Výsledky vyhledávání pro dotaz následky

Výsledky vyhledávání v sekci: SOS

Oddlužení není žádným dárkem dlužníkovi

Podstata oddlužení má svoje dva základní protipóly. Na jedné straně stojí humánní důvody, které stavějí lidskou existenci v tomto materialistickém světě nad ostatní hodnoty. Druhá strana nevidí smysl v oddlužovacích gestech a pojímá dluh jako vinu člověka, kterou si způsobil a za kterou oprávněně ponese následky. Existuje nějaký kompromis?Princip oddluženíPodstatou osobního bankrotu je v podstatě objem prostředků, které může dlužník splácet. Zákon přiznává možnost splatit jen část dluhů, ale pod jednou podmínkou. Splaceno musí být alespoň 30 % finančních závazků za dobu 5 let. Oddlužení podléhá rozhodnutí soudu, který nařídí dohled insolvenčním správcem. Přednost tedy dostává materiální pojetí práva a sociální rozměr oddlužení.Sociální cítěníV českém právu se skutečně často projevuje snaha pomoci „obyčejným“ lidem. Oddlužení nepochybně směřuje do cílové skupiny rodin a běžných zaměstnanců. Týká se totiž dluhů, které existují v rozmezí do dvou milionů korun. Nejčastěji kolem 500.000 Kč. Běžný plat totiž dosahuje částek 15.000 Kč až 25.000 Kč. Dlužník je schopen splácet od 3.000 Kč do 10.000 Kč, což za 5 let vytvoří částku přibližně 200.000 až 600.000 Kč. A trojnásobek pak znamená skutečně vzniklý dluh.Proč jenom zaměstnanci?Dá se namítnout, že oddlužení se týká také soukromých podnikatelů. Ti převážně ručí celým svým majetkem a mohou tedy mít zablokované veškeré hmotné a nehmotné pozemské statky. Jenomže jejich podnikání v podstatě dluhy skončilo. Nemohou nakládat se svými prostředky obživy, a proto nemohou doložit pravidelný příjem. Kromě toho je v exekuci prodáván jejich majetek a pokud dluží státu, ani si nemohou zařídit Živnostenský list, kde bezdlužnost je zákonnou podmínkou. Zaměstnanci sice mají zablokovanou část příjmu, která jde na úhradu dluhů, ale soudu poměrně snadno mohou doložit, že mají prostředky na splácení.DeblokaceZaměstnanci se tedy nejvíce snaží o deblokování svých příjmů a majetku. Exekuce je postihuje tvrdě, protože většinou nemají možnost změnit svoje bydliště nebo se s rodinou skrývat. Exekutor může libovolně vstupovat do jejich bytů a zabavovat předměty, když ponechá jen nejnutnější vybavení domácnosti. Pokud jsou vlastníky bytu, pak exekutor byt prodá a žádný nárok na bydlení jim nevzniká, musejí si sjednat nájem. A to je vzhledem k omezení příjmů značný problém. Proto této skupině dlužníků oddlužení pomůže nejvíce, protože se zastaví veškeré úkony exekucí a „pouze“ musí dlužník pravidelně po dobu 5 let splácet soudem stanovenou částku. Nedojde tedy k zablokování veškerých příjmových možností, dlužník může žít a získává relativní klid a materiální jistoty.Solidarita s malými dlužníkyOtázka správnosti cílení oddlužení do sociálně slabších skupin obyvatelstva je otázkou společenské solidarity. Samozřejmě může existovat podnikatel, který předkládá daňové přiznání s milionovými příjmy a zároveň chce splácet dluhy pomocí oddlužení. Většinou však raději pracuje a podniká načerno, aby dluhy v závratných milionových hodnotách nemusel vůbec splácet. Podnikání se dá snadno krýt jinými způsoby, podnikat může přes další osoby nebo může pracovat načerno. Řešení oddlužení je tak v českém právu vnímáno skutečně jako humánní prostředek nouze běžného člověka. A zcela pomíjí otázku zodpovědnosti věřitele. Kdo půjčuje bez ověření bonity, na sms zprávy, bez registrů a bez prokázání příjmů dost riskuje. Přesto dostává později do rukou tvrdou zbraň exekuce, která je skutečně jednou z nejtvrdších v Evropě.Větší míra odpovědnosti?Otázka tedy není jen jak najít kompromis nebo vyhovět některé straně zastánců či odpůrců oddlužení. Zákon by měl zřejmě víc zohledňovat odpovědnost věřitele. Mnoho rychlých půjček v podstatě půjčuje bez jakýchkoliv problémů naprosto nebonitním a zadluženým lidem. Spoléhají na způsob vymáhání a na získání prospěchu z jakéhokoliv majetku nebo příjmu dlužníka a donutí tak občana k dost zoufalým krokům. Často se dlužník odhodlá porušit trestní zákon, obchází daňové zákony a nevýhodně s věřiteli „směňuje“ svůj majetek. Zákon je tímto způsobem oddlužení nespravedlivý k tomu, kdo měl vyšší příjmy a o ty přišel třeba propuštěním z práce. Častým dluhem je špatný propočet finančních možností. Při platu 50.000 Kč (třeba jako součet platů manželů) si dlužník vezme úvěr, který splácí „pouhými“ 10.000 Kč měsíčně. V případě nemoci, propuštění nebo snížení platů najednou na splácení nemá prostředky a roztáčí se dlužní spirála.Jiné pojetí bankrotuV USA je pojetí bankrotu rovnoprávné mezi společnostmi i osobami. V ČR firma zbankrotuje, prodá majetek a nikdo dále nehoní představenstva, akcionáře, zaměstnance a další osoby, které se na hospodaření podíleli. U osobních dluhů naopak dluhy stále trvají, prodejem aktiv nekončí a týkají se v podstatě celé rodiny dlužníka ve společné domácnosti. Postavit na stejnou úroveň firmy a fyzické osoby stát neumožňuje. V USA znamená osobní bankrot zákaz nakládání s majetkem, prodej majetku dlužníka a tím veškeré oddlužení navždy. Je otázkou, zda nerovnoprávnost právnických osob, fyzických osob a nekonečnost dluhu pro občany není spíše ke škodě a neznamená nerovnoprávnost před zákonem. Nekonečnost dluhů poškozuje více stát, který by dokonalým oddlužením fyzické osoby získal běžně pracujícího nebo podnikajícího občana, který by platil daně.

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Finance

Vznik věcného břemene ponecháním si části vlastnického práva

 Právní praxe naráží při převodech nemovitostí poměrně často na situaci, kdy je převáděna nemovitost na nového nabyvatele, nicméně je žádoucí, aby původnímu vlastníku vzniklo ve formě věcného břemene k nemovitosti určité věcné právo, typicky právo doživotního užívání. V současné době se takové situace v důsledku zažitých zvyklostí většinou řeší tak, že smlouva o převodu nemovitosti (kupní, darovací) je zároveň i smlouvou o zřízení věcného břemene. Dojde tak k převodu vlastnictví k nemovitosti na nového nabyvatele a posléze (či zároveň) ke vzniku věcného břemene ve prospěch zcizitele. Naskýtá se otázka, zda takový postup je jediný možný.JUDr. Milan Vašíček, Dan Dvořáček, Brno, Praha*I. ÚvodemPrávní praxe naráží při převodech nemovitostí poměrně často na situaci, kdy je převáděna nemovitost na nového nabyvatele, nicméně je žádoucí, aby původnímu vlastníku vzniklo ve formě věcného břemene k nemovitosti určité věcné právo, typicky právo doživotního užívání.V současné době se takové situace v důsledku zažitých zvyklostí většinou řeší tak, že smlouva o převodu nemovitosti (kupní, darovací) je zároveň i smlouvou o zřízení věcného břemene.1 Dojde tak k převodu vlastnictví k nemovitosti na nového nabyvatele a posléze (či zároveň) ke vzniku věcného břemene ve prospěch zcizitele. Naskýtá se otázka, zda takový postup je jediný možný. Pokud je subjekt A vlastníkem pěti pomerančů a usmyslí si, že subjektu B převede tři a dva si chce ponechat, může to udělat buď složitě, tedy tak, že mu převede všech pět a pak si nechá dva vrátit, nebo jednoduše tak, že mu dá pouze tři. Nechceme tvrdit, že tato obrazná analogie je bezezbytku aplikovatelná na vznik věcného břemene ponecháním si části vlastnického práva v souvislosti s převodem nemovitosti. Chtěli bychom se však pokusit o prozkoumání této otázky a nalezení míry, v níž je takový postup eventuálně možný.Vlastnické právo je v klasickém pojetí civilního práva převáděno vždy jako určitý ideální celek blíže neurčených práv, jejichž nepřímým předmětem je věc v právním smyslu. V institutu spoluvlastnictví pak nacházíme promítnut fakt, že vlastnictví lze převádět nejen jako celek, ale též v ideálních jeho částech – podílech. Lze však převádět samostatně též určité konkrétní složky vlastnického práva, nikoli jen ideální podíl? A pokud ano, jaké jsou podmínky takového převodu a jaké jsou jeho důsledky? Na tyto otázky bychom rádi nalezli odpověď v tomto příspěvku.II. Pohled civilního právaVlastnické právo se skládá z velmi různorodé škály vlastnických oprávnění, která díky absolutní povaze tohoto práva zaručují vlastníkovi ochranu před zásahy třetích osob. Jedná se o klasické ius utendi, fruendi, disponendi et abutendi, tedy o právo věc užívat, těžit její plody, věcí majetkově disponovat a případně věc zničit. V praxi se užívají právní vztahy, kdy vlastník na bázi obligační umožní výkon některých těchto práv jiné osobě, např. nájemní smlouvou. V takovém uspořádání vztahu vlastníku zůstávají všechna jeho oprávnění a nájemce svá práva vykonává jen odvozeně od práv vlastníkových, nedochází zde tedy k dělení vlastnictví tak, že by určité složky vlastnického práva originárně náležely jinému subjektu nežli vlastníku. Jak ale hodnotit převodní, např. darovací, smlouvu na nemovitost, v níž je ujednáno, že „dárce převádí celé vlastnické právo k pozemku s výjimkou práva odpovídajícího věcnému břemeni ve formě práva na pozemku čerpat vodu, kteréžto si ponechává“. Takovou smlouvu lze zajisté na první pohled ohodnotit jako absolutně neplatnou pro rozpor se zákonem. Můžeme tvrdit, že vlastnictví je celistvý právní institut, který nepřísluší štěpit jiným než zákonem předpokládaným způsobem, tedy na ideální podíly.Můžeme též smlouvě přiznat platnost i účinnost, nicméně interpretací dojít k závěru, že strany sjednaly přechod (celého) vlastnictví s tím, že je pak následně vytvořeno věcné břemeno ve prospěch dárce, protože, opět, vlastnické právo nelze štěpit, a proto si také nelze jeho specifickou část ponechat.Jsme toho názoru, že jakkoli jsou oba přístupy myslitelné, lze zaujmout i poněkud „odvážnější“ stanovisko, totiž že přejde „okleštěné vlastnické právo“ a jako vedlejší produkt se vytvoří právo odpovídající věcnému břemeni ve prospěch zcizitele. Pro přijetí takového závěru je však zapotřebí formulovat dvě základní podmínky.1. Právo, které si zcizitel ponechává, musí být bezpodmínečně obsaženo v právu vlastnickém, jehož zbytek převádí.Tato podmínka je poměrně jasným vyústěním faktu, že si jen těžko lze ponechat něco, co subjekt nemá. Předmětem ponechání si tak mohou být jen oprávnění absolutního charakteru, která ve vztahu k dané nemovitosti vlastník má. Předmětem ponechání si nemohou být povinnosti třetích subjektů k plnění, protože takové povinnosti nejsou typickou součástí vlastnického práva. I pokud by nabyvatel nemovitosti souhlasil s převzetím takových povinností v souladu s převodní smlouvou, nebude se jednat o „ponechání si“ práva, ale o jeho nový vznik. Pokud bychom měli situaci přiblížit klasickou civilistickou terminologií, tak si v obecné rovině lze ponechat právo odpovídající služebnosti,2 ale ne reálnému břemenu.3 To proto, že vlastníku zpravidla již z vlastnictví samého svědčí všechna práva k jeho nemovitosti, která by teoreticky mohla nabýt formy služebnosti, nesvědčí mu však práva svým obsahem odpovídající reálným břemenům. Přesněji řečeno, vlastník si zajisté může ponechat práva, která by po převodu vlastnictví rezultovala ve vytvoření služebnosti jistivé4 (faciendum). Taková služebnost tkví v právu oprávněného užívat určitým způsobem vlastníkovu věc, např. oprávněný smí chodit přes vlastníkův pozemek. Takové právo si převodce může ponechat, protože je jistě má – zajisté smí chodit po svém pozemku. Je dokonce představitelné, že by takovým „ponecháním si“ byla vytvořena služebnost záporná (non faciendum), která nespočívá v právu oprávněného nějakým způsobem cizí věc užívat, ale v povinnosti vlastníka nějakým způsobem svou věc neužívat. Vlastník např. nesmí na svém pozemku vysadit stromy. Taková služebnost může vzniknout „ponecháním si práva“ tak, že si převodce ponechá právo na to, aby na pozemku nikdo stromy nesázel. I takové uspořádání je podle našeho názoru možné, protože i takové právo k pozemku vlastník před převodem zajisté má. 2. Převedené okleštěné vlastnické právo stejně tak jako ponechaná si jeho část musejí být schopny právního života v některé z forem, které platné právo zná.Jsme toho názoru, že autonomie vůle v soukromém právu nachází své místo v oblasti jednání subjektů a obsahu jejich vůle, nikoli však v tom, jaké právní následky budou s jejich jednáním spojeny. Pouze aprobace zaměřeného projevu vůle právem a jeho spojení s právními následky tvoří pojmové znaky právního úkonu, přičemž otázka aprobace právem a spojení projevu vůle s následkem není v moci subjektů práva, ale v moci zákonodárcově. Řečeno jinými slovy, subjekty práva mají zajisté volnost v tom, jaké právní následky svým jednáním zamýšlejí dosáhnout a jak tuto svou vůli projeví. Není již však v jejich moci rozhodnout, zda jimi zamýšlené následky skutečně nastanou. (Např. dvě osoby, které nejsou manžely, zajisté mohou pojmout úmysl, že „vloží“ věc jednoho z nich do svého bezpodílového spoluvlastnictví. Tyto osoby zajisté mohou uzavřít i smlouvu s takovým obsahem. Tato smlouva však nikdy zamýšlený výsledek nevyvolá, protože neexistuje právní norma, která by s takovým právním úkonem takový právní následek spojovala.) V rozebíraném případě to znamená, že není možné, aby účastníci diskutované převodní smlouvy pomocí jejích ustanovení konstruovali nové, právu neznámé formy vlastnictví či spoluvlastnictví nebo věcných práv obecně5 a odvolávali se na autonomii své vůle a dožadovali se, aby třetí osoby a státní orgány jejich „výtvor“ akceptovaly. Proto je zapotřebí, aby účastníci případné převodní smlouvy nastavili převod jednotlivých práv takovým způsobem, aby se vlastnictví, které se původně celé nacházelo pouze u jednoho z nich, rozdělilo na dvě entity, které budou podřaditelné pod existující kategorie věcných práv známých platnému právnímu řádu. Pokud je převáděna ideální část vlastnictví – podíl, je situace jednoduchá. U obou nových spoluvlastníků zaujmou jimi nabytá (resp. ponechaná) práva formu spoluvlastnických podílů, což je uspořádání, se kterým právo počítá.Je otázkou, jestli je toto uspořádání jediné možné.Pokud je převáděna jiná část vlastnického práva než ideální podíl, tedy např. je převáděno celé vlastnictví mimo práva obývat určitou část nemovitosti, je otázkou, jakých forem toto rozdvojené uspořádání může nabýt. Pokud zcizujícímu vlastníku má zůstat právo obývat určitou místnost, jedná se o právo odpovídající věcnému břemeni. Ostatně právě takové věcné břemeno je velmi často v praxi zřizováno. O tom, že tato „ponechaná“ práva tedy svým obsahem věcnému břemeni korespondují, není pravděpodobně sporu. Co však nabyl „nový vlastník“, pakliže si převodce takové právo ponechal? Převodce nabyl celé vlastnictví k nemovitosti s výjimkou tohoto práva, a je tedy vlastníkem nemovitosti zatížené věcným břemenem. I takové uspořádání je v praxi časté a zjevně možné. Naopak není výše uvedený postup myslitelný u movitých věcí, protože tam by práva zúčastněných subjektů nabývala forem, které právo nezná. Jelikož současné občanské právo nezná věcná břemena váznoucí na movitých věcech, neexistuje institut občanského práva, který by vhodně korespondoval např. věcnému právu užívání cizí movité věci.Z výše uvedeného je podle našeho názoru zřejmé, že lze v rámci vlastnického práva k nemovitostem izolovat určitá vlastnická oprávnění, která si zcizitel při převodu vlastnictví ponechá, což povede ke vzniku věcného břemene na převáděné nemovitosti na straně jedné a vlastnictví k zatížené věci na straně druhé. Takový výsledek je podle našeho názoru nevyhnutným důsledkem vhod¬ ně konstruované smlouvy o převodu části vlastnického práva k nemovitosti.Je však takový převod možný? Je v moci vlastníka darovat nikoli celou věc nebo ideální podíl na vlastnictví věci, ale darovat nemovitou věc celou, mimo práva užívat její část? Jsme toho názoru, že ano.Zejména neexistuje právní norma, která by takový právní úkon vylučovala. Neexistuje právní norma, která by říkala, že vlastnictví lze dělit pouze na ideální podíly a že jeho jiné částečné převody jsou vyloučeny. Je výsostným oprávněním vlastníka disponovat se svou věcí majetkově, a tedy i rozhodovat o tom, zda a komu bude převedena. Je-li vlastník oprávněn převést věc celou, proč by neměl být oprávněn převést jen určitá práva k ní, tím spíše, že platné právo s těmito separovanými právy umí zacházet jako s definovatelnými instituty? Není tedy v moci vlastníka, aby převedl vlastnictví k součásti své věci. To proto, že součást věci není věcí samostatnou, a proto k ní ani nemůže existovat samostatné věcné právo. Samostatné věcné břemeno k nemovitosti a samostatné vlastnictví nemovitosti omezené věcným břemenem však existovat mohou, a proto není důvodu se domnívat, že s nimi též nelze samostatně disponovat.Pokud by vlastník nemovitosti tuto převáděl a tato nemovitost již byla zatížena věcným břemenem z dřívějška, zajisté nikdo nebude mít námitek k tomu, že převáděné vlastnické právo (nepochybně omezené věcným břemenem) je způsobilým předmětem smlouvy. Proč by tedy v případě, že je převáděno vlastnictví nezatížené, nemohl převodce učinit „výhradu služebnosti“ (deductio servitutis), čímž z obsahu převodu doslova „odečte“ práva odpovídající věcnému břemeni, a učiní tak předmětem převodu zcela shodný komplex práv, jaký je převáděn ve výše citovaném bezesporném příkladě? Není podle našeho názoru důvod k závěru, že první z naznačených převodů je možný, zatímco druhý nikoli, a to zejména proto, že předmětem obou převodů je zcela shodná množina práv. Rozdíl je jen v tom, že v prvním případě je tato množina definována obsahem vlastnictví a obsahem věcného břemene, zatímco v druhém případě obsahem vlastnictví a vůlí smluvních stran. Oba tyto způsoby se nám zdají rovnocenné, protože považujeme za právo vlastníka rozhodnout, jaká oddělitelná6 část jeho vlastnictví bude převedena.Jsme toho názoru, že takový výklad je plně v souladu jak s účelem a smyslem zákona, tak i se základní zásadou civilního práva, jíž je respektování autonomní vůle stran právního úkonu. Účelem civilního práva je, mimo jiné, vytvářet příznivý prostor pro volnou směnu hodnot. Respektování autonomie vůle jednotlivých subjektů je vyjádřením přesvědčení, že tyto subjekty nejlépe, zejména lépe nežli zákonodárce, vědí, jak naložit se svými hodnotami. Výklad zákona by tak měl vždy směřovat k zachování účelu, který strany sledovaly, pokud takový závěr není z nějakého závažného důvodu nepřijatelný. Za nepřijatelný je třeba jistě označit výklad, který je v rozporu s textem zákona (zde pak nejde ani o výklad), stejně tak jako i výklad, který jde k tíži právní jistotě třetích osob, apod. Jsme však toho názoru, že námi nastíněný výklad žádnou z těchto vad netrpí. Ostatně tento výklad vede k výsledku, který je zcela běžný a hospodářsky účelný – nemovitost vlastníka A je zatížena věcným břemenem ve prospěch osoby B. Pouze představujeme méně obvyklý nebo méně zřejmý způsob, jak tohoto výsledku dosáhnout. A je-li výsledek přípustný a námi navrženou cestu zákon nezakazuje, domníváme se, že není správné trpět „kultem absolutní neplatnosti“7 a směřovat interpretaci k důvodům neplatnosti z důvodu ochra¬ ny „virtuální zákonnosti“ namísto ochrany svobodné vůle účastníků právního úkonu.Též Ústavní soud v nálezu sp. zn. I ÚS 546/03 konstatoval: „Je evidentní, že všemi citovanými ustanoveními prozařuje shora uvedený princip autonomie vůle, podle něhož je třeba dát prostor jednotlivcům k tomu, aby sami určovali rozsah svých práv a povinností, přičemž jejich projevu vůle je třeba dát přednost před kogentním8 zněním zákona...... Porušení tohoto práva se orgán státní moci dopustí i tehdy, pokud formalistickým výkladem norem jednoduchého práva odepře autonomnímu projevu vůle smluvních stran důsledky, které smluvní strany takovým projevem zamýšlely ve své právní sféře vyvolat.“Z citovaného judikátu podle našeho názoru vyplývá obecné vodítko pro interpretaci civilněprávních předpisů, podle nějž má být interpretátor veden snahou zachovat chtěné následky projevu vůle účastníků právního úkonu. Takový výklad je navíc výkladem ústavně konformním, protože je výrazem čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, podle nějž každý může činit vše, co zákon nezakazuje. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu je povinností všech orgánů z dostupných výkladů volit vždy ten, který nejlépe koresponduje s ústavním pořádkem České republiky.9 III. Právní povaha věcných břemenV nastíněných úvahách je dále zapotřebí se vypořádat s problémem právní povahy věcných břemen, zejména pak jejich „kompatibility“ s vlastnictvím. Pokud totiž tvrdíme, že ponecháním si vhodné části vlastnického práva vznikne věcné břemeno, je zapotřebí, aby tyto dva instituty byly vysoce příbuzné, aby bylo možno je v daném rozsahu patřičně zaměňovat.10Problematikou právní povahy věcných břemen se v naší teorii v posledním období zabýval zejména J. Fiala.11 S využitím implementace zájmové teorie do teorie právní12 dospívá k názoru, s nímž se plně ztotožňujeme, že věcná břemena nevykazují takový stupeň integrace společenských zájmů, jako práva obligační (typicky subjektivní práva relativní), ale ani tak nízký stupeň integrace společenských zájmů, jako právo vlastnické (typicky subjektivní právo absolutní).13 Z toho důvodu jsou věcná břemena svébytnou skupinou práv, která se nachází mezi krajními body absolutních práv na straně jedné a relativních práv na straně druhé.Je otázkou, zda je možné uvažovat o tom, že ponecháním si části práva absolutního (vlastnictví) může vzniknout právo, které je svou povahou bližší právům relativním (věcné břemeno). Pokud by takový postup možný byl, je třeba se dále ptát, kam se „ztratí“ ona absolutnost, co je příčinou zmiňované konverze a jak tuto příčinu odůvodnit zájmovou teorií.Domníváme se, že příslušný konverzní mechanismus je zapotřebí hledat v procesu kontraktace směřující k uzavření hlavní převodní smlouvy o nemovitosti. Hledání smluvního konsensu není ničím jiným než procesem integrace společenských zájmů, které jsou v úzkém měřítku vyjádřeny zájmy účastníků smlouvy, v širokém měřítku pak obecným působením tržních sil, které svedly tyto dva konkrétní účastníky k sobě a přiměly je jednat o uzavření smlouvy. Tím, že jeden z účastníků se za určitých podmínek zbavuje svého vlastnictví, zatímco druhý účastník souhlasí s tím, že nenabude vlastnictví perfektní, ale obtěžkané věcným břemenem, dochází k vyšší integraci společenských zájmů, než jaká zde byla před kontraktací, což má za následek i modifikaci právní povahy vlastnictví nového nabyvatele na straně jedné a „zbytkového vlastnictví“ zcizitele na straně druhé. Na straně nabyvatele se objevuje vlastnictví zatížené věcným břemenem, což je právo méně absolutní (protože více integrující) nežli „čisté“ vlastnictví, na straně zcizitele se pak objevuje věcné břemeno, jemuž je vyšší integrace společenských zájmů vlastní.Z hlediska právní povahy věcných břemen je tedy zřejmé, že navrhované uspořádání poskytuje logické prostředky pro dosažení konverze z čistého vlastnictví jako absolutního práva na vztah vlastnictví zatíženého věcným břemenem jako práva blíže právům relativním. Domníváme se tedy, že odlišná právní povaha věcných břemen a vlastnického práva není na překážku námi navrhovanému uspořádání, ale že je naopak podporuje.IV. Otázky evidence v katastru nemovitostíV souvislosti s pojednáním o věcných břemenech a jejich vzniku je vždy zapotřebí se zabývat i otázkou jejich evidence v katastru nemovitostí, protože věcná břemena jsou povinnou součástí této evidence [§ 2 odst. 4 písm. a) zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky] u nemovitostí zapisovaných do katastru. Významná je též otázka konstitutivnosti či deklarativnosti takového zápisu, resp. otázka formy, kterou takový zápis má mít. Ustanovení § 151o odst. 1 ObčZ stanoví, že k nabytí práva odpovídajícího věcným břemenům je nutný vklad do katastru nemovitostí. Stejně tak § 2 odst. 2 zákona č. 256/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, stanoví, že „práva uvedená v § 1 odst. 1 (mj. právo odpovídající věcnému břemeni – pozn. aut.) vznikají, mění se nebo zanikají dnem vkladu do katastru, pokud občanský zákoník nebo jiný zákon nestanoví jinak“.Z uvedeného by se zdálo, že ke vzniku práva odpovídajícího věcnému břemeni způsobem, který navrhujeme, je zapotřebí vkladu do katastru nemovitostí. Tato forma zápisu by pak měla konstitutivní povahu a právo odpovídající věcnému břemeni by vzniklo zpětně ke dni podání návrhu na povolení vkladu. Domníváme se, že tomu tak není.Výše citovaná právní úprava se týká situací, kdy právo odpovídající věcnému břemeni vzniká nebo se převádí, jinými slovy, případů, kdy osoba, které doposud takové právo nesvědčilo, má takového práva nabýt (arg. „k nabytí“, „práva vznikají“). V našem případě však zcizitel, který si část vlastnického práva ponechal, nepotřebuje nic „nabýt“, tím méně je nutné, aby mu nějaká práva „vznikala“. Dotyčná osoba je vlastníkem nemovitosti a všechna tato práva z titulu svého vlastnictví již má. Částečným převodem vlastnictví na jinou osobu tato práva nepozbývá (vždyť si je výslovně ponechala!), a je tudíž protismyslné požadovat, aby jí tato práva vznikla, či aby je nabyla. Z toho důvodu se domníváme, že není namístě takto vzniknuvší právo odpovídající věcnému břemeni zanášet do katastru nemovitostí vkladem.Domníváme se, že namístě je provést zápis tohoto věcného břemene záznamem, protože věcné břemeno není „zřízeno“ právním úkonem účastníků. Předmětem právního úkonu účastníků je dispozice s vlastnictvím movité věci. Pouze jako vedlejší produkt toho, že tato dispozice je jen částečná, se množina práv, které si zcizitel ponechal, přemění ve věcné břemeno. Stane se tak imanentně a automaticky okamžikem, kdy nabyvatel nabude zbytkové vlastnictví nemovitosti. Do tohoto okamžiku je zcizitel plným vlastníkem nemovitosti, po tomto okamžiku mu vlastnictví v daném rozsahu zanikne a zbylá práva nabudou charakteru věcného břemene. Podle našeho názoru by zápis do katastru nemovitostí měl probíhat tak, že katastrální úřad zapíše na základě povolení vkladu vlastnické právo novému nabyvateli s účinností ke dni podání návrhu na povolení vkladu (což má konstitutivní účinek) a zároveň záznamem zapíše současně se utvořivší právo odpovídající věcnému břemeni, což má účinek ryze deklaratorní. Jiný postup (např. lpění na vkladu obou práv) by vedl k neřešitelným problémům. Zejména by nebylo lze povolit samostatný vklad vlastnického práva nového nabyvatele nemovitosti, protože takový jednoduchý vklad by musel pokrývat celé vlastnictví, což však nemá oporu v převodním titulu, který obsahuje jednoznačné deductio servitutis. Stejně tak, pokud bychom připustili, že se zcizitel práv, která si ponechal, ujme až povolením vkladu „jeho“ věcného břemene, jen těžko by se odpovídalo na otázku, co je titulem, na základě nějž tato práva na dané mezidobí pozbyl, když převodní smlouva je ze svého dosahu jasně vylučuje.Domníváme se, že jediným správným řešením je právě navrhovaný „dvojzápis“, tedy vklad vlastnictví pro nového vlastníka s tím, že touto právní skutečností automaticky zbylá práva na straně zcizitele konvertují ve věcné břemeno, což se zapíše pouze záznamem. V. Dopady daňovéNastíněný způsob vzniku práva odpovídajícího věcnému břemeni má nemalé dopady do oblasti práva daňového. Vraťme se k původnímu příkladu uvedenému v úvodu tohoto článku. Převodce chce převést vlastnictví k nemovitosti na jinou osobu, chce však, aby mu k této nemovitosti vzniklo právo doživotního bydlení v některých místnostech, a to ve formě věcného břemene. Bude-li postupovat „klasickou“ cestou, pak převede celou nemovitost na nabyvatele a následně mu nabyvatel na nemovitosti zřídí příslušné věcné břemeno. Předmětem daně z převodu nemovitostí pak bude jednak cena převáděné nemovitosti [buď sjednaná nebo zjištěná,14 podle toho, která bude vyšší – § 10 písm. a) zákona č. 357/1992 Sb.] a dále i hodnota bezúplatně zřizovaného věcného břemena [§ 10 písm. c) zákona č. 357/1992 Sb.]. Cena nemovitosti se pak bude počítat z nemovitosti nezatížené závadami, protože fakticky nemovitost v okamžiku převodu zatížena břemenem ještě není. Daň z převodu nemovitosti se proto bude platit z „plné ceny“ nemovitosti a navíc ještě z ceny věcného břemene.Při postupu, který navrhujeme, bude situace poněkud odlišná. Především bude jiná zjištěná (a ovšem také sjednaná) cena nemovitosti, protože není převáděno čisté, úplné vlastnické právo k dané nemovitosti, ale jen jeho, byť podstatná, část. Taková cena musí být zákonitě nižší, přičemž při jejím stanovení se bude podle našeho názoru postupovat analogicky s § 48 vyhlášky č. 540/2002 Sb., k provedení některých ustanovení zákona o oceňování majetku, tedy jako by již nemovitost daným břemenem zatížena byla, protože fakticky je hodnota převáděného vlastnictví menší právě o hodnotu těchto práv. Vzniklé věcné břemeno pak podle našeho názoru vůbec předmětem daně nebude. Předmětem daně z převodu nemovitosti je dle § 9 písm. b) zákona č. 357/1992 Sb. jen „bezúplatné zřízení věcného břemene nebo jiného plnění obdobného věcnému břemeni při nabytí nemovitosti darováním“. Zřízení podle našeho názoru znamená úkon, který spočívá v tom, že subjekt A určitá práva nemá a činností subjektu B mu taková práva vzniknou. To však není případ námi navrhovaného postupu. V námi navrhovaném postupu zciziteli žádné právo nevzniká a není mu ani zřizováno. Zcizitel si pouze ponechává práva, která již měl. Věcné břemeno mu tedy není zřízeno, a nedochází tedy k úkonu, který by byl předmětem daně.Oproti „klasickému“ postupu je tak vzniklá daňová povinnost znatelně nižší, protože bude nižší cenou oceněna převáděná nemovitost a věcné břemeno vůbec nebude předmětem daně. Lze pravděpodobně očekávat tuhý odpor finančních orgánů proti takovému postupu, protože pro příjmovou stranu veřejných rozpočtů je znatelně výhodnější v úvo¬ du článku popisovaná „pomerančová“ metoda. Není však povinností daňových subjektů, aby si počínaly tak, aby jejich daňová povinnost byla co nejvyšší, ale je naopak jejich právem jednat tak, aby v rámci platných právních předpisů byla jejich daňová povinnost co nejnižší. Není tedy povinností daňových subjektů převádět nemovitosti daňově neefektivně, lze-li to dělat efektivně. Podle našeho názoru neuspěje případná námitka správce daně, že se ze strany účastníků převodu jedná o zastření skutečného stavu úkonu stavem formálně právním (§ 2 odst. 7 zákona č. 337/1992 Sb.). O takovou situaci by se jednalo, pokud by účastníci ve skutečnosti provedli něco jiného, než co „na oko“ sjednali v právním úkonu. Tak tomu však není. Účastníci se dohodli, že převedou neúplné vlastnictví k nemovitosti na jednoho z nich a druhému z nich že zůstane část vlastnického práva odpovídající věcnému břemeni, a přesně to se také stalo a přesně v souladu s touto skutečností účastníci vypočtou a zaplatí daň. Pokud se skutečný stav přesně shoduje s obsahem právních úkonů, nelze hovořit o zastření ve smyslu § 2 odst. 7 zákona č. 337/1992 Sb.Správce daně se poukazem na § 2 odst. 7 zákona č. 337/1992 Sb. nemůže domáhat toho, aby si účastníci právního úkonu počínali jinak, tedy aby převedli něco jiného, než převést chtějí, prostě proto, aby si, zcela protismyslně, vytvořili vyšší daňovou povinnost. Naopak je povinností správce daně respektovat právní a faktický stav, který je v souladu s právními úkony, které účastníci provedli.VI. ZávěremNámi nastíněný způsob vzniku věcných břemen na nemovitostech jistě není bezproblémový. Jsme si vědomi toho, že se jedná v České republice o poměrně neobvyklou právní konstrukci, která je však např. v sousedním Rakousku bez problémů používána. Přesto jsme však přesvědčeni, že její ideologický základ, totiž že je nesmyslné převádět všechna práva jedním směrem a pak jejich část zase zpátky, je správný. Jsme toho názoru, že výklad civilního práva má podporovat úsporná, efektivní a logická řešení a nebránit jim přepjatým formalismem. Je zřejmé, že navrženým způsobem není možné vytvořit všechna myslitelná věcná břemena a že jej jistě nelze využívat zcela univerzálně. Jedná se však podle našeho názoru o vhodnou alternativu, která může v některých případech přesněji vystihovat vůli stran a zejména vůli dárce, než dosavadní zažitý způsob řešení této právní otázky, který mohou někteří dárci považovat za ponižující. Příspěvek byl též publikován v časopise Právní rozhledy č. 21/2004. ________________________________________* JUDr. Milan Vašíček je advokátem v AK VAŠÍČEK, FRIMMEL a HONĚK, Brno-Praha, Dan Dvořáček je studentem V. ročníku Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně.1 Taková smlouva může mít jak povahu věcnou – zřizuje se jí věcné břemeno, tak i povahu obligační – kupující se zavazuje zřídit věcné břemeno.2 Srov. např. § 472 obecného zákoníku občanského: „Právem služebnosti jest vlastník zavázán, aby ku prospěchu jiné osoby vzhledem ku své věci něco trpěl nebo opomíjel. Je to věcné proti každému držiteli služebné věci účinné právo.“; dále oddíl 2 pododdíl 1 návrhu osnovy nového občanského zákona: „Věc může být zatížena služebností, která postihuje vlastníka věci jako věcné právo tak, že musí ve prospěch jiného něco trpět nebo opomíjet.“ (zdroj: http://www.juristic.cz).3 Srov. pododdíl 7 návrhu osnovy nového občanského zákona a důvodovou zprávu k němu: „Reálná břemena jsou charakterizována dočasností a vykupitelností, zejména však tím, že zavazují vlastníka obtížené nemovitosti k nějakému konání (např. udržovat studnu pro jiného vlastníka, pravidelně dodávat jinému spotřebitelné věci jako potraviny nebo otop, ale i vzdát se náhrady, jež by jinak vlastníku zatížené nemovitosti náležela v přítomnosti nebo budoucnosti apod.). Tím se liší od služebností, pro něž je charakteristická povinnost vlastníka služebné věci k pasivitě (nekonání).“ (zdroj: http://www.juristic.cz).4 Blíže viz Rouček, F., Sedláček, J. Komentář k československému zákoníku občanskému. Praha : Právnické knihkupectví a nakladatelství Linhart, 1935, reprint Praha : Linde, 1998. Komentář k § 472.5 Neboť známe inominátní smlouvy coby právní úkony zakládající autonomií vůle formované relativní obligační vztahy, neznáme však „inominátní věcné právo“, tedy věcné právo, jehož formu by definoval jeho „zřizovatel“. 6 „Oddělitelná“ ve smyslu pozitivního práva, tedy taková, s níž pozitivní právo umí nakládat jako se samostatnou.7 Eliáš, K. Ideál abstrakce, klec kazuistiky a pasti pro právní praxi, in Sborník XIV. Karlovarské právnické dny. Praha : Linde, 2004, s. 61.8 Podle našeho názoru měl Ústavní soud na mysli doslovné, nikoli kogentní znění zákona. Vůle účastníků právního úkonu nemá, alespoň podle převládající teorie práva, přednost před kogentními normami zákona. Může však mít přednost před adekvátním gramatickým výkladem.9 K tomu srov. např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I ÚS 86/99 a III ÚS 86/98 „v případě, že zákon připouští dvojí výklad, je v intencích uplatnění zásad spravedlivého procesu nezbytné dát při jeho aplikaci přednost tomu z nich, který je ve své interpretaci s ústavním pořádkem ČR co nejvíce v souladu“.10 Kupř. nelze podle našeho názoru konvertovat část vlastnického práva do obligace, protože obligace není věcným právem.11 Fiala, J. Charakteristika právní povahy věcných břemen. Časopis pro právní vědu a praxi, 1998, č. 3, s. 403.12 Macur, J. Občanské právo procesní v systému práva. Brno : 1975.13 Podle zájmové teorie jsou absolutními ta práva, která vykazují nejnižší stupeň integrace společenských zájmů, což je zejména vlastnictví, které maximalizuje zájmy vlastníka a pouze minimálně respektuje zájmy celku. Naopak práva obligační jsou zpravidla výsledkem působení tržních či obdobných sil, a proto vykazují nejvyšší stupeň integrace společenských zájmů, a z toho důvodu je v rámci zájmové teorie řadíme k relativním (dle op. cit. sub 11, s. 407).14 Zákon č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku.Nejčtenější 165/2007 Sb. - Nařízení vlády o vymezení Ptačí oblasti Heřmanský stav – Odra – Poolší168/2007 Sb. - Vyhláška, kterou se mění vyhláška Ministerstva životního prostředí č. 381/2001 Sb., kterou se stanoví Katalog odpadů, Seznam nebezpečných odpadů a seznamy odpadů a států pro účely vývozu, dovozu a tranzitu odpadů a postup při udělování souhlasu k vývozu, dovozu a tranzitu odpadů (Katalog odpadů), ve znění vyhlášky č. 503/2004 Sb166/2007 Sb. - Vyhláška, kterou se mění vyhláška č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách167/2007 Sb. - Vyhláška, kterou se zrušují některé právní předpisy v působnosti Ministerstva zdravotnictví169/2007 Sb. - Sdělení Ministerstva vnitra o vyhlášení nových voleb do zastupitelstva obce158/2007 Sb. - Zákon, kterým se mění zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů159/2007 Sb. - Zákon, kterým se mění zákon č. 72/2000 Sb., o investičních pobídkách a o změně některých zákonů (zákon o investičních pobídkách), ve znění pozdějších předpisů160/2007 Sb. - Zákon, kterým se mění některé zákony v oblasti ochrany spotřebitele161/2007 Sb. - Nález Ústavního soudu ze dne 8. března 2007 ve věci návrhu na zrušení obecně závazné vyhlášky města Ústí nad Labem č. 1/2004 k zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku162/2007 Sb. - Nález Ústavního soudu ze dne 8. března 2007 ve věci návrhu na zrušení obecně závazné vyhlášky města Kladna č. 32/01 o zajištění veřejného pořádku při poskytování hostinských činností a pořádání veřejných produkcí na území města Kladna163/2007 Sb. - Nález Ústavního soudu ze dne 13. března 2007 ve věci návrhu na zrušení obecně závazné vyhlášky statutárního města Plzně č. 17/2004 o vymezení veřejných prostranství, na nichž se zakazuje prostituce, a obecně závazné vyhlášky statutárního města Plzně č. 3/2006 k zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku, kterou se vymezují veřejná prostranství, na nichž se zakazuje prostituce164/2007 Sb. - Nález Ústavního soudu ze dne 20. března 2007 ve věci návrhu na zrušení čl. 3 odst. 1, čl. 5, čl. 6 odst. 1, čl. 8 odst. 2, čl. 10 odst. 4 a 6, čl. 12 odst. 2 a 5, čl. 13 odst. 1 písm. b) a c), čl. 16 odst. 1, čl. 18 odst. 1, čl. 21 odst. 1 a 2, čl. 22 odst. 2, čl. 30 odst. 2, čl. 31 odst. 1 a čl. 31 odst. 3 oddílu IX. obecně závazné vyhlášky obce Boží Dar č. 1/2003 o místních poplatcích

Pokračovat na článek


Tepelné mosty jako riziko pro naše zdraví i peněženku

Nepříznivě působícím faktorem, který ovlivňuje kvalitu bydlení v domech jakéhokoli typu, jsou tepelné ztráty. Dochází k nim v místech tzv. tepelných mostů, tedy tam, kde kritické konstrukční detaily stavby nejsou dostatečně izolovány, anebo je aplikace izolací velmi obtížná.Jaká jsou nejvíce kritická místa, kterými teplo uniká? Jak se vzniku tepelných mostů vyhnout? Na tyto otázky se pokusí odpověď následující text.Charakteristika a výskyt tepelných mostůNejprve se zabývejme tím, co to vlastně tepelný most je a kde se může objevit. Jedna z definic říká, že je to místo v konstrukci domu, kde dochází ke zvýšenému toku tepelné energie. Uvnitř domu má toto místo výrazně studenější povrch než jeho okolí, v exteriéru je naopak výrazně teplejší. Tepelné mosty se mohou vyskytovat na celé řadě míst. Nejčastěji se tvoří v místech styku dvou různých konstrukcí. Jako příklad uvedeme svislou konstrukci stěny a vodorovnou konstrukci stropu či ve stěně zakotveného balkonu. Další oblastí výskytu tepelných mostů jsou rámy veškerých výplní otvorů, jako jsou okna a dveře. Citlivým místem jsou také nadokenní překlady, které stavebníci řeší formou různých ocelových nosníků, pro něž se vžilo označení „íčka“. Použití tohoto stavebního prvku se jeví jako pragmatické, bohužel však má ocel tu nevýhodu, že je výborným vodičem tepla. Ve výčtu rizikových stavebních detailů nelze vynechat ani konstrukce střech. Obzvláště těch plochých, kde se kotví hydroizolace. Právě přes různé kotevní mechanismy může teplo prostupovat. Obecným problémem pro všechny střechy jsou pak ta místa v jejich skladbě, kudy prostupují různé nasávací otvory, vzduchotechnika a jiné technologie.Následky tepelných mostůJe obecně známo, že se tepelné mosty neblaze projevují na celkové energetické bilanci staveb. Nesmíme však zapomínat ani na další problémy, které tepelné mosty způsobují. Pro zdraví každého z nás je škodlivý výskyt plísní a také život v narušeném mikroklimatu našeho bytu či domu. Právě tepelné mosty jsou místy, kde dochází ke kondenzaci vodní páry, a tak se v nich tvoří ideální prostředí pro výskyt zmiňovaných plísní. Tepelné mosty mají ovšem vliv na život v domech z několika dalších hledisek, než je pouze to zdravotní či hygienické. Z hlediska stavebního je to zejména možné narušení statiky důležitých konstrukcí. Zbývá pak ještě hledisko energetické, které je přímo spjato s ekonomickým. Platby za energie mohou totiž výrazně klesnout, pokud se nám podaří tepelné mosty v konstrukci stavby odhalit a také následně eliminovat.Diagnostika a možná řešeníEliminace tepelných mostů tedy může přinést značné úspory za vytápění. Avšak je dobré vědět, že při řešení problémů s úniky tepelné energie není po ruce žádná univerzální rada. Z laického pohledu je velmi obtížné tepelné mosty odhalit. Nejsou totiž okem viditelné, a tak je třeba přistoupit k měření povrchových teplot. A to v konkrétním místě, kde tepelný most předpokládáme, anebo v celé ploše domu. Pro tento typ měření se používá tzv. termovce, kterou je nutno provádět v zimním období, kdy je tepelný tok mezi vnitřním a vnějším prostředím nejintenzivnější a dá se tedy očekávat, že tepelné mosty budou snadno odhalitelné.Na závěr se chtě nechtě musíme věnovat tomu, zda lze tepelné mosty nějak eliminovat. Samozřejmě, že řešení existuje vždy, avšak záleží na tom, jaká je příčina výskytu tepelného mostu. Pokud je to v ploše obvodových stěn našeho domu, pak se nabízí varianta zateplení kontaktním způsobem. Tedy použití izolací na bázi polystyrenu či minerální vlny. Důkladným izolováním je možné vyřešit také tepelné úniky v místech, kde máme ve stěně osazena okna či dveře. Jako vhodné opatření se zkrátka jeví každá důkladně provedená izolace v okolí všech stavebních detailů, u nichž je pravděpodobnost výskytu tepelných mostů. Velmi důležitý je správný výběr realizační firmy, přičemž spolehnout se můžeme jedině na kladné reference a dobrý řemeslný um stavebníků.

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Investice

Životní pojištění

Programy investování V rámci produktů investičního životního pojištění Commercial Union (Osobní životní plán, Spořící životní plán a Talisman) je část Vašich peněžních prostředků investována do Vámi zvolených programů investování, které se od sebe liší rozdílnou investiční strategií. Commercial Union pro Vás připravila atraktivní nabídku programů investování, která pokrývá široké investiční spektrum. Máte tak možnost umísťovat své prostředky do jednotlivých programů investování v libovolném poměru a navolit si takovou skladbu, která nejvíce vystihuje Vaše očekávaní při riziku, které jste ochotni podstoupit. Výnosy z takto investovaných prostředků významně ovlivní kapitálovou hodnotu Vašeho pojištění. Programy investování investičního životního pojištění Commercial Union jsou ustanoveny výhradně pro účely tohoto investičního životního pojištění a jsou koncipovány na podkladových referenčních instrumentech představovaných finančními umístěními pojišťovny. Níže uvedené představení jednotlivých programů investování Vám poradí, který z programů je určen právě pro Vás. Garantovaný program investováníVětšina investic do Garantovaného programu investování je uchovávána ve formě termínovaných bankovních vkladů. Navíc Vám zaručíme, že cena podílové jednotky se nikdy nesníží, čímž odstraníme následky jakéhokoli poklesu na investičních trzích. Do tohto programu investování lze alokovat prostředky pouze v rámci Osobního životního plánu s garantovaným programem investování. Tento program investování lze pokládat za program s velmi nízkou mírou rizika.

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Pojištění

Cestovní pojištění

Cestovní pojištění představuje prakticky nepostradatelnou věc, které rozhodně každý z nás ať už na soukromé či služební cestě rozhodně využije. V dnešní době existuje celé spektrum možností cestovního pojištění, které jsou šity přímo na míru jednotlivým zákazníkům pojišťoven.Cestovní pojištění představuje ve svém základu pojištění na úhradu léčebných výloh, které se uskutečňují v zahraničí. Jde o následky úrazu či onemocnění. Pojišťovna prostřednictvím cestovního pojištění platí svým pojistníkům náklady spojené s místním ošetřením, léčením, hospitalizací, placením léků či převozů sanitkou či dokonce vrtulníkem. Velmi hojně využívanou pojistnou ochranou je i platba nákladů na přivolání a následný pobyt blízké osoby v místě ošetření zraněného pacienta. To je základní paleta cestovního pojištění, které samozřejmě v důsledku individuálního přístupu pojišťoven může být dále a výrazně rozšířeno a doplňkové služby, které přímo korespondují s požadavky jednotlivých klientů.Pojištěn v zahraničí a nepojištěn domaTak stručně by se dala charakterizovat situace, kdy člověk vyjíždí na delší pracovní či studijní pobyt do zahraničí. Tím, že si sjedná zahraniční cestovní pojištění po dobu řekněme několika měsíců, se na tuto dobu může z tuzemského zdravotního pojištění odhlásit a tím ušetřit za jinak povinné zdravotní pojištění. Jde především o osoby samostatně výdělečně činné, které musejí pravidelně odvádět zálohy. Tímto způsobem se dají ušetřit nemalé prostředky, jelikož povinné zdravotní pojištění představuje vždy určité minimální zálohy, které je nutné za každých okolností platit bez rozdílu.Druhy cestovního pojištěníPrincip cestovního pojištění se odvíjí od typu dané cesty, míry rizika s ní spojené a činnosti, kterou bude osoba v zahraničí vykonávat. Jinou částku samozřejmě platí pasivní turista a jinou aktivní sportovec, který plánuje v zahraničí provozovat adrenalinové sporty. Důležité je si také uvědomit rozdíl mezi turistickým pojištěním a pracovním pojištěním. Proto se může stát, že vám pojišťovna na základně turistického pojištění odmítne proplatit náklady spojené se standardním pracovním úrazem. Vždy je třeba přesně specifikovat činnost, kterou bude člověk v zahraničí vykonávat a pojišťovna podle toho vybere druh pojištění, tarif a samozřejmě cenovou úroveň.Pojištění spojené s platební kartouKaždému z nás jistě bylo při sjednávání bankovního účtu nabízeno cestovní pojištění, které je spojené s fungováním a vlastnictvím bankovní karty. Jde o relativně levnější pojištění, než kdybychom na srovnatelnou dobu pojišťovali osobu samostatně, avšak vždy je nutné si pečlivě přečíst všechny související podmínky. Hlavně pojistné limity plnění, tedy částky do jejich maximální výše pojišťovna bude vyplácet náhradu, mohou být podstatně nižší než je obvyklé. Proto je vždy nutné poctivě si přečíst všechny náležitosti a až na tomto základě se rozhodnout, zda využívat cestovní pojištění spojené s platební kartou.Evropská zdravotní karta není samospasitelnáV dnešní době české pojišťovny vydávají svým klientům Evropský zdravotní průkaz, který poskytuje v zahraničí (v Evropské unii a několika dalších státech) služby zahraničním osobám ve stejném duchu jako osobám místním. V tom by zatím žádný problém nebyl. Avšak důležité je si uvědomit, že na takové ošetření se vztahuje spoluúčast pacienta. Všichni víme, že za každé ošetření se u nás platí 30 Kč poplatek. Na pohotovosti pak korun 90. Podobný princip pak používají v řadě dalších evropských státech a spoluúčast zde může být podstatně vyšší. Jelikož klasické spoluúčasti se platí u státních lékařů. Pokud narazíte na soukromého doktora, kteří jsou v řadě letoviscích častější, může se vaše spoluúčast vyšplhat až na několik tisíc korun. Není neobvyklá spoluúčast 10% za hospitalizaci, 40% z ceny léků a podobně. Uvádíme, že jde pouze o základní ošetření a základní pomoc. Asistenční služby například s Evropskou zdravotní kartou vůbec nejsou spojeny, takže zařízení cestovního pojištění může mít význam i právě z tohoto pohledu asistenční pomoci.Princip asistenční službyPrávě asistenční služba, která je se standardním komerčním cestovním pojištěním spojena, často velmi pomáhá v krizových situacích. Jde o to, že na daném telefonním čísle vám pomohou s rychlým vyhledáním kvalitní lékařské pomoci v daném místě a také s převozem do zdravotnického zařízení. Ve službách asistence se dále promítají poskytnutí platební garance léčby, zajištění předepsaných léků, vyslání blízké osoby či zaslání potřebné finanční částky. Asistenční služba u cestovního pojištění také zohledňuje situace při okradení a výrazně pomáhá a zprostředkovává vyřízení náhradních cestovních dokladů, bez kterých se člověk v zahraničí v případě krádeže rozhodně neobejde.

Pokračovat na článek


Proč mít úrazové pojištění

Proč mít úrazové pojištění?:: Úrazové pojištění - proč, jak a kde ::Jak na pojištění. Proč mít úrazové pojištění? Hlavním účelem úrazového pojištění je zmírnit finanční ztráty, které vám úraz způsobí. Články v sekci Úrazové pojištění - Měšec.czNapište nám svůj názor na zdražení pojistek, které by mohla mít na svědomí nová daň.. 22. 4. 2009 0:00 Michal SalmonCestovní pojištění, Havarijní pojištění, Ostatní pojištění, Pojištění domácnosti a nemovitosti, Pojištění odpovědnostiÚrazové pojištění dětí - www.urazove-pojisteni-deti.czNechápu třeba, proč je nabízeno úrazové pojištění, které kryje to nejhorší, tedy smrt dítěte. Proč pojišťovat toto riziko? Když už se dítěti cokoli stane, a následkem úrazu se stane to nejhorší, tak k čemu jsou nám peníze? úrazové pojištění | Diskuzní fóra pro finanční poradceNo asi mě nebudete mít ráda, ale domnívám se, že nejlepší pojištění pro dítě je, když je dobře pojištěný rodič. Když tam budete mít jen smrt úrazovou, tak to prostě Vaše děti zajišťuje nedostatečně. Úraz není jediná možnost, která. Proč se vyplatí mít cestovní pojištění?proč mít cestovní pojištění, zřízení cestovní pojištění, cestovní pojištění, cestovni pojisteni, vyplatí se cestovní pojištění, pojištění domácnosti, proč cestovní pojištění, cestovní smlouva vzor, proc cestovni pojisteni, Úrazové pojištění Slavia (ŠOFÉR) - Pojištění.czTento produkt zahrnuje pojištění řidiče pro případ smrti následkem úrazu a pojištění pro případ vzniku trvalých následků způsobených úrazem, ke kterému dojde při dopravní nehodě motorového vozidla nebo v souvislosti s řízením či. Centrum pojištění: Pojištění osobNapříklad úrazové pojištění – jedna pojišťovna považuje za trvalé následky jen to, když následkem úrazu přijdete o nějaký orgán, jiná pojišťovna Vám za stejné peníze proplatí jakýkoli trvalý následek, třeba i větší jizvu nebo špatně srostlý. Čeká nás povinné úrazové pojištěníJedním z nich je i zavedení povinného úrazového pojištění zaměstnanců - ne že by doposud něco podobného neexistovalo, ale od ledna 2008 to bude třetí obligatorní pojištění. Proč mít úrazové pojištění? To to bolí, to to píchá...zlomená noha, ruka v sádře? Kdo by neznal. Jestlipak máte úrazové pojištění? Úrazové pojištění je určitě jedna z věcí, která stojí za zvážení. Každý úraz je nepříjemný a to nejen z pohledu bolesti, ale iPocit jistoty a bezpečí pro Vás a Vaši rodinu Nabízíme: Kapitálové životní pojištění Rizikové životní pojištění Důchodové životní pojištění Úrazové pojištění Pojištění privátního majetku Cestovní pojištění Cestovní zdravotní pojištění cizinců Proč se pojistit? Pro pocit klidu, zajištění. Pojištění - FinančníNoviny.cz. trvalými následky, znamená podstatný zásah do života jedince i jeho rodiny. Proto není na škodu mít sjednáno úrazové pojištění. Na co všechno se úrazové pojištění vztahuje a proč je dobré se pojistit, to se dozvíte v naší abecedě.Úrazové pojištění - Diskuse - eMimino.czAhoj Janiku, každopádně je důležité mít životní a úrazové pojištění hlavně pro tebe a manžela a až v zápětí dítko. Nejlepší je mít dítě na své pojistce, to vychází i levněji než pojištění přímo pro děti. . Ildo, proč ne stavebko? Úrazové pojištění zaměstnanců se...světa pojištění6.6.2012 Základním principem nové právní úpravy úrazového pojištění zaměstnanců bude koncipováno jako soukromé, založené na pojistné smlouvě. . A proč stát vybral právě Kooperativu a Českou pojišťovnu? Na život a...proč je vhodné mít životní pojištění – FinExpert.cz29. 9. 2005 | Investujeme | Pojištění. Druhy životního pojištění. Kapitálové životní pojištění (dále jen KŽP) je nejčastěji uzavírané životní pojištění. Spojuje rizikové pojištění pro případ smrti a pojištění pro případ dožití.

Pokračovat na článek


Vyberte si správné životní pojištění

Životní pojištění představuje takový druh krytí pojišťovnou, který se vztahuje na výplatu peněžních prostředků osobě za dobu léčení, trvalé následky úrazu, hospitalizaci následkem úrazu či vyplacení dané částky oprávněné osobě v případě úmrtí pojištěné osoby. Jedná se velice důležitý finanční produkt, který je však nutné dostatečně zvážit a promyslet.Rizikové pojištěníRizikové životní pojištění představuje pojištění na smrt. Jde o stanovení určité částky, která bude v případě neočekávané události vyplacena pozůstalým. V tomto finanční produktu není žádná položka vyhrazená na spoření. Jedná se o čistý pojistný produkt. Takže i v případě dožití daného věku stanoveného ve smlouvě klientovi nejsou žádné peníze vyplaceny. Vše je spotřebováno na pojistné krytí a poplatky pojišťovny. Jde fakticky pouze o zabezpečení svých blízkých pro případ té nejhorší události, která se může člověku přihodit. Často se k tomuto produktu rozhodují lidé, kteří chtějí zajistit úvěr či hypotéku. Zkrátka nechtějí, aby toto břemeno zůstalo v případě smrti na jejich pozůstalých, tak jednoduše zabezpečí úvěr životním pojištění vinkulovaným ve prospěch instituce poskytující peněžní prostředky. Jasnou výhodou je výše pojistné částky. Stanoví se cílová částka na krytí, která má být v případě smrti vyplacena a podle věku klienta, rizikovosti a doby trvání se dopočte výše plateb. Následně tedy vznikne smlouva s garantovanou částkou životního pojištění bez spořící složky. Jedná se o řádově nižší částky než u životních pojištění se spořící složkou. Důležité je si však u rizikového pojištění uvědomit, že na rozdíl od pojištění se spořící složkou, se na něj nevztahují podmínky pro daňovou uznatelnost nákladů. Takže nedochází k daňovému odpočtu.Kapitálové životní pojištěníKapitálové životní pojištění představuje zajímavý produkt. Jedná se o klasické pojištění pro případ smrti, avšak zahrnuje i pojištění pro případ dožití, takže funguje jako spořící produkt. Jednoduše si tak může pojistník vytvořit rezervu na stáří s případným krytím a zajištění blízkých v případě úmrtí. Částka na dožití a smrt může být stejná nebo se lišit dle individuálních požadavků klientů. Avšak vždy je daná částka garantované, takže v případě dožití pojistník obdrží minimálně částku, kterou mu pojišťovna předem slíbila. U kapitálového pojištění je garantovaný výnos. To znamená, že pojišťovny investují vaše prostředky pouze do málo rizikových otevřených podílových fondů, kde je zhodnocení zhruba někde přes dvě procenta. Z této garantované míry je však nutné odečíst ještě poplatky pojišťovny. Takže reálné zúročení je ještě o tento poplatek sníženo. Kapitálové pojištění je produktem, který má jasně nastavená pravidla a jasně garantovaný výnos. Jedná se prakticky o nerizikový (lépe řečeno málo rizikový) finanční produkt, který svému majiteli jasně garantuje částky, které obdrží v případech uvedených ve smlouvě. Obvykle se doporučuje toto pojištění uzavírat na delší období. Minimálně by rozhodně mělo jít o dobu deseti let, jinak tento produkt ztrácí svůj smysl a rozhodně nesplní svou prvotní roli. Důležitým faktorem u tohoto pojištění je rozhodně daňová uznatelnost zaplaceného pojistného. Avšak je důležité splnit následující parametry: doba trvání životního pojištění přesáhne pět let, bude trvat minimálně do roku, kdy pojištěný dosáhne věku 60 let a musí být u pojištění sjednané riziko pro případ smrti a dožití. Kapitálové pojištění však již není tím pravým tahákem a lidé často využívají investičního životního pojištění. Investiční životní pojištěníInvestiční životní pojištění je velmi oblíbený produkt s ohledem na svou spořící složku. Samozřejmě, že prvotním úkolem každého životního pojištění je pojistná ochrana proti smrti, avšak investiční životní pojištění přináší ještě určitý bonus ve formě zhodnocování prostředků. Jde o relativně výnosnější, ale samozřejmě rizikovější zhodnocování financí než u kapitálového pojištění, jelikož narozdíl od něho není investiční pojištění garantované, takže není stanovena garantovaná úroková míra, kterou musí vaše investované prostředky dosáhnout. Do hry vstupuje faktor rizika. Pojišťovny tak nabízejí několik druhů investičních pojištění podle ochoty podstupovat riziko, což je samozřejmě spojené s možností potenciálních zisků. Čím větší podstoupené riziko, tím větší šance vyšších výnosů, ale samozřejmě i ztrát. Důležité je zvolit investiční strategii, která přesně odpovídá profilu pojištěného. Podle toho se vybere, kam budou dané prostředky investovány. Opravdu záleží pouze na klientovi, jakou částku bude chtít spořit a jakou nechá jako krytí pro případ pojistné události, kterou je v tomto případě smrt. Investiční pojištění je velmi flexibilní, takže i v průběhu je velmi snadné měnit poměry mezi spořením a jištěním, volit investiční strategie, měnit riziko a od něj odvislé případné výnosy. Avšak vždy je důležité brát na zřetel, že životní pojištění je především pro zabezpečení blízkých v případě smrti. K výhodám tedy nesporně patří flexibilita a míra variability investičního pojištění. Výborná je také možnost vkládat a čerpat finanční prostředky i v průběhu trvání pojištění. A samozřejmě důležitým plusem je daňová uznatelnost zaplaceného pojistného po splnění zákonných podmínek. Určitým rizikem u investičního životního pojištění je ovšem to, že není garantována velikost zhodnocení prostředků. Takže v nepříznivé době se může lehce stát, že nebude vůbec kladná. Avšak záleží na délce trvání pojištění. V dlouhodobém horizontu jsou akciové trhy vždy v plusových hodnotách.  Důchodové pojištěníDůchodové pojištění je jednou z variant kapitálového životního pojištění. Prvotním a hlavním cílem důchodového pojištění je zabezpečení klienta v seniorském věku. Zkrátka určitá příprava na stáří, aby klient důchodového pojištění ve stáří nemusel snižovat svůj životní standard kvůli nižšímu důchodu. Tento druh životního pojištění funguje tak, že v případě dosažení určité věkové hranice, je oprávněné osobě vyplacena částka, která je na důchodovém spoření uložena. Forma výplaty závisí čistě na volbě klienta. Možnosti jsou dvě. Jednorázová výplata částky, nebo pravidelné vyplácení formou určité renty až do vyčerpání celé sumy naspořených prostředků. Možnost při pravidelném vyplácení je na daný počet let, či určitou pevně danou částku. Vždy samozřejmě pouze do velikosti částky, která na spořícím účtu je k dispozici. Důležitým faktorem je u důchodového pojištění garance. Jde o garantovanou výplatu sjednané částky, takže klient podstupuje minimální riziko. Navíc je zde možnost dodatečných zisků, pokud bude pojišťovna hospodařit s mimořádným ziskem. Rozhodně nezanedbatelným faktorem je i daňová uznatelnost vkládaných prostředků, která může velmi snížit celkový daňový základ klienta. Určitými nevýhodami pak následně jsou nižší možnost flexibility pojištění a jeho změny v průběhu trvání a pasivní formu v ovlivňování tvorby kapitálové hodnoty. Zkrátka není možné si zvolit investiční strategii podle míry rizika, ale pojišťovna sama rozhoduje, kam prostředky vloží. A na závěr jedna důležitá rada. Důchodové pojištění je jedna z forem životního pojištění, takže jde o čistě soukromý produkt podle parametrů klienta. Něco jiného je penzijní připojištění. Penzijní připojištění je naprosto odlišný finanční produkt, na který se vztahují státní příspěvky. Jde sice také o spoření na stáří, ale s naprosto odlišnými podmínkami a již zmíněnou státní dotací. V praxi se tyto pojmy často zaměňují, takže je důležité je znát a dokázat odlišit.

Pokračovat na článek


Úrazové pojištění prvek jistoty a stability rodinných financí

Úraz může samozřejmě potkat každého z nás. Ať už zaviněně či nezaviněně. Riziko je prakticky na každém kroku a je třeba s ním počítat. Jako ve všem. Určitá míra rizika zde tedy je a jeho minimalizace spočívá v minimalizaci ztrát, především pak ztrát finančních , které toto riziko přináší. Pomocí úrazového pojištění je možné se ochránit proti úrazu a také dalším takzvaným trvalým následkům. Uzavíraní úrazového pojištění má několik variant, kdy se může stát součástí jiného pojištění či finančního produktu, jako jakési připojištění.Nebo jako samostatný finanční produkt, který je vztažen jenom k ochraně dané osoby před případnými úrazy.Aspekty pro výpočet výše pojistnéhoJde o to, kolik budete chtít vyplácet denní odškodné za průměrnou dobu léčení úrazu, denní odškodné pobytu v nemocnici, velikost částky za smrt úrazem a velikost částky za trvalé následky úrazu, kde je obvykle progresivní plnění podle závažnosti a vyhodnocení pojišťovnou. Především tyto aspekty společně s vašim pohlavím, věkem, sportovní aktivitou a zaměstnáním určují vaši výslednou částku pojištění, kterou je nutné obvykle jedenkrát ročně platit.Víte, kdy vám pojišťovna nebude platit peníze za váš úraz?Pojistná smlouva a výluky z pojištěníPřečtěte si výluky z pojištění ve svých všeobecných pojistných podmínkách, které vám vaše pojišťovna poskytla společně s uzavřením úrazového pojištění. V pasáži o výlukách se dovíte, kdy přesně vaše pojišťovna za žádných okolností nebude vyplácet peníze. Obvykle jde o úmyslný čin, nehody při adrenalinových sportech, nevyhledání lékařské péče činerespektování rad lékaře, důsledek vzniku či zhoršení kýly, bércových vředů, diabetických gangrén, nádorů všeho druhu a původu, problémy svalových úponů, infekčních nemocí, či pokud jde o pojistnou události způsobenou AIDS, infarkt myokardu, cévní mozkovou příhodu nebo epilepsii. Tímto výčtem seznam všech výluk zdaleka nekončí. Proto by každý měl přesně vědět, za co vůbec peníze při svém úrazovém pojištění obdrží. Není totiž nic horšího, než si svědomitě platit své pojistné, dlouhodobě tak být odpovědný za své konání a nakonec zjistit, že vaše pojištění se na daný úraz nevztahuje a vy nemáte vůbec nic.

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Mix

Do temné sítě pavučiny krize se zaplétá už i Francie

Ani případný pád Francie do dluhové pasti nemusí znamenat zastavení investorských nákupů. Cesta pryč z dluhové pasti nemá jednoduché a bezbolestné řešení. V časech, kdy světu hrozí opravdu vážné následky neřešení zadluženosti světových ekonomik, by investoři měli rezignovat na nákupy.Do temné sítě pavučiny krize se zaplétá už i Francie, jedna z největších ekonomik Evropy, ale i světa. A cesta ven z krize se tak více a více zamotává. „Obávám se, že žádné elegantní nebo aspoň málo bolestné řešení zadlužeností zemí neexistuje,“ konstatoval ekonom společnosti Cyrrus Marek Hatlapatka.Situace již podle něj dospěla příliš daleko a arzenál, který mohou použít evropští politikové, je značně omezený. Přesto je ale skeptický k vyčíslení ceny řešení, které by pomohlo Evropě dostat se z pasti dluhů.V tomto ohledu je optimističtější názor ekonoma České spořitelny Luboše Mokráše, který si myslí, že by cena nemusela být vysoká. „Cena nemusí být vysoká. Příkladem je řešení finanční krize v USA, na kterém se podílelo tamější ministerstvo financí (přes program TARP)a Fed odkupem obrovského množství strukturovaných produktů a obecně udržením likvidity ve finančním systému,“ myslí si Mokráš. Podle něj se nedá mluvit o tom, že by USA utratily na řešení krize nějaké enormní prostředky - pomoc byla poskytována ve formě půjček, injekcí kapitálu a odkupu aktiv, ne ve formě nějakých nevratných dotací. A v tom by mohla být cesta i pro Evropu.Reálně totiž hrozí, pokud opravdu Francie spadne do propasti, že se Evropě nepovede dobře.„Pokud nebude použita ECB, tedy Evropská centrální banka, ke stabilizaci situace, může dojít k vážnému narušenístability finančního systému s těžkým dopadem do reálné ekonomiky,“ odhaduje Luboš Mokráš. Podle něj v extrémním případě by mohla další eskalace dluhové krize vyvolat depresi v Evropě.Dluhová krize má tendence řetězové reakce.Někteří ekonomové navíc připomínají, že jednou z aktuálních klíčových obav investorů je to, že celá dluhová krize má tendence řetězové reakce. Podle Marka Hatlapatky například další problémy Itálie okamžitě zhorší situaci ve Španělsku, ovlivní kapacitu záchranných fondů, tím i hodnocení ratingových agentur u jiných států, jako je právě Francie nebo Rakousko.Francie je na tom lépe než Itálie, ale v žádném případě ne dobře.Se zeměmi skupiny PIIGS  (tedy Portugalska, Irska, Itálie, Řecka a Španělska) má mnoho společného, především v oblastikonkurenceschopnosti ekonomiky a nastavení veřejných rozpočtů.Ani reálné hrozby propadu ekonomik kvůli dluhům by však neměly investory odradit od uvážených investic. „Pokud někdo nyní hodlá kupovat akcie, měl by se poohlédnout po titulech, které působí ve stabilních odvětvích, samy mají dobrou historii stabilního cash-flow, jsou schopny vyplácet dividendy i v horších ekonomických časech a mají relativně nízké zadlužení,“ řekl Marek Hatlapatka. Podle něj z regionálního pohledu by se nyní investoři měli spíše poohlížet po amerických akciích a omezovat nákupy těch evropských.

Pokračovat na článek