Výsledky vyhledávání pro dotaz peněz

Výsledky vyhledávání v sekci: SOS

Děláte tyto chyby s penězi i vy?

Stále více lidí nedokáže efektivně hospodařit s financemi. A to zejména ve věku 20 až 30 let. Právě toto období je dobou osamostatňování a rozjíždění vlastní výdělečné činnosti. Sepsali jsme pro vás pět nejčastějších chyb s financemi, které pravděpodobně děláte i vy a jsou pro vás nebezpečné.Žijete bez rozpočtuRozpočet je základní věc, kterou musíte mít, abyste udrželi své finance na uzdě. V opačném případě se vám za krátký čas rozkutálejí, ani neznámo kam. Vytvořit si rozpočet a určit si limity, kolik peněz a na co se chystáte utratit, vám nezabere mnoho času ani energie. Tak na to nezapomínejteTouha po lepším životěPrvní výplata, a zejména pocit, který přichází po ní, jsou velmi osvobozující. Ale jak se zvyšuje váš výdělek, tak rostou i výdaje. Máte pocit, že najednou si můžete dovolit vše a chcete žít o úroveň výš. Toto není dobrý přístup. Velmi snadno se můžete dostat do dluhu nebo do stavu života od výplaty k výplatě. Tímto způsobem si však nikdy nic nenaspoříte a nemůžete si ani plánovat budoucnost ve velkém stylu. Pokud se naučíte kontrolovat své výdaje již v mládí, později to oceníte.Kvantita před kvalitouJe velmi lákavé „šetřit peníze“ kupováním levných věcí. Ale v dlouhodobém horizontu se vám to vůbec nevyplatí. Naučte se investovat do věcí, které mají skutečnou hodnotu. Ty vám totiž svou životností vrátí počáteční investici oproti těm levnějším, a to někdy několikanásobně.Nemyslíte na svůj důchodPokud máte 25, důchod se zdá být extrémně vzdálenou budoucností. Se spořením na důchod byste ale neměli už dlouho otálet. Čím dříve začnete, když i v malých částkách, tím lépe se vašim penězům na stáří bude dařit. Investice jsou dnes považovány za jeden z nejefektivnějších způsobů zbohatnutí. Poraďte se ve vaší bance se specialistou na investice a již nyní si budujte kapitál i touto formou.Žádné peníze v zálozeBez finanční rezervy? Životní realita mnoha mladých lidí. Ignorace hrozby mimořádné situace se však opravdu nevyplatí. Nikdy totiž nevíte, kdy se vám porouchá auto, stane se vám nějaký úraz nebo přijdete o zaměstnání. Ideální stav je mít vždy připravené peníze na přežití alespoň na dva až tři měsíce.

Pokračovat na článek


Smlouva o smlouvě budoucí mezi fyzickými osobami

Když něco chci a ještě to nemohu mít. Nejsou peníze, musí se splnit nebo stát nějaká okolnost či uplynout určitá doba. Pokud je smlouva o smlouvě budoucí podrobná, obsahuje v podstatě smlouvy dvě. Smlouva mezi občany podléhá určitým podmínkám občanského práva, které je mírně odlišné od práva obchodního.Webové aplikaceVelmi častým příkladem smlouvy o smlouvě budoucí by mohl být například software na zakázku. Místo poměrně obecné objednávky, která může být zpochybňována jednou ze stran by smlouva o budoucí koupi softwaru mohla obsahovat jednoznačné závazky. Doba internetových aplikací, rychlého rozvoje a obnovy podmínek programového vybavení často znamená neochotu zabývat se nějakou předběžnou smlouvou. To může přinést mnoho problémů.Podmínky smlouvyTento typ smlouvy musí mít písemnou formu. Povinnou náležitostí je určení doby pro uzavření následné smlouvy. Lhůta může být vázána na nějakou podmínku, aby však smlouva o smlouvě budoucí byla platná, nelze pouze určit, že po vypořádání dědictví se uzavře kupní smlouva na nemovitost nebo po schválení loga bude uzavřena licenční smlouva. Smlouva musí obsahovat dobu, tedy čtrnáct dní, rok, pět let. Ve smlouvě musí být uveden závazek v budoucnosti uzavřít konkrétní smlouvu. Bez těchto tří požadavků je smlouva neplatná.Specifikace závazkuČeské právo vyžaduje stanovení závazku tak, aby byl jednoznačný. Čím podrobněji je nějaká povinnost popsána, tím jednodušeji dojde později k uzavření například kupní smlouvy. A také k řešení případných sporů. Není neobvyklé, že smlouva o smlouvě budoucí je poměrně krátká a obsahuje například pouze povinnost do 30 dní uzavřít kupní smlouvu, která je v podstatě hotová jako příloha a je mnohem obsažnější.Proč nelze uzavřít rovnou smlouvuV některých případech by uzavření smlouvy místo smlouvy budoucí znamenalo absolutní neplatnost právního úkonu. Příkladem může být třeba nájemní smlouva. Dvě strany se dohodnou, že v určité nemovitosti, za určitou cenu si jedna strana chce pronajmout obchod. Druhá strana ale doposud není majitelem nemovitosti a zatím jen vyjednává o koupi domu. Protože mají obě strany zájem na nájmu, uzavřou budoucí nájemní smlouvu s tím, že jakmile se jedna strana stane majitelem nemovitosti, uzavře do 14 sní nájemní smlouvu. Může tak být v případě kdy původní majitel domu chce nadále bydlet v nemovitosti, kterou prodává. A nový majitel nemůže vykonávat vlastnická práva, protože není doposud vlastníkem.Oprávnění k uzavření smlouvyUzavřít smlouvu může být oprávněna pouze jedna ze stran a tedy nikoliv vždy obě. Strana, která chce smlouvu, specifikovanou ve smlouvě budoucí uzavřít, musí vyzvat druhou stranu ke splnění závazku. Tady může být jako příklad uveden třeba nájemní vztah s budoucím majitelem nemovitosti. Prodávající chce nadále v nemovitosti bydlet a vymíní si budoucí uzavření nájemní smlouvy. Naopak nový budoucí majitel na takovém závazku zájem nemá. Proto jde o jednostrannou záležitost, kdy právo uzavření nájemní smlouvy má jen jedna strana, která vyzve druhou stranu ke splnění povinnosti až po převodu domu.NeplatnostPokud ve smlouvě nejsou uvedeny obligatorní podmínky smlouvy, jak bylo uvedeno v odstavci Podmínky smlouvy nebo chybí obecné náležitosti jako je jméno, adresa a určení stran, datum, místo a podpisy, je také smlouva neplatná. Zákon ještě umožňuje při dodržení všech povinných náležitostí prohlášení neplatnosti pokud se okolnosti, ze kterých účastníci při vzniku smlouvy vycházeli, změnily natolik, že nelze spravedlivě požadovat, aby smlouva byla uzavřena. Tím je myšleno v případě domu a nájemní smlouvy třeba zničení nemovitosti katastrofou. Potom nelze naplnit obsah takové smlouvy o smlouvě budoucí.Smlouva o smlouvě budoucí je dobrou ochranou pro později vzniklé situace. Přísliby plnění, bydlení, plateb a jiných povinností mohou být těžce vymahatelné a protože důkazní břemeno leží na žalobci, a tak soudu musí žalující strana dokázat, že má pravdu. A předvolávat řadu svědků, aby doložili, že bylo něco slíbeno, přesně, jak a že se jednalo o závazný veřejný příslib, je těžké. Stejně tak je objednávka jednostranným aktem a pokud dojde k problémům, může být zpochybněn souhlas druhé strany. Proto by se neměla tato smlouva podceňovat, může zachránit od problémů a ztráty peněz.

Pokračovat na článek


Zlevňujeme!

Všichni všude všechno slevují. Ceny padají jako výhry v loterii, každý se usmívá, radost je náplní života a přesto je stále dráž. Republiku zaplavuje diskont se zbožím té nejhorší kvality, lidé se potravinově tráví a ceny padají, protože to snad ani jinak neumí. A přesto je stále dráž. Kde je ten trik? Kde je ten chyták? Aneb kde udělali soudruzi z NDR chybu? Zdražujeme při sleváchZ psychologického hlediska lze na problém hledět jednoduše. Čím víc obchodník křičí, že slevuje, tím víc může zdražit, a čím více křičí, o tolik více mu přizevluje k pokladně zákazníků, zvědavých, k čemu ten dech beroucí křik. Aby mohli obchodníci skutečně slevit a skutečně účinně konkurovat, musí slevit nejen z ceny, ale i z kvality nabízeného. Při nedostatku peněz zákazník slevu na kvalitě vítá, protože mu ušetří výdaje. Z krátkodobého hlediska je nekvalitní výrobek vcelku přínosný, z toho dlouhodobého doslova jen škodí. Pokud jde o potraviny, tráví své konzumenty, pokud jde o ostatní zboží, rozbíjí se, páře, znehodnocuje extrémní rychlostí, zákazník pak musí koupit další a tím se mu vše jen prodraží.Trestání poštouObzvláště v internetovém obchodování ujal se nemilý nešvár. E-shopy skutečně nabízejí ceny, o kterých mohou obchodníci v kamenných obchodech jen snít. E-shopy ovšem zdařile do závěrečného gongu nákupu tají další dost podstatný výdaj a tím je poštovné, které se může vyšplhat do velmi překvapivé výšky. Po hodině výběru zboží je tedy zákazník postaven před jednoduchý fakt. Jako Pavlovův pes již vyslinil nad zbožím, strávil nad jeho výběrem spoustu času, začal se na ně těšit a jen málokdy se vybraného vzdá při zjištění, kolik stojí poštovné. Protože už prostě zboží vidí doma.A právě díky poštovnému internetové obchody mohou vyrovnat cenu zboží před a po slevě. Cena skutečného poštovného, které požaduje pošta, není většinou ani poloviční, než jakou e-shop vyžaduje, zákazníkovi tak může připadat, že si obchodník u poštovného nechává zákazníkem proplatit i dýchání. Některé e-shopy nabízejí při nákupu většího množství zboží poštovné zdarma. Dobrý trik, aby zákazník ušetřil stovku, připlatí si stovek pět. A on si skutečně připlatí. Zákazník totiž šetří, i když na tom vlastně tratí.Čím víc, tím levnějiOpravdu mamutí podniky díky nízkým cenám ničí malé obchodníky. Velkoobchody mohou s cenami manipulovat, jak jen se jim zlíbí, protože si výdělek vybudují na prodaném množství. Malý obchodník, aby uživil sebe i s rodinou, musí mít ceny mírně nad velkoobchodní hranicí a tím je postupně zavalován nedostatkem zákazníků. Zákazník volí nižší cenu a to i na úkor budoucnosti.Všichni = nikdoPři rozhlédnutí po vodách internetových obchodů si lze všimnout jednoho zásadního problému. Zlevňují všichni. Jen málokterý e-shop nemá u nabízeného zboží přeškrtnutou vysokou cenu a u ní cenu menší. A to i například u naprostých novinek, u kterých je sleva jakýmsi způsobem směšná. A pokud zlevňují všichni, nezlevňuje vlastně nikdo. Vycházejme z přísné logiky: pokud jeden člověk umí létat, je obdivuhodný. Pokud umí létat všichni, stávají se všichni všedními a ničím výjimečným nezaujmou. Pokud zlevňují všichni, nezlevňuje nikdo. A proto by se ve světě obchodu měla vynalézt nová metoda na chytání zákazníků. Nová, nečekaná, drzá, která člověka donutí, aby si koupil nabízené.

Pokračovat na článek


Půjčky jsou jako drogy

Jenom nejsou zakázané. Zatímco hrací automaty stát reguluje a vybírá slušné výpalné, půjčky nechává být a přehlíží svoje povinnosti. Drogy jsou tvrdě potírány a přesto nezpůsobují tolik neštěstí. Ani milion řidičů se ročně nenabourá. Ale milion dlužníků si nese svoji závislost celý život. Zaveďme daň z úrokové sazby.PůjčkománieKdo si zvykne žít z budoucnosti, nedokáže odvyknout. Stejně jako zajiskří oči věčně prohrávajícího hráče před automatem, stejně tak nedokáže dlužník jít kolem nabídnuté půjčky. Jen tu půjčku považujeme nějak za samozřejmost a necháváme ji před očima dětem i nedospělým jedincům. Nikdo půjčky nereguluje. Sázky tak mohou být mnohem horší a prohry těžší, než na automatech. Kromě toho je půjčka jako alkohol. Musí se přepít další půjčkou. Proto lichváři cílí na ty nejslabší. Na ty, co podlehnou automatům, drogám nebo půjčkám.   Progresivní daňKdyž už stát nedokáže půjčky regulovat a neumí trestat lichvu, protože neví kolik ta lichva je vlastně procent, proč nemůže regulovat progresivní daní? Na velké příjmy nakonec progresi uvalil a to se většina vydělávajících živí poctivě. Na úroky z půjček ale stát nemůže. Zřejmě nechce. Byl by takový problém roční RPSN nebo úrok třeba nad 20 % zdanit nikoliv běžnou sazbou, ale srážkovou daní 30 %? A vysoké úroky nad 40 – 50 % by se srážkově ihned snížily o 50 % až 90 %? A bylo by po problému.Platba daněStát by vybral obrovské peníze, které nyní ruinují sociálně slabé. Daň by měla mít podobu DPH. Tedy odvést zaplacený úrok nebo poplatek do měsíce. Na půjčených 1.000 Kč by se tak z 200 Kč poplatku odvedlo tolik, aby vyšel jako o trochu vyšší úrok v bance. Třeba by mírou bylo 25 % ročně. A lichváře by nikdo neměl nechat vydělat víc než třeba 28 – 30 %. Takže by se z 200 Kč stal daňový odvod cca 170 Kč.Změna zákonůSamozřejmě by se našli chytráci, kteří by půjčovali tak, že úrok by byl součástí půjčené částky. Tedy by dlužník podepsal, že dostal 1.200 Kč a vrací stejnou nebo mírně zvýšenou částku. Ale dostal by ve skutečnosti těch 1.000 Kč. To by se mělo zajistit trestním postihem a vyloučit občanským zákoníkem. Už dnes je povinnost uvést úrok a u částek nad 5.000 Kč také RPSN. Takže by to měli lichváři skutečně těžké. A k podvodům dochází vždy. To je u každé daně.Přirozená cestaPůjčka, která někoho jakoby zachraňuje za 1.000 % ročně není záchranou. Je to lumpárna. Stát není schopen říct, co je lichvářský úrok a trestat tak tuto společensky nebezpečnou činnost. Mohl by ji ale šikovně dostat do rozumných mezí. Je přece jasné, že 40 % od Kellnera pro studenty je jen nabrání budoucích obětí. A stejně tak půjčky bez registrů, bez ručení, bez příjmu a bez zajištění jsou něčím podivné. Tyto produkty divokého kapitalizmu prostě jen využívají tísně, způsobují závislost a ničí hodnoty, které člověk nerozumně ztrácí. Ať stát tedy sebere tyto zisky a má je pro ty, kteří potom chodí pro sociální dávky. Kruh se uzavře a bude je z čeho financovat. Tedy z jejich vlastních peněz. Místo zvyšování DPH nebo daně z finančních operací je to mnohem rozumnější krok.     

Pokračovat na článek


Zastaváren je jako much

Se zastavárnami se roztrhl pytel. Zastavit se dá cokoliv a někdo by klidně zastavil i manželku, kdyby to bylo možné. Zatím se do zastaváren nosí všechno možné zboží, které si občané zakoupili, když očekávali lepší časy. Zastavárny ale moc milosrdné nejsou a vydělávají dvakrát.Ocenění a úrokCelý problém věcí, které se ocitnou v zastavárně, je v jejich ceně a úročení poskytnutých peněz. Tady se kumulují hned dvě výhody zastavárníka. Jednak získá do zástavy předmět, který může nabýt za velmi nízkou cenu a jednak poskytuje peníze za vysoký úrok. Běžně se jedná o 10 % denně. Proto je úvaha nad zastavárnou dost důležitá. Můžete přijít o věci velmi vysokých hodnot.Přijmutí zbožíZboží do zastavárny přijme a ocení sám zastavárník. Vytvoří nějakou nabídku, která bude tak na polovině reálné ceny. Je zajímavé, že lidé se nechtějí rozloučit s některými předměty a neradi by je prodali.  Takto ale pod dojmem nouze mávnou rukou. A nakonec nedostanou ani pořádnou částku za jejich realizaci přes zástavu. K tomu musejí prokázat původ zboží. Zastavárník si podle nových pravidel musí hlídat problém s případným prodejem kradených věcí. Většinou požaduje nákupní paragon nebo nějakou fakturu. Ale ne každý.Kradené věciMnoho zastavárníků přijme klidně i kradenou věc. Sehnat si doklad o nákupu není dnes pro zloděje žádný problém. Pokud umí tisknout a včas si ukradl barevnou tiskárnu, klidně takový doklad zfušuje sám.  Samozřejmě se dopouští podvodu, ale to je zastavárníkovi jedno. Zastavárník jen vyžádá doklad o zboží a občanku. Nastrčené osoby tak mohou v klidu prodávat a nemají žádný problém. Jediná opatrnost musí být při skutečně velkých rozměrech nákupů kradeného zboží. Pokud zastavárník chce za každou cenu vydělat a bere toho příliš (což posoudí subjektivně policie), je jasné, že porušil zákon. A sankce mohou být nepříjemné.Trestní odpovědnostZločin podílnictví není zrovna příjemným koncem přičinlivého zastavárníka. Zákon říká: „Kdo ukryje, na sebe nebo jiného převede anebo užívá věc nebo jinou majetkovou hodnotu, která byla získána trestným činem spáchaným na území České republiky nebo v cizině jinou osobou nebo jako odměna za něj bude potrestán odnětím svobody, propadnutím věci, zákazem činnosti nebo peněžitým trestem. Nemusíte se bát, že když koupíte kradenou věc, tak se automaticky stáváte podílníkem. Musí se jednat o vědomý trestný čin a tedy musíte bezpečně vědět, že věc byla kradená.Zlato a diamantyMezi zastavárnami je velká konkurence. Proto se mnozí uchylují k různým trikům a podivným podmínkám smluv. Na druhou stranu si zákazník může vybrat mezi zastavárnami, ale je to jako z louže pod okap. Zastavárníci znají svůj byznys. Proto mají nejraději cenné předměty. Rádi vykoupí nebo zastaví zlato, šperky nebo rodinné cennosti. Ty totiž nemají žádný doklad a stačí tak jen občanka. O tyto předměty můžete proto rychle přijít a již je nikdy neuvidíte. Je mnohem lepší prodat takovou věc, než utržit pár korun. Jenomže lpění na svých materiálních statcích, je hlavní psychologická výhoda zastavárny. Když tam totiž něco nesete, myslíte si, že za pár dní věc zase máte zpátky doma. Tento efekt vás tak připraví o mnoho peněz, protože většina věcí se nikdy zpětně nevykoupí. Ale rozlučte se hned s náramkem od babičky… 

Pokračovat na článek


Internetové bankovnictví je pohodlné, ale nebezpečné

Stále se opakují případy napadení bankovních účtů přes internet. Bankovní převody z počítače jsou příjemné a pohodlné. Bankám šetří náklady na přijímání a zadávání písemných příkazů. Na klienty bank se zvyšuje nárok a znalosti zabezpečení převodu. Zloději, kteří vykrádají účty, se proto nejčastěji zaměřují na nevědomost uživatelů.Phishing a pharmingNejznámějším prostředkem získání přístupových údajů do internetového bankovnictví je rozesílání falešných emailů. Klient dostane fiktivní nebo podobně vypadající nabídku od banky na využití služeb nebo je například varován před zneužitím a email požaduje změnu přístupu a zaslání či změnu hesla. Většina bank sice umožňuje přístup k účtu takovým přihlášením, ale převody peněz vyžadují další identifikační údaje platby. Bránit se proti napadení je pro klienta poměrně jednoduché. Na nabídky je nejlepší nereagovat a do systému se přihlásit přímo – zadáním odkazu banky. Horším způsobem pro rozpoznání je pharming, který napadne přímo DNS server a doménová jména přesměruje na falešné adresy. Uživatel se tak domnívá, že se dostal na pravou stránku a zadá přihlašovací údaje. Pomoci může kontrola pravosti zabezpečovacího certifikátu.Jiné druhy napadeníPři práci v internetu se mohou do počítače dostávat různé škodlivé programy. Při prohlížení stránek, nahrávaní programů nebo špatnou ochranou počítače v internetu se instaluje program, který je vytvořen pro získání dat uživatelů. Doby, kdy hlavním nebezpečím bylo poškození dat, jsou dávno pryč. Útoky na uživatele jsou mnohem sofistikovanější a spíše nenápadně existují v softwaru počítače a odesílají potřebné údaje. Nabourat se lze také do internetového připojení. Někteří klienti bank jsou velmi neopatrní a ponechávají svoje hesla nebo listiny uložené v počítači nebo je dokonce zapisují do telefonů, posílají prostřednictvím sms či spolu s video soubory.Zabezpečení převodůHlavním problémem zabezpečení internetového bankovnictví není otázka přihlašovacích údajů. Je sice nepříjemné, když někdo zná stavy na účtu, ale ztráta peněz je mnohem horší. Všechny banky používají kromě přihlašovacího jména, hesla a zabezpečovacího certifikátu SSL další způsoby ochrany účtů. Jedním z nejbezpečnějších způsobů zajištění je takzvaný TAN kód. V České republice jej používá Oberbank a poměrně neznámá banka Volksbank Löbau-Zittau. Spočívá v zaslání 99 šestimístných čísel, která klient používá k potvrzení platby. Obchází tak elektronickou komunikaci, protože existuje v písemné formě. Po vyčerpání 70 kódů obdrží klient další číselné kombinace. Tato metoda byla nyní prolomena skupinou Eurograbber.Další zabezpečeníZpůsob odeslání sms a potvrzení do určitého časového limitu zadané platby zná asi každý. Banky byly nuceny přejít k dalším možnostem zabezpečení, protože napadení mobilního zařízení se stalo velice reálným a častým projevem kriminality. Proto se používá také zašifrovaná sms zpráva, na kterou je potřeba mít speciální kartu s takzvaným BPIN. Dalším prvkem zabezpečení jsou různé druhy a formy podpisových certifikátů. Jedná se o soubory, které bezpečně identifikují klienta. Jejich slabou stránkou je získání takového šifrovaného souboru. Uložení v počítači nebo na běžně používaných nosičích má svoje rizika. Proto byly vydány speciální čipové nebo optické karty, které mohou pouze podpis odesílat a nelze je z nich číst. Podobně funguje také zabezpečený speciální USB token, který také obsahuje elektronický podpis. Banky používají často autentizační kalkulátor. V nejjednodušším provedení se kód vygeneruje po otevření aplikace. Ten není příliš bezpečný, a proto se více používá kód vygenerovaný až po zadání PINu a případně i detailů platby. Může se také používat spolu s čipovou kartou a PINem.Zabezpečení internetových plateb je choulostivá problematika. Bankám a klientům šetří internet čas. Okamžitý přehled o platbách, rychlé ovládání a okamžitý stav účtu jsou přednosti, které ocení každý. Přes internet ale procházejí údaje, které jsou snadno zneužitelné. Ochraně svého účtu by měl každý věnovat dostatečnou pozornost. A samozřejmostí je kvalitní a rozsáhlý antivirový program. U internetového bankovnictví platí jako v životě – dvakrát měř a jednou řež. Raději se několikrát přesvědčit o bezpečnosti, než jednou litovat.

Pokračovat na článek


Uznání dluhu a jaký má smysl

 Co dělat s dlužníkem, který sice neplatí, ale tváří se tak příjemně a omluvně? A dokonce ukazuje svoji zbídačelou rodinu, které by člověk rád zaplatil snídani? Buď je možné dluh odpusit, tedy nedělat nic a nechat se přesvědčit sliby a doufat, že dlužníkova situace se zlepší, vyhraje v loterii nebo konečně sežene odpovídající práci, nebo že si v době svého finančního dostatku vzpomene na slušného věřitele.Nakládání s dluhemDluh je jistá fiktivní hodnota a znamená starost. Dluh může být promlčen a lhůta běží ode dne splatnosti. Mezi občany je tato lhůta 3 roky a mezi společnostmi 4 roky. Existují některé vyjímky, kdy například dluh na pojistném se promlčuje za 10 let. Tyto lhůty si musí věřitel hlídat a je na něm, jak bude postupovat. Dluh si musí hlídat sám včetně lhůt a rozhodnout se pro nějaké řešení.Vymahačská agenturaPoslat na dlužníka vymahače je určitý způsob, jak se domoci peněz, ale je nákladný a nejistý. Vymahači si jednat vezmou poměrně značnou část dluhu pro sebe a zkrátí tak výši dluhu. Částky za vymáhání začínají na 20 % a mohou dosahovat i vyšších částek. Existují agentury, které nabízejí vymáhání za částku, která je nad dluh, tedy náklady na vymožení požadují na dlužníkovi. Potom by vymáhání bylo docela finančně zajímavé. Otázkou vymáhání je také solidnost a doklady k dluhu. Vymahači se mohou snado s dlužníkem domluvit a dluh nevymáhat a stává se někdy, že si vymáhané částky ponechají. Slušní vymahači také požadují jednoznačné doklady o dluhu, což může být problém.Uznání dluhuMezi občany je uznání dluhu chápáno jako poměrně solidní počin dlužníka. Věřitel tak vidí dobrou vůli a na nějakou dobu se uspokojí s vymáháním. Uznání dluhu musí mít písemnou formu a dlužník musí kromě částky dluhu také prohlásit, že dluh uznává co do výše i co do druhu. Samozřejmě musí být dlužník jasně identifikován jménem, bydlištěm, případně OP nebo rodným číslem. Neškodí uznání dluhu notářsky ověřit. S takovým papírem se promlčecí lhůta prodlužuje na 10 let, respektive dnem podpisu začíná tato lhůta běžet. Jiný význam takové uznání nemá, snad jen v případě žaloby je kvalitním důkazem u soudu. Rozhodně se s ním nedá provádět exekuce, jak se někteří domnívají.SměnkaPopularitu u věřitelů má také směnka. Ta je lepším instrumentem k vymáhání dluhu než samotný dlužní úpis. Pokud je správně vyplněna a obsahuje všechny zákonné náležitosti, může být rychle realizována žalobou na vydání směnečného platebního rozkazu. Věčitel, který disponuje se směnkou pouze podá návrh k soudu, zaplatí 5% poplatek a dodá originál směnky. Soud nezkoumá žádné důkazy ani tvrzení žalovaného, ale pouze směnku, zda splňuje zákonné požadavky. Dlužník sice má právo se proti vydanému směnečnému platebnímu rozkazu odvolat, ale pouze velice omezeně. Pokud má věřitel směnku, je dokazování dluhu velice prosté.Notářský zápis se svolením k vykonatelnostiMálo známým, ale daleko nejúčinnějším postupem, jak si skutečně zajistit plnění dluhu, je notářský zápis a svolení k vykonatelnosti. Dlužník se musí dostavit s věřitelem k notáři, který sepíše dluh notářským zápisem a zároveň dlužník svolí k exekuci, pokud dluh do určité doby nesplatí. Takový zápis může provést i exekutor po vzniku dluhu. Za správnost odpovídá notář a jediným zádrhelem je, že dlužníka musí poučit o následcích. Tedy o tom, že uplynutím lhůty na splacení dluhu může věřitel ihned začít s exekucí jakéhokoliv majetku dlužníka.Vymáhat pohledávky jde tedy různým způsobem. Většinou se musí podat žaloba, která stojí další peníze. Uznání dluhu jen prodlužuje promlčecí lhůtu a směnka také stojí další náklady, i když je soudní řízení mnohem jednodušší a rychlejší. Nejlepším nástrojem na dlužníky je notářský zápis s doložkou vykonatelnosti. Věřitel může skutečně jít rovnou za exekutorem a začít obstavovat účty dlužníky, prodávat nemovitosti a zabavovat plat.

Pokračovat na článek


Zástavní právo bude výhodné pro věřitele

Zajistit si svoje pohledávky lze zástavou. Tato možnost však doposud narážela na problém realizace zástavy. Pro věřitele bylo velmi obtížné prodat zástavu pomocí dražby. Čekaly jej další výdaje a poměrně dlouhé čekání na obdržení svých peněz. To se však s novým Občanským zákoníkem změní.Smluvní ujednáníProdej zástavy v případě nesplacení dluhu se tedy rozšiřuje. Ve smlouvě o zástavě bude možné dohodnout nějaký spravedlivý způsob realizace, který bude ale objektivní. Zastavený dům bude sice moci zástavní věřitel prodat třeba přímo nějaké osobě, ale musí jít o cenu obvyklou. Toto bude samozřejmě zneužíváno, ale je správné, že věřitel má přednost a nemusí se složitě domáhat uhrazení své pohledávky. Naopak ten, kdo nebude spokojen s prodejem své zástavy, se musí obrátit k soudu.Zákonná omezeníU některých zástav Občanský zákoník určuje, že jednak musí být zástavní smlouva uzavřena písemně a podmiňuje vznik zástavy zápisem – například do katastru nemovitostí. I přes smluvní volnost však nebude možné sjednat některé podmínky. Například nemožnost vyplacení zástavy dlužníkem. Před splacením dluhu nebo i po splatnosti tak bude mít dlužník až do doby prodeje možnost zástavu vyplatit. Pokud by tedy někdo uvedl, že třeba po splatnosti už nelze uhradit dluh  a zástavu získat zpět, jde o absolutně neplatné ustanovení.  Nelze si ani dohodnout realizaci zástavy před splatností dluhu. Tedy to, že se zástava prodá, i když dlužník má ještě čas vrátit dluh. Někdy si totiž dávají věřitelé do smluv ustanovení, že pokud neprokáže dlužník, že má dostatek prostředků měsíc před splacením dluhu, zástava se realizuje.Ponechání a pojistkaZásadním způsobem se také mění možnost uspokojení ponecháním si zástavy. Opět musí jít o přiměřenou hodnotu vůči dluhu.  Oproti současné verzi zákona tedy půjde o značnou novinku. Kdo totiž dříve použil zástavu tak, že si ji ponechal, jednalo se o neplatný úkon. Ponechat si zástavu je ovšem možné pouze tehdy, pokud si takovou možnost strany písemně dojednají. A stejně tak v případě vyplacení pojistky, má věřitel nárok do výše svého dluhu. Této možnosti se však mohou strany výslovně vzdát. Pokud tak neučiní, má zástavní věřitel nárok na jakoukoliv pojistku ze zastavené věci. Zákon tak velice rozšířil možnosti zástav a je potřeba se s nimi řádně seznámit. Změní totiž zásadním způsobem vztah mezi dvěma smluvními stranami.   

Pokračovat na článek


Půjčka není jenom vrácení dluhu

Půjčka je vztah, který není nepodobný manželství. Na první pohled je to perspektiva a krása. Je příjemné slyšet ano a nechat se hýčkat pocitem peněz a blahobytu. Potom přijdou všední dny, kdy se očekávají splátky. Dále přijdou třeba první problémy. Půjčka ale neodpouští.Sankce a trestyPůjčka je jako přísná domina. Kterou ovšem nikdo nevyzval, aby uspokojila city a tělesné potřeby. Sankční úrok je sebemrskačstvím, protože jej zpočátku příliš nevnímáme. Nikdo si před půjčením peněz nemyslí, že by se dostal do takové situace kromě vyslovených podvodníků. Většina lidí chce půjčku vrátit, maximálně o svých schopnostech v duchu zapochybuje. Jenomže sankce jsou právě ten bič Boží.Žít ze sankcíProtože jsou některé půjčky rychle dosažitelné a jakoby se samy podbízejí, vypadají perspektivně. Přesto se nestydí vydělávat několikrát. Kellnerův Home Credit dává políček. Což je taková menší sankce. Jiné půjčkové firmy jsou ještě horší. Po nezaplacení hned následuje obrovská pokuta. Z půjčky se tak stane vyděrač. Zcela legální, protože nároky z půjček nikdo nekoriguje. Z úroku kolem 40 % ročně nebo třeba 300 % za rok tak vyleze najednou třeba několik tisíc procent. A najednou jde o likvidaci dlužníkova majetku.Tváří se jako samozřejmostVětšina smluv o půjčce vypadá nevinně. Půjčíte si za poplatek a máte vystaráno. To vše platí jen za situace, kdy je vše OK a peníze přinesete. Když se tak nestane, nastoupí to, co je vlastně podstatou půjčky. Někomu totiž nestačí dostat z 1.000 Kč za 3 týdny 200 Kč. Chce mnohem víc a kupodivu to jde. Ve smlouvě často podepíšete, že souhlasíte s náklady za vymáhání. A ty vás skutečně zlikvidují.Vydírání dlužníkaNáklady na vymáhání jsou dost značné. Vymáhací agentura si běžně bere 30 % částky a k tomu si účtuje náklady. Při částce 1.000 Kč má většinou pevnou sazbu třeba 5.000 Kč. K tomu telefonáty, jízda a třeba hodinová sazba. Za týden vymáhání tak dáte třeba 8.000 Kč. To je k částce 1.000 Kč + 200  Kč úrok + sankce 1.000 Kč již celkem 10.200 Kč. Tedy desetinásobek. Na tuto částku pak běží sankční úrok. Když z vás po 3 měsících nakonec vymahači něco dostanou, tak už je částka třeba na 30.000 Kč. A to jste si půjčili 1.000 Kč. Proto je půjčka nebezpečná. Může vás takto bez problémů a legálně zlikvidovat za předpokladu, který nikdy neměl a podle vás ani nemohl nastat. Jenže takových jsou desítky tisíc.  

Pokračovat na článek


Notářský zápis jako rozsudek bez soudu

Notář má v českém zákonodárství výjimečné postavení. Řada byrokratických zákonů, nařízení a předpisů mu zajišťuje pohodlnou práci a život. Občanu nestačí dostavit se na úřad a předložit listinu. Většinou ji musí mít ověřenou. Notář si proškolí nějakého pracovníka, který vezme občanku a potvrdí, že tento člověk je totožný s tím, kdo dokument podepsal. Přitom by stačilo, aby si to ověřil úředník při samotném podání.Notářský zápisPokud některý zákon vyžaduje sepsání notářského zápisu, znamená to dostavení se k notáři, který sepíše nějaké skutečnosti a ze zápisu se stává veřejná listina. Stejně tak jsou stejnopisy, opisy a výpisy z notářských zápisů veřejnými listinami a mají stejnou právní sílu. Proč je třeba tolik byrokracie, netuší asi ani zákonodárci, ale shromažďování listin je takovým národním sportem. Je tím vykázána nějaké práce a stohy v archívech jakoby vypovídají o pracovním nasazení úředníka.Zajišťovací institutyExistuje však jeden opravdu zajímavý a užitečný notářský zápis. Zajistit si skutečné a bezpodmínečné splacení nějaké pohledávky, není jednoduché. A hlavně nemusí být jisté, rychlé ani levné. Zajištění směnkou znamená poplatek soudu a nějaký čas na soudní řízení. Realizace zástavy na nemovitosti také není jednoduchá a smlouvy nebo z nich neuhrazené závazky se musejí žalovat, dokazovat a platit. Ale jeden zajišťovací institut je v podstatě rozsudkem.Notářský zápis se svolením k vykonatelnostiPrávě vykonatelnost je tím kouzelným termínem. V podstatě se přestává jednat o zajišťovací instrument a začíná pro dlužníka skutečný problém. Pokud někdo chce mít exekuční titul, na který nemusí roky čekat, zvolí právě tuto možnost. Sepsání závazku a bezpodmínečný souhlas s exekucí jsou nevídaným nástrojem v rukou věřitele, který může být bez dalších problémů v případě nesplnění dluhu ihned realizován.Závazkový právní vztahVykonatelný notářský zápis není samospasitelný a použít se může jen u závazkových vztahů, tedy těch, kde vzniká nějaká povinnost na jedné straně a právo nebo povinnost na straně druhé. Tento zápis lze použít tedy u půjček, obchodních smluv, pronájmů, ale nelze se domáhat osobnostních, autorských nebo jiných práv, která znamenají nějaký vzájemný sporný nárok. Pokud tedy někdo nesplní svůj závazek, může se použít sepsání notářského zápisu, který musí (bez toho je absolutně neplatný) obsahovat:1. označení osoby, která se zavázala ke splnění pohledávky nebo jiného nároku (tzv. osoba povinná), včetně uvedení údaje, jak byla ověřena její totožnost,2. označení osoby, jejíž pohledávka nebo jiný nárok mají být splněny (tzv. osoba oprávněná), včetně uvedení údaje, jak byla ověřena její totožnost,3. skutečnosti, na nichž se pohledávka nebo jiný nárok zakládá,4. předmět plnění,5. dobu plnění,6. prohlášení povinné osoby o svolení k vykonatelnosti zápisu.Notářský zápis může obsahovat také smluvně sjednaná další ustanovení, která se přímo váží k závazku. Tedy se závazkem může být spojován úrok, předání věci nebo vrácení jistiny. Pokud se uvede nějaká skutečnost, která se závazkem nesouvisí (třeba otázka jiných vzájemných vztahů, nájmů, pronájmů), pak toto nebude znamenat neplatnost zápisu, ale neplatnost jen takových ustanovení.Další náležitostiNotářský zápis musí především obsahovat přesnou formulaci, že věřitel souhlasí s vykonáním (tedy exekucí) na svůj majetek, že byl o této možnosti poučen a rozumí jí. To znamená, že může být po uplynutí lhůty k zaplacení dluhu notářský zápis ihned předán exekutorovi a bez dalšího zkoumání zahájena exekuce. Notářský zápis má ale od soudního rozhodnutí přece jen jednu menší nevýhodu. Dlužník se může domáhat jeho zrušení a to proto, že oprávněná osoba nemá na plnění nárok. Věřitel je tak chráněn proti tomu, aby třeba i při splnění svého závazku věřitel stejně neuplatnil možnost exekuce a nevymáhal dluh znovu. Což se někdy stává například u směnek, kde si dlužník nevyžádá tento cenný papír zpět.Notářský zápis s doložkou vykonatelnosti je skvělým zajišťovacím instrumentem a může zbavit věřitele mnoha starostí. Výhodou sepsání je, že notář odpovídá za formální i věcnou stránku a jde tedy o velice obtížně zpochybnitelný doklad. Věřitel tak nemusí utrácet další prostředky, nervovat se u soudu nebo vyhazovat peníze a platit další náklady. Tento institut se málo využívá, ale měl by se dostat do popředí zájmu podnikatelů. Kdo myslí na důsledky, má potom daleko větší možnost domoci se svých peněz.

Pokračovat na článek


Mediace – možnost vyřešení sporu

Tato metoda je dnes stále běžnější nejen pro řešení partnerských vztahů, ale také sporů vzniklých mezi obchodními partnery.Konfliktům se nevyhneme ani v pracovním životě. Je třeba hledat cesty k jejich vyřešení a rozlišovat vzniklé a vyřešené spory. Spousta podnikatelů a manažerů toto podceňuje. Může se stát, že nám nějaký spor přeroste přes hlavu a my tomu z různých důvodů neumíme pomoci, přešlapujeme na místě a trpíme my i naše podnikání.Spory s dodavateli, odběrateli, obchodními partnery, zákazníky anebo vlastními zaměstnanci jsou i při sebedůslednější prevenci na denním pořádku a často nás stojí více času, energie i peněz, než bychom si přáli. Neřešitelnost některých sporů dohání celou věc až k soudu, který je zdlouhavý, náročný a nezřídka znamená i absolutní konec spolupráce s rozhádaným partnerem. Jednou z moderních alternativ k soudnímu řešení sporů je mediace.Pojem mediaceMediace je procesem, ve kterém neutrální třetí strana (mediátor) pomáhá dvěma (nebo více) stranám najít řešení vzájemného konfliktu, a to formou dialogu. Cílem mediace je dosažení dohody. Mediace je dobrovolná a je možné ji kdykoli přerušit. Mediace může předcházet řešení sporu soudní cestou, probíhat paralelně s ním, také může následovat až po něm. Kdo je to mediátorMediátor je nezávislý odborník na efektivní vyjednávání.  Má za úkol řízení procesu jednání, vytváření optimálních podmínek pro dorozumění účastníků a nalezení řešení, která jsou v zájmu obou (všech) stran. Mediátor podporuje schopnosti účastníků urovnat konflikt vlastními silami. Jeho úkolem v žádném případě není daný problém posuzovat, ani rozhodovat o jeho řešení.            Využití mediace Mediací je možné řešit všechny druhy konfliktů v kterékoli fázi jejich vývinu, a to i v případě již započatého soudního sporu. Vhodné je využít mediaci při sporech, ve kterých si nejste úplně jisti svou právní převahou. Také v těch, u kterých víte, že nemáte šanci uspět, a přesto byste je rádi vyřešili. Skvěle využitelná je pro spory, na kterých máte svůj podíl viny vy i váš protějšek a spory, které potřebují rychlé řešení, anebo když víte, že s druhou stranou budete a chcete přicházet do styku i po skončení procesu. Příprava a průběh mediace Mediátor dohodne výměnu a shrnutí faktů o konfliktu a poskytne je stranám k vzájemnému vyjádření. Poté domluví místo, termín, fakturaci a mediační smlouvu (smlouva mezi stranami o účasti na mediaci).Mediátor rokuje se stranami společně, případně jednotlivě. Z mediace se nevyhotovuje žádný zvukový ani písemný záznam. Mediátor, případně jeho asistent, jsou oprávněni dělat si z průběhu mediace poznámky, které se následně zničí. Každá na mediaci zúčastněná osoba je povinna zachovat důvěrnost informací z mediace a nezneužít je. Včetně skutečnosti, že se mediace vůbec konala.Mediátor pomůže stranám zformulovat mediační dohodu, která je pro ně právně závazná. Exekuční titul tato dohoda získá následně ve formě notářské zápisnice. Mediaci je možné ukončit podpisem mediační dohody, odstoupením jedné ze stran od mediace nebo rozhodnutím mediátora v případě, že pokračování mediace není žádoucí pro dosažení smíru.Kde najít mediátora?Vzhledem k tomu, že mediátora budete hledat v choulostivé situaci, jakou jistě je obchodní spor, obracejte se výhradně na akreditovaného mediátora. Pomoci vám v tom může Asociace mediátorů České republiky.  Připravte se na to, že v průběhu mediace možná nevyřešíte všechny problémy. Ale můžete dosáhnout dohodu v jiných oblastech, než jste čekali. V každém případě je potřeba být otevřen přijímat a navrhovat kompromisy. Hlavní přednosti mediace oproti soudnímu řízení1. dobrovolnost díky férovosti, protože z mediace nikdo nevychází jako poražený2. kontrola nad průběhem vyjednávání a transparentnost využívaných argumentů a informací3. efektivita, rychlost a flexibilita4. menší finanční náročnost z hlediska investice i z hlediska možné soudní prohry5. možnost přerušení procesu bez jakýchkoliv důsledků6. rokování v bezstresovém prostředí a možnost zachování dobrých vztahů s druhou stranou procesuNěkteré spory jsou natolik technicky specifické, že soud není schopný se ke sporu rychle a kompetentně vyjádřit. Pokud tedy máte se svým protějškem spor, jemuž obsahu rozumíte pouze vy, najměte si jako mediátora člověka, který je ve vaší profesní oblasti doma a bude rozumět tomu, proč problém vznikl i jaká se nabízejí řešení. Vyhnete se tak riziku, že se váš spor neúnosně protáhne a dokazování se stane nekonečným. 

Pokračovat na článek


Jak ne - přijít o peníze díky platební kartě

Při obchodování s platební kartou na nás čeká nejedna nástraha. Vše se dá rozdělit na dvě oblasti, kde může ke zcizení peněz dojít. První je přímo u obchodníka při placení kartou a druhý je při výběru z bankomatu.U obchodníka se musí vždy jednat o pochybení, buď přímo jeho, nebo vás samotných při neobezřetné manipulaci. Prvním případem je takzvaný skimming. Jde o překopírování magnetického proužku karty na jinou kartu bez vědomí oprávněného držitele. Zkrátka při placení je karta překopírována a její kopie již může fungovat jako originál, tudíž funguje jako běžná platební karta. K těmto nelegálním činům dochází nejčastěji v neseriózních barech, čerpacích stanicích a hotelech. Proto je důležité při placení kartou ji mít stále na očích a neztrácet z dohledu.Nesdělujte PINPři placení rozhodně nesdělujte obsluze PIN a při jeho zadávání buď te velmi opatrní, aby nebylo vaše zadávání snadno viditelné. A samozřejmě je třeba kontrolovat výpisy transakcí a následné výpisy z účtu, zda nedochází k neoprávněnému vybírání peněz.Další varianta nepatrně souvisí s předcházejícím způsobem.Platba zadaná vícekrátJde o neautorizované provedení platby, bez vědomí držitele karty. K tomu může dojít při placení kartou, kdy obslužný personál zadá platbu vícekrát, či na vyšší částku, než je oprávněn. Nebo při placení přes internet bez dostatečného zabezpečení, kdy obchodníkovi musíte sdělit údaje o kartě bez systému 3D secure, který právě toto eliminuje.Proti tomuto zneužití je možné se chránit důkladným sledováním karty při platbě, kontroly dokladů a částek na nich. U internetového placení je vhodné platit a nakupovat u ověřených a zavedených obchodníků s již zmíněným systémem 3D secure, který nedává obchodníkovi přístup k vaším údajům, ale pouze provede potřebnou platbu z vašeho účtu.Vysledování PINuPoslední častější možností zneužití karty u obchodníka je vysledování PINu. Znalost PINu k odcizení peněz z účtu samozřejmě nestačí, ale v kombinaci s následnou krádeží peněženky či jiným způsobem fyzického odcizení karty, to může způsobit nemalé škody.Proto je důležité při zadávání PINu při platbě se chovat diskrétně a nedávat tak možnost potenciálnímu zloději snadno odpozorovat Váš PIN.K dalšímu možnému zneužití vaší platební karty může dojít  při manipulaci u bankomatu.Prvním a celkem zásadním problémem je, nejen u bankomatu, uchovávání PINu u platební karty. Pro zloděje pak není nic jednoduššího než dojít s odcizenou peněženkou či kabelkou s platební kartou a PINem k nejbližšímu bankomatu a vykrást vám třeba i celý účet. Proto je důležité si PIN pamatovat, nebo alespoň uchovávat na jiném místě, než kartu samotnou. Nebo si změňte PIN dle svého, jelikož řada bank již tuto možnost nabízí a vy tak máte šanci si zvolit vlastní snadněji zapamatovatelný PIN dle vašeho uvážení.Další možností je již zmíněný Skimming, tentokrát u bankomatu.Obvykle se jedná o umístění kopírovacího zařízení na bankomat, kdy se fyzicky přilepí, či jinak připevní čtecí zařízení, které všechny údaje o kartě zaznamená a následně přehraje a umožní danou kartu překopírovat. Proto je nutné při každém vybírání prostředků z bankomatu prohlédnout místo, kam se karta zasouvá, zda není nějak poškozeno či upraveno. Pokud se vám cokoliv nezdá raději daný bankomat nepoužívejte a vyberte z jiného, jelikož se tím uchráníte od možného zneužití vaší karty. Samozřejmě, že i u bankomatu může dojít k odpozorování PINu a následné krádeži karty s peněženkou či kabelkou.Proto je důležité při zadávání PINu u bankomatu druhou volnou rukou a tělem zakrýt celou klávesnici a pak teprve zadávat váš tajný PIN kód. Vhodné je i před přístupem k bankomatu se rozhlédnout, zda se v okolí nepotulují nějaké podezřelé osoby či skupinky lidí. Nenechte se při transakcích vyrušovat a pokud je to nevyhnutelné okamžitě transakci ukončete a jděte k jinému bankomatu. Chráníte tím sebe i své peníze.A poslední šancí jak vás připravit o kartu je její zadržení v bankomatu.Opět je vše připraveno tak, aby se bankomat choval normálně, pouze po ukončení transakce vám nevyjede karta zpět kvůli umístěnému zařízení, které kartu zadrží. V tu chvíli se obvykle objeví podvodník, který Vám radí, abyste znovu zadali PIN, že to určitě půjde. Tento PIN si podvodník zapamatuje, a až vzdáte veškeré pokusy o získání své karty a odejdete od bankomatu, přistoupí k němu, kartu i s technickým zařízením vyjme a díky znalosti vašeho PIN kódu vybere peníze z vašeho účtu. Takže je důležité při jakémkoliv zadržení karty, neodcházet od bankomatu a kartu okamžitě zablokovat, nebo zavolat do příslušné banky, aby buď bankomat prohlédli, či podali informace o vaší kartě, zda nebyla zadržena právě bankou z nějakého jiného důvodu.To jsou základní a nejvíce rozšířené podvody spojené s platebními kartami. Samozřejmě existují další a speciálnější metody, které však nelze tak jednoduše odhalit, nebo jsou velmi amatérské a díky své podivnosti nejsou v praxi vůbec aplikované. Avšak vždy je důležité sledovat své okolí, dbát bezpečnosti, skrýt svou ruku při zadávání PINu a každou podezřelou událost konzultovat přímo se svou bankou. Tím zabráníte alespoň nejrozšířenějším podvodům, které na vás potenciální zloděj může nachystat.

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Finance

Srovnání spořicích účtů a termínovaných vkladů

 spoření, účty, banky, termínovaný vklad, zisk Spoření v bance s garancí nabízejí spořicí účty a termínované vklady. Každý je jiný a přesto mají několik věcí společných. Spořicí účet nabízí možnost disponovat se svými penězi okamžitě, termínovaný vklad přináší lepší zhodnocení a výplatu v určený den v budoucnu.Banky nabízejí celou plejádu možných spořících produktů, přesto stále nejčastěji využívanými jsou spořicí účet a termínovaný vklad. Jde o to, že Češi jsou stále ještě velmi konzervativní a investování do podílových fondů či dokonce do akcií je pro ně příliš rizikovou investicí.Často tak tedy vstupují do spoření spíše v oblasti konzervativní a garantované.A přesně tyto skutečnosti mají spořicí účet a termínovaný vklad společnou. Jde totiž o zcela garantovanou úsporu peněz. Ze zákona jsou všechny vklady v bance pojištěny do 100 000 eur (tedy zhruba do 2,4 milionu korun). Vše, co vložíte na běžný účet, spořicí účet či termínovaný vklad je pojištěno proti úpadku banky. Jde o 100 000 eur na jednu osobu. Máte-li tedy u jedné bankovní instituce více účtů, jejich zůstatek se sčítá a je pojištěn do výše již zmíněné částky. Dalším společným rysem spořicího účtu a termínovaného vkladu jsou dané sazby úročení. Nejde o to, že se v čase nemění, ale vždy se mění podle rozhodnutí banky dopředu. Vždy víte, kolik vám dané spoření v budoucnu vynese a můžete se předem rozhodnout, zda vůbec budete chtít spořit.Spořicí účetSpořicí účet představuje rychlou a snadnou možnost, jak nechat své peníze vydělávat bez složitých znalostí trhu. Výnosy spořicích účtu jsou relativně nízké (cca do 2% v současnosti), přesto ve srovnání s úročením běžného účtu 0,01% jde o velice slušný výnos. Spořicí účty fungují jako jakési místo pro rychlou úschovu peněz, na které můžete relativně rychle sáhnout a stáhnout si je zpět. Převod ze spořicích účtů je prakticky okamžitý, stejně tak převod peněz na tyto účty. Jedná se o jakýsi podpůrný účet k vašemu běžnému účtu pro platební styk. Často je tento účet veden zdarma. Banky dokonce nabízejí možnost automatického posílání peněz na spořicí účet například v podobě stabilního zůstatku na běžném účtu a vše, co tento zůstatek převyšuje, se převádí do spoření. Velice efektivní a jednoduchý nástroj. Spořicí účet není příliš vhodný pro dlouhodobé investování. Výnos totiž zhruba pokrývá inflaci a navíc dlouhodobě existuje celá řada jiných spoření, která dokonce i garantují lepší výnos. Spořicí účet se hodí jako taková rezerva. Finanční rezerva, kde si lidé mohou uchovávat několika měsíční výplatu jako rezervu na opravu pračky, automobilu, nákup rozbitého televizoru a podobně. Zkrátka takové peníze „pro strýčka Příhodu“, na které je možné rychle sáhnout a bez jakýchkoliv sankcí vybrat. A zároveň tyto peníze nesou úrokový výnos odvislý od základní úrokové sazby vyhlašované ČNB. Zřízení spořicího účtu je velice jednoduché. Pokud máte v bance již běžný účet, jde vše velmi rychle a bez čekání. Prakticky obratem znáte číslo účtu, kam si můžete posílat své peníze. Úročení pak probíhá měsíčně či čtvrtletně a to obvykle z nejnižší částky, která byla v daném období na účtu přítomna.

Pokračovat na článek


Koeficient beta, riziko

Beta (ß), její význam ve financíchNež si povíme, co pod koeficientem beta rozumět, pokusím se jej uvést do souvislostí, proč se jím vůbec tady zabývat. V předchozí kapitole jsme si v krátkosti ukázali, jak lze riziko do určité míry snížit prostřednictvím tvorby portfolia. Proč se o riziko na trhu cenných papírů zajímat v případě podnikatelů,kteří s akciovými trhy nemají pranic společného? Vzpomeňte na sekci věnovanou úvodu do časové hodnoty peněz, kde jsme se snažili nalézt pro naše investice a podnikatelské záměry diskontní míru pro srovnávánía výpočet současné hodnoty peněz. Co si budeme povídat, konkurence nám asi údaje o své výnosnosti neposkytne (možná i protože je sama nesleduje). Můžeme se podívat na úrokové sazby bank, jenže ty, jak jsme naznačili v kapitole náklady obětované příležitosti, průměrné vážené náklady kapitálu WACC v částivěnované právě váženým průměrným nákladům kapitálu, tvoří jen jednu polovinu "příběhu" určení WACC. Už jsme si řekli, že z hlediska podvojného principu účetnictví náš kapitál pro podnikání (zdroje našeho financování aktiv) je dvojího druhu.Prvním jsou vlastní zdroje (to co jsme do podnikání vložili my sami - peníze, nemovitost, stroje, auto...)nebo náš zisk, kterým tyto vlastní zdroje také zvyšujeme. Druhou formou jsou výše zmíněné zdroje cizí, tzn. úvěry, půjčky atd., za které platíme poskytovatelům (našim věřitelům) určitou odměnu (úrok). Náklady těchto cizích zdrojů se dají celkem snadno zjistit ze smluv nebo z aktuální situace na trhu. Potíž ale nastává v případě určení oněch implicitních nákladů vlastních zdrojů financování. V rámci finanční páky jsme si řekli, že věřitelé mají co do hrazení jejich odměny (úroků) přednost. Zjednodušeně řečeno, nejprve musíme zaplatit úroky a teprve to, co po zdanění zbyde, tvoří náš zisk. Takže věřitelé dostanou s mnohem většípravděpodobností to, na co mají podle smluv nárok, ale jestli zbyde i něco pro nás, nebo kolik toho zbyde, to je otázka. Když už jsme v sekci rizika, doufám, že budete souhlasit s tím, že věřitelé z titulu prioritního hrazeníjejich nároků podstupují co do výnosu značně nižší riziko než my, vlastnící firmy. Podnikání je zkrátka rizikové a jak jsme řekli dříve, za toto riziko požadujeme vyšší očekávaný výnos, než jsou úroky! Požadujeme určitou rizikovou prémii co do očekávaných výnosových měr našeho podnikání. Proto i úroky jakožto náklad těchto cizích zdrojů financování budou v důsledku nižšího podstupovaného rizika obecně nižší, než naše implicitní náklady obětované příležitosti, tj. náklady vlastního kapitálu.V kapitole riziková prémie (přirážka) jsme zmínili, co se ve financích pod tímto pojmem skrývá, že jde o rozdíl mezi očekávanou výnosovou mírou daného aktiva (cenného papíru) a relativně bezrizikovým cenným papírem garantovaným státem (státní pokladniční poukázky). A právěprostřednictvím tohoto konceptu ve spojení s koeficientem beta (ß) se odhaduje požadovaná očekávaná míra výnosnosti vlastníků společnosti (u akciových společností tedy akcionářů), kteří chtějí díky vyššímu riziku i vyšší výnos. Beta (ß) - její vymezení a co znamenáKaždý z nás určitě už slyšel o tom, že burza roste, "index PX-50 si připsal" tolik a tolik procentních bodů nebo že burza klesá a tentýž index ztratil. V podstatě tyto indexy jsou určitým zprůměrováním vývoje cen jednotlivých cenných papírů na burze.S trochou představivosti si tedy lze představit určitý indexový titul, tj. akcii, jejíž cena by se pohybovala přesně tak, jak se pohybuje celý finanční trh (burza). Pokud by převýšil na burze optimismus, investoři by houfně nakupovali akcie, pak by i rostla celá burza a ve stejném rozsahu s ní i tento náš cenný papír. Naopak, pokud by na burze převládla prodejní nálada, ceny většiny akcií by klesaly, klesal by i celý trh (burza) a ve stejném rozsahu i tento "průměrný" cenný papír.Beta pak charakterizuje úroveň tržního rizika každé konkrétní akcie na takovém trhu ve vztahu k riziku celého trhu. Pokud bychom tedy uvažovali onen "průměrný" cenný papír, který se chová naprosto přesně jako burza (jeho cena roste i klesá ve stejné proporci s celou burzou), pak by beta v jeho případě byla rovna přesně jedné.Jeho riziko by tedy bylo stejné jako riziko celého trhu, tržní riziko, představené v předchozí kapitole na obr. 3, které je minimální možné v důsledku zahrnutí vlastně všech akcií všech společností na burze, čímž dosáhneme nejmenšího možného dosažitelného rizika formou diverzifikace portfolia.Pokud jde o ostatní cenné papíry, jelikož u nich nebude docházet k proporčně naprosto stejnému vývoji jejich cen (a tak i výnosových měr) s burzou, jejich beta se bude lišit a i jejich riziko bude pro jejich vlastníky odlišné od tržního rizika. Znovu zdůrazněme, že se v tomto případě bavíme o akcionářích, kteří jsou také vlastníky společnosti, zrovna takjako jakýkoliv živnostník nebo majitel společnosti s ručením omezeným.Beta měří volatilitu dané akcie ve vztahu k celému trhu, resp. k oné "průměrné" akcii, která trh kopíruje. Pokud bychom měli srovnat historickou výnosnost celého trhu na ose x a proti tomu historickou výnosnost "průměrné akcie" na ose y, pak by vypadal graf, jak ukazuje obr. 1.Obrázek 1: Regresní analýza realizovaných výnosů "průměrné" akcie a celého trhu Tak jak jsme definovali tuto "průměrnou akcii", její míry výnosu odpovídají mírám výnosu celého trhu. Proto je každý její bod na přímce se sklonem 45° (při stejném měřítku obou os) v grafu, kde na ose x měříme historické výnosové míry celého trhu ana ose y pak historické výnosové míry této "průměrné" akcie. Jak jsme již řekli, z definice je beta celého tržního portfolia i "průměrné" akcie rovno jedné. Když se podíváme důkladně na obr. 1, vidíme, že pro tuto přímku platí, že jakákoliv hodnota na osex se vždy rovná téže hodnotě na ose y. Jinými slovy lze zapsat y=x.Pakliže zapátráte ve vzpomínkách na matematiku, možná si vzpomenete, že y=x lze upravit i jako y=1x+0, kde jednička před x udává sklon přímky. Tento sklon je matematicky poměrem delta y / delta x (jak je znázorněno na obrázku 1). V našem případě "průměrné" akcie je sklon roven jedné a vyjadřuje právě koeficient beta. Další část rovnice "+0" představuje, kdedaná přímka protíná osu y. Jak vidno, přímka prochází průsečík obou os x a y. To znamená, že prochází i osu y v počátku, tj. v nule. Pakliže bychom vzali jakoukoliv jinou akcii na trhu (burze), je nanejvýš pravděpodobné, že její historie výnosů nebude přesně kopírovat vývoj výnosových měr celého trhu. V takovém případě by řada bodů (znázorňující výnosovou míru takové akcie na ose y vzhledem k výnosu celého trhu na ose x) nebyla na přímce obr. 1. Obrázek 2: Regresní analýza realizovaných výnosů akcie a celého trhu Na obrázku 2 jsou vyznačeny výnosové míry dosažené jednou z mnoha akcií celého tržního portfolia (burzy) na ose y vzhledem k výnosovým měrám trhu na ose x. Jde o běžnou situaci, kdy budeme hledat pomocí lineární regrese přímku, která nejlépe vystihne trend. Tomutotématu a jejímu zobrazení v Excelu jsme se věnovali dříve v kapitole riziko ve financích. V tomto případě vidíme, že sklon regresní přímky činí zhruba 1,603 a víme už také, že jde o hodnotu beta. Současně zmiňme, že koeficient determinace R= 0,834 (na obr. 2 v modrém oválu) je druhou mocninou korelace výnosů uvedeného cenného papíru a celého trhu (tržního portfolia). Velikost beta je pak rovněž statisticky dána následující rovnicí 1:Rovnice 1: koeficient beta - rovnice výpočtu Pokud tedy dosadíme z obr. 2 potřebné údaje, tj. odmocninu koeficientu determinace v modré elipse, a hodnoty směrodatných odchylek tržního portfolia (resp. "průměrné" akcie) a akcie A v zelených oválech, dostaneme pro dané hodnoty tutéž velikost beta. Velikost koeficientu betaV praxi řada renomovaných firem měří hodnoty beta různých oborů a odvětví, což nám může pomoci tento koeficient pro naše podnikání odhadnout a spolehlivěji tak stanovit náklady vlastního kapitálu v rámci průměrných vážených nákladů kapitálu (WACC), jak jsme zmiňovali výše. Hodnota koeficientu beta se liší v závislosti na typu odvětví a stupni finanční a provozní páky dané společnosti. Co se týká dalších informací a konkrétního zapojení koeficientu beta do výpočtu WACC, tím se budeme zabývat v sekci "diskontní míra".Na závěr si ještě pro úplnost zopakujeme, že s růstem tohoto koeficientu dochází na obr. 2 k růstu sklonu vyznačené přímky, s poklesem koeficientu beta naopak k poklesu jejího sklonu.Proč tato anabáze s koeficientem beta?Riziko vlastního kapitálu (investic podnikatelů a akcionářů) je vyšší než v případě nákladů externích zdrojů financování (úroky bank, leasingu...). Vlastníci tak vyžadují za dodatečné riziko větší očekávaný výnos.Výši tohoto očekávaného výnosu, tj. implicitních nákladů vlastního kapitálu pomáhá určit právě beta a to z trhů, odkud existují reálná data. Tato data pro výpočet nákladů vlastního kapitálu lze nejlépe získat z akciových trhů, na nichž obchodují právě vlastníci společností (akcionáři).To, jakým způsobem budeme odhadovat konkrétní hodnotu implicitních nákladů vlastního kapitálu naší firmy při výpočtu diskontní míry (WACC) prostřednictvím ß v kombinaci s tržní rizikovou prémií, si ukážeme v sekci věnované diskontní míře.Diskontní míra (WACC) pak bude klíčovým faktorem při posuzování výhodnosti našich jednotlivých investičních záměrů, tj. k přepočtu očekávaných budoucích peněžních toků k jednotné (dnešní) časové bázi. Shrnutí koeficientu betaTržní portfolio, tj. veškeré cenné papíry na trhu, eliminuje část celkového rizika, tzv. diverzifikovatelného rizika. Přesto ani takto veliké portfolio akcií nedokáže eliminovat celkové riziko zcela. I po sebelepší diverzifikaci portfolia investoři nesou tzv. tržní riziko. Tržní riziko je výsledkem působení rizika spojeného s vývojem výnosových měr všech cenných papírů na trhu. Pochopiteln