Výsledky vyhledávání pro dotaz prospěch

Výsledky vyhledávání v sekci: SOS

Od dluhu k exekuci je cesta dlouhá, ale nezvratná

Slovo exekuce se stalo pojmem, který mnohým lidem nahání hrůzu a nenechává je dospat svůj sen. Kdo exekuci nezažil, má jen mlhavé podvědomí o právech, která exekutor získává momentem, kdy je exekuce nařízena. Doba skrývání a nepřebírání pošty skončila a dosáhnout na dlužníka a jakýkoliv jeho majetek je snadné a rychlé.Vznik dluhuNa začátku problému povinného (toho, kdo musí něco uhradit) je nějaký závazek, který nebyl splacen nebo vyrovnán. Typickým příkladem je půjčka, která nebyla splacena nebo účet za některou ze služeb. Závazky vznikají také v obchodních nebo občanských vztazích třeba nevrácením půjčené věci, nezaplacením výživného nebo nezaplacením pokuty. Možností, jak nedostát nějakému závazku, je mnoho. Přesto ale samotný dluh nepostačuje k zahájení exekuce.Dluh a jeho řešeníOd dluhu totiž ještě vede cesta k nápravě stavu nebo naopak sankcím. Někteří dlužníci mohou svoji situaci řešit, ale spoléhají se na souhru náhod nebo neochotu či neschopnost věřitele něco s dluhem dělat. Občas skutečně nastane situace, kdy věřitel dluh nevymáhá a dlužník se může radovat ze stoprocentního zisku. Často se tak děje mezi příbuznými, při malých částkách nebo opomenutí a promlčení. Spoléhání se na takovou možnost je ale velice ošemetné a může se hodně prodražit. Obvykle věřitel dlužníka zažaluje a domáhá se vrácení dluhu včetně dalších plateb.Další nákladyNeuhrazením dluhu nevzniká jen povinnost uhradit dluh samotný, ale také další platby. Podání k soudu je pro věřitele nákladné, ale pokud spor vyhraje, rozhodne většinou soud o nákladech řízení. Věřitel musel zaplatit procentuální částku soudu za řešení sporu, která činí v současnosti 5 % z hodnoty žalované částky a minimálně 1.000 Kč. Také se většinou nechává právně zastupovat a advokát si počítá podle výše žaloby částku za úkony, které dosahují 1.000 až několik tisíc korun. A násobí se každým podáním a jednáním u soudu. Podání žaloby na částku 100.000 Kč tak vyjde minimálně na 6.000 Kč. Dalším poplatkem je úrok z prodlení, který může být sjednán individuálně (ale přiměřeně – například 1 % denně soud nikdy neuzná) nebo nárok vyplývá ze zákona a činí 7 % na repo sazbu, nyní tedy 7,75 % ročně.Speciální nákladyVěřitel může mít s dlužníkem sjednány ještě další sankce a tou je smluvní pokuta. Jedná se o jednorázovou částku, kterou si obě strany dohodly a může být například 20.000 Kč při částce 100.000 Kč, vyšší částku by pravděpodobně soud neakceptoval. Věřitel totiž může utrpět určitou ztrátu prostředků v důsledku nezaplacení dluhu. Například si objedná materiál na práci, kterou mu dlužník nezaplatí nebo cestuje na místo, kde má být dluh zaplacen či sám musí splatit dluh nebo si chce něco pořídit a v důsledku nezplacení tak přijde o další finanční prostředky. Pokud je sjednána smluvní pokuta, většinou soud další náhrady neuznává. Přesto existuje možnost ze zákona vyžadovat ještě náhradu škody. Ta se týká právě vyjmenovaných případů.Prodražení dluhuDluh se tedy může pěkně prodražit řízením před soudem a odsuzujícím rozsudkem. Při modelovém případu 100.000 Kč nezaplaceného dluhu po dobu jednoho roku dojde k navýšení o 5.000 Kč za soudní poplatek, 6.000 Kč za advokáta, 7.750 Kč za zákonný úrok a 20.000 Kč smluvní pokuty nebo náhrady škody. Dlužník tak z dluhu 100.000 Kč musí platit dodatečných 38.750 Kč. K tomu je třeba počítat s tím, že částka se úročí do doby splacení celého dluhu a dále narůstá o 7,75 % každý rok.Vyhýbání se povinnosti zaplatitDlužník se dnes zaplacení dluhu pokud má nějaký majetek, nevyhne. Může utíkat před věřitelem, schovávat se a nebrat telefony. Může unikat i vymahačským firmám, i když má trochu těžší život. Ale soudu neunikne. Zavedením fikce doručení totiž odpadla nutnost například žalobu vždy doručit žalovanému. Věřitel tak podá žalobu a pokud si žalovaný (věřitel) obsílku nevyzvedne, poštovní doručovatelka vyznačí dobu, kdy učinila pokus o doručení a po uplynutí lhůty 3 dnů u běžné zásilky a 10 dnů u zásilky určené pouze do vlastních rukou, je písemnost doručena se všemi právními důsledky. A není podstané, zda se s jejím obsahem příjemce seznámil či nikoliv. Takovým způsobem tedy soud vyzve věřitele k vyjádření se k žalobě a pokud tento se ve lhůtě nevyjádří, má se za to, že se žalobou souhlasí. A soud vydá rozsudek ve prospěch žalobce.Exekuční titulTímto pojmem se rozumí doklad, na základě kterého začíná exekutor jednat. Takovým titulem je právě rozsudek, který nařizuje něco zaplatit nebo vykonat, zdržet se atd. V případě, že proběhne běžné řízení, proběhnou jednání soudu a případné odvolání. Až po projednání soudem prvního stupně a zamítnutím odvolání se rozsudek stává pravomocným a ihned je možné konat úkony k vymožení dluhu. Žalovaný může podávat například dovolání nebo ústavní stížnost, ale tyto úkony nic nemění na faktu, že ve věci vstupuje do hry exekutor. Ve chvíli, kdy má žalobce pravomocný rozsudek, podá návrh soudu k výkonu rozhodnutí, označí exekutora a soud rozhodne o exekuci. Pověří exekutora výkonem exekuce a toto rozhodnutí mu doručí před doručením žalovanému. Žalovaný se tak stane povinným a žalobce oprávněným. Exekutor v době, po kterou třeba povinný netuší nic o exekuci, vykoná některé základní úkony. Obešle banky, fondy, pojišťovny, zaměstnavatele, katastr nemovitostí a další instituce, kde by se mohl nacházet nebo nachází nějaký majetek povinného a vše pečlivě zablokuje. A později vše začne prodávat a převádět ve prospěch svůj a oprávněného.

Pokračovat na článek


Evropský soud pro lidská práva

Mnozí politici nebo občané se rádi ohánějí odkazem na tento soud. Takové výkřiky vypadají pěkně, ale nemají velký význam. Lidská práva se porušují a Evropský soud s nimi nic nedělá. Má totiž svoje pravidla, na kterých bazíruje. Domoci se spravedlnosti tak není jen otázkou samotného práva.Podání k souduEvropský soud pro lidská práva sídlí ve Štrasburku a proti českému státu rozhodují čeští soudci, které tam stát vyslal. Už toto samo o sobě vzbuzuje nedůvěru. Markantní na ESLP je to, že se snaží řadu stížností nepřijmout. Odvrhne kdejaký návrh, aby se jím nemusel zabývat. Je málo obsazen a je velice teoretický. V podstatě ztratil svoje opodstatnění. K ESLP se lze prokousat přes vyčerpání všech prostředků domácího práva. A tady je hlavní zádrhel.Stále dokolaProjednání stížnosti u ESLP je tedy závislé na zdlouhavém procesním počínání českých soudů. Nestačí jen získat pravomocný rozsudek po první instanci a po odvolání. Pokud chcete uspět, musíte podat třeba nesmyslné dovolání k Nejvyššímu soudu, abyste měli možnost podat ústavní stížnost. Ústavní soud by jinak také konstatoval, že jste nevyčerpali všechny prostředky nápravy. Dovolání trvá tak rok a ÚS je zahlcen a pokud rovnou stížnost neodmítne, že na ni „nemá čas“, pak za 2 roky vydá nějaké rozhodnutí. V nejlepším případě se tak za 4 roky můžete ocitnout u ESLP. Může se stát, že ale NS nebo ÚS rozhodnou částečně ve váš prospěch a věc se bude několikrát vracet a opakovat.Regulace nájemnéhoESLP dlouho hledal možnost, jak zamítnout žalobu majitelů domů na regulované nájemné. To je typický příklad omezení vlastnických práv. A cestu nakonec našel. Spočívá v nevyčerpání možností před českými soudy. Majitelé prý museli přesto, že zákon to neumožňoval, žalovat stát, tyto spory prohrávat, jít k NS, ÚS a nakonec k ESLP. To je absurdní vysvětlení. Je to podobné, jako by po popraveném chtěli, aby nejprve byla vykonána poprava a poté se obrátil na ESLP. Z tohoto příkladu je však patrné, že ESLP nepostupuje správně a že se snaží vyhovět hlavně státům. Jejich vliv na tento soud je totiž obrovský. A zvolání – Jdu k Evropskému soudu má směšný a sarkastický nádech.  

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Finance

Reálná diskontní míra, nominální diskontní míra, reálná úroková míra, nominální úroková míra, míra inflace

Reálná a nominální diskontní míra Nominální míra výnosuV kapitole náklady peněz (kapitálu) jsme uvedli problematiku inflace a její vliv na míru výnosu. Shrneme-li, inflace znehodnocuje budoucí výnos a investořiv rámci svého požadovaného budoucího výnosu její vliv do svých očekávání promítají. Jejich očekávaná míra výnosu tak obsahuje složku nazvanou očekávaná míra inflace. Taková výnosová míra se nazývá nominální výnosová míra, resp. nominální diskontní sazba, reprezentující, jak už víme, náklady obětované příležitosti alternativní investice.Reálná výnosová míraReálnou výnosovou mírou pak rozumíme tu část výnosové míry, bez této prémie (přirážky) očekávané inflace. Pokud by inflace neexistovala, resp. byla by dlouhodobě nulová, investoři by neměli důvod očekávat do budoucna nárůst cen a očekávaná inflace by bylarovna nule. V takové situaci by nebyl rozdíl mezi reálnou a nominální mírou.Stejnou optikou můžeme nahlížet na očekávané budoucí peněžní částky v budoucnu. Buď uvažujeme o budoucích částkách v jejich nominální výši, tj. včetně inflace nebo v reálné výši s vyloučením inflace. Možná jste slyšeli o nominálním a reálném hrubém domácím produktu (HDP)nebo mzdách. Pokud roste nominální HDP, je to sice hezké, nicméně jeho růst je popoháněn i složkou inflace, což není z hlediska reálného výkonu země podstatné. Může se dokonce stát, že HDP sice roste, ale jeho růst je způsoben právě jen inflací, jejíž velké hodnoty nejsou pro ekonomikuprospěšné. Teprve pokud vyloučíme vliv inflace, lze posoudit, jestli naše země skutečně "reálně" roste. Pak se jedná o růst reálného HDP.Příklad 1Pokud požadujeme za rok z investované tisícikoruny celkový úrok 5% (očekáváme, že inflace bude jen 2%), jaký očekáváme náš reálný výnos? Pokud v průběhu roku ale inflace vystřelí na 7%, jaký bude za rok náš skutečně dosažený (reálný) výnos?Ze zadání plyne, že celkem dostaneme za rok 1000*1,05= 1050 Kč. Z toho ale tvoří 2% inflace, která nás z celkového výnosu "okrádá". Budoucí hodnota peněz bude zkrátka podle naší domněnky o 2% nižší. Vzpomeňme si na časovou hodnotu peněz a její výpočet. Z hlediska dnešní "reálné" hodnoty tedy bude náš budoucí "čistý" (reálný) příjem pouze 1050 Kč / (1 + 2%) = 1029,4 Kč.Matematicky lze tento propočet vyjádřit v souladu s rovnicí 1. Očekávaná reálná výnosová míra tak činí cca. 2,94%, tj. 1029,4 Kč/1000 Kč.Rovnice 1: Reálná a nominální výnosová míra Pokud se podíváme na skutečně dosažený výnos ke konci příštího roku, v důsledku vysoké skutečné inflace je naše požadovaná výnosová míra nižší a my reálně tratíme. 1000(1,05)/(1,07)= 981,3 Kč. Míra výnosu by tak byla -1,87%.Z hlediska našeho budoucího posuzování investic na těchto stránkách, je velmi důležité mít neustále na paměti, s jakými budoucími očekávanými částkami pracujeme. Pokud půjde o částky,které předpokládáme na úrovni dnešních cen a do jejich výše tak nepromítneme očekávanou inflaci, pak musíme pro diskontování použít reálnou diskontní sazbu. Pak bychom kalkulovali s reálnou bezrizikovou výnosovou mírou (její výše se uvádí v podmínkách USA mezi 2% a 4%) a tržní prémií za riziko také v nižších hodnotách snížených oproti nominálnímu vyjádření o očekávanou inflaci. V praxi se ale operuje téměř výlučně s nominálními hodnotami. Banky v rámci svých úrokových sazeb již očekávanou míru inflace zahrnují a rovněž požadované míry výnosů vlastního kapitálu bývají prezentovány v nominálních hodnotách, tj. včetně očekávané míry inflace. Navíc ve prospěch kalkulací v nominálních hodnotách hovoří i fakt, že pokud budeme kalkulovat v budoucnosti v business cases s různými cenami na vstupech (náklady) jejich míra inflace se může lišit od očekávaného růstu našich cen na výstupu. I tato skutečnost favorizuje analýzy v nominálním vyjádření.

Pokračovat na článek


Finanční plán, finanční plánování, business plán, finanční modelování, výplatní poměr, payout ratio, markup

Obrázek 1: Jak povolit iterace v Excelu Pozor! Pro správné fungování výše uvedeného excelovského souboru je nutné mít povoleny iterace! Ty se povolují v Office 2007 kliknutím v levém horním rohu na kolečko se znakem sady Office (malé 4 barevné čtverečky). V nabídce, která se objeví, klikneme na spodní liště na tlačítko možnosti aplikace Excel.Dialogové okno s možnostmi Excelu, které se objeví (vizte obrázek vlevo), obsahuje v levé části sloupek s dalšími nabídkami, ze kterých vybereme nabídku vzorce (na obrázku modrá elipsa) a zaškrtneme povolit iterativní přepočet (červená elipsa). Obrázek 2: Drivery a výsledovka finančního plánu Drivery a zdůvodnění jejich výše (logika, která stojí za nimi)Tempo růstu nákladů (tj. variabilních nákladů přímo souvisejících s prodejem zboží) na obrázku 2 jakožto první z řídících proměnných (driverů) jsme odvodili na základě analýzy dosavadního cca. 2,5% tempa jejich růstu.Na základě odhadů Ministerstva financí a ČNB jsme zjistili, že tempo růstu nominálního HDP se odhaduje v rozsahu 4-6% pro následující roky. Nyní věnujte pozornost na obr. 2 současně i nákladovému řádku reklama, mzdy, atp** ve výsledovce. V aktuálním roce činily náklady na reklamu 10 mil. Kč, ostatní fixní náklady 30 mil. Kč, tj. celkem 40 mil. Kč.V následujícím roce (rok 1) chceme zvýšit podíl výdajů na reklamu z 10 mil. Kč na přibližně 70 mil. Kč (spolu s nezměněnými 30 mil. Kč na mzdy atp. tedy celkem ve výsledovce uvedených 100 mil. Kč).Pokud jde o driver tempa růstu variabilních nákladů přímo závislých na spotřebě (1. řádek tabulky), konzervativně předpokládáme pouze minimální zvýšení tohoto ukazatele (tj. tempo růstu nákladů) na 3%. Jde o nárůst nominální, tj. jak z hlediska množství tak průměrné pořizovací ceny. K problematice nominální vs. reálné veličiny vizte kapitolu reálná a nominální míra v sekci základy financí. Vycházíme tak z určitého zpoždění mezi těmito variabilními náklady a spuštěním celé kampaně na trhu včetně určitého zpoždění při reakci zákazníků.Proto teprve s ročním zpožděním (tj. až v roce 2) dojde na ř. 1 k nárůstu variabilních nákladů na spotřebu zboží a to na 8%. Jelikož se jedná o náklady spojené se spotřebou zboží, tržby budou druhou stranou téže mince. Je to právě růst tržeb, který stimuluje růst těchto variabilních nákladů. Shrneme-li, vyšší tržby a s nimi spojené vyšší náklady na spotřebu nastanou s ročním zpožděním po spuštění celé reklamní kampaně v roce 1, kterou chceme novým úvěrem financovat. Současně si všimněte ve výsledovce na obr. 2, že pro tento 2. rok je výše nákladů v položce reklama, mzdy, atp** 50 mil., tj. výrazně nižší než v roce 1 se 100 mil. Kč. To je důsledkem ukončení reklamní kampaně ke konci roku 1. V roce 2 již tato kampaň dále neprobíhá, ačkoliv jsou zachovány vyšší výdaje na reklamu ve srovnání s aktuálním rokem (50 mil. Kč vs. 40 mil. Kč).V roce 3 proto opět s určitým zpožděním klesá driver výše nákladů na spotřebu zboží z 8% na 5%. To je opět zpožděný důsledek poklesu výdajů na reklamu v roce 2 oproti roku 1, kdy byla masívní reklamní kampaň. V dalších letech spolu s rostoucími fixními náklady (reklama, mzdy, atp**) o 2 mil. ročně se ustálí tento driver na ř. 1 na cca. 6%. Jeho výše vychází z odhadů růstu nominálního HDP Ministerstvem financí a ČNB (vizte výše).Doba obratu pohledávek je v současné chvíli 47,4 dní, což je podstatně více než silnější konkurenti. Existuje tedy prostor snížit vázanost našich zdrojů financování ve prospěch financování našich odběratelů, aniž bychom zhoršili své konkurenční postavení. Navíc, pokud bude reklamní kampaň účinná, vzroste náš podíl na trhu,vzroste i naše vyjednávací síla s odběrateli. Na základě naší analýzy jsme dospěli k názoru, že je proveditelné bez výraznějších negativních dopadů na naše odběratele ve světle obvyklých lhůt splatnosti na trhu snížit dobu obratu pohledávek na 40 dní. Pozor, jde o naprosto smyšlenou hodnotu, která nemusí mít s realitou na jakémkoliv trhu nic společného! :-)Doba obratu zásob je rovněž ve srovnání s trhem výrazně nadprůměrná. V důsledku vyšších plánovaných fyzických prodejů (díky reklamní kampani) bude ještě snazší současnou úroveň doby obratu zásob snížit bez rizika jejich nedostatečné výše. Analýzou historického vývoje výkyvů prodejů usuzujeme na to, že je realizovatelné a žádoucí jejich výši vzhledem k prodejům postupně snížit k dosažení doby obratu 85 dní k roku 7. A znovu tu jde o naprosto smyšlenou hodnotu, která nemusí mít s realitou na jakémkoliv trhu nic společného! :-)Doba obratu závazků v důsledku očekávaného nárůstu podílu na trhu stimulovaného mohutnou reklamní kampaní v roce 1 očekáváme zvýšení vyjednávací síly i směrem k dodavatelům. Tato skutečnost se promítne do prodloužení průměrné lhůty splatnosti a mírného nárůstu doby obratu závazků z obchodního styku ze současných 7,2 na 10 dní (i zde se jedná o smyšlenou hodnotu bez vazby k realitě k nějakému oboru). Tato skutečnost postupně s růstem doby obratu závazků uvolnínaší kapitálové náročnosti pro financování pořizovaného zboží a služeb. Jak již víme z kapitoly dnešní výdaj, budoucí příjmy, růst závazků, který snižuje pracovní kapitál, má pozitivní vliv na cash flow a tedy i uvolnění kapitálové náročnosti z hlediska financování.Okamžitá likvidita je driver, který určuje poměr požadované výše položky peníze v bilanci vůči krátkodobým závazkům. Předpokládejme opět, že její aktuální výše je kriticky nízká vzhledem k průměru v odvětví, a proto plánujeme její růst na úroveň obvyklou, kterou jsme s vypětím všech sil a ztrátou spousty času nakonec z řídkých zdrojů, které jsme nalezli, přibližně získali. K tomuto driveru se vrátíme později v kapitole věnované bilanci a to konkrétně při diskuzi nad položkou peníze.Úrokové míry (krátkodobých a dlouhodobých úvěrů) do budoucna jsme konzultovali s našimi bankéři. Ti naznačili, jakou inkrementální úrokovou míru můžeme v případě schválení našeho dlouhodobého úvěru na nově poskytnutou částku očekávat. Oproti stávajícímu úvěru, jehož úroková sazba činí 9,5%, bankéři stanovili novou úrokovou míru při dané výši úvěru pro reklamní kampaň z důvodu vyššího rizikapro banku na 15%. Ačkoliv, jak uvidíme, plánujeme postupně její splácení a snižování zadlužení, marginální úrokovou sazbu všech následných úvěrů konzervativně držíme na této úrovni 15%.Její výše společně s výší dlouhodobých úvěrů v bilanci, které zajišťují zdroje financování, budou samozřejmě ovlivňovat velikost úrokových nákladů ve výsledovce. Detailně se této problematice plánování potřebné výše úvěrů a z toho plynoucích úrokových nákladů budeme věnovat později při diskuzi nad tvorbou výsledovky a rozvahy.Pokud jde o krátkodobý (např. kontokorentní) úvěr i zde konzervativně kalkulujeme s růstem jeho úroku z hlediska našeho plánovaného rostoucího zadlužení a vyšší požadované rizikové prémii bankou. I s odhadem jeho výše by nám měli pomoci bankéři. Finanční model vychází u kontokorentního úvěru z předpokladu maximálního využívání, tj. jeho neustálého čerpání do limitu. I k této problematice se vrátíme v rámci výsledovky a rozvahy.Korporátní daňová sazba stanovená zákonem o daních z příjmů je ponechána nezměněna na úrovni 19%.Payout ratio (výplatní poměr) představuje plánované procento zisku, které z firmy plánujeme vybírat pro naše osobní potřeby. Jinými slovy, 60% zisku ponecháme ve firmě k další reinvestici a 40% zisku si ve formě peněz převedeme každoročně na náš soukromý účet. Čím bude výplatní poměr vyšší, tím vyšší úvěrování od bank budeme potřebovat, protože vybrané peníze budeme muset nahradit pomocí o to vyšších úvěrů. Vyšší výplatní poměr (payout ratio) na druhou stranu vytváří určitý polštář pro případ neočekávaných negativních událostí, kdy můžeme případné ztráty "financovat" z této potenciální plánované "rezervy",aniž bychom museli žádat o vyšší než plánované úvěry. Za takové nepříznivé situace bychom tedy oproti plánu nic nevybrali (nebo vybrali méně) a nemuseli bychom tak v budoucnu žádat banku o vyšší úvěry oproti našemu plánu.Markup (zisková přirážka nad náklady) je posledním použitým driverem pro tuto naši modelovou ukázku tvorby finančního plánu. Jeho výpočet jako poměr mezi výší tržeb a variabilních nákladů na prodej zboží po odečtení jedné je vidět z obrázku 2. Role této řídící proměnné bude v určování výše tržeb a to v závislosti na vývoji variabilních nákladů na prodané zboží, které ovlivňuje právě driver v prvním řádku.Čím tedy bude jeho hodnota vyšší, tím větší marži (resp. přirážku nad náklady) budeme uplatňovat a tím vyšší plánujeme tržby. Jeho očekávaný růst je způsoben právě reklamní kampaní, která umožní prodávat s vyšší přirážkou nad náklady. I zde si všimněte, že s ročním zpožděním po kampani, kdy je markup nejvyšší, následně dochází k jeho mírnému poklesu, jako důsledek postupného pominutí efektu kampaně.Jaké jsou kvantifikovatelné důvody, které nás vedou k předpokladu možnosti zvýšení markupu, bez negativního vlivu na pokles prodejů? Víme, že náš dosavadní tržní podíl co do velikosti tržeb činí 15% a co do objemu prodejů cca. 20%. Jelikož prodáváme produkty obdobné kvality a parametrů jako konkurence,existuje prostor pro zvýšení podílu na tržbách rovněž na 20% (ze současných 15%). Z této analýzy plyne, že konkurence má v průměru o 41,7% vyšší jednotkovou prodejní cenu než my. Rovnice 1 ukazuje matematické odvození. Rovnice 1: Potenciál pro růst ceny (markup) V rovnici 1 řádky 1) a 2) ukazují rovnice tržeb naší firmy a konkurence. Jelikož platí, že z hlediska tržního podílu dosahujeme na objemu prodaného zboží Q 20%, potom konkurence prodává 80% (modré yQ). Tuto skutečnost postihuje řádek 3). Logickým vyústěním je pak na řádku 7) hodnota 4, neboť tržní podíl konkurence je čtyřnásobný (80% vs. 20%).Analogicky řádek 8) ukazuje totéž, nicméně pro celkové tržby PQ. Náš tržní podíl činí 15% a zakomponováním výsledku z řádku 7) dojdeme k závěru, že konkurenční cena představuje 1,4167 násobek naší ceny, pokud je konkurenční podíl na tržbách 85%. Z tohoto pohledu existuje reálná šance (za výše uvedených skutečností o podobných nákladech na prodané zboží, jeho kvalitě a podobnosti s konkurencí) naší průměrnou cenu o toto procento zvýšit (tj. cca. 42%).Aktuální markup v uplynulém roce činil 35% (300 000 tis. Kč/221 600), vizte obr. 2 v prvních dvou řádcích výsledovky. V roce 1 zahájíme navíc reklamní akci, která tomuto růstu ceny má výrazně napomoci. Přesto jsme konzervativní a velikost tohoto driveru ponecháme pro rok 1 na aktuální úrovni (zmiňovaný efekt zpoždění). Teprve v roce 2 docházík růstu markupu z 35% na 45% a posléze dosahuje maxima 50% v roce 3. V dalším horizontu pak postupně klesá zpět k 46%. A právě nárůst na 50% v roce 3 z dnešních 35% činí 42,86%, což zhruba odpovídá v rovnici 1 současné vypočtené odchylce naší nižší průměrné ceny oproti konkurenci (41,67%). Pokud vezmeme v úvahu navíc rozsáhlou reklamní kampaň, nedochází podle nás v tomto směru k nikterak přehnaným očekáváním,spíše ke konzervativnímu odhadu. Současně odhadujeme cenovou elasticitu poptávky značně nízkou, neboť se vesměs jedná o prodej nezbytného zboží každodenní potřeby obtížně vyloučitelného ze spotřeby. Navýšením ceny P tak hrozí relativně nízké riziko poklesu prodejů Q s negativním dopadem na celkové tržby PQ. ShrnutíProsím každého čtenáře, aby si následující větu nejen přečetl, ale hlavně uvědomil. Otázka nastavení a odůvodnění předpokladů (řídících proměnných, resp. driverů), ze kterých každý finanční plán vychází, je klíčová! Není tak složité po určité době a praxi sestavit finanční plán, který je bez nedostatků z hlediska účetních vazeb mezi finančními výkazy. Ba co víc, je pak velice snadné nastavit jeho proměnné tak,aby vyšel opravdu "pěkně". Problém ale bude, že takový finanční plán vám při posuzování žádosti o úvěr asi příliš nepomůže a nepomůže vám ani v případě vašeho manažerského rozhodování do budoucna. Možná uděláte dojem, jak pěkně jste vše do detailu naplánovali, ale půjde maximálně o vaše zbožná přání. Finanční plán má být ostrý, říznout až k podstatě. A k podstatě se nedostanete bez toho, aniž byste vycházeli z reality a reálných možností.Je jasné, že nikdo nevidí do budoucnosti zcela jasně. Vždy jde o rozmazaný obrázek toho, co by se mohlo udát. Čím realističtější ale budou drivery, tím bude tento pohled ostřejší, pokud nedojde k žádným nečekaným událostem.Cílem této kapitoly bylo načrtnout, jak lze při určování řídících proměnných (driverů) postupovat. Pochopitelně že tato ukázka není univerzální způsob, jak celý finanční plán postavit. Bude záležet jen na vás, jaká data máte k dispozici, ze kterých lze udělat na základě daných skutečností určitou prognózu vývoje, a která pak zvolíte jako drivery ve vašem konkrétním finančním plánu. Mou snahou bylo v této kapitole naznačit, jak přistoupit k odhadu některých obvykle využívaných driverů a naznačit zdůvodnění jejich výše. Tempo růstu variabilních nákladů spojených s prodaným zbožím vychází z odhadů růstu HDP respektovaných autorit Ministerstva financí a ČNB. Průměrný očekávaný růst ekonomiky odrážíme do stejného růstu námi nakoupeného zboží k jeho následnému prodeji. Tyto hodnoty jsou přes markup pevně propojeny s tržbami (vizte níže).Doby obratů pohledávek, zásob a závazků jsou na základě provedené analýzy (podložené konkrétními údaji) aktuálně obecně horší než je obvyklé na trhu. Zamýšlenou reklamní kampaní očekáváme posílení naší pozice na trhu s pozitivním efektem na tyto drivery v intencích celého trhu.Okamžitá likvidita k tomuto driveru, který ovlivňuje výši potřebné likvidity (peněz na účtech apod.), se vrátíme v kapitole věnované bilanci (rozvaze). Zmíníme jej rovněž při analýze cash flow.Úrokové míry na nové úvěry jsme konzultovali s našimi bankéři.Korporátní daňová sazba ponecháváme její současnou zákonnou výši nezměněnu.Payout ratio může být konzultováno s bankou, jakou hodnotu v rámci určitého bezpečnostního polštáře by v našem plánu ráda viděla.Markup ovlivňuje výši tržeb nad velikostí plánovaných prodejů (variabilních nákladů na prodané zboží). Čím tedy bude vyšší očekávaný růst HDP a s ním i první driver variabilních nákladů a čím vyšší plánujeme markup, tím vyšší hodnota tržeb. Nárůst tohoto driveruodvozujeme od současné obecně nižší průměrné prodejní ceny, kterou prostřednictvím reklamní kampaně plánujeme zvýšit na průměrnou tržní úroveň.

Pokračovat na článek


Vnitřní výnosová míra

Zmínil jsem, že payback je přes své nedostatky v praxi využíván. Zpravidla totiž není hlavním kritériem při posuzování investic, spíše manažerům slouží (nebo lépe řečeno měl by sloužit) jako indikátor toho, jak rychle se peníze firmě vrátí, pokud analýza ukazuje pozitivní (kladnou) čistou současnou hodnotu.Setkal jsem se totiž i s firmami, kde v případě posuzování dvou variant investic(u obou s kladnou čistou současnou hodnotou) přesto zvítězila ta investice, jejíž návratnost byla rychlejší (tj. nižší payback) i na úkor varianty sice s vyšším paybackem ale i vyšší čistou současnou hodnotou. Manažeři tak neusilovali o maximální prospěch vlastníků, namísto toho usilovali o krátkodobýpozitivní efekt primárně pro sebe z titulu krátkodobě lepšího finančně-účetního obrázku jejich práce. Vždy vypadá totiž lépe, když firma vydělává v krátkodobém horizontu více peněz (tj. rychleji), ačkoliv v dlouhé perspektivě o vyšší potenciální příjmy přichází. Většina manažerů se ale logicky snaží myslet především na sebe, na své (krátkodobé) úspěchy a své příjmy, pak teprve na prospěch vlastníků.V dlouhodobějším horizontu již na daných pozicích nemusí být, tak proč by někdo jiný měl sklízet plody jejich práce? Na druhou stranu je třeba na jejich obhajobu říci, že riziko veliké odchylky očekávaných příjmů v delším období od skutečného stavu stále roste, takže manažeři i z tohoto důvodu přihlížejí k paybacku více, než by často bylo vhodné. Přesto, rostoucí riziko ve vzdálenější budoucnosti by mělo být při analýze promítnuto v rámci diskontní sazby (víme už, že její výše ve jmenovateli s postupem doby také exponenciálně roste a snižuje tak stále rychleji hodnotu peněz s rostoucí vzdáleností do budoucna). Alternativně a možná přesněji lze rostoucí riziko do budoucna promítnout přímo a to konzervativními předpoklady budoucích peněžních toků.Možná vás v souvislosti s obrázkem 1 napadla otázka, jak by to bylo v případě různé délky trvání (životnosti) obou investic. Například, pokud by investice A trvala přesně jen dva roky. Pak bychom totiž mohli koncem druhého roku v případě investice A peníze investovat znovu a ve třetím roce získat příjem, jehož výše by byla tak vysoká, že by v konečném součtu vycházela varianta A z hlediska čisté současné hodnoty celkově výhodněji. Máte pravdu, nicméněznovu vás požádám o trpělivost. Jak již jsem zmínil výše, tohoto problému se dotkneme později v kapitole různá životnost.Vnitřní výnosová míraV úvodu kapitoly jsme u vnitřní výnosové míry zmínili, že i v jejím případě existují určité problémy, které její použití činí problematičtějším než je přístup na základě čisté současné hodnoty. Nejde však o problémy ohledně její nevhodnosti jako v případě paybacku. Vnitřní výnosová míra dává, pokud je použita správně, stejné odpovědi jako čistá současná hodnota. Její problém spočívá spíše v nutnosti dodatečné analýzy, jak ji v kterém případě správně použít a interpretovat. Ale těmto problémům se na těchto stránkách věnovat nebudeme, jde o detailní finanční problematiku, která nás pro naše potřeby nemusí zajímat, pokud se budeme bavit o základní situaci, kdy v současnosti dochází k peněžnímu výdaji a v budoucnu pouze k peněžním příjmům. V ostatních situacích (kdy i v budoucnu bude docházet v jednotlivých letech nebo měsících v úhrnu jak k peněžním příjmům tak výdajům) si při posuzování takové akce bohatě vystačíme s čistou současnou hodnotou. Obrázek 2: Vnitřní výnosová míra - výpočet v Excelu Obrázek 3: Vnitřní výnosová míra - výpočet v Excelu Obrázek 4: Vnitřní výnosová míra - výpočet v Excelu Obrázek 5: Vnitřní výnosová míra - řešitel Vnitřní výnosová míra (angl. internal rate of return) je taková diskontní míra, při které je čistá současná hodnota daného projektu rovna nule. V kapitole perpetuita jsme si v příkladu 2 ukázali, jak v Excelu pomocí řešitele vypočítat výši diskontní míry při ostatních zadaných parametrech. Pokud bychom se vrátili zpět k obrázku 1 výše v této kapitole a měli určit vnitřní výnosovou míru investice B, jak bychom v Excelu postupovali? A pokud budeme mít vypočtenou její výši, jaké závěry z toho pro nás vyplynou?Využijeme soubor, který jste si výše stáhli. (Uvedené obrázky jsou při použití Excelu v rámci Microsoft Office 2007). Obrázek 2 zobrazuje výpočet současné hodnoty, který je pro celý řádek 6 aplikován. Zeleně zapsaná buňka se znaky dolaru $B$4 v Excelu říká, že tato buňka se v celém řádku nemění, zůstává konstantní. Ostatní buňky v řádku 2 a 3 se proporčně ve vzorci při jeho kopírování vpravo posouvají pro tentýž sloupec, kam vzorec kopírujeme. Srovnejte rovnici a vstupující hodnoty pro výpočet diskontované hodnoty v roce 1 na obr. 3.Jako vstupní hodnoty pro výpočet vstupují příslušné hodnoty pro rok 1 a stále stejná hodnota diskontní míry (v téže buňce jako v obr. 2). Přesuňte se, prosím, do buňky B10, kde si všimněte, že její hodnota je součtem všech diskontovaných hodnot v řádku 6. Z definice vnitřní výnosové míry plyne, že budeme hledat její výši takovou, aby hodnota v buňce B10 byla přesně rovna nule. Přichází čas použít řešitele. Obrázek 4 ukazuje, kde řešitele na kartách Excelu 2007 naleznete. V nabídce data (zelená elipsa vlevo nahoře) postupujte, jak ukazuje obrázek 4. Obrázek 5 pak znázorňuje, nastavení dialogového okna řešitele pro výpočet diskontní míry v našem případě. Nastavená buňka v obrázku 5 je buňka kalkulující čistou současnou hodnotu. Tuto buňku při hledání vnitřní výnosové míry nastavujeme na hodnotu nula. Konečně měněná buňka B4 je buňka s hodnotou diskontní sazby (znaky dolarů zde nejsou podstatné, Excel si je doplní při pokliku na příslušnou buňku sám). Tato buňka se bude na základě iterací v Excelu měnit, abychom dostali požadovanou hodnotu čisté současné hodnoty B10 ve výši 0.Po provedení iterací získáváme vnitřní výnosovou míru ve výši cca. 21%. Všimněte si rovněž, že přepočtený payback skutečně odpovídá přesně třem rokům trvání. Přesně po třech letech se investice navrátí, tj. její čistá současná hodnota je rovna požadované nule. Zbývá nám zodpovědět otázku, co nám vypočtená výnosová míra říká a jak nám může pomoci. Nuže půjde o posouzení její výše s váženými průměrnými náklady kapitálu (WACC). Asi již tušíte, že čím vyšší bude vnitřní výnosová míra daného záměru ve srovnání s velikostí jeho WACC, tím lépe a tím přínosnější pro nás daná investice bude.Znovu však zdůrazňuji, možná rizika spojená s touto mírou. Může se totiž stát, že daný projekt může matematicky mít více vnitřních výnosových měr nebo za určitých okolností může při srovnánívnitřních výnosových měr dvou projektů nastat situace, kdy vnitřní výnosová míra projektu A převyšuje její výši u projektu B, ale ČSH projektu A bude vyšší jen v určitém intervalu velikosti vnitřní výnosové míry.

Pokračovat na článek


Svět se mění, směnky zůstávají

Směnky jsou běžnou součástí dnešního života. Směnka vlastní je ideální zajištění pro menší půjčky. Cizí směnka pak může pomoci při získání vyšší důvěryhodnosti. Směnky jsou stálé a nepodléhají změnám v zákonech ani politické garnituře. I tak by se dala popsat situace, jak v současnosti fungují směnky.Směnky jsou běžnou součástí dnešního života. Směnka vlastní je ideální zajištění pro menší půjčky. Cizí směnka pak může pomoci při získání vyšší důvěryhodnosti. Směnky jsou stálé a nepodléhají změnám v zákonech ani politické garnituře. I tak by se dala popsat situace, jak v současnosti fungují směnky.Ty totiž vycházejí z šekového směnečného zákona, který vešel v platnost již v roce 1950. Samozřejmě byl několikrát novelizován a upravován, avšak hlavní aspekty a podmínky směnky jsou stále stejné. Možnou novinkou by se dalo označit to, že směnky jsou řazeny k cenným papírům, avšak to je tak jediné, co je v zákoně o cenných papírech o směnkách uvedeno.Směnka – nejjednodušší forma půjčkySměnka je opravdu jednou z nejsnazších forem půjčování peněz. Obvykle v době recese a krize se právě směnky dostávají do popředí pro jejich faktickou jednoduchost, ale také díky jasné vymahatelnosti. Právě díky své jednoduchosti nabízejí směnky ideální zajišťovací nástroj, protože stačí splnit základní kritéria a prvky, které směnka musí obsahovat, a právní vztah je uzavřen. Žádné právní kličky, žádné doplňkové informace psané malým písmem. Nic takového na směnce není. Směnkou je totiž vše, co splňuje určité náležitosti.Náležitosti směnkyV praxi se používají dva druhy směnek. Směnky vlastní a cizí. Základní rozdíl je patrný již v názvu obou zajišťovacích produktů.Na směnce vlastní se musí vyskytovat text „za tuto směnku zaplatím“Naopak na směnce cizí je obvykle napsáno „za tuto směnku zaplaťte“.Z jednoduché logiky věci je pak jasné, že:Směnku vlastní vystavil sám dlužník ve prospěch věřiteleTo by byla první náležitost směnky. Dále jde o prvky, které jasně určí práva a povinnosti, které ze směnky vyplývají.Jde především o:přesné označení, že jde o směnkubezpodmínečný slib zaplatit určitou peněžní částku (viz předchozí odstavec)údaj o splatnosti a místa, kde bude zaplacenojméno toho, komu bude zaplacenodatum a místo vystavení směnkyspecifikace výstavce a jeho podpis (u směnky vlastní)Pokud jsou na směnce uvedeny tyto náležitosti, stává se platnou. Nezáleží na velikosti papíru, druhu papíru ani faktickém vyhotovení směnky. Jde o obsah. Pokud je obsah právně v pořádku, může být směnka vyhotovena, sepsána i na balícím papíru od salámu.Druhou možností je využití směnky cizíJedná se o nepatrně složitější finanční vztah, ale vyhotovení je skoro identické. V praxi je využití směnek cizích více preferováno. U směnky cizí vstupují do právního vztahu tři osoby – výstavce (dlužník), směnečník a věřitel. Věřitel je stejně jako u směnky cizí ta osoba, která dostane zaplaceno. Fakticky jde pak o stanovení na směnce cizí od výstavce směrem ke směnečníkovi, aby v daný okamžik zaplatil věřiteli. Povinné náležitosti jsou shodné pouze s tím rozdílem, že je nutné specifikovat osobu směnečníka a výstavce.Důvod používání směnky cizíSměnečníkem může být stanoven kdokoliv a ani se o tom nemusí dozvědět. V době výplaty pak přijde věřitel za směnečníkem a požaduje zaplacení. Směnečník má v tu chvíli právo směnku odmítnout, nebo zaplatit. Pokud zaplatí, směnka je předána a může být zničena. Pokud se rozhodne nezaplatit, věřitel jde za výstavcem směnky a ten se stává dlužníkem. Proč tedy vůbec směnečník ve vztahu vystupuje? Může to mít několik důvodů. Prvním důvodem může být určitá důvěryhodnost směnečníka, který na rozdíl od výstavce může mít vysoký společenský kredit a je s výstavcem v dobrém vztahu, takže věřitel je ochoten přistoupit na takový závazek.Kdy používat směnky?Používání směnek může být účinné a výhodné pro obě strany, ovšem pouze tehdy, pokud se obě strany chtějí chovat podle zákona. Pro věřitele představuje směnka jasný právní vztah, bez kliček a ukrytých problémů. U soudu představuje směnka neoddiskutovatelnou pravdu, takže je velice snadno vymahatelná. Proto slouží směnky k zajišťování nejrůznějších menších půjček třeba i mezi rodinnými příslušníky či přáteli. Zkrátka taková zadní vrátka.O směnkách příště:Ne vždy jsou však obě strany jednat podle zákona, v ten okamžik vzniká zásadní problém směnek jako takových. V příštích dílech se budeme tedy věnovat vašim dotazům, které vás ohledně směnek zajímaly:Směnky, ověřování jejich pravosti, prokazování pravosti podpisu, předložení směnky k placení a právo postihu.Související zákony:358/1992 Sb. Notářský řád591/1992 Sb. Zákon o cenných papírech191/1950 Sb. Zákon směnečný a šekový---------------------------------------------------Upozornění: Tento text je informační, v praxi je třeba se řídit veškerými zákony, které pro směnky platí.

Pokračovat na článek


Nový automobil není z pohledu DPH úplně novým automobilem

Přestože vypadá nadpis tohoto článku velmi nelogicky, chyba v něm není.Novela zákona o dani z přidané hodnoty totiž vymezuje pro účely pravidel výběru DPH u dopravních prostředků poněkud jiné podmínky. „Nové“ motorové vozidlo musí splňovat dvě následující podmínky a to:Dopravní prostředek je dodán do šesti měsíců, ode dne prvního uvedení do provozuMá najeto méně než 6 000 kmMezi těmito podmínkami platí vztah, že alespoň jedna z nich stačí, aby bylo vozidlo pro účely DPH považováno za nové. Pokud si kupříkladu vyberete dva roky staré vozidlo, které má najeto pouze pět tisíc kilometrů, pak jde o nové vozidlo se všemi daňovými důsledky.Při dovozu nového auta ze země Evropské Unie se stáváme jednorázovými plátciPřestože si většina lidí myslí, že se daň z přidané hodnoty týká pouze obchodních společností nebo živnostníků, tak poslední novela do povinnosti odvádět DPH „zatáhla“ i běžné občany s příjmy ze závislé činnosti.U dovozů „nových“ vozidel ze zemí Evropské Unie se uplatňuje následující postup:Zahraniční plátce dodávající do jiné členské země nový automobil osobě, která není plátcem (zpravidla občan), uskutečňuje plnění osvobozené od daně z přidané hodnoty. Jinými slovy nezvyšuje našemu kupujícímu cenu o DPH.Obě smluvní strany musí místně příslušnému správci daně oznámit, že došlo k dodání nového dopravního prostředku osobě neregistrované k dani z přidané hodnoty v jiném členském státu.Toto hlášení je doprovázeno daňovým dokladem, který kromě jiných náležitostí obsahuje kupní cenu rozhodnou pro vyměření daně z přidané hodnoty.Nyní se dostává ke slovu kupující a jeho administrativní kolečko. K přihlášení vozidla na dopravním inspektorátu je třeba mít zaplacenou daň. Bez potvrzení o zaplacení daně ve prospěch finančního úřadu vozidlo nebude zaregistrováno.Pro překlenutí této časové prodlevy (mezi dovezením auta a zaplacením daně) umožňuje zákon jednorázovému plátci podat okamžitě hlášení o pořízení nového dopravního prostředku z jiného členského státu a zaplatit zálohu na vlastní daňovou povinnost. Potvrzení o zaplacení zálohy by mělo stačit k zaregistrování dopravního prostředku na dopravním inspektorátu. Následně podává občan daňové přiznání (včetně daňového dokladu) a správce daně mu vyměří daň. Pokud byla daň zálohově zaplacena, pak se jenom vzájemně vypořádá. Pokud nikoliv, je jednorázový plátce povinen daň z přidané hodnoty zaplatit do 25 dnů od vyměření daně.U dovozu ojetých aut se DPH platí a odvádí v členském státu pořízeníOjetým vozidlem je z pohledu aplikace daně z přidané hodnoty vozidlo uvedené do užívání před více než šesti měsíci a zároveň má najeto více než šest tisíc kilometrů. Při dovozu ojetého vozidla má občan jednodušší roli, neboť daň z přidané hodnoty je obsažená v ceně vozidla a kupující ji tedy zaplatí v pořizovací ceně zahraničnímu dodavateli. Administrativa spojená s DPH je potom výlučně v režii prodávajícího. Zrcadlový systém platí u vývozu osobních automobilů z České republiky do jiných členských zemí – platí zde určitá reciprocita.

Pokračovat na článek


Vznik věcného břemene ponecháním si části vlastnického práva

 Právní praxe naráží při převodech nemovitostí poměrně často na situaci, kdy je převáděna nemovitost na nového nabyvatele, nicméně je žádoucí, aby původnímu vlastníku vzniklo ve formě věcného břemene k nemovitosti určité věcné právo, typicky právo doživotního užívání. V současné době se takové situace v důsledku zažitých zvyklostí většinou řeší tak, že smlouva o převodu nemovitosti (kupní, darovací) je zároveň i smlouvou o zřízení věcného břemene. Dojde tak k převodu vlastnictví k nemovitosti na nového nabyvatele a posléze (či zároveň) ke vzniku věcného břemene ve prospěch zcizitele. Naskýtá se otázka, zda takový postup je jediný možný.JUDr. Milan Vašíček, Dan Dvořáček, Brno, Praha*I. ÚvodemPrávní praxe naráží při převodech nemovitostí poměrně často na situaci, kdy je převáděna nemovitost na nového nabyvatele, nicméně je žádoucí, aby původnímu vlastníku vzniklo ve formě věcného břemene k nemovitosti určité věcné právo, typicky právo doživotního užívání.V současné době se takové situace v důsledku zažitých zvyklostí většinou řeší tak, že smlouva o převodu nemovitosti (kupní, darovací) je zároveň i smlouvou o zřízení věcného břemene.1 Dojde tak k převodu vlastnictví k nemovitosti na nového nabyvatele a posléze (či zároveň) ke vzniku věcného břemene ve prospěch zcizitele. Naskýtá se otázka, zda takový postup je jediný možný. Pokud je subjekt A vlastníkem pěti pomerančů a usmyslí si, že subjektu B převede tři a dva si chce ponechat, může to udělat buď složitě, tedy tak, že mu převede všech pět a pak si nechá dva vrátit, nebo jednoduše tak, že mu dá pouze tři. Nechceme tvrdit, že tato obrazná analogie je bezezbytku aplikovatelná na vznik věcného břemene ponecháním si části vlastnického práva v souvislosti s převodem nemovitosti. Chtěli bychom se však pokusit o prozkoumání této otázky a nalezení míry, v níž je takový postup eventuálně možný.Vlastnické právo je v klasickém pojetí civilního práva převáděno vždy jako určitý ideální celek blíže neurčených práv, jejichž nepřímým předmětem je věc v právním smyslu. V institutu spoluvlastnictví pak nacházíme promítnut fakt, že vlastnictví lze převádět nejen jako celek, ale též v ideálních jeho částech – podílech. Lze však převádět samostatně též určité konkrétní složky vlastnického práva, nikoli jen ideální podíl? A pokud ano, jaké jsou podmínky takového převodu a jaké jsou jeho důsledky? Na tyto otázky bychom rádi nalezli odpověď v tomto příspěvku.II. Pohled civilního právaVlastnické právo se skládá z velmi různorodé škály vlastnických oprávnění, která díky absolutní povaze tohoto práva zaručují vlastníkovi ochranu před zásahy třetích osob. Jedná se o klasické ius utendi, fruendi, disponendi et abutendi, tedy o právo věc užívat, těžit její plody, věcí majetkově disponovat a případně věc zničit. V praxi se užívají právní vztahy, kdy vlastník na bázi obligační umožní výkon některých těchto práv jiné osobě, např. nájemní smlouvou. V takovém uspořádání vztahu vlastníku zůstávají všechna jeho oprávnění a nájemce svá práva vykonává jen odvozeně od práv vlastníkových, nedochází zde tedy k dělení vlastnictví tak, že by určité složky vlastnického práva originárně náležely jinému subjektu nežli vlastníku. Jak ale hodnotit převodní, např. darovací, smlouvu na nemovitost, v níž je ujednáno, že „dárce převádí celé vlastnické právo k pozemku s výjimkou práva odpovídajícího věcnému břemeni ve formě práva na pozemku čerpat vodu, kteréžto si ponechává“. Takovou smlouvu lze zajisté na první pohled ohodnotit jako absolutně neplatnou pro rozpor se zákonem. Můžeme tvrdit, že vlastnictví je celistvý právní institut, který nepřísluší štěpit jiným než zákonem předpokládaným způsobem, tedy na ideální podíly.Můžeme též smlouvě přiznat platnost i účinnost, nicméně interpretací dojít k závěru, že strany sjednaly přechod (celého) vlastnictví s tím, že je pak následně vytvořeno věcné břemeno ve prospěch dárce, protože, opět, vlastnické právo nelze štěpit, a proto si také nelze jeho specifickou část ponechat.Jsme toho názoru, že jakkoli jsou oba přístupy myslitelné, lze zaujmout i poněkud „odvážnější“ stanovisko, totiž že přejde „okleštěné vlastnické právo“ a jako vedlejší produkt se vytvoří právo odpovídající věcnému břemeni ve prospěch zcizitele. Pro přijetí takového závěru je však zapotřebí formulovat dvě základní podmínky.1. Právo, které si zcizitel ponechává, musí být bezpodmínečně obsaženo v právu vlastnickém, jehož zbytek převádí.Tato podmínka je poměrně jasným vyústěním faktu, že si jen těžko lze ponechat něco, co subjekt nemá. Předmětem ponechání si tak mohou být jen oprávnění absolutního charakteru, která ve vztahu k dané nemovitosti vlastník má. Předmětem ponechání si nemohou být povinnosti třetích subjektů k plnění, protože takové povinnosti nejsou typickou součástí vlastnického práva. I pokud by nabyvatel nemovitosti souhlasil s převzetím takových povinností v souladu s převodní smlouvou, nebude se jednat o „ponechání si“ práva, ale o jeho nový vznik. Pokud bychom měli situaci přiblížit klasickou civilistickou terminologií, tak si v obecné rovině lze ponechat právo odpovídající služebnosti,2 ale ne reálnému břemenu.3 To proto, že vlastníku zpravidla již z vlastnictví samého svědčí všechna práva k jeho nemovitosti, která by teoreticky mohla nabýt formy služebnosti, nesvědčí mu však práva svým obsahem odpovídající reálným břemenům. Přesněji řečeno, vlastník si zajisté může ponechat práva, která by po převodu vlastnictví rezultovala ve vytvoření služebnosti jistivé4 (faciendum). Taková služebnost tkví v právu oprávněného užívat určitým způsobem vlastníkovu věc, např. oprávněný smí chodit přes vlastníkův pozemek. Takové právo si převodce může ponechat, protože je jistě má – zajisté smí chodit po svém pozemku. Je dokonce představitelné, že by takovým „ponecháním si“ byla vytvořena služebnost záporná (non faciendum), která nespočívá v právu oprávněného nějakým způsobem cizí věc užívat, ale v povinnosti vlastníka nějakým způsobem svou věc neužívat. Vlastník např. nesmí na svém pozemku vysadit stromy. Taková služebnost může vzniknout „ponecháním si práva“ tak, že si převodce ponechá právo na to, aby na pozemku nikdo stromy nesázel. I takové uspořádání je podle našeho názoru možné, protože i takové právo k pozemku vlastník před převodem zajisté má. 2. Převedené okleštěné vlastnické právo stejně tak jako ponechaná si jeho část musejí být schopny právního života v některé z forem, které platné právo zná.Jsme toho názoru, že autonomie vůle v soukromém právu nachází své místo v oblasti jednání subjektů a obsahu jejich vůle, nikoli však v tom, jaké právní následky budou s jejich jednáním spojeny. Pouze aprobace zaměřeného projevu vůle právem a jeho spojení s právními následky tvoří pojmové znaky právního úkonu, přičemž otázka aprobace právem a spojení projevu vůle s následkem není v moci subjektů práva, ale v moci zákonodárcově. Řečeno jinými slovy, subjekty práva mají zajisté volnost v tom, jaké právní následky svým jednáním zamýšlejí dosáhnout a jak tuto svou vůli projeví. Není již však v jejich moci rozhodnout, zda jimi zamýšlené následky skutečně nastanou. (Např. dvě osoby, které nejsou manžely, zajisté mohou pojmout úmysl, že „vloží“ věc jednoho z nich do svého bezpodílového spoluvlastnictví. Tyto osoby zajisté mohou uzavřít i smlouvu s takovým obsahem. Tato smlouva však nikdy zamýšlený výsledek nevyvolá, protože neexistuje právní norma, která by s takovým právním úkonem takový právní následek spojovala.) V rozebíraném případě to znamená, že není možné, aby účastníci diskutované převodní smlouvy pomocí jejích ustanovení konstruovali nové, právu neznámé formy vlastnictví či spoluvlastnictví nebo věcných práv obecně5 a odvolávali se na autonomii své vůle a dožadovali se, aby třetí osoby a státní orgány jejich „výtvor“ akceptovaly. Proto je zapotřebí, aby účastníci případné převodní smlouvy nastavili převod jednotlivých práv takovým způsobem, aby se vlastnictví, které se původně celé nacházelo pouze u jednoho z nich, rozdělilo na dvě entity, které budou podřaditelné pod existující kategorie věcných práv známých platnému právnímu řádu. Pokud je převáděna ideální část vlastnictví – podíl, je situace jednoduchá. U obou nových spoluvlastníků zaujmou jimi nabytá (resp. ponechaná) práva formu spoluvlastnických podílů, což je uspořádání, se kterým právo počítá.Je otázkou, jestli je toto uspořádání jediné možné.Pokud je převáděna jiná část vlastnického práva než ideální podíl, tedy např. je převáděno celé vlastnictví mimo práva obývat určitou část nemovitosti, je otázkou, jakých forem toto rozdvojené uspořádání může nabýt. Pokud zcizujícímu vlastníku má zůstat právo obývat určitou místnost, jedná se o právo odpovídající věcnému břemeni. Ostatně právě takové věcné břemeno je velmi často v praxi zřizováno. O tom, že tato „ponechaná“ práva tedy svým obsahem věcnému břemeni korespondují, není pravděpodobně sporu. Co však nabyl „nový vlastník“, pakliže si převodce takové právo ponechal? Převodce nabyl celé vlastnictví k nemovitosti s výjimkou tohoto práva, a je tedy vlastníkem nemovitosti zatížené věcným břemenem. I takové uspořádání je v praxi časté a zjevně možné. Naopak není výše uvedený postup myslitelný u movitých věcí, protože tam by práva zúčastněných subjektů nabývala forem, které právo nezná. Jelikož současné občanské právo nezná věcná břemena váznoucí na movitých věcech, neexistuje institut občanského práva, který by vhodně korespondoval např. věcnému právu užívání cizí movité věci.Z výše uvedeného je podle našeho názoru zřejmé, že lze v rámci vlastnického práva k nemovitostem izolovat určitá vlastnická oprávnění, která si zcizitel při převodu vlastnictví ponechá, což povede ke vzniku věcného břemene na převáděné nemovitosti na straně jedné a vlastnictví k zatížené věci na straně druhé. Takový výsledek je podle našeho názoru nevyhnutným důsledkem vhod¬ ně konstruované smlouvy o převodu části vlastnického práva k nemovitosti.Je však takový převod možný? Je v moci vlastníka darovat nikoli celou věc nebo ideální podíl na vlastnictví věci, ale darovat nemovitou věc celou, mimo práva užívat její část? Jsme toho názoru, že ano.Zejména neexistuje právní norma, která by takový právní úkon vylučovala. Neexistuje právní norma, která by říkala, že vlastnictví lze dělit pouze na ideální podíly a že jeho jiné částečné převody jsou vyloučeny. Je výsostným oprávněním vlastníka disponovat se svou věcí majetkově, a tedy i rozhodovat o tom, zda a komu bude převedena. Je-li vlastník oprávněn převést věc celou, proč by neměl být oprávněn převést jen určitá práva k ní, tím spíše, že platné právo s těmito separovanými právy umí zacházet jako s definovatelnými instituty? Není tedy v moci vlastníka, aby převedl vlastnictví k součásti své věci. To proto, že součást věci není věcí samostatnou, a proto k ní ani nemůže existovat samostatné věcné právo. Samostatné věcné břemeno k nemovitosti a samostatné vlastnictví nemovitosti omezené věcným břemenem však existovat mohou, a proto není důvodu se domnívat, že s nimi též nelze samostatně disponovat.Pokud by vlastník nemovitosti tuto převáděl a tato nemovitost již byla zatížena věcným břemenem z dřívějška, zajisté nikdo nebude mít námitek k tomu, že převáděné vlastnické právo (nepochybně omezené věcným břemenem) je způsobilým předmětem smlouvy. Proč by tedy v případě, že je převáděno vlastnictví nezatížené, nemohl převodce učinit „výhradu služebnosti“ (deductio servitutis), čímž z obsahu převodu doslova „odečte“ práva odpovídající věcnému břemeni, a učiní tak předmětem převodu zcela shodný komplex práv, jaký je převáděn ve výše citovaném bezesporném příkladě? Není podle našeho názoru důvod k závěru, že první z naznačených převodů je možný, zatímco druhý nikoli, a to zejména proto, že předmětem obou převodů je zcela shodná množina práv. Rozdíl je jen v tom, že v prvním případě je tato množina definována obsahem vlastnictví a obsahem věcného břemene, zatímco v druhém případě obsahem vlastnictví a vůlí smluvních stran. Oba tyto způsoby se nám zdají rovnocenné, protože považujeme za právo vlastníka rozhodnout, jaká oddělitelná6 část jeho vlastnictví bude převedena.Jsme toho názoru, že takový výklad je plně v souladu jak s účelem a smyslem zákona, tak i se základní zásadou civilního práva, jíž je respektování autonomní vůle stran právního úkonu. Účelem civilního práva je, mimo jiné, vytvářet příznivý prostor pro volnou směnu hodnot. Respektování autonomie vůle jednotlivých subjektů je vyjádřením přesvědčení, že tyto subjekty nejlépe, zejména lépe nežli zákonodárce, vědí, jak naložit se svými hodnotami. Výklad zákona by tak měl vždy směřovat k zachování účelu, který strany sledovaly, pokud takový závěr není z nějakého závažného důvodu nepřijatelný. Za nepřijatelný je třeba jistě označit výklad, který je v rozporu s textem zákona (zde pak nejde ani o výklad), stejně tak jako i výklad, který jde k tíži právní jistotě třetích osob, apod. Jsme však toho názoru, že námi nastíněný výklad žádnou z těchto vad netrpí. Ostatně tento výklad vede k výsledku, který je zcela běžný a hospodářsky účelný – nemovitost vlastníka A je zatížena věcným břemenem ve prospěch osoby B. Pouze představujeme méně obvyklý nebo méně zřejmý způsob, jak tohoto výsledku dosáhnout. A je-li výsledek přípustný a námi navrženou cestu zákon nezakazuje, domníváme se, že není správné trpět „kultem absolutní neplatnosti“7 a směřovat interpretaci k důvodům neplatnosti z důvodu ochra¬ ny „virtuální zákonnosti“ namísto ochrany svobodné vůle účastníků právního úkonu.Též Ústavní soud v nálezu sp. zn. I ÚS 546/03 konstatoval: „Je evidentní, že všemi citovanými ustanoveními prozařuje shora uvedený princip autonomie vůle, podle něhož je třeba dát prostor jednotlivcům k tomu, aby sami určovali rozsah svých práv a povinností, přičemž jejich projevu vůle je třeba dát přednost před kogentním8 zněním zákona...... Porušení tohoto práva se orgán státní moci dopustí i tehdy, pokud formalistickým výkladem norem jednoduchého práva odepře autonomnímu projevu vůle smluvních stran důsledky, které smluvní strany takovým projevem zamýšlely ve své právní sféře vyvolat.“Z citovaného judikátu podle našeho názoru vyplývá obecné vodítko pro interpretaci civilněprávních předpisů, podle nějž má být interpretátor veden snahou zachovat chtěné následky projevu vůle účastníků právního úkonu. Takový výklad je navíc výkladem ústavně konformním, protože je výrazem čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, podle nějž každý může činit vše, co zákon nezakazuje. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu je povinností všech orgánů z dostupných výkladů volit vždy ten, který nejlépe koresponduje s ústavním pořádkem České republiky.9 III. Právní povaha věcných břemenV nastíněných úvahách je dále zapotřebí se vypořádat s problémem právní povahy věcných břemen, zejména pak jejich „kompatibility“ s vlastnictvím. Pokud totiž tvrdíme, že ponecháním si vhodné části vlastnického práva vznikne věcné břemeno, je zapotřebí, aby tyto dva instituty byly vysoce příbuzné, aby bylo možno je v daném rozsahu patřičně zaměňovat.10Problematikou právní povahy věcných břemen se v naší teorii v posledním období zabýval zejména J. Fiala.11 S využitím implementace zájmové teorie do teorie právní12 dospívá k názoru, s nímž se plně ztotožňujeme, že věcná břemena nevykazují takový stupeň integrace společenských zájmů, jako práva obligační (typicky subjektivní práva relativní), ale ani tak nízký stupeň integrace společenských zájmů, jako právo vlastnické (typicky subjektivní právo absolutní).13 Z toho důvodu jsou věcná břemena svébytnou skupinou práv, která se nachází mezi krajními body absolutních práv na straně jedné a relativních práv na straně druhé.Je otázkou, zda je možné uvažovat o tom, že ponecháním si části práva absolutního (vlastnictví) může vzniknout právo, které je svou povahou bližší právům relativním (věcné břemeno). Pokud by takový postup možný byl, je třeba se dále ptát, kam se „ztratí“ ona absolutnost, co je příčinou zmiňované konverze a jak tuto příčinu odůvodnit zájmovou teorií.Domníváme se, že příslušný konverzní mechanismus je zapotřebí hledat v procesu kontraktace směřující k uzavření hlavní převodní smlouvy o nemovitosti. Hledání smluvního konsensu není ničím jiným než procesem integrace společenských zájmů, které jsou v úzkém měřítku vyjádřeny zájmy účastníků smlouvy, v širokém měřítku pak obecným působením tržních sil, které svedly tyto dva konkrétní účastníky k sobě a přiměly je jednat o uzavření smlouvy. Tím, že jeden z účastníků se za určitých podmínek zbavuje svého vlastnictví, zatímco druhý účastník souhlasí s tím, že nenabude vlastnictví perfektní, ale obtěžkané věcným břemenem, dochází k vyšší integraci společenských zájmů, než jaká zde byla před kontraktací, což má za následek i modifikaci právní povahy vlastnictví nového nabyvatele na straně jedné a „zbytkového vlastnictví“ zcizitele na straně druhé. Na straně nabyvatele se objevuje vlastnictví zatížené věcným břemenem, což je právo méně absolutní (protože více integrující) nežli „čisté“ vlastnictví, na straně zcizitele se pak objevuje věcné břemeno, jemuž je vyšší integrace společenských zájmů vlastní.Z hlediska právní povahy věcných břemen je tedy zřejmé, že navrhované uspořádání poskytuje logické prostředky pro dosažení konverze z čistého vlastnictví jako absolutního práva na vztah vlastnictví zatíženého věcným břemenem jako práva blíže právům relativním. Domníváme se tedy, že odlišná právní povaha věcných břemen a vlastnického práva není na překážku námi navrhovanému uspořádání, ale že je naopak podporuje.IV. Otázky evidence v katastru nemovitostíV souvislosti s pojednáním o věcných břemenech a jejich vzniku je vždy zapotřebí se zabývat i otázkou jejich evidence v katastru nemovitostí, protože věcná břemena jsou povinnou součástí této evidence [§ 2 odst. 4 písm. a) zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky] u nemovitostí zapisovaných do katastru. Významná je též otázka konstitutivnosti či deklarativnosti takového zápisu, resp. otázka formy, kterou takový zápis má mít. Ustanovení § 151o odst. 1 ObčZ stanoví, že k nabytí práva odpovídajícího věcným břemenům je nutný vklad do katastru nemovitostí. Stejně tak § 2 odst. 2 zákona č. 256/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, stanoví, že „práva uvedená v § 1 odst. 1 (mj. právo odpovídající věcnému břemeni – pozn. aut.) vznikají, mění se nebo zanikají dnem vkladu do katastru, pokud občanský zákoník nebo jiný zákon nestanoví jinak“.Z uvedeného by se zdálo, že ke vzniku práva odpovídajícího věcnému břemeni způsobem, který navrhujeme, je zapotřebí vkladu do katastru nemovitostí. Tato forma zápisu by pak měla konstitutivní povahu a právo odpovídající věcnému břemeni by vzniklo zpětně ke dni podání návrhu na povolení vkladu. Domníváme se, že tomu tak není.Výše citovaná právní úprava se týká situací, kdy právo odpovídající věcnému břemeni vzniká nebo se převádí, jinými slovy, případů, kdy osoba, které doposud takové právo nesvědčilo, má takového práva nabýt (arg. „k nabytí“, „práva vznikají“). V našem případě však zcizitel, který si část vlastnického práva ponechal, nepotřebuje nic „nabýt“, tím méně je nutné, aby mu nějaká práva „vznikala“. Dotyčná osoba je vlastníkem nemovitosti a všechna tato práva z titulu svého vlastnictví již má. Částečným převodem vlastnictví na jinou osobu tato práva nepozbývá (vždyť si je výslovně ponechala!), a je tudíž protismyslné požadovat, aby jí tato práva vznikla, či aby je nabyla. Z toho důvodu se domníváme, že není namístě takto vzniknuvší právo odpovídající věcnému břemeni zanášet do katastru nemovitostí vkladem.Domníváme se, že namístě je provést zápis tohoto věcného břemene záznamem, protože věcné břemeno není „zřízeno“ právním úkonem účastníků. Předmětem právního úkonu účastníků je dispozice s vlastnictvím movité věci. Pouze jako vedlejší produkt toho, že tato dispozice je jen částečná, se množina práv, které si zcizitel ponechal, přemění ve věcné břemeno. Stane se tak imanentně a automaticky okamžikem, kdy nabyvatel nabude zbytkové vlastnictví nemovitosti. Do tohoto okamžiku je zcizitel plným vlastníkem nemovitosti, po tomto okamžiku mu vlastnictví v daném rozsahu zanikne a zbylá práva nabudou charakteru věcného břemene. Podle našeho názoru by zápis do katastru nemovitostí měl probíhat tak, že katastrální úřad zapíše na základě povolení vkladu vlastnické právo novému nabyvateli s účinností ke dni podání návrhu na povolení vkladu (což má konstitutivní účinek) a zároveň záznamem zapíše současně se utvořivší právo odpovídající věcnému břemeni, což má účinek ryze deklaratorní. Jiný postup (např. lpění na vkladu obou práv) by vedl k neřešitelným problémům. Zejména by nebylo lze povolit samostatný vklad vlastnického práva nového nabyvatele nemovitosti, protože takový jednoduchý vklad by musel pokrývat celé vlastnictví, což však nemá oporu v převodním titulu, který obsahuje jednoznačné deductio servitutis. Stejně tak, pokud bychom připustili, že se zcizitel práv, která si ponechal, ujme až povolením vkladu „jeho“ věcného břemene, jen těžko by se odpovídalo na otázku, co je titulem, na základě nějž tato práva na dané mezidobí pozbyl, když převodní smlouva je ze svého dosahu jasně vylučuje.Domníváme se, že jediným správným řešením je právě navrhovaný „dvojzápis“, tedy vklad vlastnictví pro nového vlastníka s tím, že touto právní skutečností automaticky zbylá práva na straně zcizitele konvertují ve věcné břemeno, což se zapíše pouze záznamem. V. Dopady daňovéNastíněný způsob vzniku práva odpovídajícího věcnému břemeni má nemalé dopady do oblasti práva daňového. Vraťme se k původnímu příkladu uvedenému v úvodu tohoto článku. Převodce chce převést vlastnictví k nemovitosti na jinou osobu, chce však, aby mu k této nemovitosti vzniklo právo doživotního bydlení v některých místnostech, a to ve formě věcného břemene. Bude-li postupovat „klasickou“ cestou, pak převede celou nemovitost na nabyvatele a následně mu nabyvatel na nemovitosti zřídí příslušné věcné břemeno. Předmětem daně z převodu nemovitostí pak bude jednak cena převáděné nemovitosti [buď sjednaná nebo zjištěná,14 podle toho, která bude vyšší – § 10 písm. a) zákona č. 357/1992 Sb.] a dále i hodnota bezúplatně zřizovaného věcného břemena [§ 10 písm. c) zákona č. 357/1992 Sb.]. Cena nemovitosti se pak bude počítat z nemovitosti nezatížené závadami, protože fakticky nemovitost v okamžiku převodu zatížena břemenem ještě není. Daň z převodu nemovitosti se proto bude platit z „plné ceny“ nemovitosti a navíc ještě z ceny věcného břemene.Při postupu, který navrhujeme, bude situace poněkud odlišná. Především bude jiná zjištěná (a ovšem také sjednaná) cena nemovitosti, protože není převáděno čisté, úplné vlastnické právo k dané nemovitosti, ale jen jeho, byť podstatná, část. Taková cena musí být zákonitě nižší, přičemž při jejím stanovení se bude podle našeho názoru postupovat analogicky s § 48 vyhlášky č. 540/2002 Sb., k provedení některých ustanovení zákona o oceňování majetku, tedy jako by již nemovitost daným břemenem zatížena byla, protože fakticky je hodnota převáděného vlastnictví menší právě o hodnotu těchto práv. Vzniklé věcné břemeno pak podle našeho názoru vůbec předmětem daně nebude. Předmětem daně z převodu nemovitosti je dle § 9 písm. b) zákona č. 357/1992 Sb. jen „bezúplatné zřízení věcného břemene nebo jiného plnění obdobného věcnému břemeni při nabytí nemovitosti darováním“. Zřízení podle našeho názoru znamená úkon, který spočívá v tom, že subjekt A určitá práva nemá a činností subjektu B mu taková práva vzniknou. To však není případ námi navrhovaného postupu. V námi navrhovaném postupu zciziteli žádné právo nevzniká a není mu ani zřizováno. Zcizitel si pouze ponechává práva, která již měl. Věcné břemeno mu tedy není zřízeno, a nedochází tedy k úkonu, který by byl předmětem daně.Oproti „klasickému“ postupu je tak vzniklá daňová povinnost znatelně nižší, protože bude nižší cenou oceněna převáděná nemovitost a věcné břemeno vůbec nebude předmětem daně. Lze pravděpodobně očekávat tuhý odpor finančních orgánů proti takovému postupu, protože pro příjmovou stranu veřejných rozpočtů je znatelně výhodnější v úvo¬ du článku popisovaná „pomerančová“ metoda. Není však povinností daňových subjektů, aby si počínaly tak, aby jejich daňová povinnost byla co nejvyšší, ale je naopak jejich právem jednat tak, aby v rámci platných právních předpisů byla jejich daňová povinnost co nejnižší. Není tedy povinností daňových subjektů převádět nemovitosti daňově neefektivně, lze-li to dělat efektivně. Podle našeho názoru neuspěje případná námitka správce daně, že se ze strany účastníků převodu jedná o zastření skutečného stavu úkonu stavem formálně právním (§ 2 odst. 7 zákona č. 337/1992 Sb.). O takovou situaci by se jednalo, pokud by účastníci ve skutečnosti provedli něco jiného, než co „na oko“ sjednali v právním úkonu. Tak tomu však není. Účastníci se dohodli, že převedou neúplné vlastnictví k nemovitosti na jednoho z nich a druhému z nich že zůstane část vlastnického práva odpovídající věcnému břemeni, a přesně to se také stalo a přesně v souladu s touto skutečností účastníci vypočtou a zaplatí daň. Pokud se skutečný stav přesně shoduje s obsahem právních úkonů, nelze hovořit o zastření ve smyslu § 2 odst. 7 zákona č. 337/1992 Sb.Správce daně se poukazem na § 2 odst. 7 zákona č. 337/1992 Sb. nemůže domáhat toho, aby si účastníci právního úkonu počínali jinak, tedy aby převedli něco jiného, než převést chtějí, prostě proto, aby si, zcela protismyslně, vytvořili vyšší daňovou povinnost. Naopak je povinností správce daně respektovat právní a faktický stav, který je v souladu s právními úkony, které účastníci provedli.VI. ZávěremNámi nastíněný způsob vzniku věcných břemen na nemovitostech jistě není bezproblémový. Jsme si vědomi toho, že se jedná v České republice o poměrně neobvyklou právní konstrukci, která je však např. v sousedním Rakousku bez problémů používána. Přesto jsme však přesvědčeni, že její ideologický základ, totiž že je nesmyslné převádět všechna práva jedním směrem a pak jejich část zase zpátky, je správný. Jsme toho názoru, že výklad civilního práva má podporovat úsporná, efektivní a logická řešení a nebránit jim přepjatým formalismem. Je zřejmé, že navrženým způsobem není možné vytvořit všechna myslitelná věcná břemena a že jej jistě nelze využívat zcela univerzálně. Jedná se však podle našeho názoru o vhodnou alternativu, která může v některých případech přesněji vystihovat vůli stran a zejména vůli dárce, než dosavadní zažitý způsob řešení této právní otázky, který mohou někteří dárci považovat za ponižující. Příspěvek byl též publikován v časopise Právní rozhledy č. 21/2004. ________________________________________* JUDr. Milan Vašíček je advokátem v AK VAŠÍČEK, FRIMMEL a HONĚK, Brno-Praha, Dan Dvořáček je studentem V. ročníku Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně.1 Taková smlouva může mít jak povahu věcnou – zřizuje se jí věcné břemeno, tak i povahu obligační – kupující se zavazuje zřídit věcné břemeno.2 Srov. např. § 472 obecného zákoníku občanského: „Právem služebnosti jest vlastník zavázán, aby ku prospěchu jiné osoby vzhledem ku své věci něco trpěl nebo opomíjel. Je to věcné proti každému držiteli služebné věci účinné právo.“; dále oddíl 2 pododdíl 1 návrhu osnovy nového občanského zákona: „Věc může být zatížena služebností, která postihuje vlastníka věci jako věcné právo tak, že musí ve prospěch jiného něco trpět nebo opomíjet.“ (zdroj: http://www.juristic.cz).3 Srov. pododdíl 7 návrhu osnovy nového občanského zákona a důvodovou zprávu k němu: „Reálná břemena jsou charakterizována dočasností a vykupitelností, zejména však tím, že zavazují vlastníka obtížené nemovitosti k nějakému konání (např. udržovat studnu pro jiného vlastníka, pravidelně dodávat jinému spotřebitelné věci jako potraviny nebo otop, ale i vzdát se náhrady, jež by jinak vlastníku zatížené nemovitosti náležela v přítomnosti nebo budoucnosti apod.). Tím se liší od služebností, pro něž je charakteristická povinnost vlastníka služebné věci k pasivitě (nekonání).“ (zdroj: http://www.juristic.cz).4 Blíže viz Rouček, F., Sedláček, J. Komentář k československému zákoníku občanskému. Praha : Právnické knihkupectví a nakladatelství Linhart, 1935, reprint Praha : Linde, 1998. Komentář k § 472.5 Neboť známe inominátní smlouvy coby právní úkony zakládající autonomií vůle formované relativní obligační vztahy, neznáme však „inominátní věcné právo“, tedy věcné právo, jehož formu by definoval jeho „zřizovatel“. 6 „Oddělitelná“ ve smyslu pozitivního práva, tedy taková, s níž pozitivní právo umí nakládat jako se samostatnou.7 Eliáš, K. Ideál abstrakce, klec kazuistiky a pasti pro právní praxi, in Sborník XIV. Karlovarské právnické dny. Praha : Linde, 2004, s. 61.8 Podle našeho názoru měl Ústavní soud na mysli doslovné, nikoli kogentní znění zákona. Vůle účastníků právního úkonu nemá, alespoň podle převládající teorie práva, přednost před kogentními normami zákona. Může však mít přednost před adekvátním gramatickým výkladem.9 K tomu srov. např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I ÚS 86/99 a III ÚS 86/98 „v případě, že zákon připouští dvojí výklad, je v intencích uplatnění zásad spravedlivého procesu nezbytné dát při jeho aplikaci přednost tomu z nich, který je ve své interpretaci s ústavním pořádkem ČR co nejvíce v souladu“.10 Kupř. nelze podle našeho názoru konvertovat část vlastnického práva do obligace, protože obligace není věcným právem.11 Fiala, J. Charakteristika právní povahy věcných břemen. Časopis pro právní vědu a praxi, 1998, č. 3, s. 403.12 Macur, J. Občanské právo procesní v systému práva. Brno : 1975.13 Podle zájmové teorie jsou absolutními ta práva, která vykazují nejnižší stupeň integrace společenských zájmů, což je zejména vlastnictví, které maximalizuje zájmy vlastníka a pouze minimálně respektuje zájmy celku. Naopak práva obligační jsou zpravidla výsledkem působení tržních či obdobných sil, a proto vykazují nejvyšší stupeň integrace společenských zájmů, a z toho důvodu je v rámci zájmové teorie řadíme k relativním (dle op. cit. sub 11, s. 407).14 Zákon č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku.Nejčtenější 165/2007 Sb. - Nařízení vlády o vymezení Ptačí oblasti Heřmanský stav – Odra – Poolší168/2007 Sb. - Vyhláška, kterou se mění vyhláška Ministerstva životního prostředí č. 381/2001 Sb., kterou se stanoví Katalog odpadů, Seznam nebezpečných odpadů a seznamy odpadů a států pro účely vývozu, dovozu a tranzitu odpadů a postup při udělování souhlasu k vývozu, dovozu a tranzitu odpadů (Katalog odpadů), ve znění vyhlášky č. 503/2004 Sb166/2007 Sb. - Vyhláška, kterou se mění vyhláška č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách167/2007 Sb. - Vyhláška, kterou se zrušují některé právní předpisy v působnosti Ministerstva zdravotnictví169/2007 Sb. - Sdělení Ministerstva vnitra o vyhlášení nových voleb do zastupitelstva obce158/2007 Sb. - Zákon, kterým se mění zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů159/2007 Sb. - Zákon, kterým se mění zákon č. 72/2000 Sb., o investičních pobídkách a o změně některých zákonů (zákon o investičních pobídkách), ve znění pozdějších předpisů160/2007 Sb. - Zákon, kterým se mění některé zákony v oblasti ochrany spotřebitele161/2007 Sb. - Nález Ústavního soudu ze dne 8. března 2007 ve věci návrhu na zrušení obecně závazné vyhlášky města Ústí nad Labem č. 1/2004 k zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku162/2007 Sb. - Nález Ústavního soudu ze dne 8. března 2007 ve věci návrhu na zrušení obecně závazné vyhlášky města Kladna č. 32/01 o zajištění veřejného pořádku při poskytování hostinských činností a pořádání veřejných produkcí na území města Kladna163/2007 Sb. - Nález Ústavního soudu ze dne 13. března 2007 ve věci návrhu na zrušení obecně závazné vyhlášky statutárního města Plzně č. 17/2004 o vymezení veřejných prostranství, na nichž se zakazuje prostituce, a obecně závazné vyhlášky statutárního města Plzně č. 3/2006 k zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku, kterou se vymezují veřejná prostranství, na nichž se zakazuje prostituce164/2007 Sb. - Nález Ústavního soudu ze dne 20. března 2007 ve věci návrhu na zrušení čl. 3 odst. 1, čl. 5, čl. 6 odst. 1, čl. 8 odst. 2, čl. 10 odst. 4 a 6, čl. 12 odst. 2 a 5, čl. 13 odst. 1 písm. b) a c), čl. 16 odst. 1, čl. 18 odst. 1, čl. 21 odst. 1 a 2, čl. 22 odst. 2, čl. 30 odst. 2, čl. 31 odst. 1 a čl. 31 odst. 3 oddílu IX. obecně závazné vyhlášky obce Boží Dar č. 1/2003 o místních poplatcích

Pokračovat na článek


Inflace nás neustále připravuje o úspory

Inflace je peněžní jev. Neustále ukrajuje reálný výnos vašich peněz a finančních investic. Jak se inflaci bránit? Jak správně využít inflaci ve svůj prospěch? Možná si řeknete, že inflace je pouze číslo, které nám pravidelně statistický úřad sděluje, abychom věděli, jak se vyvíjí ekonomika a jak se zdražují jednotlivá zboží.Inflace má daleko významnější dopad na peněženku každého z nás.Inflace znehodnocuje peníze. Každá vaše koruna ztrácí díky inflaci svou hodnotu. Jde o to, že za stejnou sumu peněz, si prostě v budoucnu koupíte méně (pokud samozřejmě za dané období dojde k inflaci). Vaše úspory se znehodnocují. Samozřejmě je úplně jedno, zda jde o peníze skutečně držené, či peníze investované. Inflace ovlivňuje všechny peněžní složky a jejich ekvivalenty. Každý investor tak musí s inflací počítat. Vždy budete mít nižší výnos, než vám garantuje úroková sazba vašeho spoření. Je totiž nutné zohlednit za dané období nastřádanou inflaci. Každá investice se v dnešní době posuzuje z hlediska výnosu (úrok), likvidity (to, jak rychle je možné danou investici přeměnit na peníze) a rizika. Inflace zde do rozhodování nevstupuje. Proč? Protože inflace mění hodnotu téměř všech investic plošně. Proto je nutné s ní při kalkulaci výnosu počítat, ale pro rozhodování o investici často není potřeba brát v úvahu (i když i tuto skutečnost na konci článku vyvrátíme při doporučeních, jak inflaci při investování obejít).Každou investici posuzujeme tedy z hlediska výnosu, likvidity a rizika.My si prohlédneme detailněji výnosovou složku investice. Výnos je nominálně vyjádřená veličina. To znamená jmenovitou hodnotu úroku či jiného výnosu, který vám bude skutečně připsán na váš investiční (například spořicí) účet. Kolik ale skutečně vyděláte si musíte zjistit sami – a ono spíše než zjistit, to můžete pouze odhadnout. Musíte totiž vždy řešit reálnou výnosnost investice. Tu představuje nominální výnos veřejně oznamovaný snížený o inflaci. Inflace totiž rozhoduje o síle peněz. Čím vyšší bude inflace, tím nižší bude v porovnání s nominálním výnosem reálný výnos vaší investice. A jelikož inflaci nejde se stoprocentní jistotou predikovat, můžete pouze odhadovat, o kolik bude vaše investice v budoucnu reálně snížena a podle toho se rozhodnout, zda vám spoření vůbec stojí za to. Některé investiční produkty pochybných společností s vysokými poplatky za vedení, nízkým výnosem a třeba i vysokým rizikem vám v konečném důsledku nemusejí vůbec nic reálně vydělat, i když se v letáčku tváří jako investice mimořádně výhodná. Vždy je potřeba detailně zjišťovat parametry investice, ale to je na jiný článek.Kde vás inflace neohrozí?Inflace je vždy a za každých okolností peněžní jev. To znamená, že pro ochranu před inflací je vhodné investovat jinam než do:spořicích produktů, termínovaných vkladů či stavebních spoření. Zde všude bude inflace každoročně ukrajovat vaše naspořené peníze. Pokud se chcete před inflací ochránit, je potřeba investovat do takových aktiv, které naopak při růstu inflace také rostou (naopak od peněz, které reálně při inflaci klesají). K takovým aktivům patří především majetek. Ať už jde o formu hmotnou v podobě nemovitostí, nebo o podobu spíše virtuální (ale přesto majetkovou) v oblasti akcií či komodit. Tato majetková aktiva totiž s růstem inflace spíše přidávají na svých hodnotách.Investice do akcií, podílových fondůV naší zemi není tradice investování do akcií či přímo komodit příliš zakořeněná, ale čím dál více lidí se začíná účastnit takzvaných, kde můžete investovat již od několika set korun měsíčně. To už určitě stojí za zvážení, zda se vám vyplatí investice termínovaného vkladu, který vám v nejlepším případě pokryje maximálně původní investici (po očištění o inflaci) nebo do podílového fondu, který může (ale také nemusí) přinést daleko zajímavější výnos. Vždy a za každých okolností je ale potřeba přistupovat k investicím rozumně. Nejrozumnější cesta je diverzifikovat. Není možné poslat všechny své úspory do jediného podílového fondu u jediné instituce. Nebo naopak, určitě není nejvhodnější mít všechny své úspory na běžném účtu u své jediné banky. Ani nákup akcií jediné společnosti na jediné burze není tou správou cestou. Můžete se trefit do černého, ale pravděpodobnost je velice malá. Daleko výhodnější je jít cestou diverzifikace, mít ve svém investičním (spořicím) portfoliu zastoupeny jak peněžní investice tak investice ryze majetkové. Nastane-li problém na jedné straně trhu, druhá vás podrží. A inflace už vás nebude strašit ze snu.

Pokračovat na článek


Příležitostný příjem – jak se v něm vyznat

Daňové přiznání se podává také za občasné příjmy, na které nemáte živnostenský list. Občas něco uděláte a nepočítáte s tím, že se bude vaše práce opakovat. Kdo ale posoudí, jak časté je opakování a kdy vlastně jde o stálý zdroj?Nikdo v tom nemá jasnoDaňová správa vám neřekne, kdy je příjem příležitostný. Jedno je však jisté. Občas něco udělat se musí přiznat nad částku dvacet tisíc korun. A tady je trochu zádrhel. Do 15.000 Kč nemusíte při běžném podnikání vůbec podávat daňové přiznání, pokud nejste ve ztrátě a ztrátu si později nechcete uplatnit. Jenomže příležitostná činnost znamená nepodávání daňového přiznání o 5.000 Kč výš. Proč je ta částka takto stanovená, není jasné. Je to velice málo a vnáší to zmatek do rozlišení příležitostné činnosti a soustavné. Problém je v tom, že pokud někdo posoudí činnost jako soustavnou, najednou je těch 5.000 Kč rozhodujících pro další sankce a problémy. Přitom stačilo obě částky sjednotit nebo příležitostnou činnost výrazněji odlišit, třeba 50.000 Kč a ještě ji nějak definovat.Vylučovací metodaProtože nikdo přesně nedefinuje příležitostnou činnost, musí se uplatnit opačný postup. Živnostenský zákon v § 2 označuje živnost jako soustavnou činnost provozovanou vlastním jménem, na vlastní odpovědnost, za účelem dosažení zisku a za podmínek stanovených tímto zákonem. Slovo soustavná tedy bude asi tím rozdílem. Ani příjem do 20.000 Kč vás tedy nemusí zbavit starostí s problémem nedovoleného podnikání nebo s povinností opatřit si živnostenské oprávnění. Když budete opakovaně a tedy soustavně provádět manikůru za 300 Kč na hodinu a těch hodin bude 60, tak už to soustavná činnost bude.Daňový poplatník zahradníkemVěc je však ještě složitější. Pokud jste zahrádkářem a každý rok prodáte část úrody přes 20.000 Kč, měli byste podat daňové přiznání. Pokud máte živnostenské oprávnění, jste samozřejmě v oblasti soustavné činnosti a nemůžete si dělat naděje o příležitostné činnosti. Jenomže věc je složitější. Jak se uplatňují výdaje? U příležitostných příjmů můžete použít pouze výdaje na dosažení tohoto příjmu. Například dopravné za rozvoz nebo platby za hnojivo. Nemůžete nic odepisovat nebo si odpočítat ztrátu. Prostě si započtete jen přímé výdaje. U zemědělství si ale výdaje můžete uplatnit také paušálem ve výši 80 %.Kumulace různých příjmůPříležitostné příjmy se pro účely daně z příjmu sčítají. Pokud si zahradničením vyděláte 10.000 Kč a k tomu pronajmete byt na měsíc za 15.000 Kč, dostali jste se součtem přes hranici 20.000 Kč a daň musíte přiznat. Z uvedených příjmů si můžete odečíst výdaje na konkrétní příležitostnou činnost, ale pouze ty, které k činnosti patří. Náklady na pronájem (voda, energie atd.) si nemůžete odečíst z celkové výše příležitostných příjmů a vůbec ne z příjmů na zahradnictví.Složitá problematikaPříležitostným příjmům je dobré se vyhnout. Mohou značně zkomplikovat daňové přiznání. Uvádějí se zvlášť a musejí se správně spočítat a zdanit. Lepší je pořízení živnostenského oprávnění, kdy jste mimo dosah příležitostné činnosti, ať podnikáte nebo ne. Dostanete se sice na částku 15.000 a její překročení znamená podání daňového přiznání, ale 5.000 Kč není tak velký rozdíl a komplikace s posouzením příležitostné činnosti odpadají. Může se totiž stát, že nějakou činnost posoudí živnostenský úřad jako neoprávněnou a nastane doba sankcí. Za nedovolené podnikání u volné živnosti zaplatíte až 50.000 Kč, za řemeslnou a vázanou 100.000 Kč a za koncesovanou 200.000 Kč. A také trestní zákoník pamatuje na nedovolené podnikání rokem odnětí svobody nebo dokonce 3 lety, když někoho zaměstnáte nebo máte značný prospěch.

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Investice

Hypoteční úvěr jako vhodné řešení vlastního bydlení

Pořízení kvalitního vlastního bydlení je dobrá investice. Výběru bytu či domu je potřeba věnovat dostatečnou pozornost, stejně tak však výběru úvěru. Kvůli vlastnímu bydlení se zadlužujeme zpravidla na desítky let a splácení úvěru nás provází značnou část našeho života. Nabídku hypoték je dobré velmi dobře prostudovat.Hypotéka, hypoteční úvěrZ finančního hlediska je výběr financování našeho bydlení jedním z našich nejdůležitějších finančních rozhodnutí. Vždy bychom tedy měli věnovat dostatek času a pozornosti nabídce úvěrů na trhu. Při pořízení vlastního bydlení se jedná o vysoké částky a dobrým řešením financování bydlení je hypotéční úvěr. Hypotéční úvěr je účelovou hypotékou na pořízení bydlení. Banky však nabízejí i americké hypotéky, které jsou určeny na cokoliv. Úvěrové parametry americké hypotéky jsou samozřejmě méně výhodné. Pro každou rodinu je lepší život bez dluhu, úvěry na bydlení však patří mezi dobré úvěry. Vlastní bydlení je velmi rozumnou investicí.Nemovitost i hypotéku si dobře vybermeInvestice do nemovitosti se zpravidla v čase zhodnocuje. Obzvlášť pokud se jedná o atraktivní adresu. Současně se neradi stěhujeme a často v koupené nemovitosti žijeme celý život. Stěhování patří mezi nejvíce stresové situace v našem životě, i z tohoto pohledu je vhodné výběru nemovitosti věnovat velké úsilí. Nemovitost vybíráme pečlivě, máme své nároky na dostupnost do centra města, klid, vybavenost, parkování, vybavení nemovitosti… Stejně důkladně je však potřeba vybírat i hypotéku. Hypotéční úvěry poskytují všechny renomované banky na našem trhu. Nabídka je tedy pestrá. Možnosti získání hypotéky se pro rodinu u jednotlivých bank liší (maximální výše hypotéky, úroková sazba, možnost předčasného splacení, podmínky fixace hypotéky…).U hypotéky musíme doložit příjmyAby nám banka poskytla hypotéční úvěr, tak bude po nás požadovat několik dokladů. Samozřejmě doložíme doklady totožnosti. Dále však budeme muset doložit naše příjmy (např. potvrzením od zaměstnavatele nebo daňovým přiznáním), kupní smlouvu na nemovitost, výpis z katastru nemovitosti na danou nemovitost, ocenění zastavované nemovitosti či vinkulaci životního pojištění ve prospěch banky. To jsou jenom základní doklady, které vyžaduje každá banka. Další doklady se mohou lišit dle zvyklostí jednotlivých bank. Nejdůležitější je však pro banku prokázání naší schopnosti splácet hypotéční úvěr.Od našich příjmů se odvíjí i výše hypotéky.Většina bank má na svých internetových stránkách uvedenu kalkulačku, kde si žadatelé o hypotéční úvěr mohou orientačně spočítat, jak velký čistý měsíční příjem musí mít, aby na požadovanou hypotéku dosáhli. Částku, kterou můžeme splácet, orientačně spočítáme, když od čistých rodinných příjmů odečteme všechny povinné splátky a bankou stanovenou částku životních nákladů na domácnost (u jednotlivých bank se liší). Tato částka se může pohybovat od 1,2násobku životního minima do 1,5násobku životního minima.Oslovili jsme mluvčí tuzemských bank, abychom pro vás zjistili výhodné akce a nabídky hypoték, které svým klientům banky v současnosti poskytují.

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Pojištění

Vyberte si správné životní pojištění

Životní pojištění představuje takový druh krytí pojišťovnou, který se vztahuje na výplatu peněžních prostředků osobě za dobu léčení, trvalé následky úrazu, hospitalizaci následkem úrazu či vyplacení dané částky oprávněné osobě v případě úmrtí pojištěné osoby. Jedná se velice důležitý finanční produkt, který je však nutné dostatečně zvážit a promyslet.Rizikové pojištěníRizikové životní pojištění představuje pojištění na smrt. Jde o stanovení určité částky, která bude v případě neočekávané události vyplacena pozůstalým. V tomto finanční produktu není žádná položka vyhrazená na spoření. Jedná se o čistý pojistný produkt. Takže i v případě dožití daného věku stanoveného ve smlouvě klientovi nejsou žádné peníze vyplaceny. Vše je spotřebováno na pojistné krytí a poplatky pojišťovny. Jde fakticky pouze o zabezpečení svých blízkých pro případ té nejhorší události, která se může člověku přihodit. Často se k tomuto produktu rozhodují lidé, kteří chtějí zajistit úvěr či hypotéku. Zkrátka nechtějí, aby toto břemeno zůstalo v případě smrti na jejich pozůstalých, tak jednoduše zabezpečí úvěr životním pojištění vinkulovaným ve prospěch instituce poskytující peněžní prostředky. Jasnou výhodou je výše pojistné částky. Stanoví se cílová částka na krytí, která má být v případě smrti vyplacena a podle věku klienta, rizikovosti a doby trvání se dopočte výše plateb. Následně tedy vznikne smlouva s garantovanou částkou životního pojištění bez spořící složky. Jedná se o řádově nižší částky než u životních pojištění se spořící složkou. Důležité je si však u rizikového pojištění uvědomit, že na rozdíl od pojištění se spořící složkou, se na něj nevztahují podmínky pro daňovou uznatelnost nákladů. Takže nedochází k daňovému odpočtu.Kapitálové životní pojištěníKapitálové životní pojištění představuje zajímavý produkt. Jedná se o klasické pojištění pro případ smrti, avšak zahrnuje i pojištění pro případ dožití, takže funguje jako spořící produkt. Jednoduše si tak může pojistník vytvořit rezervu na stáří s případným krytím a zajištění blízkých v případě úmrtí. Částka na dožití a smrt může být stejná nebo se lišit dle individuálních požadavků klientů. Avšak vždy je daná částka garantované, takže v případě dožití pojistník obdrží minimálně částku, kterou mu pojišťovna předem slíbila. U kapitálového pojištění je garantovaný výnos. To znamená, že pojišťovny investují vaše prostředky pouze do málo rizikových otevřených podílových fondů, kde je zhodnocení zhruba někde přes dvě procenta. Z této garantované míry je však nutné odečíst ještě poplatky pojišťovny. Takže reálné zúročení je ještě o tento poplatek sníženo. Kapitálové pojištění je produktem, který má jasně nastavená pravidla a jasně garantovaný výnos. Jedná se prakticky o nerizikový (lépe řečeno málo rizikový) finanční produkt, který svému majiteli jasně garantuje částky, které obdrží v případech uvedených ve smlouvě. Obvykle se doporučuje toto pojištění uzavírat na delší období. Minimálně by rozhodně mělo jít o dobu deseti let, jinak tento produkt ztrácí svůj smysl a rozhodně nesplní svou prvotní roli. Důležitým faktorem u tohoto pojištění je rozhodně daňová uznatelnost zaplaceného pojistného. Avšak je důležité splnit následující parametry: doba trvání životního pojištění přesáhne pět let, bude trvat minimálně do roku, kdy pojištěný dosáhne věku 60 let a musí být u pojištění sjednané riziko pro případ smrti a dožití. Kapitálové pojištění však již není tím pravým tahákem a lidé často využívají investičního životního pojištění. Investiční životní pojištěníInvestiční životní pojištění je velmi oblíbený produkt s ohledem na svou spořící složku. Samozřejmě, že prvotním úkolem každého životního pojištění je pojistná ochrana proti smrti, avšak investiční životní pojištění přináší ještě určitý bonus ve formě zhodnocování prostředků. Jde o relativně výnosnější, ale samozřejmě rizikovější zhodnocování financí než u kapitálového pojištění, jelikož narozdíl od něho není investiční pojištění garantované, takže není stanovena garantovaná úroková míra, kterou musí vaše investované prostředky dosáhnout. Do hry vstupuje faktor rizika. Pojišťovny tak nabízejí několik druhů investičních pojištění podle ochoty podstupovat riziko, což je samozřejmě spojené s možností potenciálních zisků. Čím větší podstoupené riziko, tím větší šance vyšších výnosů, ale samozřejmě i ztrát. Důležité je zvolit investiční strategii, která přesně odpovídá profilu pojištěného. Podle toho se vybere, kam budou dané prostředky investovány. Opravdu záleží pouze na klientovi, jakou částku bude chtít spořit a jakou nechá jako krytí pro případ pojistné události, kterou je v tomto případě smrt. Investiční pojištění je velmi flexibilní, takže i v průběhu je velmi snadné měnit poměry mezi spořením a jištěním, volit investiční strategie, měnit riziko a od něj odvislé případné výnosy. Avšak vždy je důležité brát na zřetel, že životní pojištění je především pro zabezpečení blízkých v případě smrti. K výhodám tedy nesporně patří flexibilita a míra variability investičního pojištění. Výborná je také možnost vkládat a čerpat finanční prostředky i v průběhu trvání pojištění. A samozřejmě důležitým plusem je daňová uznatelnost zaplaceného pojistného po splnění zákonných podmínek. Určitým rizikem u investičního životního pojištění je ovšem to, že není garantována velikost zhodnocení prostředků. Takže v nepříznivé době se může lehce stát, že nebude vůbec kladná. Avšak záleží na délce trvání pojištění. V dlouhodobém horizontu jsou akciové trhy vždy v plusových hodnotách.  Důchodové pojištěníDůchodové pojištění je jednou z variant kapitálového životního pojištění. Prvotním a hlavním cílem důchodového pojištění je zabezpečení klienta v seniorském věku. Zkrátka určitá příprava na stáří, aby klient důchodového pojištění ve stáří nemusel snižovat svůj životní standard kvůli nižšímu důchodu. Tento druh životního pojištění funguje tak, že v případě dosažení určité věkové hranice, je oprávněné osobě vyplacena částka, která je na důchodovém spoření uložena. Forma výplaty závisí čistě na volbě klienta. Možnosti jsou dvě. Jednorázová výplata částky, nebo pravidelné vyplácení formou určité renty až do vyčerpání celé sumy naspořených prostředků. Možnost při pravidelném vyplácení je na daný počet let, či určitou pevně danou částku. Vždy samozřejmě pouze do velikosti částky, která na spořícím účtu je k dispozici. Důležitým faktorem je u důchodového pojištění garance. Jde o garantovanou výplatu sjednané částky, takže klient podstupuje minimální riziko. Navíc je zde možnost dodatečných zisků, pokud bude pojišťovna hospodařit s mimořádným ziskem. Rozhodně nezanedbatelným faktorem je i daňová uznatelnost vkládaných prostředků, která může velmi snížit celkový daňový základ klienta. Určitými nevýhodami pak následně jsou nižší možnost flexibility pojištění a jeho změny v průběhu trvání a pasivní formu v ovlivňování tvorby kapitálové hodnoty. Zkrátka není možné si zvolit investiční strategii podle míry rizika, ale pojišťovna sama rozhoduje, kam prostředky vloží. A na závěr jedna důležitá rada. Důchodové pojištění je jedna z forem životního pojištění, takže jde o čistě soukromý produkt podle parametrů klienta. Něco jiného je penzijní připojištění. Penzijní připojištění je naprosto odlišný finanční produkt, na který se vztahují státní příspěvky. Jde sice také o spoření na stáří, ale s naprosto odlišnými podmínkami a již zmíněnou státní dotací. V praxi se tyto pojmy často zaměňují, takže je důležité je znát a dokázat odlišit.

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Půjčky a úvěry

Nebojte se hypoteky

Nebojte se hypoteky !Nove bydleni je snem mnoha rodin, ktere v soucasne dobe obyvaji byt v panelaku - to v lepsim pripade, nebo nemaji zadne bydleni a jsou nuceni platit "cerny" pronajem. Relativne novou moznosti, jak nove bydleni ziskat, je vyuziti hypotecniho uveru. Zahranicni zkusenosti ukazuji, ze hypoteka predstavuje nejbeznejsi zpusob financovani bydleni. V nasich pomerech diky dotovanym najmum vsak pusobi trochu jako strasak a to i diky premire negativnich a zpravidla neuplnych informaci v mediich. Je zvlastni, ze napriklad vydaje na porizeni a provoz noveho automobilu ve vysi nekolika set tisic korun jiz nejsou zadnou zvlastnosti, zatimco byt za dva miliony jeste stale pohorsuje svou drahotou. Pritom srovnani cenu realnou cenu bydleni s drivejsimi cenami z dob realneho socialismu je na miste stejne jako srovnavat Trabant a Mercedes.Hypotecni uvery neboli hypoteky jsou v ceskych luzich a hajich relativne mlade bankovni produkty, urcene pro financovani nemovitosti a bydleni. Podminkou ziskani hypotecniho uveru je dolozeni prijmu v dostatecne vysi, zajisteni uveru nemovitosti ve vysi minimalne 143 % a dolozeni vlastnich zdroju na zbytek investice ( 70 % investice muze tvorit hypoteka, 30 % vlastni zdroje). Ucelem financovani muze byt koupe nemovitosti, vystavba, rekonstrukce, vyporadani spoluvlastnickych a dedickych naroku anebo refinancovani uveru a pujcek drive poskytnutych na vyse uvedene investice do nemovitosti. Zadatelem o uver mohou byt fyzicke i pravnicke osoby. Pri vystavbe se stale casteji vyuziva tzv. stavebni uveru, ktery je zajisten rozestavenou nemovitosti pouze na 100%. Po dostavbe je tento uver splacen dlouhodobym hypotecnim uverem. Pri nedostatku vlastnich zdroju je mozne vyuzit doplnkovy uver, kterym se profinancuje dalsich 20 az 30% ceny nemovitosti. Na rozdil od klasickych uveru se hypoteka se splaci tzv. anuitnimi splatkami, tedy konstantnimi splatkami, ve kterych jsou obsazeny jak uroky, tak splatka jistiny. Na pocatku splaceni tvori temer celou splatku uroky, na konci splaceni jistina. Podnikatele tak maji s vyhodou odlozeno danove zatizeni do pozdejsich let, protoze uroky podnikatelske hypoteky patri do nakladu firmy. Delka splaceni hypotecnich uveru se pohybuje do 30 let, pricemz uvery se statni dotaci maximalne do 20 let. Podnikatele, kteri investuji do jinych nemovitosti, nez na bydleni, mohou pocitat maximalne s patnactiletym uverem. Hypotecni uver je vyhodny prostredek, nikoli vsak vselek - neni pochopitelne dostupny. Pro kazdeho. Proto predstava, ze hypoteky vyresi problemy vsech, kteri potrebuji bydlet, je mylna. Realita je takova, ze hypoteka je stejny obchod jako prodej zbozi nebo sluzby. A jako obchodni artikl je i nabizena. A tak zatimco je jasne ze ne vsichni budou vlastnit jiz zmineny Mercedes,jsou pozadavky bank na bonitu klienta, ktery zada hypoteku, jsou obecne povazovany za mirne receno prehnane. Opak je ovsem pravdou. Cena hypotecniho uveru vychazi stejne jako u jinych uveru predevsim z ceny peneznich zdroju. Pro hypotecni uvery jsou temito zdroji hypotecni zastavni listy, coz jsou cenne papiry s pevnym rocnim vynosem. Proto neni mozne poskytnou hypotecni uver s nizsi sazbou nez u hypotecnich zastavnich listu (11 % v kvetnu 1997 - pozn. red.). Banka se zkratka chova stejne jako ostatni obchodnici. Proto je take kladen duraz na dokladovani prijmu zadatele o uver. Vzdyt kazdy, kdo pujci penize, je chce dostat zpet. Hypotecnim uverem je mozne financovat i jine nemovitosti nez na bydleni. S vyhodou take dochazi k refinancovani drive poskytnutych uveru na investici do nemovitosti. Strednedobe uvery jsou tak splaceny dlouhodobymi hypotekami a vyse splatek tak vyrazne posili likviditu firmy. Ceny noveho bydleni vychazeji z moznosti, za kolik jej jsou schopny stavebni firmy postavit. Podtrzeno secteno: na nove bydleni,tj. novy byt nebo rodinny dum, ma vlastni prostredky priblizne 10% obyvatel. Ostatni maji dve moznosti: musi bud slevit ze svych prani a poohlednout po levnejsim bydleni anebo si najit vynosnejsi zamestnani. V nasich mediich je casto demonizovana nedostupnost hypotek, pritom neni pravda, ze podminky poskytnuti hypoteky nesplni vyssi procento domacnosti. Otazkou totiz je, o jakou vysi pozadovaneho uveru se jedna. A tak jsou klienty hypotecnich bank jak reditele, manazeri a lide prijmove nadprumerni, tak i rozvedeni otcove s detmi. Zatimco ti prvni si porizuji luxusni sidla na jeste luxusnejsich pozemcich, druzi kupuji malinkate domecky rodine na miru. Cesta k novemu bydleni zacina zpravidla vyberem vhodneho bytu ci domu a az nasledneho posouzeni vlastnich moznosti a take ochoty dlouhodobe se zadluzit. A tak ma vetsinou pani nebo pan domu jiz pred navstevou financni instituce vybrany i kachliky do koupelny. Po navsteve hypotecni banky nastava druha, mene radostna etapa, kdy dochazi k usmerneni puvodniho zameru. V tomto okamziku se zmensuji domy, ubyvaji koupelny i balkony a zmensuji se parcely. V jinych pripadech dochazi k odkladu realizace zameru o jeden rok a nastava rok sporeni, v nejlepsim pripade stavebniho. V nejhorsim pripade se ustupuje od zameru navzdy. Realne posouzeni vlastnich moznosti je nejdulezitejsim predpokladem pri rozhodovani. Idealni je pristup, kdy zajemce o nove bydleni nejdrive zjistuje moznosti financovani a az nasledne vybira objekt pro bydleni. Odpada tak faze rozcarovani nad skutecnosti, ze s rodinnym prijmem v radech prumerne mzdy dum za nekolik milionu opravdu nepostavime. Dalsim krokem je shromazdeni vsech podkladu, ktere jsou nutne pro posouzeni zadosti o hypotecni uver. Zatimco v zahranici diky centralnimu informacnimu systemu tato faze predstavuje nekolik hodin, u nas je to nekolik tydnu. Budouci vlastnik nemovitosti musi predlozit nejen originaly dokladu o vysi prijmu ale i veskere doklady, ktere se tykaji nemovitosti vcetne odhadu zpracovaneho dle pozadavku banky. Vsechny podklady jsou pote predlozeny bance k posouzeni. Po schvaleni hypotecniho uveru zbyva uz "jen" zastava nemovitosti ve prospech banky. Po predlozeni listu vlastnictvi s vyznacenym zastavnim pravem a vinkulaci pojistneho plneni z pojisteni nemovitosti je mozne penize z hypoteky odeslat prijemci, tedy rodavajicimu, stavebni firme a podobne. Posledni fazi je splaceni hypotecniho uveru. Zde je mozne cast hypoteky jednorazove vyplatit, zpravidla po peti lettech. Pri vyuziti stavebniho sporeni tak klient s vyhodou vymeni drahy hypotecni uver za 6% uver ze stavebniho sporeni. Ackoli vypadaji vyse urokovych sazeb neprilis optimisticky, je nutne zvazit vliv inflace na vysi prijmu a take na ceny nemovitosti. Nazory jsou rozdilne: jsou lide, kteri nesnesou dlouhodobe zadluzeni a stejne tak jsou druzi, kteri povazuji splaceni dluhu za mnohem vyhodnejsi nez sporeni. Faktem zustava, ze vetsina domacnosti si bez dlouhodobych pujcek nebo uveru nebude moci bydleni dovolit. Je treba zvazit, zda je rozumne platit neustale se zvysujici najmy anebo vyhodne investovat do sveho. Nejznamejsimi financnimi ustavy, ktere poskytuji hypotecni uvery u nas jsou Ceskomoravska hypotecni banka ( jedina banka specializovana pouze na hypoteky), Ceska sporitelna, Komercni banka, Hypobank a Verreinsbank. Pokud hodlate kombinovat stavebni sporeni s hypotekou, je nejlepsim resenim vyuziti sluzeb jedne bankovni skupiny. Prvni roky splaceni vysokych splatek za byt ci dum vypadaji na prvni pohled nepovzbudive. Jsou ale vystridany lety, kdy maji splatky uveru vlivem inflace a rostoucich prijmu realne mensi hodnotu. A tak pokud jste v produktivnim veku, zdravi, kvalifikovani a tedy s dobrou prijmovou perspektivou, nemusite se hypoteky bat.

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Mix

Zaručí placené studium na vysoké škole vyšší úroveň vzdělání?

Vysoké školství v České republice potřebuje nový impuls. Školné by jím bezesporu mohlo být, ale rozhodně je nutné danou problematiku detailně zpracovat. Výše školného na vysoké škole a jeho forma jsou tím nejsnazším. Důležité je nastavit parametry, stipendia a další možnosti, aby bylo vysokoškolské vzdělání stále dobře přístupné, avšak pouze těm, kteří o něj mají skutečný zájem.Dnešní doba je velice nakloněna vysokoškolskému studiu.Dnešní maturitní ročníky mají prakticky neomezené možnosti ve výběru vysokoškolského studia dle svých nejsilnějších stránek. Avšak často je situace i opačná, že volí studenti cestu nejmenšího odporu a po maturitě zamíří na takovou vysokou školu, kde budou moci dále trávit studentská léta, avšak v budoucnu s využitím studovaného oboru spíše nepočítají. To je problém řady dnešních vysokoškoláků. Již nyní vědí, že znalosti, které na vysoké škole získají nebudou uplatňovat v praxi, ale pouze díky získanému titulu budou mít větší vstupní pracovní „renomé“. Na druhou stranu vysokoškolské vzdělaní nikdy není na škodu. Situace v podobě podpory vysokého školství je bezesporu velmi chvályhodná, avšak důležité je nezapomínat na kvalitativní stránku věci. Kvantita nesmí předbíhat před kvalitou. A to je nejspíše problém dnešního školství. Je tento přístup pro zemi jako takovou prospěšný? Navíc celkové výhody ze studentského života často rozhodují ve prospěch studia i bez zjevného zájmu skutečně školu dokončit. Výhody studentů jsou z pohledu daňových slev, ubytovacích stipendií a sociálních výhod více než lákavé a bohatě nahradí platbu 500 Kč za přihlášku na vysokou školu, kterou si student může předkládat třeba i několik let po sobě. Navíc v případě nějaké „lehčí“ školy může velice snadno uspět i studiem a tento status si držet řadu let bez velikých problémů. Jsou pak takový studenti pro společnost prospěšní?Jak by celý systém vypadal v případě placeného studia a ne jako nyní v systému dotování studentů? Nacházeli by studenti větší uplatnění? Vážili by si vysokoškolského studia a poctivě pracovali na svém vzdělání? Zlepšil by se přístup univerzit a úroveň vzdělání? Prvotní myšlenka a odpověď je bezesporu ano. Avšak je nutné celý systém dokonale promyslet a dostatečně nastavit parametry. Jenom stanovení samotné výše školného by byla velmi hrubým nástřelem a teprve čas by asi ukázal, jaká výše platby je nejoptimálnější.Přínosy placené vysoké školyPrvním přínosem by určitě bylo to, že na vysokou školu by se nehlásil každý „maturant“, ale opravdu pouze ti, kteří mají zájem o další vzdělání, které jim pomůže v budoucím zaměstnání. Rozhodně by se zkvalitnil i přístup škol, které by konečně mohly fungovat na tolik omílaném zákaznickém přístupu a mohly by studentům nabízet lepší práci v hodinách, interaktivní výuku, menší počet žáků ve třídě a od toho odvislé větší nasazení každého z nich při daném předmětu. Přínos školného by tedy rázem byl v relativně nižším počtu zájemců o vysokoškolské studium, ale rozhodně by se navýšil procentní podíl úspěšných uchazečů ku počtu přijatých. Každý vysokoškolák by chtěl školu zdárně a v termínu dokončit. Samozřejmě je nutné placené školné doplnit stipendijními programy pro zájemce, kteří by si placení školného nemohli dovolit, avšak díky svým mimořádným znalostem a výsledkům by jim školné bylo propláceno univerzitou či přímo státem. Tato stipendia by pak byla motivací i pro běžné studenty, jak si „snadno“ přivydělat a kvalita znalostí by rozhodně stoupala. Samozřejmě kvalita znalostí je odvislá od náročnosti požadavků, které jsou ze strany univerzity předkládány. V současnosti je situace na řadě škol taková, že se snaží zbytečně své studenty nevyhazovat, jelikož každý jeden student přináší škole dané tabulkové peníze, tudíž by byla sama proti sobě. Takový přístup je krajně nevyhovující a doufejme, že není tím hlavním, o co na vysokých školách u nás jde. Při zavedení školného by tedy měla rámcově stoupnout kvalita výuky. Vysokoškolští absolventi by pak již skutečně vždy představovali elitu národa a kvalitně edukované pracovníky připravené se zařadit do pracovního procesu právě v oboru, který 3 či 5 let studovali. Stávali by se z nich odborníci a vysoké školy by tak plnily svůj hlavní úkol.Jiný pohled na placení školnéhoV současnosti se tedy přetřásá myšlenka zavedení školného, které budou platit studenti vysokých škol. Avšak již v současnosti je vysoká škola zpoplatněna. Pomineme-li samozřejmě náklady obětované příležitosti a další náklady spojené se studiem (ubytovaní, skripta, stravování, doprava). Avšak na druhé straně se platí vysoké školství u nás z daní. Takže již nyní je zpoplatněno, avšak plošně, ode všech daňových poplatníků, kteří odvádějí do státní poklady peníze. Jde o neefektivní způsob a také samozřejmě způsobe velmi nepřehledný. Studium na vysoké škola tak platí každý místo těch, které ho skutečně využívají. Zavedením školného by se tak toto netransparentní dotování škol přesunulo do roviny velice jasné a přehledné. Efektivita by samozřejmě vzrostla s ohledem na přímou vazbu peněz od studenta ke škole bez dalších úředníků a úřadů, které musí samozřejmě také někdo financovat, takže i zde se zbytečně ztrácí peníze na vzdělání.Růst konkurence na straně škol i studentůZavedení školného by rozhodně přispělo ke vzrůstu konkurence. Každý student by velmi dobře vybíral, kam půjde studovat. Kvalita školy, výuky a vybavení by určitě hrála významnou roli. První myšlenky by se neupínaly na snadnost přijímacích zkoušek či studia, ale na adekvátnosti protihodnoty vzhledem k platbě školného. I školy by samozřejmě bojovaly o studenty a snažily by se jim vytvořit nejlepší možné podmínky a zajímavé studijní plány. Zodpovědné studium ze strany studentů je pak samozřejmostí, jelikož motivace opřená o platbu a nutnost platby, by rozhodně přinesla více efektivity a zájmu z obou stran.Snížení dostupnosti zavedením školnéhoŘada lidí argumentuje tím, že zavedení školného znepřístupní vzdělání celé řadě lidí. Avšak v konečném důsledku tento argument je naprosto mylný. Už jen samotné stipendijní programy pro studenty, kteří mají o téma zájem, dokáží se mu více věnovat a díky tomu mít dobré výsledky, tedy i stipendium, pomůže prakticky každému. Prospěchová stipendia by zkrátka pomohla i tento problém řešit. Určitá forma sociálních stipendií by také určitě pomohla. Navíc se koketuje i s myšlenkou odložení platby pomocí studentských půjček. Jasná pravidla a jasné splácení by umožnily studentům vzít si půjčku na financování svého studia a s jejím splácením začít až po absolvování a nalezení zaměstnání. Stát by navíc takovou půjčku mohl určitým způsobem zvýhodnit, aby nebyla krajně nevhodná a vyřešit tím tolik zdůrazňovaný problém snížení dostupnosti vzdělání. Každý by měl jednoduše na výběr.

Pokračovat na článek