Výsledky vyhledávání pro dotaz návratnost

Výsledky vyhledávání v sekci: Finance

Vnitřní výnosová míra

Zmínil jsem, že payback je přes své nedostatky v praxi využíván. Zpravidla totiž není hlavním kritériem při posuzování investic, spíše manažerům slouží (nebo lépe řečeno měl by sloužit) jako indikátor toho, jak rychle se peníze firmě vrátí, pokud analýza ukazuje pozitivní (kladnou) čistou současnou hodnotu.Setkal jsem se totiž i s firmami, kde v případě posuzování dvou variant investic(u obou s kladnou čistou současnou hodnotou) přesto zvítězila ta investice, jejíž návratnost byla rychlejší (tj. nižší payback) i na úkor varianty sice s vyšším paybackem ale i vyšší čistou současnou hodnotou. Manažeři tak neusilovali o maximální prospěch vlastníků, namísto toho usilovali o krátkodobýpozitivní efekt primárně pro sebe z titulu krátkodobě lepšího finančně-účetního obrázku jejich práce. Vždy vypadá totiž lépe, když firma vydělává v krátkodobém horizontu více peněz (tj. rychleji), ačkoliv v dlouhé perspektivě o vyšší potenciální příjmy přichází. Většina manažerů se ale logicky snaží myslet především na sebe, na své (krátkodobé) úspěchy a své příjmy, pak teprve na prospěch vlastníků.V dlouhodobějším horizontu již na daných pozicích nemusí být, tak proč by někdo jiný měl sklízet plody jejich práce? Na druhou stranu je třeba na jejich obhajobu říci, že riziko veliké odchylky očekávaných příjmů v delším období od skutečného stavu stále roste, takže manažeři i z tohoto důvodu přihlížejí k paybacku více, než by často bylo vhodné. Přesto, rostoucí riziko ve vzdálenější budoucnosti by mělo být při analýze promítnuto v rámci diskontní sazby (víme už, že její výše ve jmenovateli s postupem doby také exponenciálně roste a snižuje tak stále rychleji hodnotu peněz s rostoucí vzdáleností do budoucna). Alternativně a možná přesněji lze rostoucí riziko do budoucna promítnout přímo a to konzervativními předpoklady budoucích peněžních toků.Možná vás v souvislosti s obrázkem 1 napadla otázka, jak by to bylo v případě různé délky trvání (životnosti) obou investic. Například, pokud by investice A trvala přesně jen dva roky. Pak bychom totiž mohli koncem druhého roku v případě investice A peníze investovat znovu a ve třetím roce získat příjem, jehož výše by byla tak vysoká, že by v konečném součtu vycházela varianta A z hlediska čisté současné hodnoty celkově výhodněji. Máte pravdu, nicméněznovu vás požádám o trpělivost. Jak již jsem zmínil výše, tohoto problému se dotkneme později v kapitole různá životnost.Vnitřní výnosová míraV úvodu kapitoly jsme u vnitřní výnosové míry zmínili, že i v jejím případě existují určité problémy, které její použití činí problematičtějším než je přístup na základě čisté současné hodnoty. Nejde však o problémy ohledně její nevhodnosti jako v případě paybacku. Vnitřní výnosová míra dává, pokud je použita správně, stejné odpovědi jako čistá současná hodnota. Její problém spočívá spíše v nutnosti dodatečné analýzy, jak ji v kterém případě správně použít a interpretovat. Ale těmto problémům se na těchto stránkách věnovat nebudeme, jde o detailní finanční problematiku, která nás pro naše potřeby nemusí zajímat, pokud se budeme bavit o základní situaci, kdy v současnosti dochází k peněžnímu výdaji a v budoucnu pouze k peněžním příjmům. V ostatních situacích (kdy i v budoucnu bude docházet v jednotlivých letech nebo měsících v úhrnu jak k peněžním příjmům tak výdajům) si při posuzování takové akce bohatě vystačíme s čistou současnou hodnotou. Obrázek 2: Vnitřní výnosová míra - výpočet v Excelu Obrázek 3: Vnitřní výnosová míra - výpočet v Excelu Obrázek 4: Vnitřní výnosová míra - výpočet v Excelu Obrázek 5: Vnitřní výnosová míra - řešitel Vnitřní výnosová míra (angl. internal rate of return) je taková diskontní míra, při které je čistá současná hodnota daného projektu rovna nule. V kapitole perpetuita jsme si v příkladu 2 ukázali, jak v Excelu pomocí řešitele vypočítat výši diskontní míry při ostatních zadaných parametrech. Pokud bychom se vrátili zpět k obrázku 1 výše v této kapitole a měli určit vnitřní výnosovou míru investice B, jak bychom v Excelu postupovali? A pokud budeme mít vypočtenou její výši, jaké závěry z toho pro nás vyplynou?Využijeme soubor, který jste si výše stáhli. (Uvedené obrázky jsou při použití Excelu v rámci Microsoft Office 2007). Obrázek 2 zobrazuje výpočet současné hodnoty, který je pro celý řádek 6 aplikován. Zeleně zapsaná buňka se znaky dolaru $B$4 v Excelu říká, že tato buňka se v celém řádku nemění, zůstává konstantní. Ostatní buňky v řádku 2 a 3 se proporčně ve vzorci při jeho kopírování vpravo posouvají pro tentýž sloupec, kam vzorec kopírujeme. Srovnejte rovnici a vstupující hodnoty pro výpočet diskontované hodnoty v roce 1 na obr. 3.Jako vstupní hodnoty pro výpočet vstupují příslušné hodnoty pro rok 1 a stále stejná hodnota diskontní míry (v téže buňce jako v obr. 2). Přesuňte se, prosím, do buňky B10, kde si všimněte, že její hodnota je součtem všech diskontovaných hodnot v řádku 6. Z definice vnitřní výnosové míry plyne, že budeme hledat její výši takovou, aby hodnota v buňce B10 byla přesně rovna nule. Přichází čas použít řešitele. Obrázek 4 ukazuje, kde řešitele na kartách Excelu 2007 naleznete. V nabídce data (zelená elipsa vlevo nahoře) postupujte, jak ukazuje obrázek 4. Obrázek 5 pak znázorňuje, nastavení dialogového okna řešitele pro výpočet diskontní míry v našem případě. Nastavená buňka v obrázku 5 je buňka kalkulující čistou současnou hodnotu. Tuto buňku při hledání vnitřní výnosové míry nastavujeme na hodnotu nula. Konečně měněná buňka B4 je buňka s hodnotou diskontní sazby (znaky dolarů zde nejsou podstatné, Excel si je doplní při pokliku na příslušnou buňku sám). Tato buňka se bude na základě iterací v Excelu měnit, abychom dostali požadovanou hodnotu čisté současné hodnoty B10 ve výši 0.Po provedení iterací získáváme vnitřní výnosovou míru ve výši cca. 21%. Všimněte si rovněž, že přepočtený payback skutečně odpovídá přesně třem rokům trvání. Přesně po třech letech se investice navrátí, tj. její čistá současná hodnota je rovna požadované nule. Zbývá nám zodpovědět otázku, co nám vypočtená výnosová míra říká a jak nám může pomoci. Nuže půjde o posouzení její výše s váženými průměrnými náklady kapitálu (WACC). Asi již tušíte, že čím vyšší bude vnitřní výnosová míra daného záměru ve srovnání s velikostí jeho WACC, tím lépe a tím přínosnější pro nás daná investice bude.Znovu však zdůrazňuji, možná rizika spojená s touto mírou. Může se totiž stát, že daný projekt může matematicky mít více vnitřních výnosových měr nebo za určitých okolností může při srovnánívnitřních výnosových měr dvou projektů nastat situace, kdy vnitřní výnosová míra projektu A převyšuje její výši u projektu B, ale ČSH projektu A bude vyšší jen v určitém intervalu velikosti vnitřní výnosové míry.

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Investice

Inspirace z knihy Konspirace mocných a bohatých

"Život je přístup. Chcete-li si změnit život, nejprve změňte svůj slovník. Změna slovníku vám zase přinese změnu přístupu. Uvádím zde některé vžité přístupy ohledně peněz."Nikdy nebudu bohatý," jsou slova člověka, jenž má přístup chudáka. Je pravděpodobné, že se bude finančně potýkat po celý život. Říká-li člověk "peníze mě nezajímají", ve skutečnosti od sebe peníze odpuzuje. Kdykoli slyším: "Na to, abyste mohli vydělat peníze, potřebujete peníze," odpovídám: "Nikoli, peníze začínají u slov a slova jsou zadarmo." Kdykoli někdo tvrdí: "Investování je riskantní," odpovídám: "Investování není riskantní. Riskantní je nedostatek finančního vzdělání a řízení se špatnými finančními radami." Moje slova poukazují na jinou perspektivu pohledu a jiný přístup k penězům a investování, než je přístup chudého člověka."Kiyosaki, Robert T. Konspirace mocných a bohatých. Praha: Pragma,132."Proč všichni neinvestují na tok hotovosti?Existuje řada důvodů, proč většina lidí investuje na kapitálové výnosy, nikoli na hotovostní tok. Některé z nich jsou:1) Většina lidí nechápe mezi nimi rozdíl.2) Roste-li ekonomika, hra na kapitálové výnosy se hraje snadno. Lidé automaticky předpokládají, že hodnota jejich domu i akciového portfolia bude s inflací stoupat.3) Investice na hotovostní tok vyžadují propracovanější finanční přístup. Koupit něco v naději, že cena tohoto zboží poroste, je věc, kterou zvládne každý. Najít ale obchod, který by nesl hotovost, vyžaduje vědomosti jak o potenciálních příjmech a výdajích, tak umění projektování investiční návratnosti v závislosti na těchto proměnných.4) Lidé jsou líní. Žijí dneškem a ignorují zítřek.5) Lidé očekávají, že se o ně vláda postará. Takový byl přístup mého chudého táty, a proto zemřel jako chudý muž. Pro něj bylo snazší očekávat, že se o něho někdo postará. Dnes zde máme kolem 60 milionů Američanů, příslušníků mojí generace, kteří mají vykročeno stejným směrem, jako můj chudý táta".Kiyosaki, Robert T. Konspirace mocných a bohatých. Praha: Pragma, 143."Loupež: Slova, která používáme k okrádání sebe sama.Jak už víte, ti, kteří se pohybují v kvadrantech Z a S, přicházejí o majetek prostřednictvím daní, dluhů, inflace a penze. Následují příklady vztahu našeho jazyka s těmito silami a způsobu, jímž sami sebe okrádáme.Daně: "Choďte do školy a najděte si dobrou práci." Tato slova naprogamovávají dítě, aby se stalo zaměstnancem, jenž pak platí nejvyšší daně ze svého příjmu. Dáte-li dítěti radu, aby si na živobytí vydělávalo tvrdou prací, nevyhnutelně ho posíláte do nejvyššího daňového zatížení a odsuzujete ho, aby pracovalo pro nejvýše zdaněný typ příjmu: vydělaný příjem.Ti, kteří dostali vzdělání spojené s kvadranty M a I a mají tak nastavenou mysl, jednají podle jiných daňových pravidel, jsou schopni si vydělat víc peněz a platit menší nebo žádné daně, Jak jsme si již ukázali, osoby z kvadrantů M a I jsou schopny vydělávat miliony dolarů a neplatit - legálně - žádné daně.Dluh: "Kupte si dům. Váš dům je aktivem a vaší největší investicí." Radit většině lidí, aby investovali do domu, znamená vést je k tomu, aby šli do banky a zadlužili se. Dům je pasivum, protože vám z kapsy pouze odvádí peníze. Velmi často také není dům vaší největší investicí - je to váš největší závazek. Nepřináší vám žádné peníze. Tato pravda za dnešní ekonomické krize je tak zřejmá, jako nikdy předtím.Ti, kteří operují v kvadrantech M a I, využívají dluhu k nákupu výnosných aktiv jako bytové domy - aktiv, které vám přinášejí do kapsy peníze, nikoli vás obírají. Lidé na straně M a I znají rozdíl mezi dobrým dluhem a špatným dluhem.Inflace: "Šetřete peníze." Ukládá-li člověk peníze do banky, nemoudře zvyšuje inflaci, což ironicky vede ke znehodnocení jeho úspor. Banky mohou, díky systému částečných rezerv, vzít vklady, mnohonásobně je rozpůjčovat az těchto půjček si účtovat mnohem větší úroky, než dostává vkladatel ze svých vkladů. Jinak se dá také říci, že vkladatelé sami způsobují erozi kupní síly. Čím víc šetří, tím víc roste inflace.Určitá inflace je lepší, než deflace, jež je velmi ničivá, a je těžké ji zastavit. Problém je, že záchranné a stimulační balíčky deflaci nezastaví. Vláda možná vytiskne tolik peněz, že to povede k hyperinflaci a pak vkladatelé utrpí skutečně tu největší ztrátu.Každým uloženým dolarem dáváte bance povolení k tištění většího množství peněz. Jakmile tento koncept pochopíte, nahlédnete také, proč ti, kteří mají finanční vzdělání, mají nespravedlivou výhodu.Důchod: "Dlouhodobě investujte do dobře diverzifikovaného portfolia akcií, dluhopisů a otevřených fondů." Tato moudrost přináší dlouhodobé bohatství lidem na Wall Street. Kdo by nechtěl, aby mu miliony lidí z kvadrantů Z a S měsíčně posílaly šek? Kladu si otázku: Proč bych měl posílat své peníze na Wall Street, když vím, že si mohu "vytisknout" vlastní peníze, využiji-li svého finančního vzdělání a inteligence?"Kiyosaki, Robert T. Konspirace mocných a bohatých. Praha: Pragma, 254 - 255."Schopnost tisknout si vlastní peníze je podle mého jednou z největších výhod vyplývajících z investice do vlastního finančního vzdělání. Dává vám smysl, že tiskne-li vláda stále víc peněz, i vy byste si měli tisknout vlastní peníze ... legálně? Cožpak nedává tištění vlastních peněz větší finanční smysl než stále tvrdší práce a stále se zvyšující odvody na daních, snahy ukládat peníze na bankovní účty a přicházení o kupní sílu v důsledku inflace a daní, či rizikové dlouhodobé vklady peněz na akciový trh? Způsob, jímž si můžete tisknout vlastní peníze, spočívá ve finančním výrazu návratnost investice. Hovoříte-li s většinou bankéřů, finančích plánovačů a brokerů nemovitostí, tvrdí vám, že 5 až 12% návratnost je dobrá návratnost peněz. To je návratnost dobrá pro člověka bez velkého finančního vzdělání. Další pohádka či taktická hra zaměřená na vyvolávání strachu, kterou od nich slyšíte, je: "Čím vyšší návratnost, tím vyšší rizika." To absolutně není pravda - máte-li solidní finanční vzdělání. Já se vždy snažím dosáhnout ze svých investic neomezených výnosů."Kiyosaki, Robert T. Konspirace mocných a bohatých. Praha: Pragma, 211."Lidé se bojí změnit se hlavně proto, že se bojí vlastních chyb, zejména těch finančních. Většina lidí se drží zajištěné práce, protože mají strach z finančního neúspěchu. Proto také předávají své peníze finančím plánovačům a doufají, že finanční plánovači se chyb nedopouštějí. je ironií, že právě toto je chybný předpoklad.Největším problémem našeho vzdělávacího systému podle mne je, že učí děti, aby nedělaly chyby. Když dítě udělá chybu, systém ho trestá, místo aby ho vedl k tomu, jak se z chyb poučit. Inteligentní člověk ví, že se chybami učíme. Jezdit na kole se učíme tím, že z kola spadneme a lezeme na něj zpátky. Plavat se učíme tak, že skočíme do vody. Jak se mohou lidé naučit o penězích, pokud se bojí, že udělají chybu?"Kiyosaki, Robert T. Konspirace mocných a bohatých. Praha: Pragma, 218.

Pokračovat na článek


Bezpečné investice

Finanční krize měla obrovský dopad také na investice, které byly obecně považovány za vysoce bezpečné. Propady přesahující několik procent v rámci krátkého časového intervalu nebyly do té doby například v případě dluhopisových fondů téměř myslitelné. Protože však otazník nad budoucím vývojem finančních trhů stále visí ve vzduchu, pojďme se podívat na investice, které lze stále označit jako relativně bezpečné a přesto svým výnosem překonávají běžné spořící produkty.Dluhopisové fondyPrávě dluhopisové fondy obsahující převážně státní dluhopisy a dluhopisy firem s nejvyšším ratingem, mezi něž se řadili také finanční instituce, byly investory vnímány jako velmi bezpečná investice s výnosem přesahujícím výnos z běžných termínovaných účtů. Státní bankrot Islandu, nebo pád Lehman Brothers, jedné z největších investičních bank Wall Streetu, však dokázali tento předpoklad spolehlivě vyvrátit. Tyto a mnohé další incidenty znamenali pro dluhopisové fondy ztrátu, ze které se budou při svém omezeném výnosu dostávat ještě dlouhou dobu. Hrozby pro ,,bezpečnou“ investici tohoto typu však stále nepominuly. Jako příklad za všechny poslouží aktuální problémy Řecka či nedávné obrovské propady ceny dluhopisů Dubaje. Lze vůbec investici, která během krátké doby ztratí hodnotu, jejíž opětovné získání může trvat několik příštích let, považovat stále za bezpečnou? Vezmeme li v potaz stále vzrůstající předluženost některých zemí, je nejspíše na čase poohlédnout se po lepší alternativě, která by svými výnosy překonala běžné bankovní produkty s přiměřenou mírou podstupovaného rizika.Garantované podílové fondyPokud hledáme opravdu bezpečnou investici, není pochyb, že by se naše pohledy měli upírat směrem k produktům garantujícím návratnost vložené investice. Problematika garantovaných fondů je velice široká, obecně však zde více než kde jinde platí, že garance těchto produktů není zadarmo. Už vstupní poplatek dosahující v některých případech až 3 % z vložené částky společně s výstupním poplatkem pohybujícím se ve většině případů okolo 1 % činí tuto investici značně nákladnou. Poplatku za výstup se lze sice vyhnout v případě držení podílových listů do své splatnosti, ovšem ta se vždy pohybuje v řádu několika let. V případě předčasného ukončení investice je navíc podílník vyplacen na základě aktuální ceny podílového listu, která může být pod svojí počáteční hodnotou a investor tak může kromě výše zmíněných poplatků inkasovat také nadproporcionální ztrátu z držení podílového listu. Investici do garantovných fondů lze navíc zpravidla ukončit pouze ve stanovených termínech a investor si tak na svoje peníze může i nějaký ten týden či měsíc počkat. V případě stoprocentně zajištěných fondů tak máme pouze jedinou garanci, a tedy že nám fond při své splatnosti vyplatí námi vloženou částku poníženou o nemalý vstupní poplatek. Za příznivého vývoje podkladového aktiva fondu je sice možnost dosáhnout zajímavějších zisků, než v případě spořících produktů, ovšem tyto zisky představují pouze zlomek výnosu, který by investor obdržel v případě přímé investice do podkladového aktiva fondu. Z pohledu riziko-výnosového profilu se tak nyní jeví některé spořící účty jako dar z čistého nebe.Garantované investiční certifikátyTato poměrně nová skupina finančních produktů byla navržena tak, aby eliminovala většinu zmíněných nedostatků podílových fondů. Investiční certifikáty představují dluhový cenný papír, emitovaný některou z předních bank, jehož cena se stanovuje na základě předem daných podmínek stanovených při jeho emisi. Podkladem pro vývoj ceny investičního certifikátu může být cokoliv, například akciový index, koš komodit, nebo portfolio dluhopisů určitých zemí. Výhodou investičních certifikátů jsou nulové vstupní, jakožto i výstupní poplatky a možnost kdykoliv svojí investici bez sankce ukončit. Certifikáty jsou totiž burzovně obchodované instrumenty a jednotliví emitenti jsou vždy povinni garantovat jejich odkupní kurzy. To, že jsou tyto instrumenty obchodovány na jednom místě umožňuje jejich snadné srovnání a tlačí tak na emitenty, aby se předháněli v poskytování těch nejvýhodnějších podmínek pro potenciální investory. Jednou ze skupin investičních certifikátů jsou také certifikáty garantované. Ty nabízí stejně jako garantované fondy návratnost investované částky s možností podílet se na vývoji podkladového aktiva certifikátu a to společně se všemi výhodami, které certifikáty oproti podílovým fondům nabízejí. Zmíněná participace na vývoji podkladového aktiva pak nemusí být nutně pouze zlomkem participace v případě jeho přímého držení. Příkladem může být garantovaný investiční certifikát, s nímž investoři participují na posilování čínského yuanu oproti americkému dolaru. Na případném posilování čínské měny participují investoři dokonce s mírnou finanční pákou, zatímco v případě jeho teoretického oslabení nabízí certifikát stále garanci navrácení 100 % investované částky při splatnosti. I v případě těchto produktů však existují určitá rizika, jako například riziko krachu emitenta. Investiční certifikáty jsou také o něco náročnější na znalosti investora, nemluvě o nutnosti přesunout své investice do sousedního Německa, kde je trh s certifikáty znatelně lépe rozvinutý než u nás. Speciální opční strategiePříležitosti, jak si zajistit zajímavý výnos s minimálním rizikem se vyskytují jen zřídka a většinou jsou odhalovány pouze zkušenými investory. Čas od času takovou příležitost nabízí například speciální opční strategie založená na kombinaci dvou investičních nástrojů, discount certifikátu a put warrantu. Jejich vhodnou kombinací lze uzamknout pevně stanovený garantovaný výnos, který postupně nabývá do splatnosti obou nástrojů, nezávisle na pohybu jejich podkladových aktiv. Jediné riziko, které tak investor nese, je riziko krachu emitenta. Protože se navíc jedná o kombinaci dvou burzovně obchodovaných instrumentů, jejich likvidita je obrovská a jediné poplatky, které investor nese, jsou poplatky obchodníkovi za nákup těchto dvou instrumentů na burze. Podobně je to také se strategií založené na kombinaci discount certifikátu a reverse bonus certifikátu. Ta sice nenabízí garantovaný výnos do splatnosti, garantuje ovšem stoprocentní ochranu investice a v případě příznivého vývoje trhu navíc mnohem zajímavější výnos než předchozí varianta. V případě obou variant je však nutné podotknout, že se již jedná o velice pokročilé investiční strategie a s jejich realizací by se měl především drobný investor obrátit na profesionálního investičního poradce.Jak začítVelký výnos s omezeným rizikem, to vždy byl a nadále bude sen každého investora. Taková možnost se však investorovi naskytne pouze málokdy a v případě masově rozšířených komerčních produktů je taková příležitost téměř vyloučena. Pokud tedy chceme minimalizovat svoje riziko a zároveň si zachovat atraktivní výnos, bude muset naše první investice směřovat do té nejzákladnější, nejméně rizikové a přitom často nejvýnosnější komodity – do našeho vzdělání.

Pokračovat na článek


Rekuperace – dýchejte čistý vzduch a netopte pánu bohu do oken

Nikomu z nás nesvědčí pobyt v nevětraných místnostech, bolí nás hlava, jsme unaveni, nebo dokonce trpíme poruchami spánku. Na vině je zvýšená koncentrace toxických látek, příliš suchý nebo příliš vlhký vzduch, nevyhovující teplota, nebo zvýšená prašnost v místnostech. Pokud jste přistoupili k některým úsporným opatřením a zateplili jste váš dům, vyměnili okna, váš domov stal neprůvzdušným, utěsněným prostorem, kde se shromažďují vlhkost, plísně, mikrobi, pachy, čímž se zhoršila kvalita vnitřního prostředí.  Řešením, jak se postarat o kvalitní vnitřní prostředí a maximální míru komfortu je systém řízeného větrání s rekuperací tepla.A jak vlastně funguje? Venkovní vzduch přiváděný do budovy je předehříván teplým odpadním vzduchem, kde v rekuperačním výměníku odevzdá většinu svého tepla právě přiváděnému vzduchu. Rekuperaci můžeme definovat jako využívání odpadní energie, neboli zpětné získávání tepla a to vše za pomoci ventilátorů. V případě jejího spojení s nemovitostmi se jedná o využívání tepla, které by jinak přišlo vniveč – a s ním i peníze spotřebované na jeho získání. Jedná se o necelou polovinu všech tepelných ztrát.Základním dilematem je instalace lokálního nebo centrálního rekuperátoruLokální přístroj se lépe přizpůsobuje konkrétním požadavkům dané místnosti – na druhou stranu ale obtěžuje hlukem a prakticky jej není možné propojit s vytápěním.Centrální propojuje všechny místnosti, popř. byty, což se může odrazit i na přenášení pachů a hluku a samozřejmě na složitější instalaci. Obojí lze eliminovat speciálním zakončením potrubí, což ovšem zvyšuje cenu i nároky na ventilátor, tudíž opět cenu, a navíc ještě provozní spotřebu energie. Centrální větrání umožní rozvést například solární zisky z osluněných místností po celém domě a to díky vzduchotechnickému potrubí, které je zabudované v podlaze nebo v podhledech stropů nebo ve zdech. Kvůli hluku je vhodné strojovnu vzduchotechniky umístit do sklepa, na půdu, nebo do odhlučněné místnosti. Je nutné si uvědomit, že zavedení centrálního systému větrání znamená zásadní a rozsáhlé stavební práce, proto jsou vhodné při celkových rekonstrukcích nebo spíše při stavbě nového nízkoenergetického domu. Ceny se počítají v desítkách tisíc, na běžný rodinný domek je včetně instalace nutné počítat s částkou kolem statisíce. (Mimo kutilů, kteří si rekuperátor vyrobí za pár stovek sami. Nedosáhnou sice profesionální účinnosti, ovšem návratnost „investice“ se počítá na měsíce, možná týdny.) U levných a neznačkových systémů je možné cenu snížit na polovinu i méně – což se ale nedoporučuje. Jen namátkou: u plastových trubek hrozí jejich zanesení bakteriemi, takže je lepší si připlatit a koupit pozinkované, nebo – lépe – postříbřené. Levné ventilátory nedosahují uvedených výkonů, s cenou se pochopitelně snižuje i životnost a o odhlučnění zařízení si můžete nechat jen zdát. Dražší centrální systémy jsou dál vybaveny chlazením nebo přitápěním příchozího vzduchu. Dalším vylepšením je zemní jednotka, která vháněný vzduch „předpřipravuje“ v nižší než nezámrzné hloubce: v zimě zahřívá, v létě chladí.  Základ obou jednotek je stejný: výměník, ve kterém teplý vyháněný vzduch ohřívá ten vháněný, filtry zachycující prach a pyl a odvod vlhkosti.Úspora získaná instalací tepelného výměníku, ve kterém proces probíhá, dosahuje 50 – 70% za plného výkonu, respektive až 90% při minimální zátěži. Za kvalitní se považuje účinnost nad 60%, tedy úspora zhruba necelé poloviny energie na vytápění. Pokud si rekuperační zařízení plánujete pořizovat, nenechte se zlákat jen cenouDůkladně prověřte účinnost (nejen maximální, ale i při plném výkonu), hlučnost, kvalitu izolace potrubí a energetickou náročnost celého zařízení. Bohužel, obstojí jen ty dražší. A pozor na kuchyň! Na té se vyplatí šetřit nejméně, protože neodfiltrovaná mastnota může zařízení zničit. Nezbývá, než použít kvalitní, speciálně pro ni určený systém – což platí, jak bylo řečeno, všude.O její výši rozhoduje hlavně zateplení domu: rekuperační zařízení nemá smysl u špatně izolovaných domů, kde většina tepla uniká třeba prouděním přes tepelné mosty. Naopak u dobře zaizolovaných budov je rekuperace výhodou nejen finanční. Navíc poskytuje neustálé odvětrávání, které je nutné pro zdraví obyvatel i nemovitosti – mimo čerstvého vzduchu totiž zařízení reguluje vlhkost, která se nesráží uvnitř a nepodporuje tak vznik plísní. A to včetně doby, kdy pobýváte mimo domov. Prvořadá je ovšem návratnost investice: u kvalitnějších systémů se může pohybovat mezi pěti a patnácti lety. Podepisuje se na ní hlavně cena tepla: pokud dům vytápíte levně, například dřevem nebo moderními ekologickými zařízeními, nemá rekuperace velký efekt. Naopak v případě, že topíte třeba elektrickým topením, se jakákoli změna projeví opravdu znatelně.

Pokračovat na článek


Nízkoenergetické a nulové domy

První myšlenka domů koncipovaných s ohledem na šetření energie se objevila už roku 1939 v USA na Massachusetts Institute of Technology. Až koncem osmdesátých let byl ale ve Švédsku definován pasivní dům, o kterém pojednávala předcházející část seriálu. V devadesátých letech byly v Německu a později i dalších zemích (hlavně v Rakousku a skandinávských státech) skutečně vyprojektovány a postaveny první budovy. V současné době jich je po celém světě několik tisíc a – přestože zájem strmě vzrůstá – jedná se zatím o poměrně vzácný fenomén.  Menších, ale také významných úspor lze dosáhnout pouze kvalitní izolacía dobře provedenou stavbou bez tepelných mostů – a to je technologicky možné a finančně výhodné už od osmdesátých let.Od té doby se také staví tzv. nízkoenergetické domy, u nás definované v první řadě spotřebou energie na vytápění pod 50kWh/m2/rokHranice je stejně jako u pasivních stanovena normou ČSN 73 0540 Tepelná ochrana budov; např. v Německu se za nízkoenergetický považuje i nemovitost se spotřebou o 20kWh větší – ovšem povinnost dodržet limit platí pro všechny novostavby. Ekologicky nejšetrnější jsou pak stavby s přebytkem tepla, neboli nulové domy– takové, jejichž celková spotřeba tepla je zanedbatelná. V praxi se za ně považuje jakákoli budova se spotřebou menší než 5kWh/m2/rok; do této kategorie spadají i domy, které pro okolí v dlouhodobém horizontu představují spíš zdroj než spotřebič energií. Stavba sama o sobě je pasivním domem doplněným o velkou plochu fotovoltaických panelů, popř. jiných alternativních zdrojů, a do okolních objektů dodává po určitou část roku teplo nebo elektřinu. Většinu ze svých přebytků během chladných dnů s nedostatkem slunečního záření zase spotřebuje, přesto se ale v některých případech daří udržet kladnou bilanci.  Fotovoltaické články, vrstvy polovodičů přeměňujících tepelné záření na elektřinu, a jejich energetická a ekonomická návratnost jsou kapitolou samy pro sebe. Ať už jsou vítány nebo zatracovány, faktem zůstává, že se chlubí bohatou historii: od devatenáctého století, kdy byly poprvé vyrobeny ze zlata a selenového polovodiče, se dostaly v padesátých letech do vesmíru a v sedmdesátých zpátky na zem, na ropné plošiny, odkud se postupně rozšířily dál. Kosmické užití vyvolalo rozsáhlý výzkum, který vyústil nejprve v dnes nejrozšířenější celokřemíkové desky (1. generace), a posléze v až tisíckrát tenčí (tzn. také lehčí a levnější, ovšem méně účinný) „thin film“ - povlak amorfního nebo mikrokrystalického křemíku (2. generace).  Třetí generací se dnes nazývají články využívající jako polovodič nekřemíkový, často organický materiál. Tím už se ale dostáváme, co se týče komerčního užití, daleko do budoucnosti. V současné době zbývá jen konstatovat, že se jejich instalace díky zákonem 180/2005 Sb. zaručeným cenám majiteli vyplatí.       

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Pojištění

Pojištění vkladů

V České republice jsou pojištěny všechny vklady fyzických i právnických osob, ale pouze na takových účtech, které jsou vedeny pojištěnými institucemi.Pojištění vkladů má hned několik zásadních významů.Prvním je bezpochyby jeho faktická pomoc klientům banky, na níž byla Českou národní bankou vyhlášena platební neschopnost. Zde má pojištění vkladů nezastupitelnou úlohu. Avšak možná ještě významnější funkci plní pojištění vkladů v době nejistoty.Obzvlášť v době krize, v době bankovní krize, lidé nevěří bankovním institucím a nejraději by všechny své prostředky vybrali. A právě to by mohlo způsobit krach banky, jelikož na výplatu všech vkladů nemá a ani nemůže mít připraveny prostředky. Bankovní rezervy jsou stanoveny na úroveň 3% vkladů, takže pouze těmto třem procentům vkladatelů by banka byla schopna peníze vrátit. Ostatní by přišli zkrátka, jelikož peníze, jež banka spravuje, jsou v oběhu, rozpůjčované a vydělávají další peníze. Lidé by tak při nepojištěných vkladech nevěřili institucím a podnikali by takzvané runy na banky, čímž by je fakticky likvidovali. S pojištěním vkladů takový strach nemají, protože vědí, že i v případě problémů banky se nemusejí o své peníze bát, jelikož jsou dostatečně pojištěné v plné výši. U pojištění vkladů nezáleží, zda je účet veden v české nebo cizí měně a toto pojištění vkladů se vztahuje i na úroky z nich vyplývající.Nejčastěji jde o pojištění kladných zůstatků na bankovním účtu. Je fakticky jedno zda se jedná o běžný, termínovaný či vkladový účet, či dobře známou vkladní knížku či vklady potvrzené vkladovým certifikátem. Na všechny tyto peníze se vztahuje zákonné pojištění. Na druhé straně stojí vklady bank, finančních institucí, pojišťoven či státních fondů, na které se pojištění nevztahuje. Další nepojištěnou formou peněz jsou také směnky, akcie či dluhopisy. Takže pokud dojde k problémům u dané instituce, která dluhopisy či akcie vydala, neexistuje ze zákona právní nárok na jejich zpětné vyplacení a nikdo za jejich návratnost neručí.V návaznosti na vstup naší země do Evropské unie je pojištění vkladů nadnárodních poboček bank zajišťováno v zemi, kde má mateřská společnost sídlo. Zahraniční banka pak musí domácímu klientovi poskytnout informace o systému pojištění vkladů, kde je obsažena výše a rozsah krytí při potenciálních problémech.  Faktická výše pojištění vkladů je v současnosti v hodnotě 100% do maximální výše 50 000 eur, což při směnném kurzu 25 Kč/eur vychází na zhruba na milion a čtvrt. Takže všechny vklady do této výše jsou pojištěny v celé výši. Důležité je si navíc uvědomit, že vklady a pojištění vkladů se vztahují na jednoho klienta jedné banky. Tím pádem se vklady u jednotlivých bank nesčítají a klient má nárok na plnění z každého svého vkladu u každé pojištěné instituce až do maximální výše svého vkladu v hodnotě 50 000 eur.U jedné banky se však vklady sčítají.Takže běžný účet klienta, jeho termínovaný či další spořicí účty u jedné banky se souhrnně podílejí na maximální hodnotě 50 000 eur. Od roku 2011 by pak těmto limit měl následovat Evropské směrnice a být navýšen na hodnotu 100 000 eur, tedy zhruba dva a půl milionu korun. Zákon zatím prošel pouze vládou, avšak nepředpokládá se, že by s ním měly být potíže, jelikož se jedná spíše o formální stránku věci. Navíc toto nařízení je z dílny Evropské unie, takže ani není vůle poslanců se takovým požadavkům příčit. Novela zákona dále přináší i zkrácení lhůt pro výplatu náhrad za pojištěné vklady. Aktuálně je termín výplaty stanoven do tří měsíců od doby, kdy Česká národní banka oznámí platební neschopnost ústavu. Nově by mělo jít o maximálně 20 dní. 

Pokračovat na článek


Jak a kdy uzavřít životní pojištění

Vhodné je uzavřít pojištění v dřívější věku.V mladém věku je pojištění značně levnější. Pojistné je odvislé právě od rizikovosti klienta, která logicky s věkem roste. Pokud tedy již cítíte nutnost a reálnou šanci, že na vás bude vaše rodina závislá, je vhodné si životní pojištění co nejdříve uzavřít. Pojištění je navíc důležité uzavírat alespoň na dobu do důchodového věku. Pokud například uzavřete pojištění jen do 50 let, budete mít v případě nutnosti tuto životní pojistku prodloužit velké potíže, jelikož již nebudete ten mladý perspektivní klient, ale starší člověk, jež může mít již určité zdravotní potíže, které dané pojištění prodraží. A samozřejmě vyšší věk, jak bylo zmíněno výše, pojištění také navýší. Při uzavírání krátkodobých pojištění na krytí půjčky či úvěru je vhodné se rozmyslet, zda se nevyplatí klasická dlouhodobá životní pojistka, jelikož krátkodobé pojištění je vždy značně dražší než pojištění na srovnatelnou cílovou částku. A když potřebujte zajistit rodinu či blízké na krátké období, proč jí nezajistit na dlouhý horizont. Důležitá je i adekvátní výše plnění z pojištění. Cílová částka, která má být vyplacena v případě nenadálé události, by měla být ve výši dvouletého příjmu pojištěné osoby. Jde o to, aby blízcí pojištěné osoby měli dostatečné dlouhou dobu se se situací vyrovnat a adekvátně na ní stihli zareagovat. Dalším aspektem, na který je nutné při uzavírání pojištění myslet je pojištění invalidity. Jde prakticky o v uvozovkách horší situaci než smrt, co se rodinných financí týče, jelikož nejen, že pojištění rodině nepřináší obvyklý příjem, ale naopak více z rodinného rozpočtu odebírá na svou léčbu, léky a podobně. Proto je velmi důležité pojištění invalidity vždy do životní pojistky zakomponovat. Druhy životního pojištění Životní pojištění má samozřejmě detailní členění podle způsobu a formy pojištění.Jedná se především o dělení na rizikové, kapitálové, flexibilní, investiční a důchodové.Každý z těchto druhů má své specifické náležitosti, pravidla a samozřejmě výhody a nevýhody. Rizikové životní pojištěníJedná se o zajištění blízkých osob v případě úmrtí pojištěného. Nejběžnější situaci představuje živitel rodiny, který má za rodinu zodpovědnost a v případě nějaké nešťastné události je tak o jeho blízké alespoň po finanční stránce na čas postaráno. U tohoto pojištění se nevyskytuje žádná protihodnota či návratnost. Když k žádné nešťastné události nedojde pojišťovně zůstanou všechny prostředky, které na pojistném daný klient zaplatil. Kapitálové pojištěníStručně řečeno představuje kapitálové životní pojištění takovou formu ochrany, která je navíc spojená s výhodným spořením, které se, v případě neuskutečnění plnění pojišťovnou, vrací klientovi ve formě výnosu jako z kapitálových vkladů.

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Půjčky a úvěry

Jak překlenout krátkodobý nebo dlouhodobý nedostatek zdrojů

Každý podnikatelský subjekt při svém podnikání někdy řeší problém s nedostatkem vlastních zdrojů. To může být způsobeno různými důvody. Opozdí se platby od odběratelů, je třeba předzásobit firmu materiálem či zbožím, nebo je pro další rozvoj firmy třeba investovat do nových nemovitostí, technologií a know-how. V této situaci buď pomohou úspory, nebo pomůže banka.V případě, že se podnikatel rozhodne oslovit bankovní instituci, je třeba mít na paměti, že pro každý důvod nedostatku zdrojů se hodí jiný typ produktu.Opozdí-li se Vaši odběratelé s placením a Vy na druhé straně nemůžete včas hradit svoje závazky vůči svým dodavatelům, nakoupit materiál pro novou zakázku nebo se předzásobit zbožím na nadcházející sezónu, je vhodné využít provozní financování. Provozní úvěry poskytují banky ve dvou formách - jako kontokorentní úvěr nebo jako revolvingový úvěr. Jsou to přesně ty peníze, které použijete v momentě, kdy je potřebujete, a ve chvíli, kdy problém s nedostatkem zdrojů pomine, je splatíte. Tento cyklus se může opakovat po celou dobu fungování takového úvěru, peníze máte stále dostupné. Banky tyto prostředky poskytují jako krátkodobé úvěry zpravidla se splatností do jednoho roku.Pro menší firmy a fyzické osoby podnikatelů dokáží banky poskytnout takové úvěry velmi jednoduchou formou například už při otevření běžného podnikatelského účtu (s minimálními požadovanými podklady). Většinou se v takovém případě jedná o kontokorentní rámec v řádu desítek tisíc až několika milionů korun.Pokud firma plánuje rozšíření svojí činnosti, zpravidla se jedná o vyšší investici, jejíž návratnost má střednědobý nebo dlouhodobý charakter. Pro takový případ - pokud nemá firma dostatek vlastních zdrojů - jsou určeny investiční úvěry. Ty pokryjí pořízení investice až v plné výši a umožní další rozvoj firmy. Takové zdroje jsou poskytovány na období až do 15 let splatnosti, jejich použití je účelově vázáno na konkrétní projekt a splácení bance probíhá podle dohodnutého splátkového kalendáře.Využití úvěru banky pro překlenutí jak krátkodobého, tak dlouhodobého nedostatku prostředků nemusí být nutně jakýmsi „břemenem", které firma nese, ale naopak může napomoci k výrazně rychlejšímu zhodnocení kapitálu firmy. A to tím, že ve správný moment máte k dispozici dostatečné zásoby materiálu pro aktuální zakázky, nebo že jste rychle pořídili investici, na kterou byste jinak šetřili několik let a přišli tím o nové zajímavé zakázky.Banky na českém trhu mají dnes bohatou zkušenost s poskytováním úvěrů do různých oborů podnikání. S vývojem podnikatelského prostředí přicházejí nové a nové příležitosti pro podnikatele. Ty jsou zároveň příležitostmi pro banky, aby se zaměřovaly na další obory, nové projekty i podnikatelské subjekty.

Pokračovat na článek