Výsledky vyhledávání pro dotaz našeho

Výsledky vyhledávání v sekci: Finance

Koeficient beta, riziko

Beta (ß), její význam ve financíchNež si povíme, co pod koeficientem beta rozumět, pokusím se jej uvést do souvislostí, proč se jím vůbec tady zabývat. V předchozí kapitole jsme si v krátkosti ukázali, jak lze riziko do určité míry snížit prostřednictvím tvorby portfolia. Proč se o riziko na trhu cenných papírů zajímat v případě podnikatelů,kteří s akciovými trhy nemají pranic společného? Vzpomeňte na sekci věnovanou úvodu do časové hodnoty peněz, kde jsme se snažili nalézt pro naše investice a podnikatelské záměry diskontní míru pro srovnávánía výpočet současné hodnoty peněz. Co si budeme povídat, konkurence nám asi údaje o své výnosnosti neposkytne (možná i protože je sama nesleduje). Můžeme se podívat na úrokové sazby bank, jenže ty, jak jsme naznačili v kapitole náklady obětované příležitosti, průměrné vážené náklady kapitálu WACC v částivěnované právě váženým průměrným nákladům kapitálu, tvoří jen jednu polovinu "příběhu" určení WACC. Už jsme si řekli, že z hlediska podvojného principu účetnictví náš kapitál pro podnikání (zdroje našeho financování aktiv) je dvojího druhu.Prvním jsou vlastní zdroje (to co jsme do podnikání vložili my sami - peníze, nemovitost, stroje, auto...)nebo náš zisk, kterým tyto vlastní zdroje také zvyšujeme. Druhou formou jsou výše zmíněné zdroje cizí, tzn. úvěry, půjčky atd., za které platíme poskytovatelům (našim věřitelům) určitou odměnu (úrok). Náklady těchto cizích zdrojů se dají celkem snadno zjistit ze smluv nebo z aktuální situace na trhu. Potíž ale nastává v případě určení oněch implicitních nákladů vlastních zdrojů financování. V rámci finanční páky jsme si řekli, že věřitelé mají co do hrazení jejich odměny (úroků) přednost. Zjednodušeně řečeno, nejprve musíme zaplatit úroky a teprve to, co po zdanění zbyde, tvoří náš zisk. Takže věřitelé dostanou s mnohem většípravděpodobností to, na co mají podle smluv nárok, ale jestli zbyde i něco pro nás, nebo kolik toho zbyde, to je otázka. Když už jsme v sekci rizika, doufám, že budete souhlasit s tím, že věřitelé z titulu prioritního hrazeníjejich nároků podstupují co do výnosu značně nižší riziko než my, vlastnící firmy. Podnikání je zkrátka rizikové a jak jsme řekli dříve, za toto riziko požadujeme vyšší očekávaný výnos, než jsou úroky! Požadujeme určitou rizikovou prémii co do očekávaných výnosových měr našeho podnikání. Proto i úroky jakožto náklad těchto cizích zdrojů financování budou v důsledku nižšího podstupovaného rizika obecně nižší, než naše implicitní náklady obětované příležitosti, tj. náklady vlastního kapitálu.V kapitole riziková prémie (přirážka) jsme zmínili, co se ve financích pod tímto pojmem skrývá, že jde o rozdíl mezi očekávanou výnosovou mírou daného aktiva (cenného papíru) a relativně bezrizikovým cenným papírem garantovaným státem (státní pokladniční poukázky). A právěprostřednictvím tohoto konceptu ve spojení s koeficientem beta (ß) se odhaduje požadovaná očekávaná míra výnosnosti vlastníků společnosti (u akciových společností tedy akcionářů), kteří chtějí díky vyššímu riziku i vyšší výnos. Beta (ß) - její vymezení a co znamenáKaždý z nás určitě už slyšel o tom, že burza roste, "index PX-50 si připsal" tolik a tolik procentních bodů nebo že burza klesá a tentýž index ztratil. V podstatě tyto indexy jsou určitým zprůměrováním vývoje cen jednotlivých cenných papírů na burze.S trochou představivosti si tedy lze představit určitý indexový titul, tj. akcii, jejíž cena by se pohybovala přesně tak, jak se pohybuje celý finanční trh (burza). Pokud by převýšil na burze optimismus, investoři by houfně nakupovali akcie, pak by i rostla celá burza a ve stejném rozsahu s ní i tento náš cenný papír. Naopak, pokud by na burze převládla prodejní nálada, ceny většiny akcií by klesaly, klesal by i celý trh (burza) a ve stejném rozsahu i tento "průměrný" cenný papír.Beta pak charakterizuje úroveň tržního rizika každé konkrétní akcie na takovém trhu ve vztahu k riziku celého trhu. Pokud bychom tedy uvažovali onen "průměrný" cenný papír, který se chová naprosto přesně jako burza (jeho cena roste i klesá ve stejné proporci s celou burzou), pak by beta v jeho případě byla rovna přesně jedné.Jeho riziko by tedy bylo stejné jako riziko celého trhu, tržní riziko, představené v předchozí kapitole na obr. 3, které je minimální možné v důsledku zahrnutí vlastně všech akcií všech společností na burze, čímž dosáhneme nejmenšího možného dosažitelného rizika formou diverzifikace portfolia.Pokud jde o ostatní cenné papíry, jelikož u nich nebude docházet k proporčně naprosto stejnému vývoji jejich cen (a tak i výnosových měr) s burzou, jejich beta se bude lišit a i jejich riziko bude pro jejich vlastníky odlišné od tržního rizika. Znovu zdůrazněme, že se v tomto případě bavíme o akcionářích, kteří jsou také vlastníky společnosti, zrovna takjako jakýkoliv živnostník nebo majitel společnosti s ručením omezeným.Beta měří volatilitu dané akcie ve vztahu k celému trhu, resp. k oné "průměrné" akcii, která trh kopíruje. Pokud bychom měli srovnat historickou výnosnost celého trhu na ose x a proti tomu historickou výnosnost "průměrné akcie" na ose y, pak by vypadal graf, jak ukazuje obr. 1.Obrázek 1: Regresní analýza realizovaných výnosů "průměrné" akcie a celého trhu Tak jak jsme definovali tuto "průměrnou akcii", její míry výnosu odpovídají mírám výnosu celého trhu. Proto je každý její bod na přímce se sklonem 45° (při stejném měřítku obou os) v grafu, kde na ose x měříme historické výnosové míry celého trhu ana ose y pak historické výnosové míry této "průměrné" akcie. Jak jsme již řekli, z definice je beta celého tržního portfolia i "průměrné" akcie rovno jedné. Když se podíváme důkladně na obr. 1, vidíme, že pro tuto přímku platí, že jakákoliv hodnota na osex se vždy rovná téže hodnotě na ose y. Jinými slovy lze zapsat y=x.Pakliže zapátráte ve vzpomínkách na matematiku, možná si vzpomenete, že y=x lze upravit i jako y=1x+0, kde jednička před x udává sklon přímky. Tento sklon je matematicky poměrem delta y / delta x (jak je znázorněno na obrázku 1). V našem případě "průměrné" akcie je sklon roven jedné a vyjadřuje právě koeficient beta. Další část rovnice "+0" představuje, kdedaná přímka protíná osu y. Jak vidno, přímka prochází průsečík obou os x a y. To znamená, že prochází i osu y v počátku, tj. v nule. Pakliže bychom vzali jakoukoliv jinou akcii na trhu (burze), je nanejvýš pravděpodobné, že její historie výnosů nebude přesně kopírovat vývoj výnosových měr celého trhu. V takovém případě by řada bodů (znázorňující výnosovou míru takové akcie na ose y vzhledem k výnosu celého trhu na ose x) nebyla na přímce obr. 1. Obrázek 2: Regresní analýza realizovaných výnosů akcie a celého trhu Na obrázku 2 jsou vyznačeny výnosové míry dosažené jednou z mnoha akcií celého tržního portfolia (burzy) na ose y vzhledem k výnosovým měrám trhu na ose x. Jde o běžnou situaci, kdy budeme hledat pomocí lineární regrese přímku, která nejlépe vystihne trend. Tomutotématu a jejímu zobrazení v Excelu jsme se věnovali dříve v kapitole riziko ve financích. V tomto případě vidíme, že sklon regresní přímky činí zhruba 1,603 a víme už také, že jde o hodnotu beta. Současně zmiňme, že koeficient determinace R= 0,834 (na obr. 2 v modrém oválu) je druhou mocninou korelace výnosů uvedeného cenného papíru a celého trhu (tržního portfolia). Velikost beta je pak rovněž statisticky dána následující rovnicí 1:Rovnice 1: koeficient beta - rovnice výpočtu Pokud tedy dosadíme z obr. 2 potřebné údaje, tj. odmocninu koeficientu determinace v modré elipse, a hodnoty směrodatných odchylek tržního portfolia (resp. "průměrné" akcie) a akcie A v zelených oválech, dostaneme pro dané hodnoty tutéž velikost beta. Velikost koeficientu betaV praxi řada renomovaných firem měří hodnoty beta různých oborů a odvětví, což nám může pomoci tento koeficient pro naše podnikání odhadnout a spolehlivěji tak stanovit náklady vlastního kapitálu v rámci průměrných vážených nákladů kapitálu (WACC), jak jsme zmiňovali výše. Hodnota koeficientu beta se liší v závislosti na typu odvětví a stupni finanční a provozní páky dané společnosti. Co se týká dalších informací a konkrétního zapojení koeficientu beta do výpočtu WACC, tím se budeme zabývat v sekci "diskontní míra".Na závěr si ještě pro úplnost zopakujeme, že s růstem tohoto koeficientu dochází na obr. 2 k růstu sklonu vyznačené přímky, s poklesem koeficientu beta naopak k poklesu jejího sklonu.Proč tato anabáze s koeficientem beta?Riziko vlastního kapitálu (investic podnikatelů a akcionářů) je vyšší než v případě nákladů externích zdrojů financování (úroky bank, leasingu...). Vlastníci tak vyžadují za dodatečné riziko větší očekávaný výnos.Výši tohoto očekávaného výnosu, tj. implicitních nákladů vlastního kapitálu pomáhá určit právě beta a to z trhů, odkud existují reálná data. Tato data pro výpočet nákladů vlastního kapitálu lze nejlépe získat z akciových trhů, na nichž obchodují právě vlastníci společností (akcionáři).To, jakým způsobem budeme odhadovat konkrétní hodnotu implicitních nákladů vlastního kapitálu naší firmy při výpočtu diskontní míry (WACC) prostřednictvím ß v kombinaci s tržní rizikovou prémií, si ukážeme v sekci věnované diskontní míře.Diskontní míra (WACC) pak bude klíčovým faktorem při posuzování výhodnosti našich jednotlivých investičních záměrů, tj. k přepočtu očekávaných budoucích peněžních toků k jednotné (dnešní) časové bázi. Shrnutí koeficientu betaTržní portfolio, tj. veškeré cenné papíry na trhu, eliminuje část celkového rizika, tzv. diverzifikovatelného rizika. Přesto ani takto veliké portfolio akcií nedokáže eliminovat celkové riziko zcela. I po sebelepší diverzifikaci portfolia investoři nesou tzv. tržní riziko. Tržní riziko je výsledkem působení rizika spojeného s vývojem výnosových měr všech cenných papírů na trhu. Pochopitelně jsou akcie, jejichž riziko je vyšší než celkové "průměrné" tržní riziko a naopak musí být akcie, s nižším rizikem.Laicky řečeno, pokud výnosové míry dané akcie "vyskakují" v průběhu let více než míry výnosu trhu jako celku, beta takové akcie (volatilita jejího vývoje ve vztahu k tržnímu portfoliu) bude vyšší. Totéž bude platit v případě poklesů míry výnosu takové akcie oproti tržnímu portfoliu. U akcie s koeficientem beta vyšším než jedna budou i propady její výnosové míry převážně větší než propady tržního portfolia ("průměrné" akcie). Oproti tomu akcie, jejichž míra výnosu roste (a klesá) méně než trh jako celek, jejich beta budou menší než jedna.Agregujeme-li všechny tyto akcie dohromady, získáváme tržní portfolio s betou definovanou na úrovni jedné. Výnosové míry akcií, jejichž beta je vyšší než jedna, budou v průběhu času kolísat více než trh jako celek a jejich riziko (měřené směrodatnými odchylkami) tedy bude vyšší než tržní. Naopak akcie, jejichž výnosové míry kolísají v průběhu času méně než trh jako celek, jejichriziko bude nižší a beta menší než jedna. Vlastníci pak na základě výše rizika spojeného s jejich chováním oproti trhu budou požadovat vyšší či nižší výnos.

Pokračovat na článek


Reálná diskontní míra, nominální diskontní míra, reálná úroková míra, nominální úroková míra, míra inflace

Reálná a nominální diskontní míra Nominální míra výnosuV kapitole náklady peněz (kapitálu) jsme uvedli problematiku inflace a její vliv na míru výnosu. Shrneme-li, inflace znehodnocuje budoucí výnos a investořiv rámci svého požadovaného budoucího výnosu její vliv do svých očekávání promítají. Jejich očekávaná míra výnosu tak obsahuje složku nazvanou očekávaná míra inflace. Taková výnosová míra se nazývá nominální výnosová míra, resp. nominální diskontní sazba, reprezentující, jak už víme, náklady obětované příležitosti alternativní investice.Reálná výnosová míraReálnou výnosovou mírou pak rozumíme tu část výnosové míry, bez této prémie (přirážky) očekávané inflace. Pokud by inflace neexistovala, resp. byla by dlouhodobě nulová, investoři by neměli důvod očekávat do budoucna nárůst cen a očekávaná inflace by bylarovna nule. V takové situaci by nebyl rozdíl mezi reálnou a nominální mírou.Stejnou optikou můžeme nahlížet na očekávané budoucí peněžní částky v budoucnu. Buď uvažujeme o budoucích částkách v jejich nominální výši, tj. včetně inflace nebo v reálné výši s vyloučením inflace. Možná jste slyšeli o nominálním a reálném hrubém domácím produktu (HDP)nebo mzdách. Pokud roste nominální HDP, je to sice hezké, nicméně jeho růst je popoháněn i složkou inflace, což není z hlediska reálného výkonu země podstatné. Může se dokonce stát, že HDP sice roste, ale jeho růst je způsoben právě jen inflací, jejíž velké hodnoty nejsou pro ekonomikuprospěšné. Teprve pokud vyloučíme vliv inflace, lze posoudit, jestli naše země skutečně "reálně" roste. Pak se jedná o růst reálného HDP.Příklad 1Pokud požadujeme za rok z investované tisícikoruny celkový úrok 5% (očekáváme, že inflace bude jen 2%), jaký očekáváme náš reálný výnos? Pokud v průběhu roku ale inflace vystřelí na 7%, jaký bude za rok náš skutečně dosažený (reálný) výnos?Ze zadání plyne, že celkem dostaneme za rok 1000*1,05= 1050 Kč. Z toho ale tvoří 2% inflace, která nás z celkového výnosu "okrádá". Budoucí hodnota peněz bude zkrátka podle naší domněnky o 2% nižší. Vzpomeňme si na časovou hodnotu peněz a její výpočet. Z hlediska dnešní "reálné" hodnoty tedy bude náš budoucí "čistý" (reálný) příjem pouze 1050 Kč / (1 + 2%) = 1029,4 Kč.Matematicky lze tento propočet vyjádřit v souladu s rovnicí 1. Očekávaná reálná výnosová míra tak činí cca. 2,94%, tj. 1029,4 Kč/1000 Kč.Rovnice 1: Reálná a nominální výnosová míra Pokud se podíváme na skutečně dosažený výnos ke konci příštího roku, v důsledku vysoké skutečné inflace je naše požadovaná výnosová míra nižší a my reálně tratíme. 1000(1,05)/(1,07)= 981,3 Kč. Míra výnosu by tak byla -1,87%.Z hlediska našeho budoucího posuzování investic na těchto stránkách, je velmi důležité mít neustále na paměti, s jakými budoucími očekávanými částkami pracujeme. Pokud půjde o částky,které předpokládáme na úrovni dnešních cen a do jejich výše tak nepromítneme očekávanou inflaci, pak musíme pro diskontování použít reálnou diskontní sazbu. Pak bychom kalkulovali s reálnou bezrizikovou výnosovou mírou (její výše se uvádí v podmínkách USA mezi 2% a 4%) a tržní prémií za riziko také v nižších hodnotách snížených oproti nominálnímu vyjádření o očekávanou inflaci. V praxi se ale operuje téměř výlučně s nominálními hodnotami. Banky v rámci svých úrokových sazeb již očekávanou míru inflace zahrnují a rovněž požadované míry výnosů vlastního kapitálu bývají prezentovány v nominálních hodnotách, tj. včetně očekávané míry inflace. Navíc ve prospěch kalkulací v nominálních hodnotách hovoří i fakt, že pokud budeme kalkulovat v budoucnosti v business cases s různými cenami na vstupech (náklady) jejich míra inflace se může lišit od očekávaného růstu našich cen na výstupu. I tato skutečnost favorizuje analýzy v nominálním vyjádření.

Pokračovat na článek


Riziko a výnos, riziková prémie, riziková přirážka, prémie za riziko

Riziková prémie (přirážka)V předchozí kapitole jsme se zabývali vztahem mezi mírou rizika a očekávanou výnosovou mírou. V této kapitole se vám pokusím objasnit jejich vzájemnou závislost detailněji. Pomůže nám to později v sekci věnovanédiskontní míře, což, jak už víme, je implicitní výnosová míra nejlepší srovnatelné alternativy (náklad obětované příležitosti). Vazba mezi rizikovou prémií (přirážkou) a diskontní mírou tak bude zřetelnější. V sekci časová hodnota peněz jsme si v kapitole výnosová míra a její vztah k časové hodnotě peněz uvedli rovnici pro výpočet výnosové míry. V jazyce českém, výnosová míra je určena výší výnosu (zisku) a "cenou" takové investice, tj. výší našeho vkladu. Může jít o nákup zařízení, které nám umožňuje výnosy určité výše dosahovat a může jít i o investici do cenných papírůvětších společností. I v tomto případě platí zmíněná rovnice, kde ve jmenovateli bude cena cenného papíru, za kterou jsme jej pořídili. Výnosem pak může být dividenda a nárůst ceny cenného papíru v průběhu času.Co je podstatné si uvědomit, je nepřímá závislost mezi výší míry výnosu a cenou takové investice. Pokud vyděláme stejný výnos z prodeje pizzy s levnější i dražší pecí, každý by intuitivně investoval do levnější pece, neboť ta zajistívyšší míru výnosu. Stejně tak by to platilo i v případě cenného papíru. Platí tedy, že čím vyšší je očekávaná míra výnosu, tím nižší (za jinak stejných podmínek!) bude jeho cena a opačně. Nyní k slibovanému vlivu rizika. Uvažujme následující případ. Řekněme, že máme možnost investovat do dvou podobných společností, jejichž očekávaná míra výnosu je na základě historických výsledků stejná. V čem se ale liší, je úroveň rizika.První společnost A dosahovala co do historických výsledků stabilnějších hodnot bez výrazných excesů. Naproti tomu společnost B, tu dosáhla enormního zisku, jindy zase výrazné ztráty. Současně jsme si v úvodních kapitolách sekce časové hodnoty peněz řekli, že drtivá většina z nás má averzi k riziku, někdo větší, jiný menší. Jak se tyto informace promítnou do pravděpodobného vývoje cenných papírů obou firem na trhu? A jaký to bude mít dopad na rizikovou prémii (přirážku)? Pokud by byla cena oboucenných papírů stejná, tak při stejné očekávané míře výnosu by každý z nás, kdo nemáme rádi riziko, raději kupoval cenný papír společnosti s nižším rizikem (menší směrodatnou odchylkou a rozptylem historických zisků od určité střední hodnoty, jak jsme ukázali v předchozí kapitole).To by vedlo k růstu poptávky a tedy i ceny cenného papíru méně rizikové společnosti. S rostoucí cenou by tak začala klesat míra výnosu. Opačně u rizikovější investice do cenného papíru společnosti B by docházelo k poklesu jeho ceny a růstu výnosové míry. To jaká by byla nakonec onafinální "rovnovážná" cena i výnosová míra obou papírů by záleželo mimo jiné i na stupni averze k riziku kupujících a prodávajících. Nicméně riziková prémie rizikovější investice do společnosti B by začala být pro řadu investorů s nižší averzí k riziku natolik zajímavá, že by začali poptávat právě tento cenný papír.Přestal by existovat převis poptávky po "bezpečnějším" cenném papíru společnosti A a trh by se dostal při dané úrovni cen a výnosových měr obou cenných papírů do rovnováhy.Riziková prémie (přirážka)Výsledkem tohoto procesu pak je existence rizikové prémie (přirážky) na trhu. Jde o rozdíl mezi vyšší očekávanou výnosovou mírou rizikovější investice (cenné papíry společnosti B) a relativně "bezrizikové" investice, za kterou finančníci považují zpravidla státní pokladniční poukázky nebo státní dluhopisy s minimální výší rizika. Takto chápaná riziková prémie nad tímto typem "bezrizikové" investice bude u různých cenných papírů s různou rizikovostí pochopitelně různá.V kapitole Riziko a jeho vztah k časové hodnotě peněz jsme se zabývali vlivem rizika na nižší současnou hodnotu budoucích peněz. Lze s touto kapitolou nalézt analogii? Kdyby analogie nebo určitá vazba neexistovala, určitě bych se neptal, říkáte. Opět máte pravdu. Ona tisícikoruna figurující v úvodních kapitolách je vlastně analogií dnešní ceny investice (zde cenného papíru obou společností). Naše tvrzení,že hodnota tisícikoruny v budoucnu má za existence rizika pro nás k dnešnímu dni nižší hodnotu, plně odpovídá situaci investice do cenného papíru společnosti B. Rizikově averzní trh "poslal" jeho současnou prodejní cenu směrem dolu pod cenu méně rizikového cennéhopapíru společnosti A. Jeho současná hodnota při promítnutí vyššího rizika je tak skutečně nižší než v případě méně rizikového cenného papíru společnosti A. Současně platí i další náš závěr z jmenované kapitoly a to ten, že investoři, investující do rizikovějšíchinvestic, musí být bonifikováni vyšším očekávaným výnosem (očekávaná míra výnosu cenného papíru společnosti B převyšuje výnosovou míru cenného papíru společnosti A). A v neposlední řadě rizikovější investice budou diskontovány vyšší diskontní sazbou zahrnující právě vyšší rizikovou prémii, neboť alternativní druhá nejlepší varianta musí být a bude zhruba stejně riziková. K rizikové prémii se ještě vrátíme v rámci sekce věnované diskontní míře. Ukážeme si tam její roli při určování nákladů vlastního kapitálu. Pokud se vám zdály předchozí kapitoly o riziku hodně nezáživné, příliš akademické a nudné, uznávám, asi máte pravdu. Na druhou stranu tyto informace jsem sdělit potřeboval, abych vyplnil některá volná místa a mozaika mohla být postupně sestavována. Ve zbylých kapitolách sekce věnované riziku se budeme věnovat snad jižpraktičtějším záležitostem pro vaše finanční rozhodování, konkrétně pojmy finanční a provozní páka.

Pokračovat na článek


Finanční plán, finanční plánování, business plán, finanční modelování, výplatní poměr, payout ratio, markup

Obrázek 1: Jak povolit iterace v Excelu Pozor! Pro správné fungování výše uvedeného excelovského souboru je nutné mít povoleny iterace! Ty se povolují v Office 2007 kliknutím v levém horním rohu na kolečko se znakem sady Office (malé 4 barevné čtverečky). V nabídce, která se objeví, klikneme na spodní liště na tlačítko možnosti aplikace Excel.Dialogové okno s možnostmi Excelu, které se objeví (vizte obrázek vlevo), obsahuje v levé části sloupek s dalšími nabídkami, ze kterých vybereme nabídku vzorce (na obrázku modrá elipsa) a zaškrtneme povolit iterativní přepočet (červená elipsa). Obrázek 2: Drivery a výsledovka finančního plánu Drivery a zdůvodnění jejich výše (logika, která stojí za nimi)Tempo růstu nákladů (tj. variabilních nákladů přímo souvisejících s prodejem zboží) na obrázku 2 jakožto první z řídících proměnných (driverů) jsme odvodili na základě analýzy dosavadního cca. 2,5% tempa jejich růstu.Na základě odhadů Ministerstva financí a ČNB jsme zjistili, že tempo růstu nominálního HDP se odhaduje v rozsahu 4-6% pro následující roky. Nyní věnujte pozornost na obr. 2 současně i nákladovému řádku reklama, mzdy, atp** ve výsledovce. V aktuálním roce činily náklady na reklamu 10 mil. Kč, ostatní fixní náklady 30 mil. Kč, tj. celkem 40 mil. Kč.V následujícím roce (rok 1) chceme zvýšit podíl výdajů na reklamu z 10 mil. Kč na přibližně 70 mil. Kč (spolu s nezměněnými 30 mil. Kč na mzdy atp. tedy celkem ve výsledovce uvedených 100 mil. Kč).Pokud jde o driver tempa růstu variabilních nákladů přímo závislých na spotřebě (1. řádek tabulky), konzervativně předpokládáme pouze minimální zvýšení tohoto ukazatele (tj. tempo růstu nákladů) na 3%. Jde o nárůst nominální, tj. jak z hlediska množství tak průměrné pořizovací ceny. K problematice nominální vs. reálné veličiny vizte kapitolu reálná a nominální míra v sekci základy financí. Vycházíme tak z určitého zpoždění mezi těmito variabilními náklady a spuštěním celé kampaně na trhu včetně určitého zpoždění při reakci zákazníků.Proto teprve s ročním zpožděním (tj. až v roce 2) dojde na ř. 1 k nárůstu variabilních nákladů na spotřebu zboží a to na 8%. Jelikož se jedná o náklady spojené se spotřebou zboží, tržby budou druhou stranou téže mince. Je to právě růst tržeb, který stimuluje růst těchto variabilních nákladů. Shrneme-li, vyšší tržby a s nimi spojené vyšší náklady na spotřebu nastanou s ročním zpožděním po spuštění celé reklamní kampaně v roce 1, kterou chceme novým úvěrem financovat. Současně si všimněte ve výsledovce na obr. 2, že pro tento 2. rok je výše nákladů v položce reklama, mzdy, atp** 50 mil., tj. výrazně nižší než v roce 1 se 100 mil. Kč. To je důsledkem ukončení reklamní kampaně ke konci roku 1. V roce 2 již tato kampaň dále neprobíhá, ačkoliv jsou zachovány vyšší výdaje na reklamu ve srovnání s aktuálním rokem (50 mil. Kč vs. 40 mil. Kč).V roce 3 proto opět s určitým zpožděním klesá driver výše nákladů na spotřebu zboží z 8% na 5%. To je opět zpožděný důsledek poklesu výdajů na reklamu v roce 2 oproti roku 1, kdy byla masívní reklamní kampaň. V dalších letech spolu s rostoucími fixními náklady (reklama, mzdy, atp**) o 2 mil. ročně se ustálí tento driver na ř. 1 na cca. 6%. Jeho výše vychází z odhadů růstu nominálního HDP Ministerstvem financí a ČNB (vizte výše).Doba obratu pohledávek je v současné chvíli 47,4 dní, což je podstatně více než silnější konkurenti. Existuje tedy prostor snížit vázanost našich zdrojů financování ve prospěch financování našich odběratelů, aniž bychom zhoršili své konkurenční postavení. Navíc, pokud bude reklamní kampaň účinná, vzroste náš podíl na trhu,vzroste i naše vyjednávací síla s odběrateli. Na základě naší analýzy jsme dospěli k názoru, že je proveditelné bez výraznějších negativních dopadů na naše odběratele ve světle obvyklých lhůt splatnosti na trhu snížit dobu obratu pohledávek na 40 dní. Pozor, jde o naprosto smyšlenou hodnotu, která nemusí mít s realitou na jakémkoliv trhu nic společného! :-)Doba obratu zásob je rovněž ve srovnání s trhem výrazně nadprůměrná. V důsledku vyšších plánovaných fyzických prodejů (díky reklamní kampani) bude ještě snazší současnou úroveň doby obratu zásob snížit bez rizika jejich nedostatečné výše. Analýzou historického vývoje výkyvů prodejů usuzujeme na to, že je realizovatelné a žádoucí jejich výši vzhledem k prodejům postupně snížit k dosažení doby obratu 85 dní k roku 7. A znovu tu jde o naprosto smyšlenou hodnotu, která nemusí mít s realitou na jakémkoliv trhu nic společného! :-)Doba obratu závazků v důsledku očekávaného nárůstu podílu na trhu stimulovaného mohutnou reklamní kampaní v roce 1 očekáváme zvýšení vyjednávací síly i směrem k dodavatelům. Tato skutečnost se promítne do prodloužení průměrné lhůty splatnosti a mírného nárůstu doby obratu závazků z obchodního styku ze současných 7,2 na 10 dní (i zde se jedná o smyšlenou hodnotu bez vazby k realitě k nějakému oboru). Tato skutečnost postupně s růstem doby obratu závazků uvolnínaší kapitálové náročnosti pro financování pořizovaného zboží a služeb. Jak již víme z kapitoly dnešní výdaj, budoucí příjmy, růst závazků, který snižuje pracovní kapitál, má pozitivní vliv na cash flow a tedy i uvolnění kapitálové náročnosti z hlediska financování.Okamžitá likvidita je driver, který určuje poměr požadované výše položky peníze v bilanci vůči krátkodobým závazkům. Předpokládejme opět, že její aktuální výše je kriticky nízká vzhledem k průměru v odvětví, a proto plánujeme její růst na úroveň obvyklou, kterou jsme s vypětím všech sil a ztrátou spousty času nakonec z řídkých zdrojů, které jsme nalezli, přibližně získali. K tomuto driveru se vrátíme později v kapitole věnované bilanci a to konkrétně při diskuzi nad položkou peníze.Úrokové míry (krátkodobých a dlouhodobých úvěrů) do budoucna jsme konzultovali s našimi bankéři. Ti naznačili, jakou inkrementální úrokovou míru můžeme v případě schválení našeho dlouhodobého úvěru na nově poskytnutou částku očekávat. Oproti stávajícímu úvěru, jehož úroková sazba činí 9,5%, bankéři stanovili novou úrokovou míru při dané výši úvěru pro reklamní kampaň z důvodu vyššího rizikapro banku na 15%. Ačkoliv, jak uvidíme, plánujeme postupně její splácení a snižování zadlužení, marginální úrokovou sazbu všech následných úvěrů konzervativně držíme na této úrovni 15%.Její výše společně s výší dlouhodobých úvěrů v bilanci, které zajišťují zdroje financování, budou samozřejmě ovlivňovat velikost úrokových nákladů ve výsledovce. Detailně se této problematice plánování potřebné výše úvěrů a z toho plynoucích úrokových nákladů budeme věnovat později při diskuzi nad tvorbou výsledovky a rozvahy.Pokud jde o krátkodobý (např. kontokorentní) úvěr i zde konzervativně kalkulujeme s růstem jeho úroku z hlediska našeho plánovaného rostoucího zadlužení a vyšší požadované rizikové prémii bankou. I s odhadem jeho výše by nám měli pomoci bankéři. Finanční model vychází u kontokorentního úvěru z předpokladu maximálního využívání, tj. jeho neustálého čerpání do limitu. I k této problematice se vrátíme v rámci výsledovky a rozvahy.Korporátní daňová sazba stanovená zákonem o daních z příjmů je ponechána nezměněna na úrovni 19%.Payout ratio (výplatní poměr) představuje plánované procento zisku, které z firmy plánujeme vybírat pro naše osobní potřeby. Jinými slovy, 60% zisku ponecháme ve firmě k další reinvestici a 40% zisku si ve formě peněz převedeme každoročně na náš soukromý účet. Čím bude výplatní poměr vyšší, tím vyšší úvěrování od bank budeme potřebovat, protože vybrané peníze budeme muset nahradit pomocí o to vyšších úvěrů. Vyšší výplatní poměr (payout ratio) na druhou stranu vytváří určitý polštář pro případ neočekávaných negativních událostí, kdy můžeme případné ztráty "financovat" z této potenciální plánované "rezervy",aniž bychom museli žádat o vyšší než plánované úvěry. Za takové nepříznivé situace bychom tedy oproti plánu nic nevybrali (nebo vybrali méně) a nemuseli bychom tak v budoucnu žádat banku o vyšší úvěry oproti našemu plánu.Markup (zisková přirážka nad náklady) je posledním použitým driverem pro tuto naši modelovou ukázku tvorby finančního plánu. Jeho výpočet jako poměr mezi výší tržeb a variabilních nákladů na prodej zboží po odečtení jedné je vidět z obrázku 2. Role této řídící proměnné bude v určování výše tržeb a to v závislosti na vývoji variabilních nákladů na prodané zboží, které ovlivňuje právě driver v prvním řádku.Čím tedy bude jeho hodnota vyšší, tím větší marži (resp. přirážku nad náklady) budeme uplatňovat a tím vyšší plánujeme tržby. Jeho očekávaný růst je způsoben právě reklamní kampaní, která umožní prodávat s vyšší přirážkou nad náklady. I zde si všimněte, že s ročním zpožděním po kampani, kdy je markup nejvyšší, následně dochází k jeho mírnému poklesu, jako důsledek postupného pominutí efektu kampaně.Jaké jsou kvantifikovatelné důvody, které nás vedou k předpokladu možnosti zvýšení markupu, bez negativního vlivu na pokles prodejů? Víme, že náš dosavadní tržní podíl co do velikosti tržeb činí 15% a co do objemu prodejů cca. 20%. Jelikož prodáváme produkty obdobné kvality a parametrů jako konkurence,existuje prostor pro zvýšení podílu na tržbách rovněž na 20% (ze současných 15%). Z této analýzy plyne, že konkurence má v průměru o 41,7% vyšší jednotkovou prodejní cenu než my. Rovnice 1 ukazuje matematické odvození. Rovnice 1: Potenciál pro růst ceny (markup) V rovnici 1 řádky 1) a 2) ukazují rovnice tržeb naší firmy a konkurence. Jelikož platí, že z hlediska tržního podílu dosahujeme na objemu prodaného zboží Q 20%, potom konkurence prodává 80% (modré yQ). Tuto skutečnost postihuje řádek 3). Logickým vyústěním je pak na řádku 7) hodnota 4, neboť tržní podíl konkurence je čtyřnásobný (80% vs. 20%).Analogicky řádek 8) ukazuje totéž, nicméně pro celkové tržby PQ. Náš tržní podíl činí 15% a zakomponováním výsledku z řádku 7) dojdeme k závěru, že konkurenční cena představuje 1,4167 násobek naší ceny, pokud je konkurenční podíl na tržbách 85%. Z tohoto pohledu existuje reálná šance (za výše uvedených skutečností o podobných nákladech na prodané zboží, jeho kvalitě a podobnosti s konkurencí) naší průměrnou cenu o toto procento zvýšit (tj. cca. 42%).Aktuální markup v uplynulém roce činil 35% (300 000 tis. Kč/221 600), vizte obr. 2 v prvních dvou řádcích výsledovky. V roce 1 zahájíme navíc reklamní akci, která tomuto růstu ceny má výrazně napomoci. Přesto jsme konzervativní a velikost tohoto driveru ponecháme pro rok 1 na aktuální úrovni (zmiňovaný efekt zpoždění). Teprve v roce 2 docházík růstu markupu z 35% na 45% a posléze dosahuje maxima 50% v roce 3. V dalším horizontu pak postupně klesá zpět k 46%. A právě nárůst na 50% v roce 3 z dnešních 35% činí 42,86%, což zhruba odpovídá v rovnici 1 současné vypočtené odchylce naší nižší průměrné ceny oproti konkurenci (41,67%). Pokud vezmeme v úvahu navíc rozsáhlou reklamní kampaň, nedochází podle nás v tomto směru k nikterak přehnaným očekáváním,spíše ke konzervativnímu odhadu. Současně odhadujeme cenovou elasticitu poptávky značně nízkou, neboť se vesměs jedná o prodej nezbytného zboží každodenní potřeby obtížně vyloučitelného ze spotřeby. Navýšením ceny P tak hrozí relativně nízké riziko poklesu prodejů Q s negativním dopadem na celkové tržby PQ. ShrnutíProsím každého čtenáře, aby si následující větu nejen přečetl, ale hlavně uvědomil. Otázka nastavení a odůvodnění předpokladů (řídících proměnných, resp. driverů), ze kterých každý finanční plán vychází, je klíčová! Není tak složité po určité době a praxi sestavit finanční plán, který je bez nedostatků z hlediska účetních vazeb mezi finančními výkazy. Ba co víc, je pak velice snadné nastavit jeho proměnné tak,aby vyšel opravdu "pěkně". Problém ale bude, že takový finanční plán vám při posuzování žádosti o úvěr asi příliš nepomůže a nepomůže vám ani v případě vašeho manažerského rozhodování do budoucna. Možná uděláte dojem, jak pěkně jste vše do detailu naplánovali, ale půjde maximálně o vaše zbožná přání. Finanční plán má být ostrý, říznout až k podstatě. A k podstatě se nedostanete bez toho, aniž byste vycházeli z reality a reálných možností.Je jasné, že nikdo nevidí do budoucnosti zcela jasně. Vždy jde o rozmazaný obrázek toho, co by se mohlo udát. Čím realističtější ale budou drivery, tím bude tento pohled ostřejší, pokud nedojde k žádným nečekaným událostem.Cílem této kapitoly bylo načrtnout, jak lze při určování řídících proměnných (driverů) postupovat. Pochopitelně že tato ukázka není univerzální způsob, jak celý finanční plán postavit. Bude záležet jen na vás, jaká data máte k dispozici, ze kterých lze udělat na základě daných skutečností určitou prognózu vývoje, a která pak zvolíte jako drivery ve vašem konkrétním finančním plánu. Mou snahou bylo v této kapitole naznačit, jak přistoupit k odhadu některých obvykle využívaných driverů a naznačit zdůvodnění jejich výše. Tempo růstu variabilních nákladů spojených s prodaným zbožím vychází z odhadů růstu HDP respektovaných autorit Ministerstva financí a ČNB. Průměrný očekávaný růst ekonomiky odrážíme do stejného růstu námi nakoupeného zboží k jeho následnému prodeji. Tyto hodnoty jsou přes markup pevně propojeny s tržbami (vizte níže).Doby obratů pohledávek, zásob a závazků jsou na základě provedené analýzy (podložené konkrétními údaji) aktuálně obecně horší než je obvyklé na trhu. Zamýšlenou reklamní kampaní očekáváme posílení naší pozice na trhu s pozitivním efektem na tyto drivery v intencích celého trhu.Okamžitá likvidita k tomuto driveru, který ovlivňuje výši potřebné likvidity (peněz na účtech apod.), se vrátíme v kapitole věnované bilanci (rozvaze). Zmíníme jej rovněž při analýze cash flow.Úrokové míry na nové úvěry jsme konzultovali s našimi bankéři.Korporátní daňová sazba ponecháváme její současnou zákonnou výši nezměněnu.Payout ratio může být konzultováno s bankou, jakou hodnotu v rámci určitého bezpečnostního polštáře by v našem plánu ráda viděla.Markup ovlivňuje výši tržeb nad velikostí plánovaných prodejů (variabilních nákladů na prodané zboží). Čím tedy bude vyšší očekávaný růst HDP a s ním i první driver variabilních nákladů a čím vyšší plánujeme markup, tím vyšší hodnota tržeb. Nárůst tohoto driveruodvozujeme od současné obecně nižší průměrné prodejní ceny, kterou prostřednictvím reklamní kampaně plánujeme zvýšit na průměrnou tržní úroveň.

Pokračovat na článek


Peněžní toky, cash flow, náklad, výnos, odpis, pracovní kapitál, NOPAT, NOPLAT, FCFF

Bohatneme penězi nikoliv účetní technikouKaždý z nás podniká proto, aby vydělal, aby zbohatl. Bohatství každého z nás, ať už je ve formě nemovitostí nebo věcí movitých poměřujeme penězi. I my jsme začali podnikat, abychom si přišli na zajímavé peníze za ty všechny starosti kolem.Investoři na burze také kupují akcie, aby vydělali peníze, ať už z dividend nebo z prodeje akcií v budoucnu za vyšší cenu. Podstatné pro zbohatnutí tedy je mít peníze k dispozici pro následnou investici, které věříme, že na ní zbohatneme. Pokud budeme se svou firmou v zisku, nicméně co do peněz k dispozici budeme na nule a nikdo nám nepůjčí, profitabilní investici zkrátka nezrealizujeme, nemáme zdroje, nemáme peníze, jediné co kromě zisku máme, je smůla a možná i víra, že nám naši dlužníci vydělané peníze snad zaplatí. Nebo další situace, letos jsme ve ztrátě, ale banka nám přesto poskytla provozní úvěr a díky tomu můžeme do této investice jít a vydělat peníze (ne primárně dosáhnout zisku)! Zisk nutně neznamená příliv peněz a ztráta nutně neznamená úbytek peněz, ačkolivzpravidla to tak bývá. "Zpravidla" však neznamená vždy!Ačkoliv věřím, že všichni chápete tento rozdíl mezi ziskem, náklady a výnosy v účetním pojetí a jejich vazbou na cash flow (česky peněžními toky), přesto jen pro jistotu naznačím pouze některé faktory, které způsobují odchylky mezi účetnictvím a peněžními toky. Detailněji ve formě tvorby business case a úprav účetních dat na reálné peněžní toky se k tomuto problému vrátíme v další sekci tvoříme business cases v kapitole dnešní výdaj, budoucí příjmy.Účetnictví pracuje s okamžikem, kdy jsou výnosy generovány a náklady neseny. Tento okamžik nemusí být totožný s momentem získání nebo výdeje peněz. A jsou to právě tyto momenty, kdy peníze získáváme nebo hradíme,které nás budou při finančním posuzování našich záměrů zajímat. Druhým důležitým faktorem je specifikum dlouhodobých aktiv. Jejich náklady (oproti peněžnímu výdaji při koupi) se do účetnictví dostávají až zpětně po dobu "účetní životnosti" aktiva formou odpisů. I zde dochází k nekonzistenci mezi peněžními toky a účetním ziskem. Peněžní toky (peníze) jsou v účetnictví ovlivněny velkým množstvím faktorů.První velkou skupinou jsou tzv. nepeněžní náklady a nepeněžní výnosy, se kterými akruální účetnictví pracuje. Nejznámějším nepeněžním nákladem jsou dozajista odpisy. Odpis je umělé, fiktivní a s penězi nesouvisející rozložení celkového nákladu spojeného s pořízením aktiva v čase. V případě 100% úhrady dlouhodobého aktiva vydáme při jeho koupi peníze poprvé a naposled a to v plné výši jeho pořizovací ceny. Tím je příběh jeho pořízení z pohledu peněz u konce. Z hlediska nákladů nemá akt nákupu takového fixního aktiva v účetnictví žádný záznam. Teprve následně v průběhu jeho využívání se proti jeho příspěvku k tvorbě výnosů rozpouští postupně jeho pořizovací cena formou odpisů. Odpisy tedy vůbec nemají žádný vztah k peněžním tokům. Podobně je tomu například v souvislosti s tvorbou opravných položek k pohledávkám (vizte následující odstavec) nebo tvorbou rezerv do nákladů. Mezi příklady nepeněžních výnosů můžeme uvést například rozpouštění rezerv a opravných položek zpětně do výnosů. Jde o čistě účetní operacena základě základních principů, které se účetnictví snaží dodržovat. V našich analýzách ale rozhodně s rezervami a opravnými položkami pracovat nebudeme.Další velkou skupinou jsou pohledávky a závazky. Rozdíl pohledávek spolu s ostatními krátkodobými aktivy na straně jedné a závazky s ostatními krátkodobými pasivy na straně druhé se souhrnně označuje jako pracovní kapitál. Pokud prodáme své výrobky nebo služby a účetně realizujeme výnos, můžeme okamžitě získat peníze. V takovém případě nevzniká mezi účetními výnosy a peněžními příjmy rozdíl. V praxi je ale velká řada prodejů uskutečňována na obchodní úvěr s dobou splatnosti mnohem později, než nastal účetně moment realizace výnosu. V takových případech opět vzniká nesoulad mezi účetním výnosem a peněžním příjmem. Navíc, může se stát, že naše pohledávka nakonec vůbec naším dlužníkem z nějakého důvodu uhrazena nebude a my ji budeme muset nakonec odepsat do nákladů. To je již zmiňovaný nepeněžní nákladv předchozím odstavci, který s peněžními toky také nemá nic společného. Podobně v okamžiku nákupu můžeme zaplatit za materiál, zboží a služby hotově, ale účetně je okamžik vzniku nákladu spojený až s okamžikem jejich spotřeby. Pokud navíc nakoupíme na obchodní úvěr, opět se rozchází účetnictví s reálnými peněžními toky, které nás v případě finančního posuzování investic zajímají. V kapitole dnešní výdaj, budoucí příjmy věnované první ukázce tvorby nejčastějšího typu business case, si ukážeme, že růst pracovního kapitálu mezi dvěma účetními obdobími odpovídá témuž snížení cash flow oproti zisku a opačně.Pochopitelně i v momentě, kdy si vybereme z firemních prostředků peníze pro vlastní použití nebo je naopak do firmy vložíme, ani v tomto případě není jednotnost mezi účetními náklady a výnosy a peněžními toky. Takovéto kroky se v účetnictví na straně nákladů a výnosů vůbec neobjeví, ačkoliv do firmy nebo z ní peníze reálně plynou! Stejně tak tomu bude v případě získání úvěru u banky a připsání peněz na účet nebo opačně splácení jistiny. Ani zde tato bilanční transakce nemá vazbu na náš hospodářský výsledek, ačkoliv peněžní toky ovlivňuje.Pochopitelně bychom nalezli další příklady, nicméně pro naše podmínky byly výše uvedené příklady asi nejdůležitější a dostatečné pro budoucí kapitoly. Později si ukážeme, že příklady v tomto odstavci jsou tzv. cash flow z finanční činnosti (finanční cash flow).Další oblastí, kterou chci zmínit, jsou úroky (náklady cizího kapitálu iCK), které vstupují do diskontní míry v souladu s rovnicí WACC. O diskontování, jehož úkolem je převod budoucích hodnot peněz na jednotnou (současnou) bázi, již víme, že eliminuje kromě úroků (explicitních nákladů cizího kapitálu) z budoucích částek rovněž i implicitní náklady obětované příležitosti. Tímto jejich vyloučením získáváme srovnatelnou výši budoucí částky s částkou dnešní. V případě použití WACC tedy peněžní toky snižujeme o celkový náklad kapitálu (z části vlastního a z části cizího). Cizí kapitál nese náklad ve formě úroků, vlastní kapitál je zpoplatněn prostřednictvím námi požadované míry výnosu vlastního kapitálu. Tato skutečnost je velmi důležitá při výpočtu peněžních toků. Diskontováním budoucích peněžních toků tedy explicitní úrok cizího kapitálu eliminujeme a spolu s ním při použití WACC i náklad vlastního kapitálu. To je i jedním z důvodů, proč nemůžeme vycházet z čistého zisku v účetnictví!Účetní čistý zisk je spodní řádek výsledovky, to znamená, že je už snížen i o úroky (ty jsou kromě platby též nákladem). Pokud bychom vycházeli při výpočtu peněžních toků z čistého zisku, aniž bychom k němu úroky zpětně nepřičetli (včetně zpětného zohlednění daňového štítu), diskontováním bychom je odečítali vlastně podruhé! Proto se při výpočtu peněžních toků vychází z čistého upraveného provozního zisku. V angličtině se můžete setkat se zkratkou NOPAT (net operating profit after tax) nebo NOPLAT (net operating profit less adjusted tax).Nelekejte se složitostí obou názvů. Pro naše účely výpočtu peněžních toků, které budeme diskontovat (označme je FCFF - free cash flow to firm), zkrátka vyjdeme z provozního zisku před odpočtem úroků a daní. Z této úrovně zisku dostaneme právě FCFF. FCFF nám vlastně udává výši peněžního příjmu v daném období (včetně zahrnutí veškerých investičních výdajů), které jsme podnikáním získali a kterými můžeme hradit náklady na oba druhy kapitálu. Můžeme těmito vydělanými penězi splatit úroky a část dlužné jistiny bance a pokud něco zbyde, můžeme si je převést na náš osobní účet a udělat si něčím radost.Pokud naopak výše FCFF bude záporná, v průběhu daného období byly naše peněžní výdaje (včetně započtení investic) vyšší než příjmy a naše firemní peněžní prostředky se na účtu ztenčily. Případné řešení nedostatku likvidity (peněz na účtech) může být v tomto případě naopak ve formě navýšení úvěru, čímž lze eliminovat schodek hotovosti z běžné podnikatelské a investiční činnosti. Touto problematikou se budeme detailněji zabývat v rámci našeho prvního business case v kapitole dnešní výdaj, budoucí příjmy. V neposlední řadě bych chtěl zdůraznit potřebu pracovat s peněžními toky po zdanění. I daň je peněžní tok (výdaj), který nás o peníze připravuje a je ho tedy třeba zohlednit! Nemějte obavy, jak s tímto požadavkem naložit. I to si později na vzorových business cases ukážeme.Pokud bych se měl pokusit o shrnutí dosud uvedeného, účetnictví je jistě neocenitelný pomocník především u obrovských firem s velkým množstvím vlastníků a věřitelů, kterým odhaluje finanční kondici takové firmy. V podmínkách drobných podnikatelů spolu s nepřehlednou legislativou v oblasti daní v ČR může být jeho přínos skutečně sporným (pokud pominu daňové zájmy státu, které by se bez účetnictví prosazovaly velmi obtížně). Podstatné je, že z hlediska posuzování investic hrají klíčovou roli peněžní toky.Pakliže budeme schopni posoudit a odhadnout veškeré peněžní toky, které náš posuzovaný záměr vyvolá, při aplikaci pravidla přepočtu těchto částek k jednotné časové bázi pro jejich srovnatelnost jsme připraveni danou investici posoudit.V následující kapitole se proto seznámíme se základním stavebním kamenem při finančním hodnocení našich záměrů a tím je koncept čisté současné hodnoty.

Pokračovat na článek


Diskontní míra, diskontování, časová hodnota peněz

Diskontní míra, diskontování a jejich vztah k časové hodnotě penězV předchozích kapitolách jsme se postupně dobrali odpovědi, jak a podle čeho budeme posuzovat rozdílnou časovou hodnotu penězbudoucích a současných nebo obecně mezi dvěma rozdílnými časovými okamžiky. Vysvětlili jsme si, že např. tisícikoruna dnes není z hlediska finanční hodnoty pro nás totéž, pokud s ní můžeme disponovat už teď nebo až někdy v budoucnu. Důvodem je možnost investice tisícikoruny dnes a potenciální budoucí výnos s tím spojený. V minulé kapitole jsme si řekli o průměrných vážených nákladech kapitálu (WACC), které se snaží určitým způsobem zprůměrovat implicitní náklad spojený s vlastním kapitálem a explicitní náklad cizího kapitálu. Znovu zopakujme, že bude záviset na struktuře financování našich aktiv, tj. na struktuře pasív. U vlastního kapitálu vycházíme při kvantifikaci jeho nákladů pro konkrétní investici z nákladů obětované příležitosti, tj. z alternativní nejvýnosnější investice podobného rizika, popřípadě z průměrné očekávané výnosnosti vlastního kapitálu (určité méně přesné zjednodušení). Detailnější diskusí ohledně odhadů výše nákladů vlastního kapitálu se budeme zabývat napříč kapitolami sekce diskontní míra. Cizí úročené zdroje mají svůj explicitní náklad ve formě úroku, průměrnou úrokovou sazbu těchto cizích zdrojů. Příklad 1 - průměrný náklad cizích zdrojů (cizího kapitálu)Předpokládejme, že máme na straně pasív naše aktiva ve výši 130 tis. Kč financována z vlastních zdrojů ve výši 90 tis. Kč a zbytek je kryt krátkodobým úvěrem na 1 rok ve výši 10 tis. Kč, střednědobým úvěrem ve výši 10 tis. Kč a částkou z právě emitované směnky na 20 tis. Kč s tím, že za rok při jejím proplacení zaplatíme 23 tis. Kč. Jaký bude průměrný nákladcizího kapitálu (cizích zdrojů), pokud úroková sazba na střednědobý úvěr činí 7% a 5% na krátkodobý úvěr?Pokud se bavíme o průměrném nákladu kapitálu, stejně jako u WACC nebudeme počítat nějaké absolutní částky nákladů v tisících korun, ale průměrné procento, průměrný úrok, který do výpočtu vážených průměrných nákladů kapitálu vstupuje. Ten vypočteme jako vážený průměr jednotlivých složek cizího kapitálu a jejich nákladů (v %). Váha krátkodobého úvěru na celkových cizích zdrojích tedy činí 25% (10 tis. Kč/ 40 tis. Kč). Tutéž váhu 25% má úvěr střednědobý a váha zdrojů ze směnky je 50% (20 tis. Kč/40 tis. Kč). Náklady obou úvěrů jsou zadány (5% a 7%). Náklad (úroková sazba) ze směnky bude vypočítána jako (23 tis. Kč - 20 tis. Kč)/20 tis. Kč = 15%. Máme vše potřebné pro výpočet průměrného nákladu cizích zdrojů a ten vypočteme jednoduše v procentech jako 25%*5 + 25%*7 + 50%*15 = 10,5%.Nejčastější případ v praxi je situace, kdy má firma svá aktiva financovány zčásti cizími zdroji a dílem vlastními. Pak se při převodu budoucích částek na současnou hodnotu kalkuluje s průměrnými váženými náklady kapitálu, které nákladovost obou skupin zdrojů financování "průměrují". Pomocí WACC je tak odhadnut určitý umělý průměr,který se snaží každou korunu v budoucnu eliminovat o zprůměrovaný náklad cizího a vlastního kapitálu. Toto zjednodušení umožňuje srovnat výnosnost dané investice s průměrnými náklady firmy jako celku, které závisí jednak na průměrném firemním riziku, struktuře pasív (vlastním a cizím kapitálu) a také samozřejmě na výši nákladů obou těchto skupin. Uvažovanou investici tak poměřujeme s aktuálním průměrem nákladů za celou firmu. Mám tím na mysli to, žese pro jednoduchost předpokládá, že daná investice bude sice investována z dodatečných zdrojů (nových půjček nebo vlastních zdrojů), ty ale budou mít stejné náklady a nezmění současnou strukturu financování, jaká ve firmě aktuálně je. Výsledkem toho bude, že tak nedojde ke změně hodnoty průměrných nákladů, což je vysoce nepravděpodobné. I tímto problémem i diskusí, jak očekávaný výnos vlastního kapitálu odhadnout, se budeme zabývat v kapitolách sekce diskontní míra.V následujícím textu si konečně ukážeme, jak hodnoty z budoucna přepočítávat (eliminovat o náklad cizího a vlastního kapitálu) k dnešní bázi. V případě nákladu vlastního kapitálu, už po několikáté opakuji, jde o náklad obětované příležitosti ve výši očekávaného výnosu našeho vlastního kapitálu. Vzpomeňte na příklad s bankami v předešlé kapitole, kde jsme tuto logiku objasnili. Pokud tedy budeme zjišťovat náklad vlastního kapitálu pro dosazení do WACC, budeme zjišťovat očekávanou míru výnosu vlastních zdrojů (vlastního kapitálu). Přepočet budoucích částek na jejich současnou hodnotu se nazývá diskontování.Diskontování a složené úročeníDiskontováním tedy chápejme proces přepočtu budoucích hodnot peněz v jejich nominálních hodnotách na dnešní, nižší, hodnotu. Jde vlastně o očištění budoucích nominálních částek o výnos, který v sobě mají implicitně zahrnuty vzhledem k dnešnímu dni, ke kterému je vztahujeme.Diskontování je prakticky zrcadlový proces složeného úročení, o němž si povíme v kapitole perpetuita. Nicméně odvození výpočtu současné hodnoty z budoucích částek (tj. diskontování) spojíme pro názornost již nyní s rovnicí výpočtusloženého úročení, která kalkuluje opačně výši budoucí částky na základě očekávaného výnosu (vstupujícího do WACC) z její současné hodnoty.budoucí částka 1 Kč včetně očekávaného výnosu za rok = současná nominální hodnota této 1 Kč * (1 + WACC)

Pokračovat na článek


Odhad velikosti průměrných vážených nákladů kapitálu, výpočet WACC

VK a její průměrné riziko.Možnost takové investice ale téměř určitě nikdy nenastane, takže teoreticky správné je WACC vyšší či nižší rizikovost oproti průměru firmy zohlednit. Rovněž odlišná struktura financování a jiné (inkrementální) náklady požadované investory (tj. bankou nebo námi) při úpravě "průměrného firemního" WACC je teoreticky žádoucí zohlednit.V předchozím textu jsme se problému stanovení v případě nákladů cizího kapitálu již dotkli. Řekli jsme, že pokud bychom si měli na určitý projekt půjčit, náklad tohoto projektu bude úroková sazba, za kterou nám banka peníze na tento projekt poskytne. Pokud vyhodnotí námi předložený záměr pozitivně, může nám peníze poskytnout za stejnýchpodmínek jako úvěry v minulosti. Pokud její oddělení credit-risk managementu shledá vyšší riziko (rizikovější obor, kde se chceme angažovat, vyšší provozní páka atp.) a peníze nám půjčí, bude požadovat vyšší úrokovou sazbu. Z hlediska struktury financování našeho projektu (tj. výše finanční páky), čím bude podíl našeho dluhu vyšší, tím vyšší riziko banka podstupuje a tím bude pro nás obtížnější za jinak nezměněných podmínek úvěr získat, resp. tím vyšší budou stanovené sazby. Stejným způsobem budeme celou situaci hodnotit i my. Vyšší podíl bankovního dluhu (vyšší finanční páka) pro nás představuje vyšší riziko spojené s povinností platit úroky bez ohledu na vývoj našeho hospodaření. Rovněž případná vyšší provozní páka nebo rizikovější sféra, kam investujeme, zvyšuje naše riziko podnikání. Takže i naše požadovaná výnosová míra (resp. náklad vlastního kapitálu) bude v případě takové investice vyšší oproti "firemním" hodnotám v rámci WACC.Tyto nové hodnoty nákladů obou složek kapitálu spolu s jejich vzájemným poměrem na financování investice zakomponujeme do "průměrného firemního" WACC a jeho upravenou hodnotu použijeme k jejímu diskontování.Stabilní cílová strukturaTeoreticky lze omezit riziko spojené s finanční pákou (strukturou financování) tak, že budeme zachovávat při financování našich investic stejnou strukturu, jako jsou financována naše firemní aktiva. K tomu ale bude třeba zajistit potřebnou výši zisku, který by byl v dané proporci s novými úvěry v rámci jednotlivých investic reinvestován nebo zvýšení vlastního kapitálu vkladem každého z nás. Pokud jsou naše zisky dostatečné, můžeme z nich stejnou proporcí k novým úvěrům hradit jednotlivé investiční projekty, takže poměr cizích zdrojů (úvěrů) bude sice růst, ale proporčně s našimi vlastními zdroji financování (vlastním kapitálem). To zajistí zachování stejného poměru financování jednotlivých investic a aktiv ve firmě. Jaký to může mít efekt? Banky uvidí, že se nemění stupeň našeho zadlužení a riziko tak pro ně v tomto ohledu neroste. To bude mít vliv na nulovou nebo případně jen malou změnu nové úrokové sazby. Rovněž pro nás stejná finanční páka neznamená nárůst rizika a tudíž ani my, vlastníci firem, nepromítáme zvýšené riziko spojené se změnou struktury financování do vyššího požadovaného výnosu. V celkovém efektu sledování takto stanovené neměnné cílové struktury financovánístabilizuje (přibližuje) diskontní míru dané investice (tj. upravený WACC) hodnotě "firemního" (učebnicového) WACC. Chtěl bych ale zdůraznit, že se bavíme pouze o riziku finanční páky, nikoliv o reálné rizikovosti odvětví, kam investice míří nebo o rizikovosti investice jako takové. Zmiňovaná stabilní cílová struktura financování je řadou teoretiků doporučována i z toho důvodu, že lze teoreticky odhadnout takovou strukturu financování, která bude pro firmy nejlevnější. Navíc, pokud používají jednotnou diskontní sazbu ve formě "firemního" WACC pro všechny typy investic, což je v praxi nejčastější případ, snižují tak potřebu "firemní" WACC přizpůsobit té které investici, jak teorie požaduje. Ve výsledku tak zmírňují nepřesnost hodnocení investice diskontováním neupravenou výší "firemního" WACC namísto požadovaným upraveným WACC. V podmínkách řady malých a začínajících firem je předpoklad udržování stabilní cílově struktury financování zpravidla hůře realizovatelný. Proto z pohledu téže investice při nedodržení stabilní cílové struktury financování (finanční páky) je z hlediska teorie ještě potřebnější přizpůsobit učebnicový "firemní" WACC k diskontování každé jednotlivéinvestice. Jak už bylo několikrát poznamenáno, toto přizpůsobení je subjektivním prvkem hodnoty WACC, nicméně každý vlastník a manažer by se ve svém zájmu o jeho úpravu měl pokusit (a to tím naléhavěji, o co větší investici se jedná). Na druhou stranu je třeba poznamenat, že takové přizpůsobení podle konkrétní investice vyžaduje nezbytnou zkušenost, neboť výše diskontní sazby posuzování investice kriticky ovlivňuje. Takže nepřesnost při úpravě WACC v řádu i jen několika procent může nakonec zvrátit celé naše rozhodnutí. Příklad 1Dejme tomu, že naše firma je financována ve struktuře, kterou uvádí obrázek 1. My jako vlastníci v průměru od našich aktiv, která jsou touto strukturou pasiv financována, požadujeme 18% výnosovou míru (sloupek oček. výnos). Banky a leasingová společnost, které financují zbylých 40% našich aktiv, požadují úrokové sazby v témže sloupku. Celkový "firemní" učebnicový WACC tak při neuvažování daňové sazby činí 13,5%. Předpokládejme dále, že se objevilainvestiční příležitost obvyklé rizikovosti v našem odvětví, na kterou nemáme vlastní zdroje a musíme ji plně krýt novým úvěrem od banky ve výši 200 tis. Kč při 7% úroku. Jakou hodnotu diskontní sazby (upravený WACC) pro tento případ použít?Rovnice 1:Očekávaná míra výnosu vlastního kapitálu Obrázek 1: "Firemní" učebnicový WACC Obrázek 2: Upravené WACC pro investici Obrázek 2 naznačuje, jak lze pro tento případ teoreticky postupovat při úpravě "firemního" WACC.V prvé řadě přijetím nového úvěru, kterým budeme investici financovat ve 100%, dochází ke změně struktury financování, tj. dojde k vyšší finanční páce. Není splněno doporučení udržovat konstantní cílovou strukturu financování, takže se mění finanční riziko. To se projeví vedle ostatních rizikových faktorů (provozní páka, riziko oboru atd.) v tlaku na vyšší požadovaný výnos jak u banky (nově 7% oproti předchozímu střednědobému úvěru za 6%) tak i u nás. Námi požadovaná výnosová míra tudíž také vzroste ze současných 18% v zadání. Odpověď na kolik vzroste, uvedeme níže.Pokud se ptáte, jak bylo 18% stanoveno, pokusím se to naznačit, neboť ve většině odkazů k ukázkám výpočtu WACC na internetu je její hodnota pouze uvedena. Tím se autoři takových stránek vyhýbají všem komplikacím spojeným s jejím určením. Vyjdeme z rovnice očekávané míry výnosu vlastního kapitálu. Řekněme, že bezriziková (nominální) míra výnosu činí 6% a požadovaná míra výnosu tržního portfolia (průměrné akcie) činí 15%, přičemž koeficient beta (ß) činí v našem odvětví 1,33. (Na internetu lze najít zdroje s průměrnými hodnotami ß pro různá odvětví). Dosazením těchto údajů v rovnici 1 dostaneme oněch 18%.O kolik očekávaná míra výnosu vlastního kapitálu (implicitní náklad obětované příležitosti vlastního kapitálu) vlivem vyšší finanční páky vzroste, to je otázkou. Jeho změna bude vyvolána změnou koeficientu ß. Nikdo vám rigorózně neřekne, jak se její výše, i za předpokladu stejné rizikovosti investice jako je průměr za firmu, v důsledku vyššího zadlužení změní (vzroste). Zde právě figuruje subjektivníprvek, neboť těžko kdo kdy změří a nějak stanoví, o kolik v tomto případě vzroste do budoucna požadovaná míra výnosu vlastníků (v rovnici 1 reprezentovaná růstem ß). V následující kapitole si něco povíme o určitých záchytných bodech, jak diskontní míru (WACC) pro danou investici upravovat.V souladu se zadáním zůstává rizikovost investice v intencích průměrného rizika celé firmy (ostatních aktiv).Proto dochází k růstu pouze na straně finančního rizika a to v důsledku růstu zadlužení ze 40% na 50%. Náš požadovaný výnos tak může v této chvíli dosahovat 21% za předpokladu růstu ß z 1,33 na 1,67% a upravený WACC následně vzroste na 13,9% (obrázek 2). Znovu bych chtěl zdůraznit, že vyšší hodnota očekávaného výnosu vlastního kapitálu (21%) bude vždy zatížena subjektivním odhadem. Na příkladu 1 jsem se pokusil pouze velice zjednodušeně znázornit, k čemu při přizpůsobení "firemního" WACC teoreticky dochází a jak ve výsledku tyto procesy ovlivňují celkovou upravenou hodnotu WACC pro danou investici. V praxi, pokud vůbec někdo přizpůsobuje velikost WACC výrazně odlišným investicím co do míry rizika nebo jejich rozsahu, vychází ze své zkušenosti a citu.

Pokračovat na článek


Rozvaha, bilance, finanční plán, finanční plánování, business plán, finanční modelování

Obrázek 3: Peníze a likvidita Položka peníze, která kromě hotovosti obsahuje veškeré prostředky na bankovních účtech, ceniny atp. je v prezentovaném modelu reziduální veličinou. Její výši v každém roce určuje celkové cash flow z provozní, finanční a investiční činnosti, tzv. FCFE, které zvyšuje (je-li kladné) nebo snižuje (je-li záporné) hodnotu této položky z předchozího roku. Problematiky cash flow jsme se dotkli v kapitole dnešní výdaj, budoucí příjmy. Pro pochopení logiky výpočtu bude nejlepší, když si projdete zdrojový soubor v Excelu.Ačkoliv se jedná o reziduální hodnotu (tzn. její výše je výsledkem zpracovaných dat z výsledovky a bilance v rámci výpočtu celkového cash flow), nejprve jsem si její budoucí hodnoty ve vazbě na likviditu a tempo růstu tržeb zhruba nastínil. Důvodem bylo zabránění větších výkyvů v jejím vývoji a především první odhad budoucích potřeb dlouhodobých úvěrů. Jde totiž o to, že je potřeba doplnit chybějící střípek velikosti úvěrů tak, abychom dostali peníze, jakožto reziduální hodnotu celého modelu, právě v těchto přibližných intencích. Vyšel jsem tedy z 20 000 tis. Kč v aktuálním roce vzhledem k dosaženým tržbám a zjistil jsem tak jejich vzájemný poměr. Vycházím ze zjištění, že tento poměr likvidních prostředků na účtech, v pokladnách atd. je vzhledem k tržbám optimální a jeho přibližné hodnoty lze do budoucna aplikovat. Pokud tedy mám představu, v jakých intencích by se měly hodnoty této položky zhruba pohybovat (mám nastíněný požadovaný výsledek celkového cash flow), mám i určitý odrazový můstek pro stanovení potřebných zdrojů financování (dlouhodobé úvěry). Pokud jsem zanalyzoval, že vzhledem k velikosti plánovaných tržeb bude žádoucí a rozumné disponovat ke konci roku 1 likvidními prostředky ve výši 23 215 tis. Kč (ve vazbě na plánované tržby), bude při daném nastavení modelu potřeba financovat koncem roku 1 dlouhodobým úvěrem 125 342 tis. Kč. Jak budeme modelovat dlouhodobé úvěry, abychom prostřednictvím splátkových kalendářů dosáhli této částky koncem roku 1, to si ukážeme níže při diskuzi nad dlouhodobými úvěry a jejich reklasifikací na úvěry krátkodobé.Dosud jsme zmínili všechny položky aktiv, a když už jsme u peněz, podívejme se detailněji na acid test a běžnou likviditu. Jestliže by náš plán v této chvíli naznačoval, že z hlediska likvidity se zdá být jeho aktuální verze pro banku neakceptovatelná, museli bychom jej zrevidovat a přepracovat. Pochopitelně k výpočtu obou ukazatelů je potřeba pracovat i s položkami krátkodobých pasív, konkrétně se závazky z obchodního styku, krátkodobými úvěry a časovým rozlišením, kterých se dotkneme teprve následně. Nicméně již tato průběžná kontrola dostatečné likvidity naší firmy v plánovaném obdobínám poskytne užitečné informace, zda jsme na správné cestě při tvorbě celého plánu.Pokud jde o acid test, řekněme, že se nám s velkými problémy nakonec podařilo zjistit jeho obvyklé hodnoty z našeho segmentu trhu. Z naší analýzy plyne, že jeho současná úroveň (cca. 1,299) v aktuálním skončeném roce je uspokojivá, protože na našem trhu se pohybuje v rozmezí 0,9 až 1,4. V důsledku plánované reklamní kampaně a výrazného nárůstu zadlužení na její financování jeho hodnota v následujícím období poklesne pod obvyklou hodnotu na trhu, což je způsobeno vyššími reklasifikovanými krátkodobými dluhy z poskytnutých dlouhodobých úvěrů. Jde o to, že splatná část dlouhodobých dluhů v průběhu následujícího roku se reklasifikuje mezi úvěry krátkodobé, které vstupují ve jmenovateli do výpočtu tohoto ukazatele. Rostoucí jmenovatel je i důvodem toho, proč acid test v průběhu nejbližších let klesá. S postupem doby nicméně dochází k jeho zlepšení primárně v důsledku poklesu finanční páky (krátkodobých reklasifikovaných úvěrů). Ty totiž klesají tak, jak klesá i úroveň dlouhodobých dluhů v našem modelu. K položce reklasifikovaných dlouhodobých úvěrů mezi úvěry krátkodobé se vrátíme níže. Co do akcepceptovatelnosti takových hodnot bankou, těžko soudit. Banka může, ale také nemusí, tento pokles likvidity (a pro ní tak rostoucí riziko) akceptovat, to bude záviset případ od případu. Pokud by nastala situace, kdy by banka nebyla s tímto vývojem spokojena, lze argumentovat tak, že existuje onen zmiňovaný "bezpečnostní polštář" v podobě předpokladu výplatního poměru (payout) ve výši 40%. Pokud bychom totiž nevyplatili v roce 2 ze zisku nic (driver payout ratio by nebyl 40% ale 0%) a použili tak tento bezpečnostní polštář, úroveň acid testuby byla na spodní hranici průměru na trhu, (tj. 0,9). Navíc, riziko naší insolvence je dále sníženo tím, že jakožto prodejci zboží každodenní potřeby máme značnou část krátkodobých aktiv ve formě zásob, které by bylo v případě nutnosti možné s určitým diskontem prodat mnohem snáze, než podstatně hůře prodejné zásoby například výrobních podniků. Dostáváme se k ukazateli běžná likvidita, která právě položku zásob obsahuje.O běžné likviditě již víme, že oproti ukazateli acid test obsahuje v čitateli hodnotu zásob. Zjistili jsme že její úroveň se na našem trhu pohybuje někde mezi 2,2 až 1,7. Zmínili jsme při analýze doby obratu zásob, že jejich aktuální výše je ve srovnání s konkurencí zbytečně vysoká a bude rozumné výši zásob snížit (včetně doby obratu pohledávek). Proto i současná hodnota běžné likvidity (2,642) je značně nad úrovní horní hranice na trhu (2,2). Běžná likvidita tak může sloužit jako další určitý argument ke snížení obav banky z naší potenciální insolvence. Existuje totiž šance v případě neočekávaných okolností formou výprodejů části zásob poměrně snadno získat potřebnou likviditu na uspokojení veškerých krátkodobých závazků. Běžná likvidita nám říká, že hodnota našich krátkodobých aktiv je 2,6 krát vyšší než krátkodobých závazků a ve svém dně (v roce 2 na obr. 1) dosáhne úrovně 1,4, což je dle našeho názoru uspokojivá úroveň s ohledem na relativní snadnost prodejů našich zásob. Při analýze poměrových ukazatelů jsme zmínili tzv. finanční trojúhelník. Jde o to, že nelze současně dosahovat nadprůměrných výsledků v oblasti likvidity, jistoty (minimalizace rizika) a současně výnosnosti. Z pohledu vysoké hodnoty běžné likvidity zároveň dosahujeme značné jistoty. Tyto dva faktory jsou splněny. Od třetího vrcholu finančního trojúhelníku, kterým je vysoký výnos, jsme ale vzdáleni. Jde o to, že vysokou běžnou likviditou v krátkodobých aktivech vážeme vlastní nebo cizí kapitál, který nás něco stojí. Oproti firmám s nižší likviditou tak budeme za jinak stejných podmínekdosahovat nižšího výnosu a to proto, protože neseme vyšší náklady kapitálu na tato krátkodobá aktiva zajišťující vyšší likviditu.Závazky (krátkodobé) z obchodních vztahůStejně jako v případě pohledávek a zásob, i tato položka pasív je determinována v našem modelu finančního plánu příslušným driverem doby obratu závazků. Objasnění předpokladů a důvodů jeho vývoje zaznělo v kapitole o řídících proměnných (driverech). S ohledem k výše zmíněné diskuzi nad likviditou by neměl jejich plánovaný vývojznamenat problém.Krátkodobé úvěry (revolvingový účet)V předchozí kapitole věnované úrokům z krátkodobých úvěrů jsme předpokládali, že permanentní průměrná výše našeho čerpání revolvingového úvěru činí 80% poskytnutého limitu. Hodnoty v bilanci tak představují 80% limitu poskytnutého pro každý rok bankou.Krátkodobé úvěry (reklasifikace dlouhodobých úvěrů)Tato položka pasív reprezentuje tu část dlouhodobých úvěrů, které budou splatné podle splátkových kalendářů v průběhu následujícího jednoho roku. Účetně se tato část dlouhodobých dluhů reklasifikuje mezi dluhy krátkodobé, a jelikož jsme si dali práci s detailem všech splátkových kalendářů dlouhodobých dluhů, lze z tohoto modelu určit i reklasifikace částí dlouhodobých úvěrů mezi úvěry krátkodobé.Tím se nám podařilo zpřesnit i výše diskutované ukazatele likvidity (konkrétně krátkodobé úvěry). Časové rozlišení (včetně dohadných položek pasívních)Obrázek 4: Plán vývoje časového rozlišení v pasívech bilance Řada modelů pouze použije aktuální výši těchto účtů a do budoucna bez ohledu na růst tržeb i nákladů tuto hodnotu zafixuje na aktuální úrovni. Jde, pravda, v určitém ohledu o konzervativnější přístup, neboť je menší část budoucího růstu aktiv financována touto fixní položkou oproti situaci, kdy plánujeme její růst. Míním tím to, že pokud se aktiva v bilanci rovnají pasívům, potom s růstem aktiv v budoucnu bude při zafixované úrovni pasívní položky časového rozlišení potřeba více úvěrů nebo vlastního kapitálu (při konstantních zbylých položkách pasív) než v situaci, kdy tato položka bude také růst. Při nezměněných zdrojích financování (vlastních i cizích) bude varianta s konstantní úrovní této položky generovat nižší celkové cash flow v důsledku rychleji rostoucího pracovního kapitálu. Osobně si myslím, že zafixovaná úroveň časového rozlišení a dohadných položek je sice přístup opatrnější a zjednodušující, nicméně jeho zreálnění v podobě určité vazby např. na vývoj variabilních nákladů nebude při modelování žádným problémem. Je, myslím, zřejmé, že s růstem výstupu bude s vysokou pravděpodobností růst i výše časového rozlišení a dohadných účtů pasívních. Otázkou pochopitelně bude nalezení nějaké závislosti. Bude tedy na vás, jaký způsob zvolíte, zda konzervativní se zafixovanou úrovní položky časového rozlišení (pokud s ní ve svých modelech budete vůbec kalkulovat) nebo růst těchto účtů ve vazbě na výstup (náklady). V prezentovaném finančním plánu jsem odhadl meziroční nárůst této položky pasiv podle prvního driveru tempa růstu nákladů (vizte obr. 4).

Pokračovat na článek


Čistá současná hodnota investic, NPV, net present value

Čistá současná hodnota - logika finančního posuzováníPříklad 1V souladu s výše uvedenými shrnujícími body si představme, že uvažujeme o investici do našeho pozemku. Plánujeme na něm vysadit tři druhy plodin. První plodina A bude sklizena příští rok, druhá plodina B za 2 roky a plodina C až za tři roky. Dnešní cena sazenic všech třídruhů plodin činí 100 000 Kč. Přitom předpokládáme, že za plodinu A příští rok inkasujeme 35 tis. Kč, za plodinu B za 2 roky 40 tis. Kč a za plodinu C za 3 roky 45 tis. Kč. Vaše diskontní sazba na úrovni vážených průměrných nákladů kapitálu byla stanovena na úrovni 17%. Z výše uvedených bodů již možná tušíte, jak se s celým problémem vypořádat a určit, zda investice zní zajímavě nebo ji necháme "plavat". Z budoucích peněžních toků už umíme diskontováním zjistit současnou hodnotu (budoucích peněžních příjmů). Tuto současnou hodnotu jednoduše srovnáme s dnešní (současnou) hodnotou investice (peněžním výdajem). Pokud bude vyšší současná hodnota budoucích příjmů než hodnota dnešní investice (peněžní výdaj ve výši 100 tis. Kč), investice je pro nás výhodná. Opačně pokud bude vyšší současná hodnota dnešních investovaných 100 tis. Kč oproti současné hodnotě budoucích očekávaných příjmů, na investicibychom finančně utrpěli.Pokud se (náhodou) ptáte proč to tak je, zkusím znovu pro pochopení objasnit. Klíčovou roli zde hraje diskontní míra. Ta, jak víme, v případě WACC kombinuje explicitní náklady cizího kapitálu a implicitní požadovaný výnos nás jakožto vlastníka. Tím, že těmito náklady diskontujeme budoucí očekávané peněžní toky, snižujeme jejich hodnotuimplicitně právě o tento požadovaný výnos ať už banky nebo náš v proporci, v jaké jsou naše aktiva pro danou investici financována (vizte přiřazování vah u WACC). Jinými slovy, z budoucích částek odnímáme proporčně váhami ve WACC náš požadovaný výnos z nejlepší alternativy (podle námi požadované míry výnosu ve WACC) a náklady externího kapitálu (úroky).Diskontováním pomocí WACC vlastně očistíme výši budoucích peněžních toků o úroky, které musíme platit a současně potenciální příjmy, které bychom při dané alternativě, jejíž míru výnosu ve WACC aplikujeme, dosáhli jinde. Pokud tedy takto snížené (diskontované) budoucí částky převýší investiční výdaj, je taková investice lepší než její alternativa, která má být druhá nejlepší,jak jsem vás v minulosti nabádal! Jen malou odbočku pro připomenutí. Ohledně odhadu nákladů vlastního kapitálu ale i celého WACC pro konkrétní investici jsme pojednali v sekci diskontní míra v kapitole určujeme WACC u malých firem. Jako referenční míru pro výpočet WACC v případě nákladů vlastního kapitálu lze použít míru výnosu vlastního kapitálu, kterou podnikáním dosahujeme a tím zajistíme, že budeme budoucí částky diskontovat minimálně touto dosahovanou výnosovou mírou, pokud je riziko naší investice v intencích průměrného rizika našeho podnikání. Otázkou ale vždy bude, zda naše výnosnost vlastního kapitálu není podprůměrná v kontextu s výnosností konkurence v našem oboru a jaké je riziko konkrétní investice oproti jakémusi průměrnému riziku naší firmy jako celku při našem podnikání.V případě že bude současná hodnota budoucích peněžních příjmů převyšovat peněžní výdaj na nákup sazenic (100 tis. Kč), o případný kladný rozdíl naše firma i my zbohatneme. Pochopitelně výsledek našeho výpočtu bude kromě správnosti odhadu budoucích příjmů kriticky záviset na výši diskontní míry a správnosti jejího určení.Rozdíl současné hodnoty budoucích peněžních příjmů a dnešní hodnoty investice (tj. peněžního výdaje) je právě ona zmiňovaná čistá současná hodnota (anglicky NPV - net present value). Rovnice 1: Čistá současná hodnota - výpočet příkladu 1 Rovnice 2: Čistá současná hodnota - základní rovnice Jak vyplývá z výpočtu zobrazeného na obrázku 1, uvažovaná investice není za daných předpokladů očekávaných budoucích příjmů a na základě nákladů kapitálu v rámci diskontní míry to pravé ořechové. Pokud budeme předpokládat, že naše očekávání co do výše budoucích očekávaných nominálních výnosů jsou velice přesná, pak lze usuzovat na to, že alternativní výnosová míra vlastního kapitálu, která vstupuje do WACC, je vyšší než unaší investice. Náklady cizího kapitálu (úroky) jsou u obou variant stejné, jsou explicitně dány bankou k úvěru, který nám byl poskytnut pro naše podnikání. Rozdíl spočívá u té části WACC, kterou tvoří očekávaný výnos vlastního kapitálu (nejlepší alternativy). Pokud by alternativní možnost investovat našich 100 tis. Kč nebyla tak lukrativní,ani WACC by nedosahoval současných 17%, nýbrž by byl nižší. To by následně vedlo ke zvýšení celkové částky v červené elipse na obr. 1 a tato investice by se ukázala třeba nakonec výhodnější než její alternativa, tj. vypočtená čistá současná hodnota by potom byla kladná. V současné situaci bychom ale alternativní investici, reprezentovanou jejím očekávaným výnosem vlastního kapitálu (a pro tuto investici vysokým WACC) měli jednoznačně upřednostnit,respektive tuto investici nerealizovat. Rovnice 2 pak zobrazuje základní obecnou rovnici výpočtu současné hodnoty budoucích peněžních toků.

Pokračovat na článek


Business case, hodnocení investic, čistá současná hodnota, změna pracovního kapitálu, working capital, cash flow

Obrázek 1: Sestavujeme business case - Výkaz zisků a ztrát, rozvaha a cash flow Oblast A1:I22 zobrazuje výsledovku daného business case, sloupce L - P bilance (rozvahy) ke konci každého rokuSloupce J, N a Q (modrý text) pro názornost ukazují vzorce vedlejší buňky (vlevo)předpoklad počátku podnikání k 1.1. roku 0 (bílý sloupec výsledovky a bílá bilance) a údaje za období 1 k 31.12. téhož roku (okrový sloupec výsledovky a okrově vybarvená bilance)předpoklad veškerých nákladů daňově uznatelných kromě účetních odpisů na ř. 10předpoklad, že pracovní kapitál sestává pouze z pohledávek a závazkůpředpoklad zdanění na úrovni právnických osobJelikož jste plátce DPH a protože předpokládáte, že pohledávky a závazky k finančnímu úřadu zůstávají zhruba ve stejné výši, tj. bez vlivu na změnu pracovního kapitálu (vizte níže), kalkulujete s cenami bez DPH.Výsledovka A1:I20řádek 3 a 4 - výpočet inflačního indexu složeným úročením; inflace na výstupu představuje meziroční nárůst cen prodávaných bochníků, inflace na vstupu růst cen nakupovaných surovin, energií, mezd atd.řádky 6 až 16 by při pochopení neměly činit potíže (ř. 10 je účetní odpis podle zadání) Obrázek 2: Průměrná a klesající hodnota dluhu pro výpočet úročené částky řádek 17 úrok kalkulován jako průměr z počátečního a koncového stavu v daném účetním období a tento průměr násoben úrokovou sazbou 15%. Pokud bychom měli být přesnější a realističtější, počítali bychom s měsíční frekvencí splátek. Pak by musel být celý business case postaven na měsíční bázi, tj. 12 měsíců * 6 let, tj. 72 sloupců, což by ale nebylo přehledné co do šířky business case. Měsíčně vyjádřené očekávané peněžní tokyby se pak diskontovaly měsíční efektivní diskontní sazbou pro období 6 let podle výrazu posledního členu v závorce ve jmenovateli v rovnici 3 efektivní úrokové míry s měsíční periodou splátek, tj. m=12, n=6 a i=WACC=18%. Ohledně výpočtu 15% úroků placených bance, pro zjednodušení jsem výpočet provedl s průměrnou hodnotou dluhu (tj. s jeho výší uprostřed roku). Pro názornost uvádím obrázek 2. Všimněte si, že plocha pod červenou přímkou je stejná jako plocha pod klesající modrou přímkou.Průměrnou roční výši dluhu v prvním roce podnikání tak mohu vynásobit roční úrokovou sazbou a dostanu přibližnou úroveň nákladů a zaplacené částky na úrocích, tj. 15% z 1,65 mil. Kč = 247 500 Kč.řádek 19 je daňový odpis ze zadání (podle zákona o daních z příjmů)řádek 20 ukazuje úpravu, kterou je třeba udělat pro vypočtení daňového základu. Účetní odpis na ř. 10 není daňovým nákladem, místo něj je třeba použít daňový odpis na ř. 19, proto se účetní odpis přičítá zpět (vylučuje se z nákladů) a odečítá se daňový odpis(přičítá se mezi daňově uznatelné náklady)řádek 21 výpočet daně z daňového základu (řádku 20) při 20% sazbě daně z příjmů právnických osobřádek 22 čistý zisk, "tzv. bottom line" (spodní řádek výsledovky). Ten však pro potřeby hodnocení naší investice není vhodný, jak jsme ukázali v kapitole peníze vs. účetnictví u ukazatele NOPAT (NOPLAT). Je třeba jej transformovat právě na NOPAT, jehož prostřednictvím vypočteme FCFF (popisujeme níže). Tímto řádkem končí účetní výsledovka, tj. jak bude tento projekt ovlivňovat svým dílem naší celkovou budoucí výsledovku veškeré podnikatelské činnosti.řádek 23 je úvodní řádek pro přípravu uvedeného business case, respektive analýzy výhodnosti celé investice z hlediska růstu našeho bohatství (hodnoty naší firmy). NOPAT je kalkulován jako provozní zisk po odečtení příslušné daně z tohoto zisku (dle zadání 20%). Všimněte si, že pro účely daně se vychází z daňového základu, tj. daňovou sazbou ($B$21) násobíme hodnotu provozního zisku (ř. 15) zbavenou účetních odpisů (protože nejsou daňově uznatelné, přičítáme je zpět k provoznímu zisku) a naopak sníženou daňovým odpisem (odečítáme uznatelný daňový odpis), tj. (ř.15+ř.10-ř.19)*($B$21). Tímto výrazem získáváme velikost daně, kterou od provozního zisku (ř. 15) odečítáme. řádek 24 v kapitole peníze vs. účetnictví jsme naznačili, jaké důsledky má změna pracovního kapitálu na vývoj peněžních toků ve vztahu k zisku. Předeslal jsem, že při výpočtu cash flow se růst pracovního kapitálu odčítá od výše zisku a opačně pokles pracovního kapitálu se k zisku přičítá. Začněme nejprve s pohledávkami, jejichž růst se účtuje proti výnosům. Pokud je náš výnos okamžitě uhrazen penězi, problém nevzniká. Naproti tomu, pokud peníze okamžitě nedostaneme a vzniká nám namísto rostoucí hotovosti v aktivech pohledávka, výnosy (resp. zisk) již nekopírují peněžní toky. V tomto případě výnosy rostou, ale peníze v bilanci nikoliv (rostou namísto toho pohledávky). Z tohoto důvodu je potřeba meziroční růst pohledávek od zisku odečíst, abychom získali přehled jen o skutečně zaplacených výnosech, tj. výnosech bez inkrementu pohledávek. Růst pohledávek je tedy od zisku při výpočtu peněžních toků nutno odečíst. Stejně tak pokles pohledávek je nutno k zisku přičíst, abychom očistili účetní techniku od skutečných peněžních toků. Když nám totiž někdo pohledávku zaplatí, její výše klesá, získáváme peníze, ale uhrazení pohledávky se nezobrazí v účetnictví mezi výnosovými účty, jde pouze o rozvahovou operaci, v bilanci klesá výše našich pohledávek a ve stejné míře roste výše našich peněz. Proto pokles pohledávek mezi současným a minulým obdobím k zisku ve stejné výši přičítáme.Stejně tak, ale obráceně, to bude u závazků. Jejich růst se účtuje proti nákladům, nemá však nic společného s penězi. Závazek roste, protože jsme nezaplatili penězi z našich aktiv, nicméně rostou náklady a proporčně tak klesá i zisk. Opět nesoulad mezi akruálním účetnictvím a faktickými peněžními toky. Z hlediska peněžních toků proto růst závazků zpětně k zisku přičítáme, protože nedošlo k odpovídající peněžní úhradě. V opačném gardu pokles závazků od zisku odečítáme.V řádku 24 tedy vidíme hodnoty ukazující změnu pracovního kapitálu, konkrétně v našem případě jen jeho nárůsty (kladné hodnoty). Ukažme si to na buňce D24. Jde o první rok našeho podnikání, kdy pohledávky vzrostly z 0 na 300 tis. Kč (buňka M6). Od nich odečteme růst krátkodobých závazků a získáme tak růst pracovního kapitálu. Závazky v prvním roce také stouply ve výši 124 800 Kč (buňka P5).Jde tedy o záporný růst závazků. Růst pracovního kapitálu tak bude růst pohledávek mínus růst závazků, tj. 300 tis. Kč - 124,8 tis. Kč = 175,2 tis. Kč. řádek 25 ukazuje výpočet provozního cash flow, tj. NOPAT - růst pracovního kapitálu + účetní odpisy. Jak jsme již řekli, od (k) zisku je potřeba odečíst (přičíst) růst (pokles) pracovního kapitálu a kromě něj ještě další nepeněžní náklady jako jsou primárně účetní odpisy. Logika je stejná jako u výkladu k předchozímu řádku 24. Odpis snižuje zisk, nicméně nemá nic společného s nějakou platbou. Je to ryze účetní fenomén. Proto jejich výši zpět k ziskupřičteme (ř. 10).řádek 26 (investiční cash flow) je hodnotou výše investice do pece. Předpokládáme, že tuto částku krátce po zakoupení plně uhradíme.řádek 27 FCFF (free cash flow to firm) odpovídá peněžním tokům na úrovni jak nás vlastníků tak našich věřitelů (zde banky). Jde o nejpodstatnější úroveň peněžního toku z hlediska našeho business case. Co je na něm tak důležité? Především ta skutečnost, že v případě jeho kladné hodnoty díky naší provozní činnosti po odečtení čistých investic (záporné hodnoty v ř. 26) jsme získali o tuto částku více peněz, než jsme zaplatili. Tento inkrement peněz potom můžeme použít ke splácení úvěrů a placení úroků věřitelům (ř. 28) nebo k převedení na nášsoukromý účet (a například uhrazení naší zasloužené exkluzivní dovolené (ř. 29)). Je to právě FCFF, které diskontujeme a ze kterého počítáme čistou současnou hodnotu. řádek 28 (finanční cash flow) představuje peněžní toky související obecně s poskytováním a splácením úvěrů, penězi investovanými (vybíranými) vlastníky do (z) firmy, platbami úroků, zkrátka toky související s různými formami financování našeho podnikání. Pokud se zde díváme na hodnocení projektu nákupu pece, jejíž část financujeme bankovním úvěrem (1,8 mil. Kč) a dílem vlastními penězi (vlastním kapitálem) v částce 200 tis. Kč, toto počáteční získání prostředků je jasným finančním tokem do firmy ve výši 2 mil. Kč s kladným znaménkem (buňka C28). Její výše pro účely business case odpovídá výši investičního cash flow (výdaje) se záporným znaménkem v buňce C26 (investice do pece). Pro nákup pece musíme nejprve vložit na podnikatelský účet 200 tis. z vlastních peněz a potés penězi z úvěru od banky nakoupíme pec. Výší tohoto finančního cash flow hradíme počáteční investici 2 mil. Kč. řádek 29 FCFE (free cash flow to equity) představuje peněžní tok z účetního výkazu o peněžních tocích. Jde o částky, které ukazují, o kolik vzrostly peněžní prostředky k dispozici nám, vlastníkům firmy (tj. po odečtení peněžních toků souvisejících s čistými investicemi při podnikání včetně peněžních toků souvisejících s financováním, tj. splácení úroků a úvěrů, nově získané peníze z nových úvěrů a případné nové vklady peněz do firmy nebo jejich výběry). Pokud srovnáme buňku D29 s buňkou M7, vidíme, že jde o stejnou částku. Ze základů finančního účetnictví zřejmě víte proč. Jde o první rok tohoto projektu, a protovydělané peněžní toky v prvním roce se objeví i v prvním roce bilance, neboť pokud začínáme od nuly, přírůstek peněz v ř. 29 se rovná stavu peněz v bilanci (M7). (Jde o zápornou částku, takže vidíme, že první rok ještě budeme muset využít kontokorentní rezervy, neboť se nám celkově nebude dostávat 116 933 Kč). Na základě stejné logiky přírůstek peněz v roce 2 (E29) ovlivní výši stavu peněz v bilanci roku 2. Musí tedy platit, že buňka M11 = M7 + E29. Stejné to bude i pro všechny další roky.řádek 30 Jde o standardní výpočet současné hodnoty. Pakliže jste ale pozorní čtenáři nebo jste si důkladně prošli excelový soubor, možná jste si všimli, že jsem výše v souvislosti s finančním cash flow hovořil i o splácení úroků, ale v našem výpočtu nikde odečteny nejsou! Není to chyba? Asi ne, záměrně bych chybu neudělal. Jak tento problém tedy vysvětlit?Dříve jsme řekli, že nejen bankovní úvěr nese náklad (úrok) ale i my chceme z našich peněz (200 tis. Kč) něco vydělat a tím je implicitní náklad obětované příležitosti. Zprůměrováním těchto nákladů cizích zdrojů financování (zde úroková míra 15% a námi požadovaná míra výnosu vlastního kapitálu), kde váhami jsou ideálně tržní hodnoty obou těchto složek kapitálu, dostáváme WACC pro ten který investiční případ. Průměrnými váženými náklady kapitálu diskontujeme budoucí peněžní toky. Všimněte si, že v účetnictví jsou výše ve výsledovce úroky (jakožto náklad) správně odečteny. Účetnictví slouží, jak už jsem rovněž dříve zmínil, primárně věřitelům. S ohledem k jeho snaze podat co možná nejvěrnější obrázek o našem hospodaření je svými zásadami maximálně konzervativní a kalkuluje pouze s náklady, které věřitele opravdu zajímají. A těmito náklady jsou z hlediska financování naší firmy náklady, které neseme s jejich úvěrem, který nám často po řadě peripetií nakonec přeci jen poskytli. Implicitní náklady obětované příležitosti věřitele nezajímají. Proč by také měly? Pokud nezbude pro nás po uhrazení úroků nic, "who cares?", komu to vadí? Věřitelům rozhodně nikoliv, ti jsou spokojeni, že svůj výnos (v našem účetnictví náklad) dostali a tím to pro ně hasne. Na druhou stranu, my chceme vědět také, jestli pro nás i po uhrazenízávazků věřitelům něco zbyde a pokud ano, kolik? Bude to dost na to, aby míra výnosu takové investice byla pro nás při daném riziku natolik atraktivní, abychom do investice "šli"? Nebo ji na základě této naší analýzy a z ní vyplývající nedostatečné míry výnosu raději neuskutečníme a peníze investujeme jinam? Anebo je z firemního účtu stáhneme a raději si za ně něco koupíme?Úvahami nejen o účetním zisku ale i o zisku vlastníků se posouváme do roviny tzv. ekonomického zisku. Pokud totiž investicí realizujeme účetní zisk a navíc pokryjeme i náklady vlastního kapitálu, to, co nám zbyde navíc je něco, čím opravdu bohatneme. Pokryli jsme kromě všech účetních nákladů i náš požadovaný výnos nejlepší možné alternativy (který účetnictví nereflektuje) a pokud zbylo ještě něco navíc, jen dobře! To je zdrojem růstu našeho bohatství nad nejlepší možnou jinou alternativou naší investice. Tato hodnota je synonymem čisté současné hodnoty v rovnici 2 kapitoly čistá současná hodnota sekce východiska pro hodnocení. Proto její výši počítáme při finančním hodnocení investic. Nicméně ještě vám stále dlužím explicitní objasnění toho, proč v ř. 27 nejsou obsaženy úrokové platby. Je to z toho důvodu, že WACC, který zastupuje (jakožto vážený průměr) oba náklady, diskontováním FCFF snižuje právě o částky související s úvěrem tak oproti účetnictví navíc naším požadovaným výnosem! Diskontováním pomocí WACC tak prakticky vylučujeme oba tyto náklady (peněžní výdaje) a zůstává nám tak hodnota, která převyšuje nebo nedosahuje úrovně účetního a námi požadovaného výnosu zisku. Pokud bychom tedy měli v rámci FCFF úroky odečtené, diskontováním bychom je eliminovali podruhé!Závěry z business caseJak je patrné, čistá současná hodnota takto zadané a odhadnuté akce je záporná, a proto je finančně racionální tuto investici za uvedených podmínek nerealizovat.Ačkoliv je po celou dobu 6 let účetně dosahován čistý zisk (ř. 22), přesto tento projekt odmítneme. Toto je ukázka, jak mohou být účetní data z hlediska finančního posuzování investic nevhodná. Jednak je jejich výše ovlivněna účetními postupy, které jsou v řadě případů značně vzdálené od vývoje toho podstatného a tím jsou peníze a rovněž účetnictví nepočítá s jedním druhem nákladu kapitálu a tím je náklad vlastního kapitálu. Oba tyto hlavní nedostatky jsme se v našem ukázkovém business case snažili eliminovat a výsledkem je záporná současná hodnota investice.

Pokračovat na článek


Výsledovka, výkaz zisků a ztrát, tržby, náklady na prodané zboží, odpisy, daň, dividendy, výběr části zisku, nerozdělený zisk, finanční plán, finanční plánování, business plán, finanční modelování

Obrázek 3: Kalkulace pořizovacích nákladů na prodané zboží Tržby jsou ve výsledovce počítány z výše pořizovacích nákladů na prodané zboží a ziskové přirážky v souladu s rovnicí 2, jak dokresluje obrázek 2.Pořizovací náklady na prodané zbožíUž jsme několikrát podotkli, že jejich výše se odvíjí od očekávaného růstu HDP, který je konkrétně obsažen v rámci prvního driveru na obr. 1, tj. tempo růstu nákladů (meziročně). Výpočet pořizovacích nákladů je tedy závislý na jejich výši v předchozím roce a jejich očekávaném meziročním tempu růstu, jak znázorňuje obrázek 3. Zmíněný driver navázaný na očekávaný růst nominálního HDP s mírnými korekcemi vlivu zamýšlené reklamní kampaně v roce 2 (8% růst) a pak v roce 3 (5% růst) tak kriticky ovlivňuje jednak výši variabilních nákladů a rovněž výši tržeb.Tento text vznikl v období mírného zotavení ekonomiky ze dna recese. Proto není od věci předpokládat v následujícím období 6% růst nominálního HDP (tj. včetně inflace). Pochopitelně v obdobích konjunktury bude vypadat model mnohem věrohodněji, pakliže bychom předpokládali naopak v delším horizontu případný pokles tohoto driveru.OdpisyPokud bychom žádali o investiční úvěr k investici do dlouhodobého majetku (CAPEX, tj. capital expenses), v takovém případě by docházelo nejprve k aktivaci takových aktiv v aktivech firmy a teprve následně k jejich postupnému odepisování do nákladů. Z hlediska cash flow by šlo o investiční cash flow. V případě žádosti o provozní úvěr půjde zpravidla o situaci, kdy budou peníze vynaložené (v našem případě do reklamní kampaně) účetně promítnuty okamžitě do nákladů a i z hlediska cash flow půjde logicky o provozní cash flow.Nedojde k aktivaci majetku a jeho odepisování do nákladů. Z tohoto pohledu proto u provozních výdajů oproti investičním výdajům (CAPEX) nevzniká problém odhadu nové výše odpisů ze skokově navýšených dlouhodobých aktiv. Pakliže naše firma zamýšlí posílit své postavení na trhu, nicméně její kapacity dlouhodobých aktiv (např. vybavení prodejen, prodejní prostory) nejsou dosud plně využity, můžeme očekávat pouze postupný nárůst dlouhodobých aktiv v bilanci (o tom v příslušné kapitole). Současně půjde i o postupný nárůst odpisůa nikoli skokový nárůst jako u investičních výdajů. Ideální by bylo využít data z odpisových plánů a pomocí nich budoucí odpisy stanovit. V našem případě předpokládejme, že odpisy na obrázku 1 vychází právě z těchto odpisových plánů. (Jelikož jsem tak do hloubky nešel a odpisové plány jsem pro daná dlouhodobá aktiva nevypočítal, jako určitou "berličku" jsem použil jejich výpočet ve vazbě na růst prvního driveru tempo růstu nákladů (meziročně)). Základní logika je však zachována a to, že prognózujeme postupný a nikoliv skokový růst čistých (netto) investic, (tj. v bilanci meziroční rozdíly dlouhodobých aktiv brutto mínus oprávky). Tempo růstu čistých investic, které, jak víme z kapitoly věnované poměrovým ukazatelům, bude vhodnějším analytickým ukazatelem, je vypočítáno na obrázku 4 v souhrnném pohledu na vývoj dlouhodobých aktiv, oprávek a odpisů. Obrázek 4: Odpisy a investice do dlouhodobého majetku (výňatek z obr. 1 a bilance v následující kapitole) Na adresu odpisů ještě poslední poznámku a tou je zjednodušující předpoklad rovnosti jejich účetní a daňové výše (vizte obr. 1 s poznámkou /*). Pokud bychom měli odhadnuty hodnoty odpisů jak daňových tak účetních, aplikovali bychom při výpočtu zisku postup z kapitoly dnešní výdaj, budoucí příjmy v řádcích 19 a dále. Z hlediska detailnější analýzy by pak vyvstala otázka, zda výše investic do dlouhodobých aktiv (tj. růst dlouhodobých aktiv) ve světle daných odpisů zvyšuje hodnotu naší firmy. To je ovšem nad rámec účelu této kapitoly, kde jde o první seznámení s tvorbou finančního plánu. Předpokládejme tedy,že naprojektovaný růst dlouhodobých aktiv a souvisejících odpisů vede ke zvyšování hodnoty naší firmy (výnosnost nově investovaného kapitálu (čistých provozních aktiv) převyšuje WACC).Reklama, mzdy a ostatní na výstupu nepřímo závislé nákladyObrázek 5: Nastavený vývoj explicitních fixních nákladů (výňatek z obr. 1) Jak již název položky uvádí, půjde o všechny (primárně provozní) náklady, které nejsou přímo závislé na objemu prodejů - kromě reklamy a mezd i např. elektřina, pojištění, nájem atd. Touto otázkou jsme se zabývali v rámci provozní páky. Jelikož jde o hodnoty modré barvy, v souladu s vysvětlivkami dole na obr. 1 vidíme, že jde v našem modelu o explicitně zadané hodnoty. Jinými slovy, mám tím na mysli, že tyto hodnoty nejsou závislé na žádném driveru, nejsou nějak kalkulovány a jde ve své podstatě také o určitý exogenní driver. Dosazujeme jejich výši přímo do tohoto řádku výsledovky v závislosti na naší analýze jejich vývoje do budoucna. Jejich aktuální výše činí 40 mil. Kč. Jejich skokovitý nárůst v roce 1 vyplývá z předpokládané realizace mohutné reklamní kampaně plus obvyklý nárůst zbylých nákladů v důsledku inflace a postupného růstu naší firmy. Pokud předpokládámerůst do roku 1 všech těchto nákladů kromě reklamy ve výši cca. 1,5 mil., na reklamu tedy uvažujeme náklady v rozsahu 58,5 mil. Kč. V roce 2, kdy již mohutná reklamní kampaň nadále neprobíhá, kalkulujeme na základě zpracovaného rozpočtu s celkovými náklady 50 mil. Kč. Zvýšený tržní podíl vyvolá od roku 3 vyšší náklady z 50 na 55 mil. Kč a jejich růst pokračuje k úrovni 63 mil. Kč v 7. roce.V předchozím odstavci jsem pouze nastínil základní "příběh" toho, co stojí za příslušnými výkyvy hodnot těchto nákladů. Opět připomínám, že je potřeba smysluplně takové projekce nákladů odůvodnit dodatečnými podklady a analýzami! Je totiž otázkou, zda při předpokladu 6% růstu nominálního HDP (a tedy i variabilních pořizovacích nákladů na prodané zboží) je 3,3% nárůst těchto fixních nákladů v roce 7 dostatečný (63 000/61 000)-1.Mám tím na mysli otázku, zda při takto stanoveném růstu fixních nákladů na tomto řádku by bylo reálné dosahovat plánovaných tržeb, které jsou navázány na tempo růstu variabilních nákladů. A ty, jak víme, rostou v pozdějších obdobích podle našeho předpokladu meziročně o 6%! Otázka by tedy zněla, zda pouze 3,3% růst na prodejích nezávislých nákladů je slučitelný s 6% meziročním růstem nákladů na prodané zboží, které se následně promítají do růstu tržeb,ačkoliv očekáváme postupné mírné snižování našeho markupu (ziskové marže) s tlumícím vlivem na růst celkových tržeb. Tržby tedy po zahrnutí klesajícího markupu od 4. roku rostou v letech 4 až 7 nikoliv 6%, ale pouze 5,3%.

Pokračovat na článek


Riziko, finance, odhad, výpočet rizika

Riziko - pár vět úvodemSe sekcí riziko, mám v rámci abecedy financí, velký problém. Tyto stránky by měly sloužit primárně podnikatelům, kteří potřebují získat maximum užitečných informací pro svou podnikatelskou praxi. Riziko nepochybně hraje velkou roli při jakémkoliv posuzování, zda do dané investice jít nebo ne. Na druhou stranu, jde ve značné míře, alespoň podle mého soudu, o oblast značně akademickou a "abstraktní". Rovnice, pomocí nichž riziko měříme, jeho dělení, diverzifikace rizika a podobně je siceužitečná teorie, z hlediska praxe vlastníků menších firem však nemá, alespoň podle mého názoru, důležitějšího významu. Problém vidím ve velice obtížném a málo exaktním principu jeho kvantifikace pro naše potřeby finančních analýz. Proto se budu snažit tuto sekci skutečně omezit na to, co považuji z hlediska praxe za užitečné. Nenajdete zde tedy řadu informací, na kterou mohou být někteří z vás z různé odborné literatury zvyklí. Pokud nabydete dojmu, že by zde měla určitá témata být, napište mi. Pokud se chcete riziku věnovat více do hloubky, neměl by to být z dostupné literatury problém. V každé učebnici financí se o riziku dozvíte. V některých srozumitelněji, v jiných méně. V některých více do hloubky v jiných více obecně. Nicméně riziko je z hlediska finanční teorie základním kamenem, proto jeho přítomnost ve veškeré finanční literatuře. Z hlediska běžné praxe běžných firem však tato teorie zůstává zpravidla nevyužitou a i těžko využitelnou co do jeho kvantifikace. Vymezení rizikaDříve jsem vám slíbil, že vás nebudu zahlcovat definicemi rizika a slib dodržím. Jen rychle uvedu, co si vlastně pod pojmem riziko představit. Riziko spojené s podnikáním lze chápat jako určitou nejednoznačnost výsledků podnikání. Můžeme si vést hůře, než doposud nebo i lépe (uvažujme pod tím zpravidla hospodářský výsledek našeho podnikání, pokud nebude uvedeno jinak). A právě z tohoto "doposud" (tj. z dosavadního vývoje) zpravidla odvozujeme naše očekávání do budoucna. Nic nového. Pochopitelně, čím větší byly doposud rozdíly našich výsledků, čím méně je bylo možno přiřadit třeba nějakému trendu, tím větší riziko neodhadnutelnosti našeho výsledku hospodaření do budoucna. Firmy, jejichž vývoj je v čase vcelku jasný (jejich tržby, zisk, atd.) se v grafu v průběhu času příliš neodchylují a lze vysledovat na první pohled opticky nějaký trend, u nich lze předpovědět lépe i jejich vývoj v nejbližší budoucnosti. Oproti tomu firmy, které jeden rok hodně vydělají a další rok spadnou do katastrofální ztráty, u nich věru nevíme, co nám nadělí například jako akcionářům nebo věřitelům příští rok. Pochopitelně, že nikdo nemůže přesně říct, zda příští rok zisk relativně stabilní firmy se také výrazně neodchýlí od očekávané úrovně dosavadního trendu. Pak by neexistovalo riziko! Ale faktem je, že např. hospodářský výsledek této "stabilnější" firmy s větší pravděpodobností a přesněji odhadneme (obr. 1), než hospodářský výsledek oné firmy s naprosto nepředvídatelným trendem (obr. 2). Takže čím je možnost odchylky budoucí reality od tohoto očekávání (založeného zpravidla na dosavadních historických datech) větší, tím vyšší riziko podstupujeme (a to i v případě pozitivnějšího vývoje než jsme čekali). Obrázek 1: Situace s nižším rozptylem výsledků Obrázek 2: Situace s vyšším rozptylem výsledků Už tady padla slova jako "(ne)odchylují" a "trend". Co nám tento trend naznačuje? Selským rozumem tušíme, že je to nějaký "průměr", kolem kterého se výsledky v historii pohybovaly. A jak jsme uvedli, většina z nás promítá svá očekávání podle tohoto trendu i do budoucna.Jde tedy o určitou očekávanou hodnotu hospodářského výsledku a z ní lze nějakým způsobem vypočítat očekávanou míru výnosu aktiv (investice, akcie atd.) s podobnou mírou přesnosti odhadu do nejbližší budoucnosti.Pomalu se dostáváme k základům statistiky, takže co nejjednodušeji. Pokud jde o trend, obvykle se v praxi vystačí s lineárním trendem. Pakliže máme údaje z historie,pomůže nám některý statistický program nebo i Excel a trend nám pomocí regresní analýzy nejmenších čtverců vypočte, respektive vypočte nám potřebné hodnoty pro určení regresní přímky, která tento trendudává.Abyste neřekli, že se s vámi nepodělím jak tuto rovnici získat, ukážu vám celkem jednoduchý způsob, (využití maticových vzorců u funkce "linregrese" je zbytečně zdlouhavé). Řekněme, že za posledních 5 let jsme v souladu s obrázkem 3 dosahovali následujících hospodářských výsledků nebo tržeb, to teď není podstatné:Obrázek 3: Historie posledních hospodářských výsledků Obrázek 4: Volba spojnicového grafu V Excelu z těchto hodnot vytvořte spojnicový graf. Najeďte kurzorem na libovolný bod modrého grafu těchto hodnot a klikněte na něj levým tlačítkem myši.Zvýrazní se jednotlivé hodnoty formou šedých čtverečků a znovu tamtéž klikněte tentokráte pravým tlačítkem. Objeví se nabídka a vy zvolte přidat spojnici trendu, jak ukazujeobr. 4. Ponechte lineární typ trendu v nabídce a klikněte na záložku možnosti. V této nabídce pouze zaškrtněte možnost zobrazit rovnici regrese. Náš finální graf by měl vypadat jako na obrázku 5.Obrázek 5: Volba spojnicového grafu Všimněte si elipsou zvýrazněné lineární regresní rovnice, kterou jsme uvedeným postupem vcelku rychle získali. Jejím protažením do budoucna získáváme určitý možný odhad hospodářského výsledku v následujícím období. Co nám tato rovnice říká? Hodnota 20,964 udává, v jaké hodnotě protne regresní přímka osu y. Pokud totiž dosadíme x=0, y bude přesně tato hodnota. Koeficient 1,619 pak představuje její sklon, tj. o kolik vzroste očekávaný zisk (hospodářský výsledek) v každém následujícím období, tj. roce (v rovnici x).A jak jsme zmínili, čím více kopírují historické výsledky tuto přímku, tím existuje větší pravděpodobnost, že se lépe "trefíme" nebo budeme blíže budoucí realitě s naší dnešní predikcí. Takže v další kapitole si povíme něco málo o této přesnosti našeho odhadu budoucích výsledků hospodaření. Povíme si, jak riziko určitým způsobem měřit, ačkoliv je jeho měření předmětem značných polemik a sporů.

Pokračovat na článek


Měření rizika, finance, Gaussova křivka, rozptyl, směrodatná odchylka ve financích, variační koeficient

n ............ počet hodnotVýše uvedená rovnice 1 výpočtu rozptylu platí, pokud očekáváme, že každá z hodnot nastane se stejnou pravděpodobností, jde o prostý průměr. Pokud očekáváme různou pravděpodobnost očekávaných hodnot, její tvar bude prezentován v kapitole věnované finančnímu riziku a finanční páce. Nyní si jen na ukázku vypočítáme obě determinanty rizika pro výše uvedených osm údajů našich hospodářských výsledků:Obrázek 1: Výpočet rozptylu a směrodatné odchylky Ve financích nicméně hraje riziko roli primárně ve vztahu k očekávanému výnosu. V sekci časová hodnota peněz a kapitole věnované úvodu do rizika jsme se dotkli vazby mezi rizikem a výší požadovaného výnosu, který budeme při dané rizikovostiinvestice požadovat. Každý jistě ví, že čím vyšší je pro nás riziko, tím vyšší míru výnosu budeme chtít, abychom dané riziko vůbec podstoupili. Navíc, u každého z nás je tato výše odlišná podle naší subjektivní averze k riziku. V následující části se tedy podíváme,jak se riziko do požadované míry výnosu kvantifikuje.Riziko a míra výnosuJak tedy ovlivňuje výše rizika požadovanou míru výnosu? Podívejme se na následující obrázky 2 a 3. Obrázek 2: historický vývoj míry výnosu v čase u dvou různých firem Při srovnání grafů obou firem je vidět, že firma B oproti firmě A dosahuje jak vyšších měr výnosů tak i vyšších měr ztráty. Hodnoty její míry výnosu oscilují mezi cca. -9% a +9%. Naproti tomu, firma A dosahovala od roku 1989 míry výnosu mezi -4% a +4%. Je patrné, že rozptyl hodnot míry výnosu u společnosti B bude vyšší. Pokud vytvoříme graf s histogramem četností jednotlivých výnosových měr, potom jejich podobu ukazuje následující obrázek 3.V něm jsme nasčítali počty jednotlivých úrovní dosažených výnosových měr a vynesli do grafu.Obrázek 3: Četnosti výnosové míry u obou společností za období 1989 - 2009 Výše uvedené grafy nám odhalily pohled na tytéž data z jiného úhlu. Zde je opět vidět mnohem větší rozptyl hodnot míry zisku u společnosti B, zatímco společnost A dosahuje nižšího rozptylu a tudíž i vyššího počtuopakování (počtu výskytů) týchž výnosových měr za sledované období. Jelikož už známe rovnici pro výpočet rozptylu a směrodatné odchylky, můžeme si jejich hodnoty vypočítat pro obě firmy, jak ukazuje následující obrázek, nebo funkcí přímo v Excelu. Obrázek 4: Výpočet rozptylu a směrodatné odchylky míry výnosu Obrázek 5: Gaussova křivka normálního rozdělení Pokud se ostře zahledíme na uvedenou tabulku, směrodatná odchylka je vlastně váženým průměrem odchylek od nějaké očekávané hodnoty, kterou lidé zpravidla anticipují z historického vývoje. Směrodatná odchylka tak udává určitý odhad toho, jak moc mohou být budoucí skutečné míry výnosu nad nebo pod touto očekávanou úrovní. V případě firmy A to budou 2,31%, v případě firmy B 5,33%. Společnost B má tak i vyšší rozptyl výnosových měr s dopadem na menší pravděpodobnost, že očekávaná výnosová míra bude dosažena.Normální rozdělení a Gaussova křivka"...Normální rozdělení je nejdůležitějším pravděpodobnostním rozdělením, které slouží jako pravděpodobnostní model chování velkého množství náhodných jevů. Jde o vhodný pravděpodobnostní model, pokud na kolísání náhodné veličiny velký počet nepatrných a vzájemněnezávislých jevů...". Tolik citace z učebnice statistiky pro ekonomy. Jak vidno, pokud jde o vývoj výnosové míry každého, kdo podniká, je asi těžko vyjmenovat vše, co nějakým způsobem přímo či nepřímo ovlivňuje její hodnoty u každého z nás. Z tohoto pohledu by normální rozdělení v souladu s uvedeným citátem mělo zřejmě vyhovovat. Tvar normálního rozdělení je znám též pod pojmem Gaussova křivka normálního rozdělení. Její tvar naleznete na obrázku 5. Co o této křivce pokud možno laicky říci? Plocha pod touto křivkou je vždy rovna jedné neboli 100%. Takže plochy pod jakoukoliv křivkou normálního rozdělení (ve stejném měřítku) se musí vzájemně rovnat a to bez ohledu na to, zda je dotyčná Gaussova křivka plochá nebo strmá. 50% této plochy pod křivkou normálního rozdělení je vlevo od střední hodnoty (v našem případě očekávaná míra výnosu do budoucna promítaná na základě historických hodnot, vypočtená jako vážený průměr historických výnosových měr). Těchto 50% plochy vlevo naznačuje, že existuje 50% pravděpodobnost, že skutečná budoucí výnosová míra bude nižší než námi očekávaná výnosová míra. 50% plochy pod křivkou vpravo od očekávané míry výnosu naznačuje výši pravděpodobnosti, že skutečná budoucí míra výnosu bude vyšší než očekávaná míra výnosu.Z celkové plochy pod křivkou zhruba 68,26% leží v rámci intervalu (očekávaná míra výnosu mínus 1x směrodatná odchylka; očekávaná míra výnosu plus 1x směrodatná odchylka). Jinými slovy, existuje zhruba 68% pravděpodobnost, že skutečná míra výnosu bude někde kolem námi očekávané míry výnosu v intervalu +/- směrodatná odchylka.V rámci tohoto typu rozdělení pravděpodobnosti, čím je tedy směrodatná odchylka větší, tím větší je interval pro možnou hodnotu budoucí výnosové míry při dané 68% pravděpodobnosti a tím vyšší riziko odchylky od našeho očekávání.V našem příkladě firmy A a B tak lze konstatovat, že za předpokladu normálního rozdělení se bude výnosová míra firmy A s cca. 68% pravděpodobností pohybovat mezi 0,29%-2,31% a 0,29%+2,31%, (tj. mezi -2,02% a +2,6%). Analogicky v případě firmy B to bude 1,43%-5,33% a 1,43%+5,33%, (tj. -3,9% a 6,76%). Variační koeficientV případě odlišných výnosových měr a rozdílných směrodatných odchylek se používá přepočet pomocí koeficientu, který udává proporci mezi směrodatnou odchylkou vůči očekávané výnosové míře. Tím lze proporčně srovnat z hlediska rizika firmy nebo projekty, které mají vyšší očekávanou výnosnost při vyšší směrodatné odchylce (rozptylu) s firmami, (projekty), jejichž očekávaná míra výnosu je nižší ale při nižší směrodatné odchylce (rozptylu). Variační koeficient tak umožňuje jejich srovnání.Rovnice 3: Variační koeficient V případě firmy A bude jeho hodnota činit zhruba 7,97, u firmy B pak pouze 3,73. Z toho plyne závěr, že přes vyšší absolutní hodnotu směrodatné odchylky očekávané míry výnosu firmy B je vzhledem k výši jejího očekávaného výnosu její rizikovost přesto nižší. Nebo to můžeme formulovat tak, že firma A má sice nižší rozptyl možných budoucích výnosových měr při dané pravděpodobnosti,nicméně proporčně k její výši očekávaného výnosu (0,29%) je tento rozptyl (resp. směrodatná odchylka 2,31%) podstatně vyšší než tatáž proporce u firmy B. V následující kapitole se pokusím nastínit vztah mezi výší očekávané míry výnosu a rizikovou prémií, o jejíž existenci jsme se zmínili v kapitole riziko a jeho vztah k časové hodnotě peněz.

Pokračovat na článek


Finanční páka, finanční riziko

Finanční riziko, finanční páka V předchozí kapitole v textu věnovanému provoznímu riziku a provozní páce jsme dospěli k závěru, že fixní aktiva charakterizovaná fixnímináklady, které nelze tak snadno omezovat při náhlých změnách prodejů (tržeb), výrazněji ovlivňují výši provozního zisku (za jinak nezměněných podmínek). Analogicky tomu bude i v případě finančního rizika, které bude fungovat na obdobném principu.Finanční pákaPodíváme-li se na rozvahu z hlediska pasív, aktiva jsou financována buď vlastními zdroji, nebo zdroji cizími. Pokud jde o vlastní zdroje, v případě menších firema živnostníků, pokud budou naše tržby nízké, budeme možná balancovat na hranici zisku a ztráty a nezbude nám žádný zisk, který by šel do naší kapsy. V případě velkých firem by stejným způsobem nemuselo dojít k výplatě dividend. Pokud ale budeme mít navíc půjčky u bank, splácet leasing, nebo akciové společnosti povinnost platit dividendy z prioritních akcií, potom tyto náklady vždy poneseme a patřičné platby být uskutečněny musí. Věřitelé mají zkrátka co do placení jejich odměny přednost. Z tohoto pohledu lze nazírat na tyto půjčky a dluhy podobně jako v předchozí kapitole na fixní náklady. I v tomto případě s rostoucím procentem cizích zdrojů financování dochází k růstu fixních nákladů(zpravidla ve formě úroků, prioritních dividend, nákladů na leasing atp.). Navíc, výplata dividend či zisku u podnikatele není účetně nákladem.Vyšším podílem těchto cizích zdrojů financování s fixními platbami a náklady nese vlastník vyšší riziko. Ve vztahu k podílu takových fixních finančních nákladů hovoříme o finanční páce.Pro názornost, o co jde, znovu využijeme ukázku na příkladu.Příklad 1Řekněme, že máte před sebou zpracovaný odhad projektu, který hodláte zrealizovat, ale na který budete potřebovat 200 tis. Kč. Ty budete muset buď zafinancovat "z vlastního", tj. vlastními zdroji(z nevybraného zisku z minulého roku) anebo si 100 tis. půjčíte při úroku 10% a zainvestujete vlastními zdroji jen druhou polovinu, tj. 100 tis. Kč. Současně jste si udělali analýzu rizika co do pravděpodobnosti jednotlivých scénářů od nejpesimističtějšího po nejoptimističtější, tak jak ukazuje následující obrázek 1. Předpokládejme, že stát vybírá 40% daň z vašeho zisku.Obrázek 1: Případ bez finanční páky (bez bankovního úvěru) Tabulka na obr. 1 ukazuje pět uvažovaných scénářů bez bankovního úvěru od nejhoršího očekávaného po nejoptimističtější s přiřazenými odhadovanými pravděpodobnostmi jejich uskutečnění ve sloupku A. Ve sloupku B pakjsou tyto scénáře kvantifikovány co do očekávaného výsledku. Ve sloupku C jsou nuly, neboť v této variantě nejsou použity žádné cizí zdroje. Co se týká ostatních sloupců, jejich výpočet je v jejich záhlaví naznačen.Rovnice 1: Rozptyl a směrodatná odchylka při různých pravděpodobnostech výskytu Co se týká výpočtu směrodatné odchylky, jelikož v tomto případě neočekáváme budoucí výsledky se stejnou pravděpodobností, nýbrž s různou pravděpodobností, je nutno upravit rovnici výpočtu rozptylu v kapitole měření rizika (ve financích) do následující podoby, která zohledňuje různou váhu jednotlivých očekávaných výsledků. Její tvar zobrazuje následující rovnice 1. Variační koeficient, pomocí něhož srovnáváme riziko alternativ s různou očekávanou výnosností, byl vypočten v souladu s rovnicí v téže kapitole.Teď se podíváme na druhou variantu financování, tj. 50% přes úvěr a 50% vlastními zdroji. Situaci zobrazuje obr. 2:Obrázek 2: Případ s finanční pákou (50% financování bankovním úvěrem) Při srovnání rizikovosti obou typů financování prostřednictvím variačního koeficientu je i statisticky patrné, že druhá varianta obsahující fixní náklady externím věřitelům je rizikovější, neboť má vyšší právě variační koeficient (1,65).Ačkoliv je v rámci druhé varianty vyšší očekávaná výnosová míra (18%), její 50% nárůst oproti první variantě financování pouze vlastními zdroji (12%) nepřevýšil zhruba 100% nárůst hodnoty směrodatné odchylky (z 14,82% na 29,64%). Gaussovy křivky obou variant by vypadaly,jak naznačuje obrázek 3.Obrázek 3: Gaussova křivka při použití a bez použití finanční páky K výše uvedenému ještě následující poznámky:Stejným způsobem by bylo možné v předchozí kapitole sestavit pravděpodobnostní scénáře s očekávanými úrovněmi provozních zisků/ztrát pro provozní páku a na jejich základě obdobně vypočítat očekávanou výnosovou míru a rozsah rizika pro různé úrovně provozní páky.Provozní páka ovlivňuje provozní hospodářský výsledek, který vstupoval do našeho příkladu v této kapitole, finanční páka pak ovlivňuje finanční výsledek hospodaření a ten spolu s daněmi a provozním hospodářským výsledkem tvoří hospodářský výsledek z běžné činnosti.Černá, plošší a roztaženější křivka druhé varianty s finanční pákou reprezentuje vyšší rozptyl a směrodatnou odchylku, z čehož vyplývá vyšší úroveň rizika.

Pokračovat na článek


Průměrné vážené náklady kapitálu, WACC, náklady obětované příležitosti

Náklady obětované příležitosti, průměrné vážené náklady kapitáluV předchozích kapitolách jsme mimo jiné diskutovali o rozdílu mezi subjektivní hodnotou peněz pro nás v daném časovém okamžiku a jejich (z dnešního pohledu) nižší hodnotou v budoucnu. V této kapitole si řekneme, podle čeho ji přesně určíme. Otázku výpočtu necháme na další kapitoly, neboť půjde jen o dosazení správných čísel dosprávného vzorečku.Opakování a shrnutí předchozích kapitolVíme, že pokud posuzujeme jakékoliv budoucí částky k dnešnímu dni, jejich hodnota vztažená právě k dnešku bude pro nás dnes subjektivně nižší, protože dnešní peníze můžeme utratit hned nebo je investovat a něco vydělat. Navíc, vnitřně bychom raději třeba měli to či ono hned a ne až za rok. Odložení spotřeby do budoucna nás "vnitřně" zkrátka něco stojí. O co tedy bude námi subjektivně vnímaná hodnota dnešní tisícikoruny vyšší než hodnota tisícikoruny za rok? A analogicky, o kolik bude námi vnímaná hodnota tisícikoruny v budoucnu nižší oproti tisícovce v peněžence dnes? Na tuto otázku jsme v kapitole věnované časové hodnotě peněz a jejímu vztažení k jednotné bázi zmínili výnos, který můžeme investováním této částky získat. Shrnuli jsme, že jakákoliv budoucí částka tento výnos v sobě už z našeho pohledu implicitně obsahuje. Tedy ještě to upřesníme, je to jakýkoliv očekávaný výnos, který můžeme a jsme ochotni v současné situaci s našimi penězi dosáhnout při daném stupni rizika takové investice, očekávané inflaci (inflační prémie) a při daných nákladech na převod zpět na peníze (prémie za likviditu). Tyto faktory (přirážky) požadované úrokové míry jsme shrnuli v kapitole věnované nákladům peněz. Jinými slovy všechny tyto faktory vstupují do výše výnosu, který budeme jako investoři požadovat, abychom danou částku investovali a raději si za ní dnes třeba něco nekoupili. (Obráceně, pokud si peníze půjčíme, budou tyto faktory určovat výši našeho nákladu na vypůjčení peněz). Nemusí to být tudíž jen úrok, může to být výnos z růstu cen akcií, výnos z dluhopisů, atd. pokud jsou vyšší než úrok a pokud se nebojíme příliš velkého rizika neúspěchu naší investice (tedy pádu jejich cen a z toho plynoucí ztráty). V takovém případě, pakliže máme velkou averzi k podstupovanému riziku, budeme investovat do méně výnosných investic, které ale slibují mnohem větší pravděpodobnost takového výnosu. Zkrátka každý z nás je jiný. Někdo se bojí riskovat více někdo méně, podle toho takémůže někdo dosahovat vyšší výnos (nebo v opačném případě ztrátu) z akcií než někdo jiný ze svých peněz u banky. Každopádně každý máme svou investiční strategii, někomu vynáší jeho investice a podnikání více, jinému méně.Proto hodnota budoucí tisícikoruny bude oproti tisícovce dnes u každého z nás různě menší. Bude výrazněji nižší, o co lepší jsme investoři, tj. o co vyšší obecně dosahujeme ze svých investic výnos. Čím je totiž někdo schopnější investor, tím více vydělá a o to víc bude pro něj mít dnešních 1000 Kč vyšší subjektivní cenu, respektive budoucí tisícovka nižší cenu, než u jiného, kdo výnosy příliš neřeší a nechává všechny své peníze třeba jen na běžném účtu s minimálním úrokem. Důvodem je právě vyšší anticipovaný výnos v budoucí tisícovce u dobrého investora, po jehož vyloučení při převodu hodnoty peněz na současnou bázi bude její hodnota nižší než u průměrného investora. Pochopitelně že se ve financích předpokládá,že nejsme úplně hloupí, a když můžeme, tak (kromě určitého množství potřebných volných peněz ke každodenním transakcím z minulé kapitoly) přebytečné peníze máme nějakým způsobem zainvestovány podle naší averze k riziku, potřeby likvidity apod. Jinými slovy se předpokládá, že chceme zbohatnout v rámci naší povahy a strachu z rizika co nejvíce a investujeme tak peníze co nejvýnosněji v rámci vnitřních rizikových mantinelů každého z nás. Někdo investuje své úspory do banky, jiný do rizikovějších akcií. Takže rozdíl mezi nominální hodnotou peněz v budoucnu a jejich přepočtenou současnou hodnotou k dnešnímu dni není pouze úrok v bance, ale jakýkoliv případný vyšší výnos, kterého jsme schopni a ochotni dosahovat. U každého z nás tak půjde o specifickou a jinou hodnotu, navíc z různých typů investice (vklady v bankách, dluhopisy, akcie, komoditní trhy, kurzové investice, reality...).Při určení toho, jak nebo podle čeho stanovit konkrétně onen implicitní výnos v budoucích penězích a jeho vyloučením zjistit současnou hodnotu, bude v prvé řadě záviset na tom, zda jste běžný člověk, který má své úspory v bance, náruživý investor obchodující na burze, živnostník nebo vlastníte firmu. Dosahovaná výnosová míra v každém z těchto případů bude jiná a to primárně z důvodu různého podstupovaného rizika, takže velkou roli při hledání vhodné alternativy hraje váš postoj k riziku. V každém z uvedených příkladů intuitivně jakoukoliv investici srovnáváte s určitou alternativou, které co do výše výnosudosahujete. To znamená, že v případě "obyčejného člověka", který se všemožně vyhýbá riziku (na burze by kromě zisku mohl o část peněz snadno přijít) a má úspory v bance, srovnává alternativní varianty s dosahovaným výnosem (úrokem) v bance. Investoři na burze mají povědomí o své výnosové míře a srovnávají investice s ní. V případě živnostníka, který financuje svá aktiva pouze vlastními zdroji (tj. počátečním vkladem a reinvestovanými zisky), pokud sleduje a zná míru svého výnosu z podnikání, srovnává, zda mu nová investice pomůže tuto celkovou míru zvýšit. Pokud nebude dosahovat úrovně jeho průměrného výnosu z podnikání, pak tuto průměrnou míru bude taková investice tlačit dolů. Je-li moudrým manažerem, takovou investici zavrhne. Pokud svou míru výnosu nezná, posuzuje (nebo by alespoň měl posuzovat) očekávanou míru výnosu k jiným variantám investování svých peněz při obdobném riziku a zpravidla tak i obdobné míře výnosu. Zkrátka srovnáváme s tím, čeho dlouhodobě dosahujeme, s nějakou naší obvyklou výnosovou mírou. Pokud se domníváme, že daná investice při svém riziku vzhledem k naší povaze je lukrativní, tzn. její výnosnost (míra výnosu) je vyšší, než na jakou jsme obvykle "zvyklí", je šance, že do takového podniku půjdeme (alespoň z ekonomického hlediska). Mimo to pochopitelně balancujeme mezi výší výnosu a výší rizika a hledáme onen mezní bod, kam až jsme z hlediska očekávaného výnosu ochotni s výší rizika zajít. V případě firem s řadou aktiv financovaných částečně vlastním kapitálem (vlastními zdroji), částečně úvěry, je situace komplikovanější. Dosud jsme se totiž bavili výhradně o investování vlastních peněz, nikoli půjčených. U půjčených peněz je většinou jasné, jaký je jejich náklad. U půjček od bank, úvěrů, leasingu známe náklad každé vypůjčené koruny formou stanoveného úroku. Takže v případech, kdy máme aktiva financována jednak vlastními zdroji ale i cizími zdroji (přes úvěry, leasing, půjčky atp.) bude záležet na struktuře financování, tj. v jakém poměru jsou financována naše aktiva vlastními zdroji a jakým poměrem cizími zdroji. Současně je teoreticky správné posoudit, zda některá aktiva nejsou nezbytná pro naše podnikání a jak zacházet s těmi cizími pasivy, kterým jednoznačně nelze přiřadit explicitní náklad ve formě úroku (např. závazky z obchodních vztahů). S nimi je pak potřeba zacházet určitým specifickým způsobem podle jejich povahy. Jsme na tenkém ledě, pod kterým je hluboká voda s teorií stanovení diskontní míry. Pro naše praktické podnikatelské účely nemá smysl rozhodně tyto hloubky prozkoumávat. Přesto se některé základní informace dozvíte v sekci diskontní míra, neboť pro investiční posuzování bude nezbytné, abyste určitou základní znalost obdrželi.Pro tuto chvíli stačí, když budeme chápat, že cizí kapitál (cizí zdroje, tj. dluhy) mají explicitní náklad, který známe ze smluv. Jde nejčastěji o úroky. Pokud jde o vlastní zdroje, které vkládáme do podnikání nebo reinvestujeme ze zisků, budeme jejich budoucí hodnotu posuzovat přes výnos, který lze alternativně získat jinak (při podobné míře rizika). Jde sice o dosti zjednodušený přístup, ale jeho zjednodušení rozhodně neznevažuje jeho správnost! Připravili jsme si půdu pro představení nesmírně důležitého ukazatele a tím jsou vážené průměrné náklady kapitálu (WACC).Nyní vám položím následující otázku. Řekněme, že jste investovali své úspory ve výši 200 tis. Kč do banky A, která nabízí čistý úrok (po zdanění) 2,1%. Kdybyste neinvestovali do této banky, investovali byste do jakékoliv jiné banky na trhu, které ale nabízí čistý úrok po zdanění pouze 2%. Do ničeho jiného investovat nechcete, protože víte, že při nedávné krizi přišlo spoustu lidí o velké peníze na rizikových akciových trzích. Na investici do realit máte příliš málo, než aby se vám administrativní náklady spojené s nákupem pozemku vrátily. Budete tedy posuzovat pouze současnou investici při výnosu 2,1% s analogickou investicí za 2%. Váš výnos budou ony 2,1%, nicméně mohli jste bývali uložit své peníze i za 2%. Naštěstí nejste hloupí a líní, zjistili jste si mezi bankami potřebné a našli jste si tu nejvýhodnější investici. Kolik jste vydělali, jaký je váš "zisk"? Cítíte, kam vás směřuji? Pokud srovnáme obě varianty, náš inkrementální (dodatečný) zisk, o který zbohatneme navíc oproti variantě, kdy bychom investovali do jakékoliv jiné banky s výnosem pouze 2%, je v tomto finančně-ekonomickém pojetí 0,1% (2,1% - 2,0%). Těch 0,1% je to, oč vyděláte více oprotisituaci, pokud byste se nepídili, která banka vám nabídne za vaše peníze nejvíce. Všimněte si, že na 2,0% (ač jde také o výnosovou míru výnosu, výnosový úrok) je pohlíženo jako na "náklad"! Odečítáte ho při srovnávání s vámi vybranou variantou vkladu v bance A při 2,1% výnosu. Takže i na alternativní (druhý) nejvyšší výnos se v ekonomii a financích při srovnávání variant díváme jako na určitý náklad. Za chvíli ho pojmenujeme nákladem obětované příležitosti. Ale nejprve hurá k průměrným váženým nákladům kapitálu. Průměrné vážené náklady kapitálu (WACC) - první částPrůměrné vážené náklady kapitálu označované i v české praxi zkratkou WACC (weighted average cost of capital) představují, jak název napovídá, vážený průměr nákladů vašeho kapitálu. Co si pod tím představit? Řekli jsme, že peníze (jejich vypůjčení) má své náklady. Pokud si od banky půjčíte peníze, musíte zaplatit úrok. To je explicitní náklad peněz, je jasně stanoven v úvěrové smlouvě, je zřejmý. Pokud vložíte peníze do podnikání i vy sami, i vy ponesete určitý náklad, ač to vypadá na první pohled divně. V tomto případě nejde o explicitní, ale implicitní náklad, neboť jste se pustili do podnikání, abyste také vydělali! Abyste vydělali (mnohem) více, než například investicí vašich peněz v bance. Proto ani vaše vlastní investované peníze do podnikání nejsou z tohoto ekonomického pohledu zadarmo, bez nákladů! Cítíte analogii s předešlým případem investice do banky A při 2,1% úroku oproti 2% výnosům u ostatních bank? Tím, že investujete čas i peníze do podnikání, očekáváte určitě vyšší výnos než jinde. Podnikání je analogií vkladu do banky A (oproti nižším výnosům pokud byste nepodnikali a peníze třeba jen někam uložili).Vtip je v tom mít na paměti neustále jednu věc a tou je srovnávání. Též v podnikání máte možnost volby a co víc, většinou mnoho voleb jak dál, jak věci řešit atd. Pokud tedy investujete své peníze, auto nebo cokoliv jiného do podnikání, srovnáváte tento výnos s jinou nejlepší alternativou, kam jste peníze nebo jakékoliv jiné aktivum mohli investovat jinam (stejně jako jsme výše srovnávali výnos u banky A a ostatních bank). To je motorem vašeho úspěchu! Srovnávat a hledat nejlepší (nejvýnosnější) způsoby jak se svými penězi naložit. Nejvýnosnější nerealizovaná alternativa vaší investice, její výnos, je vaším nákladem, nákladem vašich vlastních investovaných peněz!Ekonomové tyto implicitní náklady nazývají náklady obětované příležitosti, anglicky opportunity cost. Na první pohled to vypadá dost nepochopitelně a šíleně akademicky, ale jde o naprosto klíčový prvek pro jakýkoliv investiční management. Náklady obětované příležitostiPokud má člověk někdy něco hodnotit, vždy tak může činit jen na základě srovnání. Bez srovnání neexistuje hodnocení a ani možnost něco zlepšovat. Když byste si půjčili peníze jen od banky při daném úroku, vaše firma by prosperovala, jen pokud by její výnos (míra čistého výnosu na jednu půjčenou korunu) přesahovala náklad na tuto jednu půjčenou korunu u banky (tj. úrok). (Zatím se neznepokojujte, jak se co přesně počítá, teď jde o pochopení logiky!)Srovnáváte. Srovnáváte a to vám ukazuje, jestli kráčíte při svém podnikání správným směrem nebo nikoliv. Stejným způsobem se díváte i na své peníze, auto atp. Auto můžete třeba někomu půjčit nebo prodat a utržené peníze investovat jinam než do vaší firmy. Totéž platí o penězích. Pokud byste nepředpokládali, že za všechny ty nervy kolem dostanete víc než třeba vkladem v bance nebo investováním do akcií, asi byste dávno nepodnikali. Srovnáváte! Srovnáváte váš výnos z vašich peněz proti nejlepší možné alternativě! Pokud jednáte racionálně,musí být výnosy z investice vašich aktiv do vaší firmy vyšší než jakákoliv obdobně riziková investice jinde. Opportunity cost (náklady obětované příležitosti) jsou tak totéž co explicitně stanovené náklady vašich věřitelů (např. bank), jen nejsou na první pohled vidět. Znovu zopakuji, důležité je srovnávat. Srovnávat alternativy! Hledat ke všemu alternativu a tu srovnávat s naší investicí. Pokud si zapamatujete, že vždy je třeba srovnávat, budete automaticky po určité době s rostoucí praxí tušit, jaké náklady obětované příležitosti v tom kterém případě kde použít a jaká bude zhruba jejich výše.A jak jsem uvedl v příkladě banky A a ostatních bank s různým výnosem, při hledání zisku v rámci tohoto srovnávání jde o rozdíl mezi naší (ideálně vyšší) výnosností a výnosností druhé nejlepší alternativy takové investice (jejíž výnos ale může být srovnatelný, díky konkurenci na trhu a tlaku k vyrovnávání výnosových měr u investic s obdobným rizikem). Investovali jsme v bance A při 2,1% výnosu s alternativou investovat v ostatních bankách při 2,0% výnosu. Fakticky jsme vydělali jen 0,1% při srovnání těchto dvou variant. Jistě, lze srovnávat i tyto 2,1% s variantou, že necháme peníze doma v matraci. Jenže toto rozhodně není vhodná srovnatelná varianta našeho investování! Pokud nebudeme dodržovat podmínku srovnání s nejvýnosnější alternativou podobného rizika, pak k sobě sice budeme hodní, naše analýzy budou vycházet hezky, ale po čase naše výsledky chodu firmy rozhodně tak hezky vypadat nebudou! Varuji předem! :-)V budoucích sekcích budete mít možnost si problematiku nákladů obětovaných příležitosti více "osahat". Seznámíme se s problémy jejich určení a budete mít možnost si sami vyzkoušet, jak moc ovlivňují výsledek našeho rozhodnutí prostřednictvím výše diskontní míry.Průměrné vážené náklady kapitálu (WACC) - pokračováníAktiva firem ale i živnostníků a vlastně i řady domácností jsou financována nejen vlastními zdroji (vlastním kapitálem v účetním pojetí) ale i půjčkami od bank, které vám pomohly tato aktiva (tj. auta, stroje, nemovitosti, cokoliv co používáte při podnikání) získat. To co máte, co používáte při svém podnikání, jstezískali buď tak, že jste v počátcích nebo i později v průběhu své činnosti investovali vlastní peníze, nářadí, nemovitost atp., abyste mohli začít nebo jste později reinvestovali vaše zisky a z nich vaše firma a aktiva dále rostla. Takto je část vašich celkových aktiv financována vašimi vlastními zdroji (vlastním kapitálem). Druhou formou financování vašich aktiv jsou například půjčky od bank, máte auto na leasing, získali jste peníze na směnku. Jde o cizí zdroje (cizí kapitál).V předchozím textu jsme se seznámili s náklady obětovanými příležitosti, což jsou implicitní náklady z druhé nejlepší alternativy k dané investici při podobném riziku. Víme také už, že cizí úročené zdroje (závazky) i vlastní zdroje (vlastní kapitál) nesou náklad. U závazků (půjček, úvěrů, leasingu atp.) jsme schopni tento náklad kvantifikovat podle úvěrových smluv, leasingových smluv atd. jako určitý úrok, u vlastních zdrojů pak výnosemnejlepší alternativy investice těchto aktiv při podobném riziku. Pakliže máme takové hodnoty nákladů obou zdrojů financování k dispozici, potom se dá odhadnout vážený průměr jednotlivých nákladů financování našich celkových aktiv, což je právě ukazatel WACC. Pro názornost si to demonstrujme na následujícím příkladu (znovu zdůrazňuji, jde o první ilustrativní seznámení s pojmem průměrné vážené náklady kapitálu s výrazným zjednodušením pro pochopení nefinančníkem!)Příklad 1Řekněme, že naše aktiva při podnikání jsou auto v tržní ceně 210 tis. Kč, bruska parket v tržní ceně 80 tis. Kč a počítač v aktuální ceně 10 tis. Kč. Tato aktiva v celkové výši 300 tis. Kč jsou financována vlastními zdroji ve výši 210 Kč a úvěrem u banky ve výši 90 tis. Kč. Jinými slovy,auto jsme vložili do podnikání vlastní, bylo naše a teď je součástí majetku naší firmy, na brusku a počítač jsme si půjčili u banky 90 tis. Kč při 5% úroku ročně. Jaký bude průměrný náklad kapitálu naší firmy?Z hlediska financování našich aktiv (pasiva v bilanci) činí vlastní zdroje 70% (210 tis. Kč /300 tis Kč), cizí zdroje 30% (90 tis. Kč /300 tis. Kč). Co se týká cizích zdrojů (úvěr od banky ve výši 90 tis. Kč), jeho explicitní náklad činí oněch 5% ročně. Víme už, že i naše auto investované do firmy nese náklad, ačkoli je naše a my za něj nikomu nic přímo neplatíme. Neplatíme, ale mohli bychom za něj něco získávat, pokud bychom ho třeba pronajali a nepodnikali s ním. Za 5% úvěr máme počítač a brusku a i s jejich pomocí dosahujeme zisku. Stejné je to i s autem. I ono nese svůj náklad (kromě účetních odpisů) z finančního pohledu rovněž ve formě ušlého výnosu z jeho pronájmu. Ekonomové se na tento ušlý výnos dívají jako na náklad obětované příležitosti. Měli bychom z pronájmu našeho auta rovněž nějaký výnos stejně tak, jako nám auto v současné chvíli pomáhá dosahovat výnos při podnikání. Proto proti aktuálnímu výnosu z podnikání postavíme alternativní výnos například z jeho pronájmu nějaké organizaci nebo z jeho prodeje a investici peněz do akcií nebo čehokoliv jiného, snadno realizovatelného s podobnou mírou rizika. Řekněme, že máme možnost auto pronajmout a jeho čistý výnos pro nás by tak činil 16 800 Kč ročně. To by znamenalo míru výnosu auta z této alternativy 8% (16,8 tis. Kč / 210 tis. Kč). Těchto 8% tedy bude náklad obětované příležitosti automobilu. Obětujeme výnos této varianty pronájmu tím, že auto využíváme jinak. Pojem jinak zde znamená naší současnou podnikatelskou činností. U počítače i brusky v celkové hodnotě 90 tis. Kč je to snadné. Tam víme přesně jejich náklad financování cizími zdroji (5%).Máme tedy podstatné informace pro odhad zatím zjednodušených průměrných vážených nákladů kapitálu (bez zakomponování daňového štítu). Zkuste selským rozumem spočítat jejich výši a odvodit vzorec.Rovnice 1: průměrné vážené náklady kapitálu - základní zjednodušená rovnice neobsahující daňový štítDosazením výše uvedených údajů dostáváme odhad průměrných vážených nákladů kapitálu ve výši 7,1% (0,7*8+0,3*5). V budoucím textu se k WACC vrátíme a prohloubíme naše povědomí o tomto ukazateli zahrnutím například daňového štítu, diskuzí o výpočtu vah obou složek kapitálu a hlubším objasněním jeho role. Můžete si být jisti, že role WACC při posuzování hospodaření naší firmy a u investičních analýz bude klíčová (spolu s implicitními náklady obětované příležitosti, jejichž prostřednictvím určujeme ony "skryté" náklady vlastního kapitálu, které do výpočtu průměrných vážených nákladů kapitálu vstupují).ShrnutíShrnu-li dosud uvedené, výše implicitně zahrnutého výnosu budoucích peněžních částek se bude značně lišit případ od případu. Pokud jste fyzická osoba, která nepodniká a má své úspory uložené v bance, jde pouze o implicitní náklady obětované příležitosti z druhé nejlepší alternativy investování těchto vašich peněz (při obdobném riziku). Vzorec WACC bude platit i pro vás, WACC bude roven přesně vašim nákladům obětované příležitosti (růžová bublina v rovnici 1). Pokud podnikáte a kromě vlastních zdrojů máte svá aktiva financována i cizími zdroji (úvěry, půjčky. leasing...), pak půjdev souladu s uvedenou rovnicí WACC o vážený průměr implicitních nákladů obětované příležitosti u vlastního kapitálu a explicitních nákladů cizího kapitálu (především úroky).Při srovnávání variant představují výnosy druhé nejlepší a obdobně rizikové investice náklad obětované příležitosti. Toho budeme využívat v souvislosti s WACC. Takový výnos tedy bude vstupovat do výpočtu WACC jako náklady vlastního kapitálu. V sekci diskontní míra si ukážeme v průběhu jednotlivých kapitol, jak problém s určením nákladů vlastního kapitálu řešit.

Pokračovat na článek


Vznik věcného břemene ponecháním si části vlastnického práva

 Právní praxe naráží při převodech nemovitostí poměrně často na situaci, kdy je převáděna nemovitost na nového nabyvatele, nicméně je žádoucí, aby původnímu vlastníku vzniklo ve formě věcného břemene k nemovitosti určité věcné právo, typicky právo doživotního užívání. V současné době se takové situace v důsledku zažitých zvyklostí většinou řeší tak, že smlouva o převodu nemovitosti (kupní, darovací) je zároveň i smlouvou o zřízení věcného břemene. Dojde tak k převodu vlastnictví k nemovitosti na nového nabyvatele a posléze (či zároveň) ke vzniku věcného břemene ve prospěch zcizitele. Naskýtá se otázka, zda takový postup je jediný možný.JUDr. Milan Vašíček, Dan Dvořáček, Brno, Praha*I. ÚvodemPrávní praxe naráží při převodech nemovitostí poměrně často na situaci, kdy je převáděna nemovitost na nového nabyvatele, nicméně je žádoucí, aby původnímu vlastníku vzniklo ve formě věcného břemene k nemovitosti určité věcné právo, typicky právo doživotního užívání.V současné době se takové situace v důsledku zažitých zvyklostí většinou řeší tak, že smlouva o převodu nemovitosti (kupní, darovací) je zároveň i smlouvou o zřízení věcného břemene.1 Dojde tak k převodu vlastnictví k nemovitosti na nového nabyvatele a posléze (či zároveň) ke vzniku věcného břemene ve prospěch zcizitele. Naskýtá se otázka, zda takový postup je jediný možný. Pokud je subjekt A vlastníkem pěti pomerančů a usmyslí si, že subjektu B převede tři a dva si chce ponechat, může to udělat buď složitě, tedy tak, že mu převede všech pět a pak si nechá dva vrátit, nebo jednoduše tak, že mu dá pouze tři. Nechceme tvrdit, že tato obrazná analogie je bezezbytku aplikovatelná na vznik věcného břemene ponecháním si části vlastnického práva v souvislosti s převodem nemovitosti. Chtěli bychom se však pokusit o prozkoumání této otázky a nalezení míry, v níž je takový postup eventuálně možný.Vlastnické právo je v klasickém pojetí civilního práva převáděno vždy jako určitý ideální celek blíže neurčených práv, jejichž nepřímým předmětem je věc v právním smyslu. V institutu spoluvlastnictví pak nacházíme promítnut fakt, že vlastnictví lze převádět nejen jako celek, ale též v ideálních jeho částech – podílech. Lze však převádět samostatně též určité konkrétní složky vlastnického práva, nikoli jen ideální podíl? A pokud ano, jaké jsou podmínky takového převodu a jaké jsou jeho důsledky? Na tyto otázky bychom rádi nalezli odpověď v tomto příspěvku.II. Pohled civilního právaVlastnické právo se skládá z velmi různorodé škály vlastnických oprávnění, která díky absolutní povaze tohoto práva zaručují vlastníkovi ochranu před zásahy třetích osob. Jedná se o klasické ius utendi, fruendi, disponendi et abutendi, tedy o právo věc užívat, těžit její plody, věcí majetkově disponovat a případně věc zničit. V praxi se užívají právní vztahy, kdy vlastník na bázi obligační umožní výkon některých těchto práv jiné osobě, např. nájemní smlouvou. V takovém uspořádání vztahu vlastníku zůstávají všechna jeho oprávnění a nájemce svá práva vykonává jen odvozeně od práv vlastníkových, nedochází zde tedy k dělení vlastnictví tak, že by určité složky vlastnického práva originárně náležely jinému subjektu nežli vlastníku. Jak ale hodnotit převodní, např. darovací, smlouvu na nemovitost, v níž je ujednáno, že „dárce převádí celé vlastnické právo k pozemku s výjimkou práva odpovídajícího věcnému břemeni ve formě práva na pozemku čerpat vodu, kteréžto si ponechává“. Takovou smlouvu lze zajisté na první pohled ohodnotit jako absolutně neplatnou pro rozpor se zákonem. Můžeme tvrdit, že vlastnictví je celistvý právní institut, který nepřísluší štěpit jiným než zákonem předpokládaným způsobem, tedy na ideální podíly.Můžeme též smlouvě přiznat platnost i účinnost, nicméně interpretací dojít k závěru, že strany sjednaly přechod (celého) vlastnictví s tím, že je pak následně vytvořeno věcné břemeno ve prospěch dárce, protože, opět, vlastnické právo nelze štěpit, a proto si také nelze jeho specifickou část ponechat.Jsme toho názoru, že jakkoli jsou oba přístupy myslitelné, lze zaujmout i poněkud „odvážnější“ stanovisko, totiž že přejde „okleštěné vlastnické právo“ a jako vedlejší produkt se vytvoří právo odpovídající věcnému břemeni ve prospěch zcizitele. Pro přijetí takového závěru je však zapotřebí formulovat dvě základní podmínky.1. Právo, které si zcizitel ponechává, musí být bezpodmínečně obsaženo v právu vlastnickém, jehož zbytek převádí.Tato podmínka je poměrně jasným vyústěním faktu, že si jen těžko lze ponechat něco, co subjekt nemá. Předmětem ponechání si tak mohou být jen oprávnění absolutního charakteru, která ve vztahu k dané nemovitosti vlastník má. Předmětem ponechání si nemohou být povinnosti třetích subjektů k plnění, protože takové povinnosti nejsou typickou součástí vlastnického práva. I pokud by nabyvatel nemovitosti souhlasil s převzetím takových povinností v souladu s převodní smlouvou, nebude se jednat o „ponechání si“ práva, ale o jeho nový vznik. Pokud bychom měli situaci přiblížit klasickou civilistickou terminologií, tak si v obecné rovině lze ponechat právo odpovídající služebnosti,2 ale ne reálnému břemenu.3 To proto, že vlastníku zpravidla již z vlastnictví samého svědčí všechna práva k jeho nemovitosti, která by teoreticky mohla nabýt formy služebnosti, nesvědčí mu však práva svým obsahem odpovídající reálným břemenům. Přesněji řečeno, vlastník si zajisté může ponechat práva, která by po převodu vlastnictví rezultovala ve vytvoření služebnosti jistivé4 (faciendum). Taková služebnost tkví v právu oprávněného užívat určitým způsobem vlastníkovu věc, např. oprávněný smí chodit přes vlastníkův pozemek. Takové právo si převodce může ponechat, protože je jistě má – zajisté smí chodit po svém pozemku. Je dokonce představitelné, že by takovým „ponecháním si“ byla vytvořena služebnost záporná (non faciendum), která nespočívá v právu oprávněného nějakým způsobem cizí věc užívat, ale v povinnosti vlastníka nějakým způsobem svou věc neužívat. Vlastník např. nesmí na svém pozemku vysadit stromy. Taková služebnost může vzniknout „ponecháním si práva“ tak, že si převodce ponechá právo na to, aby na pozemku nikdo stromy nesázel. I takové uspořádání je podle našeho názoru možné, protože i takové právo k pozemku vlastník před převodem zajisté má. 2. Převedené okleštěné vlastnické právo stejně tak jako ponechaná si jeho část musejí být schopny právního života v některé z forem, které platné právo zná.Jsme toho názoru, že autonomie vůle v soukromém právu nachází své místo v oblasti jednání subjektů a obsahu jejich vůle, nikoli však v tom, jaké právní následky budou s jejich jednáním spojeny. Pouze aprobace zaměřeného projevu vůle právem a jeho spojení s právními následky tvoří pojmové znaky právního úkonu, přičemž otázka aprobace právem a spojení projevu vůle s následkem není v moci subjektů práva, ale v moci zákonodárcově. Řečeno jinými slovy, subjekty práva mají zajisté volnost v tom, jaké právní následky svým jednáním zamýšlejí dosáhnout a jak tuto svou vůli projeví. Není již však v jejich moci rozhodnout, zda jimi zamýšlené následky skutečně nastanou. (Např. dvě osoby, které nejsou manžely, zajisté mohou pojmout úmysl, že „vloží“ věc jednoho z nich do svého bezpodílového spoluvlastnictví. Tyto osoby zajisté mohou uzavřít i smlouvu s takovým obsahem. Tato smlouva však nikdy zamýšlený výsledek nevyvolá, protože neexistuje právní norma, která by s takovým právním úkonem takový právní následek spojovala.) V rozebíraném případě to znamená, že není možné, aby účastníci diskutované převodní smlouvy pomocí jejích ustanovení konstruovali nové, právu neznámé formy vlastnictví či spoluvlastnictví nebo věcných práv obecně5 a odvolávali se na autonomii své vůle a dožadovali se, aby třetí osoby a státní orgány jejich „výtvor“ akceptovaly. Proto je zapotřebí, aby účastníci případné převodní smlouvy nastavili převod jednotlivých práv takovým způsobem, aby se vlastnictví, které se původně celé nacházelo pouze u jednoho z nich, rozdělilo na dvě entity, které budou podřaditelné pod existující kategorie věcných práv známých platnému právnímu řádu. Pokud je převáděna ideální část vlastnictví – podíl, je situace jednoduchá. U obou nových spoluvlastníků zaujmou jimi nabytá (resp. ponechaná) práva formu spoluvlastnických podílů, což je uspořádání, se kterým právo počítá.Je otázkou, jestli je toto uspořádání jediné možné.Pokud je převáděna jiná část vlastnického práva než ideální podíl, tedy např. je převáděno celé vlastnictví mimo práva obývat určitou část nemovitosti, je otázkou, jakých forem toto rozdvojené uspořádání může nabýt. Pokud zcizujícímu vlastníku má zůstat právo obývat určitou místnost, jedná se o právo odpovídající věcnému břemeni. Ostatně právě takové věcné břemeno je velmi často v praxi zřizováno. O tom, že tato „ponechaná“ práva tedy svým obsahem věcnému břemeni korespondují, není pravděpodobně sporu. Co však nabyl „nový vlastník“, pakliže si převodce takové právo ponechal? Převodce nabyl celé vlastnictví k nemovitosti s výjimkou tohoto práva, a je tedy vlastníkem nemovitosti zatížené věcným břemenem. I takové uspořádání je v praxi časté a zjevně možné. Naopak není výše uvedený postup myslitelný u movitých věcí, protože tam by práva zúčastněných subjektů nabývala forem, které právo nezná. Jelikož současné občanské právo nezná věcná břemena váznoucí na movitých věcech, neexistuje institut občanského práva, který by vhodně korespondoval např. věcnému právu užívání cizí movité věci.Z výše uvedeného je podle našeho názoru zřejmé, že lze v rámci vlastnického práva k nemovitostem izolovat určitá vlastnická oprávnění, která si zcizitel při převodu vlastnictví ponechá, což povede ke vzniku věcného břemene na převáděné nemovitosti na straně jedné a vlastnictví k zatížené věci na straně druhé. Takový výsledek je podle našeho názoru nevyhnutným důsledkem vhod¬ ně konstruované smlouvy o převodu části vlastnického práva k nemovitosti.Je však takový převod možný? Je v moci vlastníka darovat nikoli celou věc nebo ideální podíl na vlastnictví věci, ale darovat nemovitou věc celou, mimo práva užívat její část? Jsme toho názoru, že ano.Zejména neexistuje právní norma, která by takový právní úkon vylučovala. Neexistuje právní norma, která by říkala, že vlastnictví lze dělit pouze na ideální podíly a že jeho jiné částečné převody jsou vyloučeny. Je výsostným oprávněním vlastníka disponovat se svou věcí majetkově, a tedy i rozhodovat o tom, zda a komu bude převedena. Je-li vlastník oprávněn převést věc celou, proč by neměl být oprávněn převést jen určitá práva k ní, tím spíše, že platné právo s těmito separovanými právy umí zacházet jako s definovatelnými instituty? Není tedy v moci vlastníka, aby převedl vlastnictví k součásti své věci. To proto, že součást věci není věcí samostatnou, a proto k ní ani nemůže existovat samostatné věcné právo. Samostatné věcné břemeno k nemovitosti a samostatné vlastnictví nemovitosti omezené věcným břemenem však existovat mohou, a proto není důvodu se domnívat, že s nimi též nelze samostatně disponovat.Pokud by vlastník nemovitosti tuto převáděl a tato nemovitost již byla zatížena věcným břemenem z dřívějška, zajisté nikdo nebude mít námitek k tomu, že převáděné vlastnické právo (nepochybně omezené věcným břemenem) je způsobilým předmětem smlouvy. Proč by tedy v případě, že je převáděno vlastnictví nezatížené, nemohl převodce učinit „výhradu služebnosti“ (deductio servitutis), čímž z obsahu převodu doslova „odečte“ práva odpovídající věcnému břemeni, a učiní tak předmětem převodu zcela shodný komplex práv, jaký je převáděn ve výše citovaném bezesporném příkladě? Není podle našeho názoru důvod k závěru, že první z naznačených převodů je možný, zatímco druhý nikoli, a to zejména proto, že předmětem obou převodů je zcela shodná množina práv. Rozdíl je jen v tom, že v prvním případě je tato množina definována obsahem vlastnictví a obsahem věcného břemene, zatímco v druhém případě obsahem vlastnictví a vůlí smluvních stran. Oba tyto způsoby se nám zdají rovnocenné, protože považujeme za právo vlastníka rozhodnout, jaká oddělitelná6 část jeho vlastnictví bude převedena.Jsme toho názoru, že takový výklad je plně v souladu jak s účelem a smyslem zákona, tak i se základní zásadou civilního práva, jíž je respektování autonomní vůle stran právního úkonu. Účelem civilního práva je, mimo jiné, vytvářet příznivý prostor pro volnou směnu hodnot. Respektování autonomie vůle jednotlivých subjektů je vyjádřením přesvědčení, že tyto subjekty nejlépe, zejména lépe nežli zákonodárce, vědí, jak naložit se svými hodnotami. Výklad zákona by tak měl vždy směřovat k zachování účelu, který strany sledovaly, pokud takový závěr není z nějakého závažného důvodu nepřijatelný. Za nepřijatelný je třeba jistě označit výklad, který je v rozporu s textem zákona (zde pak nejde ani o výklad), stejně tak jako i výklad, který jde k tíži právní jistotě třetích osob, apod. Jsme však toho názoru, že námi nastíněný výklad žádnou z těchto vad netrpí. Ostatně tento výklad vede k výsledku, který je zcela běžný a hospodářsky účelný – nemovitost vlastníka A je zatížena věcným břemenem ve prospěch osoby B. Pouze představujeme méně obvyklý nebo méně zřejmý způsob, jak tohoto výsledku dosáhnout. A je-li výsledek přípustný a námi navrženou cestu zákon nezakazuje, domníváme se, že není správné trpět „kultem absolutní neplatnosti“7 a směřovat interpretaci k důvodům neplatnosti z důvodu ochra¬ ny „virtuální zákonnosti“ namísto ochrany svobodné vůle účastníků právního úkonu.Též Ústavní soud v nálezu sp. zn. I ÚS 546/03 konstatoval: „Je evidentní, že všemi citovanými ustanoveními prozařuje shora uvedený princip autonomie vůle, podle něhož je třeba dát prostor jednotlivcům k tomu, aby sami určovali rozsah svých práv a povinností, přičemž jejich projevu vůle je třeba dát přednost před kogentním8 zněním zákona...... Porušení tohoto práva se orgán státní moci dopustí i tehdy, pokud formalistickým výkladem norem jednoduchého práva odepře autonomnímu projevu vůle smluvních stran důsledky, které smluvní strany takovým projevem zamýšlely ve své právní sféře vyvolat.“Z citovaného judikátu podle našeho názoru vyplývá obecné vodítko pro interpretaci civilněprávních předpisů, podle nějž má být interpretátor veden snahou zachovat chtěné následky projevu vůle účastníků právního úkonu. Takový výklad je navíc výkladem ústavně konformním, protože je výrazem čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, podle nějž každý může činit vše, co zákon nezakazuje. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu je povinností všech orgánů z dostupných výkladů volit vždy ten, který nejlépe koresponduje s ústavním pořádkem České republiky.9 III. Právní povaha věcných břemenV nastíněných úvahách je dále zapotřebí se vypořádat s problémem právní povahy věcných břemen, zejména pak jejich „kompatibility“ s vlastnictvím. Pokud totiž tvrdíme, že ponecháním si vhodné části vlastnického práva vznikne věcné břemeno, je zapotřebí, aby tyto dva instituty byly vysoce příbuzné, aby bylo možno je v daném rozsahu patřičně zaměňovat.10Problematikou právní povahy věcných břemen se v naší teorii v posledním období zabýval zejména J. Fiala.11 S využitím implementace zájmové teorie do teorie právní12 dospívá k názoru, s nímž se plně ztotožňujeme, že věcná břemena nevykazují takový stupeň integrace společenských zájmů, jako práva obligační (typicky subjektivní práva relativní), ale ani tak nízký stupeň integrace společenských zájmů, jako právo vlastnické (typicky subjektivní právo absolutní).13 Z toho důvodu jsou věcná břemena svébytnou skupinou práv, která se nachází mezi krajními body absolutních práv na straně jedné a relativních práv na straně druhé.Je otázkou, zda je možné uvažovat o tom, že ponecháním si části práva absolutního (vlastnictví) může vzniknout právo, které je svou povahou bližší právům relativním (věcné břemeno). Pokud by takový postup možný byl, je třeba se dále ptát, kam se „ztratí“ ona absolutnost, co je příčinou zmiňované konverze a jak tuto příčinu odůvodnit zájmovou teorií.Domníváme se, že příslušný konverzní mechanismus je zapotřebí hledat v procesu kontraktace směřující k uzavření hlavní převodní smlouvy o nemovitosti. Hledání smluvního konsensu není ničím jiným než procesem integrace společenských zájmů, které jsou v úzkém měřítku vyjádřeny zájmy účastníků smlouvy, v širokém měřítku pak obecným působením tržních sil, které svedly tyto dva konkrétní účastníky k sobě a přiměly je jednat o uzavření smlouvy. Tím, že jeden z účastníků se za určitých podmínek zbavuje svého vlastnictví, zatímco druhý účastník souhlasí s tím, že nenabude vlastnictví perfektní, ale obtěžkané věcným břemenem, dochází k vyšší integraci společenských zájmů, než jaká zde byla před kontraktací, což má za následek i modifikaci právní povahy vlastnictví nového nabyvatele na straně jedné a „zbytkového vlastnictví“ zcizitele na straně druhé. Na straně nabyvatele se objevuje vlastnictví zatížené věcným břemenem, což je právo méně absolutní (protože více integrující) nežli „čisté“ vlastnictví, na straně zcizitele se pak objevuje věcné břemeno, jemuž je vyšší integrace společenských zájmů vlastní.Z hlediska právní povahy věcných břemen je tedy zřejmé, že navrhované uspořádání poskytuje logické prostředky pro dosažení konverze z čistého vlastnictví jako absolutního práva na vztah vlastnictví zatíženého věcným břemenem jako práva blíže právům relativním. Domníváme se tedy, že odlišná právní povaha věcných břemen a vlastnického práva není na překážku námi navrhovanému uspořádání, ale že je naopak podporuje.IV. Otázky evidence v katastru nemovitostíV souvislosti s pojednáním o věcných břemenech a jejich vzniku je vždy zapotřebí se zabývat i otázkou jejich evidence v katastru nemovitostí, protože věcná břemena jsou povinnou součástí této evidence [§ 2 odst. 4 písm. a) zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky] u nemovitostí zapisovaných do katastru. Významná je též otázka konstitutivnosti či deklarativnosti takového zápisu, resp. otázka formy, kterou takový zápis má mít. Ustanovení § 151o odst. 1 ObčZ stanoví, že k nabytí práva odpovídajícího věcným břemenům je nutný vklad do katastru nemovitostí. Stejně tak § 2 odst. 2 zákona č. 256/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, stanoví, že „práva uvedená v § 1 odst. 1 (mj. právo odpovídající věcnému břemeni – pozn. aut.) vznikají, mění se nebo zanikají dnem vkladu do katastru, pokud občanský zákoník nebo jiný zákon nestanoví jinak“.Z uvedeného by se zdálo, že ke vzniku práva odpovídajícího věcnému břemeni způsobem, který navrhujeme, je zapotřebí vkladu do katastru nemovitostí. Tato forma zápisu by pak měla konstitutivní povahu a právo odpovídající věcnému břemeni by vzniklo zpětně ke dni podání návrhu na povolení vkladu. Domníváme se, že tomu tak není.Výše citovaná právní úprava se týká situací, kdy právo odpovídající věcnému břemeni vzniká nebo se převádí, jinými slovy, případů, kdy osoba, které doposud takové právo nesvědčilo, má takového práva nabýt (arg. „k nabytí“, „práva vznikají“). V našem případě však zcizitel, který si část vlastnického práva ponechal, nepotřebuje nic „nabýt“, tím méně je nutné, aby mu nějaká práva „vznikala“. Dotyčná osoba je vlastníkem nemovitosti a všechna tato práva z titulu svého vlastnictví již má. Částečným převodem vlastnictví na jinou osobu tato práva nepozbývá (vždyť si je výslovně ponechala!), a je tudíž protismyslné požadovat, aby jí tato práva vznikla, či aby je nabyla. Z toho důvodu se domníváme, že není namístě takto vzniknuvší právo odpovídající věcnému břemeni zanášet do katastru nemovitostí vkladem.Domníváme se, že namístě je provést zápis tohoto věcného břemene záznamem, protože věcné břemeno není „zřízeno“ právním úkonem účastníků. Předmětem právního úkonu účastníků je dispozice s vlastnictvím movité věci. Pouze jako vedlejší produkt toho, že tato dispozice je jen částečná, se množina práv, které si zcizitel ponechal, přemění ve věcné břemeno. Stane se tak imanentně a automaticky okamžikem, kdy nabyvatel nabude zbytkové vlastnictví nemovitosti. Do tohoto okamžiku je zcizitel plným vlastníkem nemovitosti, po tomto okamžiku mu vlastnictví v daném rozsahu zanikne a zbylá práva nabudou charakteru věcného břemene. Podle našeho názoru by zápis do katastru nemovitostí měl probíhat tak, že katastrální úřad zapíše na základě povolení vkladu vlastnické právo novému nabyvateli s účinností ke dni podání návrhu na povolení vkladu (což má konstitutivní účinek) a zároveň záznamem zapíše současně se utvořivší právo odpovídající věcnému břemeni, což má účinek ryze deklaratorní. Jiný postup (např. lpění na vkladu obou práv) by vedl k neřešitelným problémům. Zejména by nebylo lze povolit samostatný vklad vlastnického práva nového nabyvatele nemovitosti, protože takový jednoduchý vklad by musel pokrývat celé vlastnictví, což však nemá oporu v převodním titulu, který obsahuje jednoznačné deductio servitutis. Stejně tak, pokud bychom připustili, že se zcizitel práv, která si ponechal, ujme až povolením vkladu „jeho“ věcného břemene, jen těžko by se odpovídalo na otázku, co je titulem, na základě nějž tato práva na dané mezidobí pozbyl, když převodní smlouva je ze svého dosahu jasně vylučuje.Domníváme se, že jediným správným řešením je právě navrhovaný „dvojzápis“, tedy vklad vlastnictví pro nového vlastníka s tím, že touto právní skutečností automaticky zbylá práva na straně zcizitele konvertují ve věcné břemeno, což se zapíše pouze záznamem. V. Dopady daňovéNastíněný způsob vzniku práva odpovídajícího věcnému břemeni má nemalé dopady do oblasti práva daňového. Vraťme se k původnímu příkladu uvedenému v úvodu tohoto článku. Převodce chce převést vlastnictví k nemovitosti na jinou osobu, chce však, aby mu k této nemovitosti vzniklo právo doživotního bydlení v některých místnostech, a to ve formě věcného břemene. Bude-li postupovat „klasickou“ cestou, pak převede celou nemovitost na nabyvatele a následně mu nabyvatel na nemovitosti zřídí příslušné věcné břemeno. Předmětem daně z převodu nemovitostí pak bude jednak cena převáděné nemovitosti [buď sjednaná nebo zjištěná,14 podle toho, která bude vyšší – § 10 písm. a) zákona č. 357/1992 Sb.] a dále i hodnota bezúplatně zřizovaného věcného břemena [§ 10 písm. c) zákona č. 357/1992 Sb.]. Cena nemovitosti se pak bude počítat z nemovitosti nezatížené závadami, protože fakticky nemovitost v okamžiku převodu zatížena břemenem ještě není. Daň z převodu nemovitosti se proto bude platit z „plné ceny“ nemovitosti a navíc ještě z ceny věcného břemene.Při postupu, který navrhujeme, bude situace poněkud odlišná. Především bude jiná zjištěná (a ovšem také sjednaná) cena nemovitosti, protože není převáděno čisté, úplné vlastnické právo k dané nemovitosti, ale jen jeho, byť podstatná, část. Taková cena musí být zákonitě nižší, přičemž při jejím stanovení se bude podle našeho názoru postupovat analogicky s § 48 vyhlášky č. 540/2002 Sb., k provedení některých ustanovení zákona o oceňování majetku, tedy jako by již nemovitost daným břemenem zatížena byla, protože fakticky je hodnota převáděného vlastnictví menší právě o hodnotu těchto práv. Vzniklé věcné břemeno pak podle našeho názoru vůbec předmětem daně nebude. Předmětem daně z převodu nemovitosti je dle § 9 písm. b) zákona č. 357/1992 Sb. jen „bezúplatné zřízení věcného břemene nebo jiného plnění obdobného věcnému břemeni při nabytí nemovitosti darováním“. Zřízení podle našeho názoru znamená úkon, který spočívá v tom, že subjekt A určitá práva nemá a činností subjektu B mu taková práva vzniknou. To však není případ námi navrhovaného postupu. V námi navrhovaném postupu zciziteli žádné právo nevzniká a není mu ani zřizováno. Zcizitel si pouze ponechává práva, která již měl. Věcné břemeno mu tedy není zřízeno, a nedochází tedy k úkonu, který by byl předmětem daně.Oproti „klasickému“ postupu je tak vzniklá daňová povinnost znatelně nižší, protože bude nižší cenou oceněna převáděná nemovitost a věcné břemeno vůbec nebude předmětem daně. Lze pravděpodobně očekávat tuhý odpor finančních orgánů proti takovému postupu, protože pro příjmovou stranu veřejných rozpočtů je znatelně výhodnější v úvo¬ du článku popisovaná „pomerančová“ metoda. Není však povinností daňových subjektů, aby si počínaly tak, aby jejich daňová povinnost byla co nejvyšší, ale je naopak jejich právem jednat tak, aby v rámci platných právních předpisů byla jejich daňová povinnost co nejnižší. Není tedy povinností daňových subjektů převádět nemovitosti daňově neefektivně, lze-li to dělat efektivně. Podle našeho názoru neuspěje případná námitka správce daně, že se ze strany účastníků převodu jedná o zastření skutečného stavu úkonu stavem formálně právním (§ 2 odst. 7 zákona č. 337/1992 Sb.). O takovou situaci by se jednalo, pokud by účastníci ve skutečnosti provedli něco jiného, než co „na oko“ sjednali v právním úkonu. Tak tomu však není. Účastníci se dohodli, že převedou neúplné vlastnictví k nemovitosti na jednoho z nich a druhému z nich že zůstane část vlastnického práva odpovídající věcnému břemeni, a přesně to se také stalo a přesně v souladu s touto skutečností účastníci vypočtou a zaplatí daň. Pokud se skutečný stav přesně shoduje s obsahem právních úkonů, nelze hovořit o zastření ve smyslu § 2 odst. 7 zákona č. 337/1992 Sb.Správce daně se poukazem na § 2 odst. 7 zákona č. 337/1992 Sb. nemůže domáhat toho, aby si účastníci právního úkonu počínali jinak, tedy aby převedli něco jiného, než převést chtějí, prostě proto, aby si, zcela protismyslně, vytvořili vyšší daňovou povinnost. Naopak je povinností správce daně respektovat právní a faktický stav, který je v souladu s právními úkony, které účastníci provedli.VI. ZávěremNámi nastíněný způsob vzniku věcných břemen na nemovitostech jistě není bezproblémový. Jsme si vědomi toho, že se jedná v České republice o poměrně neobvyklou právní konstrukci, která je však např. v sousedním Rakousku bez problémů používána. Přesto jsme však přesvědčeni, že její ideologický základ, totiž že je nesmyslné převádět všechna práva jedním směrem a pak jejich část zase zpátky, je správný. Jsme toho názoru, že výklad civilního práva má podporovat úsporná, efektivní a logická řešení a nebránit jim přepjatým formalismem. Je zřejmé, že navrženým způsobem není možné vytvořit všechna myslitelná věcná břemena a že jej jistě nelze využívat zcela univerzálně. Jedná se však podle našeho názoru o vhodnou alternativu, která může v některých případech přesněji vystihovat vůli stran a zejména vůli dárce, než dosavadní zažitý způsob řešení této právní otázky, který mohou někteří dárci považovat za ponižující. Příspěvek byl též publikován v časopise Právní rozhledy č. 21/2004. ________________________________________* JUDr. Milan Vašíček je advokátem v AK VAŠÍČEK, FRIMMEL a HONĚK, Brno-Praha, Dan Dvořáček je studentem V. ročníku Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně.1 Taková smlouva může mít jak povahu věcnou – zřizuje se jí věcné břemeno, tak i povahu obligační – kupující se zavazuje zřídit věcné břemeno.2 Srov. např. § 472 obecného zákoníku občanského: „Právem služebnosti jest vlastník zavázán, aby ku prospěchu jiné osoby vzhledem ku své věci něco trpěl nebo opomíjel. Je to věcné proti každému držiteli služebné věci účinné právo.“; dále oddíl 2 pododdíl 1 návrhu osnovy nového občanského zákona: „Věc může být zatížena služebností, která postihuje vlastníka věci jako věcné právo tak, že musí ve prospěch jiného něco trpět nebo opomíjet.“ (zdroj: http://www.juristic.cz).3 Srov. pododdíl 7 návrhu osnovy nového občanského zákona a důvodovou zprávu k němu: „Reálná břemena jsou charakterizována dočasností a vykupitelností, zejména však tím, že zavazují vlastníka obtížené nemovitosti k nějakému konání (např. udržovat studnu pro jiného vlastníka, pravidelně dodávat jinému spotřebitelné věci jako potraviny nebo otop, ale i vzdát se náhrady, jež by jinak vlastníku zatížené nemovitosti náležela v přítomnosti nebo budoucnosti apod.). Tím se liší od služebností, pro něž je charakteristická povinnost vlastníka služebné věci k pasivitě (nekonání).“ (zdroj: http://www.juristic.cz).4 Blíže viz Rouček, F., Sedláček, J. Komentář k československému zákoníku občanskému. Praha : Právnické knihkupectví a nakladatelství Linhart, 1935, reprint Praha : Linde, 1998. Komentář k § 472.5 Neboť známe inominátní smlouvy coby právní úkony zakládající autonomií vůle formované relativní obligační vztahy, neznáme však „inominátní věcné právo“, tedy věcné právo, jehož formu by definoval jeho „zřizovatel“. 6 „Oddělitelná“ ve smyslu pozitivního práva, tedy taková, s níž pozitivní právo umí nakládat jako se samostatnou.7 Eliáš, K. Ideál abstrakce, klec kazuistiky a pasti pro právní praxi, in Sborník XIV. Karlovarské právnické dny. Praha : Linde, 2004, s. 61.8 Podle našeho názoru měl Ústavní soud na mysli doslovné, nikoli kogentní znění zákona. Vůle účastníků právního úkonu nemá, alespoň podle převládající teorie práva, přednost před kogentními normami zákona. Může však mít přednost před adekvátním gramatickým výkladem.9 K tomu srov. např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I ÚS 86/99 a III ÚS 86/98 „v případě, že zákon připouští dvojí výklad, je v intencích uplatnění zásad spravedlivého procesu nezbytné dát při jeho aplikaci přednost tomu z nich, který je ve své interpretaci s ústavním pořádkem ČR co nejvíce v souladu“.10 Kupř. nelze podle našeho názoru konvertovat část vlastnického práva do obligace, protože obligace není věcným právem.11 Fiala, J. Charakteristika právní povahy věcných břemen. Časopis pro právní vědu a praxi, 1998, č. 3, s. 403.12 Macur, J. Občanské právo procesní v systému práva. Brno : 1975.13 Podle zájmové teorie jsou absolutními ta práva, která vykazují nejnižší stupeň integrace společenských zájmů, což je zejména vlastnictví, které maximalizuje zájmy vlastníka a pouze minimálně respektuje zájmy celku. Naopak práva obligační jsou zpravidla výsledkem působení tržních či obdobných sil, a proto vykazují nejvyšší stupeň integrace společenských zájmů, a z toho důvodu je v rámci zájmové teorie řadíme k relativním (dle op. cit. sub 11, s. 407).14 Zákon č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku.Nejčtenější 165/2007 Sb. - Nařízení vlády o vymezení Ptačí oblasti Heřmanský stav – Odra – Poolší168/2007 Sb. - Vyhláška, kterou se mění vyhláška Ministerstva životního prostředí č. 381/2001 Sb., kterou se stanoví Katalog odpadů, Seznam nebezpečných odpadů a seznamy odpadů a států pro účely vývozu, dovozu a tranzitu odpadů a postup při udělování souhlasu k vývozu, dovozu a tranzitu odpadů (Katalog odpadů), ve znění vyhlášky č. 503/2004 Sb166/2007 Sb. - Vyhláška, kterou se mění vyhláška č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách167/2007 Sb. - Vyhláška, kterou se zrušují některé právní předpisy v působnosti Ministerstva zdravotnictví169/2007 Sb. - Sdělení Ministerstva vnitra o vyhlášení nových voleb do zastupitelstva obce158/2007 Sb. - Zákon, kterým se mění zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů159/2007 Sb. - Zákon, kterým se mění zákon č. 72/2000 Sb., o investičních pobídkách a o změně některých zákonů (zákon o investičních pobídkách), ve znění pozdějších předpisů160/2007 Sb. - Zákon, kterým se mění některé zákony v oblasti ochrany spotřebitele161/2007 Sb. - Nález Ústavního soudu ze dne 8. března 2007 ve věci návrhu na zrušení obecně závazné vyhlášky města Ústí nad Labem č. 1/2004 k zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku162/2007 Sb. - Nález Ústavního soudu ze dne 8. března 2007 ve věci návrhu na zrušení obecně závazné vyhlášky města Kladna č. 32/01 o zajištění veřejného pořádku při poskytování hostinských činností a pořádání veřejných produkcí na území města Kladna163/2007 Sb. - Nález Ústavního soudu ze dne 13. března 2007 ve věci návrhu na zrušení obecně závazné vyhlášky statutárního města Plzně č. 17/2004 o vymezení veřejných prostranství, na nichž se zakazuje prostituce, a obecně závazné vyhlášky statutárního města Plzně č. 3/2006 k zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku, kterou se vymezují veřejná prostranství, na nichž se zakazuje prostituce164/2007 Sb. - Nález Ústavního soudu ze dne 20. března 2007 ve věci návrhu na zrušení čl. 3 odst. 1, čl. 5, čl. 6 odst. 1, čl. 8 odst. 2, čl. 10 odst. 4 a 6, čl. 12 odst. 2 a 5, čl. 13 odst. 1 písm. b) a c), čl. 16 odst. 1, čl. 18 odst. 1, čl. 21 odst. 1 a 2, čl. 22 odst. 2, čl. 30 odst. 2, čl. 31 odst. 1 a čl. 31 odst. 3 oddílu IX. obecně závazné vyhlášky obce Boží Dar č. 1/2003 o místních poplatcích

Pokračovat na článek


Termínované vklady

Termínovaný vklad umožní krátkodobé až dlouhodobé uložení a zhodnocení peněz. Termínovaný účet není spořící účet, tedy nelze na něj vkládat další finanční prostředky.Obecně platí, čím déle své peníze na termínovaném účtu v bance ponecháte uloženy, tím větší úrok za ně dostanete.Kolik peněz ročně můžeme díky této bankovní metodě získat? Na všechny tyto a další otázky odhalíte odpověď o pár řádků níže.Termínovaný vklad – naše bankovní pokladničkaTermínovaný vklad můžeme definovat jako bankovní účet, díky kterému může banka hospodařit s našimi uloženými penězi. Termínovaný vklad však není obyčejným účtem, na který nám chodí výplata a ze kterého platíme nákupy, jednoduše řečeno – termínované vklady nejsou určeny pro běžný platební styk.K čemu slouží termínovaný vkladJak již bylo výše zmíněno, termínovaný vklad (chcete-li vkladový účet) slouží ke zhodnocení peněz, které na účet vložíme. Na rozdíl od spořících účtů je zde povinný minimální vklad, který se pohybuje většinou v řádech tisíci korun. Banky stanovují určitou pevnou nebo pohyblivou sazbu, kterou budou vaše peníze zhodnocovány. Pokud bychom měli definovat pevnou sazbu, můžeme o ní říct, že se jedná o stále stejnou úrokovou míru, která se nemění po celou dobu trvání vkladu. Oproti pevné sazbě existuje také sazba pohyblivá, která se v průběhu roku mění v závislosti na vývoji úrokových sazeb mezibankovního trhu.Nejčastěji se banky opírají o úrokové sazby České národní banky, která je národní bankou státu. Banky stanovují jakou úrokovou míru budou používat. Nelze tedy jednoznačně říct, která míra je pro nás – zákazníky výhodnější. Fixní sazby jsou sice nižší, avšak stálé. Pohyblivé sazby mohou být někdy vyšší než klasické fixní sazby bank, ale v některých případech mohou klesnout hluboko pod jejich průměr. Je víceméně každého věc, pro jakou banku a úrokovou sazbu se rozhodne.Založení a vedení termínovaného vkladuZaložit si termínovaný účet může každá fyzická osoba, ale také podnikatelé či právnické osoby. Úrokové sazby však nejsou u všech skupin klientů stejné. Někde mohou být výhodnější pro podnikatele, někde třeba pro fyzické osoby. Termínovaný vklad je založen na dobu určitou. Existují tři typy termínovaných vkladů (dle časového rozlišení):a) krátkodobé vklady s dobou oběhu financí od 7 do 12 měsícůb) střednědobé vklady s trvání 2, 3 nebo 4 rokyc) dlouhodobý vklad, který je splatný nejdříve po pěti letechPo složení minimálního vkladu, který může být vložen také v cizí měně nám počíná běžet lhůta, během které jsou naše peníze postupně zhodnocovány. Banky vedou termínované vklady také v eurech, amerických dolarech či librách, je zde ale vysoké riziko ztrát, které souvisí s posilováním a oslabováním koruny. Pohyby kurzů je velmi těžké předvídat, proto se vklady v cizí měně příliš neodporučují.Banka stanovuje vlastní pravidla pro zhodnocení vkladu, někde můžou být finance zhodnoceny po roce nebo třech měsících, někde třeba v den splatnosti. Velkou nevýhodou termínovaného účtu je fakt, že peníze z něj nemohou být vybrány bez sankčních poplatků dřív, než po vypršení doby, na kterou je účet založen. Poplatky jsou skutečně vysoké a vybírání hotovosti se tedy u termínovaných účtů příliš nedoporučuje.Vedení termínovaného vkladu je většinou bez správních poplatků – tedy zdarma. Co se týče bezpečnosti a navrácení peněz, termínované vklady (stejně jako spořící účty) jsou ze zákona pojištěny a tak se vám nikdy nemůže stát, že byste své vložené peníze nedostali zpět.Výnosy u termínovaného vkladuA teď se dostáváme k tomu nejdůležitějšímu. Kolik peněz můžete získat termínovaným vkladem? V současné době jsou úrokové sazby velmi nízké a pohybují se pouze v řádu procent. Nejčastěji využívaná je tříprocentní sazba. V praxi to tedy znamená následující: Pokud si na vkladový účet uložíte 100 000, váš vklad se zhodnotí na nějaké 3 000 Kč. A to není vše, z uvedených tří tisíc navíc zaplatíte 15 % daň. A pokud se k tomu všemu přidá ještě vysoká inflace, výnos je skutečně zanedbatelný. Proto se doporučuje využívat termínovaných vkladů pouze ke krátkodobému uložení peněz.Termínované vklady můžeme rozdělit také dle obnovení vkladu a to na:a) termínované vklady s jednorázovou splatností – kde je vklad úročen do dne splatnosti a pak je včetně úroků vybrán nebo převeden na jiný předem určený účet. Vklad zde není obnovitelný. Nejčastěji je tento způsob využíván u střednědobých a dlouhodobých účtů.b) revolvingové (s automatickým obnovením) – druhý typ termínovaných vkladů, kde se vklad po dni splatnosti automaticky obnoví na dobu původního termínu s úrokovou sazbou, která je platná v den obnovení vkladu. Tohoto způsobu se využívá především u krátkodobých vkladů. Banky však většinou vklad obnovují pouze po určitou dobu (například po dobu pěti let)Vyberte si konkrétní bankuCo se týče výběru banky, termínované vklady nabízejí snad všechny banky na našem trhu. Ovšem s různými úrokovými sazbami, minimálním vkladem a délkou trvání. Proto je důležité si zjistit co nejvíce informací o konkrétních bankách a následně se rozhodnout, která banka pro nás bude tou nejvýhodnější. Jedním ze základních pilířů je výběr banky v závislosti na její dostupnosti. Vybírejme si proto banky, které mají své pobočky v místě našeho bydliště nebo sídla firmy. Termínovaný vklad lze sjednat přes internet či telefonicky.Kritérium, které pro vás bude zřejmě nezajímavější a nejdůležitější je jistě úroková sazba. Pokud narazíte na banku nebo jiná finanční instituce, která nabízí nezvykle vysoké úrokové sazby, něco zřejmě v pořádku nebude a vy se nenechte nalákat. Mnohdy se stalo, že instituce sice klienty nalákali na potenciálně vysoké úrokové sazby, ale ve finále je odmítli zaplatit z různých závažných, či méně závažných důvodů. Proto se nenechejte nalákat reklamními akcemi, dárky či soutěžemi. Jak již bylo výše zmíněno, úrokové sazby se nejčastěji pohybují kolem 3 %.Je dobré si také shromáždit řadu informací i hospodaření banky, které můžete naleznout například ve výročních zprávách. Pokud banka v různém časovém rozmezí vykazuje zisk, je to dobré znamení. Pokud je tomu naopak, poohlédněte se po jiné. Velkou roli hraje také dobré jméno banky a reference klientů. Těm byste měli věnovat obzvláště velkou pozornost.

Pokračovat na článek


Tepelné mosty jako riziko pro naše zdraví i peněženku

Nepříznivě působícím faktorem, který ovlivňuje kvalitu bydlení v domech jakéhokoli typu, jsou tepelné ztráty. Dochází k nim v místech tzv. tepelných mostů, tedy tam, kde kritické konstrukční detaily stavby nejsou dostatečně izolovány, anebo je aplikace izolací velmi obtížná.Jaká jsou nejvíce kritická místa, kterými teplo uniká? Jak se vzniku tepelných mostů vyhnout? Na tyto otázky se pokusí odpověď následující text.Charakteristika a výskyt tepelných mostůNejprve se zabývejme tím, co to vlastně tepelný most je a kde se může objevit. Jedna z definic říká, že je to místo v konstrukci domu, kde dochází ke zvýšenému toku tepelné energie. Uvnitř domu má toto místo výrazně studenější povrch než jeho okolí, v exteriéru je naopak výrazně teplejší. Tepelné mosty se mohou vyskytovat na celé řadě míst. Nejčastěji se tvoří v místech styku dvou různých konstrukcí. Jako příklad uvedeme svislou konstrukci stěny a vodorovnou konstrukci stropu či ve stěně zakotveného balkonu. Další oblastí výskytu tepelných mostů jsou rámy veškerých výplní otvorů, jako jsou okna a dveře. Citlivým místem jsou také nadokenní překlady, které stavebníci řeší formou různých ocelových nosníků, pro něž se vžilo označení „íčka“. Použití tohoto stavebního prvku se jeví jako pragmatické, bohužel však má ocel tu nevýhodu, že je výborným vodičem tepla. Ve výčtu rizikových stavebních detailů nelze vynechat ani konstrukce střech. Obzvláště těch plochých, kde se kotví hydroizolace. Právě přes různé kotevní mechanismy může teplo prostupovat. Obecným problémem pro všechny střechy jsou pak ta místa v jejich skladbě, kudy prostupují různé nasávací otvory, vzduchotechnika a jiné technologie.Následky tepelných mostůJe obecně známo, že se tepelné mosty neblaze projevují na celkové energetické bilanci staveb. Nesmíme však zapomínat ani na další problémy, které tepelné mosty způsobují. Pro zdraví každého z nás je škodlivý výskyt plísní a také život v narušeném mikroklimatu našeho bytu či domu. Právě tepelné mosty jsou místy, kde dochází ke kondenzaci vodní páry, a tak se v nich tvoří ideální prostředí pro výskyt zmiňovaných plísní. Tepelné mosty mají ovšem vliv na život v domech z několika dalších hledisek, než je pouze to zdravotní či hygienické. Z hlediska stavebního je to zejména možné narušení statiky důležitých konstrukcí. Zbývá pak ještě hledisko energetické, které je přímo spjato s ekonomickým. Platby za energie mohou totiž výrazně klesnout, pokud se nám podaří tepelné mosty v konstrukci stavby odhalit a také následně eliminovat.Diagnostika a možná řešeníEliminace tepelných mostů tedy může přinést značné úspory za vytápění. Avšak je dobré vědět, že při řešení problémů s úniky tepelné energie není po ruce žádná univerzální rada. Z laického pohledu je velmi obtížné tepelné mosty odhalit. Nejsou totiž okem viditelné, a tak je třeba přistoupit k měření povrchových teplot. A to v konkrétním místě, kde tepelný most předpokládáme, anebo v celé ploše domu. Pro tento typ měření se používá tzv. termovce, kterou je nutno provádět v zimním období, kdy je tepelný tok mezi vnitřním a vnějším prostředím nejintenzivnější a dá se tedy očekávat, že tepelné mosty budou snadno odhalitelné.Na závěr se chtě nechtě musíme věnovat tomu, zda lze tepelné mosty nějak eliminovat. Samozřejmě, že řešení existuje vždy, avšak záleží na tom, jaká je příčina výskytu tepelného mostu. Pokud je to v ploše obvodových stěn našeho domu, pak se nabízí varianta zateplení kontaktním způsobem. Tedy použití izolací na bázi polystyrenu či minerální vlny. Důkladným izolováním je možné vyřešit také tepelné úniky v místech, kde máme ve stěně osazena okna či dveře. Jako vhodné opatření se zkrátka jeví každá důkladně provedená izolace v okolí všech stavebních detailů, u nichž je pravděpodobnost výskytu tepelných mostů. Velmi důležitý je správný výběr realizační firmy, přičemž spolehnout se můžeme jedině na kladné reference a dobrý řemeslný um stavebníků.

Pokračovat na článek


Stali jste se plátci daně z příjmu?

Pokud si nevíte rady, co udělat se svými penězi, tak je přiznejte Daňovému úřadu. Ten se o vše postará a dohlédne, aby byla daň zaplacena. V České republice existuje systém vlastního určení a stanovení daní. Daně nevyměřuje úřad, ale vyměří si je sám poplatník. Pokud nenajde nějakou jinou cestu.Pozor na dohodyMnoho plátců daně chybuje v některých trochu nepřehledných příjmech. Stát se stará o to, aby zaměstnanec měl co nejmenší práci. Tak tedy z pracovního poměru mít strach nemusíte, daňové přiznání podává zaměstnavatel. Podepíšete jen růžovoučký papír. Měli byste zaměstnavatele donutit k vypracování, aby později nevznikaly problémy s uplatněním slev (třeba na úroky z hypotéky) a hlavně s důchodem. Co se nepřizná, jako by neexistovalo. Přiznat nemusíte ani příjem z dohody o pracovní činnosti nebo o provedení práce. Tam do 5.000 Kč strhne daň sám zaměstnavatel, který to obvykle ani netuší.Akcie, dluhopisy  a obligacePokud jste zabezpečení „výhodnými“ státními dluhopisy, které vám zajišťuje Ministerstvo financí a kde je procento nad inflaci, pak nemusíte mít starost. Tedy jen do doby, než získají na hodnotě. Pokud je se ziskem prodáte do 6 měsíců od nákupu, platíte běžnou daň z příjmu. Bohužel zřejmě dojde k prodloužení tohoto bezplatného období. Ministrovi Kalouskovi se nelíbí, že by občané mohli rychle vydělávat na akciích, a tak výdělky z kapitálových transakcí trochu omezí. Daň se nebude platit až po 2 letech od nákupu. Jedině lze doufat, že se na dluhopisech prodělá. Dalším úskalím jsou dividendy. Kdo má cenné papíry a dostane nějakou částku za jejich držení (třeba od ČEZu), měl by si pozorně zjistit, zda byly dvakrát zdaněny. První je daň z příjmu právnických osob a ta se poplatníka netýká. Druhá daň je ošemetná a rozdělovaný zisk v podobě dividend se musí ještě jednou zdanit 15% daní, než je skutečně váš. U velkých společností se daní automaticky a dostáváte čistou dividendu. U malých by mohlo dojít k maléru. Nezdaněná dividenda se prostě zdanit někde musí!Vyhráli jste a nedaníteNení vše tak jasné, jak se na první pohled zdá. Podle zákonů EU, které byly implementovány do našeho práva, nepodléhají dani výhry, které jste obdrželi v rámci EU (a kromě toho celého Evropského hospodářského prostoru). Pokud tedy přes internet rádi sázíte na Bahamách a shodou okolností jste nejen vyhráli, ale také svoji výhru dostali, musíte ji přiznat a zdanit jako každý příjem. To se týká i situace, kdy jste na Bahamách osobně. Jedinou výhodou této daně je fakt, že se na příjem většinou nepřijde. Tak daleko moc cifršpionů z MF ČR nesahá. Snad ani MF neuvolní prostředky, aby vás na dovolené pronásledovali sázející daňoví úředníci.Podání přiznáníV životě je málo jistot. Daně patří mezi nejisté záležitosti u sebepoctivějších občanů. Téměř každé peníze se daní a když nedaní, tak alespoň přiznávají. Je proto potřeba zapomenout na hrdost a jednoznačné příjmy přiznat. Kdo přizná i výhru v Casinu na Bahamách, bude obdivován, ale nemusí to být jen příjemné. Daňová správa si ráda prověřuje neobvyklé transakce. Je dobré na sebe neupozorňovat, ale jednoznačné daňové příjmy přiznat. A pokud něčemu nerozumíte, tak se raději obrátit na odborníka. A ještě jedna dobrá a špatná zpráva. Nadále nedaní nic ten, kdo má příjem do 15.000 Kč. A ta špatná – ztráta znamená povinnost podání daňového přiznání.

Pokračovat na článek


Zajímavosti a závěr

Ve „Strakonickém dudáku“ si vyzpěvuje mazaný Vocilka, že „….peníze jsou pány světa“ a něco na tom asi bude, i když každý mravně tvrdí, že mu o nejde. Všichni ale víme, že o peníze jde vždy „až v první řadě“.Od té doby, co si lidé uvědomili hodnoty věcí, které je obklopují a dopracovali se ke vzniku platidel, každý jich chce mít co nejvíc, protože dávají pocit moci a lidé si za ně kupují nejen zboží, ale i úřady, kamarády, společnost a iluze. Kvůli penězům se vedou války, umírají lidé, ničí se charaktery. Přesto vždycky budou věci, které si za ně nekoupí ani ten největší boháč. Mezi ně patří na prvním místě zdraví a na druhém láska.Zdálo by se tedy, že peníze přinášejí jen samé negativní věci.  Není to pravda, peníze jsou jen prostředkem k něčemu a k čemu, to určujeme my, lidé.Pokud nám budou sloužit k odměně za dobrou práci, je zprostředkování koupě věcí, které nám nebo někomu jinému udělají radost, k odstranění některých hrozeb, kterými se naše planeta hemží, prostě k zlepšení kvality našeho života a k zajištění naší budoucnosti, je to v pořádku a jejich účel byl splněn.Stanou-li se prostředníkem zla, mělo by být potrestáno ono zlo a ne odsuzovány peníze, tak jako nemůže být odsouzena zbraň, která zabíjela, ale ruka, která ji vedla.Ideály komunismu, které nám slibovaly život bez peněz asi nebudou nikdy naplněny. Peníze nás budou dál provázet životem a budou měřítkem naší pracovní výkonnosti a  společenské prestiže ať již v kladném nebo záporném slova smyslu. Málokdy je budeme vnímat jako něco jiného.Jako důkaz nám poslouží jen prostý dotaz, aby kdokoliv z nás popsal, co je vyobrazeno třeba na dvoustovce nebo na dvoutisícovce. Těch, kteří to budou přesně vědět je jen velmi málo. Když tato malá umělecká díla nebudeme moci vyměnit za něco, co posílí naši prestiž nebo uspokojí naše potřeby, přestaneme jim věnovat pozornost.K životu je prostě potřebujeme, ale naše potřeba by měla vést někde onou „zlatou střední cestou“, která z nás neudělá ani Harpagony, ani případy pro sociálku. Užívejte si je a dělejte  za ně radost sobě i svému okolí. Věřte, že na onen svět si je nikdo s sebou nevezmeme.

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Investice

Proč stříbro?

Několik pádných argumentů pro nákup fyzického stříbra ve formě stříbrných slitků nebo stříbrných mincí naleznete v následujícím článku: Manipulace ceny stříbra - Přestože jak průmyslová, tak i investorská poptávka je víceméně stabilně vysoká, tak cena stříbra na trhu je velmi nestabilní. Jedním z důvodů je, že stříbro je nejvíce zmanipulovanou a podhodnocenou obchodovatelnou komoditou na burze, která stále nepřekonala 33 let starý historický rekord $50,35. Některé významné světové banky drží obrovské množství short pozic futures kontraktů určených na prodej v čele s JPMorgan Chase & Co, která je dle oficiálního čtvrtletního reportu suverénním lídrem na trhu s nejen komoditními deriváty. Pravidelná zpráva o účasti bank na COMEXu vykazuje účast bank v krátkých pozicích stříbra kolem 45 %. Problémem je, že tyto krátké pozice nejsou kryty fyzickým stříbrem, neboť poměr stříbra určeného k fyzickému doručení vůči otevřeným krátkým pozicím na Comexu je menší než 10 %. Největší 20% pokles ceny v roce 2010 byl dopředu předpovězen jistým Londýnským traderem, tento příběh Vám doporučujeme k přečtení. Celé téma manipulace stříbra je přehledně shrnuto v tomto rozhovoru. Zajímavý kvíz sledující historii manipulace je k dispozici zde. Klíčovou informací však je, že zatímco papírová cena se vytváří na COMEXu v New Yorku, tak fyzický trh táhne především poptávka v Číně a Indii. Se zavedením stříbrných futures kontraktů na SHFE v Šanghaji v květnu 2012, setrvale klesá vliv COMEXu na cenu stříbra. Fiktivní ETF a Futures kontrakty - Nedávno bylo na burzu uvedeno několik Silver ETF čili burzovně obchodovatelných fondů vlastnících cenné papíry s nárokem na fyzické stříbro. Je ovšem téměř jisté, že 99 % těchto cenných papírů na budoucí dodání investičního stříbra není jištěno fyzickým stříbrem, protože ho tolik na trhu již ani není! Řečí čísel to lze vyjádřit takto: celosvětová roční produkce stříbra je přes 600 milionů uncí, to při ceně $20/oz odpovídá zhruba 12miliardám dolarů, což je ovšem dle oficiálních BIS statistik pouhý zlomek z více než 200 miliard dolarů, s kterými se obchoduje na trhu s ostatními drahými kovy. Množství obchodovatelných stříbrných futures kontraktů odpovídá zhruba 20roční stříbrné produkci a je více než 100* vyšší, než množství fyzického stříbra určeného pro investiční účely. Pokud chcete tedy nejen vydělat, ale především ochránit své peníze, měli byste se těmto finančním derivátům obloukem vyhnout, neboť až bublina s deriváty praskne, tak cena fyzického stříbra bude prudce stoupat a jen málokteré z těchto fondů budou schopny na vyžádání vyplácet drahý kov. Historický poměr vůči zlatu - Původně se poměr zlata ke stříbru pohyboval po staletí od 4:1 do 16:1, čímž vychází z poměru v zemské kůře, dnes se ovšem tento poměr pohybuje kolem 60:1, což s určitostí nevypovídá o tom, že by zlato bylo výrazně nadhodnoceno, ale vyplývá z toho, že stříbro je na burze nedostatečně ohodnoceno. Pokud si představíte relativně střízlivý 4násobný nárůst ceny zlata v případě dalšího pádu burzy a následné inflace a výrazné globální krize, tak stříbro by mělo zažít nárůst několikanásobně vyšší. Průmyslová spotřeba - Stříbro je nejen investičním kovem, ale především kovem průmyslovým. Jeho využití nalezneme například u výroby automobilů, léků, elektroniky, baterií, leteckých motorů, CD disků, fotografií atd. Investorská poptávka tvoří zatím pouhých 15 % celé spotřeby stříbra. Výhodou tohoto dalšího využití pro investory bezpochyby je, že stříbro vždy nalezne své spotřebitele a nelze ho jednoduše vyřadit z našeho života.  Docházející těžitelná ložiska – Těžební firmy se stříbrem pracují poslední roky v důsledku nízkých cen pod náklady, přestože dolů, kde se dá lehce ke stříbru dostat, ubývá. Pouze cca 25% dolů, kde lze Ag získat, je zaměřeno pouze na těžbu stříbra, ty ostatní jsou otevřeny pro všechny další průmyslové kovy, kde je stříbro pouze příměsí. Nelze tedy jednoduše zvýšit jeho těžbu. Při současné produkci dojde k vytěžení stříbra již za 20 let a to dle optimistických oficiálních US statistik o rezervách. Veřejné mínění – Stříbro je levné, protože si lidé myslí, že má být levné. Stříbro během uplynulého století tak devalvovalo, že přesvědčilo lidi, že tomu tak bylo vždy. V posledních měsících se ovšem situace mění a stříbro již nepadá jako ostatní průmyslové kovy s burzou, ale většinou následuje ve vzestupu svého bohatšího kolegu zlato nebo ho dokonce v ziscích převyšuje. Zatím investuje do stříbra, jakožto historického platidla, pouze 0,01 % lidí, a to je skutečně málo. Nákup pro plátce DPH - Plátci DPH mohou dle daňových poradců své volné prostředky odložit do investičního fyzického stříbra a nemusejí přitom platit DPH, které je na stříbro jakožto historické platidlo nelogicky uvaleno. Tím se stává ideální investiční příležitostí pro podnikatelské subjekty. Peníze – Stejně jako se zlatem i se stříbrem se v historii již platilo. Taktéž platí, že i investiční stříbro nemůže klesnout díky poptávce a spotřebě až na nulu, naopak lze očekávat, že až začne zlato v dobách nejistoty stoupat, začne stoupat i stříbro. V 60. letech 20. století v USA došlo k tomu, že hodnota stříbra přesáhla hodnotu mincí vyrobených ze stříbra, což byl začátek konce ražení mincí s příměsí stříbra. Ještě v 19. století se dokonce kvůli stříbru válčilo, neboť Britové již neměli dostatek stříbra na čaj dovážený z Číny a snažili se vnutit Asiatům opium. Dnes oproti tomu stačí vytisknout nekrytou měnu či dluhopisy. Konfiskace – Soukromé vlastnictví zlata bylo několikrát v historii postaveno mimo zákon, například i v USA od konce hospodářské krize 1933 do roku 1974. Na této konfiskaci bylo zajímavé, že se vybrala odhadem pouze třetina zlata vlastněného soukromými osobami, a přesto nebyl nikdo dle zákona potrestán. Oproti tomu soukromé vlastnictví stříbrných mincí bylo vždy zcela legální a šlo mimo hlavní proud politické moci. Malý trh – Ano i toto je výhoda, neboť právě proto je stříbro stále tak levné. Trh s investičním stříbrem je zatím několikanásobně menší než trh se zlatem. Stříbrný trh je tak malý, že roční investiční poptávka po stříbře činí pouhých 100 milionů uncí za rok, při ceně cca $20 za unci, to znamená pouhé 2 miliardy dolarů. Trh s investičním stříbrem si tedy může koupit kterýkoliv z mnoha světových multimiliardářů! Ovšem až dojde k další ekonomické a hospodářské krizi nebo naopak k vyčerpání stříbra v průmyslu, tak se zvýší poptávka natolik, že cena stříbra začne stoupat geometrickou řadou. Co se bude dít, až se lidé probudí do reality a zaregistrují vzestup vzácné komodity, která vždy byla spíše ve stínu zlata?

Pokračovat na článek


Inspirace z knihy Konspirace mocných a bohatých

"Život je přístup. Chcete-li si změnit život, nejprve změňte svůj slovník. Změna slovníku vám zase přinese změnu přístupu. Uvádím zde některé vžité přístupy ohledně peněz."Nikdy nebudu bohatý," jsou slova člověka, jenž má přístup chudáka. Je pravděpodobné, že se bude finančně potýkat po celý život. Říká-li člověk "peníze mě nezajímají", ve skutečnosti od sebe peníze odpuzuje. Kdykoli slyším: "Na to, abyste mohli vydělat peníze, potřebujete peníze," odpovídám: "Nikoli, peníze začínají u slov a slova jsou zadarmo." Kdykoli někdo tvrdí: "Investování je riskantní," odpovídám: "Investování není riskantní. Riskantní je nedostatek finančního vzdělání a řízení se špatnými finančními radami." Moje slova poukazují na jinou perspektivu pohledu a jiný přístup k penězům a investování, než je přístup chudého člověka."Kiyosaki, Robert T. Konspirace mocných a bohatých. Praha: Pragma,132."Proč všichni neinvestují na tok hotovosti?Existuje řada důvodů, proč většina lidí investuje na kapitálové výnosy, nikoli na hotovostní tok. Některé z nich jsou:1) Většina lidí nechápe mezi nimi rozdíl.2) Roste-li ekonomika, hra na kapitálové výnosy se hraje snadno. Lidé automaticky předpokládají, že hodnota jejich domu i akciového portfolia bude s inflací stoupat.3) Investice na hotovostní tok vyžadují propracovanější finanční přístup. Koupit něco v naději, že cena tohoto zboží poroste, je věc, kterou zvládne každý. Najít ale obchod, který by nesl hotovost, vyžaduje vědomosti jak o potenciálních příjmech a výdajích, tak umění projektování investiční návratnosti v závislosti na těchto proměnných.4) Lidé jsou líní. Žijí dneškem a ignorují zítřek.5) Lidé očekávají, že se o ně vláda postará. Takový byl přístup mého chudého táty, a proto zemřel jako chudý muž. Pro něj bylo snazší očekávat, že se o něho někdo postará. Dnes zde máme kolem 60 milionů Američanů, příslušníků mojí generace, kteří mají vykročeno stejným směrem, jako můj chudý táta".Kiyosaki, Robert T. Konspirace mocných a bohatých. Praha: Pragma, 143."Loupež: Slova, která používáme k okrádání sebe sama.Jak už víte, ti, kteří se pohybují v kvadrantech Z a S, přicházejí o majetek prostřednictvím daní, dluhů, inflace a penze. Následují příklady vztahu našeho jazyka s těmito silami a způsobu, jímž sami sebe okrádáme.Daně: "Choďte do školy a najděte si dobrou práci." Tato slova naprogamovávají dítě, aby se stalo zaměstnancem, jenž pak platí nejvyšší daně ze svého příjmu. Dáte-li dítěti radu, aby si na živobytí vydělávalo tvrdou prací, nevyhnutelně ho posíláte do nejvyššího daňového zatížení a odsuzujete ho, aby pracovalo pro nejvýše zdaněný typ příjmu: vydělaný příjem.Ti, kteří dostali vzdělání spojené s kvadranty M a I a mají tak nastavenou mysl, jednají podle jiných daňových pravidel, jsou schopni si vydělat víc peněz a platit menší nebo žádné daně, Jak jsme si již ukázali, osoby z kvadrantů M a I jsou schopny vydělávat miliony dolarů a neplatit - legálně - žádné daně.Dluh: "Kupte si dům. Váš dům je aktivem a vaší největší investicí." Radit většině lidí, aby investovali do domu, znamená vést je k tomu, aby šli do banky a zadlužili se. Dům je pasivum, protože vám z kapsy pouze odvádí peníze. Velmi často také není dům vaší největší investicí - je to váš největší závazek. Nepřináší vám žádné peníze. Tato pravda za dnešní ekonomické krize je tak zřejmá, jako nikdy předtím.Ti, kteří operují v kvadrantech M a I, využívají dluhu k nákupu výnosných aktiv jako bytové domy - aktiv, které vám přinášejí do kapsy peníze, nikoli vás obírají. Lidé na straně M a I znají rozdíl mezi dobrým dluhem a špatným dluhem.Inflace: "Šetřete peníze." Ukládá-li člověk peníze do banky, nemoudře zvyšuje inflaci, což ironicky vede ke znehodnocení jeho úspor. Banky mohou, díky systému částečných rezerv, vzít vklady, mnohonásobně je rozpůjčovat az těchto půjček si účtovat mnohem větší úroky, než dostává vkladatel ze svých vkladů. Jinak se dá také říci, že vkladatelé sami způsobují erozi kupní síly. Čím víc šetří, tím víc roste inflace.Určitá inflace je lepší, než deflace, jež je velmi ničivá, a je těžké ji zastavit. Problém je, že záchranné a stimulační balíčky deflaci nezastaví. Vláda možná vytiskne tolik peněz, že to povede k hyperinflaci a pak vkladatelé utrpí skutečně tu největší ztrátu.Každým uloženým dolarem dáváte bance povolení k tištění většího množství peněz. Jakmile tento koncept pochopíte, nahlédnete také, proč ti, kteří mají finanční vzdělání, mají nespravedlivou výhodu.Důchod: "Dlouhodobě investujte do dobře diverzifikovaného portfolia akcií, dluhopisů a otevřených fondů." Tato moudrost přináší dlouhodobé bohatství lidem na Wall Street. Kdo by nechtěl, aby mu miliony lidí z kvadrantů Z a S měsíčně posílaly šek? Kladu si otázku: Proč bych měl posílat své peníze na Wall Street, když vím, že si mohu "vytisknout" vlastní peníze, využiji-li svého finančního vzdělání a inteligence?"Kiyosaki, Robert T. Konspirace mocných a bohatých. Praha: Pragma, 254 - 255."Schopnost tisknout si vlastní peníze je podle mého jednou z největších výhod vyplývajících z investice do vlastního finančního vzdělání. Dává vám smysl, že tiskne-li vláda stále víc peněz, i vy byste si měli tisknout vlastní peníze ... legálně? Cožpak nedává tištění vlastních peněz větší finanční smysl než stále tvrdší práce a stále se zvyšující odvody na daních, snahy ukládat peníze na bankovní účty a přicházení o kupní sílu v důsledku inflace a daní, či rizikové dlouhodobé vklady peněz na akciový trh? Způsob, jímž si můžete tisknout vlastní peníze, spočívá ve finančním výrazu návratnost investice. Hovoříte-li s většinou bankéřů, finančích plánovačů a brokerů nemovitostí, tvrdí vám, že 5 až 12% návratnost je dobrá návratnost peněz. To je návratnost dobrá pro člověka bez velkého finančního vzdělání. Další pohádka či taktická hra zaměřená na vyvolávání strachu, kterou od nich slyšíte, je: "Čím vyšší návratnost, tím vyšší rizika." To absolutně není pravda - máte-li solidní finanční vzdělání. Já se vždy snažím dosáhnout ze svých investic neomezených výnosů."Kiyosaki, Robert T. Konspirace mocných a bohatých. Praha: Pragma, 211."Lidé se bojí změnit se hlavně proto, že se bojí vlastních chyb, zejména těch finančních. Většina lidí se drží zajištěné práce, protože mají strach z finančního neúspěchu. Proto také předávají své peníze finančím plánovačům a doufají, že finanční plánovači se chyb nedopouštějí. je ironií, že právě toto je chybný předpoklad.Největším problémem našeho vzdělávacího systému podle mne je, že učí děti, aby nedělaly chyby. Když dítě udělá chybu, systém ho trestá, místo aby ho vedl k tomu, jak se z chyb poučit. Inteligentní člověk ví, že se chybami učíme. Jezdit na kole se učíme tím, že z kola spadneme a lezeme na něj zpátky. Plavat se učíme tak, že skočíme do vody. Jak se mohou lidé naučit o penězích, pokud se bojí, že udělají chybu?"Kiyosaki, Robert T. Konspirace mocných a bohatých. Praha: Pragma, 218.

Pokračovat na článek


Bezpečné investice

Finanční krize měla obrovský dopad také na investice, které byly obecně považovány za vysoce bezpečné. Propady přesahující několik procent v rámci krátkého časového intervalu nebyly do té doby například v případě dluhopisových fondů téměř myslitelné. Protože však otazník nad budoucím vývojem finančních trhů stále visí ve vzduchu, pojďme se podívat na investice, které lze stále označit jako relativně bezpečné a přesto svým výnosem překonávají běžné spořící produkty.Dluhopisové fondyPrávě dluhopisové fondy obsahující převážně státní dluhopisy a dluhopisy firem s nejvyšším ratingem, mezi něž se řadili také finanční instituce, byly investory vnímány jako velmi bezpečná investice s výnosem přesahujícím výnos z běžných termínovaných účtů. Státní bankrot Islandu, nebo pád Lehman Brothers, jedné z největších investičních bank Wall Streetu, však dokázali tento předpoklad spolehlivě vyvrátit. Tyto a mnohé další incidenty znamenali pro dluhopisové fondy ztrátu, ze které se budou při svém omezeném výnosu dostávat ještě dlouhou dobu. Hrozby pro ,,bezpečnou“ investici tohoto typu však stále nepominuly. Jako příklad za všechny poslouží aktuální problémy Řecka či nedávné obrovské propady ceny dluhopisů Dubaje. Lze vůbec investici, která během krátké doby ztratí hodnotu, jejíž opětovné získání může trvat několik příštích let, považovat stále za bezpečnou? Vezmeme li v potaz stále vzrůstající předluženost některých zemí, je nejspíše na čase poohlédnout se po lepší alternativě, která by svými výnosy překonala běžné bankovní produkty s přiměřenou mírou podstupovaného rizika.Garantované podílové fondyPokud hledáme opravdu bezpečnou investici, není pochyb, že by se naše pohledy měli upírat směrem k produktům garantujícím návratnost vložené investice. Problematika garantovaných fondů je velice široká, obecně však zde více než kde jinde platí, že garance těchto produktů není zadarmo. Už vstupní poplatek dosahující v některých případech až 3 % z vložené částky společně s výstupním poplatkem pohybujícím se ve většině případů okolo 1 % činí tuto investici značně nákladnou. Poplatku za výstup se lze sice vyhnout v případě držení podílových listů do své splatnosti, ovšem ta se vždy pohybuje v řádu několika let. V případě předčasného ukončení investice je navíc podílník vyplacen na základě aktuální ceny podílového listu, která může být pod svojí počáteční hodnotou a investor tak může kromě výše zmíněných poplatků inkasovat také nadproporcionální ztrátu z držení podílového listu. Investici do garantovných fondů lze navíc zpravidla ukončit pouze ve stanovených termínech a investor si tak na svoje peníze může i nějaký ten týden či měsíc počkat. V případě stoprocentně zajištěných fondů tak máme pouze jedinou garanci, a tedy že nám fond při své splatnosti vyplatí námi vloženou částku poníženou o nemalý vstupní poplatek. Za příznivého vývoje podkladového aktiva fondu je sice možnost dosáhnout zajímavějších zisků, než v případě spořících produktů, ovšem tyto zisky představují pouze zlomek výnosu, který by investor obdržel v případě přímé investice do podkladového aktiva fondu. Z pohledu riziko-výnosového profilu se tak nyní jeví některé spořící účty jako dar z čistého nebe.Garantované investiční certifikátyTato poměrně nová skupina finančních produktů byla navržena tak, aby eliminovala většinu zmíněných nedostatků podílových fondů. Investiční certifikáty představují dluhový cenný papír, emitovaný některou z předních bank, jehož cena se stanovuje na základě předem daných podmínek stanovených při jeho emisi. Podkladem pro vývoj ceny investičního certifikátu může být cokoliv, například akciový index, koš komodit, nebo portfolio dluhopisů určitých zemí. Výhodou investičních certifikátů jsou nulové vstupní, jakožto i výstupní poplatky a možnost kdykoliv svojí investici bez sankce ukončit. Certifikáty jsou totiž burzovně obchodované instrumenty a jednotliví emitenti jsou vždy povinni garantovat jejich odkupní kurzy. To, že jsou tyto instrumenty obchodovány na jednom místě umožňuje jejich snadné srovnání a tlačí tak na emitenty, aby se předháněli v poskytování těch nejvýhodnějších podmínek pro potenciální investory. Jednou ze skupin investičních certifikátů jsou také certifikáty garantované. Ty nabízí stejně jako garantované fondy návratnost investované částky s možností podílet se na vývoji podkladového aktiva certifikátu a to společně se všemi výhodami, které certifikáty oproti podílovým fondům nabízejí. Zmíněná participace na vývoji podkladového aktiva pak nemusí být nutně pouze zlomkem participace v případě jeho přímého držení. Příkladem může být garantovaný investiční certifikát, s nímž investoři participují na posilování čínského yuanu oproti americkému dolaru. Na případném posilování čínské měny participují investoři dokonce s mírnou finanční pákou, zatímco v případě jeho teoretického oslabení nabízí certifikát stále garanci navrácení 100 % investované částky při splatnosti. I v případě těchto produktů však existují určitá rizika, jako například riziko krachu emitenta. Investiční certifikáty jsou také o něco náročnější na znalosti investora, nemluvě o nutnosti přesunout své investice do sousedního Německa, kde je trh s certifikáty znatelně lépe rozvinutý než u nás. Speciální opční strategiePříležitosti, jak si zajistit zajímavý výnos s minimálním rizikem se vyskytují jen zřídka a většinou jsou odhalovány pouze zkušenými investory. Čas od času takovou příležitost nabízí například speciální opční strategie založená na kombinaci dvou investičních nástrojů, discount certifikátu a put warrantu. Jejich vhodnou kombinací lze uzamknout pevně stanovený garantovaný výnos, který postupně nabývá do splatnosti obou nástrojů, nezávisle na pohybu jejich podkladových aktiv. Jediné riziko, které tak investor nese, je riziko krachu emitenta. Protože se navíc jedná o kombinaci dvou burzovně obchodovaných instrumentů, jejich likvidita je obrovská a jediné poplatky, které investor nese, jsou poplatky obchodníkovi za nákup těchto dvou instrumentů na burze. Podobně je to také se strategií založené na kombinaci discount certifikátu a reverse bonus certifikátu. Ta sice nenabízí garantovaný výnos do splatnosti, garantuje ovšem stoprocentní ochranu investice a v případě příznivého vývoje trhu navíc mnohem zajímavější výnos než předchozí varianta. V případě obou variant je však nutné podotknout, že se již jedná o velice pokročilé investiční strategie a s jejich realizací by se měl především drobný investor obrátit na profesionálního investičního poradce.Jak začítVelký výnos s omezeným rizikem, to vždy byl a nadále bude sen každého investora. Taková možnost se však investorovi naskytne pouze málokdy a v případě masově rozšířených komerčních produktů je taková příležitost téměř vyloučena. Pokud tedy chceme minimalizovat svoje riziko a zároveň si zachovat atraktivní výnos, bude muset naše první investice směřovat do té nejzákladnější, nejméně rizikové a přitom často nejvýnosnější komodity – do našeho vzdělání.

Pokračovat na článek


Investiční téma: Měnové zajištění

V poslední době je nejen mezi investory obrovský zájem o měnové zajištění. Představíme Vám na příkladech, jak se můžete efektivně a levně měnově zajistit.Jako příklad využijeme investiční portfolio ve výši 100.000 EUR či USD (pozn. nemusí se jednat pouze o investice, ale například o zakázku, která bude splatná až po dokončení v pozdějším termínu apod.).Nejlevnějším a nejefektivnějším způsobem je zajištění pomocí měnových forwardů. Standartně například na 3 či 6 měsíců. Pro zajištění 100.000 EUR či USD stačí do takového forwardu investovat pouze 1%, tzn. 1.000 EUR či USD. K tomu je však potřeba složit ještě minimální zálohu ve výši cca 7.000 EUR či 10.000 USD, která slouží ke krytí forwardu, může být však také zainvestována v cenných papírech.Při nákupu forwardu se neplatí žádné transakční poplatky, jediný náklad takového zajištění je spread ve výši 0,03 CZK, což je při objemu 100.000 EUR, nebo-li 2.500.000 CZK náklad ve výši 3.000 CZK. Žádné další poplatky již neplatíte a víte přesně, na jaké ceně jste zajištěny na dalšího např. půl roku. Forward lze navíc kdykoli předčasně uzavřít. Tento zafixovaný kurz navíc obsahuje úrokový swap, tj. rozdíl mezi úroky na EUR či USD a CZK. Ten je u EUR v současnosti pouhých +0,25% p.a. (EUR 4% - CZK 3,75%), které minimálně zafixovaný kurz navýší, jdou tedy za investorem jako jeho další náklad. Ale v případě USD je situace výrazně příznivější, úrokový swap činí -1,75% p.a. (USD 2% - CZK 3,75%), které naopak zafixovaný kurz sníží a jsou tedy investorovým výnosem.V případě, že po půl roce koruna posílí o 2%, k 1.000 EUR investovaným na účtu pro zajištění přibudou další 2.000 EUR či USD. Tento zisk se převede k investičnímu portfoliu a vyrovná se tak kurzový rozdíl a 102.000 EUR tak má stále stejnou hodnotu jako před půl rokem 100.000 EUR (=2,5 mil.CZK). Na zajišťovacím účtu, kde tedy pořád zůstává 7.000 EUR pak otevřeme nový forward, tentokrát za 1.020 EUR a máme zajištěno 2,5 mil. CZK na dalších 6 měsíců.Pokud koruna ale o 2% oslabí, z investovaných 1.000 EUR se po odečtení 2.000 EUR stane dokonce absolutní ztráta, tu však kryje výše zmíněná záloha, takže na zajišťovacím účtu zbývá 5.000 EUR. Z našeho investičního portfolia tak převedeme 2.000 EUR na zajišťovací účet, takže nám zůstane v portfoliu 98.000 EUR, které mají po oslabení koruny ovšem stále stejnou hodnotu jako před půl rokem 100.000 EUR (=2,5 mil.). Na zajišťovacím účtu tak máme opět 7.000 EUR a otevřeme nový forward, tentokrát za 980 EUR a opět máme zajištěno 2,5 mil. CZK na dalších 6 měsíců.Samožřejmě v případě nárůstu hodnoty portfolia otevřeme nový forward procentuálně ve stejné výši jaká je aktuální hodnota portfolia pro docílení neustálého 100% zajištění.Pouze v případě velmi silného oslabení koruny (např. o více než 5% během několika měsíců), by investor musel doplnit krytí dříve než po vypršení forwardu nebo by pak musel zůstat nezajištěný, pokud by tak neučinil. V případě posilování koruny předčasné uzavření zajištění nehrozí.Díky tomuto principu jste tedy neustále efektivně měnově zajištěni a to při jediném nákladu ve výši spreadu 3 haléřů z každého zajištěného EUR či USD na období 6 měsíců.  

Pokračovat na článek


Hypoteční úvěr jako vhodné řešení vlastního bydlení

Pořízení kvalitního vlastního bydlení je dobrá investice. Výběru bytu či domu je potřeba věnovat dostatečnou pozornost, stejně tak však výběru úvěru. Kvůli vlastnímu bydlení se zadlužujeme zpravidla na desítky let a splácení úvěru nás provází značnou část našeho života. Nabídku hypoték je dobré velmi dobře prostudovat.Hypotéka, hypoteční úvěrZ finančního hlediska je výběr financování našeho bydlení jedním z našich nejdůležitějších finančních rozhodnutí. Vždy bychom tedy měli věnovat dostatek času a pozornosti nabídce úvěrů na trhu. Při pořízení vlastního bydlení se jedná o vysoké částky a dobrým řešením financování bydlení je hypotéční úvěr. Hypotéční úvěr je účelovou hypotékou na pořízení bydlení. Banky však nabízejí i americké hypotéky, které jsou určeny na cokoliv. Úvěrové parametry americké hypotéky jsou samozřejmě méně výhodné. Pro každou rodinu je lepší život bez dluhu, úvěry na bydlení však patří mezi dobré úvěry. Vlastní bydlení je velmi rozumnou investicí.Nemovitost i hypotéku si dobře vybermeInvestice do nemovitosti se zpravidla v čase zhodnocuje. Obzvlášť pokud se jedná o atraktivní adresu. Současně se neradi stěhujeme a často v koupené nemovitosti žijeme celý život. Stěhování patří mezi nejvíce stresové situace v našem životě, i z tohoto pohledu je vhodné výběru nemovitosti věnovat velké úsilí. Nemovitost vybíráme pečlivě, máme své nároky na dostupnost do centra města, klid, vybavenost, parkování, vybavení nemovitosti… Stejně důkladně je však potřeba vybírat i hypotéku. Hypotéční úvěry poskytují všechny renomované banky na našem trhu. Nabídka je tedy pestrá. Možnosti získání hypotéky se pro rodinu u jednotlivých bank liší (maximální výše hypotéky, úroková sazba, možnost předčasného splacení, podmínky fixace hypotéky…).U hypotéky musíme doložit příjmyAby nám banka poskytla hypotéční úvěr, tak bude po nás požadovat několik dokladů. Samozřejmě doložíme doklady totožnosti. Dále však budeme muset doložit naše příjmy (např. potvrzením od zaměstnavatele nebo daňovým přiznáním), kupní smlouvu na nemovitost, výpis z katastru nemovitosti na danou nemovitost, ocenění zastavované nemovitosti či vinkulaci životního pojištění ve prospěch banky. To jsou jenom základní doklady, které vyžaduje každá banka. Další doklady se mohou lišit dle zvyklostí jednotlivých bank. Nejdůležitější je však pro banku prokázání naší schopnosti splácet hypotéční úvěr.Od našich příjmů se odvíjí i výše hypotéky.Většina bank má na svých internetových stránkách uvedenu kalkulačku, kde si žadatelé o hypotéční úvěr mohou orientačně spočítat, jak velký čistý měsíční příjem musí mít, aby na požadovanou hypotéku dosáhli. Částku, kterou můžeme splácet, orientačně spočítáme, když od čistých rodinných příjmů odečteme všechny povinné splátky a bankou stanovenou částku životních nákladů na domácnost (u jednotlivých bank se liší). Tato částka se může pohybovat od 1,2násobku životního minima do 1,5násobku životního minima.Oslovili jsme mluvčí tuzemských bank, abychom pro vás zjistili výhodné akce a nabídky hypoték, které svým klientům banky v současnosti poskytují.

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Mix

Podlahové vytápění zajistí tepelnou pohodu a uspoří Vám náklady

Každý z nás jistě dovede ocenit příjemný pocit z prostředí, ve kterém je tzv. ideální teplota. Místnosti domu či bytu nejsou příliš přetopené, ani se v nich neklepeme zimou. Jedním ze způsobů jak vytvořit tepelně ideální prostředí je instalace podlahového vytápění.V dnešní době je na trhu k dostání celá řada systémů pro vytápění podlah či stěn. Základním principem je sálavé šíření tepla, pro které jsou vhodné velké plochy. Teplo se z nich šíří rovnoměrně a snadno se v obytném prostoru udrží. Což je nesporná výhoda oproti klasickým radiátorům, které rozšiřují teplo z jednoho místa a zákonitě nemohou udržet ideální teplotu v celé ploše našeho bydlení. Podlahové topení je také ekonomicky a energeticky šetrnější, protože sálání tepla má za následek dosažení optimální teploty o několik stupňů nižší, než na jakou jsme zvyklí u běžných typů vytápění.Problematika instalacePokládka podlahového vytápění musí splňovat veškeré stavební normy, které se týkají zejména oblasti izolací. A to jak s ohledem na šíření tepla a vlhkosti, tak i hluku. To platí především v případě teplovodního systému, elektrické vytápění je na izolace méně náročné. Rozdílů mezi oběma systémy je dost, avšak věnujme se aspoň těm základním. Zásadně se liší samotná skladba, kdy u elektrického systému můžeme vynechat poměrně tlustou izolační vrstvu. Teplovodní vytápění ji naopak vyžaduje kvůli možnému úniku vody z topných trubek. Tím pádem se okamžitě zvyšuje pracnost a časová náročnost pokládky.Vhodným podkladem a také nejčastěji se vyskytujícím je betonová deska. První důležitou vrstvou, která se aplikuje na základní podklad, je izolace proti zemní vlhkosti. Na ni se pokládá izolační vrstva tepelná a kročejová. Vždy však záleží na konkrétním podlahovém systému, který si do obytného prostoru vybereme. Jejich skladby se mohou různit.Podlahové topení svěřte odborníkůmNejpovolanějšími odborníky jsou pak řemeslníci z realizačních firem, kteří dokážou posoudit vhodnost daného systému pro požadovaný prostor i podlahovou konstrukci. Zmiňovaná izolační vrstva je nejčastěji z polystyrenu a u sofistikovanějších systémů je již profilována tak, aby bylo možné topné trubky klást přímo do ní. Následně se celá vytápěcí soustava zakryje vrstvou speciální mazaniny, která po vytvrdnutí chrání spodní vrstvy a zejména topné trubky či kabely před zátěží.Na vrstvu mazaniny už lze připevnit finální materiál podlahy či pouze obkladovou desku, na níž pak finální podlahu položíme. Spojení horní podlahové vrstvy s mazaninou se provádí pomocí k tomu určených lepidel. Podlahové vytápění lze použít také v kombinaci s hojně se vyskytujícími plovoucími podlahami. Musíme však opět dodržet některá zásadní pravidla, aby nedošlo k defektům plovoucí podlahy. Je nutné provést například tzv. topnou zkoušku před samotným počátkem instalace.Celkový efektPřínos podlahového topení nespočívá pouze v možných úsporách za energie. Má také příznivý účinek na lidské zdraví, protože se díky nim tolik nevíří prach v místnostech, čímž jsou šetřeny naše dýchací cesty. Nemusíme se bát ani rizika prochladnutí při kontaktu se studenou podlahou, čehož se obáváme hlavně u dětí, které prostory podlah využívají pro své hry. Dnešní systémy podlahového vytápění mají také samoregulační funkci, takže vydávají teplo pouze v tom případě, kdy se příliš zvýší teplotní rozdíl mezi vzduchem v místnosti a podlahou. Pokud tedy například místnost teplem přirozeně zásobují sluneční paprsky, pak se automaticky sníží také intenzita sálání tepla z podlahového vytápění.

Pokračovat na článek


Práce doma bez podvodu? – 2. část

 V první části našeho dvoudílného seriálu o práci doma jsme se zaměřili na nejčastější podvody v této oblasti. Dnes si představíme několik možností, které nás přesvědčí o tom, že práce doma skutečně existuje. Vyžaduje ale píli, úsilí a snahu si peníze vydělat. Bez práce jako takové to totiž opravdu nejde. Svobodná povolání vedouIdeálním příkladem práce doma mohou být různá svobodná povolání. Nejčastěji se tito lidé nazývají jako freelanceři, a zabývají se zakázkovou tvorbou. Nejčastěji se jedná o různou grafiku – ať už tištěnou nebo webovou. Může se jednat i o grafiku pro webové stránky. Stejně tak mezi svobodná povolání spadá třeba psaní textů ať už pro tištěné nebo webové magazíny a internetové stránky obecně. Do této kategorie lze zařadit i řadu skladatelů hudby, která slouží jako podbarvení různých videí, klipů a dalších prvků.Ať už tito lidé pracují na živnostenský list (tedy sami na sebe), nebo jsou zaměstnáni v některé ze společností, jejich práce jim často umožní vykonávat ji z domu. S tím však souvisí i jisté problémy, které jsme si zmínili v minulém článku.Místo je i pro různé brigádySamozřejmě ne každý se podobným profesím může věnovat. Často nevyžadují jenom talent a nadání, ale hlavně, především v případě grafiky a hudby, i speciální programy, které rozhodně nejsou levnou záležitostí. Existuje však i řada prací, které doma lze vykonávat, přitom jediné, co je k tomu potřeba, je umět s počítačem. Český trh je totiž známý tím, že je zde největší koncentrace e-shopů v Evropě a ne všechny umí veškeré importy a úpravy automaticky – ty je tak nutné vykonávat ručně.E-shopy – zajímavá brigádaMajitelé se většinou musí věnovat rozvoji a propagaci a proto tyto práce nechávají brigádníkům. Často se nejedná o nic náročného, ale i tak je nutné pracovat rychle. Ceny se totiž odvíjí od jedné položky, nikoliv od hodiny. To je samozřejmě logické, jelikož zaměstnavatel nemůže svého brigádníka fyzicky kontrolovat, proto je platba za položku či jiný úkon spravedlivou možností, jak vyplatit odměnu. Jestliže si myslíte, že byste to zvládli, buď prohlížejte inzeráty z tohoto odvětví, nebo zkuste jednotlivé e-shopy oslovit sami. Řada z nich určitě pomoc potřebuje.Vydělávejte prostřednictvím internetuVydělávat však můžete i sami na sebe, třeba prostřednictvím svých webových stránek. Ty stačí vytvořit, nabídnout zajímavý obsah a čekat, až přijde dostatek návštěvníků. Potom už je nutné nasadit některou z možností, která umí generovat zisk. Mohou to být například reklamní systémy od Googlu či Seznamu, kdy za každé kliknutí na danou reklamu získáváte peníze. Ty jsou ideální pro weby obecnějšího zaměření.Affiliate programy – zajímavá možnostPokud však máte web zaměřený konkrétně, třeba na značku, výrobek nebo odvětví, jsou ideální volbou takzvané affiliate programy.  Díky nim tak přivedete návštěvníka do partnerského e-shopu. Pokud nakoupí, získáváte z jeho nákupu provizi. A to aniž byste sami museli něco prodávat, balit nebo odesílat. I tato možnost je jednou z těch, jak vydělávat z pohodlí domova. Je však stejně jako svobodná povolání založena hlavně na vaší iniciativě. Ukázkou, že tento systém skutečně funguje, mohou být lidí, kteří na affiliate programu postavili svůj byznys.Hlavně vytrvatAť už se rozhodnete pro hledání brigády nebo se zkusíte postavit na vlastní nohy a začnete sami, vždy mějte na paměti, že je třeba vytrvat. Bez úsilí a práce si zkrátka nevyděláte vůbec nic. A to je chybou hlavně mladých lidí, kteří se rozhodnou spustit svůj projekt, ale po pár týdnech či měsících ho ukončí. A to jenom proto, že jim ihned nezačal generovat mnohatisícové zisky.

Pokračovat na článek


Vymahatelnost práva v nedohlednu. Rozhodují soudy pomalu?

Ceské soudnictví nemá v očích veřejnosti příliš dobrou pověst. Jde o to, že se soudy často vlečou a vymahatelnost práva se protahuje a tím se stává složitější. Je hned několik důvodů, proč tomu tak je. Samozřejmě, že vše začíná u zákonů, politických rozhodnutí a činnosti dalších orgánů.My si ale probereme pouze současnou situaci v soudnictví.První obecně přijímanou nepravdou o soudnictví je jejich nedostatečný počet. Neustále se kdekdo vymlouvá, že máme málo soudců. V současné době se jedná o více než 3 000 osob, které vykonávají na základě jmenování prezidentem činnost soudce či soudkyně. V porovnání s EU jsme na tom velice dobře. V procentech, tedy v relativním počtu soudců na počet obyvatel, patříme ke špičce v Evropě. Takže počtem osob, respektive jejich nedostatkem to rozhodně není. To si dlouhodobě uvědomuje i ministerstvo spravedlnosti a proto číslo okolo 3 000 bere za dostatečné. Není potřeba rozšiřovat počty soudců, ale zlepšovat úplně jiné parametry.Dlouhá doba způsobená odvolávánímKaždé rozhodnutí je možné napadnout. Takzvané odvolání je velice hojně využíváno. Každý se odvolává k vyšší instanci, která často kupodivu, rozhodne naprosto odlišně než soud předcházející. Následuje další odvolání, avšak vyšší soud postoupí případ zpět nižší instanci. Případ putuje od soudu k soudu, rozsudek v nedohlednu, každý se odvolává. Případ putuje sem a tam, rozhodnutí se protahují, výsledky žádné.Trvání soudů 2,3,4 či 5 let není dnes výjimkou. A proč?Protože soudy nedokáží rozhodnout. Celý proces odvolání by měl být zjednodušen. Nastavena pravidla, třeba i výrazně represivního charakteru, která jasně určí viníka. Pokud soudce na nižší úrovni rozhodl špatně, respektive opačně, než soud vyšší instance, je třeba přesně stanovit, kdo udělal chybu a viníka potrestat.K čemu je soudce, který rozhoduje špatně (opačně než jiný soud). Soudce je nutné vést ke zodpovědnosti a nenechat je zbytečně plýtvat státními penězi bez odezvy. Zajímavým projektem může být i zavedení soudů nižší instance. Na obecní úrovni by mohly být řešeny menší drobné problémy, kde by mohl místní „soudce“ stanovit tresty do určité výše (několika měsíců ve vězení či veřejně prospěšných prací) s nástupem okamžitě. Malý prohřešek s jasnými důkazy, svědky a zápisem policie by pak mohl být vyřešen obratem a soudy by se nemusely zabývat případy bezvýznamného charakteru (samozřejmě pokud by se nejednalo o opakované prohřešky).Co na to ministerstvo spravedlnosti?Ministr spravedlnosti se snaží situaci řešit. Přetížené soudy, respektive líčení, kde trvá vyřešení případu několik let, je třeba eliminovat. Podle ministerstva je třeba soudům ulehčit práci. Exekuce budou přeneseny ze soudů na soukromé exekutory a kromě opravných a kontrolních funkcí si soudy ponechají agendu výkonu rozhodnutí ohledně dětí. Podle ministerstva půjde o ulehčení soudům zhruba o 5 procent. Alespoň něco. V plánu ministra spravedlnosti je i zlepšení pozice obětí trestných činů a jejich vyšší ochrany. Dalším spíše finančním zeštíhlením, má být zrušení přísedících u soudů první instance. Jde o to, že soudce musí být sám schopný rozhodovat a následně také odpovídat za svá rozhodnutí. Prozatím se zdá, že návrhy ministra spravedlnosti, jak zefektivnit práci soudců a soudů jsou spíše z oblasti ekonomických úspor, než řešení faktické situace soudnictví. Generační výměna, snižování finanční neefektivity jsou sice velice chvályhodné nástroje, ale na druhou stranu je třeba řešit i faktické problémy našeho soudnictví. Tím nejzásadnějším je již několikrát zmíněná pomalost. Soudy musí pracovat efektivně, soudci by neměli být zatěžováni zbytečnou agendou. Prohřešky menšího rázu ať řeší jiné instance. Soudy ať soudí a nestarají se o administrativu a zbytečnou agendu.Nejdříve musejí fungovat nové zákony„Jedním z předpokladů pro snížení počtu soudců je efektivní fungování změn, které ministerstvo navrhuje. Je to například zavedení elektronického platebního rozkazu nebo novely týkající se protokolace. Oba návrhy mají soudcům ulehčit práci od administrativní činnosti,“ doplňuje ministr Pospíšil.U Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku se hromadí stížnosti na soudní průtahy.Šance stěžovatelů přitom nejsou malé a tak hrozí, že Česká republika, bude muset platit za pomalost českých soudů.

Pokračovat na článek


Uložit peníze na dům zlepšení

Úspora peněz na projekty, pro domácí kutily je snadné, když si uvědomíte úspory domova zlepšení jsou především vidět ve výběru a typu dodavatelů si najmete. Typicky se jedná o práce, poplatek se vám platit za vykonané práce, která se liší od rozumné pobuřující. Se vyplatí nakupovat zejména pro úspory domácí kutily. Ve skutečnosti jste asi investovat peníze do zvelebení domova, aby peníze na zadní straně budoucího domova prodej. Ve většině případů pro domácí kutily se opravdu vyplatí, takže pokud úspory domů zlepšení promítne do zvýšení prodeje a cent ukládal je cent vydělal pak budete mít větší úspory domů zlepšení po všem. Takže to, co je nejlepší způsob, jak šetřit a vidět spoustu úspor domácí kutily? Podívejte se, jak jsme zdobené našeho rozpočtu a viděl naše vlastní úspory domů zlepšení: 1) Zjistěte, co je nejdůležitější. Design reálný plán a dělat to, co je prioritou první. Například, pokud chcete vysoce kvalitní kapesní dveře, můžete rozpočet nižší cenu vinylové podlahy vs tvrdého dřeva, nebo naopak. Vždy rozpočtu na to, co opravdu chcete nejvíce, jako první. 2) Kosmetické změny jsou velmi přijatelné a aby k obrovské úspory domácí kutily. Například, změníte-li místnost barvy je jednoduchá a levná barvou vs pomocí třešeň dřevěné obložení s zapuštěné osvětlení. 3) osvětlení, osvětlení, osvětlení, to dělá obrovský rozdíl. Objednal jsem si 400,00 dolarů závěsné svítidlo pro místnosti, a vypadá to naprosto moderní a cool. Že jeden 400,00 dolarů světlo z obývací prostor vypadat jako milion dolarů. Ne šetřit na určité produkty a uvidíte větší úspory domů zlepšení na konci dne. 4) Používejte rozpočtu obchodech pro domácí kutily se hromadně položek a velké množství úspor domácí kutily. Já nejsem jistý, jestli je máte ve vašem okolí, ale obchod jako "Kukly", (podívejte se sami) je skvělý způsob, jak ušetřit peníze na všechny druhy domácích položek zlepšení úspory. Existuje mnoho možností k dispozici, pokud jste vážně úspory domácí kutily. Nákup akcií skříně a opravárenských sami, namísto vlastní ty. Jo, a nezapomeňte se dívat na domácí ukazuje zlepšení Další skvělé nápady a domácí kutily úspor nápady.

Pokračovat na článek