Výsledky vyhledávání pro dotaz práva odpovídajícího věcnému

Výsledky vyhledávání v sekci: SOS

Smlouva o smlouvě budoucí mezi fyzickými osobami

Když něco chci a ještě to nemohu mít. Nejsou peníze, musí se splnit nebo stát nějaká okolnost či uplynout určitá doba. Pokud je smlouva o smlouvě budoucí podrobná, obsahuje v podstatě smlouvy dvě. Smlouva mezi občany podléhá určitým podmínkám občanského práva, které je mírně odlišné od práva obchodního.Webové aplikaceVelmi častým příkladem smlouvy o smlouvě budoucí by mohl být například software na zakázku. Místo poměrně obecné objednávky, která může být zpochybňována jednou ze stran by smlouva o budoucí koupi softwaru mohla obsahovat jednoznačné závazky. Doba internetových aplikací, rychlého rozvoje a obnovy podmínek programového vybavení často znamená neochotu zabývat se nějakou předběžnou smlouvou. To může přinést mnoho problémů.Podmínky smlouvyTento typ smlouvy musí mít písemnou formu. Povinnou náležitostí je určení doby pro uzavření následné smlouvy. Lhůta může být vázána na nějakou podmínku, aby však smlouva o smlouvě budoucí byla platná, nelze pouze určit, že po vypořádání dědictví se uzavře kupní smlouva na nemovitost nebo po schválení loga bude uzavřena licenční smlouva. Smlouva musí obsahovat dobu, tedy čtrnáct dní, rok, pět let. Ve smlouvě musí být uveden závazek v budoucnosti uzavřít konkrétní smlouvu. Bez těchto tří požadavků je smlouva neplatná.Specifikace závazkuČeské právo vyžaduje stanovení závazku tak, aby byl jednoznačný. Čím podrobněji je nějaká povinnost popsána, tím jednodušeji dojde později k uzavření například kupní smlouvy. A také k řešení případných sporů. Není neobvyklé, že smlouva o smlouvě budoucí je poměrně krátká a obsahuje například pouze povinnost do 30 dní uzavřít kupní smlouvu, která je v podstatě hotová jako příloha a je mnohem obsažnější.Proč nelze uzavřít rovnou smlouvuV některých případech by uzavření smlouvy místo smlouvy budoucí znamenalo absolutní neplatnost právního úkonu. Příkladem může být třeba nájemní smlouva. Dvě strany se dohodnou, že v určité nemovitosti, za určitou cenu si jedna strana chce pronajmout obchod. Druhá strana ale doposud není majitelem nemovitosti a zatím jen vyjednává o koupi domu. Protože mají obě strany zájem na nájmu, uzavřou budoucí nájemní smlouvu s tím, že jakmile se jedna strana stane majitelem nemovitosti, uzavře do 14 sní nájemní smlouvu. Může tak být v případě kdy původní majitel domu chce nadále bydlet v nemovitosti, kterou prodává. A nový majitel nemůže vykonávat vlastnická práva, protože není doposud vlastníkem.Oprávnění k uzavření smlouvyUzavřít smlouvu může být oprávněna pouze jedna ze stran a tedy nikoliv vždy obě. Strana, která chce smlouvu, specifikovanou ve smlouvě budoucí uzavřít, musí vyzvat druhou stranu ke splnění závazku. Tady může být jako příklad uveden třeba nájemní vztah s budoucím majitelem nemovitosti. Prodávající chce nadále v nemovitosti bydlet a vymíní si budoucí uzavření nájemní smlouvy. Naopak nový budoucí majitel na takovém závazku zájem nemá. Proto jde o jednostrannou záležitost, kdy právo uzavření nájemní smlouvy má jen jedna strana, která vyzve druhou stranu ke splnění povinnosti až po převodu domu.NeplatnostPokud ve smlouvě nejsou uvedeny obligatorní podmínky smlouvy, jak bylo uvedeno v odstavci Podmínky smlouvy nebo chybí obecné náležitosti jako je jméno, adresa a určení stran, datum, místo a podpisy, je také smlouva neplatná. Zákon ještě umožňuje při dodržení všech povinných náležitostí prohlášení neplatnosti pokud se okolnosti, ze kterých účastníci při vzniku smlouvy vycházeli, změnily natolik, že nelze spravedlivě požadovat, aby smlouva byla uzavřena. Tím je myšleno v případě domu a nájemní smlouvy třeba zničení nemovitosti katastrofou. Potom nelze naplnit obsah takové smlouvy o smlouvě budoucí.Smlouva o smlouvě budoucí je dobrou ochranou pro později vzniklé situace. Přísliby plnění, bydlení, plateb a jiných povinností mohou být těžce vymahatelné a protože důkazní břemeno leží na žalobci, a tak soudu musí žalující strana dokázat, že má pravdu. A předvolávat řadu svědků, aby doložili, že bylo něco slíbeno, přesně, jak a že se jednalo o závazný veřejný příslib, je těžké. Stejně tak je objednávka jednostranným aktem a pokud dojde k problémům, může být zpochybněn souhlas druhé strany. Proto by se neměla tato smlouva podceňovat, může zachránit od problémů a ztráty peněz.

Pokračovat na článek


Oddlužení není žádným dárkem dlužníkovi

Podstata oddlužení má svoje dva základní protipóly. Na jedné straně stojí humánní důvody, které stavějí lidskou existenci v tomto materialistickém světě nad ostatní hodnoty. Druhá strana nevidí smysl v oddlužovacích gestech a pojímá dluh jako vinu člověka, kterou si způsobil a za kterou oprávněně ponese následky. Existuje nějaký kompromis?Princip oddluženíPodstatou osobního bankrotu je v podstatě objem prostředků, které může dlužník splácet. Zákon přiznává možnost splatit jen část dluhů, ale pod jednou podmínkou. Splaceno musí být alespoň 30 % finančních závazků za dobu 5 let. Oddlužení podléhá rozhodnutí soudu, který nařídí dohled insolvenčním správcem. Přednost tedy dostává materiální pojetí práva a sociální rozměr oddlužení.Sociální cítěníV českém právu se skutečně často projevuje snaha pomoci „obyčejným“ lidem. Oddlužení nepochybně směřuje do cílové skupiny rodin a běžných zaměstnanců. Týká se totiž dluhů, které existují v rozmezí do dvou milionů korun. Nejčastěji kolem 500.000 Kč. Běžný plat totiž dosahuje částek 15.000 Kč až 25.000 Kč. Dlužník je schopen splácet od 3.000 Kč do 10.000 Kč, což za 5 let vytvoří částku přibližně 200.000 až 600.000 Kč. A trojnásobek pak znamená skutečně vzniklý dluh.Proč jenom zaměstnanci?Dá se namítnout, že oddlužení se týká také soukromých podnikatelů. Ti převážně ručí celým svým majetkem a mohou tedy mít zablokované veškeré hmotné a nehmotné pozemské statky. Jenomže jejich podnikání v podstatě dluhy skončilo. Nemohou nakládat se svými prostředky obživy, a proto nemohou doložit pravidelný příjem. Kromě toho je v exekuci prodáván jejich majetek a pokud dluží státu, ani si nemohou zařídit Živnostenský list, kde bezdlužnost je zákonnou podmínkou. Zaměstnanci sice mají zablokovanou část příjmu, která jde na úhradu dluhů, ale soudu poměrně snadno mohou doložit, že mají prostředky na splácení.DeblokaceZaměstnanci se tedy nejvíce snaží o deblokování svých příjmů a majetku. Exekuce je postihuje tvrdě, protože většinou nemají možnost změnit svoje bydliště nebo se s rodinou skrývat. Exekutor může libovolně vstupovat do jejich bytů a zabavovat předměty, když ponechá jen nejnutnější vybavení domácnosti. Pokud jsou vlastníky bytu, pak exekutor byt prodá a žádný nárok na bydlení jim nevzniká, musejí si sjednat nájem. A to je vzhledem k omezení příjmů značný problém. Proto této skupině dlužníků oddlužení pomůže nejvíce, protože se zastaví veškeré úkony exekucí a „pouze“ musí dlužník pravidelně po dobu 5 let splácet soudem stanovenou částku. Nedojde tedy k zablokování veškerých příjmových možností, dlužník může žít a získává relativní klid a materiální jistoty.Solidarita s malými dlužníkyOtázka správnosti cílení oddlužení do sociálně slabších skupin obyvatelstva je otázkou společenské solidarity. Samozřejmě může existovat podnikatel, který předkládá daňové přiznání s milionovými příjmy a zároveň chce splácet dluhy pomocí oddlužení. Většinou však raději pracuje a podniká načerno, aby dluhy v závratných milionových hodnotách nemusel vůbec splácet. Podnikání se dá snadno krýt jinými způsoby, podnikat může přes další osoby nebo může pracovat načerno. Řešení oddlužení je tak v českém právu vnímáno skutečně jako humánní prostředek nouze běžného člověka. A zcela pomíjí otázku zodpovědnosti věřitele. Kdo půjčuje bez ověření bonity, na sms zprávy, bez registrů a bez prokázání příjmů dost riskuje. Přesto dostává později do rukou tvrdou zbraň exekuce, která je skutečně jednou z nejtvrdších v Evropě.Větší míra odpovědnosti?Otázka tedy není jen jak najít kompromis nebo vyhovět některé straně zastánců či odpůrců oddlužení. Zákon by měl zřejmě víc zohledňovat odpovědnost věřitele. Mnoho rychlých půjček v podstatě půjčuje bez jakýchkoliv problémů naprosto nebonitním a zadluženým lidem. Spoléhají na způsob vymáhání a na získání prospěchu z jakéhokoliv majetku nebo příjmu dlužníka a donutí tak občana k dost zoufalým krokům. Často se dlužník odhodlá porušit trestní zákon, obchází daňové zákony a nevýhodně s věřiteli „směňuje“ svůj majetek. Zákon je tímto způsobem oddlužení nespravedlivý k tomu, kdo měl vyšší příjmy a o ty přišel třeba propuštěním z práce. Častým dluhem je špatný propočet finančních možností. Při platu 50.000 Kč (třeba jako součet platů manželů) si dlužník vezme úvěr, který splácí „pouhými“ 10.000 Kč měsíčně. V případě nemoci, propuštění nebo snížení platů najednou na splácení nemá prostředky a roztáčí se dlužní spirála.Jiné pojetí bankrotuV USA je pojetí bankrotu rovnoprávné mezi společnostmi i osobami. V ČR firma zbankrotuje, prodá majetek a nikdo dále nehoní představenstva, akcionáře, zaměstnance a další osoby, které se na hospodaření podíleli. U osobních dluhů naopak dluhy stále trvají, prodejem aktiv nekončí a týkají se v podstatě celé rodiny dlužníka ve společné domácnosti. Postavit na stejnou úroveň firmy a fyzické osoby stát neumožňuje. V USA znamená osobní bankrot zákaz nakládání s majetkem, prodej majetku dlužníka a tím veškeré oddlužení navždy. Je otázkou, zda nerovnoprávnost právnických osob, fyzických osob a nekonečnost dluhu pro občany není spíše ke škodě a neznamená nerovnoprávnost před zákonem. Nekonečnost dluhů poškozuje více stát, který by dokonalým oddlužením fyzické osoby získal běžně pracujícího nebo podnikajícího občana, který by platil daně.

Pokračovat na článek


Na dluhu je nejhorší jeho obsluha

 Problémy se mají řešit co nejdříve. Dluhy samy o sobě nejsou velkým problémem. Nejhorší jsou náklady, které raketové vzrůstají při nečinnosti dlužníka. Z vymáhání se tak stal velice zajímavý byznys. A dluhy se nejen vymáhají, ale odkupují. Za polovinu ceny a vymáhají za mnohem víc.Dlužník a věřitelPokud se tito dva nedokáží domluvit, následuje kolotoč, který obě strany připraví o peníze. Obchodník vydělává vždy víc než výrobce a spotřebitel. Obchod je zajímavý tím, že se do něj nevkládá mnoho prostředků. Ale přináší vysoká procenta. Nedomluvením se, nakonec vydělá jenom třetí strana. Věřitel odepíše část dluhu a dlužník je donucen zaplatit několikanásobek. Alespoň tak to chodí v našich krajích.Byznys nevědomosti a špatných zákonůNevědomost je démon. A platí to nejen u vzdělání, ale především u dluhů. Poslanci vytvořili mnoho nepřehledných zákonů a různých povinností. Ke znalosti práva nestačí mnohdy ani právní vzdělání. Toho využívají různé společnosti, které si k dluhu zaúčtují neskutečně vysoké poplatky. Právníci mají svůj tarif s minimální částkou. Mohou vymáhat třeba 10 Kč za 1.500 Kč za úkon. Stejně tak exekutoři mají minimální odměny. Částka do 1.000 Kč tak stojí dlužníka na nákladech 14.900 Kč, pokud dojde až k exekuci. Stokorunový dluh tak stojí 15.000 Kč.Advokátní tarifBýt zprostředkovatelem se tak nehorázně vyplácí. Může za to jednak advokátní kartel, který bezohledně účtuje podle tarifu. Nikdo si nedovolí zakročit proti advokátní mafii, která si udělala ze zákazníků oběť svých finančních představ. Každý platí za často špatné a přeceněné služby. Dlužník je jen jedním z mnoha příkladů. Advokáti si berou procenta z případů a není divu, že pracují za desítky milionů, když jejich práce zdaleka takovou hodnotu nemá.Princip právaÚdajně je ujednání s advokátem smluvní. Ale není to pravdou. Nikdo neudělá práci pod tarif. Právníci jsou vzájemně domluveni a dlužníci platí. Původ těchto vyděračských praktik vznikl v době komplikovaného a nepřehledného práva. První pak byli notáři. Bez ověřeného podpisu nebo notářského zápisu se neobejdou ani bagatelní úkony. Kdejaká hloupost se musí ověřovat. Valné hromady společností se pořizují notářským zápisem, ačkoliv se jich účastní desítky nebo stovky zřejmě „nesvéprávných“ lidí, kteří netuší, co se tam odehrává. A notář jde, pustí si nahrávání valné hromady, poté je nechá přepsat sekretářkou a orazítkuje. Podle jmění společnosti si potom za tuto „důležitou“ činnost vyúčtuje několik set tisíc. A podobně je to s dluhy.Exekutorská mafieO tom, že exekuce dávno nejsou nástrojem věřitelů, ale především prostředkem neoprávněného obohacení exekutorů, mají všichni jasno. Přesto si tato vyvolená část právníků drží svoje postavení. Dokonce mají zákonem zaručenou neskutečnou provizi 15 % z vymožené částky. Která je uspokojována přednostně. Dalším právním trikem a vlivem na zákony se obohacuje část podnikatelů. Proč je stanovena tak vysoká procentní částka?Dlužník si tedy musí dávat pozor především na otázky obsluhy svého závazku. Zaplatit peníze, třeba i se smluvním úrokem nebývá tak obtížné, jako nasytit různé parazity, kteří si z jeho neštěstí udělali zlatý důl. Exekutor si sedne a nechá napsat sekretářce dopisy do bank a finančních institucí. Tím získá prostředky z účtů. Poté zase sekretářka zablokuje nemovitosti a když se zabavuje hmotný majetek, pošle exekutor zástupce.  Advokát nechá vepsat pokyny do předem připraveného formuláře a nedej Bože, aby byl potřeba předražený notář. Tyto mafie pomocí zákonů, které si samy prosadily, pak vytahují z občanů nezaslouženě a bezpracně peníze. A to je nejhorší stránkou dluhu. Nikoliv dluh samotný. 

Pokračovat na článek


Hmotný a nehmotný majetek v daňové evidenci

V daňové evidenci je důležité si odepisovat majetek. Drobný majetek do hodnoty 40.000 Kč nebo 60.000 Kč se odepisuje ihned, respektive je okamžitým nákladem. Ostatní majetek je dlouhodobý a jeho odpisy se řídí různými pravidly. Odepisujte, protože jinak platíte zbytečně vysoké daně.Hmotný majetekMusí splňovat dva požadavky současně. Vstupní cena musí být vyšší než 40.000 Kč a zároveň potřeba použití musí trvat alespoň jeden rok. Za hmotný majetek se považují domy, byty a stavby, pěstitelské celky (ovocné stromy, zahrady) s dobou plodnosti přes 3 roky, zvířata s hodnotou přes 40.000 Kč, majetek, který je součástí budov, ale dá se ocenit jednotlivě a zařízení nebo stroje pro výrobu. Za hmotný majetek se v žádném případě nepovažují zásoby. Pokud tedy máte na skladu polotovary nebo jiné zásoby, které slouží k výrobě, držíte je přes rok a mají hodnotu přes 40.000 Kč, nelze je v žádném případě odepisovat.Nehmotný majetekU nehmotného majetku stanovuje zákon pořizovací hodnotu vyšší než 60.000 Kč. Jedná se o majetek, který byl nabyt úplatně, vkladem společníka nebo vlastní činností, darem nebo jiným způsobem. Jedná se o duševní vlastnictví, vývoj, výzkum, autorská práva, software a technické zhodnocení uměleckých děl, které zvyšuje jejich hodnoty. Pro daňovou evidenci platí, že nehmotný majetek je okamžitě daňově uznatelným výdajem. A tedy se ihned odepíše celý. Jediná povinnost pro účtování platí pro evidenci. Nehmotný majetek musí být evidován a tedy označen cenou, datem pořízení, způsobem využití a datem uvedení do provozu nebo využití. Tento majetek tedy dnem pořízení ihned putuje do nákladů.Odpisy hmotného majetkuPro daňovou evidenci se použije pouze účetní odpis a poplatník se tak nemusí zabývat ničím jiným, než rozlišením do odpisových skupin. Celkem existuje 6 odpisových skupin. Odepisování se počítá podle let.Odpisová skupina       Doba odepisování1                                  3 roky2                                  5 let3                                  10 let4                                  20 let5                                  30 let6                                  50 letDo první skupiny patří například hospodářská zvířata a také kancelářské a psací potřeby. Druhá odpisová skupina je poměrně obsáhlá a z hospodářských zvířat se do ní dostali koně. A to nejen jako zvířata, ale také ti pod kapotou. Obsahuje také sportovní potřeby, hudební nástroje, nábytek, autobusy, nákladní vozy a třeba vybavení pro kolotoče. Třetí skupina se týká především technických zařízení jako jsou pumpy, stavební konstrukce, kotle, lodě, lokomotivy a také skleníky. Do čtvrté skupiny se dostávají budovy, které jsou z méně trvanlivých materiálů, dále oplocení, telekomunikační, plynová a elektrická vedení a například otevřená koupaliště. Pátá skupina s účetní životností 30 let odepisuje především různé stavby a šestá skupina s délkou 50 let se týká pouze nemovitostí.Daňové náklady jsou důležitou součástí přiznání k dani, pokud podnikatel neuplatňuje paušální daň. Znamenají značné snížení daňového základu, ale mnozí drobní podnikatelé je nevyužívají. Jejich propočet je přitom jednoduchý. Pořizovací cena se dělí počtem let. Každý rok si z pořízeného auta za 500.000 Kč může podnikatel odečíst 100.000 Kč z daní. Odpisy nejsou složité a je třeba je využívat.

Pokračovat na článek


Insolvenční návrh – jak neudělat chybu se svojí pohledávkou

Každý podnikatel stál někdy před otázkou řešení své pohledávky. Pokud stačí několik upozornění a peníze putují na účet, je vše v pořádku. Mnohdy se musí zapojit do vymáhání tvrdším způsobem specializovaná agentura. Občas se podaří něco dostat z exekuce a když prostředky nemění majitele, stojí věřitel před rozhodnutím. Začne uvažovat o podání návrhu na zahájení insolvenčního řízení – hovorově řečeno návrhem na konkurz?Zacházení s dluhemPřed takovým podáním by si měl věřitel především uvědomit, jak si stojí z hlediska své pohledávky a majetku dlužníka. Velký rozdíl mezi věřiteli rozeznává zákonné ustanovení o takzvaném zajištěném věřiteli. Věřitel ani tak zajištěn není, ale mohl dluh nějakým způsobem ošetřovat a tím získává výhodu proti jiným nezajištěným věřitelům. Zákon upřednostnil na nátlak bank zástavy.Zástavní právoPokud nechce být věřitel jen tím, kdo podá návrh na zahájení insolvenčního řízení, osvědčí, že mu není alespoň 2 měsíce placeno a doloží dokumenty, včetně případné platby právníkovi, měl by si zajistit institut zajištěného věřitele. Tito mají přednost před nezajištěnými věřiteli a dostávají majetek z prodeje podstaty a tedy ze zpeněženého jmění úpadce. Proto se také při přihlášení ke konkurzu uvádí onen případ zajištění. Zajištěním není směnka nebo uznání dluhu. Zajištěním se rozumí jednoznačné pojištění konkrétního hmotného nebo nehmotného majetku.Druhy zástavNejjednodušší zástavou je zástava na nemovitosti. Věřitel podepíše s dlužníkem zástavní smlouvu, která se vloží do katastru. Tím je toto právo nepochybné. Pozor na to, že v katastru již mohou být evidováni jiní zástavní věřitelé a pořadí rozhoduje. Podobný účinek má omezení práva převodu nemovitosti, které může být vázáno na splacení dluhu. Věřitel nemůže převést nemovitost bez souhlasu dlužníka a v konkurzním řízení je potom tento věřitel upřednostněn. I jakékoliv obdobné právo má svůj rozhodující význam při získání prostředků z konkurzu.Zadržovací právoPodobným právem je zadržovací právo k hmotnému majetku nebo zástava věci movité. Věřitel by si měl jakýmkoliv způsobem svoji pohledávku hmotně pojistit. Dlužník může mít třeba registrovanou ochrannou známku, může mít obchodní jméno, patent nebo projektovou dokumentaci. Věřitel se musí před podáním návrhu na prohlášení konkurzu snažit dostat tyto předměty co nejvíce na svoji stranu, tedy si je zajistit nějakým podobným právem, které jej při zpeněžení dostane na první místo.Náklady podání návrhu na konkurz mohou zálohově stát až 50.000 Kč. Proto by si měl každý věřitel nejprve rozmyslet, zda jeho pohledávka má reálnou šanci na uspokojení. Pokud nemá, musí s ní pracovat a nutit dlužníky k zajištění. Zajištěná nemovitost totiž může být velmi rychle prodána, náklady jsou podstatně nižší. Odměna exekutora činí neskutečných 15 % a insolvenčního správce 11 %, ale může být s ohledem na způsob realizace zpeněžení mnohem nižší a schvaluje ji soud, který ji může na návrh věřitele snížit. A podstatnou možností je také právo věřitele určit, zda bude nemovitost prodána dražbou, přímým prodejem a kdo prodej realizuje – dražebník nebo třeba realitní kancelář. Nevstupujte proto do konkurzu jako naivní a očekávající věřitelé. Snažte se udělat pro svůj dluh co nejvíce.

Pokračovat na článek


Náhrada za poškození věcí

Nový občanský zákoník konečně zavádí zaplacení nejen samotné věci v její tržní hodnotě, ale především posiluje práva poškozeného. Často se totiž stává, že věci nejdou nahradit nebo pořízení nových je velice drahé. Doposud byl v problémech poškozený.Zloděj v bytěMožná nebude mít nové ustanovení velkou výchovnou roli. Ale je konečně průlomem do oprávněných požadavků toho, kdo nic nezavinil, a přece musí platit vysoké náklady ze svého. Zloděj, který se vloupá do bytu nepochybně poškodí dveře, okna, zámek a poničí nábytek. Někteří zloději dokonce úmyslně ničí různé předměty a mají zlomyslnou radost ze škody. Pokud totiž poškozený požaduje náhradu, je mu přisouzena jen do výše běžné ceny. Dveře po mnoha letech používání mají poloviční hodnotu, ale koupit si majitel musí nové. Zloděj mu však zaplatí jen cenu starých a zbytek si musí doplatit.Není to absolutníSamozřejmě, že například dveře lze někdy sehnat levnější. Poškozený se nebude moci obohacovat, ale dosáhne toho, že nebude muset doplácet, když podobná věc bude prostě za vyšší cenu a třeba nová. Podobně je tomu s předměty, které mají pro poškozeného zvláštní hodnotu. Soud nebude určovat jen fyzickou částku za věc. Talíř po babičce má třeba symbolickou hodnotu mnohem vyšší a pokud se rozbil nebo byl ukraden, nikdy už nepůjde vrátit.  Pokud se k takovému předmětu váží vzpomínky, má poškozený právo na citovou újmu. Může mu být přisouzena částka třeba několika desítek tisíc za talíř, který by jinak stál 30 Kč.Práva poškozenýchKonečně tedy dochází k citlivějšímu přístupu k poškozeným. Ten, kdo nic neudělal, byl často velice přísně posuzován z hlediska cen poškozených nebo zcizených předmětů a vlastně prodělal bez svého zavinění. Oprávněně tak cítil nespravedlnost, když zjistil,  že si na zničené věci ještě musí znovu připlácet.  A stejně tak se nyní dostane alespoň finančního zadostiučinění tomu, kdo přišel o věc nenahraditelné hodnoty, ke které se vázaly vzpomínky nebo jiná citová pouta. Dostáváme se tak do civilizované společnosti, kde ochrana patří poškozenému a škůdce by měl trpce litovat svých činů a nikoliv se vysmívat oběti.      

Pokračovat na článek


ÚS ruší vyhlášky

Konečně se dozvídáme, že platí základní právní pravidlo – občan je odpovědný jen před zákonem. Vyhláška není žádným zákonným ustanovením a přestože si ji mnozí úředníci velice oblíbili, je v podstatě jen cárem papíru. Občan totiž může činit to, co není zákonem výslovně zakázáno.Vyhlašovací mánieVyhlášky jako podzákonné normy mohou existovat. Ale ne v dnešní podobě. Když někdo zvorá zákon, honem začne vydávat vyhlášky, aby věc napravil. Jenomže takový postup musí mít oporu v zákoně. Zákon musí stanovit pravidla jak, kdy a proč vyhlášku vydat. Například zákon dává vládě právo vyhlásit minimální mzdu. To je číselný údaj, který nemá přímý dopad na práva a povinnosti občanů Je to jen zprostředkování určitého postupu.Nezákonné vyhláškyMnoho měst a úřadů svými vyhláškami nejen rozšiřuje svoje zákonné pravomoci, ale mnohdy i zákony mění. Nejčastějším příkladem jsou omezení pohybu osob v určitých prostorách, změny nočního klidu a jeden zajímavý zákonný prohřešek. Vyhlášky obce se snaží uplatnit i na lidech, kteří v obci nežijí. Představte si, že byste museli před příjezdem do nějaké obce znát její vyhlášky. To by v podstatě znamenalo konec cestování. Jenom by se studovala pravidla. Vyhlášky obcí jsou tak velice na hraně zákona.Zdravotní nadstandardyZákonodárci umějí vymyslet řadu zmetků. Teď se jim povedlo zvýšit poplatky za pobyt v nemocnici, ale zapomněli určit, kdy jde o nucený nebo „nadstandardní pobyt“. Tím dali do rukou vedení nemocnic šikanózní pravidlo. Pokud chtějí někoho popohnat domů, tak mu zvýší „nadstandard“. Proto Ústavní soud vyhlášku zrušil. Musí mít zákonnou podobu  a přesně stanovovat, za jakých okolností je nemocný ve zdravotnickém zařízení  a kdy už je v hotelu. To by v rámci léčení opravdu nebylo špatné vědět. A doufejme, že zrušených vyhlášek přibude. Jsou totiž povětšinou nezákonné…

Pokračovat na článek


Evropský soud pro lidská práva

Mnozí politici nebo občané se rádi ohánějí odkazem na tento soud. Takové výkřiky vypadají pěkně, ale nemají velký význam. Lidská práva se porušují a Evropský soud s nimi nic nedělá. Má totiž svoje pravidla, na kterých bazíruje. Domoci se spravedlnosti tak není jen otázkou samotného práva.Podání k souduEvropský soud pro lidská práva sídlí ve Štrasburku a proti českému státu rozhodují čeští soudci, které tam stát vyslal. Už toto samo o sobě vzbuzuje nedůvěru. Markantní na ESLP je to, že se snaží řadu stížností nepřijmout. Odvrhne kdejaký návrh, aby se jím nemusel zabývat. Je málo obsazen a je velice teoretický. V podstatě ztratil svoje opodstatnění. K ESLP se lze prokousat přes vyčerpání všech prostředků domácího práva. A tady je hlavní zádrhel.Stále dokolaProjednání stížnosti u ESLP je tedy závislé na zdlouhavém procesním počínání českých soudů. Nestačí jen získat pravomocný rozsudek po první instanci a po odvolání. Pokud chcete uspět, musíte podat třeba nesmyslné dovolání k Nejvyššímu soudu, abyste měli možnost podat ústavní stížnost. Ústavní soud by jinak také konstatoval, že jste nevyčerpali všechny prostředky nápravy. Dovolání trvá tak rok a ÚS je zahlcen a pokud rovnou stížnost neodmítne, že na ni „nemá čas“, pak za 2 roky vydá nějaké rozhodnutí. V nejlepším případě se tak za 4 roky můžete ocitnout u ESLP. Může se stát, že ale NS nebo ÚS rozhodnou částečně ve váš prospěch a věc se bude několikrát vracet a opakovat.Regulace nájemnéhoESLP dlouho hledal možnost, jak zamítnout žalobu majitelů domů na regulované nájemné. To je typický příklad omezení vlastnických práv. A cestu nakonec našel. Spočívá v nevyčerpání možností před českými soudy. Majitelé prý museli přesto, že zákon to neumožňoval, žalovat stát, tyto spory prohrávat, jít k NS, ÚS a nakonec k ESLP. To je absurdní vysvětlení. Je to podobné, jako by po popraveném chtěli, aby nejprve byla vykonána poprava a poté se obrátil na ESLP. Z tohoto příkladu je však patrné, že ESLP nepostupuje správně a že se snaží vyhovět hlavně státům. Jejich vliv na tento soud je totiž obrovský. A zvolání – Jdu k Evropskému soudu má směšný a sarkastický nádech.  

Pokračovat na článek


Regulační poplatky na úřadech

 Proč proboha jenom naše zdraví? Proč regulujeme jen čekárny lékařů a místnosti nemocnic? Pojďme zregulovat ještě další státní, polostátní, obecní a městské prostory. Jak lépe nám bude v nepřeplněných místnostech při čekání na obsluhu.Soudy jsou zdarmaTedy pouze trestní, kde to platí zpočátku stát a posléze odsouzený. Jinak si procesy musíme zaplatit ze svého a někdy i několika miliony. My jsme hrdí účastníci. Zadarmo se však u soudů mohou hřát bezdomovci, koncipienti a veřejnost. Lekce z práva by neměly být zdarma. V soudních prostorách se musí topit, uklízet a dýchat. Kdo se chce poučit o správném výkladu práva, měl by zaplatit alespoň těch 30 Kč regulace, aby na rozsudky nebyla fronta. Tedy na ty mediálně propírané. Bývalý prezident Klaus sice šikovně ušetřil resortu spravedlnosti peníze propuštěním zločinců, ale stejně by se ušetřilo. Bylo by to třeba na přídavky zapisovatelkám nebo na kávu přísedícím.Kšeft s dluhyÚstavní soud pomalu zarazil kšeftování s dluhy, kdy se za bagatelní práci účtovala pěkně mastná odměna. Je zajímavé, jak peníze dokázaly z myslících lidí udělat naprosté bestie. Z těch, kteří nestačí splácet, mají obstavené majetky a platy, se vytahaly desetitisíce korun za třeba tisícikorunový dluh. A tady nepomůže ani výmluva, že si za to může každý sám. Přece míra práce, kterou někdo stráví sepsáním žaloby, musí být úměrná odměně. Advokátní poplatky jsou ale lumpárnou, která nezná hranic. Za smlouvu na desítky milionů si účtují právníci podle výše částky a nikoliv podle obtížnosti a času. Proto je tento poplatek nejhorším vydíráním, které v soukromém sektoru existuje.Úřední poplatekTaké se rádi v zimě ohřejete na úřadu? Tedy nikoliv jako bezdomovec, ale jako prostý člověk, který si zajde pro výpis z katastru nebo nechá ověřit doklad. Po mrazivém větru je příjemné se trochu osvěžit v klimatizované a zahřáté místnosti. Zatím je to zadarmo. Mělo by se ovšem toto zahřívání a lebedění regulovat. Ať si občan mrzne za svoje peníze. Na úřadech by měl platit regulační poplatek, protože sice platíme úřady z daní, ale místnosti určitě nikdo neplatí, natož topení, chlazení, mytí oken a dveří. Ať je na úřadech volno bez front a žádosti se kvalitně vyřizují při malém počtu regulovaných žadatelů.PoplatekZa všemi změnami k přímému placení bohužel není zlepšení péče a starostí o občana. Ten je státu ukradený.Stejně jako nenasytní vymahači dluhů, zdravotnická zařízení a jiné námi placené služby, požaduje stát další peníze. Poplatků je tolik, že se v tom nikdo nevyzná. Poplatek není závislý na příjmu a platí se tak vždy, ať jste chudý nebo bohatý. Je tou nejhorší daní, protože znamená, že stát zklamal při svém řízení. Představte si, že by někdo žádal poplatek za vstup do obchodu, za prohlížení výlohy nebo odpověď na poptávku. Ale občan je v jiné situaci, ten musí jen pracovat a platit…

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Finance

Časová hodnota peněz - převod peněz na jednotnou časovou bázi

Vítejte na palubě. Čeká nás první ponor v časové hodnotě peněz. A nyní již více do hloubky! Připraveni? Předpokládejme, že jsme od onoho dobrodince z předchozí kapitoly skutečně získali onu tisícikorunu okamžitě. Jaká je její současná hodnota? Současná hodnota tisícikoruny k dnešnímu dni bez ohledu na to, zda je "dnešek" 1. ledna nebo třeba 30.července, je její nominální částka, tedy tisíc korun. Pod pojmem nominální částka chápejme stanovenou hodnotu každé bankovky, která je na ní uvedena.Současná hodnota je značně relativní pojem, stejně tak jako slovo "dnes" je relativní. Každý den lze někdy označit slovem "dnes". Stejně tak současná (dnešní) hodnota je vztažena k dnešnímu dni. Většinou vše nejen ve financích je vztahováno k tomuto relativnímu "dnešku". Proto i naše finanční analýzy budeme k němu vztahovat. Pokud bych něco finančně hodnotil v době, kdy tyto řádky píši a kalkuloval bych s tisícikorunou v době, kdy vy tyto řádky čtete, přepočetl bych tuto tisícikorunu z vaší současnosti (pro mě budoucnost) na mou současnou hodnotu, tj. ke dni vzniku těchto řádků, a to v nižší částce. Toto se snažím zachytit v obr. 1. Takto přepočtená hodnota (v tomto případě jsem si vymyslel 900,-) k mnou zvolené časové bázi dne psaní těchto stránek (červený puntík) je už připravena z mého pohledu k srovnávání a finančním propočtům.Naopak pokud byste se pustili vy do nějaké finanční analýzy v den, kdy tyto řádky čtete, objevila by se vám v nich hodnota té samé tisícikoruny v plné výši. Vaše výpočty jsou vztaženy k vaší současnosti, takže použijete tisíc korun - v plné (nominální) hodnotě. Jen v tento moment vnímáte nominální hodnotu tisíce korun stejně i subjektivně, protože ji máte právě v tuto chvíli k dispozici a můžete s ní nakládat podle libosti. Jakákoliv částka kdykoliv později od vaší "současnosti" by musela být přepočtena stejným způsobem, jak jsem přepočetl tisícovku já v obr. 1. Modrá šipka v následujícím obrázku 2 potom ukazuje tento váš přepočet. To, proč při přepočtu z budoucnosti k dnešku dochází k snižování hodnoty peněz, objasníme později. Tolik prozatím k pojmu relativity času ve financích a jejího vlivu na časovou hodnotu peněz a naprosté nezbytnosti přepočítat jakékoliv budoucí částky k tomuto jednotnému okamžiku.Nyní obraťme pozornost k tomu, jak tedy různé částky v různých obdobích mezi sebou srovnávat. Pamatujte si, že kdykoliv budete něco finančně hodnotit, něco analyzovat, nikdy nesmíte sčítat nebo odčítat částky různých období mezi sebou bez přepočtu všech těchto finančních částek k jednomu zvolenému období, neboli ke stejné časové bázi. (Tu též zmiňuji v kapitole o riziku.) Teprve poté, co přepočítáme každou částku z jakéhokoliv jiného období k této zvolené časové bázi, teprve potom je finančně správné takové přepočtené hodnoty srovnávat, sčítat je mezi sebou a odčítat! Co máte chápat pod pojmem stejný časový okamžik (resp. báze)? Je to jakýkoliv vámi libovolně zvolený časový okamžik, nejčastěji to bývá "dnešek", tj. den, ke kterému něco analyzujete.Z mého pohledu je to okamžik, ke kterému píši tyto stránky. Vztahuji (přepočítávám) k němu jak jakoukoliv částku z doby, kdy vy čtete tyto stránky (obr. 1), tak jakékoliv částky z doby pozdější (obr. 2). Z vašeho pohledu je to v tomto případě vaše současnost (modrý puntík) a k ní zpětně přepočítáváte jakékoliv budoucí částky (modrá šipka). Shrneme výše uvedené. Z finančního pohledu není správné matematicky srovnávat absolutní hodnoty 1000 Kč, které vydělám nebo utratím až v budoucnu a 1000 Kč, které vydělám nebo utratím dnes. Jak je tedy srovnávat? Znovu zopakuji, je nezbytné zvolit určitý časový okamžik, nejčastěji "dnešek" a k němu všechny peněžní částky v budoucnu vztáhnout, tj. přepočítat! Při přepočtu z budoucnosti do současnosti bude docházet k snižování hodnoty budoucích částek a naopak. Při přepočtu dnešních částek nebo "dřívějších" částek ke zvolenému momentu v budoucnu bude docházet k růstu jejich hodnoty.Proč při přepočtu na současnou časovou bázi (k dnešku) dochází k snižování budoucí hodnoty peněz?Nyní konečně k vysvětlení, proč oním zdůrazňovaným přepočtem veškerých částek, které získáme nebo zaplatíme v budoucnu, dostáváme nižší částky. Samotný vzorec výpočtu zatím odložíme na později. Tuto část zahájím otázkou na vás. Kdyby vám onen podivínský dobrodinec nabídl jinou variantu a to buď tisíc korun hned, nebo tisíc a jedno sto korun příští rok, co byste si vybrali? Ano, máte pravdu, tyto informace nestačí. Jak si zvykneme v budoucnu v rámci tvorby business cases, všechno je potřeba srovnávat, vztahovat k jiné alternativě podobně jako vztahovat hodnotu peněz k jednotnému okamžiku. Nevíte dosud, co by pro vás bylo výhodnější, protože nemáte možnost srovnávat výnos varianty, kdy byste zvolili tisíc korun dnes s jejich okamžitou investicí právě na jeden rok a jeho druhou nabídku 1100 Kč přesně za rok. Dokud vám tedy neprozradím, kolik můžete vydělat během roku, pokud byste přijali 1000 Kč už dnes, máte k dispozici sice dvě hodnoty v korunách (1000 Kč okamžitě a 1100 Kč za rok), ale každou v jiný časový okamžik bez možnosti srovnat jejich výši ke společnému okamžiku. Takže když vám prozradím, že jediným způsobem, jak investovat peníze je pro tento případ investice v bance a ta vám za rok z tisícikoruny připíše čistý úrok ve výši 100 Kč, už budete mnohem moudřejší. Můžete provést srovnání dvou peněžních částek ke stejnému časovému okamžiku, jak jsem vás k tomu nabádal. Je jedno, pokud přepočítáte (vztáhnete) 1100 Kč nabízených až příští rok k dnešnímu dni, nebo naopak dnes nabízených 1000 Kč k okamžiku přesně za rok. Jak jsem výše naznačil, to není důležité a obojí je z finančního pohledu v pořádku. Volba jednotné časové báze pro srovnání je plně ve vašich rukou. Obě vám zajistí jednotnou bázi, kterou můžete správně finančně analyzovat.Srovnejme tedy nejdříve obě varianty k jednotné bázi za 1 rok, kdy nám onen dobrák nabízí 1100 Kč. Takže nabídka zní 1100 Kč přesně za rok na straně jedné nebo 1000 Kč okamžitě plus roční výnos v bance ve výši 100 Kč z této tisícikoruny. Vidíme, že obě varianty jsou v tomto případě pro nás stejně výhodné. Analogicky bychom stejně tak mohli zvolit za srovnávací bázi dnešní den. Pak bychom uvažovali tak, že pokud dostanu u banky za rok čistý výnos 100 Kč, který od budoucí částky 1100 Kč odečtu, mohu srovnávat současných 1000 Kč a budoucích 1100 Kč po odečtení tohoto úroku 100 Kč. Všimněte si a zapamatujte, že jakákoliv budoucí částka již v sobě nějaký potenciální výnos (úrok) vždy implicitně obsahuje! Je to tak? Musí, protože je to částka v budoucnu a pokud jí mám srovnávat s částkou dnes, která do budoucna přinese nějaký výnos, tak i tato částka v budoucnu (za 1 rok) již tento výnos v sobě má. Konkrétně v tomto případě jsme jej vypočetli na 10%. I tímto způsobem docházíme k rovnosti obou variant, ačkoliv se od první varianty srovnání v budoucnosti liší v absolutní částce (1100 Kč při převodu na stejnou bázi příští rok vs. 1000 Kč při převodu k dnešku). Rozdíl je právě onen úrok (nebo jakýkoliv očekávaný výnos), který budoucí částka již v sobě obsahuje, kdežto současná nikoli. V obou případech se však obě varianty rovnají, takže nám bude jedno, pokud dostaneme 1000 Kč dnes nebo 1100 Kč až za rok.Z dosud uvedeného tedy můžeme odvodit, že důvodem poklesu hodnoty budoucích částek při přepočtu k současnosti je skutečnost, že budoucí částky v sobě implicitně obsahují výnos, který současné částky ještě neobsahují. Současné peníze ale mají potenciál do budoucna určitý výnos vydělat. Současnou částku totiž můžeme investovat a určitý výnos dosáhnout též. Proto při převodu z budoucnosti tyto implicitní výnosy z budoucích částek vylučujeme, což vede obecně k poklesu jejich hodnoty vyjádřené k současné bázi. Naopak, pokud zvolíme bázi srovnání někdy v budoucnu, při přepočtu částek před tímto datem k tomuto (pozdějšímu) datu tento potenciální výnos přičítáme. Obrázek 3 se snaží uvedené prezentovat graficky.Až budete umět vypočítat hodnotu současnou a budoucí, bude záležet na vás, jakou časovou bázi si pro srovnání zvolíte. Řečeno srozumitelněji, bude na vás, jestli budete přepočítávat hodnotu peněz k dnešnímu dni nebo k některému dni v budoucnu. Podstatné však bude, abyste každý finanční údaj k tomuto okamžiku přepočítali! Abyste získali větší jistotu, že správně rozumíte tomu, o čem zde ze široka píši, nastal čas na následující příklad. Při jeho řešení vám může pomoci obrázek 3.Příklad 1Příští rok budete moci disponovat svými penězi ze stavebního spoření ve výši 200 tis. Kč. Již dnes máte kromě toho na účtu 120 tis. Kč. Za tři roky si chcete koupit auto za 335 tis. Kč. Budete na to se současnými zdroji mít? Jak lze při hledání řešení postupovat z hlediska stanovení stejné časové báze pro správný výpočet?Tak jak je tento příklad zadán, nelze na první položenou otázku jednoznačně odpovědět. Chybí nám údaj týkající se výše výnosů v průběhu oněch tří let, po kterých si chceme koupit auto. Dříve však, než budeme něco počítat a učit se pár jednoduchých vzorečků, které použijeme, je důležitější vědět, který z nich použít. Proto nejprve věnujeme nějaký čas pochopení problematiky převodu peněz na jednotnou bázi. Na to se ostatně ptá druhá část otázky. Ze zadání plyne, že máme k dispozici tři částky, z nichž se každá ale vztahuje k jinému časovému okamžiku. Částkou na účtu ve výši 120 tis. můžeme disponovat okamžitě, její současná hodnota je tudíž 120 tis. Kč. Částku ze stavebního spoření však k dispozici ještě nemáme. Budeme ji mít k dispozici až v budoucnu, takže z hlediska dnešního pohledu jde o budoucí hodnotu. Stejně tak i částka, kterou budeme muset zaplatit za nové auto, není současnou hodnotou, ale budoucí hodnotou. Současně je důležité upozornit, že na obě částky v budoucnu, tj. 200 tis. a 335 tis. také musíme pohlížet odděleně, poněvadž každá se vztahuje k jiné budoucnosti. 200 tis. ze stavebního spoření k budoucnosti za rok, kdežto částka kupní ceny 335 tis. Kč se vztahuje k časovému okamžiku až za tři roky. Pokud tedy máme udělat nějaký smysluplný finanční úsudek, musíme všechny částky přepočítat k jednomu, stejnému, časovému okamžiku. Varianty jsou tři. První varianta: můžeme přepočítat 200 tis. Kč a 335 tis. Kč k dnešnímu časovému okamžiku (120 tis. Kč na účtu pak již přepočítávat nemusíme, protože jimi již dnes disponujeme a jejich dnešní hodnota je prostě oněch 120 tis. Kč). V takovém případě si zkuste cvičně zodpovědět otázku, co se s hodnotami 200 tis a 335 tis. Kč, které do hry vstupují až v budoucnu, bude dít. Zda se při přepočtu z budoucnosti k dnešnímu dni budou snižovat nebo zvyšovat. Můžete odpovědět snad již mechanicky, že se obě částky při přepočtu z budoucnosti na současnou hodnotu budou snižovat, důležité ale je, aby vám to též bylo jasné, proč. Budoucích 200 tis. Kč teprve v budoucnu (příští rok) dostaneme. V nich je započten i výnos od letoška do příštího roku. K dnešnímu okamžiku tak na stavebním spoření máme méně kromě pravidelných plateb právě i o tento výnos získaný za dobu do příštího roku.Druhá možnost: můžeme zvolit jako výchozí časovou bázi pro srovnání druhý rok, kdy budeme mít k dispozici právě oněch 200 tis. Kč ze stavebního spoření. V tomto případě by došlo v případě 120 tis. Kč dnešní částky na účtu k přepočtu v tom smyslu, že by její hodnota k příštímu roce byla vyšší. Důvodem je fakt, že tato částka bude příští rok vyšší o očekávaný úrok (výnos). Přepočítáváme tak vlastně současnou hodnotu 120 tis. Kč na její budoucí hodnotu příští rok. Tím dosáhneme finanční srovnatelnosti našich úspor, tj. peněz na účtu a peněz ze stavebního spoření ke stejnému okamžiku v příštím roce. Dále z poskytnutých údajů v zadání můžeme říci, že budoucí hodnota našich úspor příští rok bude činit:hodnota našich financí příští rok = částka na účtu (120 tis. Kč) + úrok z částky na účtu + částka ze stavebního spoření (200 tis. Kč)Tím jsme srovnali obě částky na stejnou časovou bázi k příštímu roku a jejich součet je nyní finančně správný, nicméně nelze učinit jakékoliv správné srovnání těchto našich finančních zdrojů vyjádřených v hodnotě k příštímu roku s kupní cenou auta, jejíž budoucí hodnota je vyjádřena v hodnotě 335 tis. Kč ale až za tři roky! I zde je potřeba vztáhnout (upravit) částku potřebnou k nákupu auta za tři roky na její hodnotu příští rok (neboť v této variantě srovnáváme všechny částky právě v cenách příštího roku). Znovu tentýž dotaz z mé strany na vás. Bude kupní cena auta ve výši 335 tis. Kč za tři roky převedená na hodnotu příštího roku vyšší nebo nižší? Stejně jako v předchozí variantě bude nižší a to z úplně stejných důvodů. Podíváme-li se na věc z druhé strany, potřebujeme mít za rok takovou částku, aby její uložení do banky přineslo takový úrok, že při jeho přičtení k hotovosti, kterou budeme mít příští rok, dosáhneme přesně kupní ceny 335 tis. Kč. Jinými slovy, od kupní ceny 335 tis. Kč může být odečten právě tento úrok za období od příštího roku do tří let a takovou částku musíme mít příští rok k dispozici, abychom na auto měli. (Zní to v jazyce českém dosti nesrozumitelně, ale zkuste to rozšmodrchat. Každé pochopení a vhled do problému z vás dělá většího experta, který časové hodnotě peněz skutečně rozumí.) Proto dochází ke snížení 335 tis. Kč ze "vzdálenější budoucnosti" při přepočtu na "bližší budoucnost", tj. pokud jsme určili jako srovnatelnou časovou bázi hodnoty na úrovni příštího roku. Teprve nyní, když máme všechny tři částky z různých časových období převedeny k témuž zvolenému období (v této variantě k příštímu roku), můžeme smysluplně srovnávat, zda na auto mít budeme nebo nikoliv. I v této variantě dostaneme za předpokladu potřebných údajů stejnou odpověď jako ve variantě první.V úvahu pochopitelně připadá i třetí varianta a tou je srovnání všech částek na úrovni hodnoty za tři roky, kdy budeme auto kupovat. V takovém případě se nemusíme starat o částku 335 tis. Kč, neboť její, z hlediska dneška budoucí (v té době ale současná), hodnota za tři roky je dána ve výši 335 tis. Kč. Upravovat (převádět na hodnotu za tři roky) tedy budeme dnešní částku na účtu a budoucí částku ze stavebního spoření, kterou budeme mít k dispozici příští rok. A znovu stejná otázka, jakým směrem se budou hodnoty 120 tis. a 200 tis. Kč při přepočtu na úroveň za tři roky měnit? Budou u obou vyšší nebo nižší? Anebo dokonce bude jedna z obou vyšší a druhá bude nižší?Správně, budou vyšší. Proč? Protože dnešní hodnota na účtu ve výši 120 tis. Kč má potenciál přinést během následujících třech let do doby koupě auta určitý výnos. Totéž platí pro částku ze stavebního spoření, kterou budeme mít příští rok k dispozici a můžeme jí na následující dva roky také investovat. Proto z tohoto pohledu dochází k růstu dnešní hodnoty na účtu (120 tis.) i hodnoty ze stavebního spoření (200 tis.) při přepočtu na stejnou bázi za 3 roky.Srovnáním navýšených částek 120 tis. Kč a 200 tis. Kč o připsaný úrok za příslušnou dobu s 335 tis. Kč pak zjistíme, zda na auto budeme mít nebo nikoliv. Nebo můžeme udělat ještě proaktivně o jeden krok navíc a vztáhnout tyto hodnoty zpět k dnešnímu dni jako ve variantě jedna. Co tím myslím? Zohlednit onu pro nás nižší hodnotu všech těchto částek k dnešnímu dni (na obrázku 3 tomu odpovídá spodní šipka z prava do leva). A dostáváme se k dalšímu důležitému pojmu a tím je diskontování a diskontní míra. Ačkoliv si možná hrůzou už trháte vlasy nebo pokud jich už také moc nemáte tak aspoň obočí nad dalším cizím pojmem, není třeba žádné paniky. Diskontování jsme vlastně už probrali, jen jsme mu teď dali odborný název. Jde zkrátka jen o přepočet budoucích částek na současnou hodnotu. S diskontováním se prvně vzájemně představíme v pozdější kapitole této sekce a pak už se s ním nerozloučíme. :-)

Pokračovat na článek


Směnka jako cenný papír. Jak se provádí převod směnky?

Převod směnky může mít dvě podoby. Převod postoupením směnky a převod pomocí rubopisu. Rubopis představuje zápis na zadní straně směnky a nabízí celou řadu doložek, které mohou výrazně omezovat povinnosti původního majitele k budoucím nabyvatelům směnky.Převádění směnekV první řadě si je třeba uvědomit, že převádět lze pouze směnku, která to nemá již přímo ze své povahy zakázáno. Jde především o směnky na jméno, které navíc vylučují převoditelnost rubopisem nebo jinou doložkou. Taková směnka může být převedena pouze klasickou právní cestou, tedy prostřednictvím postoupení podle občanského zákoníku. Ve všech ostatních případech již je možné směnku libovolně převádět pomocí rubopisu (indosament). Jde o velice aplikovaný a využívaný způsob převodu směnku.Jak probíhá převod směnky postoupením?Jde tedy o směnky na jméno, které jsou opatřeny doložkou „nikoli na řad“. Ty mohou být převedeny pouze písemnou smlouvou a to smlouvou o postoupení pohledávky. Budoucí majitel směnky (postupník) přebírá všechna práva postupitele (původního majitele směnky). Na rozdíl od převodu rubopisem, kdy nový majitel získává práva vyplývající ze směnky. Postoupení všech práv představuje situaci, kdy dlužník může uplatňovat vůči novému majiteli směnky námitky, které měl v době převodu vůči původnímu majiteli. Ručení za směnku má postupitel do výše přijaté úplaty za směnku s úroku pouze v takovém případě, že se k tomu písemně postupníkovi zaváže. Celý proces postoupení není v praxi příliš využíván. Více se využívá rubopisu a jednotlivých doložek.Jak probíhá převod směnky rubopisem?Jelikož je směnka cenným papírem, je možné s libovolně nakládat. Převod pomocí rubopisu funguje následovně. Majitel směnky (indosant) napíše na rub směnky indosační doložku a směnka následně může být předána novému majiteli (indosatář). V tu chvíli přecházejí všechna práva spojená se směnkou na nového majitele směnky. Všechny pohledávky, které jsou se směnkou spjaty jsou tímto rubopisem převedeny. Indosační doložka v praxi představuje příkaz, že dlužník má zaplatit novému majiteli směnky. Tento příkaz (indosament) musí být bezpodmínečný. Pokud se v tomto indosamentu objeví jakákoliv podmínka či podmínečná skutečnost, indosament platí dále, ale informace o podmínce se vypouští.Právně se na takové podmínky totiž nebere ohled. Indosament plní tři základní funkce. Jde o převod práv ze směnky, kdy původní majitel ztrácí a nový majitel nabývá těchto směnečných práv. Dále jde o garanční funkci, jelikož každý indosant (pokud je jich více – směnka byla vícekrát převedena na nového majitele) se stává nepřímým dlužníkem. Jde o to, že každý pozdější majitel má v předchozím majiteli garanci. Garanci ve smyslu přijetí a zaplacení směnky aktuálnímu majiteli. Pokud tedy hlavní dlužník neposkytne plnění, obrací se majitel směnky na předchozí majitele. Tuto skutečnost je však možné vyloučit pomocí rubopisu vylučujícího odpovědnost.Třetí funkcí indosamentu představuje legitimace. Je nutné, aby řada indosamentů (pokud je jich více) byla nepřerušená. Jde o stanovení pořadí jednotlivých vlastníků a jejich bezpečné kvalifikace. Pokud je řada nepřetržitá není nutné jakkoliv prokazovat nabytí směnky. Jde o legitimní právní nabytí. Pro bezproblémové nakládání s převedenou směnkou je vhodné, aby indosament obsahoval jasnou identifikaci původního a následujícího majitele, datum, převodní místo, přesné označení převodu práv a podpis. Nejde o povinné náležitosti směnky (k těm patří třeba i pouze podpis a částečné vyplnění v podobě převodu práv na nového majitele), avšak výrazně pak usnadňují identifikaci jednotlivých převodů a dávají celé transakci potřebnou přehlednost.Možnosti převodu právFakticky jde vždy o rubopis. Nabízí se možnosti, jak pomocí nejrůznějších doložek utvářet převod směnky k obrazu svému. Základním je bezesporu přímý rubopis. Přímý rubopis neboli rektaindosament představuje omezení odpovědnosti indosanta a to pouze na osobu, na kterou směnku převádí. V praxi se využívá nejčastěji formulace, že jde o převod výlučně na danou osobu či doložky s uvedením „nikoli na řad“. Tímto je směnka stále dále obchodovatelná, avšak původní majitel směnky je zbaven odpovědnosti vůči dalším majitelům. Majitel směnky, který tedy uvede do doložky rektaindosament ví přesně, kdo po něm může případně peníze chtít jako po nepřímém dlužníkovi. Je to pouze ta osoba, na kterou on přímo směnku převedl. Pokud dojde k dalšímu převodu, tento původní majitel již nevstupuje jako nepřímý dlužník do vztahu.Další možností u rubopisů a doložek je rubopis vylučující odpovědnost. Zákon stanovuje, že indosant ručí za přijetí a zaplacení směnky, jak jsme si uvedli. Avšak při využití doložky ve smyslu „bez závazků“ je možné se této ručitelské funkce zbavit. Takovou doložkou se zbaví původní majitel směnky všech závazků vůči všem následujícím indosatářům. Předchozí majitelé směnky však stále figurují jako nepřímí dlužníci. Těch se doložka u daného majitele netýká. Jako poslední využívanou možností jsou doložky fungující na principu legitimity. Jde o to, že je nějaké osobě umožněno, aby vlastním jménem vykonala směnečné úkony. Fakticky jde pouze o převod plné moci, které představují zmocňovací a zástavní rubopisy.Související zákony:358/1992 Sb. Notářský řád591/1992 Sb. Zákon o cenných papírech191/1950 Sb. Zákon směnečný a šekový---------------------------------------------------Upozornění: Tento text je informační, v praxi je třeba se řídit veškerými zákony, které pro směnky platí.

Pokračovat na článek


Svět se mění, směnky zůstávají

Směnky jsou běžnou součástí dnešního života. Směnka vlastní je ideální zajištění pro menší půjčky. Cizí směnka pak může pomoci při získání vyšší důvěryhodnosti. Směnky jsou stálé a nepodléhají změnám v zákonech ani politické garnituře. I tak by se dala popsat situace, jak v současnosti fungují směnky.Směnky jsou běžnou součástí dnešního života. Směnka vlastní je ideální zajištění pro menší půjčky. Cizí směnka pak může pomoci při získání vyšší důvěryhodnosti. Směnky jsou stálé a nepodléhají změnám v zákonech ani politické garnituře. I tak by se dala popsat situace, jak v současnosti fungují směnky.Ty totiž vycházejí z šekového směnečného zákona, který vešel v platnost již v roce 1950. Samozřejmě byl několikrát novelizován a upravován, avšak hlavní aspekty a podmínky směnky jsou stále stejné. Možnou novinkou by se dalo označit to, že směnky jsou řazeny k cenným papírům, avšak to je tak jediné, co je v zákoně o cenných papírech o směnkách uvedeno.Směnka – nejjednodušší forma půjčkySměnka je opravdu jednou z nejsnazších forem půjčování peněz. Obvykle v době recese a krize se právě směnky dostávají do popředí pro jejich faktickou jednoduchost, ale také díky jasné vymahatelnosti. Právě díky své jednoduchosti nabízejí směnky ideální zajišťovací nástroj, protože stačí splnit základní kritéria a prvky, které směnka musí obsahovat, a právní vztah je uzavřen. Žádné právní kličky, žádné doplňkové informace psané malým písmem. Nic takového na směnce není. Směnkou je totiž vše, co splňuje určité náležitosti.Náležitosti směnkyV praxi se používají dva druhy směnek. Směnky vlastní a cizí. Základní rozdíl je patrný již v názvu obou zajišťovacích produktů.Na směnce vlastní se musí vyskytovat text „za tuto směnku zaplatím“Naopak na směnce cizí je obvykle napsáno „za tuto směnku zaplaťte“.Z jednoduché logiky věci je pak jasné, že:Směnku vlastní vystavil sám dlužník ve prospěch věřiteleTo by byla první náležitost směnky. Dále jde o prvky, které jasně určí práva a povinnosti, které ze směnky vyplývají.Jde především o:přesné označení, že jde o směnkubezpodmínečný slib zaplatit určitou peněžní částku (viz předchozí odstavec)údaj o splatnosti a místa, kde bude zaplacenojméno toho, komu bude zaplacenodatum a místo vystavení směnkyspecifikace výstavce a jeho podpis (u směnky vlastní)Pokud jsou na směnce uvedeny tyto náležitosti, stává se platnou. Nezáleží na velikosti papíru, druhu papíru ani faktickém vyhotovení směnky. Jde o obsah. Pokud je obsah právně v pořádku, může být směnka vyhotovena, sepsána i na balícím papíru od salámu.Druhou možností je využití směnky cizíJedná se o nepatrně složitější finanční vztah, ale vyhotovení je skoro identické. V praxi je využití směnek cizích více preferováno. U směnky cizí vstupují do právního vztahu tři osoby – výstavce (dlužník), směnečník a věřitel. Věřitel je stejně jako u směnky cizí ta osoba, která dostane zaplaceno. Fakticky jde pak o stanovení na směnce cizí od výstavce směrem ke směnečníkovi, aby v daný okamžik zaplatil věřiteli. Povinné náležitosti jsou shodné pouze s tím rozdílem, že je nutné specifikovat osobu směnečníka a výstavce.Důvod používání směnky cizíSměnečníkem může být stanoven kdokoliv a ani se o tom nemusí dozvědět. V době výplaty pak přijde věřitel za směnečníkem a požaduje zaplacení. Směnečník má v tu chvíli právo směnku odmítnout, nebo zaplatit. Pokud zaplatí, směnka je předána a může být zničena. Pokud se rozhodne nezaplatit, věřitel jde za výstavcem směnky a ten se stává dlužníkem. Proč tedy vůbec směnečník ve vztahu vystupuje? Může to mít několik důvodů. Prvním důvodem může být určitá důvěryhodnost směnečníka, který na rozdíl od výstavce může mít vysoký společenský kredit a je s výstavcem v dobrém vztahu, takže věřitel je ochoten přistoupit na takový závazek.Kdy používat směnky?Používání směnek může být účinné a výhodné pro obě strany, ovšem pouze tehdy, pokud se obě strany chtějí chovat podle zákona. Pro věřitele představuje směnka jasný právní vztah, bez kliček a ukrytých problémů. U soudu představuje směnka neoddiskutovatelnou pravdu, takže je velice snadno vymahatelná. Proto slouží směnky k zajišťování nejrůznějších menších půjček třeba i mezi rodinnými příslušníky či přáteli. Zkrátka taková zadní vrátka.O směnkách příště:Ne vždy jsou však obě strany jednat podle zákona, v ten okamžik vzniká zásadní problém směnek jako takových. V příštích dílech se budeme tedy věnovat vašim dotazům, které vás ohledně směnek zajímaly:Směnky, ověřování jejich pravosti, prokazování pravosti podpisu, předložení směnky k placení a právo postihu.Související zákony:358/1992 Sb. Notářský řád591/1992 Sb. Zákon o cenných papírech191/1950 Sb. Zákon směnečný a šekový---------------------------------------------------Upozornění: Tento text je informační, v praxi je třeba se řídit veškerými zákony, které pro směnky platí.

Pokračovat na článek


Zahraniční společnosti - ochrana vlastnictví

Ochrana vlastnictví je důležitou součástí offshore společností. Každý podnikatel chce vždy oddělit svůj vlastní majetek od majetku společnosti, aby nebyl napadnutelný dalšími osobami v oblasti pohledávek za firmou. Díky anonymitě vlastnictví prostřednictvím offshore společnosti v daňovém ráji má podnikatel jistotu, že jeho soukromý majetek zůstane vždy soukromým a firemní firemním.Správa majetku a ochrana vlastnictvíOchrana vlastnictví je důležitá z pohledu anonymity. Veřejně přístupné informace o vlastníkovi společnosti jasně definují, kdo za firmou stojí, kdo ji ovládá a obvykle také odhalí jaké s ní má dotyčný záměry. Proto se tato informace velmi promítá jak do profesního, tak i do osobního života každého podnikatele. Anonymita vlastnictví spojená s offshore společnostmi však tuto občas nepříjemnou informaci neposkytuje. Jde o legitimní způsob, jak se vyhnout těmto nepříjemnostem v soukromí a to zcela přirozeně a bez nějakého obcházení zákonů.V České republice nejsou zajištěny podmínky pro anonymitu vlastnictví. Stejně jako v celé Evropě, tak i v naší zemi je snaha o co nejtransparentnější vlastnické struktury a již ani státní zakázky není možné přidělovat společnostem, které mají akcie na majitele, tedy není zde jasné, kdo je aktuálně drží. Veřejný obchodní rejstřík jasně eviduje všechny podílníky společností a díky přístupnosti zdarma a online má každý a kdykoliv možnost nahlédnout do tohoto rejstříku a všechny informace si o dané společnosti zjistit. Společnosti s ručením omezením mají v tomto asi nejvíce transparentní strukturu. Avšak ani akciové společnosti nepředstavují dostatečnou anonymitu, kterou by si podnikatelé často přáli. Akcie na majitele také nejsou u nás tou správnou výhodou, jelikož v zápise z valné hromady jsou všichni akcionáři identifikování, takže majitel této akcie je také snadno dopátratelný. Podnikatelé občas pro udržení anonymity zkouší dosadit místo sebe jinou fyzickou osobu, avšak v tu chvíli prakticky podnikatel ztrácí přímý vliv a nemá reálnou šanci skutečně společnost plnohodnotně řídit.Offshore společnosti však nabízejí řešení. V řadě států, je totiž možné velmi snadno zakládat společnosti, které mají velmi zabezpečenou ochranu soukromí svých vlastníků. Jde především o takzvané daňové ráje – Seychely, Panenské ostrovy či Panama. V těchto ostrovních státech je však relativně složité prokázat obchodování. Pro lepší využití se tak hodí třeba i Nizozemsko či Velká Británie. Každý stát nabízí samozřejmě jinou ochranu pro jiné typy společností. A podle toho se logicky odvíjí i poplatky, které si místní úřady za tyto služby účtují. Fakticky pak jde o to, že exotické destinace nabízejí rámcově vyšší míru anonymity a za lepších podmínek. Čím více nabízejí takzvané „západní" země anonymitu, tím vyšší jsou i sazby a poplatky s tím spojené. Samozřejmě je možné na situaci nahlížet i z jiného pohledu. Společnost se sídlem na Seychelách rozhodně nebude u obchodních partnerů budit takovou důvěru, jako společnost z Velké Británie. Takže i tento aspekt je nutné vzít při zvažování offshore společnosti v úvahu.Princip zajištění anonymity vlastnictvíPrvní možností je nám dobře známá akcie na majitele. V dnešní době se u nás stále více mluví o zakázání těchto akcií a řada populistických stran chce tuto legitimní formu podnikání zakázat. Navíc se snaží úřady společnosti právě s akciemi na majitele vyřadit z výběrových řízení, jelikož zde není potřebná informace o původu zdrojů ve firmě. Zahraniční společnosti nabízejí tuto formu velmi snadno a při vydání emise se na akcie neuvádí jméno držitele. Kdo aktuálně akcii má, ten ji vlastní. Některé státy dokonce nevyžadují ani seznam aktuálních držitelů akcií akciové společnosti.Další variantou je takzvaný nominální servis, který představuje situaci, kdy vlastník společnosti jedná za společnost, která je jakýmsi nominálním akcionářem. Podnikatel si jmenuje ověřené osoby, které jednají svým jménem na účet podniku podle instrukcí majitele firmy. Jde o výběr statutárních orgánů, kteří budou opticky společnost řídit, avšak fakticky budou pouze dosazenými osobami bez většího vlastního rozhodovacího práva.Třetí variantou je samotné využití zahraniční společnosti v jejím základním principu.Celý systém zajištění anonymity vlastnictví je velmi složitý.Je nutné znát aktuální právnickou strukturu dané země a úředních postupů. Vybrat tu zemi, která nejvíce odpovídá požadavkům je někdy velmi složité, a proto je nutné velmi dobře uvažovat, kam se podnikatel chce posunout.Vůbec není neobvyklou situací následující příklad. Podnikatel si založí společnost na Seychelách. Jde o klasickou offshore společnost, která maximálně využívá výhod tohoto daňového ráje. Tato mateřská společnost si založí další firmu například ve Velké Británii. Tato společnost již bude mít spíše klasický charakter onshore společnosti, která bude mít ideální vlastnickou strukturu a vysokou míru anonymity. A tato společnost si založí další dceřinou firmu v České republice. Může jít o s. r. o. či akciovou společnost. Vše velmi snadno. Vlastnická struktura je tak solidně zajištěna a místní úřady prakticky nemají šanci získat informaci, kdo za danou společností skutečně stojí a to na prosto legální cestou, kterou se poslední dobou vydává stále více společností.S celou anonymitou vlastnictví navíc souvisí i ochrana majetku. Každou chvíli vidíme zkrachovalého podnikatele, kterému nakonec nezůstane vůbec nic. A to třeba i jen díky malé chybě či laxnímu přístupu úředníků při jeho informování o zprvu nezávažném omylu. Nebo při horším případě se může stát podnikatel sám obětí nějakého podvodu, za který musí následně zaplatit nehorázné sumy. Proto je velmi důležité zabezpečit svůj majetek nejrůznějšími formami ochranných struktur, které pomohou případným problémům předcházet. Je tedy nutné oddělit formální firemní majetek od jeho skutečných vlastníků. To lze velmi snadno díky anonymitě vlastnictví. V tu chvíli nemá šanci jakákoliv třetí strana vymáhat pohledávku přímo na soukromém majetku podnikatele, ale pouze na majetku firmy.

Pokračovat na článek


Podnikejte v zahraničí - daňové ráje

Offshore společností jsou řešením pro řadu podnikatelů. Přesunem podnikání do daňového ráje podnikatel získá řadu výhod a velkou flexibilitu. Daňový ráj představuje ideální možnost, jak ušetřit nemalé částky na platbě celého spektra daní.Přesunem společnosti do daňového ráje získá společnost i větší volnost. Anonymita majitelů offshore společnosti chrání firmu jako takovou, tak i její společníky.Zahraniční společnosti mají celou řadu výhod. Avšak Offshore společnosti k těmto výhodám přidává další, které výrazně ovlivňují rozhodování podnikatelských subjektů u nás i v celém světě. Každý člověk i každá společnost hledá nejrůznější možnosti jak se maximálně vyhnout daním, respektive jak si maximálně daně obvykle legální cestou snížit. Proto jsou vyhledávány nejoptimálnější možnosti, které nepředstavují takovou hrozbu pro zisk, jako mohou představovat daně v domácí státu podnikatele. Offshore společnosti jsou tak často zakládány ve státech, které právě výhodné daňové podmínky nabízejí, takovým oblastem se říká slangově „daňové ráje". Tyto země připravují zpravidla přímo pro účely zahraničních společností, přesněji offshore společností, speciální zákony a právní úpravy, aby právě dokázaly přilákat maximální počet těchto podnikatelů, kteří přinesou do rozpočtu dané země nemalé prostředky, i když samotná jediná firma na svých daních objektivně uspoří. Často je přímo pro offshore společnosti připraven speciální zákon, který jasně vymezuje práva a povinnosti zahraničních podnikatelů v zemi.Výpočet daně v daňovém rájiDaňový ráj je na příliv celé řady společností s majiteli z celého světa velmi dobře připraven. Offshore společnost se stává klasickým standardním právnickým subjektem v dané zemi. Musí mít v daňovém ráji své sídlo. Výpočet daně je pak dán buďto fixní částkou jako určitý paušál, který společnost platí bez ohledu na výši zisku a aktivity. To je výhodné pro velké společnosti, které aplikují tyto možnosti. Na druhé straně stojí daň pomocí procenta ze zisku, kdy je obvykle tato hodnota nastavena na velice nízké procento. Tento způsob je výhodnější pro menší společnosti, které tak přesně vědí, že jejich daňová zátěž bude odvislá od jejich výsledku hospodaření.Kde najít daňový ráj?Daňovým rájem lze nazvat prakticky každou zemi, která má výhodnější daňový režim, než má pro nás Česká republika. Takže i takové Nizozemsko, Malta či Kypr. Avšak klasickými daňovými ráji jsou pro offshore společnosti především Bahamy, Britské panenské ostrovy, Seychely či Nevis. Daňově výhodných je ještě celá řada dalších ostrovů a zemí, které se do výčtu nevešly. Jde totiž o to, že země, která je nazývána daňovým rájem, by měla splňovat i podmínku politické stability a stálého právního prostředí.Výhody offshore společnostiPrvní a zásadní výhodou při zakládání offshore společnosti je bezesporu daňový režim. Výhodný daňový režim, který od daně z příjmu přímo osvobozuje, či se platí místnímu státu pouze malé procento ze zisku. Někdy je aplikován daňový paušál. To je první a hlavní myšlenkou celého principu offshore společností.Další nezanedbatelnou výhodou je i osvobození od DPH. O této podstatné výhodě člověk často neslyší, ale v konečném důsledku může společnosti přinést nemalé prostředky. K osvobození od daní v daňových rájích dále patří osvobození od kapitálových zisků, od daně z dividend či od daně z příjmu fyzických osob. A zde již může jít opravdu o úsporu velkých částek.Nespornou výhodou je také anonymit vlastníka offshore společnosti, jelikož se tím chrání proti problémům ve svém vlastním státě a je prakticky nedosažitelný. V daňových rájích navíc není potřeba takové administrativní náročnosti u společností, jak jsme od naší samosprávy zvyklí. Prakticky není nutné předkládání účetních výkazů ani audit. Maximálně firma předá nějaké výkazy ve zjednodušeném formátu a tím bohatě uspokojí místní úřady.Nenáročnost z pohledu vlastního kapitálu, statutárních zástupců či společníků. Není ani vyžadován trvalý pobyt či občanství u akcionářů. To velmi usnadňuje fungování samotných offshore společností.

Pokračovat na článek


Daňové podmínky u zahraničních účtů

Mohlo by se zdát, že v zahraničí se člověk vyhne nutným platbám jako je zdanění úroků na běžném účtu, avšak české úřady mají velmi dobré informace o tom, jak si čeští občané stojí s bankovními úroky či úroky z dluhopisů.Pokud pak člověk tyto výnosy nepřizná v daňovém přiznání, finanční úřad často velmi rázně zakročí. Málokdo se touto problematikou zabývá a leckdo jí dokonce opovrhuje. Avšak zdanění úroků, které jsou českému občanovi připsány v zahraniční bance je stejně povinné, jako kdekoliv jinde. Finanční úřady mají totiž velmi dobré informace o pohybu českých peněz a jak velkou povinnost tedy český rezident musí do státní pokladny odevzdat, i když má účet v zahraničí.Obvyklá praxe je totiž taková, že zahraniční banky v evropských státech nedaní úroky, které jsou vypláceny cizincům.Místo zdanění posílají informace na domácí finanční úřady o tom, kolik cizinci vyplatily, aby ten si to následně převedl do svého daňového přiznání. Finanční úřad tak má přehled a to mnohdy dříve než samotný klient. Stejný princip je uplatňován i při zdanění výnosů ze zahraničních dluhopisů či podílových fondů, tedy pokud je jejich majetek ze minimálně ze 40% charakterizován jako dluhopis. Všechny tyto přijaté úroky musí každý občan naší země zdanit sazbou 15%, jinak se vystavuje riziku a problémům ze strany finančního úřadu.Existují však výjimky, které nezveřejňují jednotlivce ve svých bankách.Sem patří především Belgie, Lucembursko a Rakousko. Úroky jsou přímo zdaněny a tři čtvrtiny výnosu jsou odeslány jako soubor za všechny klienty do příslušného státu, odkud klienti pocházejí. Tato srážková daň v současnosti činí 20%, takže klient za toto tajemství ukryté před českým finančním úřadem již nyní prodělává 5% z výnosu. Rok 2011 pak přinese sazbu 35%, takže každý Čech, který bude chtít ukrýt své příjmy tak, aby o nich místní finanční úřady vůbec nevěděli prodělá 20% (u nás je sazba 15%) z výnosu. Vše je odvislé od Evropského práva, kterého se banky na území EU musejí řídit.Všechna tato opatření jsou typická pro fyzické účty, respektive pro bankovní účty fyzických osob v zahraničí. Prosazování těchto směrnic je však velmi složité, jelikož státy obvykle na takovém výpočtu tratí, jelikož často je domácí sazba vyšší než domluvená Evropská. Rok 2011 a sazba 35% by měla vše relativně vyrovnat a státům by měly být úniky vynahrazeny.

Pokračovat na článek


Vznik věcného břemene ponecháním si části vlastnického práva

 Právní praxe naráží při převodech nemovitostí poměrně často na situaci, kdy je převáděna nemovitost na nového nabyvatele, nicméně je žádoucí, aby původnímu vlastníku vzniklo ve formě věcného břemene k nemovitosti určité věcné právo, typicky právo doživotního užívání. V současné době se takové situace v důsledku zažitých zvyklostí většinou řeší tak, že smlouva o převodu nemovitosti (kupní, darovací) je zároveň i smlouvou o zřízení věcného břemene. Dojde tak k převodu vlastnictví k nemovitosti na nového nabyvatele a posléze (či zároveň) ke vzniku věcného břemene ve prospěch zcizitele. Naskýtá se otázka, zda takový postup je jediný možný.JUDr. Milan Vašíček, Dan Dvořáček, Brno, Praha*I. ÚvodemPrávní praxe naráží při převodech nemovitostí poměrně často na situaci, kdy je převáděna nemovitost na nového nabyvatele, nicméně je žádoucí, aby původnímu vlastníku vzniklo ve formě věcného břemene k nemovitosti určité věcné právo, typicky právo doživotního užívání.V současné době se takové situace v důsledku zažitých zvyklostí většinou řeší tak, že smlouva o převodu nemovitosti (kupní, darovací) je zároveň i smlouvou o zřízení věcného břemene.1 Dojde tak k převodu vlastnictví k nemovitosti na nového nabyvatele a posléze (či zároveň) ke vzniku věcného břemene ve prospěch zcizitele. Naskýtá se otázka, zda takový postup je jediný možný. Pokud je subjekt A vlastníkem pěti pomerančů a usmyslí si, že subjektu B převede tři a dva si chce ponechat, může to udělat buď složitě, tedy tak, že mu převede všech pět a pak si nechá dva vrátit, nebo jednoduše tak, že mu dá pouze tři. Nechceme tvrdit, že tato obrazná analogie je bezezbytku aplikovatelná na vznik věcného břemene ponecháním si části vlastnického práva v souvislosti s převodem nemovitosti. Chtěli bychom se však pokusit o prozkoumání této otázky a nalezení míry, v níž je takový postup eventuálně možný.Vlastnické právo je v klasickém pojetí civilního práva převáděno vždy jako určitý ideální celek blíže neurčených práv, jejichž nepřímým předmětem je věc v právním smyslu. V institutu spoluvlastnictví pak nacházíme promítnut fakt, že vlastnictví lze převádět nejen jako celek, ale též v ideálních jeho částech – podílech. Lze však převádět samostatně též určité konkrétní složky vlastnického práva, nikoli jen ideální podíl? A pokud ano, jaké jsou podmínky takového převodu a jaké jsou jeho důsledky? Na tyto otázky bychom rádi nalezli odpověď v tomto příspěvku.II. Pohled civilního právaVlastnické právo se skládá z velmi různorodé škály vlastnických oprávnění, která díky absolutní povaze tohoto práva zaručují vlastníkovi ochranu před zásahy třetích osob. Jedná se o klasické ius utendi, fruendi, disponendi et abutendi, tedy o právo věc užívat, těžit její plody, věcí majetkově disponovat a případně věc zničit. V praxi se užívají právní vztahy, kdy vlastník na bázi obligační umožní výkon některých těchto práv jiné osobě, např. nájemní smlouvou. V takovém uspořádání vztahu vlastníku zůstávají všechna jeho oprávnění a nájemce svá práva vykonává jen odvozeně od práv vlastníkových, nedochází zde tedy k dělení vlastnictví tak, že by určité složky vlastnického práva originárně náležely jinému subjektu nežli vlastníku. Jak ale hodnotit převodní, např. darovací, smlouvu na nemovitost, v níž je ujednáno, že „dárce převádí celé vlastnické právo k pozemku s výjimkou práva odpovídajícího věcnému břemeni ve formě práva na pozemku čerpat vodu, kteréžto si ponechává“. Takovou smlouvu lze zajisté na první pohled ohodnotit jako absolutně neplatnou pro rozpor se zákonem. Můžeme tvrdit, že vlastnictví je celistvý právní institut, který nepřísluší štěpit jiným než zákonem předpokládaným způsobem, tedy na ideální podíly.Můžeme též smlouvě přiznat platnost i účinnost, nicméně interpretací dojít k závěru, že strany sjednaly přechod (celého) vlastnictví s tím, že je pak následně vytvořeno věcné břemeno ve prospěch dárce, protože, opět, vlastnické právo nelze štěpit, a proto si také nelze jeho specifickou část ponechat.Jsme toho názoru, že jakkoli jsou oba přístupy myslitelné, lze zaujmout i poněkud „odvážnější“ stanovisko, totiž že přejde „okleštěné vlastnické právo“ a jako vedlejší produkt se vytvoří právo odpovídající věcnému břemeni ve prospěch zcizitele. Pro přijetí takového závěru je však zapotřebí formulovat dvě základní podmínky.1. Právo, které si zcizitel ponechává, musí být bezpodmínečně obsaženo v právu vlastnickém, jehož zbytek převádí.Tato podmínka je poměrně jasným vyústěním faktu, že si jen těžko lze ponechat něco, co subjekt nemá. Předmětem ponechání si tak mohou být jen oprávnění absolutního charakteru, která ve vztahu k dané nemovitosti vlastník má. Předmětem ponechání si nemohou být povinnosti třetích subjektů k plnění, protože takové povinnosti nejsou typickou součástí vlastnického práva. I pokud by nabyvatel nemovitosti souhlasil s převzetím takových povinností v souladu s převodní smlouvou, nebude se jednat o „ponechání si“ práva, ale o jeho nový vznik. Pokud bychom měli situaci přiblížit klasickou civilistickou terminologií, tak si v obecné rovině lze ponechat právo odpovídající služebnosti,2 ale ne reálnému břemenu.3 To proto, že vlastníku zpravidla již z vlastnictví samého svědčí všechna práva k jeho nemovitosti, která by teoreticky mohla nabýt formy služebnosti, nesvědčí mu však práva svým obsahem odpovídající reálným břemenům. Přesněji řečeno, vlastník si zajisté může ponechat práva, která by po převodu vlastnictví rezultovala ve vytvoření služebnosti jistivé4 (faciendum). Taková služebnost tkví v právu oprávněného užívat určitým způsobem vlastníkovu věc, např. oprávněný smí chodit přes vlastníkův pozemek. Takové právo si převodce může ponechat, protože je jistě má – zajisté smí chodit po svém pozemku. Je dokonce představitelné, že by takovým „ponecháním si“ byla vytvořena služebnost záporná (non faciendum), která nespočívá v právu oprávněného nějakým způsobem cizí věc užívat, ale v povinnosti vlastníka nějakým způsobem svou věc neužívat. Vlastník např. nesmí na svém pozemku vysadit stromy. Taková služebnost může vzniknout „ponecháním si práva“ tak, že si převodce ponechá právo na to, aby na pozemku nikdo stromy nesázel. I takové uspořádání je podle našeho názoru možné, protože i takové právo k pozemku vlastník před převodem zajisté má. 2. Převedené okleštěné vlastnické právo stejně tak jako ponechaná si jeho část musejí být schopny právního života v některé z forem, které platné právo zná.Jsme toho názoru, že autonomie vůle v soukromém právu nachází své místo v oblasti jednání subjektů a obsahu jejich vůle, nikoli však v tom, jaké právní následky budou s jejich jednáním spojeny. Pouze aprobace zaměřeného projevu vůle právem a jeho spojení s právními následky tvoří pojmové znaky právního úkonu, přičemž otázka aprobace právem a spojení projevu vůle s následkem není v moci subjektů práva, ale v moci zákonodárcově. Řečeno jinými slovy, subjekty práva mají zajisté volnost v tom, jaké právní následky svým jednáním zamýšlejí dosáhnout a jak tuto svou vůli projeví. Není již však v jejich moci rozhodnout, zda jimi zamýšlené následky skutečně nastanou. (Např. dvě osoby, které nejsou manžely, zajisté mohou pojmout úmysl, že „vloží“ věc jednoho z nich do svého bezpodílového spoluvlastnictví. Tyto osoby zajisté mohou uzavřít i smlouvu s takovým obsahem. Tato smlouva však nikdy zamýšlený výsledek nevyvolá, protože neexistuje právní norma, která by s takovým právním úkonem takový právní následek spojovala.) V rozebíraném případě to znamená, že není možné, aby účastníci diskutované převodní smlouvy pomocí jejích ustanovení konstruovali nové, právu neznámé formy vlastnictví či spoluvlastnictví nebo věcných práv obecně5 a odvolávali se na autonomii své vůle a dožadovali se, aby třetí osoby a státní orgány jejich „výtvor“ akceptovaly. Proto je zapotřebí, aby účastníci případné převodní smlouvy nastavili převod jednotlivých práv takovým způsobem, aby se vlastnictví, které se původně celé nacházelo pouze u jednoho z nich, rozdělilo na dvě entity, které budou podřaditelné pod existující kategorie věcných práv známých platnému právnímu řádu. Pokud je převáděna ideální část vlastnictví – podíl, je situace jednoduchá. U obou nových spoluvlastníků zaujmou jimi nabytá (resp. ponechaná) práva formu spoluvlastnických podílů, což je uspořádání, se kterým právo počítá.Je otázkou, jestli je toto uspořádání jediné možné.Pokud je převáděna jiná část vlastnického práva než ideální podíl, tedy např. je převáděno celé vlastnictví mimo práva obývat určitou část nemovitosti, je otázkou, jakých forem toto rozdvojené uspořádání může nabýt. Pokud zcizujícímu vlastníku má zůstat právo obývat určitou místnost, jedná se o právo odpovídající věcnému břemeni. Ostatně právě takové věcné břemeno je velmi často v praxi zřizováno. O tom, že tato „ponechaná“ práva tedy svým obsahem věcnému břemeni korespondují, není pravděpodobně sporu. Co však nabyl „nový vlastník“, pakliže si převodce takové právo ponechal? Převodce nabyl celé vlastnictví k nemovitosti s výjimkou tohoto práva, a je tedy vlastníkem nemovitosti zatížené věcným břemenem. I takové uspořádání je v praxi časté a zjevně možné. Naopak není výše uvedený postup myslitelný u movitých věcí, protože tam by práva zúčastněných subjektů nabývala forem, které právo nezná. Jelikož současné občanské právo nezná věcná břemena váznoucí na movitých věcech, neexistuje institut občanského práva, který by vhodně korespondoval např. věcnému právu užívání cizí movité věci.Z výše uvedeného je podle našeho názoru zřejmé, že lze v rámci vlastnického práva k nemovitostem izolovat určitá vlastnická oprávnění, která si zcizitel při převodu vlastnictví ponechá, což povede ke vzniku věcného břemene na převáděné nemovitosti na straně jedné a vlastnictví k zatížené věci na straně druhé. Takový výsledek je podle našeho názoru nevyhnutným důsledkem vhod¬ ně konstruované smlouvy o převodu části vlastnického práva k nemovitosti.Je však takový převod možný? Je v moci vlastníka darovat nikoli celou věc nebo ideální podíl na vlastnictví věci, ale darovat nemovitou věc celou, mimo práva užívat její část? Jsme toho názoru, že ano.Zejména neexistuje právní norma, která by takový právní úkon vylučovala. Neexistuje právní norma, která by říkala, že vlastnictví lze dělit pouze na ideální podíly a že jeho jiné částečné převody jsou vyloučeny. Je výsostným oprávněním vlastníka disponovat se svou věcí majetkově, a tedy i rozhodovat o tom, zda a komu bude převedena. Je-li vlastník oprávněn převést věc celou, proč by neměl být oprávněn převést jen určitá práva k ní, tím spíše, že platné právo s těmito separovanými právy umí zacházet jako s definovatelnými instituty? Není tedy v moci vlastníka, aby převedl vlastnictví k součásti své věci. To proto, že součást věci není věcí samostatnou, a proto k ní ani nemůže existovat samostatné věcné právo. Samostatné věcné břemeno k nemovitosti a samostatné vlastnictví nemovitosti omezené věcným břemenem však existovat mohou, a proto není důvodu se domnívat, že s nimi též nelze samostatně disponovat.Pokud by vlastník nemovitosti tuto převáděl a tato nemovitost již byla zatížena věcným břemenem z dřívějška, zajisté nikdo nebude mít námitek k tomu, že převáděné vlastnické právo (nepochybně omezené věcným břemenem) je způsobilým předmětem smlouvy. Proč by tedy v případě, že je převáděno vlastnictví nezatížené, nemohl převodce učinit „výhradu služebnosti“ (deductio servitutis), čímž z obsahu převodu doslova „odečte“ práva odpovídající věcnému břemeni, a učiní tak předmětem převodu zcela shodný komplex práv, jaký je převáděn ve výše citovaném bezesporném příkladě? Není podle našeho názoru důvod k závěru, že první z naznačených převodů je možný, zatímco druhý nikoli, a to zejména proto, že předmětem obou převodů je zcela shodná množina práv. Rozdíl je jen v tom, že v prvním případě je tato množina definována obsahem vlastnictví a obsahem věcného břemene, zatímco v druhém případě obsahem vlastnictví a vůlí smluvních stran. Oba tyto způsoby se nám zdají rovnocenné, protože považujeme za právo vlastníka rozhodnout, jaká oddělitelná6 část jeho vlastnictví bude převedena.Jsme toho názoru, že takový výklad je plně v souladu jak s účelem a smyslem zákona, tak i se základní zásadou civilního práva, jíž je respektování autonomní vůle stran právního úkonu. Účelem civilního práva je, mimo jiné, vytvářet příznivý prostor pro volnou směnu hodnot. Respektování autonomie vůle jednotlivých subjektů je vyjádřením přesvědčení, že tyto subjekty nejlépe, zejména lépe nežli zákonodárce, vědí, jak naložit se svými hodnotami. Výklad zákona by tak měl vždy směřovat k zachování účelu, který strany sledovaly, pokud takový závěr není z nějakého závažného důvodu nepřijatelný. Za nepřijatelný je třeba jistě označit výklad, který je v rozporu s textem zákona (zde pak nejde ani o výklad), stejně tak jako i výklad, který jde k tíži právní jistotě třetích osob, apod. Jsme však toho názoru, že námi nastíněný výklad žádnou z těchto vad netrpí. Ostatně tento výklad vede k výsledku, který je zcela běžný a hospodářsky účelný – nemovitost vlastníka A je zatížena věcným břemenem ve prospěch osoby B. Pouze představujeme méně obvyklý nebo méně zřejmý způsob, jak tohoto výsledku dosáhnout. A je-li výsledek přípustný a námi navrženou cestu zákon nezakazuje, domníváme se, že není správné trpět „kultem absolutní neplatnosti“7 a směřovat interpretaci k důvodům neplatnosti z důvodu ochra¬ ny „virtuální zákonnosti“ namísto ochrany svobodné vůle účastníků právního úkonu.Též Ústavní soud v nálezu sp. zn. I ÚS 546/03 konstatoval: „Je evidentní, že všemi citovanými ustanoveními prozařuje shora uvedený princip autonomie vůle, podle něhož je třeba dát prostor jednotlivcům k tomu, aby sami určovali rozsah svých práv a povinností, přičemž jejich projevu vůle je třeba dát přednost před kogentním8 zněním zákona...... Porušení tohoto práva se orgán státní moci dopustí i tehdy, pokud formalistickým výkladem norem jednoduchého práva odepře autonomnímu projevu vůle smluvních stran důsledky, které smluvní strany takovým projevem zamýšlely ve své právní sféře vyvolat.“Z citovaného judikátu podle našeho názoru vyplývá obecné vodítko pro interpretaci civilněprávních předpisů, podle nějž má být interpretátor veden snahou zachovat chtěné následky projevu vůle účastníků právního úkonu. Takový výklad je navíc výkladem ústavně konformním, protože je výrazem čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, podle nějž každý může činit vše, co zákon nezakazuje. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu je povinností všech orgánů z dostupných výkladů volit vždy ten, který nejlépe koresponduje s ústavním pořádkem České republiky.9 III. Právní povaha věcných břemenV nastíněných úvahách je dále zapotřebí se vypořádat s problémem právní povahy věcných břemen, zejména pak jejich „kompatibility“ s vlastnictvím. Pokud totiž tvrdíme, že ponecháním si vhodné části vlastnického práva vznikne věcné břemeno, je zapotřebí, aby tyto dva instituty byly vysoce příbuzné, aby bylo možno je v daném rozsahu patřičně zaměňovat.10Problematikou právní povahy věcných břemen se v naší teorii v posledním období zabýval zejména J. Fiala.11 S využitím implementace zájmové teorie do teorie právní12 dospívá k názoru, s nímž se plně ztotožňujeme, že věcná břemena nevykazují takový stupeň integrace společenských zájmů, jako práva obligační (typicky subjektivní práva relativní), ale ani tak nízký stupeň integrace společenských zájmů, jako právo vlastnické (typicky subjektivní právo absolutní).13 Z toho důvodu jsou věcná břemena svébytnou skupinou práv, která se nachází mezi krajními body absolutních práv na straně jedné a relativních práv na straně druhé.Je otázkou, zda je možné uvažovat o tom, že ponecháním si části práva absolutního (vlastnictví) může vzniknout právo, které je svou povahou bližší právům relativním (věcné břemeno). Pokud by takový postup možný byl, je třeba se dále ptát, kam se „ztratí“ ona absolutnost, co je příčinou zmiňované konverze a jak tuto příčinu odůvodnit zájmovou teorií.Domníváme se, že příslušný konverzní mechanismus je zapotřebí hledat v procesu kontraktace směřující k uzavření hlavní převodní smlouvy o nemovitosti. Hledání smluvního konsensu není ničím jiným než procesem integrace společenských zájmů, které jsou v úzkém měřítku vyjádřeny zájmy účastníků smlouvy, v širokém měřítku pak obecným působením tržních sil, které svedly tyto dva konkrétní účastníky k sobě a přiměly je jednat o uzavření smlouvy. Tím, že jeden z účastníků se za určitých podmínek zbavuje svého vlastnictví, zatímco druhý účastník souhlasí s tím, že nenabude vlastnictví perfektní, ale obtěžkané věcným břemenem, dochází k vyšší integraci společenských zájmů, než jaká zde byla před kontraktací, což má za následek i modifikaci právní povahy vlastnictví nového nabyvatele na straně jedné a „zbytkového vlastnictví“ zcizitele na straně druhé. Na straně nabyvatele se objevuje vlastnictví zatížené věcným břemenem, což je právo méně absolutní (protože více integrující) nežli „čisté“ vlastnictví, na straně zcizitele se pak objevuje věcné břemeno, jemuž je vyšší integrace společenských zájmů vlastní.Z hlediska právní povahy věcných břemen je tedy zřejmé, že navrhované uspořádání poskytuje logické prostředky pro dosažení konverze z čistého vlastnictví jako absolutního práva na vztah vlastnictví zatíženého věcným břemenem jako práva blíže právům relativním. Domníváme se tedy, že odlišná právní povaha věcných břemen a vlastnického práva není na překážku námi navrhovanému uspořádání, ale že je naopak podporuje.IV. Otázky evidence v katastru nemovitostíV souvislosti s pojednáním o věcných břemenech a jejich vzniku je vždy zapotřebí se zabývat i otázkou jejich evidence v katastru nemovitostí, protože věcná břemena jsou povinnou součástí této evidence [§ 2 odst. 4 písm. a) zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky] u nemovitostí zapisovaných do katastru. Významná je též otázka konstitutivnosti či deklarativnosti takového zápisu, resp. otázka formy, kterou takový zápis má mít. Ustanovení § 151o odst. 1 ObčZ stanoví, že k nabytí práva odpovídajícího věcným břemenům je nutný vklad do katastru nemovitostí. Stejně tak § 2 odst. 2 zákona č. 256/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, stanoví, že „práva uvedená v § 1 odst. 1 (mj. právo odpovídající věcnému břemeni – pozn. aut.) vznikají, mění se nebo zanikají dnem vkladu do katastru, pokud občanský zákoník nebo jiný zákon nestanoví jinak“.Z uvedeného by se zdálo, že ke vzniku práva odpovídajícího věcnému břemeni způsobem, který navrhujeme, je zapotřebí vkladu do katastru nemovitostí. Tato forma zápisu by pak měla konstitutivní povahu a právo odpovídající věcnému břemeni by vzniklo zpětně ke dni podání návrhu na povolení vkladu. Domníváme se, že tomu tak není.Výše citovaná právní úprava se týká situací, kdy právo odpovídající věcnému břemeni vzniká nebo se převádí, jinými slovy, případů, kdy osoba, které doposud takové právo nesvědčilo, má takového práva nabýt (arg. „k nabytí“, „práva vznikají“). V našem případě však zcizitel, který si část vlastnického práva ponechal, nepotřebuje nic „nabýt“, tím méně je nutné, aby mu nějaká práva „vznikala“. Dotyčná osoba je vlastníkem nemovitosti a všechna tato práva z titulu svého vlastnictví již má. Částečným převodem vlastnictví na jinou osobu tato práva nepozbývá (vždyť si je výslovně ponechala!), a je tudíž protismyslné požadovat, aby jí tato práva vznikla, či aby je nabyla. Z toho důvodu se domníváme, že není namístě takto vzniknuvší právo odpovídající věcnému břemeni zanášet do katastru nemovitostí vkladem.Domníváme se, že namístě je provést zápis tohoto věcného břemene záznamem, protože věcné břemeno není „zřízeno“ právním úkonem účastníků. Předmětem právního úkonu účastníků je dispozice s vlastnictvím movité věci. Pouze jako vedlejší produkt toho, že tato dispozice je jen částečná, se množina práv, které si zcizitel ponechal, přemění ve věcné břemeno. Stane se tak imanentně a automaticky okamžikem, kdy nabyvatel nabude zbytkové vlastnictví nemovitosti. Do tohoto okamžiku je zcizitel plným vlastníkem nemovitosti, po tomto okamžiku mu vlastnictví v daném rozsahu zanikne a zbylá práva nabudou charakteru věcného břemene. Podle našeho názoru by zápis do katastru nemovitostí měl probíhat tak, že katastrální úřad zapíše na základě povolení vkladu vlastnické právo novému nabyvateli s účinností ke dni podání návrhu na povolení vkladu (což má konstitutivní účinek) a zároveň záznamem zapíše současně se utvořivší právo odpovídající věcnému břemeni, což má účinek ryze deklaratorní. Jiný postup (např. lpění na vkladu obou práv) by vedl k neřešitelným problémům. Zejména by nebylo lze povolit samostatný vklad vlastnického práva nového nabyvatele nemovitosti, protože takový jednoduchý vklad by musel pokrývat celé vlastnictví, což však nemá oporu v převodním titulu, který obsahuje jednoznačné deductio servitutis. Stejně tak, pokud bychom připustili, že se zcizitel práv, která si ponechal, ujme až povolením vkladu „jeho“ věcného břemene, jen těžko by se odpovídalo na otázku, co je titulem, na základě nějž tato práva na dané mezidobí pozbyl, když převodní smlouva je ze svého dosahu jasně vylučuje.Domníváme se, že jediným správným řešením je právě navrhovaný „dvojzápis“, tedy vklad vlastnictví pro nového vlastníka s tím, že touto právní skutečností automaticky zbylá práva na straně zcizitele konvertují ve věcné břemeno, což se zapíše pouze záznamem. V. Dopady daňovéNastíněný způsob vzniku práva odpovídajícího věcnému břemeni má nemalé dopady do oblasti práva daňového. Vraťme se k původnímu příkladu uvedenému v úvodu tohoto článku. Převodce chce převést vlastnictví k nemovitosti na jinou osobu, chce však, aby mu k této nemovitosti vzniklo právo doživotního bydlení v některých místnostech, a to ve formě věcného břemene. Bude-li postupovat „klasickou“ cestou, pak převede celou nemovitost na nabyvatele a následně mu nabyvatel na nemovitosti zřídí příslušné věcné břemeno. Předmětem daně z převodu nemovitostí pak bude jednak cena převáděné nemovitosti [buď sjednaná nebo zjištěná,14 podle toho, která bude vyšší – § 10 písm. a) zákona č. 357/1992 Sb.] a dále i hodnota bezúplatně zřizovaného věcného břemena [§ 10 písm. c) zákona č. 357/1992 Sb.]. Cena nemovitosti se pak bude počítat z nemovitosti nezatížené závadami, protože fakticky nemovitost v okamžiku převodu zatížena břemenem ještě není. Daň z převodu nemovitosti se proto bude platit z „plné ceny“ nemovitosti a navíc ještě z ceny věcného břemene.Při postupu, který navrhujeme, bude situace poněkud odlišná. Především bude jiná zjištěná (a ovšem také sjednaná) cena nemovitosti, protože není převáděno čisté, úplné vlastnické právo k dané nemovitosti, ale jen jeho, byť podstatná, část. Taková cena musí být zákonitě nižší, přičemž při jejím stanovení se bude podle našeho názoru postupovat analogicky s § 48 vyhlášky č. 540/2002 Sb., k provedení některých ustanovení zákona o oceňování majetku, tedy jako by již nemovitost daným břemenem zatížena byla, protože fakticky je hodnota převáděného vlastnictví menší právě o hodnotu těchto práv. Vzniklé věcné břemeno pak podle našeho názoru vůbec předmětem daně nebude. Předmětem daně z převodu nemovitosti je dle § 9 písm. b) zákona č. 357/1992 Sb. jen „bezúplatné zřízení věcného břemene nebo jiného plnění obdobného věcnému břemeni při nabytí nemovitosti darováním“. Zřízení podle našeho názoru znamená úkon, který spočívá v tom, že subjekt A určitá práva nemá a činností subjektu B mu taková práva vzniknou. To však není případ námi navrhovaného postupu. V námi navrhovaném postupu zciziteli žádné právo nevzniká a není mu ani zřizováno. Zcizitel si pouze ponechává práva, která již měl. Věcné břemeno mu tedy není zřízeno, a nedochází tedy k úkonu, který by byl předmětem daně.Oproti „klasickému“ postupu je tak vzniklá daňová povinnost znatelně nižší, protože bude nižší cenou oceněna převáděná nemovitost a věcné břemeno vůbec nebude předmětem daně. Lze pravděpodobně očekávat tuhý odpor finančních orgánů proti takovému postupu, protože pro příjmovou stranu veřejných rozpočtů je znatelně výhodnější v úvo¬ du článku popisovaná „pomerančová“ metoda. Není však povinností daňových subjektů, aby si počínaly tak, aby jejich daňová povinnost byla co nejvyšší, ale je naopak jejich právem jednat tak, aby v rámci platných právních předpisů byla jejich daňová povinnost co nejnižší. Není tedy povinností daňových subjektů převádět nemovitosti daňově neefektivně, lze-li to dělat efektivně. Podle našeho názoru neuspěje případná námitka správce daně, že se ze strany účastníků převodu jedná o zastření skutečného stavu úkonu stavem formálně právním (§ 2 odst. 7 zákona č. 337/1992 Sb.). O takovou situaci by se jednalo, pokud by účastníci ve skutečnosti provedli něco jiného, než co „na oko“ sjednali v právním úkonu. Tak tomu však není. Účastníci se dohodli, že převedou neúplné vlastnictví k nemovitosti na jednoho z nich a druhému z nich že zůstane část vlastnického práva odpovídající věcnému břemeni, a přesně to se také stalo a přesně v souladu s touto skutečností účastníci vypočtou a zaplatí daň. Pokud se skutečný stav přesně shoduje s obsahem právních úkonů, nelze hovořit o zastření ve smyslu § 2 odst. 7 zákona č. 337/1992 Sb.Správce daně se poukazem na § 2 odst. 7 zákona č. 337/1992 Sb. nemůže domáhat toho, aby si účastníci právního úkonu počínali jinak, tedy aby převedli něco jiného, než převést chtějí, prostě proto, aby si, zcela protismyslně, vytvořili vyšší daňovou povinnost. Naopak je povinností správce daně respektovat právní a faktický stav, který je v souladu s právními úkony, které účastníci provedli.VI. ZávěremNámi nastíněný způsob vzniku věcných břemen na nemovitostech jistě není bezproblémový. Jsme si vědomi toho, že se jedná v České republice o poměrně neobvyklou právní konstrukci, která je však např. v sousedním Rakousku bez problémů používána. Přesto jsme však přesvědčeni, že její ideologický základ, totiž že je nesmyslné převádět všechna práva jedním směrem a pak jejich část zase zpátky, je správný. Jsme toho názoru, že výklad civilního práva má podporovat úsporná, efektivní a logická řešení a nebránit jim přepjatým formalismem. Je zřejmé, že navrženým způsobem není možné vytvořit všechna myslitelná věcná břemena a že jej jistě nelze využívat zcela univerzálně. Jedná se však podle našeho názoru o vhodnou alternativu, která může v některých případech přesněji vystihovat vůli stran a zejména vůli dárce, než dosavadní zažitý způsob řešení této právní otázky, který mohou někteří dárci považovat za ponižující. Příspěvek byl též publikován v časopise Právní rozhledy č. 21/2004. ________________________________________* JUDr. Milan Vašíček je advokátem v AK VAŠÍČEK, FRIMMEL a HONĚK, Brno-Praha, Dan Dvořáček je studentem V. ročníku Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně.1 Taková smlouva může mít jak povahu věcnou – zřizuje se jí věcné břemeno, tak i povahu obligační – kupující se zavazuje zřídit věcné břemeno.2 Srov. např. § 472 obecného zákoníku občanského: „Právem služebnosti jest vlastník zavázán, aby ku prospěchu jiné osoby vzhledem ku své věci něco trpěl nebo opomíjel. Je to věcné proti každému držiteli služebné věci účinné právo.“; dále oddíl 2 pododdíl 1 návrhu osnovy nového občanského zákona: „Věc může být zatížena služebností, která postihuje vlastníka věci jako věcné právo tak, že musí ve prospěch jiného něco trpět nebo opomíjet.“ (zdroj: http://www.juristic.cz).3 Srov. pododdíl 7 návrhu osnovy nového občanského zákona a důvodovou zprávu k němu: „Reálná břemena jsou charakterizována dočasností a vykupitelností, zejména však tím, že zavazují vlastníka obtížené nemovitosti k nějakému konání (např. udržovat studnu pro jiného vlastníka, pravidelně dodávat jinému spotřebitelné věci jako potraviny nebo otop, ale i vzdát se náhrady, jež by jinak vlastníku zatížené nemovitosti náležela v přítomnosti nebo budoucnosti apod.). Tím se liší od služebností, pro něž je charakteristická povinnost vlastníka služebné věci k pasivitě (nekonání).“ (zdroj: http://www.juristic.cz).4 Blíže viz Rouček, F., Sedláček, J. Komentář k československému zákoníku občanskému. Praha : Právnické knihkupectví a nakladatelství Linhart, 1935, reprint Praha : Linde, 1998. Komentář k § 472.5 Neboť známe inominátní smlouvy coby právní úkony zakládající autonomií vůle formované relativní obligační vztahy, neznáme však „inominátní věcné právo“, tedy věcné právo, jehož formu by definoval jeho „zřizovatel“. 6 „Oddělitelná“ ve smyslu pozitivního práva, tedy taková, s níž pozitivní právo umí nakládat jako se samostatnou.7 Eliáš, K. Ideál abstrakce, klec kazuistiky a pasti pro právní praxi, in Sborník XIV. Karlovarské právnické dny. Praha : Linde, 2004, s. 61.8 Podle našeho názoru měl Ústavní soud na mysli doslovné, nikoli kogentní znění zákona. Vůle účastníků právního úkonu nemá, alespoň podle převládající teorie práva, přednost před kogentními normami zákona. Může však mít přednost před adekvátním gramatickým výkladem.9 K tomu srov. např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I ÚS 86/99 a III ÚS 86/98 „v případě, že zákon připouští dvojí výklad, je v intencích uplatnění zásad spravedlivého procesu nezbytné dát při jeho aplikaci přednost tomu z nich, který je ve své interpretaci s ústavním pořádkem ČR co nejvíce v souladu“.10 Kupř. nelze podle našeho názoru konvertovat část vlastnického práva do obligace, protože obligace není věcným právem.11 Fiala, J. Charakteristika právní povahy věcných břemen. Časopis pro právní vědu a praxi, 1998, č. 3, s. 403.12 Macur, J. Občanské právo procesní v systému práva. Brno : 1975.13 Podle zájmové teorie jsou absolutními ta práva, která vykazují nejnižší stupeň integrace společenských zájmů, což je zejména vlastnictví, které maximalizuje zájmy vlastníka a pouze minimálně respektuje zájmy celku. Naopak práva obligační jsou zpravidla výsledkem působení tržních či obdobných sil, a proto vykazují nejvyšší stupeň integrace společenských zájmů, a z toho důvodu je v rámci zájmové teorie řadíme k relativním (dle op. cit. sub 11, s. 407).14 Zákon č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku.Nejčtenější 165/2007 Sb. - Nařízení vlády o vymezení Ptačí oblasti Heřmanský stav – Odra – Poolší168/2007 Sb. - Vyhláška, kterou se mění vyhláška Ministerstva životního prostředí č. 381/2001 Sb., kterou se stanoví Katalog odpadů, Seznam nebezpečných odpadů a seznamy odpadů a států pro účely vývozu, dovozu a tranzitu odpadů a postup při udělování souhlasu k vývozu, dovozu a tranzitu odpadů (Katalog odpadů), ve znění vyhlášky č. 503/2004 Sb166/2007 Sb. - Vyhláška, kterou se mění vyhláška č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách167/2007 Sb. - Vyhláška, kterou se zrušují některé právní předpisy v působnosti Ministerstva zdravotnictví169/2007 Sb. - Sdělení Ministerstva vnitra o vyhlášení nových voleb do zastupitelstva obce158/2007 Sb. - Zákon, kterým se mění zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů159/2007 Sb. - Zákon, kterým se mění zákon č. 72/2000 Sb., o investičních pobídkách a o změně některých zákonů (zákon o investičních pobídkách), ve znění pozdějších předpisů160/2007 Sb. - Zákon, kterým se mění některé zákony v oblasti ochrany spotřebitele161/2007 Sb. - Nález Ústavního soudu ze dne 8. března 2007 ve věci návrhu na zrušení obecně závazné vyhlášky města Ústí nad Labem č. 1/2004 k zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku162/2007 Sb. - Nález Ústavního soudu ze dne 8. března 2007 ve věci návrhu na zrušení obecně závazné vyhlášky města Kladna č. 32/01 o zajištění veřejného pořádku při poskytování hostinských činností a pořádání veřejných produkcí na území města Kladna163/2007 Sb. - Nález Ústavního soudu ze dne 13. března 2007 ve věci návrhu na zrušení obecně závazné vyhlášky statutárního města Plzně č. 17/2004 o vymezení veřejných prostranství, na nichž se zakazuje prostituce, a obecně závazné vyhlášky statutárního města Plzně č. 3/2006 k zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku, kterou se vymezují veřejná prostranství, na nichž se zakazuje prostituce164/2007 Sb. - Nález Ústavního soudu ze dne 20. března 2007 ve věci návrhu na zrušení čl. 3 odst. 1, čl. 5, čl. 6 odst. 1, čl. 8 odst. 2, čl. 10 odst. 4 a 6, čl. 12 odst. 2 a 5, čl. 13 odst. 1 písm. b) a c), čl. 16 odst. 1, čl. 18 odst. 1, čl. 21 odst. 1 a 2, čl. 22 odst. 2, čl. 30 odst. 2, čl. 31 odst. 1 a čl. 31 odst. 3 oddílu IX. obecně závazné vyhlášky obce Boží Dar č. 1/2003 o místních poplatcích

Pokračovat na článek


Daň dědická

Daň dědická představuje jednorázovou majetkovou daň, která souvisí s bezúplatným převodem vlastnictví majetku. Obvykle je tento převod uskutečňován na základě právního úkonu a v souvislosti s tímto úkonem, tedy s dobře známou závětí. Dědictví je samo o sobě příjemnou událostí po nepříjemné skutečnosti.Avšak stalo se součástí života a tak ho také dnes bereme. Rozhodně je tedy důležité se v dědickém řízení orientovat a vědět, jaká činnost dále s převzetím dědictví souvisí. Jde o dědickou daň. Dědickou daň upravuje zákon č. 357/1992 Sbírky.Kdo platí dědickou daňDědickou daň platí samozřejmě nabyvatel, tedy dědic, který majetek získal celý či pouze nějakou jeho část dědictvím ze závěti nebo zákona. Dnem, kdy je oficiálně a formálně majetek nabyt dědici, je dnem smrti zůstavitele. Pokud se ve vztahu vyskytuje více dědiců, tedy jde o situaci, kdy dědictví připadne více lidem, musí každý jednotlivý dědic zaplatit odpovídající část daně, která koresponduje s jeho dědickým podílem na celkovém majetku. Daň se platí jak z faktického zanechaného majetku, tak i z oprávnění na výplatu dědického podílu třeba v hotovosti. Každý, kdo má nějaké „zisky" z dědictví se musí k tomuto přihlásit a uhradit dědickou daň, pokud se na něj nevztahuje nějaká výjimka či osvobození. Sazba daně je rozdělené podle zařazení dědiců, tedy poplatníků daně do nejrůznějších skupin. Tyto skupiny jsou odvislé od jejich vztahu se zůstavitelem. Osoby zařazené v I. a II. skupině daň neplatí. U ostatních je pak sazba odstupňována dle aktuálních předpisů. Vše začíná u třetí dědické skupiny 7% až po 40% ze zděděné hodnoty majetku.Za co se daň platíPředmětem dědické daně je majetek, který je nabyt při dědictví. Může se jednat o nemovitosti či movitý majetek, cenné papíry, pohledávky, majetková práva či peněžní prostředky v jakékoliv měně. Nemovitost představuje povinnost daň zaplatit podle místa, kde se nemovitost nachází bez ohledu na státní občanství. Naopak z nemovitosti v zahraničí se daň dědická neplatí. Movitý majetek je pak odvislý od občanství a trvalého pobytu zůstavitele při smrti. Zde však vystupují i položky od daně osvobozené, takže je třeba se vhodně informovat o daňové povinnosti a neplatit zbytečně. Daň se platí z ceny nabytého majetku každým dědicem, což může být sníženo o prokázané dluhy zůstavitele. Mohou se do těchto závazků také započítat přiměřené náklady spojené s pohřbem zůstavitele či odměna notáře. Základ daně se zaokrouhluje na celé stokoruny nahoru. Při přijetí dědictví přecházejí na dědice i všechny dluhy zůstavitele. Avšak za zděděné dluhy odpovídá pouze do výše svého zděděného majetku. Zákon nabízí možnost dědictví i odmítnout a to ústní či písemnou formou u příslušného soudu.Jak daň zaplatitOsoby, které nemají povinnost platit daň, tedy I. a II. Skupina dědiců, nemusejí daňové přiznání vůbec podávat. Jinak je povinné daňové přiznání podat do 30 dnů ode dne, kdy rozhodnutí příslušného orgánu nabylo právní moci, tedy ode dne, kdy skončilo dědické řízení. Následně je proveden výměr daně platební výměrem správcem daně a od této doby běží třiceti denní lhůta na zaplacení.Výjimky a kdo neplatí daňOsvobození od daně se vztahuje na řadu forem majetku a jeho použití. Vše je specifikováno v pragrafech 19 a 20 příslušného zákona o dani dědické. Jde tedy o již zmíněné skupiny I. a II. Dále je od daně osvobozeno nabytí movitých věcí osobní potřeby, pokud tyto věci po dobu 1 roku před nabytím neměl zůstavitel ve svém souboru majetku, pokud tato ceny u osob třetí skupiny nepřevyšuje 20 000 Kč u jednotlivého dědice. Daň se pak vybírá pouze z částky, která tuto sumu převyšuje. Osvobození je dále na vklady na účtech bank, peníze a cenné papíry, pokud úhrnná částka nepřevyšuje u osoby z třetí skupiny 20 000 Kč u každého z poplatníků. Dále se daň neplatí u částek, které jsou součástí dědictví podle zákona o penzijním připojištění se státním příspěvkem. Pak samozřejmě neplatí daň Česká republika, pokud se stala dědicem ani územní samosprávní celky.

Pokračovat na článek


Na co se může finanční úřad ptát do zahraničí

Mezi daňovými systémy v různých zemích probíhají různé datové toky a informace. O každém plátci nebo neplátci daní se tak může česká daňová správa dozvědět zajímavé údaje. K zemím mimo EU je potřeba, aby ČR měla uzavřenou dvoustrannou dohodu, ale v rámci Evropské unie není třeba nic dalšího. Prostě se stačí ptát.O čem se finančáci mohou dozvědětV dotazech na daně zastupuje daňovou správu Ministerstvo financí. Právní pomoc se týká přímých daní, což jsou v České republice daně z příjmů, daně z nemovitostí, daně dědické, daně darovací a daně z převodu nemovitostí a mohou to být obdobné daně v jiných státech, které mají charakter daně z příjmu nebo daně z majetku a dále jsou to oblíbené daně z pojistného – sociální a zdravotní. V zemích EU se tedy mohou vyměňovat jakékoliv doklady daňového poplatníka bez jeho vědomí o jakýchkoliv daních, ať je platil v ČR, Německu, Řecku nebo Anglii. Daňová správa tak může získat ucelený a přesný přehled příjmů a jejich danění.Systém výměnyExistují tři druhy výměny informací – automatický, z vlastního podnětu a na dožádání. Česká daňová správa si musí systém a způsob výměny informací dohodnout takzvaným memorandem s každým státem. Dalo by se říci, že se jedná o prováděcí předpis, který řeší průběh, práva, povinnosti a způsob výměny informací. Nezůstává však pouze u výměny. Finančáci a kontroloři z ČR a naopak ze zahraničí získávají práva přítomnosti kontrolorů na území jiného státu, domlouvají typ a četnost výměny dat a provádějí souběžné daňové kontroly v různých zemích. Takto může být evropská společnost se sídlem v jednom státu a s pobočkami v různých zemích kontrolována současně a tedy velice koordinovaně jednou kontrolou ve všech místech svého působení.Memorandum o porozuměníČeská republika tak má uzavřena takzvaná Memoranda o porozumění a také Dohody o zamezení dvojího zdanění se 77 státy. Je mezi nimi například Kanada, Austrálie, Bermudy a samozřejmě všechny evropské země včetně Slovenska. S naším bývalým federálním partnerem existuje tato dohoda od 10.12.2009. V případě informací na dožádání stanovuje povinnost obou států neodkladně poskytnout jakékoliv daňové informace na dožádání. Po skončení kalendářního roku se také poskytují pravidelné informace, které se týkají zisku podniků k takzvané simultánní kontrole, dividendách, úrocích, licencích, příjmech z prodeje majetku, příjmech ze zaměstnaneckého poměru, příjmech umělců a sportovců, odměnách managementu, důchodech a převodech nemovitostí.Simultánní kontrolaMemorandum o porozumění se Slovenskem se věnuje především simultánní kontrole. Předpokládá, že si strany vzájemně vymění běžné daňové informace a vytipují ty podniky nebo podnikatele, kteří uskutečňují finanční transakce mezi oběma státy. Poté zahájí současně kontrolu a její poznatky si budou bezodkladně předávat. Kontrolovat se tak budou vydané a přijaté faktury, platby, odvody daní a hlášení daňovým úřadům. Týkají se pouze plátců daní, kteří působí v obou státech. Daňová kontrola se provádí u těch subjektů, u nichž vzniklo podezření z daňových úniků a které vykazují nižší zisk, ztrátu, převádějí vzájemně prostředky mezi státy, platí nízké daně nebo odvádějí svůj zisk do daňových rájů. Obě strany, když se dohodnou na simultánní kontrole, určí koordinátory a mohou povolit účast druhé straně na průběhu daňového řízení.Pokuty a penálePokud se daňová správa dozví o utajených příjmech a doměří daň, udělí pokutu v rozdílu odvedené a vyměřené daně. K tomu připočte jednorázovou pokutu ve výši 20 %. To ovšem není všechno. Za dobu, kterou jste neodváděli daň, se počítá penále do dne zaplacení. Úrok se určuje podle repo sazby České národní banky (nyní je kolem 0,5 %) a k tomu se připočte 14 %. Z nezaplacené daně tedy zaplatíte měsíčně a zpětně za každý měsíc přes 1,3 %. Kromě toho může hrozit za neoznámení daně ve výši nad 5 milionů až 10 let odnětí svobody. S daněmi je tedy těžké pořízení. V Evropě si všechny údaje vyměňují daňové úřady automaticky a mimo Evropu má ČR značně dlouhé prsty. Pomalu začínají platit smlouvy s Čínou, arabskými zeměmi, exotickými destinacemi jako jsou Kajmanské ostrovy, ale Hongkong zatím zůstal uchráněn. Přesto se nevyplatí s daněmi žertovat. Informace si získá úřad snadno a rád je při svém špatném hospodaření využije pro získání peněz do státní pokladny.

Pokračovat na článek


Dá se na služební cestě vydělat?

Samozřejmě otázka vydělání by neměla být zaměňována s případem vydělávání na neoprávněných výdajích. Na služební cestě si zaměstnanec může přivydělat psaním článků, programováním nebo brouzdáním po internetu, pokud mu to nebrání v plnění pracovních povinností. Ale jak na tom bude s odměnou a náhradami?Pracovní cestaSlužební cesta je zavedený pojem, protože se jedná o jistou službu zaměstnavateli. Ve skutečnosti se jedná o pracovní cestu, protože je vykonávána v pracovním poměru a vztahují se na ní všechna práva a omezení z pracovního poměru vyplývající. Poskytování náhrad výdajů popisuje Zákon č. 262/2006 Sb. o cestovních náhradách. A není špatné si občas služební cestou trochu legálně přivydělat, i když s trochou nepohodlí a změně zvyků.Druhy náhradZaměstnanci na služební cestě náleží několik různých náhrad. Má právo na náhradu prokázaných jízdních výdajů, náhradu prokázaných výdajů na ubytování, stravné, náhradu prokázaných vedlejších výdajů a náhradu prokázaných jízdních výdajů za cesty k návštěvě rodiny, trvá-li pracovní cesta delší dobu. Zaměstnanci mohou být vysíláni na služební cesty třeba k jinému zaměstnavateli v rámci ušetření nákladů, a proto se počítá i s dlouhodobým pobytem mimo svůj domov a rodinu.Náhrada jízdních výdajůPokud zaměstnanec použije k dopravě letadlo, vlak, loď, autobus nebo jiný dohodnutý dopravní prostředek,  zaměstnavatel hradí tyto náklady v plné výši. Jiná je situace s použitím vlastního vozu. Ta platí jen v případě svolení a schválení zaměstnavatelem, který je odpovědný za škodu na vozidle, pokud ji způsobil někdo jiný. Toto ustanovení je poměrně důležité, protože zajišťuje zaměstnanci hrazení výdajů na opravy. Škody ale nesmí být způsobena samotným zaměstnancem nebo nějakou náhodou jako je píchnutí kola. Za použití auta obdrží za každý kilometr zaměstnanec 3,80 a proplacen mu bude účet za benzin podle spotřeby v technickém průkazu. Pokud nedodá paragon o tankování patří mu náhrada stejně, jen se vypočítá podle spotřeby uvedené v techničáku a vynásobí průměrnou cenou za benzín.StravnéNa služební cestě bývá hlad a někdy také chuť na něco ostřejšího. Alkoholu je sice lepší se vyhnout, ale zaměstnavatel nekontroluje, jak bylo stravné využito. Zaměstnanec tedy nemusí předkládat účtenky z restaurací a dokládat co a jak jedl či pil. Minimální výši stravného určuje zákon pro cesty v délce 5 – 12 hodin na částku 73 Kč, 12 – 18 hodin 112 Kč a při vícedenních cestách je částka 174 Kč. Nižší stravné mohou dostávat zaměstnanci pokud běžně cestují, ale takové ujednání musí obsahovat pracovní smlouva. Pokud zaměstnavatel zajistí zaměstnanci bezplatné stravování, nemusí stravné platit. Pokud zaměstnanec cestuje do zahraničí, obdrží stravné stanovené vyhláškou Ministerstva financí v zahraniční měně. Na Slovensko obdrží například 30 Eur, do Velké Británie 40 liber a do USA 50 dolarůVedlejší výdaje a náklady na cestu za rodinouPři cestě může zaměstnanec platit různé účelně vynaložené náklady. Při cestě autem do zahraničí to mohou být dálniční poplatky, známky, parkování, ale není mezi nimi pokuta. Může také používat svůj telefon a naúčtovat zaměstnavateli český předražený roaming. Je ale třeba být opatrný a vše si zajistit papírově. Zaměstnavatel nemá povinnost tyto náklady hradit. Proto je potřeba se předem se zaměstnavatelem dohodnout, zda proplatí další případné výdaje. Zaměstnanci náleží také výdaje na cestu za rodinou, pokud služební cesta trvá více než 7 po sobě jdoucích kalendářních dní a to každý týden. Zaměstnavatel může dohodnout v pracovní smlouvě nebo kolektivní smlouvě lhůtu k návštěvě delší, nesmí však překročit měsíc.Služební cesta není špatná z hlediska určitých bonusů v podobě příspěvku na stravu a snížení domácích nákladů z důvodu pobytu mimo domov. Zaměstatnec by měl ale vždy dbát na vyplnění cestovního příkazu nebo obdobného dokladu, kterým jej zaměstnavatel vyšle na služební cestu. Tento doklad musí obsahovat souhlas s použitím vozidla zaměstnance (jinak nemusí být škoda proplacena), výši stravného, povolení vedlejších nákladů a další potřebné údaje, aby nedocházelo k pozdějším problémům. Zaměstnanec je také povinen služební cestu do 10 dní zaměstnavateli vyúčtovat a zaměstnavatel do 10 dnů od vyúčtování cestu a náhrady vyplatit.

Pokračovat na článek


Poplatky obcí nejsou špatným zdrojem příjmu, ale ohrožují poplatníka

Často se mluví o poplatcích bank. Ty užírají peníze přímo, a tak jsou častým terčem oprávněné kritiky. Poplatek za odchozí platbu, za vysoký zůstatek na účtu nebo vedení úvěru se dostaly do podvědomí občanů jako finanční absurdity. Poplatky ale neplatíme jen finančním institucím. Mnoho poplatků skýtá také každodenní život.Obce a jejich právaNení to tak dávno, co zmizela povinnost udržovat obecní chodník před vlastním domem. Tedy nutnost pracovat na čištění a hlavně odklízení sněhu. Obce tak jen vysílaly v 6.00 ráno za hustého sněžení svoje pracovníky s právem pokutovat. A majitel musel vyběhnout a čistit. Když přešla tato agenda pod obce, najednou jsou chodníky velice často neuklizené a nikdo tento neřád nepokutuje. Obce ale mají možnost vybírat další poplatky. A ty jsou jejich rozpočtem pro údajné zvelebování obce a náklady na obecní majetek. Daň z nemovitosti, která se stále zvyšuje, tak zřejmě nestačí.Poplatek ze psůAčkoliv se dnes mnozí vychloubají svými cizokrajinými miláčky typu anakondy (občas je nutné po ní vyhlásit pátrání), lva (toho se vyplatí ze svých dokrmovat) nebo koček, které se promenádují na vodítku, platí se poplatek jen ze psů. A ten sice má svoji horní hranici 1.500 Kč za jednu čtyřnohou potvoru, ale hranice je zcela zbytečná. Vždy se platí maximum. Přitom obec ještě vydává vyhlášku k zacházení s exkrementy, pobíhání psů, k vyhrazeným místům a podobně. K pořízení psa je potřeba se do 15 dnů přihlásit a vždy do 31.3. a 31.8. zaplatit. Je pozoruhodné, že obec třeba vůbec nerozlišuje psa, který má výběh na zahradě a hlídá majetek, od psa, který je bez výběhu a nepochybně víc zatěžuje rozpočet obce třeba odpadkovými nádobami. A pokud máte psů víc, tak za každého dalšího můžete zaplatit až o 50 % víc. Dva psi (aby jednomu nebylo smutno) tak běžně stojí za rok 3.750 Kč.Poplatek z ubytovací kapacityLázeňský a rekreační poplatek a tedy daň ze vzduchu je známým poplatkem, který zatím stojí 15 Kč na člověka a den. Má být zvýšen na 30 Kč. Kromě toho existuje daň z ložního prádla, která je poplatkem za využité lůžko a den. Při přechodném ubytování například v domácnosti za úplatu nebo v hotelu, musí fyzická nebo právnická osoba opět zaplatit poplatek. Cena se drží na úrovni 4 – 6 Kč za den a využité lůžko. Kdo se rozhodne poskytovat tyto služby, musí počítat s určitou administrativou. Jednak je povinen do 15 dnů od prvního ubytování nahlásit tuto činnost Místnímu úřadu (hotely v Praze to činí přímo Magistrátu hl.m. Prahy). A hlavně musí vést 6 let evidenci každého ubytovaného hosta s jeho jménem, adresou a číslem OP nebo pasem. V Praze jsou poplatky splatné například za každé čtvrtletí, v některých obcích jednou za rok. Od poplatku jsou osvobozena ubytování studentů, zdravotnická zařízení, charita a sociální služby. K čemu tento poplatek slouží je opět záhadou. S hostem má náklady pouze majitel ubytovacího zařízení, který si platí odvozy odpadu, vodu, stočné a energie.Poplatek za užívání veřejného prostranstvíTento poplatek má svoje opodstatnění v hierarchii vlastnických práv. Obec je majitelem nějakých pozemků a ty může pronajmout za předem stanovených podmínek. Často se jedná o lukrativní místa pro stánkový prodej, zábor stavební, příjezd cirkusu, umístění skládky, parkování a další akce jako třeba natáčení filmu. Cena za užívání může ale pěkně hluboko zasáhnout rozpočet poplatníka. Cena je totiž až 10 Kč za m2  za každý započatý den. A jsou místa, kde je skutečně plně využívána. A pozor – na reklamní, prodejní a jiné akce, kde může obec jít až na desetinásobek! Když si tedy na Václaváku umístíte s povolením vrchnosti stáneček o ploše 10 m2, měli byste být milionáři. Nebo si raději kupte kamennou prodejnu za 50.000 Kč za m2. Dlouhodobě to určitě bude přijatelnější. Za 10 m2 za rok při ceně 100 Kč a tedy 1.000 Kč za den zaplatíte 365.000 Kč. Za pouhý rok a půl můžete takovou prodejnu vlastnit jen z poplatku za zábor – o nájmu ani nemluvě.Poplatek ze vstupnéhoObec má další možnosti, jak vybrat poplatek z akcí, které mají třeba zábavný charakter. Poplatek platí ten, kdo akci pořádá a nikoliv vlastník nebo pronajímatel objektu (tím může být například opět obec). Poplatek se vypočítává bez DPH (naštěstí není jako spotřební daň), ale má procentní charakter, který není zrovna nízký. Akce se musí ohlásit 7 dní před konáním a zaplatit do 15 dní po skončení. Pokud se akce opakuje, platí se poplatek čtvrtletně do 15 dní po skončení čtvrtletí. Přijde pořadatele na 20 % z vybraného vstupného. Menší procento a to 10 % se platí za sportovní akce dospělých s celostátním nebo mezinárodním významem a 5 % zaplatí ten, kdo pořádá akci pro více než 3.000 osob v nějakých prostorách – například autogramiádu, herecké vystoupení, literární večer atd. Poplatky se neplatí za charitu a výhodu mají také středoškoláci. Za maturitní plesy škol, kurzy tanečních a akce pořádané se spoluúčastí obcí se poplatek neplatí žádný. Z hlediska obtěžování okolí hlukem, zvýšeným provozem a tedy náklady obce má tento poplatek svoje opodstatnění. Na druhou stranu 20 % není málo a prodražuje se tak třeba i běžná a kulturní zábava.Poplatek za povolení vjezduObce mají právo si u určitých komunikací stanovit také poplatky. Nemohou tak ale činit libovolně. Zákon určuje, že pozemní komunikace smí každý používat bezplatně. Proto nelze zavést poplatek například na cestě, která spojuje obce. Na druhou stranu se poplatek může týkat výjimečných míst, která jsou cenná historicky nebo třeba rekreační místa. Tak se například předem musí požádat o povolení do zákazu vjezdu, na pěší zónu nebo do lázeňské oblasti. Většinou stojí povolení 20 Kč na den a z toho se odvozují poplatky na rok, čtvrtletí nebo měsíc. Zásobování si tak třeba zaplatí 7.200 Kč do vybraných oblastí. Naopak bez poplatku mohou do vybraných oblastí jezdit občané, kteří tam bydlí, jejich přímí příbuzní a samozřejmě lékařské služby, komunální, pohřební a další. Tento poplatek je regulační a má svůj význam. Obce často pečují o určité historické oblasti a také se snaží udržet klid a pořádek na pěších zónách.Poplatek za herní zařízeníObce mají právo využívat možnosti zpoplatnění herních automatů a jiných zařízení. Poplatník musí nejprve zařízení nechat schválit Ministerstvem financí a po umístění do prostor jej ohlásit Místnímu úřadu. Platí se 5.000 Kč za každé zařízení na 3 měsíce a tedy 20.000 Kč na rok. Pokud poplatek včas nezaplatí, může mu být zvýšen až třikrát. Zároveň je uživatel povinen zavést například hrací řád, herní zařízení vhodně umístit a také sdělit údaje o svých bankovních účtech a další skutečnosti. Hrací zařízení tedy něco stojí, ale výhry by měly přinést přece jen trochu větší objem peněz. Vždyť nastavení šance na výhru je tak 1:20.Poplatek za zhodnocení stavebního pozemkuObce samozřejmě vybírají poplatky také za umístění a nakládání s odpadem, což je pochopitelné. Méně pochopitelný je ale zhodnocující poplatek. Pokud svůj pozemek zhodnotíte tím, že jej připojíte k obecnímu vodovodu nebo kanalizaci, zaplatíte docela slušnou částku. Pozemek bez přípojek totiž má jinou hodnotu. Podle zákona může obec chtít, abyste vyrovnali rozdíl mezi připojeným a nepřipojeným pozemkem. Výše takového poplatku může dosahovat desítek i stovek korun za m2. Je pravda, že obec musela sítě vybudovat vlastním nákladem. A že je musí udržovat. Na druhou stranu je tak trochu záhadou, proč má občan zaplatit za jakési zhodnocení. Měl by platit za náklady. Takto vlastně obec participuje na občanské výhodě, kterou by měl mít každý z hlediska svého vlastnického práva.Od poplatků nikam neutečete. Je pravda, že obec má svoje náklady, ale patří jí také různé daně a podíly ze státního rozpočtu. Některé obce podnikají ve výběru pokut za rychlou jízdu a jiné zakazují vjezd aut. Obec nějak musí hospodařit. Na druhou stranu jste neustálým plátcem různých prostředků, které by bylo možné využít lépe, třeba k rozvoji podnikání. A nejhorší je na poplatcích jejich podnikatelské riziko. Pokud například na pořádání zábavy proděláte, stejně vás poplatek ze vstupného nemine. Proto jsou poplatky tak rozšířené. Stát, banky a obce je prostě vyberou bezohledně vždy. Ať jste v mínusu nebo plusu. Jsou tak stálou hrozbou a finanční nejistotou občana.

Pokračovat na článek


Stali jste se plátci daně z příjmu?

Pokud si nevíte rady, co udělat se svými penězi, tak je přiznejte Daňovému úřadu. Ten se o vše postará a dohlédne, aby byla daň zaplacena. V České republice existuje systém vlastního určení a stanovení daní. Daně nevyměřuje úřad, ale vyměří si je sám poplatník. Pokud nenajde nějakou jinou cestu.Pozor na dohodyMnoho plátců daně chybuje v některých trochu nepřehledných příjmech. Stát se stará o to, aby zaměstnanec měl co nejmenší práci. Tak tedy z pracovního poměru mít strach nemusíte, daňové přiznání podává zaměstnavatel. Podepíšete jen růžovoučký papír. Měli byste zaměstnavatele donutit k vypracování, aby později nevznikaly problémy s uplatněním slev (třeba na úroky z hypotéky) a hlavně s důchodem. Co se nepřizná, jako by neexistovalo. Přiznat nemusíte ani příjem z dohody o pracovní činnosti nebo o provedení práce. Tam do 5.000 Kč strhne daň sám zaměstnavatel, který to obvykle ani netuší.Akcie, dluhopisy  a obligacePokud jste zabezpečení „výhodnými“ státními dluhopisy, které vám zajišťuje Ministerstvo financí a kde je procento nad inflaci, pak nemusíte mít starost. Tedy jen do doby, než získají na hodnotě. Pokud je se ziskem prodáte do 6 měsíců od nákupu, platíte běžnou daň z příjmu. Bohužel zřejmě dojde k prodloužení tohoto bezplatného období. Ministrovi Kalouskovi se nelíbí, že by občané mohli rychle vydělávat na akciích, a tak výdělky z kapitálových transakcí trochu omezí. Daň se nebude platit až po 2 letech od nákupu. Jedině lze doufat, že se na dluhopisech prodělá. Dalším úskalím jsou dividendy. Kdo má cenné papíry a dostane nějakou částku za jejich držení (třeba od ČEZu), měl by si pozorně zjistit, zda byly dvakrát zdaněny. První je daň z příjmu právnických osob a ta se poplatníka netýká. Druhá daň je ošemetná a rozdělovaný zisk v podobě dividend se musí ještě jednou zdanit 15% daní, než je skutečně váš. U velkých společností se daní automaticky a dostáváte čistou dividendu. U malých by mohlo dojít k maléru. Nezdaněná dividenda se prostě zdanit někde musí!Vyhráli jste a nedaníteNení vše tak jasné, jak se na první pohled zdá. Podle zákonů EU, které byly implementovány do našeho práva, nepodléhají dani výhry, které jste obdrželi v rámci EU (a kromě toho celého Evropského hospodářského prostoru). Pokud tedy přes internet rádi sázíte na Bahamách a shodou okolností jste nejen vyhráli, ale také svoji výhru dostali, musíte ji přiznat a zdanit jako každý příjem. To se týká i situace, kdy jste na Bahamách osobně. Jedinou výhodou této daně je fakt, že se na příjem většinou nepřijde. Tak daleko moc cifršpionů z MF ČR nesahá. Snad ani MF neuvolní prostředky, aby vás na dovolené pronásledovali sázející daňoví úředníci.Podání přiznáníV životě je málo jistot. Daně patří mezi nejisté záležitosti u sebepoctivějších občanů. Téměř každé peníze se daní a když nedaní, tak alespoň přiznávají. Je proto potřeba zapomenout na hrdost a jednoznačné příjmy přiznat. Kdo přizná i výhru v Casinu na Bahamách, bude obdivován, ale nemusí to být jen příjemné. Daňová správa si ráda prověřuje neobvyklé transakce. Je dobré na sebe neupozorňovat, ale jednoznačné daňové příjmy přiznat. A pokud něčemu nerozumíte, tak se raději obrátit na odborníka. A ještě jedna dobrá a špatná zpráva. Nadále nedaní nic ten, kdo má příjem do 15.000 Kč. A ta špatná – ztráta znamená povinnost podání daňového přiznání.

Pokračovat na článek


Věcná práva – nový zákon dbá na jistoty majitele

Nový Občanský zákoník rozšiřuje řadu věcných práv. Oproti závazkům jsou věcná práva přesně specifikována a nelze je rozšiřovat. Není si možné tedy sjednat nějaké věcné právo, které zákon přímo nevyjmenoval. K tomu je potřeba se řídit přesně zákonnými ustanoveními.Věcná práva jsou složitáNa jednu stranu si každý umí představit právo k vozu nebo nemovitosti. Tady platí, že vlastník movité či nemovité věci se za určitých okolností stává jejím vlastníkem, k tomu jsou vedeny registry a takový vlastník může s věcí nakládat. Nikdo nemůže věc zcizit bez souhlasu vlastníka, omezit, ztížit její používání nebo s ní nakládat proti vůli vlastníka. Změnu věcných práv může nařídit soud. Jen někdy musí vlastník strpět  některé zásahy, které zákon vyjmenovává – třeba domovní prohlídku policie, kterou schválí soud.  Přesto existují věcná práva, která se věcí netýkají.Třeba patent K myšlence, technologickému postupu nebo literárnímu dílu také existují věcná práva. Tyto nehmotné statky může někdo vlastnit a za zákonných podmínek si registrovat. U literárních děl je takovou registrací v podstatě zveřejnění, i když samotné vlastnictví vzniká již vytvořením díla. Jenomže u nápadů a postupů by bylo obtížné dokázat, že někdo měl nápad první. Proto existují patentové úřady a tam platí, že kdo se zaregistruje první, ten má věcné právo třeba k patentu. Může tedy patent prodávat, pronajímat nebo sám využívat.Různé druhy věcných právVěcných práv je velké množství. Není jím jen samotné vlastnictví. Ale také odvozená práva a třeba omezení. Vlastnictví k nemovitosti nebo movité věci může mít podobu spoluvlastnictví, bytového podílu nebo přidatného spoluvlastnictví. Vlastnit lze také práva k cizím věcem. Tím jsou třeba věcná břemena. Právo projet přes sousedův pozemek na svůj je velice důležitým právem. Některá věcná břemena mají dokonce hmotnou povahu. Majitel musí strpět třeba část domu na jeho pozemku nebo rozvodnou desku dodavatele elektřiny.Zvláštní právaJak je patrné, věcných práv je mnoho. Při nakládání s věcí se tak může mnohý dopustit řady chyb. Příkladem je zadržovací právo. Pokud někdo například nevátí dluh, máte právo zadržet jeho věc, kterou máte u sebe. Nesmíte ale věc dostat do své moci lstí nebo fintou. Stejně tak musí být zadržení věci adekvátní pohledávce. Mimochodem i pohledávka je věcné právo, které lze prodávat a je majetkem. V lednu 2014 vstoupil v platnost nový Občanský zákoník. Změní pojetí některých věcných práv a zavede nové termíny.  Věcná práva je potřeba si hlídat. Neznalost zákona neomlouvá a přesto, že třeba nehrozí zrovna trestní stíhání, o věci se může snadno přijít nebo způsobit neznalostí velká škoda.     

Pokračovat na článek


Mezinárodní platby

V průběhu předběžného pohovoru jsou potenciální zákazníci pro faktoring služby. Pre-screening se provádí na základě společných informace o činnosti klienta, a to: oblast činnosti, postup pro provedení platby (možnost platby předem, platby v rozsahu realizace zboží). Zase potenciální zákazníci na fázi pohovoru seznámí s požadavky faktoring oddělení banky, podmínkami a podmínkami faktoring služby.Potenciální zákazník předloží všechny potřebné dokumenty pro posouzení otázky o možnosti faktoring služby jeho pohledávky. Při tomto oddělení zaměstnanci faktoring operací kontrolují dodržování následujících požadavků: balíček dokumentů musí být kompletní, všechny dokumenty jsou zařízené řádně, tj. v souladu s požadavky právních předpisů ČESKO federace a banky.Po pohovoru se provádí analýza finanční situace klientů, dlužníků a kvality plnění závazků vůči sobě navzájem. Informační základny pro analýzu slouží dotazník klienta, obsahující v sobě různé předměty, včetně dostupnost reklamací a jejich příčiny. Součástí přihlášky musí být oddíl, informace jehož charakterizuje dlužníků klienta. Povinné účastníky procesu hledání informací o klientovi a jeho debitor, kromě zaměstnanců v oddělení faktoring operací, jsou zaměstnanci právní služby a bezpečnostní služby, jejichž úkolem je ověřit pravdivost poskytnutých údajů a právní čistoty jejich smluvních vztahů.V konečné fázi je analyzován stupeň rizika na faktoring operace a rozhoduje na základě výsledků předchozí práce banky. Hlavním rizikem, charakteristickou pro faktoring, je riziko nezaplacení ze strany dlužníků. Proto by měla být zvláštní pozornost věnována schopnosti dlužníků včas a v plném rozsahu splácet své závazky vyplývající ze smluv dodávky. Hlavní – moci tohoto rizika — opoždění platby. V tomto případě se banka musí zjistit její příčiny.Rozhodnutí o faktoring služby je přijat na základě výsledků pečlivém studiu a analýze všech předložených dokumentů a dalších získaných informací.Druhá fáze — práce na tvorbu dokumentů —výsledkem přijetí kladného rozhodnutí o faktoring údržbu. Základním dokumentem, v jehož rámci se konají faktoring operace s konkrétním klientem, je dohoda faktoring. Účetnictví v něm všech právních aspektů do určité míry přispívá k účinnému provádění faktoring operací z právního hlediska. Praxe ukazuje, že je vhodné uzavřít smlouvu o faktoring služeb zákazníka, v souladu s kterým se banka zavazuje sloužit konkrétní nebo všechny své dluhy. V této smlouvě jsou zaznamenány body, které jsou společné pro všechny transakce, a to takto: předmět smlouvy, podmínky a postupy pro financování a převodu finančních požadavků, práva a povinnosti stran, odpovědnost smluvních stran, zásahu vyšší moci okolnosti, cena factoringové služby a platební podmínky, dobu platnosti a další podmínky. Kromě toho, všechny znaky, které určují předmět koncese, a to: jméno dlužníka, dokumenty, potvrzující platnost požadavků na hotovost, částka požadavky, termín platby-on-demand — naleznete ve speciální dodatky ke smlouvě faktoring služby.Třetí fáze — monitorování factoringové obchody — představuje součet akce, zaměřené na kontrolu plnění klienty a dlužníky svých závazků vůči bance. Je to důležitá fáze organizace faktoring operací, který musí nutně doprovázet celý proces faktoring služby zákazníkům. Monitoring faktoring operací zahrnuje:průběžné hodnocení shody aktiv umístěných v rámci smluv faktoring, požadavky a podmínky banky, která jsou uvedena ve vnitřním prohlášení o faktoring operací, jakož i platných norem, vypracovaných orgány, jimiž se řídí faktoring činnost bank;posouzení aktuální finanční situace zákazníků a také finanční situace a platební morálky dlužníků;kontrolu nad transakcemi, zákazníky či dlužníky, které jsou problémové odvětví ekonomiky. 

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Pojištění

Uplatněte veškeré nároky z povinného ručení viníka nehody

Každoročně přibývá registrovaných aut, čím dál více občanů má řidičské oprávnění, více aut na silnicích znamená i více dopravních nehod. Na jakou náhradu škody při dopravní nehodě máte jako poškozený nárok?Náhrada škody při dopravní nehodě je upravena zákonem č. 168/1999.Poškozený má právo na náhradu:škody na zdraví nebo usmrcenímškody vzniklé poškozením, zničením nebo ztrátou věciškody, která má povahu ušlého ziskuúčelně vynaložených nákladů spojených s právním zastoupením při uplatňování výše uvedených nárokůKdyž je pouze škoda na autě?V případě dopravní nehody, je pouhá škoda na autě jednoznačně nejmenším problémem. Přesto samozřejmě všichni poškození oprávněně chtějí, aby bylo jejich auto uvedeno do původního stavu.   Aby byla škoda na auto zlikvidována z povinného ručení, tak je nutné, aby poškozené auto prohlédl likvidátor pojišťovny. Ze zákona musí poškozený poskytnout součinnost, a proto je nutné se co nejdříve po nehodě, spojit s pojišťovnou občana, který dopravní nehodu způsobil. Oprava vozidla tedy následuje až po prohlídce a sepsání zápisu od likvidátora příšlušné pojišťovny. Při určení výše škody se přitom vychází dle § 443 občanského zákoníku z ceny v době poškození. Náhrada škody je tedy proplacena do výše hodnoty poškozených dílů, která je u starších aut nižší, než u následně opravených nových dílů. Čím je auto starší a má více najetých kilometrů, tím je tento rozdíl vyšší. Jestliže nepojištěné vozidlo způsobí škodu, poškozenému ji uhradí ČKP z garančního fondu. Pak ji ovšem vymáhá po nepojištěné osobě. Celá záležitost může skončit soudem, případně i exekucí.Kdo určí viníka nehody?V případě, kdy škoda na autech nepřesáhne 100 tisíc Kč a nebyla způsobena škoda na zdraví či majetku třetí osoby nebo zničení komunikace, tak mohou rozhodnout o viníkovi nehody sami účastníci dopravní nehody, kteří sepíší protokol o dopravní nehodě, kde pokud možno co nejpřesněji určí, kdo dopravní nehodu zavinil, případně uvedou i svědky a doplní fotografie z místa nehody.Pojišťovny se často setkávají s rozdílným posouzením a uvedením viníka nehody. Není povinností řidičů se na viníkovi nehody dohodnout. Povinností je pravdivě vyplnit formulář o dopravní nehodě a popsat situaci, jak k dopravní nehodě došlo. Pojišťovna určí podíl viny a určí viníka dopravní nehody.Náhrada škody se řídí občanským zákoníkemLegislativní úprava v občanském zákoníku je pro náhradu škody (na majetku, zdraví či ušlém zisku) rozhodující. Nový občanský zákoník, který v případě, že úspěšně projde celým legislativním procesem, výrazně posiluje práva občana, který utrpěl škodu.Kolik stojí lidský život určený pojišťovnou podle jejich tabulek?Současná právní úprava v případě újmy na zdraví nebo smrti účastníka dopravní nehody určuje výši náhrady škody dle tabulek.Právě podle těchto tabulek lidský život má v současnosti hodnotu 240 tisíc korun. V případě rozhodování dle nového občanského zákoníku (v případě schválení bude platit od 1. ledna 2013) budou moci soudci určovat náhradu škody individuálně. Náhrada škody bude tedy více zohledňovat konkrétní případy dle životních okolností postiženého (jeho vykonávané práci, příjmu, rodinným okolnostem…).Pojišťovna a poškozený mají rozdílné zájmyPři proplácení náhrady škody z povinného ručení mají samozřejmě pojišťovny a poškozený rozdílné zájmy. Pojištovny chtějí co nejnižší finanční plnění a poškozený co nejvyšší finanční plnění. Přestože většina pojišťoven zkvalitňuje své služby, vyřizuje proplácení škody z povinného ručení rychleji a pracovníci jsou zkušenější, tak vždy budou mít logicky opačný zájem než poškozený.Poškození často vůbec netuší na co všechno v rámci povinného ručení mají nárok a často jim tyto skutečnosti pojišťovna sama nesdělí.Kdo z účastníků dopravní nehody může žádat odškodné?Zákon o pojištění odpovědnosti v otázce rozsahu a výše náhrady odkazuje na občanský zákoník a to konkrétně na ustanovení § 442 a násl. občanského zákoníku.

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Půjčky a úvěry

Trápí vás exekuce nemovitosti? Řešení tohoto problému existuje

Exekuce nemovitosti se týkají stále většího počtu lidí. Situace, kdy se vás týká exekuce nemovitosti, se vám může jevit jako bezvýchodná, neboť na základě usnesení soudu a vydání exekučního titulu se svou nemovitostí nemůžete volně disponovat.Nemůžete ji tak prodat ani převádět majetková práva. Ačkoliv se jedná o závažnou situaci, je třeba vědět, že i tento problém může mít řešení. Nemusíte tápat a zdlouhavě hledat, jak s touto záležitostí naložit. Je však důležité vědět, na koho se obrátit, aby řešení bylo rychlé, korektní a sázkou na jistotu.Profesionálové ze specializované firmy, které nevadí vyplácení dluhů, exekucí a dražeb a jenž se věnuje exekucím nemovitostí, výkupu nemovitostí a půjčkám na exekuce, posoudí vaši situaci, doporučí optimální řešení a pomohou vám vyřešit vzniklou situaci. Úspěšně řeší exekuce nemovitosti a jejich dražby, provádí výkup nemovitostí za hotové a to i nemovitostí v exekuci, nabízí půjčky na exekuce. Bez zbytečných průtahů vykoupí domy, byty, chaty, chalupy i pozemky a zaplatí maximální možnou cenu. Hlavním kritériem pro její stanovení je přitom tržní odhad předmětné nemovitosti.Pracovníci firmy vás navštíví, nemovitost prohlédnou a připraví kompletní dokumentaci a podklady, na jejichž základě bude posouzena možnost odkupu a stanovena její cena. Neztrácejte zbytečně čas, který může vaši dlužnou částku navyšovat a vaše problémy ještě více prohloubit. Výkup nemovitosti s exekucí je možné sjednat po předchozí telefonické domluvě, nebo také online. Postačí k tomu vyplnit jednoduchý formulář na stránkách firmy, na jehož základě vás kontaktuje její zástupce a dohodne s vámi další kroky.Navštivte stránky firmy na www.exekuce-drazby.coma seznamte se podrobněji s nabídkou jejích služeb. Působí po celé republice, její pracovníci přijedou za vámi a poradenský právní servis je navíc zcela zdarma.

Pokračovat na článek


Proč bývá ustanovení o rozhodčí doložce uvedeno malým písmem?

Pokud se rozhodnete podepsat smlouvu, ve které se nachází ustanovení o rozhodčí doložce, měli byste vědět, k čemu se upisujete, jaké budou možnosti domoci se svého práva v případech sporů s poskytovatelem úvěru, hypotéky a jiných spotřebitelských služeb.Pokud se rozhodnete podepsat smlouvu, ve které se nachází ustanovení o rozhodčí doložce, měli byste vědět, k čemu se upisujete, jaké budou možnosti domoci se svého práva v případech sporů s poskytovatelem úvěru, hypotéky a jiných spotřebitelských služeb.Rozhodčí doložka je doložka ke smlouvě o úvěruPřináší do případných sporů, vyplývajících z neplnění smlouvy jasná pravidla, ale i velké riziko.Obě strany musí písemně stvrdit, že případný spor nebude řešit soud a soudce, ale bude řešen v rozhodčím řízení rozhodcem. Na tomto rozhodci se obě strany dohodnou. Může jich být i více, což se ve složitějších případech důrazně doporučuje. Jména osob rozhodců musí být v rozhodčí doložce přesně určena a tím pádem je dané, kdo bude při sporu rozhodovat. Rozhodčí řízení je upraveno v zákoně č. 216/1994 Sb. o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů.Důležité je také  vědět, že rozhodce může rozhodovat nezávisle na právních předpisech.Tudíž jeho rozhodnutí nemusí mít žádnou právní podporu či opodstatněnost. Právě v tom jsou rozhodčí doložky velmi zrádné a nevyzpytatelné, jelikož rozhodce může rozhodovat podle svého uvážení. Rozhodčí řízení nemá žádná stanovená pravidla, kromě těch, která jsou uvedená právě v rozhodčí doložce, proto by si každý, kdo chce mít rozhodčí doložku ve smlouvě, měl řádně prostudovat vše, co s danou rozhodčí doložkou ve smlouvě souvisí.Proč tedy lidé  uzavírají rozhodčí doložky?Je to jednoduché. Soudy jsou u nás velice přetížené a nemají prostor pro řešení velké řady sporů.Táhnou se, nemají konečná řešení a jsou velmi nákladné, bez jistoty domoci se svého práva. Zato rozhodčí řízení je podstatně rychlejší než soud. Během měsíců, nebo dokonce i týdnů bývá vše zdárně uzavřeno a vyřešeno. Právě díky rychlosti získává rozhodčí doložka v naší zemi značnou oblibu. Další nespornou výhodou rozhodčího řízení jsou nižší náklady. V řadě případů jsou dokonce náklady spojené s rozhodčím řízením skoro nulové, jelikož jsou fakta jasně daná a rozhodce pouze na základě poskytnutých informací vydá své konečné rozhodnutí. Ano konečné.Jednoinstanční rozhodčí řízeníDůležité je si navíc uvědomit, že rozhodnutí v rozhodčím řízení je jednoinstanční, to znamená, že ani jedna strana nemá proti rozhodnutí možnost odvolání.Ihned po rozhodnutí je daný rozsudek platný a vymahatelný. To v praxi znamená obstavení účtu, srážku ze mzdy či obstavení majetku. Pro poskytovatele úvěru je rozhodčí řízení nejsnazším a nejrychlejším způsobem, jak se dostat zpět ke svým poskytnutým prostředkům.To je opět znatelný  rozdíl oproti soudům, se kterými je často spjaté několikanásobné odvolání a přezkoumávání rozhodnutí. To vše u rozhodčího řízení odpadá. Z toho vyplývá, že rozhodce má velice silnou moc, se kterou je spojeno závažné riziko. Jelikož rozhodce není vázán právními předpisy, ale má pouze rozhodovat v souladu s jeho viděním spravedlnosti, není zde žádná garance, že rozhodne podle selského rozumu či podle právních úprav.Zde tak vzniká velké riziko, když spotřebitelé a žadatelé o úvěr nejsou zdaleka tak dobře informovaní jako firmy a banky, které jim dané úvěry poskytují. Jsou proti žadatelům ve značné výhodě a při dojednává rozhodčích doložek v silnější pozici. A právě proto je volba rozhodce nejdůležitější věc při dojednávání rozhodčí doložky. Nevýhodou však je, že banky mají své předem vybrané rozhodce, které při poskytování úvěrů nabízejí. Tudíž žadatel o úvěr nemá žádnou jistotu, že daný rozhodce, kterého mu banka jako jedinou alternativu nabízí, nebude více nakloněn právě bance, která mu dlouhodobě poskytuje klientelu.Rozhodčí doložka však není jedinou pastí, která vás při podpisu úvěrové smlouvy může potkat. Série článků věnovaných  nástrahám v úvěrových a hypotečních smlouvách najdete v  článcích, které jsme pro vás připravili.

Pokračovat na článek


Hypotéka – dlouhé čekání na výmaz zástavního práva

Hypotéky jsou pro banky nejjistějším úvěrem, jaký mohou poskytnout. Zajištěny jsou nemovitostí, která pomalu přechází do vlastnictví dlužníka. Vlastně je ve vlastnictví stále, ale zátěž v podobě částky na financování se postupně snižuje. A banka blokuje svoje zájmy zástavou.Úvěrový životStejně jako v případě běžného účtu zasahuje do života každého člověka v podobě hypotéky další bankovní produkt. Prostě bez bank a bez peněz, které obhospodařují, nedokáže téměř nikdo existovat, pokud si představíme běžný konzumní život, který spočívá v chození do práce, živení rodiny a bydlení. A bydlení je zrovna jistotou, kterou člověk považuje za zásadní ochranu svého života. Kresby na stěnách jeskyní jsou toho důkazem. Proto si bydlení pořizuje dřív, než na něj vydělá.Za jistotu se platíHypotéky znamenají malé procentní úročení, ale z velké částky a po dlouhou dobu. Jsou nejlépe splácenými úvěry a člověk je ochoten různým způsobem řešit svoji situaci jen aby splácel hypotéku. Ostatně se dostává často do problémů, když si na splátky hypotéky půjčí nějakým horším úvěrem. A hypotéka je dost velký úvěr. I malé procento znamená velký náklad. Taková 3 % ze dvou milionů dělají ročně 60.000 Kč. Tyto peníze zaplatí zájemce o vlastní bydlení navíc. Za 5.000 Kč by možná bydlel v nájmu a mohl si šetřit na bydlení.Druhy splátekČasto se mluví o anuitním, degresivním nebo progresivním splácení. Anuita znamená pevně spočtenou částku, kterou se hypotéka splácí pravidelně a ve stále stejné výši. Naopak degresivní nebo progresivní znamená zpočátku vyšší nebo nižší splátky. Metodu splácení lze během hypotéky měnit a závisí na situaci dlužníka. Anuita je pro stálý a pravidelný příjem. Degresivní splátky zvolí asi starší lidé, kteří jsou v produktivním věku a progresivní mladší generace, která předpokládá růst vlastních příjmů.FixaceBanku prakticky nelze ošidit. Fixace je jistotou přesných úroků a tedy pravidelné a neměnné splátky. Banky ji nabízejí na kratší období, protože taková předpověď je pro ně bezpečná. Existují také fixace na celou dobu hypotéky, ale tam si dlužník značně připlatí. Tak dlouhá fixace v podstatě nemá význam. Výhodné jsou fixace do 5 let. Pokud totiž banka po fixaci nepřiměřeně zvedne úrok, je možné přejít do jiné banky. Často v takovém případě původní banka také reaguje snížením, protože nechce přijít o platícího klienta ze zajištěného závazku.Sankce za předčasné splaceníVe smlouvě o hypotečním úvěru je dobré si sjednat možnost předčasného splacení. Výhra v loterii, dědictví po bohatém strýci nebo náhlý úspěch v podnikání mohou potkat každého. Potom není problém splácet, ale dlužník se třeba rozhodne ze závazku vyplatit. Po skončení fixace to není problém. Stejně tak by měly být podmínky sjednány přímo ve smlouvě. Banka ve svých podmínkách, na které pouze odkazuje ve smlouvě, často stanovuje určitou sankci za předčasné splacení. Což vypadá z pohledu dlužníka podivně, ale má to svoji logiku. Banka na hypotéky vydává hypoteční zástavní listy, což jsou cenné papíry. V podstatě tak financuje hypotéky z půjčených peněz. Hypoteční listy jsou u investorů velice oblíbené, protože jsou prakticky bez rizika. Pokud splatíte hypotéku, banka musí učinit nějakou operaci se zástavními listy a přichází o příjem. Tuto ztrátu nechá zaplatit dlužníka.Možnosti hypotékExistují různé druhy hypoték. Dokonce některé hypotéky ani nepožadují dokládání příjmů (opět se ale prodraží). Vždy jsou ale kryty zástavou na nemovitosti a v případě dluhů mají přednostní právo splacení. Naopak dům bez zástavy má celkově vyšší hodnotu. Hypotéku není nutné brát vždy na pořízení bydlení, ale je možné také financovat již zakoupenou nemovitost nebo ji zpětně profinancovat – tedy obdržet již vložené prostředky.  Většina hypoték pokrývá pouze 70 % ceny nemovitosti. U refinancování tedy nedostaneme celou částku za nemovitost a u běžné hypotéky musíme mít nějakou hotovost k dispozici.Počet zájemců o hypotéky stále roste. Budoucí dlužníci by si měli pečlivě rozmyslet možnosti financování, fixace a schopnosti splácet. Toto rozhodnutí je velice důležité. Přijít o dům a ztratit velké splacené prostředky je velice snadné. Pokud se totiž hypotéka nesplácí, naskakuje sankční úrok. Do toho přibývá záznam do registru dlužníků a nemožnost získání jiných úvěrů. Hypotéka se tak prodražuje a dlužník hodně tratí. Další náklady vzniknou s prodejem zastavené nemovitosti, který může znamenat ztrátu třeba 30 % skutečné ceny. Přesto jsou hypotéky výhodné svojí výší. Proto také v roce 2012 bylo vyřízeno 74.745 hypoték ve výši 145,5 miliardy. Nových hypoték bylo 73.595 za 122 miliard.

Pokračovat na článek


Dlužník a věřitel – téměř manželský vztah

Často ani nevnímáme, že jsme vstoupili do zajímavého a velmi častého vztahu, kde jeden má povinnosti a druhý práva. Jeden něco dává a očekává dodržení určité dohodnuté podmínky a druhý řeší nějakou situaci, ke které půjčující nemá přímý vztah. Takový je běžný princip dluhu.VěřitelProtože toto slovo má základ ve slovesu věřit, je skutečně jakýmsi projevem víry. Důvěřovat se nevyplácí a přesto se půjčují peníze, věci i nemovitosti. Věřitel tak nemusí být jen naivním poskytovatelem. Naopak může využívat problémů zájemce o půjčení a stanovit si různě obtížné a nevýhodné podmínky. Nejpropracovanější systém půjčování má lichvář, který pomocí až vydíracích metod dokáže zhodnotit mnohonásobně svoji půjčku.DlužníkNepochybně je iniciátorem tohoto vztahu. A protože vztahy nejsou jen o číslech a údajích, do problému s nedostatkem peněz nebo jiných prostředků vstupují pocity. Dlužník si potřebuje pomoci z nějaké situace, která je pro něj svými silami nezvládnutelná. Samozřejmě si může půjčovat i zcela rozumově, kdy půjčka je levnější nebo výhodnější, než použití vlastních zdrojů. Většina dlužníků ale pociťuje a často i fakticky má nějakou nouzi. Proto se obrací na věřitele a očekává nějakou pomoc.KomplikacePři sjednání půjčky dochází k řadě různých pohledů na půjčení. Jinak věc vidí dlužník a jinak věřitel. Proto se uzavírají písemné smlouvy, aby byly podmínky jasně sjednané. A také se uvádí, že předchozí ústní jednání pozbývají uzavřením písemné dohody platnosti. Dluh je manželstvím na dobu určitou, protože jednou dojde ke dni, kdy se budou vztahy definitivně řešit a lámat. A tehdy při absenci smlouvy dochází k problémům. Jako v každém manželství obě strany vstupovaly do vztahu s jinými představami.Co je půjčkaNejjednodušší půjčkou jsou samozřejmě peníze. U peněz je možné přesně stanovit jejich výši s ohledem na dobu půjčení i na objem, který bude vrácen. Přesto ani peníze nemusejí mít jednoznačný charakter, protože mohou být v různých měnách nebo mohou vyjadřovat nějaký poměr. Vrácení peněz může být vázáno na splnění podmínek a jejich výše při vrácení tak nemusí mít prostý lineární charakter. A zcela jinou půjčkou je zboží, služba nebo nemateriální půjčka například vynálezu nebo autorského díla. Půjčovat si lze cokoliv a tady najednou vztah dlužníka a věřitele je velmi složitý.Zajištění dluhuV manželství se může jedna strana pojistit alespoň předmanželskou smlouvou. V průběhu manželství lze také oddělit majetek a peníze. Při půjčce je nutné také kromě přímého vztahu mezi dlužníkem a věřitelem (zvláště u příbuzných nebo známých) myslet na zajištění. A kupodivu by na to měly myslet obě strany. Věřitel potřebuje pokrýt svoji půjčku a procenta, která chce získat navíc. Dlužník si zase potřebuje chránit svůj majetek, aby neblokoval a nepřišel o víc, než měl v úmyslu na půjčku vynaložit. Zajištění je proto důležitým faktorem projednání a poskytnutí půjčky. Již při tomto jednání se ukáže, jak vážně strany myslí svoje vzájemné závazky a vztahy. Velké zajištění znamená nedůvěru věřitele a malé zase pravděpodobnost problémů se splacením.Písemná dohodaJak je patrné, k půjčení peněz a jakéhokoliv majetku by měla být uzavřena smlouva. I když laik uzavře nějakou neplatnou dohodu, bude pro něj mnohem snadnější u soudu nebo při jednání stran prokázat svoje tvrzení. A pokud dokáží oprostit svoje vztahy dlužník a věřitel od pocitů a vzájemných emotivních, příbuzenských nebo vztahových principů, je půjčení základem dobrého a kvalitního vztahu, který později nepřinese nejen nepříjemnosti s řešením půjčky, ale také se nestane zdrojem sporů o obsah a formu půjčky. Věřitel a dlužník by tedy měli hned na začátku vše přesně projednat. Pro půjčky se totiž rozešla mnohá manželství, rozeštvali příbuzní a zničily obchodní či majetkové vztahy.

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: IT a Mobil

PayMyway - Časté dotazy

Co je to PayMyway?PayMyway je jednoduchá a bezpečná platební metoda, která umožňuje on-line platby za zboží a služby pomocí internetového bankovnictví. Systémy na podobném principu jako je PayMyway fungují úspěšně v řadě evropských zemí. Jak funguje on-line platba PayMyway?Využití on-line plateby PayMyway je velmi jednoduché a pokud máte ke svému bankovnímu účtu zřízeno internetové bankovnictví, do kterého se umíte přihlásit a zadávat v něm pokyny, můžete začít platební metodu PayMyway okamžitě využívat (v současnosti platbu PayMyway umožňuje pouze GE Money Bank). Pokud eshop, na kterém nakupujete, umožňuje on-line platbu PayMyway, v rámci dokončení svého nákupu vyberte PayMyway a zvolte banku, u které máte veden svůj bankovní účet a k němu zřízeno internetové bankovnictví (v současnosti on-line platbu PayMyway umožňuje GE Money Bank). Po potvrzení nákupu na stránce eshopu budete přesměrováni do svého internetového bankovnictví, do kterého se přihlásíte pomocí svých stávajících přihlašovacích údajů (jméno a heslo, případně mobilní klíč, SMS, certifikát, token, apod.). Po přihlášení do internetového bankovnictví se vám zobrazí předvyplněný platební příkaz, který obsahuje údaje z nákupního košíku, který jste si vytvořil(a) na eshopu. Po kontrole těchto údajů platební příkaz potvrdíte a jste přesměrováni zpět do eshopu. Musím se někde zaregistrovat, abych mohl(a) pomocí PayMyway platit?Nemusíte – to je jedna z výhod této platební metody. Pokud máte ke svému bankovnímu účtu zřízeno internetové bankovnictví, můžete začít platební metodu PayMyway začít okamžitě využívat. Pokud ke svému bankovnímu účtu nemáte internetové bankovnictví zřízeno, je nutné kontaktovat vaší banku a nejlépe navštívit obchodní místo banky, kde vám rádi internetové bankovnictví k vašemu bankovnímu účtu zřídí. Pokud si nepamatujete své přihlašovací údaje či si nejste jisti jak internetové bankovnictví ovládat, navštivte rovněž obchodní místo vaší banky, kde vám váš osobní bankéř se zprovozněním internetového bankovnictví rád poradí.Jaké má pro mě PayMyway výhody?Základní výhodou je jednoduchost a pohodlnost - abyste mohli on-line platbu PayMyway využívat, nemusíte se registrovat a převádět si na nějaký zvláštní účet vaše peněžní prostředky, zřizovat si a učit se nějaká nová uživatelská hesla a bezpečnostní prvky. Stačí vám pouze váš stávající bankovní účet a internetové bankovnictví, které znáte.Další výhodou je bezpečnost této platby – vaše osobní údaje ani jakékoli další informace včetně způsobu přihlášení nesdílíte s třetími stranami. Platební metoda PayMyway je tedy stejně bezpečná jako vaše internetové bankovnictví.V neposlední řadě je to pak také garance on-line platby PayMyway ze strany banky a cena. Garance platby znamená, že platba je po potvrzení bankou garantována a eshop tak má jistotu, že platbu obdrží a může vám zboží či službu okamžitě vydat.  Cena této platby je pro klienta stejná jako v případě běžného domácího platebního příkazu zadaného přes internetové bankovnictví.Jak bezpečná je on-line platba PayMyway v porovnání s jinými platebními metodami?Bezpečnost platební metody PayMyway je jednou z jejích hlavních výhod. On-line platba PayMyway je stejně bezpečná jako vaše internetové bankovnictví. Například oproti platbě pomocí platební karty, v případě PayMyway nezadáváte citlivé údaje do prostředí třetích stran, ale využíváte internetové bankovnictví své banky. Nemůže tedy dojít k tomu, že by vaše číslo karty či jiný osobní údaj byl odcizen a následně zneužit.Mohu zrušit jednou zadanou a potvrzenou on-line platbu PayMyway?Vzhledem k tomu, že on-line platba PayMyway je garantovaná, nelze jednou zadanou platbu zrušit. eshop, u kterého si totiž zboží či službu kupujete, dostává v průběhu pracovního dne po vašem zadání požadavku na on-line platbu PayMyway ve vašem internetovém bankovnictví potvrzení o garanci této platby. Pokud se ovšem rozhodnete svůj nákup zboží či služby zrušit, eshop, respektive obchodník provozující daný eshop, vám peníze vrátí, musíte ho nicméně kontaktovat, jelikož jde o vztah mezi vámi jako zákazníkem, který nakupuje, a eshopem, respektive obchodníkem, který vám zboží či službu prodává. Co potřebuji, abychom mohl pomocí PayMyway platit?Musíte mít zřízen bankovní účet a k němu internetové bankovnictví (v současnosti on-line platbu PayMyway umožňuje GE Money Bank). Samozřejmě je potřeba, abyste se dovedl(a) do svého internetového bankovnictví přihlásit a zadávat v něm pokyny, respektive měl/a na svém účtu dostatečné peněžní prostředky pro realizaci nákupu.Kde mohu pomocí PayMyway platit?Seznam eshopů, které umožňují on-line platby PayMyway, je k dispozici na webových stránkách www.paymyway.cz, případně na webových stránkách bank, které jsou do systému PayMyway zapojeny.Bude mě platba prostřednictvím PayMyway něco stát?Platba PayMyway vás stojí stejně jako zadání běžného domácího platebního příkazu přes internetové bankovnictví.Kdo je provozovatelem PayMyway?Provozovatelem PayMyway je společnost BSC PRAHA, spol. s r.o., IČ: 00549533, která poskytuje platební bránu obchodníkům/eshopům a bankám. Jde o technické řešení pro realizaci garantovaných plateb, které propojuje obchodníky (eshopy) na jedné straně a banky (internetová bankovnictví) na straně druhé.Jaké informace o mně shromažďuje PayMyway?Samotná platební brána PayMyway je pouze technickým prostředkem mezi eshopem a internetovým bankovnictvím banky a nezískává a neshromažďuje žádné osobní či citlivé údaje o klientech. Jediné informace, které platební brána PayMyway, respektive provozovatel platební brány shromažďuje, jsou požadavky na PayMyway platby a jejich statusy.Co se stane, když odešlu platbu, ale zboží mi eshop nedodá?Je potřeba kontaktovat obchodníka – eshop – a reklamovat u něj dodávku zboží či služby. V rámci rekapitulace objednávky zboží či služby obchodníci zpravidla uvádějí termín dodání. Pokud vám daný obchodník – eshop – přesto zboží, které jste zaplatil(a) nedodal, využijte právních prostředků pro domožení se vašeho práva ze zákona. Vzhledem k tomu, že banka i provozovatel platební brány PayMyway mají zájem na tom, aby eshopy, které platební metodu PayMyway využívají, byly seriózní, informujte vaši banku, případně sdělte vaše zkušenosti s nákupy u vybraných eshopů na stránkách www.paymyway.cz. V rámci obchodních podmínek pro využívání platební metody PayMyway se obchodník – eshop – zavazuje dodržovat předepsaný a zákonem daný reklamační řád, a v případě porušení svých povinností může být ze systému PayMyway vyloučen. Jak se dozvím, že on-line platba PayMyway v pořádku proběhla?Ve vašem internetovém bankovnictví se vám zobrazí realizovaná platba v přehledu transakcí. eshopy zpravidla také informují své zákazníky prostřednictvím E-Mailu či SMS zprávy o přijetí potvrzení o platbě, respektive statusu objednávky. Co mám dělat, když se v průběhu potvrzení on-line platby PayMyway rozhodnu pro jinou platební metodu?Pokud se tak rozhodnete ještě před potvrzením platebního příkazu PayMyway ve vašem internetovém bankovnictví, jednoduše se vraťte kliknutím na tlačítko „Návrat do eshopu“ na webové stránky eshopu a jako způsob platby za váš nákup vyberte jinou platební metodu (např. platbu kartou nebo hotově). Pokud už jste on-line platebu PayMyway ve vašem internetovém bankovnictví potvrdili, nelze tuto platbu již stornovat. Nicméně můžete kontaktovat eshop a svou objednávku stornovat na eshopu – eshop má pak povinnost vám peníze vrátit.Jak mám postupovat v případě, že mi v průběhu realizace on-line platby PayMyway selhalo internetové spojení nebo se mi stala jiná porucha s mým počítačem a platba se přerušila?Na stránkách eshopu zpravidla naleznete svůj nákupní košík s odkazem pro zaplacení pomocí PayMyway, řada eshopů výzvu k zaplacení společně s odkazem zasílá také emailem. Požadavek na platbu tak můžete opakovat. Pokud se stane, že odkaz na platbu PayMyway není již platný, je to z bezpečnostních důvodů. Kontaktujte tedy eshop, aby vám pro vaši objednávku vystavil nový požadavek – odkaz – na platbu PayMyway.Pokud si nejste jisti, zda se platba PayMyway úspěšně provedla, ve vašem internetovém bankovnictví naleznete v přehledu transakcí informaci, zda platba byla bankou přijata a zrealizována.Jak se PayMyway liší od tzv. platebních tlačítek?Jde v principu o podobnou platební metodu – pro platbu za nákup zboží či služby je rovněž využito internetové bankovnictví. Základním rozdílem PayMyway je to, že jde o univerzální platební bránu, která umožňuje využít internetové bankovnictví více bank, ne pouze jedné konkrétní banky, jako je to v případě platebních tlačítek (v současnosti je on-line platba PayMyway dostupná pouze klientům GE Money Bank, nicméně provozovatel PayMyway jedná s dalšími bankami o jejich zapojení). Dalším rozdílem je pak to, že jde o garantovanou platbu, což znamená, že v případě akceptace požadavku na platbu ze strany banky, může eshop okamžitě uvolnit zboží či službu, nemusí tedy čekat až mu peníze přijdou na účet – banka garantuje, že peníze obchodníkovi/eshopu odešle. Neméně důležitým rozdílem je bezpečnostní standard, který díky aplikaci přísných bezpečnostních norem dělá tuto metodu, respektive veškerou komunikaci která probíhá mezi eshopem a bankou v souvislosti s on-line platbami PayMyway, maximálně bezpečnou. Na eshopu jsem si pro zaplacení vybral on-line platbu PayMyway, ale po potvrzení objednávky mi eshop nedal žádné instrukce jak mám postupovat. Co mám dělat?Kontaktujte prosím eshop, jde pravděpodobně o chybu na straně eshopu, kterou lze snadno odstranit. Nicméně pouze eshop může vytvořit požadavek na on-line platbu PayMyway. Platební brána PayMyway akceptuje požadavky na platby pouze od eshopů, se kterými má uzavřenou smlouvu a které splňují bezpečnostní požadavky pro realizaci garantovaných plateb.Po potvrzení objednávky – nákupu na eshopu – jsem kliknul(a) na odkaz pro provedení on-line platby PayMyway, ale nikam jsem se nedostal. Co mám dělat?Kontaktujte prosím eshop, jde pravděpodobně o chybu na straně eshopu, kterou lze snadno odstranit. Nicméně pouze eshop může vytvořit požadavek na on-line platbu PayMyway. Platební brána PayMyway akceptuje požadavky na platby pouze od eshopů, se kterými má uzavřenou smlouvu a které splňují bezpečnostní požadavky pro realizaci garantovaných plateb.Po potvrzení objednávky – nákupu na eshopu – jsem kliknul(a) na odkaz pro provedení on-line platby PayMyway, ale banka mi hlásí, že můj požadavek na platbu je odmítnut. Co mám dělat?Důvodem pro odmítnutí požadavku na platbu je zpravidla vypršení platnosti požadavku na on-line platbu PayMyway. Kontaktujte prosím eshop, aby pro vás vygeneroval nový požadavek na on-line platbu PayMyway. Pokud banka odmítne i tento nový požadavek na on-line platbu PayMyway, kontaktujte banku, která prověří, zda eshop používá správný způsob komunikace a správně aplikuje pravidla pro sestavování požadavků na on-line platby PayMyway.Po potvrzení objednávky – nákupu na eshopu – jsem kliknul(a) na odkaz pro provedení on-line platby PayMyway, dostal jsem se na přihlašovací stránku internetového bankovnictví, ale banka mě odmítla přihlásit. Co mám dělat?Kontaktujte prosím vaší banku, příčinou bude pravděpodobně nastavení vašeho internetového bankovnictví, které s vámi banka vyřeší.Jak si můžu ověřit údaje na platebním příkazu PayMyway, že souhlasí s těmi od eshopu?Údaje si můžete ověřit tak, že je porovnáte s objednávkou na eshopu a fakturačními údaji, které eshopy uvádějí na svých stránkách – na stránkách eshopu, kde jste objednávku provedli. Většina eshopů také zasílá rekapitulaci nákupu – rekapitulaci vaší objednávky – emailem, kde je uvedeno identifikační číslo nákupu (jde pak zpravidla o variabilní symbol platby), číslo účtu eshopu (obchodníka), název obchodní společnosti, která provozuje daný eshop, a samotnou částku nákupu. Údaje o obchodnících – eshopech – lze dohledat také na stránkách www.paymyway.cz případně na stránkách banky.

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Mix

Splatnost daně z nemovitosti

 Daňové přiznání k platbě daně z nemovitosti je povinností každého vlastníka automaticky, tedy bez výzvy finančního úřadu. Pokud v předešlém roce vlastník nabyl nemovitost, je nutné během ledna daňové přiznání na finančním úřade podat.Speciální situaci pak představuje stav, kdy na konci roku podá žadatel návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí, avšak ten není do 31.12. vyřízen, tudíž k rozhodnému datu 1. 1. není současný majitel uveden v katastru nemovitostí. V takovém případě se nepodává daňové přiznání v lednu, ale do tří měsíců po měsíci, kdy toto vlastnické právo do katastru nemovitostí je zapsáno. Stejný postup je i u dědického řízení, které se nestihne vyřídit v daném roce a zasahuje tak do roku následujícího. Teď už tedy k samotnému podání a splacení daňového přiznání. To se musí podat do konce ledna roku 2010. Splatnost takto exaktně určena není. Můžou nastat dvě situace.Pokud je daň do 5 000 Kč , pak je jí nutné zaplatit do konce května roku 2010.Ve druhém případě, pokud je částka daně větší než 5 000 Kč je možné jí rozdělit na dvě stejné části.První je pak nutné zaplatit do konce května a druhou do konce listopadu 2010. Minimum pro platbu daně je stanoveno na 30 Kč. Speciální případy pak představují zemědělci a chovatelé ryb. Ti mají také možnost platbu rozpůlit a navíc první část mohou zaplatit v prodloužené lhůtě a to až do konce srpna. Druhou platbu pak hradí stejně jako klasický plátce do konce listopadu 2010. ProdleníPokud není daň zaplacena v termínu, je účtováno za každý den prodlení úroky. Jedná se o výpočet za každý den po splatnosti z částky, která měla být zaplacena (pokud je částka rozdělena na dvě stejně velké, tak se úroky z prodlení počítají pouze za danou poměrnou část).  Výpočet daně z nemovitostiVýpočet daně je vždy popsán v pokynech, které jsou přikládány k formuláři k daňovému přiznání k dani z nemovitosti. Je možné je navíc získat na stránkách ministerstva financí. Do hry vstupují dva parametry. Sazba daně a koeficient. Koeficientem se násobí příslušné výměry pozemků a zastavěných ploch. Na základě tohoto výpočtu pak jednoduše stanovíte daň, kterou je nutné finančnímu úřadu odvést. Zvýšení sazby pro rok 2010 u všech pozemků, kde se vypočítává výměra v metrech čtverečních značně zamíchá daňovým přiznáním. U ostatních výpočtů, tedy zemědělských pozemků sazba zůstává stejná. Jde o ornou půdu, chmelnice, vinice, ovocné sady a zahrady. Daň ze staveb se také zvyšuje na dvojnásobek, kromě staveb sloužící k podnikatelské činnosti, kde je nastavena stálá sazba 10 Kč za metr čtvereční. Koeficienty pro výpočty jsou však složitější.V roce 2008 byl zaveden místní koeficient a vybrané peníze z daní tak končili v obecních kasách. Obce si tak mohli kontrolovat a hodnotit vybrané peníze. Takže každá radnice si mohla místní koeficient vyhlásit a libovolně s ním manipulovat (v daných mezích). Radnice se tedy zachovala dle svého nejlepšího mínění a svědomí. Souhrnné informace, jaké jednotlivé obce zvolily koeficienty, nejsou k dispozici. Avšak na místně příslušném finančním úřadě je možnost tento koeficient jednoduše zjistit. Často tuto informaci ví i na příslušné radnici. V budoucnu by tento údaj měl být k dispozici i na stránkách ministerstva financí. Dále je nutné zohlednit i koeficient původní, který je určený zákonem v rozmezí 2 – 5. Ten je odvislý od počtu obyvatel v obci, kde se příslušná nemovitost nachází. Obce si i tento koeficient mohou upravovat vyhláškou u obytných domů, bytů a stavebních pozemků.   

Pokračovat na článek


Co je to církevní majetek

Ústavní soud rozhoduje o stížnosti na vypsání bianco šeku církvím. Celý postup s navrácením majetku je podivný a má řadu nejasností. Je jasné, že na získání církevních majetků bude participovat mnoho příživníků a že dojde k převodům, které vyvolají oprávněné pochybnosti. Ale tak to možná někdo chtěl..Malá privatizaceNavrácení majetku církvím se dá srovnat s privatizací v 90.letech. Zase nikdo neví, co se vrací, jaký je k tomu nárok a kolik to stojí. Stát si zvykl, že v nepořádku se dokáží různí lidé dobře orientovat  a vytěžit z minima maximum. Neexistuje žádný soupis majetku, který se má vracet a nic nebude možné ověřit. To je podstata každého jednání se státním majetkem. Nikdy nezjistit o co jde a jak k tomu nakonec dotyčný přišel.Smlouvy jsou podepsányAby Ústavní soud neměl o čem rozhodovat, tak vláda již smlouvy s církvemi podepsala. I pokud by byl zákon zrušen, smlouvy platí nadále a prostě by se jen takový zákon upravil. Stát sice neměl právo smlouvy podepsat, protože věděl o žalobě. Ale podivně spěchal, aby přibližně 130 – 200 miliard majetku rozdal. Je tak plně jedno, jak Ústavní soud rozhodne, protože kdyby i takový zákon zrušil, tak se schválí jiný. Je to jako koupit mrtvému zimník.Občas se něco dozvímeNajednou se tak začnou objevovat různé zprávy o převodu pozemků, polí a domů. Již nyní si církve nárokují miliony hektarů půdy, která k žádné církevní činnosti není třeba. Církve nabývaly majetek v historii velmi podivným způsobem. Ale přes majetek nebožáků, kterým byl zkonfiskován, se dostaly k obrovskému vlivu. Jenomže politická strana,  jakou církev dnes je, má vliv i nadále. Popraveným šlechticům po Bílé Hoře se tak nic vracet nebude. A byly by to také miliardy.Politický vlivNa jednu stranu tedy vrácení majetku vypadá jako prosazení práva. Ovšem způsob, jakým byl učiněn, je výsměchem. Církev si nyní může žádat jakýkoliv majetek a rozhodovat o tom budou pouze úřady. Občan zase přijde o další díl své účasti na majetkovém podílu státu. Z církví se stanou obchodní společnosti, jejichž zástěrkou bude víra v Boha. Ve skutečnosti jde jen o vliv, moc a peníze. Nic jiného od církví nelze očekávat, tak to činily mnoho staletí. Jen to rozdání majetku mělo být jednoznačné a průhledné. Jenomže na vydání majetku církví se přece potřebuje přiživit ještě mnohý politik a úředník. A to je podstata a důvod neprůhledného systému vracení.       

Pokračovat na článek


Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku

Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku je poslední instancí, kterou mohou čeští občané využít. Je však nutné splnit určité podmínky a předpoklady, aby mohl být případ u Evropského soudu řešen. Potřebné informace získáte v následujícím článku o soudu ve Štrasburku.Často slyšíme, že Soud ve Štrasburku rozhodl o významném případu, který bude stát Českou republiku milióny korun. Avšak je třeba si uvědomit, že soud ve Štrasburku není pouze o finančních kompenzacích za ušlé zisky velkých firem, ale je možné ho využívat v celé řadě dalších případů.Soud ve Štrasburku, přesněji Evropský soud pro lidská práva se sídlem ve Štrasburku funguje od roku 1959. Fakticky jde o celou plejádu soudců a mezinárodně asi největší soudní orgán. Každý smluvní stát soudu má zastoupení jedním soudcem. Nejedná se však o povinnost. Soudci jsou pak jmenováni Parlamentním shromážděním Evropské rady na funkční období 6 let. Soudce pak může svůj post vykonávat do věku 70 let.Kdo se může na soud obrátit?Na Evropský soud se může obrátit jednotlivec, skupina jednotlivců, nevládní organizace či některý ze smluvních států. Všechny tyto subjekty mají právo „odvolat“ se k soudu pro lidská práva, avšak před tím je nutné splnit některé podmínky.Vymahatelnost práva v nedohlednu. Rozhodují soudy pomalu?Kdy se může člověk na soud obrátit?Podání stížnosti, tedy v praxi „odvolání se“ na soud ve Štrasburku je možné pouze po vyčerpání všech možností odvolání (opravných prostředků) v daném státě. Takže český občan musí nejprve svou škodu vyčíslit a obrátit se na ministerstvo spravedlnosti. V případě negativní reakce je třeba využít obecných soudů, následují vyšší instance, Nejvyšší a Ústavní soud. Pokud i tam člověk se svými požadavky neuspěje, je možné se obrátit na Evropský soud pro lidská práva. Při takovémto postupu předejde člověk možnosti zamítnutí stížnosti již v zárodku.Jak probíhá řešení případu?Nejprve je stížnost předána Výboru. Ten se skládá ze tří osob, které rozhodnout, zda bude stížnost přijata či okamžitě zamítnuta. V případě přijetí je stížnost předána Senátu, který je složen ze sedmi členů. Senát Evropského soudu rozhoduje o meritu věci. Jde o jakousi přiměřenost stížnosti. V případě stížnosti velkého rozsahu je případ postoupen Velkému senátu, který se skládá ze sedmnácti členů (soudců). Pokud Velký senát vynese rozsudek, stává se tímto rozhodnutí konečným. Pokud o stížnosti rozhodne „pouze“ Senát (sedmičlenný) je možné ve výjimečném případě do tří měsíců využít odvolání k Velkému senátu. Jde však spíše o sporné a nejasné případy.Náležitosti stížnosti k Evropskému souduKaždá stížnost, kterou občan (či další subjekt), k Evropskému soudu pro lidská práva ve Štrasburku podává, musí splňovat určité podmínky. První z nich je již zmíněné vyčerpání všech vnitrostátních opravných prostředků, tedy všech možností odvolání, které české soudy nabízejí. Dále musí být daná stížnost podána k Evropskému soudu nejpozději do šesti měsíců od konečného rozhodnutí na vnitrostátní úrovni. Samozřejmostí je, že stížnost nesmí být podána anonymně a stížnost nesměla být již dříve před soudem projednávána.V současnosti čeká na rozhodnutí u Evropského soudu ve Štrasburku zhruba 2 000 Čechů.Naprostá většina z nich však nejspíše skončí neúspěšně. Přes devadesát procent žádostí se k soudu vůbec nedostane a je zamítnuto již Výborem. Zbytek je velice podrobně zkoumán a do roku 2008 uspělo a dostalo kladné vyřízení pouze něco přes 100 lidí. Takže úspěšnost je velice nízká. Za poslední období se navíc nevedou přesné statistiky počtu osob, které stížnost k soudu podaly, ale pouze počty stížností, které se před soud skutečně dostaly.Češi jsou v tomto ohledu „přeborníky“V porovnání třeba s justičně vyspělou Velkou Británií podáváme čtyřikrát více stížností. Na vině jsou pak především problémové a dlouho trvající soudy, které jsou v naší zemi hlavním problémem. V posledních letech však i zde dochází k určité nápravě a poklesu stížností, jelikož za zdlouhavé řízení je možné dostat odškodnění přímo v naší zemi a není nutné tedy připravovat stížnost pro Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku.

Pokračovat na článek


Družstvo – forma společnosti pro bytové subjekty

Volně se stávat členem družstva a zase z družstva vystupovat činí tuto právní formu společnosti zajímavou pro bytové jednotky. Mnohem jednodušší je oceňování majetku a především nemusí docházet k neustálému zápisu a vymazání členů v Obchodním rejstříku. Založení družstvaDružstvo nemusí mít společenskou smlouvu jako u obchodních společností. Ta je nahrazena stanovami, které určují základní principy fungování a řízení družstva. K založení je potřeba alespoň 5 fyzických osob nebo 2 právnické. Družstvo musí mít základní jmění alespoň 50.000 Kč. Tyto prostředky mohou složit všichni členové družstva dohromady.Ocenění majetkuVětšinou se družstva zabývají správou nemovitosti, a proto ve svém majetku mají různé nemovitosti. Družstvo nemusí svůj majetek, který je vkladem, oceňovat znaleckým posudkem. Tím se zjednodušuje vstup člena bytového družstva. Majiteli tak stačí koupit byt, který je v majetku družstva a zapsat do katastru svůj členský podíl. Tím se družstvo může jednoduše starat o nemovitosti a zároveň není ztížena možnost změny vlastnictví.Ustavující schůzeRozhodnutí o založení družstva je v podstatě organizační otázkou. Je potřeba vyřešit výši počátečního jmění, která se obvykle stanovuje podle kupní nebo tržní ceny nemovitosti. Na ustavující schůzi musí dojít ke schválení stanov a vytvoření orgánů družstva. Družstvo řídí představenstvo, které je zodpovědné kontrolní komisi.Stanovy družstvaJako u každé společnosti musí stanovy obsahovat jméno a sídlo družstva a předmět podnikání. Pokud družstvo bude podnikat v oblasti, ke které je potřeba živnostenské oprávnění, musejí si je opatřit a pokud podniká v oblasti, která patří do výkonu podnikatelské činnosti fyzických osob, musí prokázat oprávnění těchto osob podnikat. Podstatnou záležitostí, která je vlastně podstatou vzniku družstva je způsob vzniku a zániku členství ve družstvu a tím i práva a povinnosti členů a to ve vztahu k družstvu a naopak.Výše vkladuStanovy musejí určit nejen základní vklad a jeho splacení, ale pozdější nakládání s vkladem, především v oblasti zániku nebo vzniku členství. Aby člen družstva, který si například koupí byt, věděl, jak získá majetková práva a jak jich pozbude. Pro bytová družstva je tato podmínka zásadní a každý, kdo si družstevní byt kupuje, by se měl seznámit se stanovami.Činnost družstvaProtože družstvo řídí představenstvo, musí být ve stanovách určen způsob volby, druh orgánů, počet členů a jejich funkční období. V tomto směru je zákon benevolentní a umožňuje různé možnosti a to jak s délkou funkčního období, tak také s počty hlasů na zvolení a způsobu činnosti. Stanovy družstva jsou na druhou stranu mnohem obsažnější než společenské smlouvy, protože řeší prakticky všechny otázky fungování společnosti.Hospodaření družstvaJako každá společnost, družstvo musí ve stanovách určit, jak rozdělí zisk nebo uhradí ztrátu. Může tak být třeba prodejem majetku nebo snížením jmění, což by měl družstevník znát. Pokud družstvo zkrachuje, může být také prodán jeho majetek, tedy byty družstevníků. Družstvo má povinnost z 10 % ročního zisku vytvářet rezervní fond až do splacení poloviny základního jmění.Družstvo je skutečným sdružením občanů, které si může určit vlastní pravidla. Hodí se pro bytové záležitosti, protože spravuje majetek, tedy udržuje a opravuje nemovitosti, účtuje energie a navrhuje, jak nakládat s majetkem. Každý družstevník může mít jeden hlas, pokud stanovy neurčují jinak.

Pokračovat na článek


Vymahatelnost práva v nedohlednu. Rozhodují soudy pomalu?

Ceské soudnictví nemá v očích veřejnosti příliš dobrou pověst. Jde o to, že se soudy často vlečou a vymahatelnost práva se protahuje a tím se stává složitější. Je hned několik důvodů, proč tomu tak je. Samozřejmě, že vše začíná u zákonů, politických rozhodnutí a činnosti dalších orgánů.My si ale probereme pouze současnou situaci v soudnictví.První obecně přijímanou nepravdou o soudnictví je jejich nedostatečný počet. Neustále se kdekdo vymlouvá, že máme málo soudců. V současné době se jedná o více než 3 000 osob, které vykonávají na základě jmenování prezidentem činnost soudce či soudkyně. V porovnání s EU jsme na tom velice dobře. V procentech, tedy v relativním počtu soudců na počet obyvatel, patříme ke špičce v Evropě. Takže počtem osob, respektive jejich nedostatkem to rozhodně není. To si dlouhodobě uvědomuje i ministerstvo spravedlnosti a proto číslo okolo 3 000 bere za dostatečné. Není potřeba rozšiřovat počty soudců, ale zlepšovat úplně jiné parametry.Dlouhá doba způsobená odvolávánímKaždé rozhodnutí je možné napadnout. Takzvané odvolání je velice hojně využíváno. Každý se odvolává k vyšší instanci, která často kupodivu, rozhodne naprosto odlišně než soud předcházející. Následuje další odvolání, avšak vyšší soud postoupí případ zpět nižší instanci. Případ putuje od soudu k soudu, rozsudek v nedohlednu, každý se odvolává. Případ putuje sem a tam, rozhodnutí se protahují, výsledky žádné.Trvání soudů 2,3,4 či 5 let není dnes výjimkou. A proč?Protože soudy nedokáží rozhodnout. Celý proces odvolání by měl být zjednodušen. Nastavena pravidla, třeba i výrazně represivního charakteru, která jasně určí viníka. Pokud soudce na nižší úrovni rozhodl špatně, respektive opačně, než soud vyšší instance, je třeba přesně stanovit, kdo udělal chybu a viníka potrestat.K čemu je soudce, který rozhoduje špatně (opačně než jiný soud). Soudce je nutné vést ke zodpovědnosti a nenechat je zbytečně plýtvat státními penězi bez odezvy. Zajímavým projektem může být i zavedení soudů nižší instance. Na obecní úrovni by mohly být řešeny menší drobné problémy, kde by mohl místní „soudce“ stanovit tresty do určité výše (několika měsíců ve vězení či veřejně prospěšných prací) s nástupem okamžitě. Malý prohřešek s jasnými důkazy, svědky a zápisem policie by pak mohl být vyřešen obratem a soudy by se nemusely zabývat případy bezvýznamného charakteru (samozřejmě pokud by se nejednalo o opakované prohřešky).Co na to ministerstvo spravedlnosti?Ministr spravedlnosti se snaží situaci řešit. Přetížené soudy, respektive líčení, kde trvá vyřešení případu několik let, je třeba eliminovat. Podle ministerstva je třeba soudům ulehčit práci. Exekuce budou přeneseny ze soudů na soukromé exekutory a kromě opravných a kontrolních funkcí si soudy ponechají agendu výkonu rozhodnutí ohledně dětí. Podle ministerstva půjde o ulehčení soudům zhruba o 5 procent. Alespoň něco. V plánu ministra spravedlnosti je i zlepšení pozice obětí trestných činů a jejich vyšší ochrany. Dalším spíše finančním zeštíhlením, má být zrušení přísedících u soudů první instance. Jde o to, že soudce musí být sám schopný rozhodovat a následně také odpovídat za svá rozhodnutí. Prozatím se zdá, že návrhy ministra spravedlnosti, jak zefektivnit práci soudců a soudů jsou spíše z oblasti ekonomických úspor, než řešení faktické situace soudnictví. Generační výměna, snižování finanční neefektivity jsou sice velice chvályhodné nástroje, ale na druhou stranu je třeba řešit i faktické problémy našeho soudnictví. Tím nejzásadnějším je již několikrát zmíněná pomalost. Soudy musí pracovat efektivně, soudci by neměli být zatěžováni zbytečnou agendou. Prohřešky menšího rázu ať řeší jiné instance. Soudy ať soudí a nestarají se o administrativu a zbytečnou agendu.Nejdříve musejí fungovat nové zákony„Jedním z předpokladů pro snížení počtu soudců je efektivní fungování změn, které ministerstvo navrhuje. Je to například zavedení elektronického platebního rozkazu nebo novely týkající se protokolace. Oba návrhy mají soudcům ulehčit práci od administrativní činnosti,“ doplňuje ministr Pospíšil.U Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku se hromadí stížnosti na soudní průtahy.Šance stěžovatelů přitom nejsou malé a tak hrozí, že Česká republika, bude muset platit za pomalost českých soudů.

Pokračovat na článek


Právo pláče, ale možná jen do příštího soudu

Policisté a výběrčí pokut z různých úřadů se radují. Nyní se prohřešky platí vysokým tempem a v pokladnách přibývají peníze. Určitě brzy padnou na různé projekty  a soutěže. Jenomže nemusí být všem dnům konec.Čekám až odejdešPolicie má teď krásné období, kdy může vybírat pokuty od nic netušícího provozovatele vozidla. Dřívější výmluva na osobu blízkou padla a osoba vzdálená se prý také zatím neujala. Zatím si notoričtí narušovači dopravních předpisů nenašli nebo nesehnali jména nějakých existujících hříšníků třeba z internetu. Nemohou tak Policii nabídnout fiktivního viníka. Místo toho se nabízí jenom jeden chudák – provozovatel. Policie si tak ráda počká, až řidič odejde a zkasíruje majitele vozidla zapsaného v techničáku.Co zákon?Zákony a lidská práva v poslední době pláčí nad zlovůlí poslanců. Ne, že by výmluva na osobu blízkou byla nějak etickým projevem řidiče. Ale mít za viníka nevinného, je trochu silná káva. Jenomže Policie a místní úřady nakoupily za miliony měřiče rychlostí a místo pořádku na ulicích se zabývají vybíráním pokut. To je jednoduché a triviální. Leč přináší to pěkné peníze. Máme tady ale jeden problém. Jak odůvodnit, že viník přestupku zůstane nepotrestán a viníkem je auto a následně jeho majitel? Je pochopitelné, že majitel odpovídá za technický stav vozidla. Ale jak může odpovídat za cizí přestupek?Všechno pro penízePeníze státu prostě nesmrdí ani v případě porušování základních lidských práv. Už dávno nemusí nikdo nic dokazovat. Proč by se také někdo trápil s nějakou vinou? Nevadí,že jsou na ulicích desítky kamer a šmírují ve dne v noci. S tím se nikdo nebude přece obtěžovat. Viník špatného parkování dojde k autu, prohlásí před strážci pořádku, že přestupek nespáchal a nechá věc zaplatit provozovateli. Někdy je tím provozovatelem on sám. Ale proč by se přiznával, když jde státu hlavně o peníze. Provozovatel prostě jen zaplatí a žádné body neubývají, nic se nikam nezaznamenává.První soudBohužel nemusí vše proběhnout tak hladce. Dnes i banky vracejí poplatky a to je měly smluvně zajištěny. Aby jednou nenastal čas, že se budou vracet také peníze provozovatelům vozidel. Trestat nevinného je totiž poněkud nezákonné a zakazuje to Listina základních práv a svobod. Až si jednou někdo postaví hlavu a vzepře se, můžeme se opět dočkat zrušení zákona. Potom bude z výběru peněz známá komedie, kdy budou úřady lkát, že nic nevěděly a peníze utratily. A nikdo nebude za nic odpovědný. Ani provozovatel Parlamentu ČR nic ze svého platit nebude.

Pokračovat na článek


Za pokladem se nemusí jen do cizích zemí

Nalézt nějakou věc a odevzdat ji patří k povinnostem slušného člověka. Mnoho z nás zažilo případ, kdy se ztratila peněženka s doklady a běhání po úřadech zabralo řadu dní a stálo nemalé prostředky. Proto je každý nálezce vítán. Pokud tedy svůj nález odevzdá.Hliněný hrnecV zemi je určitě ukryto mnoho pokladů a hledači používají různé techniky na jejich získání a objevení. Proto se občas stane, že se najde vzácná památka vysoké hodnoty. Tentokrát se našel hrnec mincí v hodnotě nejméně milion korun. Říká se, že peníze jsou anonymní, ale týká se to jen současných peněz. Tolary, groše, krejcary a denáry jsou tak málo v oběhu, že se jimi jen tak nedá platit. A nejsou už vůbec anonymní. Doplatili na to i hledači, kteří 90 % státu dát nechtěli.Zákon na straně zapomnětlivýchPokud někdo najde nějakou věc, musí ji odevzdat. Podle současného práva všechno někomu patří, a proto si nemůžete jen tak ležící věci přisvojovat. Bohužel někteří nepřizpůsobiví občané považují ležící věci za kořist, která jim po právu připadla. Někteří dokonce takové „zapomenuté“ věci přímo vyhledávají. Jaké mají právo na nález, ale netuší (někteří tuší, ale nedávají to najevo). Již námahu se zvednutím cizí peněženky považují za tak důležitou a obtížnou, že chtějí celý nález a provolávají se za vlastníky. Správně ovšem musejí na úřad, kde nález nahlásí a čeká je jisté zdržení.Zákon nespěcháNa vydání věci má její původní vlastník dobu jednoho roku. Takže rok si musí nálezce počkat na případnou odměnu. Pokud nález neohlásí a přijde se na to, má nárok jen na trestní řízení. Když se rok nic neděje, musí nějaký úřad prohlásit, že se vlastník nepřihlásil. Ani potom se nestává nálezce majitelem věcí nebo peněz. Nalezený předmět propadne komu jinému než státu. Dalo by se očekávat, že za toto čekání a dobrotu bude nálezce odměněn. Stát přišel zdarma k majetku, ale nemíní ho vydat. Stejně jako osoba, která předmět ztratila, dá po roce čekání nálezné ve výši 10 %.Kde vzít poctivceJak je vidět, tak nikdo příliš poctivé občany nestimuluje. Stát si zachovává svoji pozici všeberoucího úředníka a klidně si nechá 90 %. A to ještě může dojít k problémům se samotným zaplacením. Na těch 10 % má nálezce nárok jen 3 roky. Když nic nedostane, musí se soudit. Nalezený předmět se odevzdává obci, kde byl předmět nalezen. Pokud se vydáte na policii, může s vámi sepsat protokol, věc převzít a poté ji stejně postoupí obecnímu úřadu. Takže je lepší se vydat případně na úřad sám.Zjištění hodnotyU peněz je většinou hodnota jasná. Ale ty se nikde neválejí samotné. A historické mince už vůbec ne. Proto je dobré se jich zbavit. Buď je znovu zakopat, nebo raději opravdu odnést na úřad. Kromě nálezného máte nárok také na úhradu nákladů, což je třeba cestovné. Pokud nalezenou věc odevzdáte přímo majiteli, měl by vám vyplatit 10 % sám. Někomu se nebude chtít dávat 10 %, a tak s tím může být dost problémů. Jinak si můžete přiměřenou část nalezených peněz ponechat v podstatě sami, protože zákon umožňuje vzít do zástavy věc odpovídající dluhu. Jedině je otázkou, jak naložit s hodnotou majetkovou. Jakou má cenu?  To není tak jednoduché, ale právo je na straně nálezce. Cena musí být vyčíslena třeba i s historickou hodnotou.Pozor na trestyNálezce si musí dát pozor na různé trestně právní souvislosti. Nevrácení nalezené věci se trestá jako krádež. Pokud najdete 5 milionů korun v jakékoliv podobě (zlato, šperky atd.) může vás potkat až 8 let kriminálu. Při představě, že najdete nabitou peněženku nebo nabitý kufřík s milionem dolarů, nemusíte vůbec jásat. Tedy pokud vám stačí 10 %, tak máte alespoň útěchu. Jenom si dejte pozor, aby při nelezení a nesení předmětu někdo vaši snahu o vrácení nepochopil zcela jinak. To by mohl být docela malér.

Pokračovat na článek


Změny zákonů – obvyklá kratochvíle poslanců

 Nepřetržité změny zákonů vnášejí stále větší chaos do právního systému. Občan již dávno nemůže plnit obligátní heslo, že neznalost zákonů neomlouvá.  Znalost zákonů nemají ani specialisté v čele se soudci, státními zástupci a advokáty. Stát se obklopil tolika předpisy, že hradba práva brání běžnému životu a podnikání.Změna zákonaZměnit zákon není jen otázka nějaké nápravy stavu, změny formulace nebo problému, který se objeví v aplikaci zákona. S jakoukoliv změnou přichází dominový efekt, který změní také návazné právní normy. Pro jedno opomenutí nebo chybu zákonodárců se mění desítky jiných zákonných norem. Je jasné, že tyto chyby a přehmaty stojí daňové poplatníky spoustu peněz. A nejen na platy poslanců a jejich výdaje, ale také na úředníky a právní kanceláře, které na úpravě zákonů pracují. A nejhorší je dopad na rozpočty občanů a společností. Odpovědnost zákonodárců je ale nulová.Investiční fondy a společnostiZastaralý zákon o investičních fondech a společnostech byl mnohokrát novelizován. V předchozích variantách se mohl investiční fond spravovat sám nebo byl spravován investiční společností. Právě investiční společnosti stály za nepotrestanými podvody v investičních fondech, kdy si dokázaly pomocí smlouvy o obhospodařování fondu a při malém podílu na majetku fondu v akciích, pomoci ke značnému prospěchu. Prostě si účtovaly velké náklady, nevýhodně prodávaly a nakupovaly akcie nebo prostě nechaly majetek zmizet přes nějakou nastrčenou společnost nebo bílého koně. Proto se změnil zákon a činnost investičních společností se měla stát více průhlednou a dosáhlo se různých zákazů a nařízení ke kontrole a činnosti těchto společností. Bylo ovšem po privatizaci a opatření přišlo pozdě.Nový zákonPo desítkách novelizací se tedy zákonodárci rozhodli vytvořit nový zákon. Ten starý byl z roku 2004. Za 20 let tak došlo k zásadním změnám zákonů o investování nejméně 10 x a další zákon na tom nebude časem lépe. Nový zákon tak nově upravuje způsob hospodaření mezi fondy a společnostmi, jejich administrativní řízení a má zachovat regulaci investičního prostředí, jak se zatím vžila. Dohled České národní banky má být více zaměřen na takzvané systémové riziko. Což znamená, že se ČNB bude zajímat jen o fondy, kde o něco jde. Fondy s hodnotou do cca 2,5 miliardy majetku budou vyjmuty z dohledu. Otvírá se tak opět prostor pro tunelářství. Nový zákon má také oddělit hospodaření fondu přes investiční společnost a administraci – tedy byrokracii s fondem spojenou.Rizika zákonaZákon nic dobrého nepřinese a bude znamenat možné problémy a nepochopení ze strany investorů. Přestože investiční fondy obhospodařují poměrně velký majetek, ve srovnání s vyspělými zeměmi je investiční prostředí v ČR na nízké úrovni. Důvěra se totiž dlouho a těžce získává a lehce ztrácí. Nový zákon nebude jako obvykle běžnému občanovi pochopitelný a bude znamenat jen jakousi administrativní mlhu, ve které se nikdo nevyzná. Je tedy zbytečný a zcela nepotřebný.Změna zákona ale není jen změnou normy. Nový zákon, který má ušetřit práci ČNB a jejím přepláceným úředníkům, mění mnoho dalších zákonů. Jen namátkou dojde ke změnám Občanského zákoníku (tedy toho, který teprve v roce 2014 začne platit), Zákonu o ČNB, Občanském soudním řádu, Zákonu o bankách, Zákonu o daních z příjmů a Zákonů o živnostenském podnikání, penzijním připojištění, daních z příjmů, o spořitelních a úvěrních družstvech, dohledu nad kapitálovým trhem, finančním arbitrovi, DPH atd. Celkem se musí změnit či upravit 32 zákonných norem, na které navazují vyhlášky. Takže další zákon a další změna, která je zbytečná a opět bude znamenat menší zájem investorů a neschopnost občanů orientovat se v zákonech.

Pokračovat na článek