejně tak tomu bude v případě získání úvěru u banky a připsání peněz na účet nebo opačně splácení jistiny. Ani zde tato bilanční transakce nemá vazbu na náš hospodářský výsledek, ačkoliv peněžní toky ovlivňuje.Pochopitelně bychom nalezli další příklady, nicméně pro naše podmínky byly výše uvedené příklady asi nejdůležitější a dostatečné pro budoucí kapitoly. Později si ukážeme, že příklady v tomto odstavci jsou tzv. cash flow z finanční činnosti (finanční cash flow).Další oblastí, kterou chci zmínit, jsou úroky (náklady cizího kapitálu iCK), které vstupují do diskontní míry v souladu s rovnicí WACC. O diskontování, jehož úkolem je převod budoucích hodnot peněz na jednotnou (současnou) bázi, již víme, že eliminuje kromě úroků (explicitních nákladů cizího kapitálu) z budoucích částek rovněž i implicitní náklady obětované příležitosti. Tímto jejich vyloučením získáváme srovnatelnou výši budoucí částky s částkou dnešní. V případě použití WACC tedy peněžní toky snižujeme o celkový náklad kapitálu (z části vlastního a z části cizího). Cizí kapitál nese náklad ve formě úroků, vlastní kapitál je zpoplatněn prostřednictvím námi požadované míry výnosu vlastního kapitálu. Tato skutečnost je velmi důležitá při výpočtu peněžních toků. Diskontováním budoucích peněžních toků tedy explicitní úrok cizího kapitálu eliminujeme a spolu s ním při použití WACC i náklad vlastního kapitálu. To je i jedním z důvodů, proč nemůžeme vycházet z čistého zisku v účetnictví!Účetní čistý zisk je spodní řádek výsledovky, to znamená, že je už snížen i o úroky (ty jsou kromě platby též nákladem). Pokud bychom vycházeli při výpočtu peněžních toků z čistého zisku, aniž bychom k němu úroky zpětně nepřičetli (včetně zpětného zohlednění daňového štítu), diskontováním bychom je odečítali vlastně podruhé! Proto se při výpočtu peněžních toků vychází z čistého upraveného provozního zisku. V angličtině se můžete setkat se zkratkou NOPAT (net operating profit after tax) nebo NOPLAT (net operating profit less adjusted tax).Nelekejte se složitostí obou názvů. Pro naše účely výpočtu peněžních toků, které budeme diskontovat (označme je FCFF - free cash flow to firm), zkrátka vyjdeme z provozního zisku před odpočtem úroků a daní. Z této úrovně zisku dostaneme právě FCFF. FCFF nám vlastně udává výši peněžního příjmu v daném období (včetně zahrnutí veškerých investičních výdajů), které jsme podnikáním získali a kterými můžeme hradit náklady na oba druhy kapitálu. Můžeme těmito vydělanými penězi splatit úroky a část dlužné jistiny bance a pokud něco zbyde, můžeme si je převést na náš osobní účet a udělat si něčím radost.Pokud naopak výše FCFF bude záporná, v průběhu daného období byly naše peněžní výdaje (včetně započtení investic) vyšší než příjmy a naše firemní peněžní prostředky se na účtu ztenčily. Případné řešení nedostatku likvidity (peněz na účtech) může být v tomto případě naopak ve formě navýšení úvěru, čímž lze eliminovat schodek hotovosti z běžné podnikatelské a investiční činnosti. Touto problematikou se budeme detailněji zabývat v rámci našeho prvního business case v kapitole dnešní výdaj, budoucí příjmy. V neposlední řadě bych chtěl zdůraznit potřebu pracovat s peněžními toky po zdanění. I daň je peněžní tok (výdaj), který nás o peníze připravuje a je ho tedy třeba zohlednit! Nemějte obavy, jak s tímto požadavkem naložit. I to si později na vzorových business cases ukážeme.Pokud bych se měl pokusit o shrnutí dosud uvedeného, účetnictví je jistě neocenitelný pomocník především u obrovských firem s velkým množstvím vlastníků a věřitelů, kterým odhaluje finanční kondici takové firmy. V podmínkách drobných podnikatelů spolu s nepřehlednou legislativou v oblasti daní v ČR může být jeho přínos skutečně sporným (pokud pominu daňové zájmy státu, které by se bez účetnictví prosazovaly velmi obtížně). Podstatné je, že z hlediska posuzování investic hrají klíčovou roli peněžní toky.Pakliže budeme schopni posoudit a odhadnout veškeré peněžní toky, které náš posuzovaný záměr vyvolá, při aplikaci pravidla přepočtu těchto částek k jednotné časové bázi pro jejich srovnatelnost jsme připraveni danou investici posoudit.V následující kapitole se proto seznámíme se základním stavebním kamenem při finančním hodnocení našich záměrů a tím je koncept čisté současné hodnoty.

Pokračovat na článek


Diskontní míra, diskontování, časová hodnota peněz

Diskontní míra, diskontování a jejich vztah k časové hodnotě penězV předchozích kapitolách jsme se postupně dobrali odpovědi, jak a podle čeho budeme posuzovat rozdílnou časovou hodnotu penězbudoucích a současných nebo obecně mezi dvěma rozdílnými časovými okamžiky. Vysvětlili jsme si, že např. tisícikoruna dnes není z hlediska finanční hodnoty pro nás totéž, pokud s ní můžeme disponovat už teď nebo až někdy v budoucnu. Důvodem je možnost investice tisícikoruny dnes a potenciální budoucí výnos s tím spojený. V minulé kapitole jsme si řekli o průměrných vážených nákladech kapitálu (WACC), které se snaží určitým způsobem zprůměrovat implicitní náklad spojený s vlastním kapitálem a explicitní náklad cizího kapitálu. Znovu zopakujme, že bude záviset na struktuře financování našich aktiv, tj. na struktuře pasív. U vlastního kapitálu vycházíme při kvantifikaci jeho nákladů pro konkrétní investici z nákladů obětované příležitosti, tj. z alternativní nejvýnosnější investice podobného rizika, popřípadě z průměrné očekávané výnosnosti vlastního kapitálu (určité méně přesné zjednodušení). Detailnější diskusí ohledně odhadů výše nákladů vlastního kapitálu se budeme zabývat napříč kapitolami sekce diskontní míra. Cizí úročené zdroje mají svůj explicitní náklad ve formě úroku, průměrnou úrokovou sazbu těchto cizích zdrojů. Příklad 1 - průměrný náklad cizích zdrojů (cizího kapitálu)Předpokládejme, že máme na straně pasív naše aktiva ve výši 130 tis. Kč financována z vlastních zdrojů ve výši 90 tis. Kč a zbytek je kryt krátkodobým úvěrem na 1 rok ve výši 10 tis. Kč, střednědobým úvěrem ve výši 10 tis. Kč a částkou z právě emitované směnky na 20 tis. Kč s tím, že za rok při jejím proplacení zaplatíme 23 tis. Kč. Jaký bude průměrný nákladcizího kapitálu (cizích zdrojů), pokud úroková sazba na střednědobý úvěr činí 7% a 5% na krátkodobý úvěr?Pokud se bavíme o průměrném nákladu kapitálu, stejně jako u WACC nebudeme počítat nějaké absolutní částky nákladů v tisících korun, ale průměrné procento, průměrný úrok, který do výpočtu vážených průměrných nákladů kapitálu vstupuje. Ten vypočteme jako vážený průměr jednotlivých složek cizího kapitálu a jejich nákladů (v %). Váha krátkodobého úvěru na celkových cizích zdrojích tedy činí 25% (10 tis. Kč/ 40 tis. Kč). Tutéž váhu 25% má úvěr střednědobý a váha zdrojů ze směnky je 50% (20 tis. Kč/40 tis. Kč). Náklady obou úvěrů jsou zadány (5% a 7%). Náklad (úroková sazba) ze směnky bude vypočítána jako (23 tis. Kč - 20 tis. Kč)/20 tis. Kč = 15%. Máme vše potřebné pro výpočet průměrného nákladu cizích zdrojů a ten vypočteme jednoduše v procentech jako 25%*5 + 25%*7 + 50%*15 = 10,5%.Nejčastější případ v praxi je situace, kdy má firma svá aktiva financovány zčásti cizími zdroji a dílem vlastními. Pak se při převodu budoucích částek na současnou hodnotu kalkuluje s průměrnými váženými náklady kapitálu, které nákladovost obou skupin zdrojů financování "průměrují". Pomocí WACC je tak odhadnut určitý umělý průměr,který se snaží každou korunu v budoucnu eliminovat o zprůměrovaný náklad cizího a vlastního kapitálu. Toto zjednodušení umožňuje srovnat výnosnost dané investice s průměrnými náklady firmy jako celku, které závisí jednak na průměrném firemním riziku, struktuře pasív (vlastním a cizím kapitálu) a také samozřejmě na výši nákladů obou těchto skupin. Uvažovanou investici tak poměřujeme s aktuálním průměrem nákladů za celou firmu. Mám tím na mysli to, žese pro jednoduchost předpokládá, že daná investice bude sice investována z dodatečných zdrojů (nových půjček nebo vlastních zdrojů), ty ale budou mít stejné náklady a nezmění současnou strukturu financování, jaká ve firmě aktuálně je. Výsledkem toho bude, že tak nedojde ke změně hodnoty průměrných nákladů, což je vysoce nepravděpodobné. I tímto problémem i diskusí, jak očekávaný výnos vlastního kapitálu odhadnout, se budeme zabývat v kapitolách sekce diskontní míra.V následujícím textu si konečně ukážeme, jak hodnoty z budoucna přepočítávat (eliminovat o náklad cizího a vlastního kapitálu) k dnešní bázi. V případě nákladu vlastního kapitálu, už po několikáté opakuji, jde o náklad obětované příležitosti ve výši očekávaného výnosu našeho vlastního kapitálu. Vzpomeňte na příklad s bankami v předešlé kapitole, kde jsme tuto logiku objasnili. Pokud tedy budeme zjišťovat náklad vlastního kapitálu pro dosazení do WACC, budeme zjišťovat očekávanou míru výnosu vlastních zdrojů (vlastního kapitálu). Přepočet budoucích částek na jejich současnou hodnotu se nazývá diskontování.Diskontování a složené úročeníDiskontováním tedy chápejme proces přepočtu budoucích hodnot peněz v jejich nominálních hodnotách na dnešní, nižší, hodnotu. Jde vlastně o očištění budoucích nominálních částek o výnos, který v sobě mají implicitně zahrnuty vzhledem k dnešnímu dni, ke kterému je vztahujeme.Diskontování je prakticky zrcadlový proces složeného úročení, o němž si povíme v kapitole perpetuita. Nicméně odvození výpočtu současné hodnoty z budoucích částek (tj. diskontování) spojíme pro názornost již nyní s rovnicí výpočtusloženého úročení, která kalkuluje opačně výši budoucí částky na základě očekávaného výnosu (vstupujícího do WACC) z její současné hodnoty.budoucí částka 1 Kč včetně očekávaného výnosu za rok = současná nominální hodnota této 1 Kč * (1 + WACC)

Pokračovat na článek


Odhad velikosti průměrných vážených nákladů kapitálu, výpočet WACC

VK a její průměrné riziko.Možnost takové investice ale téměř určitě nikdy nenastane, takže teoreticky správné je WACC vyšší či nižší rizikovost oproti průměru firmy zohlednit. Rovněž odlišná struktura financování a jiné (inkrementální) náklady požadované investory (tj. bankou nebo námi) při úpravě "průměrného firemního" WACC je teoreticky žádoucí zohlednit.V předchozím textu jsme se problému stanovení v případě nákladů cizího kapitálu již dotkli. Řekli jsme, že pokud bychom si měli na určitý projekt půjčit, náklad tohoto projektu bude úroková sazba, za kterou nám banka peníze na tento projekt poskytne. Pokud vyhodnotí námi předložený záměr pozitivně, může nám peníze poskytnout za stejnýchpodmínek jako úvěry v minulosti. Pokud její oddělení credit-risk managementu shledá vyšší riziko (rizikovější obor, kde se chceme angažovat, vyšší provozní páka atp.) a peníze nám půjčí, bude požadovat vyšší úrokovou sazbu. Z hlediska struktury financování našeho projektu (tj. výše finanční páky), čím bude podíl našeho dluhu vyšší, tím vyšší riziko banka podstupuje a tím bude pro nás obtížnější za jinak nezměněných podmínek úvěr získat, resp. tím vyšší budou stanovené sazby. Stejným způsobem budeme celou situaci hodnotit i my. Vyšší podíl bankovního dluhu (vyšší finanční páka) pro nás představuje vyšší riziko spojené s povinností platit úroky bez ohledu na vývoj našeho hospodaření. Rovněž případná vyšší provozní páka nebo rizikovější sféra, kam investujeme, zvyšuje naše riziko podnikání. Takže i naše požadovaná výnosová míra (resp. náklad vlastního kapitálu) bude v případě takové investice vyšší oproti "firemním" hodnotám v rámci WACC.Tyto nové hodnoty nákladů obou složek kapitálu spolu s jejich vzájemným poměrem na financování investice zakomponujeme do "průměrného firemního" WACC a jeho upravenou hodnotu použijeme k jejímu diskontování.Stabilní cílová strukturaTeoreticky lze omezit riziko spojené s finanční pákou (strukturou financování) tak, že budeme zachovávat při financování našich investic stejnou strukturu, jako jsou financována naše firemní aktiva. K tomu ale bude třeba zajistit potřebnou výši zisku, který by byl v dané proporci s novými úvěry v rámci jednotlivých investic reinvestován nebo zvýšení vlastního kapitálu vkladem každého z nás. Pokud jsou naše zisky dostatečné, můžeme z nich stejnou proporcí k novým úvěrům hradit jednotlivé investiční projekty, takže poměr cizích zdrojů (úvěrů) bude sice růst, ale proporčně s našimi vlastními zdroji financování (vlastním kapitálem). To zajistí zachování stejného poměru financování jednotlivých investic a aktiv ve firmě. Jaký to může mít efekt? Banky uvidí, že se nemění stupeň našeho zadlužení a riziko tak pro ně v tomto ohledu neroste. To bude mít vliv na nulovou nebo případně jen malou změnu nové úrokové sazby. Rovněž pro nás stejná finanční páka neznamená nárůst rizika a tudíž ani my, vlastníci firem, nepromítáme zvýšené riziko spojené se změnou struktury financování do vyššího požadovaného výnosu. V celkovém efektu sledování takto stanovené neměnné cílové struktury financovánístabilizuje (přibližuje) diskontní míru dané investice (tj. upravený WACC) hodnotě "firemního" (učebnicového) WACC. Chtěl bych ale zdůraznit, že se bavíme pouze o riziku finanční páky, nikoliv o reálné rizikovosti odvětví, kam investice míří nebo o rizikovosti investice jako takové. Zmiňovaná stabilní cílová struktura financování je řadou teoretiků doporučována i z toho důvodu, že lze teoreticky odhadnout takovou strukturu financování, která bude pro firmy nejlevnější. Navíc, pokud používají jednotnou diskontní sazbu ve formě "firemního" WACC pro všechny typy investic, což je v praxi nejčastější případ, snižují tak potřebu "firemní" WACC přizpůsobit té které investici, jak teorie požaduje. Ve výsledku tak zmírňují nepřesnost hodnocení investice diskontováním neupravenou výší "firemního" WACC namísto požadovaným upraveným WACC. V podmínkách řady malých a začínajících firem je předpoklad udržování stabilní cílově struktury financování zpravidla hůře realizovatelný. Proto z pohledu téže investice při nedodržení stabilní cílové struktury financování (finanční páky) je z hlediska teorie ještě potřebnější přizpůsobit učebnicový "firemní" WACC k diskontování každé jednotlivéinvestice. Jak už bylo několikrát poznamenáno, toto přizpůsobení je subjektivním prvkem hodnoty WACC, nicméně každý vlastník a manažer by se ve svém zájmu o jeho úpravu měl pokusit (a to tím naléhavěji, o co větší investici se jedná). Na druhou stranu je třeba poznamenat, že takové přizpůsobení podle konkrétní investice vyžaduje nezbytnou zkušenost, neboť výše diskontní sazby posuzování investice kriticky ovlivňuje. Takže nepřesnost při úpravě WACC v řádu i jen několika procent může nakonec zvrátit celé naše rozhodnutí. Příklad 1Dejme tomu, že naše firma je financována ve struktuře, kterou uvádí obrázek 1. My jako vlastníci v průměru od našich aktiv, která jsou touto strukturou pasiv financována, požadujeme 18% výnosovou míru (sloupek oček. výnos). Banky a leasingová společnost, které financují zbylých 40% našich aktiv, požadují úrokové sazby v témže sloupku. Celkový "firemní" učebnicový WACC tak při neuvažování daňové sazby činí 13,5%. Předpokládejme dále, že se objevilainvestiční příležitost obvyklé rizikovosti v našem odvětví, na kterou nemáme vlastní zdroje a musíme ji plně krýt novým úvěrem od banky ve výši 200 tis. Kč při 7% úroku. Jakou hodnotu diskontní sazby (upravený WACC) pro tento případ použít?Rovnice 1:Očekávaná míra výnosu vlastního kapitálu Obrázek 1: "Firemní" učebnicový WACC Obrázek 2: Upravené WACC pro investici Obrázek 2 naznačuje, jak lze pro tento případ teoreticky postupovat při úpravě "firemního" WACC.V prvé řadě přijetím nového úvěru, kterým budeme investici financovat ve 100%, dochází ke změně struktury financování, tj. dojde k vyšší finanční páce. Není splněno doporučení udržovat konstantní cílovou strukturu financování, takže se mění finanční riziko. To se projeví vedle ostatních rizikových faktorů (provozní páka, riziko oboru atd.) v tlaku na vyšší požadovaný výnos jak u banky (nově 7% oproti předchozímu střednědobému úvěru za 6%) tak i u nás. Námi požadovaná výnosová míra tudíž také vzroste ze současných 18% v zadání. Odpověď na kolik vzroste, uvedeme níže.Pokud se ptáte, jak bylo 18% stanoveno, pokusím se to naznačit, neboť ve většině odkazů k ukázkám výpočtu WACC na internetu je její hodnota pouze uvedena. Tím se autoři takových stránek vyhýbají všem komplikacím spojeným s jejím určením. Vyjdeme z rovnice očekávané míry výnosu vlastního kapitálu. Řekněme, že bezriziková (nominální) míra výnosu činí 6% a požadovaná míra výnosu tržního portfolia (průměrné akcie) činí 15%, přičemž koeficient beta (ß) činí v našem odvětví 1,33. (Na internetu lze najít zdroje s průměrnými hodnotami ß pro různá odvětví). Dosazením těchto údajů v rovnici 1 dostaneme oněch 18%.O kolik očekávaná míra výnosu vlastního kapitálu (implicitní náklad obětované příležitosti vlastního kapitálu) vlivem vyšší finanční páky vzroste, to je otázkou. Jeho změna bude vyvolána změnou koeficientu ß. Nikdo vám rigorózně neřekne, jak se její výše, i za předpokladu stejné rizikovosti investice jako je průměr za firmu, v důsledku vyššího zadlužení změní (vzroste). Zde právě figuruje subjektivníprvek, neboť těžko kdo kdy změří a nějak stanoví, o kolik v tomto případě vzroste do budoucna požadovaná míra výnosu vlastníků (v rovnici 1 reprezentovaná růstem ß). V následující kapitole si něco povíme o určitých záchytných bodech, jak diskontní míru (WACC) pro danou investici upravovat.V souladu se zadáním zůstává rizikovost investice v intencích průměrného rizika celé firmy (ostatních aktiv).Proto dochází k růstu pouze na straně finančního rizika a to v důsledku růstu zadlužení ze 40% na 50%. Náš požadovaný výnos tak může v této chvíli dosahovat 21% za předpokladu růstu ß z 1,33 na 1,67% a upravený WACC následně vzroste na 13,9% (obrázek 2). Znovu bych chtěl zdůraznit, že vyšší hodnota očekávaného výnosu vlastního kapitálu (21%) bude vždy zatížena subjektivním odhadem. Na příkladu 1 jsem se pokusil pouze velice zjednodušeně znázornit, k čemu při přizpůsobení "firemního" WACC teoreticky dochází a jak ve výsledku tyto procesy ovlivňují celkovou upravenou hodnotu WACC pro danou investici. V praxi, pokud vůbec někdo přizpůsobuje velikost WACC výrazně odlišným investicím co do míry rizika nebo jejich rozsahu, vychází ze své zkušenosti a citu.

Pokračovat na článek


Časová hodnota peněz - převod peněz na jednotnou časovou bázi

Vítejte na palubě. Čeká nás první ponor v časové hodnotě peněz. A nyní již více do hloubky! Připraveni? Předpokládejme, že jsme od onoho dobrodince z předchozí kapitoly skutečně získali onu tisícikorunu okamžitě. Jaká je její současná hodnota? Současná hodnota tisícikoruny k dnešnímu dni bez ohledu na to, zda je "dnešek" 1. ledna nebo třeba 30.července, je její nominální částka, tedy tisíc korun. Pod pojmem nominální částka chápejme stanovenou hodnotu každé bankovky, která je na ní uvedena.Současná hodnota je značně relativní pojem, stejně tak jako slovo "dnes" je relativní. Každý den lze někdy označit slovem "dnes". Stejně tak současná (dnešní) hodnota je vztažena k dnešnímu dni. Většinou vše nejen ve financích je vztahováno k tomuto relativnímu "dnešku". Proto i naše finanční analýzy budeme k němu vztahovat. Pokud bych něco finančně hodnotil v době, kdy tyto řádky píši a kalkuloval bych s tisícikorunou v době, kdy vy tyto řádky čtete, přepočetl bych tuto tisícikorunu z vaší současnosti (pro mě budoucnost) na mou současnou hodnotu, tj. ke dni vzniku těchto řádků, a to v nižší částce. Toto se snažím zachytit v obr. 1. Takto přepočtená hodnota (v tomto případě jsem si vymyslel 900,-) k mnou zvolené časové bázi dne psaní těchto stránek (červený puntík) je už připravena z mého pohledu k srovnávání a finančním propočtům.Naopak pokud byste se pustili vy do nějaké finanční analýzy v den, kdy tyto řádky čtete, objevila by se vám v nich hodnota té samé tisícikoruny v plné výši. Vaše výpočty jsou vztaženy k vaší současnosti, takže použijete tisíc korun - v plné (nominální) hodnotě. Jen v tento moment vnímáte nominální hodnotu tisíce korun stejně i subjektivně, protože ji máte právě v tuto chvíli k dispozici a můžete s ní nakládat podle libosti. Jakákoliv částka kdykoliv později od vaší "současnosti" by musela být přepočtena stejným způsobem, jak jsem přepočetl tisícovku já v obr. 1. Modrá šipka v následujícím obrázku 2 potom ukazuje tento váš přepočet. To, proč při přepočtu z budoucnosti k dnešku dochází k snižování hodnoty peněz, objasníme později. Tolik prozatím k pojmu relativity času ve financích a jejího vlivu na časovou hodnotu peněz a naprosté nezbytnosti přepočítat jakékoliv budoucí částky k tomuto jednotnému okamžiku.Nyní obraťme pozornost k tomu, jak tedy různé částky v různých obdobích mezi sebou srovnávat. Pamatujte si, že kdykoliv budete něco finančně hodnotit, něco analyzovat, nikdy nesmíte sčítat nebo odčítat částky různých období mezi sebou bez přepočtu všech těchto finančních částek k jednomu zvolenému období, neboli ke stejné časové bázi. (Tu též zmiňuji v kapitole o riziku.) Teprve poté, co přepočítáme každou částku z jakéhokoliv jiného období k této zvolené časové bázi, teprve potom je finančně správné takové přepočtené hodnoty srovnávat, sčítat je mezi sebou a odčítat! Co máte chápat pod pojmem stejný časový okamžik (resp. báze)? Je to jakýkoliv vámi libovolně zvolený časový okamžik, nejčastěji to bývá "dnešek", tj. den, ke kterému něco analyzujete.Z mého pohledu je to okamžik, ke kterému píši tyto stránky. Vztahuji (přepočítávám) k němu jak jakoukoliv částku z doby, kdy vy čtete tyto stránky (obr. 1), tak jakékoliv částky z doby pozdější (obr. 2). Z vašeho pohledu je to v tomto případě vaše současnost (modrý puntík) a k ní zpětně přepočítáváte jakékoliv budoucí částky (modrá šipka). Shrneme výše uvedené. Z finančního pohledu není správné matematicky srovnávat absolutní hodnoty 1000 Kč, které vydělám nebo utratím až v budoucnu a 1000 Kč, které vydělám nebo utratím dnes. Jak je tedy srovnávat? Znovu zopakuji, je nezbytné zvolit určitý časový okamžik, nejčastěji "dnešek" a k němu všechny peněžní částky v budoucnu vztáhnout, tj. přepočítat! Při přepočtu z budoucnosti do současnosti bude docházet k snižování hodnoty budoucích částek a naopak. Při přepočtu dnešních částek nebo "dřívějších" částek ke zvolenému momentu v budoucnu bude docházet k růstu jejich hodnoty.Proč při přepočtu na současnou časovou bázi (k dnešku) dochází k snižování budoucí hodnoty peněz?Nyní konečně k vysvětlení, proč oním zdůrazňovaným přepočtem veškerých částek, které získáme nebo zaplatíme v budoucnu, dostáváme nižší částky. Samotný vzorec výpočtu zatím odložíme na později. Tuto část zahájím otázkou na vás. Kdyby vám onen podivínský dobrodinec nabídl jinou variantu a to buď tisíc korun hned, nebo tisíc a jedno sto korun příští rok, co byste si vybrali? Ano, máte pravdu, tyto informace nestačí. Jak si zvykneme v budoucnu v rámci tvorby business cases, všechno je potřeba srovnávat, vztahovat k jiné alternativě podobně jako vztahovat hodnotu peněz k jednotnému okamžiku. Nevíte dosud, co by pro vás bylo výhodnější, protože nemáte možnost srovnávat výnos varianty, kdy byste zvolili tisíc korun dnes s jejich okamžitou investicí právě na jeden rok a jeho druhou nabídku 1100 Kč přesně za rok. Dokud vám tedy neprozradím, kolik můžete vydělat během roku, pokud byste přijali 1000 Kč už dnes, máte k dispozici sice dvě hodnoty v korunách (1000 Kč okamžitě a 1100 Kč za rok), ale každou v jiný časový okamžik bez možnosti srovnat jejich výši ke společnému okamžiku. Takže když vám prozradím, že jediným způsobem, jak investovat peníze je pro tento případ investice v bance a ta vám za rok z tisícikoruny připíše čistý úrok ve výši 100 Kč, už budete mnohem moudřejší. Můžete provést srovnání dvou peněžních částek ke stejnému časovému okamžiku, jak jsem vás k tomu nabádal. Je jedno, pokud přepočítáte (vztáhnete) 1100 Kč nabízených až příští rok k dnešnímu dni, nebo naopak dnes nabízených 1000 Kč k okamžiku přesně za rok. Jak jsem výše naznačil, to není důležité a obojí je z finančního pohledu v pořádku. Volba jednotné časové báze pro srovnání je plně ve vašich rukou. Obě vám zajistí jednotnou bázi, kterou můžete správně finančně analyzovat.Srovnejme tedy nejdříve obě varianty k jednotné bázi za 1 rok, kdy nám onen dobrák nabízí 1100 Kč. Takže nabídka zní 1100 Kč přesně za rok na straně jedné nebo 1000 Kč okamžitě plus roční výnos v bance ve výši 100 Kč z této tisícikoruny. Vidíme, že obě varianty jsou v tomto případě pro nás stejně výhodné. Analogicky bychom stejně tak mohli zvolit za srovnávací bázi dnešní den. Pak bychom uvažovali tak, že pokud dostanu u banky za rok čistý výnos 100 Kč, který od budoucí částky 1100 Kč odečtu, mohu srovnávat současných 1000 Kč a budoucích 1100 Kč po odečtení tohoto úroku 100 Kč. Všimněte si a zapamatujte, že jakákoliv budoucí částka již v sobě nějaký potenciální výnos (úrok) vždy implicitně obsahuje! Je to tak? Musí, protože je to částka v budoucnu a pokud jí mám srovnávat s částkou dnes, která do budoucna přinese nějaký výnos, tak i tato částka v budoucnu (za 1 rok) již tento výnos v sobě má. Konkrétně v tomto případě jsme jej vypočetli na 10%. I tímto způsobem docházíme k rovnosti obou variant, ačkoliv se od první varianty srovnání v budoucnosti liší v absolutní částce (1100 Kč při převodu na stejnou bázi příští rok vs. 1000 Kč při převodu k dnešku). Rozdíl je právě onen úrok (nebo jakýkoliv očekávaný výnos), který budoucí částka již v sobě obsahuje, kdežto současná nikoli. V obou případech se však obě varianty rovnají, takže nám bude jedno, pokud dostaneme 1000 Kč dnes nebo 1100 Kč až za rok.Z dosud uvedeného tedy můžeme odvodit, že důvodem poklesu hodnoty budoucích částek při přepočtu k současnosti je skutečnost, že budoucí částky v sobě implicitně obsahují výnos, který současné částky ještě neobsahují. Současné peníze ale mají potenciál do budoucna určitý výnos vydělat. Současnou částku totiž můžeme investovat a určitý výnos dosáhnout též. Proto při převodu z budoucnosti tyto implicitní výnosy z budoucích částek vylučujeme, což vede obecně k poklesu jejich hodnoty vyjádřené k současné bázi. Naopak, pokud zvolíme bázi srovnání někdy v budoucnu, při přepočtu částek před tímto datem k tomuto (pozdějšímu) datu tento potenciální výnos přičítáme. Obrázek 3 se snaží uvedené prezentovat graficky.Až budete umět vypočítat hodnotu současnou a budoucí, bude záležet na vás, jakou časovou bázi si pro srovnání zvolíte. Řečeno srozumitelněji, bude na vás, jestli budete přepočítávat hodnotu peněz k dnešnímu dni nebo k některému dni v budoucnu. Podstatné však bude, abyste každý finanční údaj k tomuto okamžiku přepočítali! Abyste získali větší jistotu, že správně rozumíte tomu, o čem zde ze široka píši, nastal čas na následující příklad. Při jeho řešení vám může pomoci obrázek 3.Příklad 1Příští rok budete moci disponovat svými penězi ze stavebního spoření ve výši 200 tis. Kč. Již dnes máte kromě toho na účtu 120 tis. Kč. Za tři roky si chcete koupit auto za 335 tis. Kč. Budete na to se současnými zdroji mít? Jak lze při hledání řešení postupovat z hlediska stanovení stejné časové báze pro správný výpočet?Tak jak je tento příklad zadán, nelze na první položenou otázku jednoznačně odpovědět. Chybí nám údaj týkající se výše výnosů v průběhu oněch tří let, po kterých si chceme koupit auto. Dříve však, než budeme něco počítat a učit se pár jednoduchých vzorečků, které použijeme, je důležitější vědět, který z nich použít. Proto nejprve věnujeme nějaký čas pochopení problematiky převodu peněz na jednotnou bázi. Na to se ostatně ptá druhá část otázky. Ze zadání plyne, že máme k dispozici tři částky, z nichž se každá ale vztahuje k jinému časovému okamžiku. Částkou na účtu ve výši 120 tis. můžeme disponovat okamžitě, její současná hodnota je tudíž 120 tis. Kč. Částku ze stavebního spoření však k dispozici ještě nemáme. Budeme ji mít k dispozici až v budoucnu, takže z hlediska dnešního pohledu jde o budoucí hodnotu. Stejně tak i částka, kterou budeme muset zaplatit za nové auto, není současnou hodnotou, ale budoucí hodnotou. Současně je důležité upozornit, že na obě částky v budoucnu, tj. 200 tis. a 335 tis. také musíme pohlížet odděleně, poněvadž každá se vztahuje k jiné budoucnosti. 200 tis. ze stavebního spoření k budoucnosti za rok, kdežto částka kupní ceny 335 tis. Kč se vztahuje k časovému okamžiku až za tři roky. Pokud tedy máme udělat nějaký smysluplný finanční úsudek, musíme všechny částky přepočítat k jednomu, stejnému, časovému okamžiku. Varianty jsou tři. První varianta: můžeme přepočítat 200 tis. Kč a 335 tis. Kč k dnešnímu časovému okamžiku (120 tis. Kč na účtu pak již přepočítávat nemusíme, protože jimi již dnes disponujeme a jejich dnešní hodnota je prostě oněch 120 tis. Kč). V takovém případě si zkuste cvičně zodpovědět otázku, co se s hodnotami 200 tis a 335 tis. Kč, které do hry vstupují až v budoucnu, bude dít. Zda se při přepočtu z budoucnosti k dnešnímu dni budou snižovat nebo zvyšovat. Můžete odpovědět snad již mechanicky, že se obě částky při přepočtu z budoucnosti na současnou hodnotu budou snižovat, důležité ale je, aby vám to též bylo jasné, proč. Budoucích 200 tis. Kč teprve v budoucnu (příští rok) dostaneme. V nich je započten i výnos od letoška do příštího roku. K dnešnímu okamžiku tak na stavebním spoření máme méně kromě pravidelných plateb právě i o tento výnos získaný za dobu do příštího roku.Druhá možnost: můžeme zvolit jako výchozí časovou bázi pro srovnání druhý rok, kdy budeme mít k dispozici právě oněch 200 tis. Kč ze stavebního spoření. V tomto případě by došlo v případě 120 tis. Kč dnešní částky na účtu k přepočtu v tom smyslu, že by její hodnota k příštímu roce byla vyšší. Důvodem je fakt, že tato částka bude příští rok vyšší o očekávaný úrok (výnos). Přepočítáváme tak vlastně současnou hodnotu 120 tis. Kč na její budoucí hodnotu příští rok. Tím dosáhneme finanční srovnatelnosti našich úspor, tj. peněz na účtu a peněz ze stavebního spoření ke stejnému okamžiku v příštím roce. Dále z poskytnutých údajů v zadání můžeme říci, že budoucí hodnota našich úspor příští rok bude činit:hodnota našich financí příští rok = částka na účtu (120 tis. Kč) + úrok z částky na účtu + částka ze stavebního spoření (200 tis. Kč)Tím jsme srovnali obě částky na stejnou časovou bázi k příštímu roku a jejich součet je nyní finančně správný, nicméně nelze učinit jakékoliv správné srovnání těchto našich finančních zdrojů vyjádřených v hodnotě k příštímu roku s kupní cenou auta, jejíž budoucí hodnota je vyjádřena v hodnotě 335 tis. Kč ale až za tři roky! I zde je potřeba vztáhnout (upravit) částku potřebnou k nákupu auta za tři roky na její hodnotu příští rok (neboť v této variantě srovnáváme všechny částky právě v cenách příštího roku). Znovu tentýž dotaz z mé strany na vás. Bude kupní cena auta ve výši 335 tis. Kč za tři roky převedená na hodnotu příštího roku vyšší nebo nižší? Stejně jako v předchozí variantě bude nižší a to z úplně stejných důvodů. Podíváme-li se na věc z druhé strany, potřebujeme mít za rok takovou částku, aby její uložení do banky přineslo takový úrok, že při jeho přičtení k hotovosti, kterou budeme mít příští rok, dosáhneme přesně kupní ceny 335 tis. Kč. Jinými slovy, od kupní ceny 335 tis. Kč může být odečten právě tento úrok za období od příštího roku do tří let a takovou částku musíme mít příští rok k dispozici, abychom na auto měli. (Zní to v jazyce českém dosti nesrozumitelně, ale zkuste to rozšmodrchat. Každé pochopení a vhled do problému z vás dělá většího experta, který časové hodnotě peněz skutečně rozumí.) Proto dochází ke snížení 335 tis. Kč ze "vzdálenější budoucnosti" při přepočtu na "bližší budoucnost", tj. pokud jsme určili jako srovnatelnou časovou bázi hodnoty na úrovni příštího roku. Teprve nyní, když máme všechny tři částky z různých časových období převedeny k témuž zvolenému období (v této variantě k příštímu roku), můžeme smysluplně srovnávat, zda na auto mít budeme nebo nikoliv. I v této variantě dostaneme za předpokladu potřebných údajů stejnou odpověď jako ve variantě první.V úvahu pochopitelně připadá i třetí varianta a tou je srovnání všech částek na úrovni hodnoty za tři roky, kdy budeme auto kupovat. V takovém případě se nemusíme starat o částku 335 tis. Kč, neboť její, z hlediska dneška budoucí (v té době ale současná), hodnota za tři roky je dána ve výši 335 tis. Kč. Upravovat (převádět na hodnotu za tři roky) tedy budeme dnešní částku na účtu a budoucí částku ze stavebního spoření, kterou budeme mít k dispozici příští rok. A znovu stejná otázka, jakým směrem se budou hodnoty 120 tis. a 200 tis. Kč při přepočtu na úroveň za tři roky měnit? Budou u obou vyšší nebo nižší? Anebo dokonce bude jedna z obou vyšší a druhá bude nižší?Správně, budou vyšší. Proč? Protože dnešní hodnota na účtu ve výši 120 tis. Kč má potenciál přinést během následujících třech let do doby koupě auta určitý výnos. Totéž platí pro částku ze stavebního spoření, kterou budeme mít příští rok k dispozici a můžeme jí na následující dva roky také investovat. Proto z tohoto pohledu dochází k růstu dnešní hodnoty na účtu (120 tis.) i hodnoty ze stavebního spoření (200 tis.) při přepočtu na stejnou bázi za 3 roky.Srovnáním navýšených částek 120 tis. Kč a 200 tis. Kč o připsaný úrok za příslušnou dobu s 335 tis. Kč pak zjistíme, zda na auto budeme mít nebo nikoliv. Nebo můžeme udělat ještě proaktivně o jeden krok navíc a vztáhnout tyto hodnoty zpět k dnešnímu dni jako ve variantě jedna. Co tím myslím? Zohlednit onu pro nás nižší hodnotu všech těchto částek k dnešnímu dni (na obrázku 3 tomu odpovídá spodní šipka z prava do leva). A dostáváme se k dalšímu důležitému pojmu a tím je diskontování a diskontní míra. Ačkoliv si možná hrůzou už trháte vlasy nebo pokud jich už také moc nemáte tak aspoň obočí nad dalším cizím pojmem, není třeba žádné paniky. Diskontování jsme vlastně už probrali, jen jsme mu teď dali odborný název. Jde zkrátka jen o přepočet budoucích částek na současnou hodnotu. S diskontováním se prvně vzájemně představíme v pozdější kapitole této sekce a pak už se s ním nerozloučíme. :-)

Pokračovat na článek


Diskontní míra

Úvod do sekce diskontní míra Diskontní míra ovlivňuje výši současné hodnoty budoucích peněz, to již víme. Čím bude vyšší (v důsledku výše rizika a naší averze k němu, očekávané inflace, prémie za likviditu atd. v kapitole náklady peněz (kapitálu)), tím nižší bude hodnota budoucích peněžních toků. Pokud budeme později posuzovat možné investice,budou naše závěry kromě výše odhadovaných očekávaných budoucích částek kriticky závislé rovněž na výši diskontní sazby! Proto je problematika jejího stanovení velice důležitá. Současně ale teorie kolem její determinace není nikterak jednoduchá a troufám si říci,že v mnoha ohledech stojí na dosti tenkém ledě co do faktického a prakticky realizovatelného určení její výše. V praxi velkých firem je proto její výše (konkrétně průměrných vážených nákladů kapitálu) zpravidla odhadována z mé zkušenosti nejčastěji v rozmezí 10% - 15%. S řadou obtíží se finančníci musí potýkat, pokud mají určit očekávanou výnosovou míru vlastníků (vlastního kapitálu), ale i váhy cizího a vlastního kapitálu v rámci výpočtu průměrných vážených nákladů kapitálu (WACC). V minulé kapitole jsme naznačili, že cestou jak se poprat s tímto problémem je využít data z kapitálových trhů (burzy). Na ní se můžeme pokusit nalézt některé informace, které potom lze využít v případě lokálních firem pro odhad požadované míry výnosu jejich vlastníků.Asi se divíte, proč s tím zdržuji, protože většina z vás, jakožto výhradních vlastníků nebo i spoluvlastníků jste právě ti, okolo kterých problém jejího určení v případě velkých firem vzniká. Tam mohou být tisíce vlastníků - akcionářů. Ale pokud vlastníte sami svou firmu, jste to přece vy, vlastníci, kteří máte představu (nebo si můžete stanovit), jakou přibližnou očekávanou míru výnosu vašeho vlastního kapitálu, kterou při svém podnikání požadujete! Proč tedy nějaké průtahy s teorií o finančních trzích, koeficientem beta a v následujících kapitolách třeba tržní rizikovou přirážkou? Míru požadovaného výnosu vlastního kapitálu zkrátka určujete v případě vaší firmy přímo vy sami! Rizika spojená s excesy požadované míry výnosu vlastního kapitálu i celé diskontní míryNa jedné straně máte pravdu, na druhé straně vaše očekávání musí být v rámci na trhu obvyklých očekávaných výnosových měr. Pokud by vaše požadované míry výnosu byly extrémně vysoké, nenalezli byste asi mnoho vhodných investičních příležitostí pro růst vaší firmy.Své zisky byste vybírali a nereinvestovali a vaše firma by nerostla, (možná k vaší velké škodě). Pokud by naopak byla vaše požadovaná výnosová míra mnohem nižší, než je obvyklé v případě vlastníků firem na trhu, opět by to nebylo v pořádku. Konkurence, dosahující vyšších výnosových měr, by vás zřejmě časem převálcovala a pokud ne, ošidili byste se o možný vyšší výnos, který by bylo bývalo možno dosáhnout. Navíc, aby situace nebyla tak jednoduchá ani u vás (co do určování vámi očekávané výnosové míry, oproti investorům na burze pokud sami ještě neinvestujete do jiných firem), ponesete oproti nim vyšší riziko. Z minulé kapitoly asi tušíte, že půjde o diverzifikovatelné riziko,protože pokud se plně věnujete pouze své firmě a nemáte svá aktiva investována i v jiných firmách, nediverzifikujete. Vaše riziko a tudíž i požadovaná výnosová míra vlastního kapitálu bude nutně vyšší! Diskontní míra pro naše analýzy není dogmaChtěl bych hned v úvodu vám všem sdělit, že ač hraje diskontní sazba tak důležitou roli při přepočtu peněz k jednotné časové bázi, neexistuje jednotný a jediný správný způsob, jak její výši určit. Existují určité finanční modely (např. nejfrekventovanější model CAPM), jak její výši určit, nebo spíše odhadnout a požadavky, co by mělo být při jejích výpočtech dodržováno. Přesto ani ony nás k jedinému správnému výsledku co do její výše nepřivedou.Buďte si tedy vědomi skutečnosti, že ať už vám provede výpočet diskontní míry pro váš konkrétní případ seberenomovanější firma, vždy bude její hodnota více či méně subjektivně ovlivněna tím, kdo ji pro vás odhaduje! Tím nechci říci, že tedy nemá smysl se o její odhad jakkoli pokoušet! To rozhodně smysl má! Jen chci, abyste si byli vědomi této skutečnosti a nevzhlíželik diskontní sazbě jako k nějakému dogmatu, které, vypočítáno nějakou specializovanou firmou, je zcela objektivní a správné. Důvodem je všudypřítomný subjektivní prvek, který se vinul jako červená nit kapitolami v sekci časová hodnota peněz. Cokoliv subjektivního lze (pokud vůbec) velice těžko zobecňovat a objektivně kvantifikovat, jak se o to pokouší diskontní míra. Pokud budete sebelepšími finančními experty a budete natolik odvážní, abyste výpočet diskontní sazby v konkrétním případě veřejně prezentovali, stanete se vždy terčem výhrad a polemik ostatních finančních specialistů.Proto přijměte konečně moji omluvu za to, že jsem vám dosud nedal jednoznačný návod, jak se vypořádat s výší očekávaného výnosu vlastního kapitálu, což je druhá strana mince nákladů vlastního kapitálu vstupujících do výpočtu WACC. Tento očekávaný výnos vlastního kapitálu vstupuje do WACC jako náklad obětované příležitosti, kterým budeme poměřovat naše investice.Co v sekci diskontní míra můžete očekávat a co nikolivProblematika určení diskontní míry (WACC) je opravdu dosti komplikovaná a její vysvětlování na řadě teoretických modelů, jejich předpokladů a nedostatků naleznete v tlustých učebnicích financí. Hádám, nic pro nás. Nenaleznete zde ani návod, jak diskontní míru (WACC) pro vaše potřeby nějak rigorózněji spočítat, neboť nemáme potřebné penzum teoretických znalostí a i protože,jak jsem uvedl výše, kalkulace diskontní sazby nemá jediný správný postup a tedy ani výsledek pro ten který případ. Na druhou stranu, vždy bude potřeba námi odhadnuté náklady vlastního kapitálu (tj. jeho očekávaný výnos) ukotvit k obvyklým úrovním na trhu s odkazem na odstavec výše pod názvem Rizika spojená s excesy požadované míry výnosu vlastního kapitálu i celé diskontní míry.S čím se tedy v této sekci vůbec setkáte a k čemu je tedy pro naší praxi dobrá? Bude to opravdu jen úvod do několika málo oblastí, které by vám mohly alespoň částečně naznačit problematiku spojenou s určováním diskontní sazby (primárně WACC). Budeme s našimi znalostmi na velice tenkém ledě a v hloubce tohoto problému bychom se s nimi opravdu utopili... A těchto několik témat - naprostých základůz oblasti věnované diskontní míře prověříme z hlediska aplikovatelnosti v našich podmínkách (malé firmy, které nejsou obchodovány na burze a jejichž tržní cenu tudíž neznáme). I to by vám mohlo pomoci udělat si základní představu o diskontní sazbě, tentokrát z opačného úhlu. Současně se pokusím nastínit i některé záchytné body, podle nichž byste mohli alespoň velice zhruba diskontní míru pro vaši firmu nebo investici odhadnout. Mějte ale neustále na paměti, že vždy bude potřeba tento odhad posoudit v kontextu s trhem a odvětvím (i třeba s daty ze zahraničí při zohlednění specifik a rozdílů vysvětlujících případné větší rozdíly).

Pokračovat na článek


Směnka jako cenný papír. Jak se provádí převod směnky?

Převod směnky může mít dvě podoby. Převod postoupením směnky a převod pomocí rubopisu. Rubopis představuje zápis na zadní straně směnky a nabízí celou řadu doložek, které mohou výrazně omezovat povinnosti původního majitele k budoucím nabyvatelům směnky.Převádění směnekV první řadě si je třeba uvědomit, že převádět lze pouze směnku, která to nemá již přímo ze své povahy zakázáno. Jde především o směnky na jméno, které navíc vylučují převoditelnost rubopisem nebo jinou doložkou. Taková směnka může být převedena pouze klasickou právní cestou, tedy prostřednictvím postoupení podle občanského zákoníku. Ve všech ostatních případech již je možné směnku libovolně převádět pomocí rubopisu (indosament). Jde o velice aplikovaný a využívaný způsob převodu směnku.Jak probíhá převod směnky postoupením?Jde tedy o směnky na jméno, které jsou opatřeny doložkou „nikoli na řad“. Ty mohou být převedeny pouze písemnou smlouvou a to smlouvou o postoupení pohledávky. Budoucí majitel směnky (postupník) přebírá všechna práva postupitele (původního majitele směnky). Na rozdíl od převodu rubopisem, kdy nový majitel získává práva vyplývající ze směnky. Postoupení všech práv představuje situaci, kdy dlužník může uplatňovat vůči novému majiteli směnky námitky, které měl v době převodu vůči původnímu majiteli. Ručení za směnku má postupitel do výše přijaté úplaty za směnku s úroku pouze v takovém případě, že se k tomu písemně postupníkovi zaváže. Celý proces postoupení není v praxi příliš využíván. Více se využívá rubopisu a jednotlivých doložek.Jak probíhá převod směnky rubopisem?Jelikož je směnka cenným papírem, je možné s libovolně nakládat. Převod pomocí rubopisu funguje následovně. Majitel směnky (indosant) napíše na rub směnky indosační doložku a směnka následně může být předána novému majiteli (indosatář). V tu chvíli přecházejí všechna práva spojená se směnkou na nového majitele směnky. Všechny pohledávky, které jsou se směnkou spjaty jsou tímto rubopisem převedeny. Indosační doložka v praxi představuje příkaz, že dlužník má zaplatit novému majiteli směnky. Tento příkaz (indosament) musí být bezpodmínečný. Pokud se v tomto indosamentu objeví jakákoliv podmínka či podmínečná skutečnost, indosament platí dále, ale informace o podmínce se vypouští.Právně se na takové podmínky totiž nebere ohled. Indosament plní tři základní funkce. Jde o převod práv ze směnky, kdy původní majitel ztrácí a nový majitel nabývá těchto směnečných práv. Dále jde o garanční funkci, jelikož každý indosant (pokud je jich více – směnka byla vícekrát převedena na nového majitele) se stává nepřímým dlužníkem. Jde o to, že každý pozdější majitel má v předchozím majiteli garanci. Garanci ve smyslu přijetí a zaplacení směnky aktuálnímu majiteli. Pokud tedy hlavní dlužník neposkytne plnění, obrací se majitel směnky na předchozí majitele. Tuto skutečnost je však možné vyloučit pomocí rubopisu vylučujícího odpovědnost.Třetí funkcí indosamentu představuje legitimace. Je nutné, aby řada indosamentů (pokud je jich více) byla nepřerušená. Jde o stanovení pořadí jednotlivých vlastníků a jejich bezpečné kvalifikace. Pokud je řada nepřetržitá není nutné jakkoliv prokazovat nabytí směnky. Jde o legitimní právní nabytí. Pro bezproblémové nakládání s převedenou směnkou je vhodné, aby indosament obsahoval jasnou identifikaci původního a následujícího majitele, datum, převodní místo, přesné označení převodu práv a podpis. Nejde o povinné náležitosti směnky (k těm patří třeba i pouze podpis a částečné vyplnění v podobě převodu práv na nového majitele), avšak výrazně pak usnadňují identifikaci jednotlivých převodů a dávají celé transakci potřebnou přehlednost.Možnosti převodu právFakticky jde vždy o rubopis. Nabízí se možnosti, jak pomocí nejrůznějších doložek utvářet převod směnky k obrazu svému. Základním je bezesporu přímý rubopis. Přímý rubopis neboli rektaindosament představuje omezení odpovědnosti indosanta a to pouze na osobu, na kterou směnku převádí. V praxi se využívá nejčastěji formulace, že jde o převod výlučně na danou osobu či doložky s uvedením „nikoli na řad“. Tímto je směnka stále dále obchodovatelná, avšak původní majitel směnky je zbaven odpovědnosti vůči dalším majitelům. Majitel směnky, který tedy uvede do doložky rektaindosament ví přesně, kdo po něm může případně peníze chtít jako po nepřímém dlužníkovi. Je to pouze ta osoba, na kterou on přímo směnku převedl. Pokud dojde k dalšímu převodu, tento původní majitel již nevstupuje jako nepřímý dlužník do vztahu.Další možností u rubopisů a doložek je rubopis vylučující odpovědnost. Zákon stanovuje, že indosant ručí za přijetí a zaplacení směnky, jak jsme si uvedli. Avšak při využití doložky ve smyslu „bez závazků“ je možné se této ručitelské funkce zbavit. Takovou doložkou se zbaví původní majitel směnky všech závazků vůči všem následujícím indosatářům. Předchozí majitelé směnky však stále figurují jako nepřímí dlužníci. Těch se doložka u daného majitele netýká. Jako poslední využívanou možností jsou doložky fungující na principu legitimity. Jde o to, že je nějaké osobě umožněno, aby vlastním jménem vykonala směnečné úkony. Fakticky jde pouze o převod plné moci, které představují zmocňovací a zástavní rubopisy.Související zákony:358/1992 Sb. Notářský řád591/1992 Sb. Zákon o cenných papírech191/1950 Sb. Zákon směnečný a šekový---------------------------------------------------Upozornění: Tento text je informační, v praxi je třeba se řídit veškerými zákony, které pro směnky platí.

Pokračovat na článek


Podnikejte v zahraničí - daňové ráje

Offshore společností jsou řešením pro řadu podnikatelů. Přesunem podnikání do daňového ráje podnikatel získá řadu výhod a velkou flexibilitu. Daňový ráj představuje ideální možnost, jak ušetřit nemalé částky na platbě celého spektra daní.Přesunem společnosti do daňového ráje získá společnost i větší volnost. Anonymita majitelů offshore společnosti chrání firmu jako takovou, tak i její společníky.Zahraniční společnosti mají celou řadu výhod. Avšak Offshore společnosti k těmto výhodám přidává další, které výrazně ovlivňují rozhodování podnikatelských subjektů u nás i v celém světě. Každý člověk i každá společnost hledá nejrůznější možnosti jak se maximálně vyhnout daním, respektive jak si maximálně daně obvykle legální cestou snížit. Proto jsou vyhledávány nejoptimálnější možnosti, které nepředstavují takovou hrozbu pro zisk, jako mohou představovat daně v domácí státu podnikatele. Offshore společnosti jsou tak často zakládány ve státech, které právě výhodné daňové podmínky nabízejí, takovým oblastem se říká slangově „daňové ráje". Tyto země připravují zpravidla přímo pro účely zahraničních společností, přesněji offshore společností, speciální zákony a právní úpravy, aby právě dokázaly přilákat maximální počet těchto podnikatelů, kteří přinesou do rozpočtu dané země nemalé prostředky, i když samotná jediná firma na svých daních objektivně uspoří. Často je přímo pro offshore společnosti připraven speciální zákon, který jasně vymezuje práva a povinnosti zahraničních podnikatelů v zemi.Výpočet daně v daňovém rájiDaňový ráj je na příliv celé řady společností s majiteli z celého světa velmi dobře připraven. Offshore společnost se stává klasickým standardním právnickým subjektem v dané zemi. Musí mít v daňovém ráji své sídlo. Výpočet daně je pak dán buďto fixní částkou jako určitý paušál, který společnost platí bez ohledu na výši zisku a aktivity. To je výhodné pro velké společnosti, které aplikují tyto možnosti. Na druhé straně stojí daň pomocí procenta ze zisku, kdy je obvykle tato hodnota nastavena na velice nízké procento. Tento způsob je výhodnější pro menší společnosti, které tak přesně vědí, že jejich daňová zátěž bude odvislá od jejich výsledku hospodaření.Kde najít daňový ráj?Daňovým rájem lze nazvat prakticky každou zemi, která má výhodnější daňový režim, než má pro nás Česká republika. Takže i takové Nizozemsko, Malta či Kypr. Avšak klasickými daňovými ráji jsou pro offshore společnosti především Bahamy, Britské panenské ostrovy, Seychely či Nevis. Daňově výhodných je ještě celá řada dalších ostrovů a zemí, které se do výčtu nevešly. Jde totiž o to, že země, která je nazývána daňovým rájem, by měla splňovat i podmínku politické stability a stálého právního prostředí.Výhody offshore společnostiPrvní a zásadní výhodou při zakládání offshore společnosti je bezesporu daňový režim. Výhodný daňový režim, který od daně z příjmu přímo osvobozuje, či se platí místnímu státu pouze malé procento ze zisku. Někdy je aplikován daňový paušál. To je první a hlavní myšlenkou celého principu offshore společností.Další nezanedbatelnou výhodou je i osvobození od DPH. O této podstatné výhodě člověk často neslyší, ale v konečném důsledku může společnosti přinést nemalé prostředky. K osvobození od daní v daňových rájích dále patří osvobození od kapitálových zisků, od daně z dividend či od daně z příjmu fyzických osob. A zde již může jít opravdu o úsporu velkých částek.Nespornou výhodou je také anonymit vlastníka offshore společnosti, jelikož se tím chrání proti problémům ve svém vlastním státě a je prakticky nedosažitelný. V daňových rájích navíc není potřeba takové administrativní náročnosti u společností, jak jsme od naší samosprávy zvyklí. Prakticky není nutné předkládání účetních výkazů ani audit. Maximálně firma předá nějaké výkazy ve zjednodušeném formátu a tím bohatě uspokojí místní úřady.Nenáročnost z pohledu vlastního kapitálu, statutárních zástupců či společníků. Není ani vyžadován trvalý pobyt či občanství u akcionářů. To velmi usnadňuje fungování samotných offshore společností.

Pokračovat na článek


Vznik věcného břemene ponecháním si části vlastnického práva

 Právní praxe naráží při převodech nemovitostí poměrně často na situaci, kdy je převáděna nemovitost na nového nabyvatele, nicméně je žádoucí, aby původnímu vlastníku vzniklo ve formě věcného břemene k nemovitosti určité věcné právo, typicky právo doživotního užívání. V současné době se takové situace v důsledku zažitých zvyklostí většinou řeší tak, že smlouva o převodu nemovitosti (kupní, darovací) je zároveň i smlouvou o zřízení věcného břemene. Dojde tak k převodu vlastnictví k nemovitosti na nového nabyvatele a posléze (či zároveň) ke vzniku věcného břemene ve prospěch zcizitele. Naskýtá se otázka, zda takový postup je jediný možný.JUDr. Milan Vašíček, Dan Dvořáček, Brno, Praha*I. ÚvodemPrávní praxe naráží při převodech nemovitostí poměrně často na situaci, kdy je převáděna nemovitost na nového nabyvatele, nicméně je žádoucí, aby původnímu vlastníku vzniklo ve formě věcného břemene k nemovitosti určité věcné právo, typicky právo doživotního užívání.V současné době se takové situace v důsledku zažitých zvyklostí většinou řeší tak, že smlouva o převodu nemovitosti (kupní, darovací) je zároveň i smlouvou o zřízení věcného břemene.1 Dojde tak k převodu vlastnictví k nemovitosti na nového nabyvatele a posléze (či zároveň) ke vzniku věcného břemene ve prospěch zcizitele. Naskýtá se otázka, zda takový postup je jediný možný. Pokud je subjekt A vlastníkem pěti pomerančů a usmyslí si, že subjektu B převede tři a dva si chce ponechat, může to udělat buď složitě, tedy tak, že mu převede všech pět a pak si nechá dva vrátit, nebo jednoduše tak, že mu dá pouze tři. Nechceme tvrdit, že tato obrazná analogie je bezezbytku aplikovatelná na vznik věcného břemene ponecháním si části vlastnického práva v souvislosti s převodem nemovitosti. Chtěli bychom se však pokusit o prozkoumání této otázky a nalezení míry, v níž je takový postup eventuálně možný.Vlastnické právo je v klasickém pojetí civilního práva převáděno vždy jako určitý ideální celek blíže neurčených práv, jejichž nepřímým předmětem je věc v právním smyslu. V institutu spoluvlastnictví pak nacházíme promítnut fakt, že vlastnictví lze převádět nejen jako celek, ale též v ideálních jeho částech – podílech. Lze však převádět samostatně též určité konkrétní složky vlastnického práva, nikoli jen ideální podíl? A pokud ano, jaké jsou podmínky takového převodu a jaké jsou jeho důsledky? Na tyto otázky bychom rádi nalezli odpověď v tomto příspěvku.II. Pohled civilního právaVlastnické právo se skládá z velmi různorodé škály vlastnických oprávnění, která díky absolutní povaze tohoto práva zaručují vlastníkovi ochranu před zásahy třetích osob. Jedná se o klasické ius utendi, fruendi, disponendi et abutendi, tedy o právo věc užívat, těžit její plody, věcí majetkově disponovat a případně věc zničit. V praxi se užívají právní vztahy, kdy vlastník na bázi obligační umožní výkon některých těchto práv jiné osobě, např. nájemní smlouvou. V takovém uspořádání vztahu vlastníku zůstávají všechna jeho oprávnění a nájemce svá práva vykonává jen odvozeně od práv vlastníkových, nedochází zde tedy k dělení vlastnictví tak, že by určité složky vlastnického práva originárně náležely jinému subjektu nežli vlastníku. Jak ale hodnotit převodní, např. darovací, smlouvu na nemovitost, v níž je ujednáno, že „dárce převádí celé vlastnické právo k pozemku s výjimkou práva odpovídajícího věcnému břemeni ve formě práva na pozemku čerpat vodu, kteréžto si ponechává“. Takovou smlouvu lze zajisté na první pohled ohodnotit jako absolutně neplatnou pro rozpor se zákonem. Můžeme tvrdit, že vlastnictví je celistvý právní institut, který nepřísluší štěpit jiným než zákonem předpokládaným způsobem, tedy na ideální podíly.Můžeme též smlouvě přiznat platnost i účinnost, nicméně interpretací dojít k závěru, že strany sjednaly přechod (celého) vlastnictví s tím, že je pak následně vytvořeno věcné břemeno ve prospěch dárce, protože, opět, vlastnické právo nelze štěpit, a proto si také nelze jeho specifickou část ponechat.Jsme toho názoru, že jakkoli jsou oba přístupy myslitelné, lze zaujmout i poněkud „odvážnější“ stanovisko, totiž že přejde „okleštěné vlastnické právo“ a jako vedlejší produkt se vytvoří právo odpovídající věcnému břemeni ve prospěch zcizitele. Pro přijetí takového závěru je však zapotřebí formulovat dvě základní podmínky.1. Právo, které si zcizitel ponechává, musí být bezpodmínečně obsaženo v právu vlastnickém, jehož zbytek převádí.Tato podmínka je poměrně jasným vyústěním faktu, že si jen těžko lze ponechat něco, co subjekt nemá. Předmětem ponechání si tak mohou být jen oprávnění absolutního charakteru, která ve vztahu k dané nemovitosti vlastník má. Předmětem ponechání si nemohou být povinnosti třetích subjektů k plnění, protože takové povinnosti nejsou typickou součástí vlastnického práva. I pokud by nabyvatel nemovitosti souhlasil s převzetím takových povinností v souladu s převodní smlouvou, nebude se jednat o „ponechání si“ práva, ale o jeho nový vznik. Pokud bychom měli situaci přiblížit klasickou civilistickou terminologií, tak si v obecné rovině lze ponechat právo odpovídající služebnosti,2 ale ne reálnému břemenu.3 To proto, že vlastníku zpravidla již z vlastnictví samého svědčí všechna práva k jeho nemovitosti, která by teoreticky mohla nabýt formy služebnosti, nesvědčí mu však práva svým obsahem odpovídající reálným břemenům. Přesněji řečeno, vlastník si zajisté může ponechat práva, která by po převodu vlastnictví rezultovala ve vytvoření služebnosti jistivé4 (faciendum). Taková služebnost tkví v právu oprávněného užívat určitým způsobem vlastníkovu věc, např. oprávněný smí chodit přes vlastníkův pozemek. Takové právo si převodce může ponechat, protože je jistě má – zajisté smí chodit po svém pozemku. Je dokonce představitelné, že by takovým „ponecháním si“ byla vytvořena služebnost záporná (non faciendum), která nespočívá v právu oprávněného nějakým způsobem cizí věc užívat, ale v povinnosti vlastníka nějakým způsobem svou věc neužívat. Vlastník např. nesmí na svém pozemku vysadit stromy. Taková služebnost může vzniknout „ponecháním si práva“ tak, že si převodce ponechá právo na to, aby na pozemku nikdo stromy nesázel. I takové uspořádání je podle našeho názoru možné, protože i takové právo k pozemku vlastník před převodem zajisté má. 2. Převedené okleštěné vlastnické právo stejně tak jako ponechaná si jeho část musejí být schopny právního života v některé z forem, které platné právo zná.Jsme toho názoru, že autonomie vůle v soukromém právu nachází své místo v oblasti jednání subjektů a obsahu jejich vůle, nikoli však v tom, jaké právní následky budou s jejich jednáním spojeny. Pouze aprobace zaměřeného projevu vůle právem a jeho spojení s právními následky tvoří pojmové znaky právního úkonu, přičemž otázka aprobace právem a spojení projevu vůle s následkem není v moci subjektů práva, ale v moci zákonodárcově. Řečeno jinými slovy, subjekty práva mají zajisté volnost v tom, jaké právní následky svým jednáním zamýšlejí dosáhnout a jak tuto svou vůli projeví. Není již však v jejich moci rozhodnout, zda jimi zamýšlené následky skutečně nastanou. (Např. dvě osoby, které nejsou manžely, zajisté mohou pojmout úmysl, že „vloží“ věc jednoho z nich do svého bezpodílového spoluvlastnictví. Tyto osoby zajisté mohou uzavřít i smlouvu s takovým obsahem. Tato smlouva však nikdy zamýšlený výsledek nevyvolá, protože neexistuje právní norma, která by s takovým právním úkonem takový právní následek spojovala.) V rozebíraném případě to znamená, že není možné, aby účastníci diskutované převodní smlouvy pomocí jejích ustanovení konstruovali nové, právu neznámé formy vlastnictví či spoluvlastnictví nebo věcných práv obecně5 a odvolávali se na autonomii své vůle a dožadovali se, aby třetí osoby a státní orgány jejich „výtvor“ akceptovaly. Proto je zapotřebí, aby účastníci případné převodní smlouvy nastavili převod jednotlivých práv takovým způsobem, aby se vlastnictví, které se původně celé nacházelo pouze u jednoho z nich, rozdělilo na dvě entity, které budou podřaditelné pod existující kategorie věcných práv známých platnému právnímu řádu. Pokud je převáděna ideální část vlastnictví – podíl, je situace jednoduchá. U obou nových spoluvlastníků zaujmou jimi nabytá (resp. ponechaná) práva formu spoluvlastnických podílů, což je uspořádání, se kterým právo počítá.Je otázkou, jestli je toto uspořádání jediné možné.Pokud je převáděna jiná část vlastnického práva než ideální podíl, tedy např. je převáděno celé vlastnictví mimo práva obývat určitou část nemovitosti, je otázkou, jakých forem toto rozdvojené uspořádání může nabýt. Pokud zcizujícímu vlastníku má zůstat právo obývat určitou místnost, jedná se o právo odpovídající věcnému břemeni. Ostatně právě takové věcné břemeno je velmi často v praxi zřizováno. O tom, že tato „ponechaná“ práva tedy svým obsahem věcnému břemeni korespondují, není pravděpodobně sporu. Co však nabyl „nový vlastník“, pakliže si převodce takové právo ponechal? Převodce nabyl celé vlastnictví k nemovitosti s výjimkou tohoto práva, a je tedy vlastníkem nemovitosti zatížené věcným břemenem. I takové uspořádání je v praxi časté a zjevně možné. Naopak není výše uvedený postup myslitelný u movitých věcí, protože tam by práva zúčastněných subjektů nabývala forem, které právo nezná. Jelikož současné občanské právo nezná věcná břemena váznoucí na movitých věcech, neexistuje institut občanského práva, který by vhodně korespondoval např. věcnému právu užívání cizí movité věci.Z výše uvedeného je podle našeho názoru zřejmé, že lze v rámci vlastnického práva k nemovitostem izolovat určitá vlastnická oprávnění, která si zcizitel při převodu vlastnictví ponechá, což povede ke vzniku věcného břemene na převáděné nemovitosti na straně jedné a vlastnictví k zatížené věci na straně druhé. Takový výsledek je podle našeho názoru nevyhnutným důsledkem vhod¬ ně konstruované smlouvy o převodu části vlastnického práva k nemovitosti.Je však takový převod možný? Je v moci vlastníka darovat nikoli celou věc nebo ideální podíl na vlastnictví věci, ale darovat nemovitou věc celou, mimo práva užívat její část? Jsme toho názoru, že ano.Zejména neexistuje právní norma, která by takový právní úkon vylučovala. Neexistuje právní norma, která by říkala, že vlastnictví lze dělit pouze na ideální podíly a že jeho jiné částečné převody jsou vyloučeny. Je výsostným oprávněním vlastníka disponovat se svou věcí majetkově, a tedy i rozhodovat o tom, zda a komu bude převedena. Je-li vlastník oprávněn převést věc celou, proč by neměl být oprávněn převést jen určitá práva k ní, tím spíše, že platné právo s těmito separovanými právy umí zacházet jako s definovatelnými instituty? Není tedy v moci vlastníka, aby převedl vlastnictví k součásti své věci. To proto, že součást věci není věcí samostatnou, a proto k ní ani nemůže existovat samostatné věcné právo. Samostatné věcné břemeno k nemovitosti a samostatné vlastnictví nemovitosti omezené věcným břemenem však existovat mohou, a proto není důvodu se domnívat, že s nimi též nelze samostatně disponovat.Pokud by vlastník nemovitosti tuto převáděl a tato nemovitost již byla zatížena věcným břemenem z dřívějška, zajisté nikdo nebude mít námitek k tomu, že převáděné vlastnické právo (nepochybně omezené věcným břemenem) je způsobilým předmětem smlouvy. Proč by tedy v případě, že je převáděno vlastnictví nezatížené, nemohl převodce učinit „výhradu služebnosti“ (deductio servitutis), čímž z obsahu převodu doslova „odečte“ práva odpovídající věcnému břemeni, a učiní tak předmětem převodu zcela shodný komplex práv, jaký je převáděn ve výše citovaném bezesporném příkladě? Není podle našeho názoru důvod k závěru, že první z naznačených převodů je možný, zatímco druhý nikoli, a to zejména proto, že předmětem obou převodů je zcela shodná množina práv. Rozdíl je jen v tom, že v prvním případě je tato množina definována obsahem vlastnictví a obsahem věcného břemene, zatímco v druhém případě obsahem vlastnictví a vůlí smluvních stran. Oba tyto způsoby se nám zdají rovnocenné, protože považujeme za právo vlastníka rozhodnout, jaká oddělitelná6 část jeho vlastnictví bude převedena.Jsme toho názoru, že takový výklad je plně v souladu jak s účelem a smyslem zákona, tak i se základní zásadou civilního práva, jíž je respektování autonomní vůle stran právního úkonu. Účelem civilního práva je, mimo jiné, vytvářet příznivý prostor pro volnou směnu hodnot. Respektování autonomie vůle jednotlivých subjektů je vyjádřením přesvědčení, že tyto subjekty nejlépe, zejména lépe nežli zákonodárce, vědí, jak naložit se svými hodnotami. Výklad zákona by tak měl vždy směřovat k zachování účelu, který strany sledovaly, pokud takový závěr není z nějakého závažného důvodu nepřijatelný. Za nepřijatelný je třeba jistě označit výklad, který je v rozporu s textem zákona (zde pak nejde ani o výklad), stejně tak jako i výklad, který jde k tíži právní jistotě třetích osob, apod. Jsme však toho názoru, že námi nastíněný výklad žádnou z těchto vad netrpí. Ostatně tento výklad vede k výsledku, který je zcela běžný a hospodářsky účelný – nemovitost vlastníka A je zatížena věcným břemenem ve prospěch osoby B. Pouze představujeme méně obvyklý nebo méně zřejmý způsob, jak tohoto výsledku dosáhnout. A je-li výsledek přípustný a námi navrženou cestu zákon nezakazuje, domníváme se, že není správné trpět „kultem absolutní neplatnosti“7 a směřovat interpretaci k důvodům neplatnosti z důvodu ochra¬ ny „virtuální zákonnosti“ namísto ochrany svobodné vůle účastníků právního úkonu.Též Ústavní soud v nálezu sp. zn. I ÚS 546/03 konstatoval: „Je evidentní, že všemi citovanými ustanoveními prozařuje shora uvedený princip autonomie vůle, podle něhož je třeba dát prostor jednotlivcům k tomu, aby sami určovali rozsah svých práv a povinností, přičemž jejich projevu vůle je třeba dát přednost před kogentním8 zněním zákona...... Porušení tohoto práva se orgán státní moci dopustí i tehdy, pokud formalistickým výkladem norem jednoduchého práva odepře autonomnímu projevu vůle smluvních stran důsledky, které smluvní strany takovým projevem zamýšlely ve své právní sféře vyvolat.“Z citovaného judikátu podle našeho názoru vyplývá obecné vodítko pro interpretaci civilněprávních předpisů, podle nějž má být interpretátor veden snahou zachovat chtěné následky projevu vůle účastníků právního úkonu. Takový výklad je navíc výkladem ústavně konformním, protože je výrazem čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, podle nějž každý může činit vše, co zákon nezakazuje. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu je povinností všech orgánů z dostupných výkladů volit vždy ten, který nejlépe koresponduje s ústavním pořádkem České republiky.9 III. Právní povaha věcných břemenV nastíněných úvahách je dále zapotřebí se vypořádat s problémem právní povahy věcných břemen, zejména pak jejich „kompatibility“ s vlastnictvím. Pokud totiž tvrdíme, že ponecháním si vhodné části vlastnického práva vznikne věcné břemeno, je zapotřebí, aby tyto dva instituty byly vysoce příbuzné, aby bylo možno je v daném rozsahu patřičně zaměňovat.10Problematikou právní povahy věcných břemen se v naší teorii v posledním období zabýval zejména J. Fiala.11 S využitím implementace zájmové teorie do teorie právní12 dospívá k názoru, s nímž se plně ztotožňujeme, že věcná břemena nevykazují takový stupeň integrace společenských zájmů, jako práva obligační (typicky subjektivní práva relativní), ale ani tak nízký stupeň integrace společenských zájmů, jako právo vlastnické (typicky subjektivní právo absolutní).13 Z toho důvodu jsou věcná břemena svébytnou skupinou práv, která se nachází mezi krajními body absolutních práv na straně jedné a relativních práv na straně druhé.Je otázkou, zda je možné uvažovat o tom, že ponecháním si části práva absolutního (vlastnictví) může vzniknout právo, které je svou povahou bližší právům relativním (věcné břemeno). Pokud by takový postup možný byl, je třeba se dále ptát, kam se „ztratí“ ona absolutnost, co je příčinou zmiňované konverze a jak tuto příčinu odůvodnit zájmovou teorií.Domníváme se, že příslušný konverzní mechanismus je zapotřebí hledat v procesu kontraktace směřující k uzavření hlavní převodní smlouvy o nemovitosti. Hledání smluvního konsensu není ničím jiným než procesem integrace společenských zájmů, které jsou v úzkém měřítku vyjádřeny zájmy účastníků smlouvy, v širokém měřítku pak obecným působením tržních sil, které svedly tyto dva konkrétní účastníky k sobě a přiměly je jednat o uzavření smlouvy. Tím, že jeden z účastníků se za určitých podmínek zbavuje svého vlastnictví, zatímco druhý účastník souhlasí s tím, že nenabude vlastnictví perfektní, ale obtěžkané věcným břemenem, dochází k vyšší integraci společenských zájmů, než jaká zde byla před kontraktací, což má za následek i modifikaci právní povahy vlastnictví nového nabyvatele na straně jedné a „zbytkového vlastnictví“ zcizitele na straně druhé. Na straně nabyvatele se objevuje vlastnictví zatížené věcným břemenem, což je právo méně absolutní (protože více integrující) nežli „čisté“ vlastnictví, na straně zcizitele se pak objevuje věcné břemeno, jemuž je vyšší integrace společenských zájmů vlastní.Z hlediska právní povahy věcných břemen je tedy zřejmé, že navrhované uspořádání poskytuje logické prostředky pro dosažení konverze z čistého vlastnictví jako absolutního práva na vztah vlastnictví zatíženého věcným břemenem jako práva blíže právům relativním. Domníváme se tedy, že odlišná právní povaha věcných břemen a vlastnického práva není na překážku námi navrhovanému uspořádání, ale že je naopak podporuje.IV. Otázky evidence v katastru nemovitostíV souvislosti s pojednáním o věcných břemenech a jejich vzniku je vždy zapotřebí se zabývat i otázkou jejich evidence v katastru nemovitostí, protože věcná břemena jsou povinnou součástí této evidence [§ 2 odst. 4 písm. a) zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky] u nemovitostí zapisovaných do katastru. Významná je též otázka konstitutivnosti či deklarativnosti takového zápisu, resp. otázka formy, kterou takový zápis má mít. Ustanovení § 151o odst. 1 ObčZ stanoví, že k nabytí práva odpovídajícího věcným břemenům je nutný vklad do katastru nemovitostí. Stejně tak § 2 odst. 2 zákona č. 256/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, stanoví, že „práva uvedená v § 1 odst. 1 (mj. právo odpovídající věcnému břemeni – pozn. aut.) vznikají, mění se nebo zanikají dnem vkladu do katastru, pokud občanský zákoník nebo jiný zákon nestanoví jinak“.Z uvedeného by se zdálo, že ke vzniku práva odpovídajícího věcnému břemeni způsobem, který navrhujeme, je zapotřebí vkladu do katastru nemovitostí. Tato forma zápisu by pak měla konstitutivní povahu a právo odpovídající věcnému břemeni by vzniklo zpětně ke dni podání návrhu na povolení vkladu. Domníváme se, že tomu tak není.Výše citovaná právní úprava se týká situací, kdy právo odpovídající věcnému břemeni vzniká nebo se převádí, jinými slovy, případů, kdy osoba, které doposud takové právo nesvědčilo, má takového práva nabýt (arg. „k nabytí“, „práva vznikají“). V našem případě však zcizitel, který si část vlastnického práva ponechal, nepotřebuje nic „nabýt“, tím méně je nutné, aby mu nějaká práva „vznikala“. Dotyčná osoba je vlastníkem nemovitosti a všechna tato práva z titulu svého vlastnictví již má. Částečným převodem vlastnictví na jinou osobu tato práva nepozbývá (vždyť si je výslovně ponechala!), a je tudíž protismyslné požadovat, aby jí tato práva vznikla, či aby je nabyla. Z toho důvodu se domníváme, že není namístě takto vzniknuvší právo odpovídající věcnému břemeni zanášet do katastru nemovitostí vkladem.Domníváme se, že namístě je provést zápis tohoto věcného břemene záznamem, protože věcné břemeno není „zřízeno“ právním úkonem účastníků. Předmětem právního úkonu účastníků je dispozice s vlastnictvím movité věci. Pouze jako vedlejší produkt toho, že tato dispozice je jen částečná, se množina práv, které si zcizitel ponechal, přemění ve věcné břemeno. Stane se tak imanentně a automaticky okamžikem, kdy nabyvatel nabude zbytkové vlastnictví nemovitosti. Do tohoto okamžiku je zcizitel plným vlastníkem nemovitosti, po tomto okamžiku mu vlastnictví v daném rozsahu zanikne a zbylá práva nabudou charakteru věcného břemene. Podle našeho názoru by zápis do katastru nemovitostí měl probíhat tak, že katastrální úřad zapíše na základě povolení vkladu vlastnické právo novému nabyvateli s účinností ke dni podání návrhu na povolení vkladu (což má konstitutivní účinek) a zároveň záznamem zapíše současně se utvořivší právo odpovídající věcnému břemeni, což má účinek ryze deklaratorní. Jiný postup (např. lpění na vkladu obou práv) by vedl k neřešitelným problémům. Zejména by nebylo lze povolit samostatný vklad vlastnického práva nového nabyvatele nemovitosti, protože takový jednoduchý vklad by musel pokrývat celé vlastnictví, což však nemá oporu v převodním titulu, který obsahuje jednoznačné deductio servitutis. Stejně tak, pokud bychom připustili, že se zcizitel práv, která si ponechal, ujme až povolením vkladu „jeho“ věcného břemene, jen těžko by se odpovídalo na otázku, co je titulem, na základě nějž tato práva na dané mezidobí pozbyl, když převodní smlouva je ze svého dosahu jasně vylučuje.Domníváme se, že jediným správným řešením je právě navrhovaný „dvojzápis“, tedy vklad vlastnictví pro nového vlastníka s tím, že touto právní skutečností automaticky zbylá práva na straně zcizitele konvertují ve věcné břemeno, což se zapíše pouze záznamem. V. Dopady daňovéNastíněný způsob vzniku práva odpovídajícího věcnému břemeni má nemalé dopady do oblasti práva daňového. Vraťme se k původnímu příkladu uvedenému v úvodu tohoto článku. Převodce chce převést vlastnictví k nemovitosti na jinou osobu, chce však, aby mu k této nemovitosti vzniklo právo doživotního bydlení v některých místnostech, a to ve formě věcného břemene. Bude-li postupovat „klasickou“ cestou, pak převede celou nemovitost na nabyvatele a následně mu nabyvatel na nemovitosti zřídí příslušné věcné břemeno. Předmětem daně z převodu nemovitostí pak bude jednak cena převáděné nemovitosti [buď sjednaná nebo zjištěná,14 podle toho, která bude vyšší – § 10 písm. a) zákona č. 357/1992 Sb.] a dále i hodnota bezúplatně zřizovaného věcného břemena [§ 10 písm. c) zákona č. 357/1992 Sb.]. Cena nemovitosti se pak bude počítat z nemovitosti nezatížené závadami, protože fakticky nemovitost v okamžiku převodu zatížena břemenem ještě není. Daň z převodu nemovitosti se proto bude platit z „plné ceny“ nemovitosti a navíc ještě z ceny věcného břemene.Při postupu, který navrhujeme, bude situace poněkud odlišná. Především bude jiná zjištěná (a ovšem také sjednaná) cena nemovitosti, protože není převáděno čisté, úplné vlastnické právo k dané nemovitosti, ale jen jeho, byť podstatná, část. Taková cena musí být zákonitě nižší, přičemž při jejím stanovení se bude podle našeho názoru postupovat analogicky s § 48 vyhlášky č. 540/2002 Sb., k provedení některých ustanovení zákona o oceňování majetku, tedy jako by již nemovitost daným břemenem zatížena byla, protože fakticky je hodnota převáděného vlastnictví menší právě o hodnotu těchto práv. Vzniklé věcné břemeno pak podle našeho názoru vůbec předmětem daně nebude. Předmětem daně z převodu nemovitosti je dle § 9 písm. b) zákona č. 357/1992 Sb. jen „bezúplatné zřízení věcného břemene nebo jiného plnění obdobného věcnému břemeni při nabytí nemovitosti darováním“. Zřízení podle našeho názoru znamená úkon, který spočívá v tom, že subjekt A určitá práva nemá a činností subjektu B mu taková práva vzniknou. To však není případ námi navrhovaného postupu. V námi navrhovaném postupu zciziteli žádné právo nevzniká a není mu ani zřizováno. Zcizitel si pouze ponechává práva, která již měl. Věcné břemeno mu tedy není zřízeno, a nedochází tedy k úkonu, který by byl předmětem daně.Oproti „klasickému“ postupu je tak vzniklá daňová povinnost znatelně nižší, protože bude nižší cenou oceněna převáděná nemovitost a věcné břemeno vůbec nebude předmětem daně. Lze pravděpodobně očekávat tuhý odpor finančních orgánů proti takovému postupu, protože pro příjmovou stranu veřejných rozpočtů je znatelně výhodnější v úvo¬ du článku popisovaná „pomerančová“ metoda. Není však povinností daňových subjektů, aby si počínaly tak, aby jejich daňová povinnost byla co nejvyšší, ale je naopak jejich právem jednat tak, aby v rámci platných právních předpisů byla jejich daňová povinnost co nejnižší. Není tedy povinností daňových subjektů převádět nemovitosti daňově neefektivně, lze-li to dělat efektivně. Podle našeho názoru neuspěje případná námitka správce daně, že se ze strany účastníků převodu jedná o zastření skutečného stavu úkonu stavem formálně právním (§ 2 odst. 7 zákona č. 337/1992 Sb.). O takovou situaci by se jednalo, pokud by účastníci ve skutečnosti provedli něco jiného, než co „na oko“ sjednali v právním úkonu. Tak tomu však není. Účastníci se dohodli, že převedou neúplné vlastnictví k nemovitosti na jednoho z nich a druhému z nich že zůstane část vlastnického práva odpovídající věcnému břemeni, a přesně to se také stalo a přesně v souladu s touto skutečností účastníci vypočtou a zaplatí daň. Pokud se skutečný stav přesně shoduje s obsahem právních úkonů, nelze hovořit o zastření ve smyslu § 2 odst. 7 zákona č. 337/1992 Sb.Správce daně se poukazem na § 2 odst. 7 zákona č. 337/1992 Sb. nemůže domáhat toho, aby si účastníci právního úkonu počínali jinak, tedy aby převedli něco jiného, než převést chtějí, prostě proto, aby si, zcela protismyslně, vytvořili vyšší daňovou povinnost. Naopak je povinností správce daně respektovat právní a faktický stav, který je v souladu s právními úkony, které účastníci provedli.VI. ZávěremNámi nastíněný způsob vzniku věcných břemen na nemovitostech jistě není bezproblémový. Jsme si vědomi toho, že se jedná v České republice o poměrně neobvyklou právní konstrukci, která je však např. v sousedním Rakousku bez problémů používána. Přesto jsme však přesvědčeni, že její ideologický základ, totiž že je nesmyslné převádět všechna práva jedním směrem a pak jejich část zase zpátky, je správný. Jsme toho názoru, že výklad civilního práva má podporovat úsporná, efektivní a logická řešení a nebránit jim přepjatým formalismem. Je zřejmé, že navrženým způsobem není možné vytvořit všechna myslitelná věcná břemena a že jej jistě nelze využívat zcela univerzálně. Jedná se však podle našeho názoru o vhodnou alternativu, která může v některých případech přesněji vystihovat vůli stran a zejména vůli dárce, než dosavadní zažitý způsob řešení této právní otázky, který mohou někteří dárci považovat za ponižující. Příspěvek byl též publikován v časopise Právní rozhledy č. 21/2004. ________________________________________* JUDr. Milan Vašíček je advokátem v AK VAŠÍČEK, FRIMMEL a HONĚK, Brno-Praha, Dan Dvořáček je studentem V. ročníku Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně.1 Taková smlouva může mít jak povahu věcnou – zřizuje se jí věcné břemeno, tak i povahu obligační – kupující se zavazuje zřídit věcné břemeno.2 Srov. např. § 472 obecného zákoníku občanského: „Právem služebnosti jest vlastník zavázán, aby ku prospěchu jiné osoby vzhledem ku své věci něco trpěl nebo opomíjel. Je to věcné proti každému držiteli služebné věci účinné právo.“; dále oddíl 2 pododdíl 1 návrhu osnovy nového občanského zákona: „Věc může být zatížena služebností, která postihuje vlastníka věci jako věcné právo tak, že musí ve prospěch jiného něco trpět nebo opomíjet.“ (zdroj: http://www.juristic.cz).3 Srov. pododdíl 7 návrhu osnovy nového občanského zákona a důvodovou zprávu k němu: „Reálná břemena jsou charakterizována dočasností a vykupitelností, zejména však tím, že zavazují vlastníka obtížené nemovitosti k nějakému konání (např. udržovat studnu pro jiného vlastníka, pravidelně dodávat jinému spotřebitelné věci jako potraviny nebo otop, ale i vzdát se náhrady, jež by jinak vlastníku zatížené nemovitosti náležela v přítomnosti nebo budoucnosti apod.). Tím se liší od služebností, pro něž je charakteristická povinnost vlastníka služebné věci k pasivitě (nekonání).“ (zdroj: http://www.juristic.cz).4 Blíže viz Rouček, F., Sedláček, J. Komentář k československému zákoníku občanskému. Praha : Právnické knihkupectví a nakladatelství Linhart, 1935, reprint Praha : Linde, 1998. Komentář k § 472.5 Neboť známe inominátní smlouvy coby právní úkony zakládající autonomií vůle formované relativní obligační vztahy, neznáme však „inominátní věcné právo“, tedy věcné právo, jehož formu by definoval jeho „zřizovatel“. 6 „Oddělitelná“ ve smyslu pozitivního práva, tedy taková, s níž pozitivní právo umí nakládat jako se samostatnou.7 Eliáš, K. Ideál abstrakce, klec kazuistiky a pasti pro právní praxi, in Sborník XIV. Karlovarské právnické dny. Praha : Linde, 2004, s. 61.8 Podle našeho názoru měl Ústavní soud na mysli doslovné, nikoli kogentní znění zákona. Vůle účastníků právního úkonu nemá, alespoň podle převládající teorie práva, přednost před kogentními normami zákona. Může však mít přednost před adekvátním gramatickým výkladem.9 K tomu srov. např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I ÚS 86/99 a III ÚS 86/98 „v případě, že zákon připouští dvojí výklad, je v intencích uplatnění zásad spravedlivého procesu nezbytné dát při jeho aplikaci přednost tomu z nich, který je ve své interpretaci s ústavním pořádkem ČR co nejvíce v souladu“.10 Kupř. nelze podle našeho názoru konvertovat část vlastnického práva do obligace, protože obligace není věcným právem.11 Fiala, J. Charakteristika právní povahy věcných břemen. Časopis pro právní vědu a praxi, 1998, č. 3, s. 403.12 Macur, J. Občanské právo procesní v systému práva. Brno : 1975.13 Podle zájmové teorie jsou absolutními ta práva, která vykazují nejnižší stupeň integrace společenských zájmů, což je zejména vlastnictví, které maximalizuje zájmy vlastníka a pouze minimálně respektuje zájmy celku. Naopak práva obligační jsou zpravidla výsledkem působení tržních či obdobných sil, a proto vykazují nejvyšší stupeň integrace společenských zájmů, a z toho důvodu je v rámci zájmové teorie řadíme k relativním (dle op. cit. sub 11, s. 407).14 Zákon č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku.Nejčtenější 165/2007 Sb. - Nařízení vlády o vymezení Ptačí oblasti Heřmanský stav – Odra – Poolší168/2007 Sb. - Vyhláška, kterou se mění vyhláška Ministerstva životního prostředí č. 381/2001 Sb., kterou se stanoví Katalog odpadů, Seznam nebezpečných odpadů a seznamy odpadů a států pro účely vývozu, dovozu a tranzitu odpadů a postup při udělování souhlasu k vývozu, dovozu a tranzitu odpadů (Katalog odpadů), ve znění vyhlášky č. 503/2004 Sb166/2007 Sb. - Vyhláška, kterou se mění vyhláška č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách167/2007 Sb. - Vyhláška, kterou se zrušují některé právní předpisy v působnosti Ministerstva zdravotnictví169/2007 Sb. - Sdělení Ministerstva vnitra o vyhlášení nových voleb do zastupitelstva obce158/2007 Sb. - Zákon, kterým se mění zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů159/2007 Sb. - Zákon, kterým se mění zákon č. 72/2000 Sb., o investičních pobídkách a o změně některých zákonů (zákon o investičních pobídkách), ve znění pozdějších předpisů160/2007 Sb. - Zákon, kterým se mění některé zákony v oblasti ochrany spotřebitele161/2007 Sb. - Nález Ústavního soudu ze dne 8. března 2007 ve věci návrhu na zrušení obecně závazné vyhlášky města Ústí nad Labem č. 1/2004 k zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku162/2007 Sb. - Nález Ústavního soudu ze dne 8. března 2007 ve věci návrhu na zrušení obecně závazné vyhlášky města Kladna č. 32/01 o zajištění veřejného pořádku při poskytování hostinských činností a pořádání veřejných produkcí na území města Kladna163/2007 Sb. - Nález Ústavního soudu ze dne 13. března 2007 ve věci návrhu na zrušení obecně závazné vyhlášky statutárního města Plzně č. 17/2004 o vymezení veřejných prostranství, na nichž se zakazuje prostituce, a obecně závazné vyhlášky statutárního města Plzně č. 3/2006 k zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku, kterou se vymezují veřejná prostranství, na nichž se zakazuje prostituce164/2007 Sb. - Nález Ústavního soudu ze dne 20. března 2007 ve věci návrhu na zrušení čl. 3 odst. 1, čl. 5, čl. 6 odst. 1, čl. 8 odst. 2, čl. 10 odst. 4 a 6, čl. 12 odst. 2 a 5, čl. 13 odst. 1 písm. b) a c), čl. 16 odst. 1, čl. 18 odst. 1, čl. 21 odst. 1 a 2, čl. 22 odst. 2, čl. 30 odst. 2, čl. 31 odst. 1 a čl. 31 odst. 3 oddílu IX. obecně závazné vyhlášky obce Boží Dar č. 1/2003 o místních poplatcích

Pokračovat na článek


Na co se může finanční úřad ptát do zahraničí

Mezi daňovými systémy v různých zemích probíhají různé datové toky a informace. O každém plátci nebo neplátci daní se tak může česká daňová správa dozvědět zajímavé údaje. K zemím mimo EU je potřeba, aby ČR měla uzavřenou dvoustrannou dohodu, ale v rámci Evropské unie není třeba nic dalšího. Prostě se stačí ptát.O čem se finančáci mohou dozvědětV dotazech na daně zastupuje daňovou správu Ministerstvo financí. Právní pomoc se týká přímých daní, což jsou v České republice daně z příjmů, daně z nemovitostí, daně dědické, daně darovací a daně z převodu nemovitostí a mohou to být obdobné daně v jiných státech, které mají charakter daně z příjmu nebo daně z majetku a dále jsou to oblíbené daně z pojistného – sociální a zdravotní. V zemích EU se tedy mohou vyměňovat jakékoliv doklady daňového poplatníka bez jeho vědomí o jakýchkoliv daních, ať je platil v ČR, Německu, Řecku nebo Anglii. Daňová správa tak může získat ucelený a přesný přehled příjmů a jejich danění.Systém výměnyExistují tři druhy výměny informací – automatický, z vlastního podnětu a na dožádání. Česká daňová správa si musí systém a způsob výměny informací dohodnout takzvaným memorandem s každým státem. Dalo by se říci, že se jedná o prováděcí předpis, který řeší průběh, práva, povinnosti a způsob výměny informací. Nezůstává však pouze u výměny. Finančáci a kontroloři z ČR a naopak ze zahraničí získávají práva přítomnosti kontrolorů na území jiného státu, domlouvají typ a četnost výměny dat a provádějí souběžné daňové kontroly v různých zemích. Takto může být evropská společnost se sídlem v jednom státu a s pobočkami v různých zemích kontrolována současně a tedy velice koordinovaně jednou kontrolou ve všech místech svého působení.Memorandum o porozuměníČeská republika tak má uzavřena takzvaná Memoranda o porozumění a také Dohody o zamezení dvojího zdanění se 77 státy. Je mezi nimi například Kanada, Austrálie, Bermudy a samozřejmě všechny evropské země včetně Slovenska. S naším bývalým federálním partnerem existuje tato dohoda od 10.12.2009. V případě informací na dožádání stanovuje povinnost obou států neodkladně poskytnout jakékoliv daňové informace na dožádání. Po skončení kalendářního roku se také poskytují pravidelné informace, které se týkají zisku podniků k takzvané simultánní kontrole, dividendách, úrocích, licencích, příjmech z prodeje majetku, příjmech ze zaměstnaneckého poměru, příjmech umělců a sportovců, odměnách managementu, důchodech a převodech nemovitostí.Simultánní kontrolaMemorandum o porozumění se Slovenskem se věnuje především simultánní kontrole. Předpokládá, že si strany vzájemně vymění běžné daňové informace a vytipují ty podniky nebo podnikatele, kteří uskutečňují finanční transakce mezi oběma státy. Poté zahájí současně kontrolu a její poznatky si budou bezodkladně předávat. Kontrolovat se tak budou vydané a přijaté faktury, platby, odvody daní a hlášení daňovým úřadům. Týkají se pouze plátců daní, kteří působí v obou státech. Daňová kontrola se provádí u těch subjektů, u nichž vzniklo podezření z daňových úniků a které vykazují nižší zisk, ztrátu, převádějí vzájemně prostředky mezi státy, platí nízké daně nebo odvádějí svůj zisk do daňových rájů. Obě strany, když se dohodnou na simultánní kontrole, určí koordinátory a mohou povolit účast druhé straně na průběhu daňového řízení.Pokuty a penálePokud se daňová správa dozví o utajených příjmech a doměří daň, udělí pokutu v rozdílu odvedené a vyměřené daně. K tomu připočte jednorázovou pokutu ve výši 20 %. To ovšem není všechno. Za dobu, kterou jste neodváděli daň, se počítá penále do dne zaplacení. Úrok se určuje podle repo sazby České národní banky (nyní je kolem 0,5 %) a k tomu se připočte 14 %. Z nezaplacené daně tedy zaplatíte měsíčně a zpětně za každý měsíc přes 1,3 %. Kromě toho může hrozit za neoznámení daně ve výši nad 5 milionů až 10 let odnětí svobody. S daněmi je tedy těžké pořízení. V Evropě si všechny údaje vyměňují daňové úřady automaticky a mimo Evropu má ČR značně dlouhé prsty. Pomalu začínají platit smlouvy s Čínou, arabskými zeměmi, exotickými destinacemi jako jsou Kajmanské ostrovy, ale Hongkong zatím zůstal uchráněn. Přesto se nevyplatí s daněmi žertovat. Informace si získá úřad snadno a rád je při svém špatném hospodaření využije pro získání peněz do státní pokladny.

Pokračovat na článek


Bankovní účty: Chraňte své soukromí a peníze

Další metodou, kterou využívají „větší ryby“ jsou krádeže z firemních účtů. Ptáte se, jak je to možné? Slyšeli jste někdy o povinnosti zveřejňovat účetní závěrku a ostatní příslušné doklady ve veřejné sbírce listin na internetu? Na těchto dokumentech jsou podpisy statutárních orgánů společností. A víte s čím se tento podpis často shoduje? S podpisovým vzorem pro zadávání platebních příkazů do banky. Pak jednoduše stačí podvodníkovi tento podpis napodobit a vhodit platební příkaz do sběrného místa banky. Žádné ověřování totožnosti, žádné další identifikace. Peníze jsou převedeny na speciálně nově založený účet a vybírány z bankomatu. Žádná identifikace a velice složité chytit daného podvodníka při činu. A přitom stačí tak málo:Mít jiný podpisový vzor u banky, než je váš standardní podpis.Udělejte si za jménem křížek, připište si za jméno hvězdičku, udělejte si speciální značku za podpisovým vzorem. Bojíte se, že zapomenete? Vždyť to nevadí. Při jednání v bance se můžete identifikovat dokladem totožnosti, zeptat se, co je špatně a následně si určitě vzpomenete, že jste za vás podpis přidali další značku. Jednoduchá rada, která vám může ušetřit nemalé finance, čas a nemilé problémy. To jsme se ale dostali spíše do firemní sféry. Přijít o peníze je možné i daleko jednodušším způsobem. Falšování dokladů a jejich spojení s platební kartou (či pouze účtem). Zde ale člověk těžko své finance ochrání sám. Musí spolupracovat i bankovní pobočka. Důsledná kontrola na straně banky je zcela zásadní. Není totiž možná situace, která se stala v nedávné době u jedné z velice dynamicky rostoucích bank, že pracovníci na přepážkách zkrátka nekontrolovali pravost dokumentu, respektive neřešili skutečný stav na občanském průkazu. Každý předložený doklad by měl být podroben výraznému zkoumání a prověřování. Není přeci možné, aby pouze jedinému dokladu, tedy občanskému průkazu, vybíral cizí člověk peníze z vašeho účtu v řádu stovek tisíců korun. Předně by měla banka vždy o takové skutečnosti majitele účtu informovat a některé z větších institucí dokonce požadují, aby o takový výběr bylo požádáno s denním či dvoudenním předstihem. Někomu možné přijde takové jednání zdlouhavé, ale při množících se podvodných praktikách může i vám tento „zdlouhavý“ proces dát dostatek času na to zareagovat na požadavek výběru stovek tisíc z vašeho účtu.A jak se proti takovým útokům bránit?Držte své karty a osobní doklady v bezpečí bez možnosti okopírování či dokonce krádeže. Podpisový vzor v bance mějte jiný, než jak se běžně podepisujete. Buďte informování prostřednictvím mobilního telefonu o všech transakcích, které jsou pro vás již finančně důležité. Jednejte včas okamžitě po zjištění informace či při podezření z nekalých praktik. Kontrolujte svůj výpis účtu online tak často, jak jen můžete. Budete v obraze a budete přesně vědět, co se na vašem účtu skutečně děje.

Pokračovat na článek


Zamýšlíte koupit firmu?

V poslední době neustále přibývá společností, kterých se chtějí její majitelé zbavit ať už z jakéhokoliv důvodu. Současná hospodářská krize řadě podnikatelů zavřela brány, omezila podnikání či znechutila celou živnost.Navíc díky špatné situaci na trhu ubývá i kupců, kteří by právě v tento okamžik kupovali zajíce v pytli, kterým bezesporu společnost v současné hospodářské situaci rozhodně je. Letošek navíc přinese prodej právě těch méně úspěšných společností, které budou mít problémy krizi a problémy z ní vyplývající zvládnout. Problém je tedy na obou stranách. Roste neúměrně nabídka prodávajících společností, jelikož řada podnikatelů nezvládá současnou situaci a na druhé straně ubývá kupců, kteří mají volné prostředky a chtějí aktuálně nakupovat.Firem je moc, kupců máloCeny společností tak ze zákonů nabídky a poptávky musí klesat. To je naprosto neoddiskutovatelné.Stejně dobrou cenu, kterou mohli obdržet majitelé za svou společnost před 2 lety, nyní rozhodně nemůžou očekávat. Navíc se rozchází i reálná představa majitelů společností. Mají přehnané nároky, chtějí neadekvátní částky za problémové podniky před likvidací s odkazem na minulou úspěšnost, která však s aktuálním propadem rozhodně nekoresponduje. A logicky kupující mají situaci velmi dobře zmapovanou. Nebudou přeci dávat částky, které by před dvěma roky v klidu zaplatili, ale raději přitlačí prodávajícího takříkajíc pěkně ke zdi a dostanou cenu možná i nižší než odpovídá tržní hodnotě. Jelikož důvody pro prodej společnosti jsou často dosti závažné a nezvratitelné, tak prodávající po dlouhém jednání nakonec třeba i přistoupí na zlomek původní ceny, jen aby se břímě vedení firmy zbavil. Často totiž cena společnosti může během vyjednávání a několika měsíců klesnout třeba i na polovinu. A to je pak pro majitele společnosti velmi nemilé překvapení.Roste počet neúspěšných prodejů firem.Rok 2009 znamenal zhruba 60 neúspěšnost a pro rok letošní jsou předpovědi ještě černější. Mluví se o 80 procentech neuskutečněných prodejů firem. Je to i vcelku logický postup, jelikož poroste počet společností na prodej a bude klesat zájem investorů. Krize je zkrátka krize. I investoři zažívají krizové období. Hospodářský stav, který v současnosti trvá, vzal investorům peníze a dokonce často i odvahu, jelikož nejistota je příliš vysoká a výhledy jsou stále velmi nejasné. Navíc se velmi protahují doby, za které jsou prodeje vyřizovány. A to často i neúměrně. Jde o měsíce až roky u složitějších akvizic a to pak velmi ovlivní původní a konečnou cenu za společnost.Zájem bude o menší firmy či jednotlivé divize. Těžko se bude v současnosti prodávat velká společnost s diverzifikovaným portfoliem, ať už v jakémkoliv stádiu životního cyklu podniku. Spíše je předpoklad, že v letošním roce bude zájem o střední a menší firmy s kvalitním know how, produktem, službou či o různé divize velkých společností, které se následně od závodu odtrhnou pod novým majitelem či budou spolupracovat s původní mateřskou firmou.Oživení do roka a do dne. I tak by se možná dal charakterizovat současný stav. Investoři možná i vyčkávají. Jakmile uvidí jasné signály, že hospodářství míří do kladných a růstových hodnot, možná to vyhodnotí jako již ukončenou etapu hospodářského cyklu a opět začnou nakupovat ve velkém. Řada z nich právě na takový okamžik čeká a podle prvních odhadů světových a České národní banky by právě takový vzestup měl do naší země dorazit ke konci letošního roku, který snad již dá na ekonomickou krizi zapomenout.

Pokračovat na článek


Inflace nás neustále připravuje o úspory

Inflace je peněžní jev. Neustále ukrajuje reálný výnos vašich peněz a finančních investic. Jak se inflaci bránit? Jak správně využít inflaci ve svůj prospěch? Možná si řeknete, že inflace je pouze číslo, které nám pravidelně statistický úřad sděluje, abychom věděli, jak se vyvíjí ekonomika a jak se zdražují jednotlivá zboží.Inflace má daleko významnější dopad na peněženku každého z nás.Inflace znehodnocuje peníze. Každá vaše koruna ztrácí díky inflaci svou hodnotu. Jde o to, že za stejnou sumu peněz, si prostě v budoucnu koupíte méně (pokud samozřejmě za dané období dojde k inflaci). Vaše úspory se znehodnocují. Samozřejmě je úplně jedno, zda jde o peníze skutečně držené, či peníze investované. Inflace ovlivňuje všechny peněžní složky a jejich ekvivalenty. Každý investor tak musí s inflací počítat. Vždy budete mít nižší výnos, než vám garantuje úroková sazba vašeho spoření. Je totiž nutné zohlednit za dané období nastřádanou inflaci. Každá investice se v dnešní době posuzuje z hlediska výnosu (úrok), likvidity (to, jak rychle je možné danou investici přeměnit na peníze) a rizika. Inflace zde do rozhodování nevstupuje. Proč? Protože inflace mění hodnotu téměř všech investic plošně. Proto je nutné s ní při kalkulaci výnosu počítat, ale pro rozhodování o investici často není potřeba brát v úvahu (i když i tuto skutečnost na konci článku vyvrátíme při doporučeních, jak inflaci při investování obejít).Každou investici posuzujeme tedy z hlediska výnosu, likvidity a rizika.My si prohlédneme detailněji výnosovou složku investice. Výnos je nominálně vyjádřená veličina. To znamená jmenovitou hodnotu úroku či jiného výnosu, který vám bude skutečně připsán na váš investiční (například spořicí) účet. Kolik ale skutečně vyděláte si musíte zjistit sami – a ono spíše než zjistit, to můžete pouze odhadnout. Musíte totiž vždy řešit reálnou výnosnost investice. Tu představuje nominální výnos veřejně oznamovaný snížený o inflaci. Inflace totiž rozhoduje o síle peněz. Čím vyšší bude inflace, tím nižší bude v porovnání s nominálním výnosem reálný výnos vaší investice. A jelikož inflaci nejde se stoprocentní jistotou predikovat, můžete pouze odhadovat, o kolik bude vaše investice v budoucnu reálně snížena a podle toho se rozhodnout, zda vám spoření vůbec stojí za to. Některé investiční produkty pochybných společností s vysokými poplatky za vedení, nízkým výnosem a třeba i vysokým rizikem vám v konečném důsledku nemusejí vůbec nic reálně vydělat, i když se v letáčku tváří jako investice mimořádně výhodná. Vždy je potřeba detailně zjišťovat parametry investice, ale to je na jiný článek.Kde vás inflace neohrozí?Inflace je vždy a za každých okolností peněžní jev. To znamená, že pro ochranu před inflací je vhodné investovat jinam než do:spořicích produktů, termínovaných vkladů či stavebních spoření. Zde všude bude inflace každoročně ukrajovat vaše naspořené peníze. Pokud se chcete před inflací ochránit, je potřeba investovat do takových aktiv, které naopak při růstu inflace také rostou (naopak od peněz, které reálně při inflaci klesají). K takovým aktivům patří především majetek. Ať už jde o formu hmotnou v podobě nemovitostí, nebo o podobu spíše virtuální (ale přesto majetkovou) v oblasti akcií či komodit. Tato majetková aktiva totiž s růstem inflace spíše přidávají na svých hodnotách.Investice do akcií, podílových fondůV naší zemi není tradice investování do akcií či přímo komodit příliš zakořeněná, ale čím dál více lidí se začíná účastnit takzvaných, kde můžete investovat již od několika set korun měsíčně. To už určitě stojí za zvážení, zda se vám vyplatí investice termínovaného vkladu, který vám v nejlepším případě pokryje maximálně původní investici (po očištění o inflaci) nebo do podílového fondu, který může (ale také nemusí) přinést daleko zajímavější výnos. Vždy a za každých okolností je ale potřeba přistupovat k investicím rozumně. Nejrozumnější cesta je diverzifikovat. Není možné poslat všechny své úspory do jediného podílového fondu u jediné instituce. Nebo naopak, určitě není nejvhodnější mít všechny své úspory na běžném účtu u své jediné banky. Ani nákup akcií jediné společnosti na jediné burze není tou správou cestou. Můžete se trefit do černého, ale pravděpodobnost je velice malá. Daleko výhodnější je jít cestou diverzifikace, mít ve svém investičním (spořicím) portfoliu zastoupeny jak peněžní investice tak investice ryze majetkové. Nastane-li problém na jedné straně trhu, druhá vás podrží. A inflace už vás nebude strašit ze snu.

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Investice

Investování do komodit

Komodity představují zboží obchodované na trzích, které pochází od různých dodavatelů, které je však navzájem zastupitelné. Vždy se jasně specifikují vlastnosti a kvalita dané komodity, aby byla přijata k obchodování. Především se jedná o suroviny a zemědělské produkty.To by byl úvod pro naprosté laiky, teď už ale k samotnému investování do komodit.V současnosti u nás není investování na komoditních trzích nikterak rozšířenou záležitostí.Avšak postupně se do povědomí v naší zemi právě komodity dostávají a proto je důležité být informován o tom, co se na daných trzích děje a jak celý systém fungujeKaždý zná investování do akcií a dluhopisů, kde jsou ceny výrazně ovlivněny vývojem daných podniků a ekonomiky jako celku. U cen a vývoji komodit je to nepatrně jinak. Cena se často mění společně s inflací, respektive jí částečně sama vyvolává. Navíc je vývoj této ceny relativně nezávislý na změnách na akciovém či dluhopisovém trhu. Díky tomu mohou komodity sloužit jako nástroj diverzifikace portfolia investora, čímž se snižuje případné riziko. Avšak i na komoditním trhu dochází k neočekávaným skokům, akcelerující změně cen či jiným nepředvídatelným změnám. Ceny tak mohou být velmi kolísavé, což pro obchodníky a podniky, které komodity dlouhodobě využívají, může být velmi riskantní. Proto se místo obchodu přímo s danými komoditami v reálném čase obchoduje s termínovanými kontrakty na komodity.Hlavním takovým termínovaným obchodem jsou futures. Futures kontraktyJde o kontrakt, kdy je smluvně předem zafixována cena komodity na určitou dobu do budoucna. Jedná se o standardizovaný kontrakt, který má jasně daná specifika a pravidla. Jde o smlouvu, ze které vyplývá jasná povinnost pro obě strany. Pro prodávajícího prodat a pro kupujícího koupit určité množství komodity k danému okamžiku a za předem stanovenou a dohodnutou cenu. Jelikož jsou zároveň futures finančími deriváty, takže je jejich hodnota je odvozena od podkladového aktiva. Jde o bázi, na jejímž nákupu (prodeji) se obě strany uzavřením kontraktu dohodly. Odvození ceny futures je pak odvislé od spotové ceny, tedy ceny na spotovém trhu, což je klasický trh, kde okamžik uzavření smlouvy a jejího vypořádání je v identický moment. S furures kontrakty se obchoduje peněžně, nikoliv fyzicky, takže se pouze virtuálně přesouvají tuny obilovin či unce zlata. Jde totiž o situaci, kdy fakticky nedojde k prodeji a uskutečnění transakce s komoditou, ale držitel daného futures kontraktu ho před termínem prodá na burze tomu, kdo skutečně pšenici potřebuje a je ochoten daný kontrakt zaplatit. Futures kontrakty se používají k zajištění proti riziku kolísání ceny, ale i jako spekulace. A tady právě přichází ke slovu investování do komodit jako takové. InvesticeJde o jasně dané podmínky a futures kontrakt. Ten se dá využít na spekulaci na pokles či vzestup ceny, takže rozdíl nákupní a prodejní ceny buď představuje zisk nebo případně ztrátu. Jelikož prodejní cena futures se logicky v čase mění podle aktuálního vývoje cen na komoditním trhu, nikdy není s jistotou předem stanovena. Obchod v dolarechDůležité je si však uvědomit, že celé obchodování s komoditami probíhá v amerických dolarech. Takže se dá spekulovat nejen na pohyb ceny komodity a futures kontraktu, ale i na vývoji kurzu amerického dolaru vůči české koruně. Takže do hry vstupuje i faktor kurzovního rizika. To dává obchodování na komoditních burzách další rozměr a možnosti spekulací.Opce, forwards a dalšíDalší možností obchodu s komoditami jsou například opce, ze kterých vyplývá závazek pouze jedné straně. Kupující opce má právo si totiž zvolit, zda danou opci bude uplatňovat či nikoliv. Protistrana, tedy prodávající, je závislý na rozhodnutí kupujícího a v případě koupě je povinen prodat a daný obchod uskutečnit. Dále se používají forwards, což představuje obdobu futures, avšak forwardy nejsou standardizovány a obchodují se na over-the counter (OTC) trzích, tedy mimo burzu. Forwards jsou velmi specifické a obě strany si je mohou prakticky libovolně doplňovat a upravovat k obrazu svému.  

Pokračovat na článek


Inspirace z knihy Konspirace mocných a bohatých

"Život je přístup. Chcete-li si změnit život, nejprve změňte svůj slovník. Změna slovníku vám zase přinese změnu přístupu. Uvádím zde některé vžité přístupy ohledně peněz."Nikdy nebudu bohatý," jsou slova člověka, jenž má přístup chudáka. Je pravděpodobné, že se bude finančně potýkat po celý život. Říká-li člověk "peníze mě nezajímají", ve skutečnosti od sebe peníze odpuzuje. Kdykoli slyším: "Na to, abyste mohli vydělat peníze, potřebujete peníze," odpovídám: "Nikoli, peníze začínají u slov a slova jsou zadarmo." Kdykoli někdo tvrdí: "Investování je riskantní," odpovídám: "Investování není riskantní. Riskantní je nedostatek finančního vzdělání a řízení se špatnými finančními radami." Moje slova poukazují na jinou perspektivu pohledu a jiný přístup k penězům a investování, než je přístup chudého člověka."Kiyosaki, Robert T. Konspirace mocných a bohatých. Praha: Pragma,132."Proč všichni neinvestují na tok hotovosti?Existuje řada důvodů, proč většina lidí investuje na kapitálové výnosy, nikoli na hotovostní tok. Některé z nich jsou:1) Většina lidí nechápe mezi nimi rozdíl.2) Roste-li ekonomika, hra na kapitálové výnosy se hraje snadno. Lidé automaticky předpokládají, že hodnota jejich domu i akciového portfolia bude s inflací stoupat.3) Investice na hotovostní tok vyžadují propracovanější finanční přístup. Koupit něco v naději, že cena tohoto zboží poroste, je věc, kterou zvládne každý. Najít ale obchod, který by nesl hotovost, vyžaduje vědomosti jak o potenciálních příjmech a výdajích, tak umění projektování investiční návratnosti v závislosti na těchto proměnných.4) Lidé jsou líní. Žijí dneškem a ignorují zítřek.5) Lidé očekávají, že se o ně vláda postará. Takový byl přístup mého chudého táty, a proto zemřel jako chudý muž. Pro něj bylo snazší očekávat, že se o něho někdo postará. Dnes zde máme kolem 60 milionů Američanů, příslušníků mojí generace, kteří mají vykročeno stejným směrem, jako můj chudý táta".Kiyosaki, Robert T. Konspirace mocných a bohatých. Praha: Pragma, 143."Loupež: Slova, která používáme k okrádání sebe sama.Jak už víte, ti, kteří se pohybují v kvadrantech Z a S, přicházejí o majetek prostřednictvím daní, dluhů, inflace a penze. Následují příklady vztahu našeho jazyka s těmito silami a způsobu, jímž sami sebe okrádáme.Daně: "Choďte do školy a najděte si dobrou práci." Tato slova naprogamovávají dítě, aby se stalo zaměstnancem, jenž pak platí nejvyšší daně ze svého příjmu. Dáte-li dítěti radu, aby si na živobytí vydělávalo tvrdou prací, nevyhnutelně ho posíláte do nejvyššího daňového zatížení a odsuzujete ho, aby pracovalo pro nejvýše zdaněný typ příjmu: vydělaný příjem.Ti, kteří dostali vzdělání spojené s kvadranty M a I a mají tak nastavenou mysl, jednají podle jiných daňových pravidel, jsou schopni si vydělat víc peněz a platit menší nebo žádné daně, Jak jsme si již ukázali, osoby z kvadrantů M a I jsou schopny vydělávat miliony dolarů a neplatit - legálně - žádné daně.Dluh: "Kupte si dům. Váš dům je aktivem a vaší největší investicí." Radit většině lidí, aby investovali do domu, znamená vést je k tomu, aby šli do banky a zadlužili se. Dům je pasivum, protože vám z kapsy pouze odvádí peníze. Velmi často také není dům vaší největší investicí - je to váš největší závazek. Nepřináší vám žádné peníze. Tato pravda za dnešní ekonomické krize je tak zřejmá, jako nikdy předtím.Ti, kteří operují v kvadrantech M a I, využívají dluhu k nákupu výnosných aktiv jako bytové domy - aktiv, které vám přinášejí do kapsy peníze, nikoli vás obírají. Lidé na straně M a I znají rozdíl mezi dobrým dluhem a špatným dluhem.Inflace: "Šetřete peníze." Ukládá-li člověk peníze do banky, nemoudře zvyšuje inflaci, což ironicky vede ke znehodnocení jeho úspor. Banky mohou, díky systému částečných rezerv, vzít vklady, mnohonásobně je rozpůjčovat az těchto půjček si účtovat mnohem větší úroky, než dostává vkladatel ze svých vkladů. Jinak se dá také říci, že vkladatelé sami způsobují erozi kupní síly. Čím víc šetří, tím víc roste inflace.Určitá inflace je lepší, než deflace, jež je velmi ničivá, a je těžké ji zastavit. Problém je, že záchranné a stimulační balíčky deflaci nezastaví. Vláda možná vytiskne tolik peněz, že to povede k hyperinflaci a pak vkladatelé utrpí skutečně tu největší ztrátu.Každým uloženým dolarem dáváte bance povolení k tištění většího množství peněz. Jakmile tento koncept pochopíte, nahlédnete také, proč ti, kteří mají finanční vzdělání, mají nespravedlivou výhodu.Důchod: "Dlouhodobě investujte do dobře diverzifikovaného portfolia akcií, dluhopisů a otevřených fondů." Tato moudrost přináší dlouhodobé bohatství lidem na Wall Street. Kdo by nechtěl, aby mu miliony lidí z kvadrantů Z a S měsíčně posílaly šek? Kladu si otázku: Proč bych měl posílat své peníze na Wall Street, když vím, že si mohu "vytisknout" vlastní peníze, využiji-li svého finančního vzdělání a inteligence?"Kiyosaki, Robert T. Konspirace mocných a bohatých. Praha: Pragma, 254 - 255."Schopnost tisknout si vlastní peníze je podle mého jednou z největších výhod vyplývajících z investice do vlastního finančního vzdělání. Dává vám smysl, že tiskne-li vláda stále víc peněz, i vy byste si měli tisknout vlastní peníze ... legálně? Cožpak nedává tištění vlastních peněz větší finanční smysl než stále tvrdší práce a stále se zvyšující odvody na daních, snahy ukládat peníze na bankovní účty a přicházení o kupní sílu v důsledku inflace a daní, či rizikové dlouhodobé vklady peněz na akciový trh? Způsob, jímž si můžete tisknout vlastní peníze, spočívá ve finančním výrazu návratnost investice. Hovoříte-li s většinou bankéřů, finančích plánovačů a brokerů nemovitostí, tvrdí vám, že 5 až 12% návratnost je dobrá návratnost peněz. To je návratnost dobrá pro člověka bez velkého finančního vzdělání. Další pohádka či taktická hra zaměřená na vyvolávání strachu, kterou od nich slyšíte, je: "Čím vyšší návratnost, tím vyšší rizika." To absolutně není pravda - máte-li solidní finanční vzdělání. Já se vždy snažím dosáhnout ze svých investic neomezených výnosů."Kiyosaki, Robert T. Konspirace mocných a bohatých. Praha: Pragma, 211."Lidé se bojí změnit se hlavně proto, že se bojí vlastních chyb, zejména těch finančních. Většina lidí se drží zajištěné práce, protože mají strach z finančního neúspěchu. Proto také předávají své peníze finančím plánovačům a doufají, že finanční plánovači se chyb nedopouštějí. je ironií, že právě toto je chybný předpoklad.Největším problémem našeho vzdělávacího systému podle mne je, že učí děti, aby nedělaly chyby. Když dítě udělá chybu, systém ho trestá, místo aby ho vedl k tomu, jak se z chyb poučit. Inteligentní člověk ví, že se chybami učíme. Jezdit na kole se učíme tím, že z kola spadneme a lezeme na něj zpátky. Plavat se učíme tak, že skočíme do vody. Jak se mohou lidé naučit o penězích, pokud se bojí, že udělají chybu?"Kiyosaki, Robert T. Konspirace mocných a bohatých. Praha: Pragma, 218.

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Pojištění

Pojištění vkladů

V České republice jsou pojištěny všechny vklady fyzických i právnických osob, ale pouze na takových účtech, které jsou vedeny pojištěnými institucemi.Pojištění vkladů má hned několik zásadních významů.Prvním je bezpochyby jeho faktická pomoc klientům banky, na níž byla Českou národní bankou vyhlášena platební neschopnost. Zde má pojištění vkladů nezastupitelnou úlohu. Avšak možná ještě významnější funkci plní pojištění vkladů v době nejistoty.Obzvlášť v době krize, v době bankovní krize, lidé nevěří bankovním institucím a nejraději by všechny své prostředky vybrali. A právě to by mohlo způsobit krach banky, jelikož na výplatu všech vkladů nemá a ani nemůže mít připraveny prostředky. Bankovní rezervy jsou stanoveny na úroveň 3% vkladů, takže pouze těmto třem procentům vkladatelů by banka byla schopna peníze vrátit. Ostatní by přišli zkrátka, jelikož peníze, jež banka spravuje, jsou v oběhu, rozpůjčované a vydělávají další peníze. Lidé by tak při nepojištěných vkladech nevěřili institucím a podnikali by takzvané runy na banky, čímž by je fakticky likvidovali. S pojištěním vkladů takový strach nemají, protože vědí, že i v případě problémů banky se nemusejí o své peníze bát, jelikož jsou dostatečně pojištěné v plné výši. U pojištění vkladů nezáleží, zda je účet veden v české nebo cizí měně a toto pojištění vkladů se vztahuje i na úroky z nich vyplývající.Nejčastěji jde o pojištění kladných zůstatků na bankovním účtu. Je fakticky jedno zda se jedná o běžný, termínovaný či vkladový účet, či dobře známou vkladní knížku či vklady potvrzené vkladovým certifikátem. Na všechny tyto peníze se vztahuje zákonné pojištění. Na druhé straně stojí vklady bank, finančních institucí, pojišťoven či státních fondů, na které se pojištění nevztahuje. Další nepojištěnou formou peněz jsou také směnky, akcie či dluhopisy. Takže pokud dojde k problémům u dané instituce, která dluhopisy či akcie vydala, neexistuje ze zákona právní nárok na jejich zpětné vyplacení a nikdo za jejich návratnost neručí.V návaznosti na vstup naší země do Evropské unie je pojištění vkladů nadnárodních poboček bank zajišťováno v zemi, kde má mateřská společnost sídlo. Zahraniční banka pak musí domácímu klientovi poskytnout informace o systému pojištění vkladů, kde je obsažena výše a rozsah krytí při potenciálních problémech.  Faktická výše pojištění vkladů je v současnosti v hodnotě 100% do maximální výše 50 000 eur, což při směnném kurzu 25 Kč/eur vychází na zhruba na milion a čtvrt. Takže všechny vklady do této výše jsou pojištěny v celé výši. Důležité je si navíc uvědomit, že vklady a pojištění vkladů se vztahují na jednoho klienta jedné banky. Tím pádem se vklady u jednotlivých bank nesčítají a klient má nárok na plnění z každého svého vkladu u každé pojištěné instituce až do maximální výše svého vkladu v hodnotě 50 000 eur.U jedné banky se však vklady sčítají.Takže běžný účet klienta, jeho termínovaný či další spořicí účty u jedné banky se souhrnně podílejí na maximální hodnotě 50 000 eur. Od roku 2011 by pak těmto limit měl následovat Evropské směrnice a být navýšen na hodnotu 100 000 eur, tedy zhruba dva a půl milionu korun. Zákon zatím prošel pouze vládou, avšak nepředpokládá se, že by s ním měly být potíže, jelikož se jedná spíše o formální stránku věci. Navíc toto nařízení je z dílny Evropské unie, takže ani není vůle poslanců se takovým požadavkům příčit. Novela zákona dále přináší i zkrácení lhůt pro výplatu náhrad za pojištěné vklady. Aktuálně je termín výplaty stanoven do tří měsíců od doby, kdy Česká národní banka oznámí platební neschopnost ústavu. Nově by mělo jít o maximálně 20 dní. 

Pokračovat na článek


Pozor na pojištění, kdy pojišťovny škody nezaplatí

Pojistek není třeba se bát. Tedy alespoň ne v případech, kdy člověk dokáže porozumět všemu, co je ve smlouvě napsáno. Ano, vždy a za každých okolností jsou všechny principy, pravidla a možnosti plnění jasně specifikovány v pojistných podmínkách a popřípadě přímo ve smlouvě.Vše je proto důležité nejenom číst, ale také tomu správně rozumět.Nabídka jednotlivých pojišťoven, tedy v přesné terminologii produkty pojistitelů, jsou více méně stejného ražení. Základní rizika jsou kryta podobně, ceny se také příliš neliší. V čem ale může nastat významný rozdíl, jsou jednotlivé skupiny krytí, definice jednotlivých pojmů a především výluky, tedy událost, na kterou se v žádném případě krytí pojišťovnou nevztahuje. Výluky z pojištění jsou vždy jasně uvedeny v pojistných podmínkách, a proto je třeba právě na tuto sekci při uzavírání pojistky dávat pozor.Termíny, rozumíme jim správně?Základní chybou, kterou při sjednávání pojistky můžeme udělat, je špatné pochopení termínů. V praxi jde o záměnu termínů domácnost a nemovitost. Pojištění domácnosti představuje totiž pouze pojištění, které je ze své podstaty movité. Nejčastěji nábytek, výbava, elektronika, domácí spotřebiče a podobně. Naopak pojištění nemovitosti jako takové představuje pojištění domu, bytu, chaty či chalupy.Záměna může být způsobena i u pojmů povodeň a záplava. Povodeň představuje situaci, kdy jsou zaplavena území vodou, která se vylila ze břehů vodních toků nebo jiných vodních nádrží, popřípadě tyto břehy či hráze protrhla. Záplava na druhé straně značí situaci, kdy vznikají škody z důvodu stojaté vodní plochy, která po určitou dobu stojí či proudí. Jde o vodu stékající po povrchu. Může jít o škody způsobené i z jiných zdrojů než z vodních toků, třeba táním sněhu, prasknutím vodovodních zařízení či dešťovými srážkami. V poslední době se již řada pojišťoven snaží obě rizika spojovat a nerozdělovat.I když máte sjednáno pojištění, pravidelně ho platíte, ještě nemáte záruku, že vám pojišťovna škodu v plném rozsahu uhradí. Podvedeni se můžete cítit v případě, kdy pojišťovna vzniklou škodu nezaplatí vůbec. Důvodů může být více. Vaše pojistka pozbyla svoji platnost, nebo se pojistné krytí nevztahuje na věci, u kterých jste se domnívali, že pojištěny jsou.Smlouva a pojištěná rizika. Co pojišťovna neuhradí?Proto další částí smlouvy, které byste měli věnovat obzvlášť důslednou pozornost, je rozsah pojištěných rizik.Každá pojišťovna si rozsah rizik, na která se pojištění nevztahuje, určuje sama. Nečíst smlouvu nebo vynechat třeba jen některou její část může znamenat, že máte pojistku bez pojištění.Varováním je příběh muže, který si uzavřel pojistku týkající se záplav a povodní a několik roků ji poctivě platil.V roce 2002 jeho dům postihla povodeň a způsobila nemalé škody, které tenkrát Česká pojišťovna zaplatila a vzápětí vypověděla smlouvu s tím, že dům leží v zátopové oblasti. Našel si tak jinou pojišťovnu a v jejich podmínkách bylo uvedeno, že se pojistka týká záplav a povodní.Po nějaké době se záplavy opakovaly a dům zmizel pod vodou zcela – škoda se odhadovala na 2 miliony korun. Při uplatnění škody u pojišťovny však zjistil, že na peníze z pojistky nemá nárok. Likvidátorka pojišťovny mu ukázala v podepsané smlouvě pasáž, kde je uvedeno, že jeho dům leží v zátopové zóně, a proto se na jeho škodu pojistka nevztahuje.Do styku však přijdeme s celou řadou dalších pojištění. Jaká rizika nás čekají tam? Člověk se vždy snaží chránit své zdraví a život. Právě zde může dojít k nepříjemné záměně pojmů, které mohou mít i drtivý následek. Do kategorie ochrany rizik, která jsou spojena s životem obecně, rozhodně patří i životní pojištění, o kterém si řekneme příště.

Pokračovat na článek


Škody hrazené z povinného ručení a havarijního pojištění

Povinné ručení je zákonný produkt, který musí povinně využívat každý řidič. Postup vyřízení povinného ručení je velice jednoduchý, a aby se člověk vyhnul problémům s pojišťovnou, stačí respektovat několik základních pravidel.Ochrana při povinném ručeníPovinné ručení, jak jistě všichni dobře víme, funguje na majetek osob, které byly při nehodě poškozeny. Výplata probíhá z povinného ručení viníka. To jen na úvod. Řada lidí ale kombinuje povinné ručení s havarijním pojištěním. V tu chvíli pak dochází k celé řadě možných nesrovnalostí, díky kterým nemusí být vždy majitel vozidla spokojen.Škody na straně poškozených mohou mít charakter škody na zdraví či usmrcení, škody na majetku či ztrátě věci a škody v podobě ušlého zisku, účelně vynaložených nákladů například na právní služby spojené s uplatňováním škodových nároků.Postupy pojišťovny a likvidátorPři vyřizování kterékoliv z těchto škod je potřeba postupovat přesně podle podmínek pojišťovny, jinak se můžete dočkat velice nemilého překvapení. Tedy situace, že pojišťovna vyplatí jen poměrnou část škody, nebo dokonce škodu vůbec neuzná. Důležité je zkontaktovat pojišťovnu a domluvit se na dalších následujících krocích. Při škodě na majetku je jednoznačně nutné buď přítomnost likvidátora pojišťovny, nebo důsledná dokumentace daných problémů. Rozhodně nedoporučujeme opravovat vozidlo před tím, než si ho likvidátor prohlédne či vám nedá souhlas k tomu, že mu stačí informace nafocené a sepsané.Po informování a shlédnutí vozidla likvidátorem (a samozřejmě jeho sepsáním dané skutečnosti) vám už nic nebrání v opravě vozidla a následné uplatnění škody vůči pojišťovně viníka.Kdo uhradí faktury ze servisu?V praxi pak jde obvykle o následující posloupnost. Vy jako majitel vozidla si necháte vozidlo opravit, zaplatíte fakturu servisu a až následně předáte fakturu pojišťovně, která vám ji uhradí v zákonné lhůtě. U některých servisů je možné využít úhrady přímo přes pojišťovnu, ale je nutná domluva předem a pojišťovny si tyto servisy samy vybírají. Takže je nutné se v pojišťovně informovat, se kterými servisy případně spolupráci mají, aby se člověk vyhnul případným sporům ohledně výše ceny opravy. Při likvidaci škody pojišťovnou je ale potřeba uvědomit si několik důležitých časových prodlev.Do jaké doby musí pojišťovna škodu uhradit?Pojišťovna má na šetření celé pojistné události 3 měsíce od data, kdy byla škoda způsobena. Po tomto šetření musí do 15 dnů vyplatit poškozenému pojistné plnění. Zajímavý pro řidiče může být i fakt, že pokud pojišťovna tyto zákonné lhůty nedodrží, může řidič požadovat diskontní sazbu ČNB zvýšenou o 4 procentní body jako úrok z prodlení, kterým je navyšována částka pojistného plnění.Uhradit fakturu však není jedinou možností, jak si nechat škodu na vozidle proplatit z viníkova povinného ručení. Další alternativou jsou likvidace pomocí rozpočtu. Jde o jednoduchou situaci, kdy pojišťovna nehradí škodu podle obdržené faktury, ale vypočte cenu opravy podle tabulky. Tyto tabulkové ceny za díly a práci jsou pak poškozenému vyplaceny. Pojišťovna dále nezkoumá, zda a jakým způsobem člověk vozidlo opravil, a jak s penězi naložil. Zkrátka mu pojišťovna zaplatí obvyklou cenu za dané poškození a více se nestará. Pro celou řadu lidí, je tento způsob úhrady škody neznámý a přesto ho může prakticky každý velice efektivně využívat. Především pro škody na starších vozech po tomto použití přímo volají. Jde totiž o to, že škody na těchto automobilech jsou relativně kráceny.

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Půjčky a úvěry

Co je a co není lichva? Spotřebitelské úvěry po česku

Zákon nestanovuje přímo velikost úroků, které by bylo možné nazvat lichvou. Každé označení lichvy je možné najít pouze v soudních rozhodnutích. Právnickou terminologií jde o úrokové hranice pohybující se od desítek do stovek procent.Co je a co není lichvaPoskytování půjček se dělí na dva segmenty, které oddělují standardní podnikatelskou činnost provozovanou v souladu s právním řádem a lichvu. Často je pak podle soudů označována hranice 70% ročně na úrocích jako ta, která je již spíše lichvou než standardní podnikatelskou činností. Při rozhodnutí, co je a co není lichva, se navíc přihlíží k situaci obvyklé na trhu, kde bankovní instituce poskytují spotřebitelské úvěry od 10 – 20 % maximálně. Proto každý vyšší úrok, třeba i v řádu stovek procent ročně, již bezpochyby nebude korespondovat s požadavky zákona. Na druhé straně ale stojí i případy, kdy soudy i půjčky s úrokem přes 100% ročně nechaly projít. Takže je faktická hranice pro rozeznání lichvy a standardní půjčky velice složitá. I sami soudy se nechovají jednotně a prokázání lichvy může být pro klienta velikým oříškem.Jak to funguje v zahraničí?U našich sousedů na Slovensku maximální úroky fungují. Jejich výše je stanovena na dvojnásobek průměrné RPSN, kterou reportují jednotliví poskytovatelé a zároveň nesmí převýšit čtyřnásobek váženého průměru průměrných hodnot RPSN a úrokové míry za všechny typy spotřebitelských úvěrů, což stanovuje vláda. Polsko řeší problém potenciálních lichvářských úroků pomocí občanského zákoníku. Tam nesmí úroková sazba převýšit čtyřnásobek lombardní sazby, kterou vyhlašuje národní banka. Navíc ve speciálním zákoně o spotřebitelském úvěru jsou stanoveny maximální úroky, respektive RPSN, které nesmí přesáhnout 5% jistiny. A například Francie stanovuje maximální úrok podle průměrné efektivní sazby u finančních institucí za předchozí čtvrtletí. Jde o úvěry s podobným rizikem.Maximální sazba problém nevyřešíNa opačné straně stojí argumenty o tom, že úrokové stropy pouze omezí dostupnost úvěrů u stabilních a solidních institucí. Půjčky se budou přesouvat do šedé zóny, která samozřejmě není a nemůže být nikterak regulována. Spotřebitelé by tím ztráceli na svých právech daleko více, než je tomu nyní bez maximální stanovené sazby úroku. Podle dnešního modelu a názoru vlády totiž není problém ve vysokých úrocích jako takových, ale v přemrštěných nákladech za nesplácení úvěru či poplatky za předčasné splacení. Změna k lepšímu je také spojena se změnou dohledu. Pokud by spotřebitelské úvěry dozorovala Česká národní banka a ne obchodní inspekce, došlo by také k určitému posunu. Proto byl tento bod do zákona zahrnut a od ledna bude právě národní banka dohlížet nad celým tímto sektorem.

Pokračovat na článek


Jak překlenout krátkodobý nebo dlouhodobý nedostatek zdrojů

Každý podnikatelský subjekt při svém podnikání někdy řeší problém s nedostatkem vlastních zdrojů. To může být způsobeno různými důvody. Opozdí se platby od odběratelů, je třeba předzásobit firmu materiálem či zbožím, nebo je pro další rozvoj firmy třeba investovat do nových nemovitostí, technologií a know-how. V této situaci buď pomohou úspory, nebo pomůže banka.V případě, že se podnikatel rozhodne oslovit bankovní instituci, je třeba mít na paměti, že pro každý důvod nedostatku zdrojů se hodí jiný typ produktu.Opozdí-li se Vaši odběratelé s placením a Vy na druhé straně nemůžete včas hradit svoje závazky vůči svým dodavatelům, nakoupit materiál pro novou zakázku nebo se předzásobit zbožím na nadcházející sezónu, je vhodné využít provozní financování. Provozní úvěry poskytují banky ve dvou formách - jako kontokorentní úvěr nebo jako revolvingový úvěr. Jsou to přesně ty peníze, které použijete v momentě, kdy je potřebujete, a ve chvíli, kdy problém s nedostatkem zdrojů pomine, je splatíte. Tento cyklus se může opakovat po celou dobu fungování takového úvěru, peníze máte stále dostupné. Banky tyto prostředky poskytují jako krátkodobé úvěry zpravidla se splatností do jednoho roku.Pro menší firmy a fyzické osoby podnikatelů dokáží banky poskytnout takové úvěry velmi jednoduchou formou například už při otevření běžného podnikatelského účtu (s minimálními požadovanými podklady). Většinou se v takovém případě jedná o kontokorentní rámec v řádu desítek tisíc až několika milionů korun.Pokud firma plánuje rozšíření svojí činnosti, zpravidla se jedná o vyšší investici, jejíž návratnost má střednědobý nebo dlouhodobý charakter. Pro takový případ - pokud nemá firma dostatek vlastních zdrojů - jsou určeny investiční úvěry. Ty pokryjí pořízení investice až v plné výši a umožní další rozvoj firmy. Takové zdroje jsou poskytovány na období až do 15 let splatnosti, jejich použití je účelově vázáno na konkrétní projekt a splácení bance probíhá podle dohodnutého splátkového kalendáře.Využití úvěru banky pro překlenutí jak krátkodobého, tak dlouhodobého nedostatku prostředků nemusí být nutně jakýmsi „břemenem", které firma nese, ale naopak může napomoci k výrazně rychlejšímu zhodnocení kapitálu firmy. A to tím, že ve správný moment máte k dispozici dostatečné zásoby materiálu pro aktuální zakázky, nebo že jste rychle pořídili investici, na kterou byste jinak šetřili několik let a přišli tím o nové zajímavé zakázky.Banky na českém trhu mají dnes bohatou zkušenost s poskytováním úvěrů do různých oborů podnikání. S vývojem podnikatelského prostředí přicházejí nové a nové příležitosti pro podnikatele. Ty jsou zároveň příležitostmi pro banky, aby se zaměřovaly na další obory, nové projekty i podnikatelské subjekty.

Pokračovat na článek


Dluhy, nesplacené pohledávky navyšují úroky z prodlení

Úroky z prodlení mohou výrazně navýšit dluhy, jelikož jejich výše je jasně definována v zákoně a není možné se ji vyhnout. Díky tomu úroky z prodlení mají transparentní výpočet a nemůže být dlužník přehnaně sankcionován. Na druhé straně není škodný ani věřitel, který přesně ví, kolik dostane.Rok 2010 přinesl výraznou změnu do uplatňování nároků úroků z prodlení. Avšak pohledávky vzniklé v minulosti se stále mohou řídit zásadami, které byly uplatňovány v minulosti. Je tedy potřeba rozlišit tři období. Od roku 1994 do 27.4.2005, další do 30.6.2010 a současné období od 31.7.2010 do současnosti.Co to je úrok z prodlení?Jednoduše řečeno je úrok z prodlení sankce vůči dlužníkovi za nesplacení peněžitého dluhu. Pokud dlužník řádně a včas nesplní svůj závazek vůči věřiteli, vzniká tímto věřiteli nárok na úroky z prodlení. Úroky z prodlení je možné aplikovat prakticky na všechny pohledávky věřitele po splatnosti.Všechny úpravy byly vždy zaneseny v občanském zákoníku a přesná výše pak v prováděcích předpisech. Právě prováděcí předpisy byly předmětem novelizací, takže mohlo velice snadno docházet ke změnám při výpočtu úroků z prodlení. Pro rozhodnutí, jaké sazby uplatnit, je důležité jediné datum. Tímto datem je první den prodlení v platbě závazku. Podle tohoto dne se uplatňuje jeden ze tří možných postupů výpočtu úroků z prodlení.Jak se vypočítávají úroky z prodlení pro první období do dubna 2005V tomto období byly úroky z prodlení stanoveny jako dvojnásobek diskontní sazby, kterou stanovuje Česká národní banka (ČNB). Tento úrok se vypočítával k prvnímu dni prodlení závazku. Šlo o jednoduchý způsob, který je možné uplatňovat na veškeré závazky, které jsou po splatnosti do 27.4.2005. Pro výpočet se tedy používá diskontní sazba ČNB, která pak představuje roční úrokovou sazbu ze závazku dlužníka. Tento úrok se počítá až do plného zaplacení dluhu.Druhé období do června 2010Zde do hry vstupuje repo sazba. Jde o sazbu, za kterou ČNB odkupuje od jednotlivých bank cenné papíry. Navíc tato sazba funguje jako operátor měnové politiky. Tato repo sazba byla navýšena o 7 procentních bodů podle daného pololetí. Vypočítávala se tak dvakrát do roka pro každý půlrok běhu nesplaceného dluhu. Vždy byl rozhodným dnem první den daného pololetí. Tím pádem se roční sazba skládala ze dvou částek, které měli na závazek odlišný vliv.Současnost od července 2010Poslední změna již nebyla tak razantní. Stále se úroky počítají podle repo sazby vyhlašované ČNB, avšak důležitý již není první den pololetí, ale poslední den kalendářního pololetí. V tento den se zjistí repo sazba a je opět zvýšena o 7 procentních bodů. Navíc je však důležité si uvědomit, že v současnosti se sazba stanovuje podle kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, kdy došlo k prodlení dluhu. Tato sazba se nepřepočítává, takže zůstává po celou dobu prodlení konstantní podle již zmíněné metodiky výpočtu.Obecný přístup - občansko právní vztahy a obchodní vztahyVeškeré výše definované úroky z prodlení se týkají především občanskoprávních vztahů. Jde o dluhy mezi fyzickými osobami, či fyzickou osobou a podnikatelem. Pokud se předmětem úroku z prodlení stane vztah mezi podniky, řídí se za každých okolností tento vztah obchodním zákoníkem, tedy tím, co je napsáno ve smlouvě. To je pro obchodněprávní vztahy rozhodující. Pouze pokud není výše úroků z prodlení jasně ve smlouvě stanovena, přistupuje se k již zmíněným výpočtům úroků z prodlení podle občanskoprávních ujednání.

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: IT a Mobil

PayMyway - Časté dotazy

Co je to PayMyway?PayMyway je jednoduchá a bezpečná platební metoda, která umožňuje on-line platby za zboží a služby pomocí internetového bankovnictví. Systémy na podobném principu jako je PayMyway fungují úspěšně v řadě evropských zemí. Jak funguje on-line platba PayMyway?Využití on-line plateby PayMyway je velmi jednoduché a pokud máte ke svému bankovnímu účtu zřízeno internetové bankovnictví, do kterého se umíte přihlásit a zadávat v něm pokyny, můžete začít platební metodu PayMyway okamžitě využívat (v současnosti platbu PayMyway umožňuje pouze GE Money Bank). Pokud eshop, na kterém nakupujete, umožňuje on-line platbu PayMyway, v rámci dokončení svého nákupu vyberte PayMyway a zvolte banku, u které máte veden svůj bankovní účet a k němu zřízeno internetové bankovnictví (v současnosti on-line platbu PayMyway umožňuje GE Money Bank). Po potvrzení nákupu na stránce eshopu budete přesměrováni do svého internetového bankovnictví, do kterého se přihlásíte pomocí svých stávajících přihlašovacích údajů (jméno a heslo, případně mobilní klíč, SMS, certifikát, token, apod.). Po přihlášení do internetového bankovnictví se vám zobrazí předvyplněný platební příkaz, který obsahuje údaje z nákupního košíku, který jste si vytvořil(a) na eshopu. Po kontrole těchto údajů platební příkaz potvrdíte a jste přesměrováni zpět do eshopu. Musím se někde zaregistrovat, abych mohl(a) pomocí PayMyway platit?Nemusíte – to je jedna z výhod této platební metody. Pokud máte ke svému bankovnímu účtu zřízeno internetové bankovnictví, můžete začít platební metodu PayMyway začít okamžitě využívat. Pokud ke svému bankovnímu účtu nemáte internetové bankovnictví zřízeno, je nutné kontaktovat vaší banku a nejlépe navštívit obchodní místo banky, kde vám rádi internetové bankovnictví k vašemu bankovnímu účtu zřídí. Pokud si nepamatujete své přihlašovací údaje či si nejste jisti jak internetové bankovnictví ovládat, navštivte rovněž obchodní místo vaší banky, kde vám váš osobní bankéř se zprovozněním internetového bankovnictví rád poradí.Jaké má pro mě PayMyway výhody?Základní výhodou je jednoduchost a pohodlnost - abyste mohli on-line platbu PayMyway využívat, nemusíte se registrovat a převádět si na nějaký zvláštní účet vaše peněžní prostředky, zřizovat si a učit se nějaká nová uživatelská hesla a bezpečnostní prvky. Stačí vám pouze váš stávající bankovní účet a internetové bankovnictví, které znáte.Další výhodou je bezpečnost této platby – vaše osobní údaje ani jakékoli další informace včetně způsobu přihlášení nesdílíte s třetími stranami. Platební metoda PayMyway je tedy stejně bezpečná jako vaše internetové bankovnictví.V neposlední řadě je to pak také garance on-line platby PayMyway ze strany banky a cena. Garance platby znamená, že platba je po potvrzení bankou garantována a eshop tak má jistotu, že platbu obdrží a může vám zboží či službu okamžitě vydat.  Cena této platby je pro klienta stejná jako v případě běžného domácího platebního příkazu zadaného přes internetové bankovnictví.Jak bezpečná je on-line platba PayMyway v porovnání s jinými platebními metodami?Bezpečnost platební metody PayMyway je jednou z jejích hlavních výhod. On-line platba PayMyway je stejně bezpečná jako vaše internetové bankovnictví. Například oproti platbě pomocí platební karty, v případě PayMyway nezadáváte citlivé údaje do prostředí třetích stran, ale využíváte internetové bankovnictví své banky. Nemůže tedy dojít k tomu, že by vaše číslo karty či jiný osobní údaj byl odcizen a následně zneužit.Mohu zrušit jednou zadanou a potvrzenou on-line platbu PayMyway?Vzhledem k tomu, že on-line platba PayMyway je garantovaná, nelze jednou zadanou platbu zrušit. eshop, u kterého si totiž zboží či službu kupujete, dostává v průběhu pracovního dne po vašem zadání požadavku na on-line platbu PayMyway ve vašem internetovém bankovnictví potvrzení o garanci této platby. Pokud se ovšem rozhodnete svůj nákup zboží či služby zrušit, eshop, respektive obchodník provozující daný eshop, vám peníze vrátí, musíte ho nicméně kontaktovat, jelikož jde o vztah mezi vámi jako zákazníkem, který nakupuje, a eshopem, respektive obchodníkem, který vám zboží či službu prodává. Co potřebuji, abychom mohl pomocí PayMyway platit?Musíte mít zřízen bankovní účet a k němu internetové bankovnictví (v současnosti on-line platbu PayMyway umožňuje GE Money Bank). Samozřejmě je potřeba, abyste se dovedl(a) do svého internetového bankovnictví přihlásit a zadávat v něm pokyny, respektive měl/a na svém účtu dostatečné peněžní prostředky pro realizaci nákupu.Kde mohu pomocí PayMyway platit?Seznam eshopů, které umožňují on-line platby PayMyway, je k dispozici na webových stránkách www.paymyway.cz, případně na webových stránkách bank, které jsou do systému PayMyway zapojeny.Bude mě platba prostřednictvím PayMyway něco stát?Platba PayMyway vás stojí stejně jako zadání běžného domácího platebního příkazu přes internetové bankovnictví.Kdo je provozovatelem PayMyway?Provozovatelem PayMyway je společnost BSC PRAHA, spol. s r.o., IČ: 00549533, která poskytuje platební bránu obchodníkům/eshopům a bankám. Jde o technické řešení pro realizaci garantovaných plateb, které propojuje obchodníky (eshopy) na jedné straně a banky (internetová bankovnictví) na straně druhé.Jaké informace o mně shromažďuje PayMyway?Samotná platební brána PayMyway je pouze technickým prostředkem mezi eshopem a internetovým bankovnictvím banky a nezískává a neshromažďuje žádné osobní či citlivé údaje o klientech. Jediné informace, které platební brána PayMyway, respektive provozovatel platební brány shromažďuje, jsou požadavky na PayMyway platby a jejich statusy.Co se stane, když odešlu platbu, ale zboží mi eshop nedodá?Je potřeba kontaktovat obchodníka – eshop – a reklamovat u něj dodávku zboží či služby. V rámci rekapitulace objednávky zboží či služby obchodníci zpravidla uvádějí termín dodání. Pokud vám daný obchodník – eshop – přesto zboží, které jste zaplatil(a) nedodal, využijte právních prostředků pro domožení se vašeho práva ze zákona. Vzhledem k tomu, že banka i provozovatel platební brány PayMyway mají zájem na tom, aby eshopy, které platební metodu PayMyway využívají, byly seriózní, informujte vaši banku, případně sdělte vaše zkušenosti s nákupy u vybraných eshopů na stránkách www.paymyway.cz. V rámci obchodních podmínek pro využívání platební metody PayMyway se obchodník – eshop – zavazuje dodržovat předepsaný a zákonem daný reklamační řád, a v případě porušení svých povinností může být ze systému PayMyway vyloučen. Jak se dozvím, že on-line platba PayMyway v pořádku proběhla?Ve vašem internetovém bankovnictví se vám zobrazí realizovaná platba v přehledu transakcí. eshopy zpravidla také informují své zákazníky prostřednictvím E-Mailu či SMS zprávy o přijetí potvrzení o platbě, respektive statusu objednávky. Co mám dělat, když se v průběhu potvrzení on-line platby PayMyway rozhodnu pro jinou platební metodu?Pokud se tak rozhodnete ještě před potvrzením platebního příkazu PayMyway ve vašem internetovém bankovnictví, jednoduše se vraťte kliknutím na tlačítko „Návrat do eshopu“ na webové stránky eshopu a jako způsob platby za váš nákup vyberte jinou platební metodu (např. platbu kartou nebo hotově). Pokud už jste on-line platebu PayMyway ve vašem internetovém bankovnictví potvrdili, nelze tuto platbu již stornovat. Nicméně můžete kontaktovat eshop a svou objednávku stornovat na eshopu – eshop má pak povinnost vám peníze vrátit.Jak mám postupovat v případě, že mi v průběhu realizace on-line platby PayMyway selhalo internetové spojení nebo se mi stala jiná porucha s mým počítačem a platba se přerušila?Na stránkách eshopu zpravidla naleznete svůj nákupní košík s odkazem pro zaplacení pomocí PayMyway, řada eshopů výzvu k zaplacení společně s odkazem zasílá také emailem. Požadavek na platbu tak můžete opakovat. Pokud se stane, že odkaz na platbu PayMyway není již platný, je to z bezpečnostních důvodů. Kontaktujte tedy eshop, aby vám pro vaši objednávku vystavil nový požadavek – odkaz – na platbu PayMyway.Pokud si nejste jisti, zda se platba PayMyway úspěšně provedla, ve vašem internetovém bankovnictví naleznete v přehledu transakcí informaci, zda platba byla bankou přijata a zrealizována.Jak se PayMyway liší od tzv. platebních tlačítek?Jde v principu o podobnou platební metodu – pro platbu za nákup zboží či služby je rovněž využito internetové bankovnictví. Základním rozdílem PayMyway je to, že jde o univerzální platební bránu, která umožňuje využít internetové bankovnictví více bank, ne pouze jedné konkrétní banky, jako je to v případě platebních tlačítek (v současnosti je on-line platba PayMyway dostupná pouze klientům GE Money Bank, nicméně provozovatel PayMyway jedná s dalšími bankami o jejich zapojení). Dalším rozdílem je pak to, že jde o garantovanou platbu, což znamená, že v případě akceptace požadavku na platbu ze strany banky, může eshop okamžitě uvolnit zboží či službu, nemusí tedy čekat až mu peníze přijdou na účet – banka garantuje, že peníze obchodníkovi/eshopu odešle. Neméně důležitým rozdílem je bezpečnostní standard, který díky aplikaci přísných bezpečnostních norem dělá tuto metodu, respektive veškerou komunikaci která probíhá mezi eshopem a bankou v souvislosti s on-line platbami PayMyway, maximálně bezpečnou. Na eshopu jsem si pro zaplacení vybral on-line platbu PayMyway, ale po potvrzení objednávky mi eshop nedal žádné instrukce jak mám postupovat. Co mám dělat?Kontaktujte prosím eshop, jde pravděpodobně o chybu na straně eshopu, kterou lze snadno odstranit. Nicméně pouze eshop může vytvořit požadavek na on-line platbu PayMyway. Platební brána PayMyway akceptuje požadavky na platby pouze od eshopů, se kterými má uzavřenou smlouvu a které splňují bezpečnostní požadavky pro realizaci garantovaných plateb.Po potvrzení objednávky – nákupu na eshopu – jsem kliknul(a) na odkaz pro provedení on-line platby PayMyway, ale nikam jsem se nedostal. Co mám dělat?Kontaktujte prosím eshop, jde pravděpodobně o chybu na straně eshopu, kterou lze snadno odstranit. Nicméně pouze eshop může vytvořit požadavek na on-line platbu PayMyway. Platební brána PayMyway akceptuje požadavky na platby pouze od eshopů, se kterými má uzavřenou smlouvu a které splňují bezpečnostní požadavky pro realizaci garantovaných plateb.Po potvrzení objednávky – nákupu na eshopu – jsem kliknul(a) na odkaz pro provedení on-line platby PayMyway, ale banka mi hlásí, že můj požadavek na platbu je odmítnut. Co mám dělat?Důvodem pro odmítnutí požadavku na platbu je zpravidla vypršení platnosti požadavku na on-line platbu PayMyway. Kontaktujte prosím eshop, aby pro vás vygeneroval nový požadavek na on-line platbu PayMyway. Pokud banka odmítne i tento nový požadavek na on-line platbu PayMyway, kontaktujte banku, která prověří, zda eshop používá správný způsob komunikace a správně aplikuje pravidla pro sestavování požadavků na on-line platby PayMyway.Po potvrzení objednávky – nákupu na eshopu – jsem kliknul(a) na odkaz pro provedení on-line platby PayMyway, dostal jsem se na přihlašovací stránku internetového bankovnictví, ale banka mě odmítla přihlásit. Co mám dělat?Kontaktujte prosím vaší banku, příčinou bude pravděpodobně nastavení vašeho internetového bankovnictví, které s vámi banka vyřeší.Jak si můžu ověřit údaje na platebním příkazu PayMyway, že souhlasí s těmi od eshopu?Údaje si můžete ověřit tak, že je porovnáte s objednávkou na eshopu a fakturačními údaji, které eshopy uvádějí na svých stránkách – na stránkách eshopu, kde jste objednávku provedli. Většina eshopů také zasílá rekapitulaci nákupu – rekapitulaci vaší objednávky – emailem, kde je uvedeno identifikační číslo nákupu (jde pak zpravidla o variabilní symbol platby), číslo účtu eshopu (obchodníka), název obchodní společnosti, která provozuje daný eshop, a samotnou částku nákupu. Údaje o obchodnících – eshopech – lze dohledat také na stránkách www.paymyway.cz případně na stránkách banky.

Pokračovat na článek


Platební karty pro začátečníky i pokročilé

Ještě jedno dělení platetebních karet nám náš trh nabízí, a to podle způsobu jejich provedení na embosované a elektronické. Embosované platební karty jsou plastické karty s reliéfem. Tyto karty umožňují nakupovat i v obchodech, kde není elektronický terminál, ale pouze mechanická čtečka (imprinter), avšak těch je již v současnosti opravdu jen minimum. Naproti tomu elektronické platební karty tento reliéf nemají.Často jsou k účtům vydávány úplně zdarma a plní funkci naprosto totožnou, vyjma již zmíněné možnosti mechanického čtení imprinterem.Jaké výhody přináší platební karta obecně?Použití platebních karet je rychlé a naprosto jednoduché. Stačí si zapamatovat čtyřmístný PIN a jednoduše nakupujete bez strachu ze ztráty či krádeže peněžních prostředků. Další nespornou výhodou je okamžitá dostupnost financí. Platební karty přijímají dnes prakticky v každém větším obchodě a vy tak máte možnost kdykoliv a kdekoliv nakoupit vše, co potřebujete bez nutnosti s tím předem počítat ve své peněžence. Jednoznačným plusem platebních karet je samozřejmě bezpečnost. Ochrana peněžních prostředků na účtu je poskytována díky již zmíněnému PINu a také podpisovým vzorem na zadní straně karty. Odpadá tak nutnost nosit s sebou velké množství peněz. Celosvětové využití karet je v dnešní době samozřejmostí, takže i v zahraničí pohodlně nakoupíte pomocí plastikové kartičky zvané platební karta. A rozhodně nezanedbatelnou výhodou platebních karet je jejich možnost jít do mínusu (u kreditních karet). Tedy mít okamžitě k dispozici peněžní prostředky, kterými nedisponuji.Co nás platební karta stojí?Prvotním a obecným poplatkem je roční poplatek za kartu či za vydání karty. Jedná se o jednorázový poplatek, který musí každý uhradit, aby vůbec mohl s danou platební kartou operovat. Tento poplatek je odvislý od druhu karty, výši kontokorentního úvěru, druhu účtu, ke kterému je karta poskytována a dalších vnitřních podmínek banky. Následují poplatky za výběr peněz z bankomatu. Obvykle je situace nastavena na zvýhodnění na výběr z bankomatů banky, která kartu k účtu poskytla. Navíc některé banky účtují další poplatky spojené s blokací odcizené karty, vydání náhradní karty a podobně. Česká republika je na řadu poplatků vyložený expert. Poplatky účtované u nás nemají v řadě evropských států totiž vůbec obdoby. Situace se však rozhodně bude měnit. Už se objevují první vlaštovky, tedy banky, které účtují ke svým bankovním účtům pouze některé nebo dokonce neúčtují žádné poplatky. Než se ale tato situace stane standardem, budeme si muset rozhodně ještě počkat.Elektronické bankovnictvíElektronické, internetové či online bankovnictví. To vše představuje název pro přímé bankovní spojení s bankou přes internet. Prakticky stačí mít počítač připojený k internetu a zřízená služba internet banking u příslušné banky. Vše probíhá jednoduše přes internetový prohlížeč, kde zadáte www adresu banky a příslušné přihlašovací údaje.Pak vám již nic nebrání ve sledování aktuálního zůstatku, zadávání příkazů k úhradě, stanovení trvalých příkazů a dalších činností souvisejících s operacemi na kontě a to vše 24 hodin denně. Neustále tak máte možnost sledovat svůj účet a pohyby na něm. Během minuty víte, kdy, kam a jak vaše prostředky plynou. Navíc pomocí výpisů máze možnost vysledovat i minulá období, když potřebujete doložit či objasnit nějakou spornou situaci v otázce plateb.Důležité je však dbát zvýšené pozornosti na zabezpečení. Data, která posíláte a sdílíte se svou bankou o účtu jsou šifrována, avšak opatrnost by měla být vždy zachována. Proto často banky nedoporučují se k internetovému bankovnictví přihlašovat z veřejně přístupných počítačů (kavárny, obchodní centra a podobně). Obvykle nemáte totiž přehled o bezpečnosti daného počítače, tudíž nemůžete mít přehled ani o bezpečnosti spojení s vaším účtem. Určitě je také důležité ověřovat pravost certifikátu, který je Vám nabízen k odsouhlasení. Vždy je vhodné před automatickým odklepnutím varovného okna prohlížeče pečlivě přečíst, co je v něm napsáno a vše si v klidu rozmyslet, než něco potvrdíte. Stěžejní je samozřejmě kvalitní heslo a jeho adekvátní uložení či zapamatování. Vždy je třeba heslo uchovávat na bezpečném místě, nebo nejlépe pouze ve své hlavě.O zabezpečení se samozřejmě také starají samotné banky. U řady z nich je vyžadován před odesláním transakce sms klíč, který přijde pouze na mobilní telefon, který je u dané banky k příslušnému účtu registrován. To pomáhá při zneužití přihlašovacích údajů třetí stranou, jelikož není možné toto telefonní číslo nikde jinde než na kamenné pobočce změnit. Tím se snaží banky dále chránit své klienty, usnadňovat jim jejich práci s internetovým bankovnictvím a zvyšovat bezpečnost a následnou důvěru jejich klientů. Jelikož právě díky internetovému bankovnictví šetří banky své prostředky a často i účty s internetovým bankovnictvím zvýhodňují před jinou formou komunikace s bankou.

Pokračovat na článek


Nákupy na internetu a možnost platby

Nakupování na internetu zažívá v naší zemi boom. Celá řada nových internetových obchodů otevírá otázku rizika placení na internetu. Platba kartou je moderní technologie, která šetří čas a náklady. U nás však stále dominuje dobírka, která není ani rychlá ani efektivní.Internetové obchody, takzvané e-shopy se rozrůstají jako houby po dešti.Prakticky každý student s dobrým nápadem, zajištěným odběratelem a znalostí programování může mít svůj vlastní e-shop. Někdy podle toho také vypadá kvalita těchto internetových obchodů, ale co je důležitější, obrat obchodů prostřednictvím internetu narůstá. A narůstá velice dynamicky.Hlavní přínos nakupování na internetu lidé vidí v úspoře času a často i penězjelikož díky vysoké konkurenci a celé řadě srovnávacích serverů je velice snadné najít výrobek u nejlevnějšího internetového obchodu během několika málo kliknutí. Úspora času je nesporná. Při placení se však velice často vracíme zpět k zásilkovému obchodu či placení v obchodě. Nejčastějším platebním prostředkem při nakupování na internetu je totiž stále dobře známá dobírka. Někdy se využívají platba v hotovosti při převzetí, či složitý a zdlouhavý převod na bankovní účet. Všechny tyto transakce jsou zastaralé a v moderním nakupování na internetu již nemají co dělat.Mnoho lidí, převážně střední a starší generace sice již začali věřit internetovému nakupování, ale použití platební karty je pro ně stále příliš rizikové. Platební kartu využívají při placení pouze zhruba 4% zákazníků. Obvykle jde o klienty, kteří platili za zboží v zahraničních obchodech a mají potřební znalosti a zkušenosti. Přitom není mnoho důvodů, proč by tomu mělo tak být a nakupování pomocí platební karty by mělo strašit většinu nakupujících. Stačí dodržovat základní pravidla a nakupovat v těch správných obchodech. V porovnání se zahraničím, kde je až 80% transakcí v e-shopech prováděno pomocí platební karty je vidět, jak jsme za moderním způsobem nakupování pozadu.Důvody jsou nasnadě. Především jde o psychiku nakupujících. Internetový obchod je stále riziko a web jako takový je plný nejrůznějších poplašných zpráv a hackerských útoků. Rozhodně se v očích laické veřejnosti netváří internet jako bezpečný přístav pro nakupování. Tento psychologicky problém bude asi ještě nějaký čas trvat, ale s osvětou je třeba začít již nyní. Především banky by měly začít své klienty informovat o možnostech a případných rizicích, která jsou s používáním platební karty na internetu spojena. Pro banku jde totiž o jeden z nejlevnějších způsobů placení, vše probíhá automaticky, ale na druhé straně nenesou tyto transakce takový výnos (i když s sebou nesou také provizní poplatky), jako třeba poplatky za výběr peněz z bankomatu pro platbu na dobírku. Problémem číslo jedna je tedy až neochota bank podílet se především na bezkontaktním platebním styku a malá informovanost lidí.Dalším problémem, tentokrát již ne na straně zákazníků, ale prodejců jsou vysoké náklady při zavádění elektronického platebního systému na web. Malý internetový obchod často neumožňuje platby kartou díky vysokým nákladům a provizním poplatkům, které ve spojení s nízkou marží malého obchodu, která konkuruje cenou, nemá šanci prosadit a ufinancovat.Průběh nákupu na internetuŘada lidí má obavy z faktického nákupu na internetu. Bojí se zneužití údajů, nevědí, co přesně k nákupu potřebují a podobně. Vše je ale velice jasné. Nejprve je samozřejmě nutné mít kartu uzpůsobenou nákupům na internetu. Je třeba se domluvit v bance a tuto možnost povolit, pokud tomu tak není v základním nastavení karty. Při platbě kartou za zboží na internetu pak jednoduše zadáte číslo karty, datum expirace, jméno na kartě a kontrolní kód ze zadní strany karty. Jde o třímístné číslo, které slouží k autorizaci karty. Při moderním nákupu je důležité, aby celý nákup probíhal pomocí zabezpečené technologie 3D Secure. Jde o to, že obchodník se vůbec nedostane s vašimi údaji do kontaktu.U seriózních obchodníků je využíván protokol SSLV adresním řádku ho poznáte tak, že místo http:// je uvedeno https://. Pokud tedy platíte kartou, vždy využívejte modul 3D Secure. Jde o vaši ochranu a obchodník se k vašim údajům vůbec nedostane. Transakce proběhne okamžitě po zadání, takže na svém účtu vidíte, kolik si daný obchod strhnul (tato částka samozřejmě musí odpovídat údajům v objednávce). Stěžejní je tedy pro nákup číslo karty, expirace karty, jméno na kartě a bezpečnostní kód. Tyto informace chraňte, jak jen to je možné. Při platbě v obchodě nepouštějte kartu z dohledu, nenechte pracovníka v restauraci odejít s vaší kartou a podobně. Pro zneužití karty totiž postačí údaje, které jsou na kartě uvedené. Dále je vhodné nastavit v internetovém bankovnictví, případně přímo v bance limit, který bude s internetovým nákupem kartou přímo spojen. V případě zneužití tak přijdete maximálně o svůj limit, který si nastavíte. Navíc, pokud informujete banku o neautorizované transakci, ta by měla okamžitě tento převod stornovat a peníze vám na váš účet vrátit. Sledujte proto výpis ze svého účtu pravidelně, ať víte, co se vám tam děje. Navíc chraňte svůj počítač. Vhodný antivirus, antispyware a především přemýšlejte, když vám například přijde podvodný email, takzvaný phishing, který po vás vyžaduje číslo karty a PIN například. Banky nikdy takové emaily neposílají, takže na ně také nikdy nereagujte.

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Mix

Bez zásahu politiků se prý světové kapitálové trhy neuzdraví

Dění na světových kapitálových trzích zřejmě míří do červených zítřků, tedy míněno znaménkem ztrát. Pokud se něco nestane, lze prý čekat dramatické propady. Pregnantně to investorům vysvětlil šéf firmy Traxis Partners, která se zabývá investičním poradenstvím v rozhovoru pro agenturu Bloomberg, Barton Biggs."...propadneme se do druhé recese a akcie klesnou o dalších 20 procent..."Fragmenty z něj ocitoval server Patria.cz. „Trhy dávají vládám znamení, že pokud něco neudělají, propadneme se do druhé recese a akcie klesnou o dalších 20 procent,“ prohlásil investiční poradce. Zatím ale nic podle něj neukazuje, že ani na takovou hrozbu vlády světových ekonomik mají připravený plán a že tudíž budou něco dělat.„Podle mého názoru jde o celkem střízlivý odhad současné situace. Trh je napjatý, výnosy státních dluhopisů zemí PIIGS jsou stále neudržitelně vysoko a čas plyne,“ doplnil názor šéf analytiků společnosti Cyrrus Marek Hatlapatka. Podle něj trh musí vidět další akci, jednotnost a odhodlání politiků dělat jasná opatření a bolestivá opatření. Tržní ocenění je sice relativně nízko, ale nejistota jej může, i když třeba jen na čas, lehce posunout ještě výrazně níže.Svět investic se s největší pravděpodobností řítí do rychlého střídání vzestupů a pádůPodle Biggse je jediným investičním doporučením v současné chvíli to, aby měli hotovost, ani zlato prý není tou pověstnou jistotou, kterou investoři hledají. Investor za atraktivní nyní nepovažuje ani rozvíjející se trhy, které jsou sice potenciálně skvělou dvojitou hrou, ale i u nich je podmínkou pro vstup to, že dojde k nějakému rozhodnému kroku ze stran vlád.Mezi řádky přeloženo jde o to, že svět investic se s největší pravděpodobností řítí do rychlého střídání vzestupů a pádů cenjednotlivých investic. „Obávám se, že se budeme i nadále pohybovat v cyklech, v rámci nichž vždy dojde k nějaké dočasné stabilizaci a následně opět poroste nervozita investorů,“ potvrdil domněnku Marek Hatlapatka. Podle něj:Globální ekonomika není v dobré kondici a situace v Evropě může vše výrazně zhoršit.A vzhledem k tomu, že v Evropě neexistuje žádné elegantní, trvalé a zároveň bezbolestné řešení současné situace, může akciové trhy tato situace provázet i delší dobu. „Klíčové bude to, jak se eurozóna vypořádá s Řeckem a v této souvislosti jakédopady to bude mít na evropský bankovní sektor,“ upřesnil šéf analytiků Cyrrusu.Přestože názor investičních expertů na to, že svět už dávno přešel práh další krize, je znám, dění na straně odpovědných politiků zatím nic krizovému scénáři nenasvědčuje. Jenže to neznamená, že se nic neděje.Ekonomové se sice zatím rozcházejí v tom, zda v krizi můžeme dostatečně čelit všem negativním projevům, nebo zda vůbec můžeme ještě rozjezd krize zastavit, ale je prý nutné si uvědomit, jaké nástroje můžeme využít a nasadit je případně proti spuštění krize.Vyřeší případnou další krizi tištění nových peněz?A tady se zase mínění expertů rozchází. Zatímco jedni žádají nový tisk peněz a podporu centrálních bank v podobě adekvátního snížení úrokových sazeb, druzí stále více prosazují splacení dluhů, tudíž de facto krachy předlužených států. Samotný Biggs je zastáncem monetární podpory rozjezdu „dobré nálady“ na trzích.Co se týká českého trhu, ten bude podle mínění ekonomů, ve vleku zahraničního dění. „Lze čekat poměrně velkou volatilitu kvůli nejistotám v bankovním sektoru a značnému podílu finančních titulů v indexu PX,“ řekl Marek Hatlapatka. Podle něj lze ale na druhou stranu čekat, že investoři si budou stále více uvědomovat, že český trh nabízí několik více než zajímavých dividendových titulů, které jsou navíc momentálně velmi nízko oceněny.

Pokračovat na článek


Náhrada škody za úraz na chodníku. Na čí straně je zákon?

Zmíněný zákon o pozemních komunikacích neukládá přímo majitelům chodníků, aby je uklízeli. Přenáší na ně pouze odpovědnost z případné škody, ale jen v případě, …„pokud se neprokáže, že nebylo v mezích jeho možností tuto závadu odstranit, u závady způsobené povětrnostními situacemi a jejich důsledky takovou závadu zmírnit, ani na ni předepsaným způsobem upozornit.“Zákon namísto toho, aby chránil chodce, jako by už předem dával obcím možnost, aby si našly alibi a vyhnuly se odpovědnosti. Možná je to tím, že sám navrhovatel „chodníkové novely“ senátor Jaroslav Kubera nejednou řekl, že jejím účelem je především zbavit odpovědnosti za chodníky majitele přilehlých nemovitostí.Převážná většina obcí si alibi hledá velmi úspěšně. Oznámily, že na úklid chodníků nemají dost peněz a proto to není „v mezích jejich možností“. Některé vydaly seznam ulic, kde se prostě uklízet nebude, a tím „upozornily“ občany. Další vztyčily výstražné cedule nebo natáhly pruhované pásky, aby „zmírnily závady“.Jen málokde se pokusili hledat alternativní řešení, přesto že se jich nabízí hned celá řada. Obec může prostě slušně požádat majitele přilehlých nemovitostí, aby chodník uklízeli jako dosud, a jako kompenzaci jim poskytnou posypové prostředky, nářadí, přispět nějakou finanční náhradou. Dalším řešením, které doporučilo i Ministerstvo práce a sociálních věcí, je využít k úklidu chodníků nezaměstnaných, případně zapojit i práceschopné příjemce jiných sociálních dávek.Krajním řešením může být zvýšení daní z nemovitostí, aby byly na úklid peníze, což paradoxně doporučil sám ochránce vlastníků nemovitostí senátor Kubera. Vstřícnější by však možná bylo naopak snížit daň z nemovitosti těm vlastníkům, kteří se zaváží v zimě chodníky uklízet.Nepodléhejte sentimentuChodníková novela se obrátila především proti chodcům. Chodníky jsou v mnohem horším stavu, než když je na své náklady udržovali majitelé přilehlých nemovitostí. Pokud se chodec na chodníku zraní, musí obec uznat, že bylo v jejích silách chodník udržovat, ale že to přesto neudělala. Když to radní neuznají, poškozenému nezbude než se soudit.Jenže to některým lidem připadá nevhodné a problém bývá i v tom, že nevědí, kolik by měli požadovat. Například Česká pojišťovna vyplácí za průměrnou škodu při úrazu vzniklém pádem na neupraveném chodníku 9 000 Kč, Kooperativa 16 000 Kč, ale to nemusí kompenzovat zdaleka všechno.Poškozený může požadovat kompenzaci na dobu, kdy jste museli být kvůli zranění v pracovní neschopnosti, a to ve výši průměrné mzdy za dny, kdy nebudete pobírat žádnou nemocenskou a pak ve výši rozdílu mezi nemocenskou a průměrnou mzdou v ostatních dnech. Podnikatel může požadovat ušlý zisk za dobu, kdy nemohl podnikat, případně kompenzaci nákladů, které mu tím vznikly.Dále je možné požadovat náhradu nákladů léčení, například dojíždění na rehabilitaci, náklady na pořízení zdravotních pomůcek, také kompenzaci bolestného, případně ztíženého společenského uplatnění. Lze uplatnit nárok i za majetkovou škodu, pokud jste si při pádu poškodili oděv, rozbili hodinky, mobil, notebook nebo brýle.Ale připravte se na to, že budete-li chtít uplatit nárok na odškodění za úraz na neuklizeném chodníku, zákon nebude zrovna na vaší straně a budete muset svůj nárok prokázat. Dočtete se, že nejlepší je pořídit okamžitě fotodokumentaci chodníku, na kterém jste upadli, a sehnat si svědky, kteří by vám případně svědčili u soudu.Jenže to se dobře říká. Když pak dojde k vážnější nehodě, většinou jste ochromeni bolestí a staráte se, jak si co nejdříve zajistit lékařské ošetření. Vůbec vás nenapadne fotit chodník a shánět svědky, takže pak ani nemáte čím svůj nárok prokázat. Nezbývá než se spolehnout, že radnice váš nárok uzná.

Pokračovat na článek


Nejčastější podvody internetových obchodů

 Také vás nadzvedávají ze židle informace ČOI o tom, kolik zkoumaných internetových obchodů mělo něco v nepořádku? Podobné informace je často nutné brát s rezervou – může se jednat jen o drobné nedostatky. Jsou však i obchody, které své zákazníky podvádějí soustavně.Zboží máme skladem – ihned k dodáníTaké jste se už setkali s tím, že jste nakupovali v internetovém obchodě, který měl vámi požadované zboží označeno jako skladem, ačkoliv jeho konkurenti čekají na naskladnění? Kdo by potom chtěl čekat, když by mohl mít svůj vysněný produkt doma doslova za pár dní. A právě informace o skladové dostupnosti je jedna z celé řady fint, které internetové obchody využívají k tomu, aby si zákazníka naklonily na svou stranu. Z jednoho pohledu je to od nich velice krátkozraké, ovšem na druhou stranu mnoho zákazníků zkrátka počká, protože u jiného obchodu by je čekalo to samé.Platba předem? Jak kdyAčkoliv mnozí varují před platbou předem a doporučují dobírku, určitě to není z hlediska bezpečnosti nijak lepší možnost. Danou zásilku vám na poště vydají až poté, co ji zaplatíte. A jakmile zjistíte, že vám nepřišlo zboží, které jste si objednali, peníze jsou již na cestě k prodávajícímu. Častým nešvarem plateb předem je však to, že jdou ruku v ruce s předchozím podvodem ohledně skladových zásob.Jelikož má daný internetový obchod vaše peníze již u sebe, jenom málokdy se rozhodnete pro zrušení objednávky. Navíc daný obchod často namítá, že zboží již bylo odesláno, a tak na navrácení musíte čekat až do doby, kdy se daná zásilka vrátí zpět. A někdy může být drzost obchodů až taková, že vám z peněz ještě ukrojí poštovné – a to i přesto, že chyba rozhodně není na vaší straně.Pokud provozujete vlastní internetový obchod, je dobré si dát na tyto nešvary velký pozor. Jak praví známé přísloví: „Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne.“ Dříve nebo později se toto chování proti nepoctivým obchodům obrátí.Pojďme na těžší kalibrPříklady, které jsme si představili, jsou sice na jednu stranu podvodným jednáním, ale zákazník se nedostane do situace, kdy by o všechny peníze skutečně přišel. Bohužel poslední zprávy naznačují, že vzhledem k jednoduchosti založení vlastního internetového obchodu počet skutečných podvodníků, jejichž cílem je jen okrást vás o peníze, stále přibývá.Bohužel tomu často nahrávají i sami poškození, kteří v mnohých případech nejdou danou věc nahlásit, jelikož věří v neschopnost policie a také v to, že škoda pod 5 000 Kč je pouze přestupkem. V rámci trestního řízení se ovšem jednotlivé škody sčítají, a mnozí podvodníci skrytí za internetovým obchodem rozhodně nerealizují pouze jediný podvod.Důvěřuj, ale prověřujPokud máte obavu, že jste na podvodný internetový obchod narazili, je dobré si ověřit základní informace. V první řadě by měly být na webu uvedeny kontaktní údaje včetně IČ firmy, které si lze ověřit v obchodním nebo živnostenském rejstříku. Dále by měl být k dispozici funkční telefonní kontakt, a možnosti plateb na dobírku. Důležitá je však i cena – extrémně nízké ceny také mohou být znakem podvodu. Zvláště například u elektroniky a výpočetní techniky, kde se marže pohybují v jednotkách procent. Sleva 10% z běžných cen tak rozhodně není standardní.Dobírka vás nezachráníAni pokud si zboží objednáte na dobírku, nejste zachráněni. Kdo vás chce okrást, ten vás zkrátka okrade. Stačí, aby vám do krabice dal místo nové televize za několik desítek tisíc starou a nefunkční krabici za několik set korun. Jakmile ji otevřete, peníze jsou již na cestě k podvodníkovi. A právě podvody se zbožím patří mezi ty nejčastější věci, kterých se mnozí podvodníci stále častěji dopouštějí.Množství podvodů internetových obchodů bude dále růstSpolečně s růstem počtu spotřebitelů připojených k internetu a počítačové gramotnosti lze očekávat nejen nárůst nákupů uskutečněných prostřednictvím internetových obchodů, ale i počtu podvodníků.Toho si je vědoma i Česká obchodní inspekce, která stupňuje svou snahu o kontroly v této oblasti. Ačkoliv uvádíme, že je třeba brát podobné informace trochu s rezervou, dosavadní výsledky se jeví jako poměrně alarmující: podle tiskové zprávy E-shopy 2012: Nekalé obchodní praktiky vedou z února letošního roku zjistila inspekce pochybení u více než 80% v minulém roce kontrolovaných internetových obchodů.

Pokračovat na článek


Zápočet není jen školní záležitost

Na vysokých školách tento výraz studenti nepochybně znají a docela se jim z něj ježí vlasy na hlavě. Oproti zkoušce, která má nejméně 3 termíny a dá se tak párkrát vyzkoušet, je zápočet jednorázový. To se týká i podnikatelského zápočtu. Ale trochu jinak.Pravidla zápočtuZapočítat si pohledávku vůči svému závazku, by měl zvládnout každý. Podstatnou skutečností podle zákona je, že svůj závazek si nemohu na někoho převést bez souhlasu věřitele, ale pohledávku ano. Je to pochopitelné. Když někdo dluží, určitě by rád tento dluh předal bezdomovci za malou, nejlépe pivní či párkovou odměnu. Jenomže to nejde. Dlužník se svých dluhů takto nezbaví. Naopak ale může postoupit svoji pohledávku.Nejen dluhyPohledávky se postupují z různých důvodů.Některé proto, že by jejich vymáhání stálo nemalé prostředky a zároveň zbytečný čas. Věřitel také často nemá povahu na tvrdší vymáhání a raději tedy oželí nějaké to procento a zbaví se za pár korun svých peněz. Prodat pohledávku jde tak se slevou 20 a více procent. Běžných je 50 % z pohledávky, takže prodělek může být značný. Postoupení pohledávky ale nemusí být jen neuhrazení dluhu.Podnikatelské postoupeníPozor na stav, kdy si podnikatelé nebo jiné osoby vzájemně plní nějakou prací nebo zbožím. Máme sice peníze, ale barter neboli zboží za zboží jako obchodní praktika zdaleka neřekl poslední slovo. Ostatně při různých situacích jsme jistě barter zažili sami. Ať to byla výměna kuliček na hřišti nebo třeba knih ve škole nebo bezplatná výměna zkušeností. Když se takto dohodnou dva řemeslníci, pak je výměna neboli zápočet docela prospěšný. Na jedné straně je nějaký objem práce, třeba posekání zahrady a na druhé třeba vysazení stromků. Vyměnit si můžeme opravu potrubí za menší stavbu nebo auto za auto. A tady je potřeba dávat pozor.Daňové záležitostiBarter není nedaňový. I když žádné peníze neprojdou účtem, přesto se  barter objeví v účetnictví. Někdo může samozřejmě zkusit nevystavit žádnou fakturu oproti protislužbě a vystavení faktury zase jemu. Ale Daňová správa by toto považovala za daňový únik a do příjmů i výdajů by toto zařadila. Ten, kdo vede účetní evidenci by si jen zvýšil obrat, ale paušální daň by mohla zavinit problém. Vyšší příjem znamená také vyšší daň. Proto, i když si někdo vymění službu nebo zboží, musí toto uvést do účetnictví.Výhody barteruHlavní výhodou výměny je to, že se nemusejí vzájemně posílat prostředky. Tak se na účtu ani neobjeví, ani není odepsaná nějaká částka. Obě strany, pokud si práce řádně odvedou, si tak nemohou nic dlužit. Dohoda o barteru také nemusí být písemná, takže stačí se jen řádně domluvit, provést služby a na stejnou částku si z ruky do ruky předat faktury. Bez faktur by to nebylo dobré. Pokuty a následné sankce berňáku by tento barter prodražily a znevýhodnily. Proto si klidně můžete sjednat službu za službu nebo zboží za zboží, ale jde o daňové plnění v každém případě, i když není spojeno s finančním krytím.    

Pokračovat na článek


Zaručí placené studium na vysoké škole vyšší úroveň vzdělání?

Vysoké školství v České republice potřebuje nový impuls. Školné by jím bezesporu mohlo být, ale rozhodně je nutné danou problematiku detailně zpracovat. Výše školného na vysoké škole a jeho forma jsou tím nejsnazším. Důležité je nastavit parametry, stipendia a další možnosti, aby bylo vysokoškolské vzdělání stále dobře přístupné, avšak pouze těm, kteří o něj mají skutečný zájem.Dnešní doba je velice nakloněna vysokoškolskému studiu.Dnešní maturitní ročníky mají prakticky neomezené možnosti ve výběru vysokoškolského studia dle svých nejsilnějších stránek. Avšak často je situace i opačná, že volí studenti cestu nejmenšího odporu a po maturitě zamíří na takovou vysokou školu, kde budou moci dále trávit studentská léta, avšak v budoucnu s využitím studovaného oboru spíše nepočítají. To je problém řady dnešních vysokoškoláků. Již nyní vědí, že znalosti, které na vysoké škole získají nebudou uplatňovat v praxi, ale pouze díky získanému titulu budou mít větší vstupní pracovní „renomé“. Na druhou stranu vysokoškolské vzdělaní nikdy není na škodu. Situace v podobě podpory vysokého školství je bezesporu velmi chvályhodná, avšak důležité je nezapomínat na kvalitativní stránku věci. Kvantita nesmí předbíhat před kvalitou. A to je nejspíše problém dnešního školství. Je tento přístup pro zemi jako takovou prospěšný? Navíc celkové výhody ze studentského života často rozhodují ve prospěch studia i bez zjevného zájmu skutečně školu dokončit. Výhody studentů jsou z pohledu daňových slev, ubytovacích stipendií a sociálních výhod více než lákavé a bohatě nahradí platbu 500 Kč za přihlášku na vysokou školu, kterou si student může předkládat třeba i několik let po sobě. Navíc v případě nějaké „lehčí“ školy může velice snadno uspět i studiem a tento status si držet řadu let bez velikých problémů. Jsou pak takový studenti pro společnost prospěšní?Jak by celý systém vypadal v případě placeného studia a ne jako nyní v systému dotování studentů? Nacházeli by studenti větší uplatnění? Vážili by si vysokoškolského studia a poctivě pracovali na svém vzdělání? Zlepšil by se přístup univerzit a úroveň vzdělání? Prvotní myšlenka a odpověď je bezesporu ano. Avšak je nutné celý systém dokonale promyslet a dostatečně nastavit parametry. Jenom stanovení samotné výše školného by byla velmi hrubým nástřelem a teprve čas by asi ukázal, jaká výše platby je nejoptimálnější.Přínosy placené vysoké školyPrvním přínosem by určitě bylo to, že na vysokou školu by se nehlásil každý „maturant“, ale opravdu pouze ti, kteří mají zájem o další vzdělání, které jim pomůže v budoucím zaměstnání. Rozhodně by se zkvalitnil i přístup škol, které by konečně mohly fungovat na tolik omílaném zákaznickém přístupu a mohly by studentům nabízet lepší práci v hodinách, interaktivní výuku, menší počet žáků ve třídě a od toho odvislé větší nasazení každého z nich při daném předmětu. Přínos školného by tedy rázem byl v relativně nižším počtu zájemců o vysokoškolské studium, ale rozhodně by se navýšil procentní podíl úspěšných uchazečů ku počtu přijatých. Každý vysokoškolák by chtěl školu zdárně a v termínu dokončit. Samozřejmě je nutné placené školné doplnit stipendijními programy pro zájemce, kteří by si placení školného nemohli dovolit, avšak díky svým mimořádným znalostem a výsledkům by jim školné bylo propláceno univerzitou či přímo státem. Tato stipendia by pak byla motivací i pro běžné studenty, jak si „snadno“ přivydělat a kvalita znalostí by rozhodně stoupala. Samozřejmě kvalita znalostí je odvislá od náročnosti požadavků, které jsou ze strany univerzity předkládány. V současnosti je situace na řadě škol taková, že se snaží zbytečně své studenty nevyhazovat, jelikož každý jeden student přináší škole dané tabulkové peníze, tudíž by byla sama proti sobě. Takový přístup je krajně nevyhovující a doufejme, že není tím hlavním, o co na vysokých školách u nás jde. Při zavedení školného by tedy měla rámcově stoupnout kvalita výuky. Vysokoškolští absolventi by pak již skutečně vždy představovali elitu národa a kvalitně edukované pracovníky připravené se zařadit do pracovního procesu právě v oboru, který 3 či 5 let studovali. Stávali by se z nich odborníci a vysoké školy by tak plnily svůj hlavní úkol.Jiný pohled na placení školnéhoV současnosti se tedy přetřásá myšlenka zavedení školného, které budou platit studenti vysokých škol. Avšak již v současnosti je vysoká škola zpoplatněna. Pomineme-li samozřejmě náklady obětované příležitosti a další náklady spojené se studiem (ubytovaní, skripta, stravování, doprava). Avšak na druhé straně se platí vysoké školství u nás z daní. Takže již nyní je zpoplatněno, avšak plošně, ode všech daňových poplatníků, kteří odvádějí do státní poklady peníze. Jde o neefektivní způsob a také samozřejmě způsobe velmi nepřehledný. Studium na vysoké škola tak platí každý místo těch, které ho skutečně využívají. Zavedením školného by se tak toto netransparentní dotování škol přesunulo do roviny velice jasné a přehledné. Efektivita by samozřejmě vzrostla s ohledem na přímou vazbu peněz od studenta ke škole bez dalších úředníků a úřadů, které musí samozřejmě také někdo financovat, takže i zde se zbytečně ztrácí peníze na vzdělání.Růst konkurence na straně škol i studentůZavedení školného by rozhodně přispělo ke vzrůstu konkurence. Každý student by velmi dobře vybíral, kam půjde studovat. Kvalita školy, výuky a vybavení by určitě hrála významnou roli. První myšlenky by se neupínaly na snadnost přijímacích zkoušek či studia, ale na adekvátnosti protihodnoty vzhledem k platbě školného. I školy by samozřejmě bojovaly o studenty a snažily by se jim vytvořit nejlepší možné podmínky a zajímavé studijní plány. Zodpovědné studium ze strany studentů je pak samozřejmostí, jelikož motivace opřená o platbu a nutnost platby, by rozhodně přinesla více efektivity a zájmu z obou stran.Snížení dostupnosti zavedením školnéhoŘada lidí argumentuje tím, že zavedení školného znepřístupní vzdělání celé řadě lidí. Avšak v konečném důsledku tento argument je naprosto mylný. Už jen samotné stipendijní programy pro studenty, kteří mají o téma zájem, dokáží se mu více věnovat a díky tomu mít dobré výsledky, tedy i stipendium, pomůže prakticky každému. Prospěchová stipendia by zkrátka pomohla i tento problém řešit. Určitá forma sociálních stipendií by také určitě pomohla. Navíc se koketuje i s myšlenkou odložení platby pomocí studentských půjček. Jasná pravidla a jasné splácení by umožnily studentům vzít si půjčku na financování svého studia a s jejím splácením začít až po absolvování a nalezení zaměstnání. Stát by navíc takovou půjčku mohl určitým způsobem zvýhodnit, aby nebyla krajně nevhodná a vyřešit tím tolik zdůrazňovaný problém snížení dostupnosti vzdělání. Každý by měl jednoduše na výběr.

Pokračovat na článek


Bydlení pro seniory

Ve stáří velmi často bývá nahrazována vana sprchovým koutem. Koupel ve vaně je však účinným rehabilitačním prostředkem, dokáže pomoci při léčbě pohybového aparátu a to vše v pohodlí domova. Proto byla vynalezena speciální vana s dvířky, která je bezpečná pro vstup do vany i výstup z ní. Senior nemusí tedy překonávat jakoukoli bariéru. Riziko pádu je v tomto případě minimální. Dvířka jsou vodotěsně izolována a je na ně až doživotní záruka. Dále je ve vaně instalována dvojitá výpusť, díky níž je záležitost vypuštění vany opravdu okamžikem. Tyto speciální vany mají také zabudované sedátko, nebudete si tedy muset namáhavě lehat do vany a po koupeli se s obtížemi zvedat. Tyto modely jsou asi 90 centimetrů vysoké.Koupelnová madlaDalším bezpečným opatřením je zabudování koupelnových madel. Není příliš vhodné se opírat při chůzi po koupelně například o umyvadla nebo závěsné skříňky, které se pod tíhou těla můžou časem uvolnit a spadnout. Z tohoto důvodu jsou madla nejčastěji instalována právě v okolí umyvadla, vany či toalety.Protiskluzová podlahaZcela nezbytné je protiskluzové ošetření podlahy. Speciální povrchy podlahových krytin nabízejí všichni prodejci koupelnového vybavení. Nezapomínáme též na protiskluzovou úpravu vnitřku vany či sprchového koutu. Vanu můžeme vybavit speciálními protiskluzovými podložkami s masážním efektem. Tyto podložky mají na spodní straně přísavky a nejsou finančně nákladné.Sprchová toaletaIdeálním nástrojem tělesné hygieny pro seniory jsou sprchové toalety, které ošetří vykonání potřeby bez zbytečného pohybu. Tento model spojuje funkci toalety a bidetu a nabízí možnost pohodlného ovládání všech funkcí pomocí dálkového ovladače nebo integrovaných tlačítek. Tyto toalety automaticky spustí proud teplé vody a následně je zapojen vestavěný fén. Toaleta se splachuje a čistí se sama. Některé modely jsou navíc vybaveny „lady sprchou“ pro intimní dámskou hygienu.LožniceV bytě jsou však i ostatní místnosti, kde se senioři můžou lehce a rychle zranit. Jednou z nich je pokoj, ve kterém strávíme téměř třetinu svého života – tedy ložnice.PostelKvalitní postel je důležitá především ve stáří. Měla by být o něco vyšší než klasická, ale zase ne o moc, aby se z ní pohodlně vstávalo. Senioři, kteří jsou dlouhodobě odkázáni na lůžko, ocení také polohovatelné rošty s kvalitními matracemi, jež napomáhají uvolnění a regeneraci páteře. Pomocníkem při vstávání z postele může být také opora s protiskluzovým madlem. Jednoduše ji lze vsunout pod matraci a nechat koukat pouze madlo, o které se senioři mohou opřít.NábytekNejen v ložnici, ale i v celém bytě, by nemělo být příliš mnoho nábytku, aby nepřekážel a dalo se kolem něj pohodlně procházet. Lepší než klasické skříně jsou skříně vestavěné s posuvnými dveřmi, které zabírají méně prostoru a nemůže se stát, že se zraníte o hranu nábytku. Předměty, které senior často používá, by se neměly umísťovat do horních polic, aby nehrozilo nebezpečí upadnutí při snaze o sundání věcí z police.Obývací pokoj s kuchyníPropojení obývacího pokoje s kuchyní je nejen praktičtější, ale také v souladu s trendy moderních domácností. Zde bychom měli dbát na to, aby skříňky nebyly umístěny příliš vysoko. Musíme však brát na vědomí, že příliš časté ohýbání může způsobit starším lidem obtíže.Dveře a schodištěKladem pro seniora může být odstranění většiny interiérových dveří. Ty, které ponecháme, by neměly však být užší než 80 centimetrů, jen tak se senior do místnosti dostane, kdyby byl náhodou upoután na invalidní vozík. Vyskytuje-li se v domácnosti schodiště, nesmíme zapomínat na velice důležitou věc, která ke schodišti náleží, a to je stabilní zábradlí, o které se senior může podepřít a přidržet se ho. Není však vhodné schodiště točivé. Při chůzi po tomto schodišti se seniorovi může zamotat hlava a snadno by mohl upadnout.Kuchyňská linkaCo se týče kuchyňské linky, bude pohodlnější, když pracovní desku umístíme níž, než je obvyklé, aby se pokrmy daly připravovat vsedě. Ze stejné výšky by se měly dát obsluhovat zásuvky. Místo standardní výšky 20 centimetrů umístěte zásuvky do výšky 50 až 60 centimetrů.

Pokračovat na článek


Sliby cestovní kanceláře. Reklamace dovolené či zájezdu

Nevydařený zájezd – co s tím? Určitě jde o velice nepříjemnou událost. Pokažený zájezd a jeho reklamace. Víte, na co máte právo? Kolik můžete získat peněz zpět? Nebojte se u cestovní kanceláře reklamovat zájezd a domáhat se svých práv.Blíží se čas letních dovolených a odpočinku. Prázdniny dětí jsou obvykle jasným signálem k tomu, vyjet někam na dovolenou. Nejlépe bez starostí a k moři. To splňují především zájezdy cestovních kanceláří do nejrůznějších destinací ať už letecky či autobusem. Kouzlo těchto zájezdů tkví v jednoduchosti jejich koupě, bezstarostnosti celého pobytu a zajištění veškerých detailů zájezdu prostřednictvím cestovní kanceláře. Na vás je pouze nastoupit v určený den do letadla či autobusu a nechat starosti na poskytovateli zájezdu. Jak se ale bránit, když není vše, tak jak má. Co když zájezd vůbec neproběhne? Co když se podstatně liší poskytované informace a skutečnost? Nenechte se odradit a domáhejte se svých práv.Na podání reklamace máte tři měsíce od skončení zájezdu. Vždy se ale snažte řešit situaci co možná nejdříve. Je tak možné lépe argumentovat a lépe nepravdivé skutečnosti doložit.Na dovolenéNejčastěji dochází k řešení problémů přímo na dovolené. V katalogu jste viděli naprosto odlišné ubytování, zaplatili jste za výhled na moře a dostupný bazén. Není tomu ve skutečnosti tak?Obraťte se na vašeho delegáta v místě pobytu. Sepište jednoduchou reklamaci, do které uvedete vaše jméno, kontaktní údaje, předmět reklamace, požadavek na vyřízení dané skutečnosti, údaje o delegátovi, datum sepsání a podpis váš a delegáta. Je vhodné podložit takovou reklamaci ještě informacemi svědků s kontaktem na ně či pořízení fotografií skutečností, které jsou v rozporu s podepsanou smlouvou. Někdy se stává, že delegát nechce situaci řešit a dokonce ani podepsat reklamační protokol. Zde je pochybení jasně na jeho straně. Dožadujte se podepsání daných skutečností. Pokud přesto delegát není ochoten reklamační protokol podepsat, kontaktujte přímo cestovní kancelář, či po příjezdu zpět domů informujte cestovní kancelář o daných skutečnostech a oficiálně si na delegáta stěžujte. Jeho povinností by totiž mělo být, neprodleně nedostatky odstranit. Cestovní kancelář má za povinnost, respektive vy máte právo na náhradní řešení. Jde o to, že pokud není možné uskutečnit zájezd podle předem dohodnutých podmínek a dojde tím ke snížení kvality poskytovaných služeb oproti předem sjednaným, je klient cestovní kanceláře oprávněn získat rozdíl v ceně mezi skutečností a „slíbeným“ standardem, který klient původně zaplatil. Pokud se nechcete smířit s nižší kvalitou zájezdu, můžete náhradní řešení odmítnout. Cestovní kancelář pak musí zajistit návrat zpět domů včetně zajištění základních služeb. Následně můžete žádat zpět částku, kterou jste zaplatili sníženou o náklady, které byly cestovní kanceláří prokazatelně vynaloženy na zajištění základních služeb. Tato cesta obvykle nepřináší příliš úspor a vrácená částka může být podstatně nižší, než původní cena zájezdu, jelikož cesta domů a jídlo může být aktuálně hodnocena vzhledem k akutnosti problému podstatně na vyšší úrovni.

Pokračovat na článek


Sázkové kanceláře řeší arbitráže vůči ČR kvůli solárním elektrárnám

Pokud by měl český stát věřit názoru bookmakerů sázkových kanceláří v tom, kdo vyhraje arbitráže kvůli změnám daňových pravidel pro solární byznys, už teď by prohrával. A nejde přitom o žádné malé částky.Sázkové kanceláře řeší arbitráže vůči ČR kvůli solárním elektrárnám: ČR prohrajeJeště v roce 2010 se nad českou státní kasou stahovala mračna kvůli žalobám solárních investorů, jejíž hodnota se pohybovala okolo 260 miliard korun. Nynější balík žalob proti českému státu je oceněn na pět miliard korun. Zdá se ale, že sázkové kanceláře výhru českého státu nevnímají jako reálnou. Objevují se totiž sázkové kurzy, které nabízejí výhru 2 : 1, pokud si lidé vsadí na prohru českého státu. Investoři do solárních elektráren mu vytýkají, že změnil nečekaně pravidla hry a v říjnu 2010 zvýšil daň ze solární energie na 26 procent. Investoři žádají po státu odškodnění také za to, že skončila finanční podpora velkých solárních elektráren vybudovaných na volné ploše a za to, že Energetický regulační úřad výrazně snížil výkupní ceny za elektřinu ze solárních zdrojů. Faktem ale zůstává, že takzvaný solární odvod je omezen zákonem na tři roky a podle mínění politiků jen vrací pravidla do původních mantinelů.Zatímco média se předhánějí v identifikaci firem, která žalují český stát, položil server Uspořím.cz otázku ekonomům na to, jak může ovlivnit suma případných proher v arbitrážním řízení cenu elektrické energie. „Očekávám, že v tomto případě, který nastiňujete by mohlo dojít ke změně cen elektřiny na domácím trhu, ale očekávám, že by šlo spíše až o budoucnost,“ řekl analytik Atlantiku FT Milan Vaníček. Podle něj nelze dneska stanovit přesný rozsah či vyčíslit cenové rozpětí změn, protože není známa hlavní proměnná – celková částka, kterou bude muset ČR zaplatit. Analytici také soudí, že ve sporech s fotovoltaickými společnostmi nebude Česká republika rozhodně jen na straně poražených.

Pokračovat na článek


Uložit peníze na dům zlepšení

Úspora peněz na projekty, pro domácí kutily je snadné, když si uvědomíte úspory domova zlepšení jsou především vidět ve výběru a typu dodavatelů si najmete. Typicky se jedná o práce, poplatek se vám platit za vykonané práce, která se liší od rozumné pobuřující. Se vyplatí nakupovat zejména pro úspory domácí kutily. Ve skutečnosti jste asi investovat peníze do zvelebení domova, aby peníze na zadní straně budoucího domova prodej. Ve většině případů pro domácí kutily se opravdu vyplatí, takže pokud úspory domů zlepšení promítne do zvýšení prodeje a cent ukládal je cent vydělal pak budete mít větší úspory domů zlepšení po všem. Takže to, co je nejlepší způsob, jak šetřit a vidět spoustu úspor domácí kutily? Podívejte se, jak jsme zdobené našeho rozpočtu a viděl naše vlastní úspory domů zlepšení: 1) Zjistěte, co je nejdůležitější. Design reálný plán a dělat to, co je prioritou první. Například, pokud chcete vysoce kvalitní kapesní dveře, můžete rozpočet nižší cenu vinylové podlahy vs tvrdého dřeva, nebo naopak. Vždy rozpočtu na to, co opravdu chcete nejvíce, jako první. 2) Kosmetické změny jsou velmi přijatelné a aby k obrovské úspory domácí kutily. Například, změníte-li místnost barvy je jednoduchá a levná barvou vs pomocí třešeň dřevěné obložení s zapuštěné osvětlení. 3) osvětlení, osvětlení, osvětlení, to dělá obrovský rozdíl. Objednal jsem si 400,00 dolarů závěsné svítidlo pro místnosti, a vypadá to naprosto moderní a cool. Že jeden 400,00 dolarů světlo z obývací prostor vypadat jako milion dolarů. Ne šetřit na určité produkty a uvidíte větší úspory domů zlepšení na konci dne. 4) Používejte rozpočtu obchodech pro domácí kutily se hromadně položek a velké množství úspor domácí kutily. Já nejsem jistý, jestli je máte ve vašem okolí, ale obchod jako "Kukly", (podívejte se sami) je skvělý způsob, jak ušetřit peníze na všechny druhy domácích položek zlepšení úspory. Existuje mnoho možností k dispozici, pokud jste vážně úspory domácí kutily. Nákup akcií skříně a opravárenských sami, namísto vlastní ty. Jo, a nezapomeňte se dívat na domácí ukazuje zlepšení Další skvělé nápady a domácí kutily úspor nápady.

Pokračovat na článek


Za pokladem se nemusí jen do cizích zemí

Nalézt nějakou věc a odevzdat ji patří k povinnostem slušného člověka. Mnoho z nás zažilo případ, kdy se ztratila peněženka s doklady a běhání po úřadech zabralo řadu dní a stálo nemalé prostředky. Proto je každý nálezce vítán. Pokud tedy svůj nález odevzdá.Hliněný hrnecV zemi je určitě ukryto mnoho pokladů a hledači používají různé techniky na jejich získání a objevení. Proto se občas stane, že se najde vzácná památka vysoké hodnoty. Tentokrát se našel hrnec mincí v hodnotě nejméně milion korun. Říká se, že peníze jsou anonymní, ale týká se to jen současných peněz. Tolary, groše, krejcary a denáry jsou tak málo v oběhu, že se jimi jen tak nedá platit. A nejsou už vůbec anonymní. Doplatili na to i hledači, kteří 90 % státu dát nechtěli.Zákon na straně zapomnětlivýchPokud někdo najde nějakou věc, musí ji odevzdat. Podle současného práva všechno někomu patří, a proto si nemůžete jen tak ležící věci přisvojovat. Bohužel někteří nepřizpůsobiví občané považují ležící věci za kořist, která jim po právu připadla. Někteří dokonce takové „zapomenuté“ věci přímo vyhledávají. Jaké mají právo na nález, ale netuší (někteří tuší, ale nedávají to najevo). Již námahu se zvednutím cizí peněženky považují za tak důležitou a obtížnou, že chtějí celý nález a provolávají se za vlastníky. Správně ovšem musejí na úřad, kde nález nahlásí a čeká je jisté zdržení.Zákon nespěcháNa vydání věci má její původní vlastník dobu jednoho roku. Takže rok si musí nálezce počkat na případnou odměnu. Pokud nález neohlásí a přijde se na to, má nárok jen na trestní řízení. Když se rok nic neděje, musí nějaký úřad prohlásit, že se vlastník nepřihlásil. Ani potom se nestává nálezce majitelem věcí nebo peněz. Nalezený předmět propadne komu jinému než státu. Dalo by se očekávat, že za toto čekání a dobrotu bude nálezce odměněn. Stát přišel zdarma k majetku, ale nemíní ho vydat. Stejně jako osoba, která předmět ztratila, dá po roce čekání nálezné ve výši 10 %.Kde vzít poctivceJak je vidět, tak nikdo příliš poctivé občany nestimuluje. Stát si zachovává svoji pozici všeberoucího úředníka a klidně si nechá 90 %. A to ještě může dojít k problémům se samotným zaplacením. Na těch 10 % má nálezce nárok jen 3 roky. Když nic nedostane, musí se soudit. Nalezený předmět se odevzdává obci, kde byl předmět nalezen. Pokud se vydáte na policii, může s vámi sepsat protokol, věc převzít a poté ji stejně postoupí obecnímu úřadu. Takže je lepší se vydat případně na úřad sám.Zjištění hodnotyU peněz je většinou hodnota jasná. Ale ty se nikde neválejí samotné. A historické mince už vůbec ne. Proto je dobré se jich zbavit. Buď je znovu zakopat, nebo raději opravdu odnést na úřad. Kromě nálezného máte nárok také na úhradu nákladů, což je třeba cestovné. Pokud nalezenou věc odevzdáte přímo majiteli, měl by vám vyplatit 10 % sám. Někomu se nebude chtít dávat 10 %, a tak s tím může být dost problémů. Jinak si můžete přiměřenou část nalezených peněz ponechat v podstatě sami, protože zákon umožňuje vzít do zástavy věc odpovídající dluhu. Jedině je otázkou, jak naložit s hodnotou majetkovou. Jakou má cenu?  To není tak jednoduché, ale právo je na straně nálezce. Cena musí být vyčíslena třeba i s historickou hodnotou.Pozor na trestyNálezce si musí dát pozor na různé trestně právní souvislosti. Nevrácení nalezené věci se trestá jako krádež. Pokud najdete 5 milionů korun v jakékoliv podobě (zlato, šperky atd.) může vás potkat až 8 let kriminálu. Při představě, že najdete nabitou peněženku nebo nabitý kufřík s milionem dolarů, nemusíte vůbec jásat. Tedy pokud vám stačí 10 %, tak máte alespoň útěchu. Jenom si dejte pozor, aby při nelezení a nesení předmětu někdo vaši snahu o vrácení nepochopil zcela jinak. To by mohl být docela malér.

Pokračovat na článek


Služby do zahraničí – peklo předpisů

Prý jsme exportní země. V oblasti strojů a zařízení určitě. Tam platí nějaká pravidla a podmínky, které se vyvíjely mnoho desítek let. S internetem a službami do zahraničí je ale stále nejasno a stát jim evidentně nerozumí. Komplikuje tak českým podnikatelům export svých schopností. Vždyť služba mnohdy nestojí žádné náklady a dá se vyvézt bez jakékoliv podpory. To naše skvělé stroje, stavby a výrobky mnohdy neumějí.Sedím doma a dělám službyAle vůbec netuším, zda platit DPH nebo jak a co danit. V tomto je skutečně problém a zákon je nejednoznačný. Pokud je místem plnění třetí země, platí, že tyto služby se v ČR nedaní a tím se ani nezapočítávají do obratu. To je dost důležité pro výpočet a získání statutu plátce DPH. Když máte obrat za 12 po sobě jdoucích měsíců přes milion, stáváte se plátcem. Když máte obrat v zahraničí, tak se plátcem nestanete při jakémkoliv obratu. Rozdíl je ovšem v místě plnění.Identifikovaná osobaPokud ale služby poskytnete v EU, pak se musíte identifikovat jako osoba, která musí podat souhrnné hlášení, které se týká jen přeshraničních plateb. V tuzemsku tedy plátcem nejste, ale v podstatě hlásíte svoje příjmy a výdaje ze zahraničí. Tím udáváte příjemce tohoto plnění, který podle toho, zda je nebo není plátcem DPH, musí zase na druhé straně plnit povinnosti DPH. Stát tak zavedl tento polotovar, protože takto je složitá administrativa a zákony v EU. Pokud by se v EU vybírala DPH podle místa plnění bez ohledu na přeshraniční obchod nebo službu, bylo by vše jednodušší. To by ovšem státy musely DPH a způsob výpočtu včetně výběru sjednotit.Placení daně z příjmuPřestože je služba složitou záležitostí, danit svůj příjem musíte. Otázka ale není tak jednoznačná. Například s USA existuje dohoda o zamezení dvojího zdanění. Pokud plníte do USA, bude otázkou, zda nedanit v USA. A toto je poměrně diskutabilní. Službu, kterou uděláte doma, odešlete do USA a přijmete za ni platbu tak zdaníte jednoznačně v ČR. Pokud si peníze necháte poslat na konto v USA a máte jejich registraci, musíte podle zákonů USA danit u nich. Tedy zaplatíte daň tam. To se ale nemusí líbit ČR. Vždyť jste službu dělal v podstatě zde. A tady skutečně může jít o problém. Daňová správa může rozhodnout, že daň zaplatíte bez ohledu na dohodu s USA.Jak se vyhnout problémům?Je jasné, že když daň ze služby nepřiznáte, těžko se  někdo doví, že jste vůbec službu provedli. Přesto mohou vniknout problémy. USA mohou informovat o vedení účtu v USA a příjmech na něm. Pokud se do USA nechystáte, tak ani nevyužijete výhod placení daní v USA. A daně jsou v USA vyšší než v ČR. U nás z příjmu milion korun po odečtení třeba paušální daně 40 % je základem daně pouze 600.000 Kč. Z tohoto základu si můžete odečíst třeba daňovou ztrátu, spoření  a další položky (nikoliv náklady na podnikání). I kdyby tedy nebyl žádný odečet, máte základ daně 90.000 Kč. A ještě si odečtete minimálně 24.840 Kč jako slevu na poplatníka (bez slevy na manželku nebo dítě) a platíte jen 65.160 Kč. To z milionu skutečně není mnoho.Problémem tak není placení daní, ale chamtivost jednotlivých států. Problém v místě plnění podle služby je skutečně často specifický. Když někomu tvoříte stránky přímo na jeho hostingu, asi jde vyloženě o službu v zahraničí. Pokud mu stránky vytvoříte doma v ČR a nahrajete na hosting, pak platíte v ČR. Ale jisté to není, protože stejně tak je místem plnění zahraničí. Se službami je to těžké a představa, že dostanete na účet milion a nemusíte jej zdanit, může mrazit v zádech. A daňová správa se bude zajímat o takový příjem, protože nad 100.000 Kč nebo v případě podezřelé transakce banka vše hlásí analytickému útvrau při MF ČR. Takže poplatník má zase problém. Nic není jednoznačné a nikdo závazně neporadí.

Pokračovat na článek