Výsledky vyhledávání pro dotaz formě věcného

Výsledky vyhledávání v sekci: SOS

Internetové bankovnictví je pohodlné, ale nebezpečné

Stále se opakují případy napadení bankovních účtů přes internet. Bankovní převody z počítače jsou příjemné a pohodlné. Bankám šetří náklady na přijímání a zadávání písemných příkazů. Na klienty bank se zvyšuje nárok a znalosti zabezpečení převodu. Zloději, kteří vykrádají účty, se proto nejčastěji zaměřují na nevědomost uživatelů.Phishing a pharmingNejznámějším prostředkem získání přístupových údajů do internetového bankovnictví je rozesílání falešných emailů. Klient dostane fiktivní nebo podobně vypadající nabídku od banky na využití služeb nebo je například varován před zneužitím a email požaduje změnu přístupu a zaslání či změnu hesla. Většina bank sice umožňuje přístup k účtu takovým přihlášením, ale převody peněz vyžadují další identifikační údaje platby. Bránit se proti napadení je pro klienta poměrně jednoduché. Na nabídky je nejlepší nereagovat a do systému se přihlásit přímo – zadáním odkazu banky. Horším způsobem pro rozpoznání je pharming, který napadne přímo DNS server a doménová jména přesměruje na falešné adresy. Uživatel se tak domnívá, že se dostal na pravou stránku a zadá přihlašovací údaje. Pomoci může kontrola pravosti zabezpečovacího certifikátu.Jiné druhy napadeníPři práci v internetu se mohou do počítače dostávat různé škodlivé programy. Při prohlížení stránek, nahrávaní programů nebo špatnou ochranou počítače v internetu se instaluje program, který je vytvořen pro získání dat uživatelů. Doby, kdy hlavním nebezpečím bylo poškození dat, jsou dávno pryč. Útoky na uživatele jsou mnohem sofistikovanější a spíše nenápadně existují v softwaru počítače a odesílají potřebné údaje. Nabourat se lze také do internetového připojení. Někteří klienti bank jsou velmi neopatrní a ponechávají svoje hesla nebo listiny uložené v počítači nebo je dokonce zapisují do telefonů, posílají prostřednictvím sms či spolu s video soubory.Zabezpečení převodůHlavním problémem zabezpečení internetového bankovnictví není otázka přihlašovacích údajů. Je sice nepříjemné, když někdo zná stavy na účtu, ale ztráta peněz je mnohem horší. Všechny banky používají kromě přihlašovacího jména, hesla a zabezpečovacího certifikátu SSL další způsoby ochrany účtů. Jedním z nejbezpečnějších způsobů zajištění je takzvaný TAN kód. V České republice jej používá Oberbank a poměrně neznámá banka Volksbank Löbau-Zittau. Spočívá v zaslání 99 šestimístných čísel, která klient používá k potvrzení platby. Obchází tak elektronickou komunikaci, protože existuje v písemné formě. Po vyčerpání 70 kódů obdrží klient další číselné kombinace. Tato metoda byla nyní prolomena skupinou Eurograbber.Další zabezpečeníZpůsob odeslání sms a potvrzení do určitého časového limitu zadané platby zná asi každý. Banky byly nuceny přejít k dalším možnostem zabezpečení, protože napadení mobilního zařízení se stalo velice reálným a častým projevem kriminality. Proto se používá také zašifrovaná sms zpráva, na kterou je potřeba mít speciální kartu s takzvaným BPIN. Dalším prvkem zabezpečení jsou různé druhy a formy podpisových certifikátů. Jedná se o soubory, které bezpečně identifikují klienta. Jejich slabou stránkou je získání takového šifrovaného souboru. Uložení v počítači nebo na běžně používaných nosičích má svoje rizika. Proto byly vydány speciální čipové nebo optické karty, které mohou pouze podpis odesílat a nelze je z nich číst. Podobně funguje také zabezpečený speciální USB token, který také obsahuje elektronický podpis. Banky používají často autentizační kalkulátor. V nejjednodušším provedení se kód vygeneruje po otevření aplikace. Ten není příliš bezpečný, a proto se více používá kód vygenerovaný až po zadání PINu a případně i detailů platby. Může se také používat spolu s čipovou kartou a PINem.Zabezpečení internetových plateb je choulostivá problematika. Bankám a klientům šetří internet čas. Okamžitý přehled o platbách, rychlé ovládání a okamžitý stav účtu jsou přednosti, které ocení každý. Přes internet ale procházejí údaje, které jsou snadno zneužitelné. Ochraně svého účtu by měl každý věnovat dostatečnou pozornost. A samozřejmostí je kvalitní a rozsáhlý antivirový program. U internetového bankovnictví platí jako v životě – dvakrát měř a jednou řež. Raději se několikrát přesvědčit o bezpečnosti, než jednou litovat.

Pokračovat na článek


Mediace – možnost vyřešení sporu

Tato metoda je dnes stále běžnější nejen pro řešení partnerských vztahů, ale také sporů vzniklých mezi obchodními partnery.Konfliktům se nevyhneme ani v pracovním životě. Je třeba hledat cesty k jejich vyřešení a rozlišovat vzniklé a vyřešené spory. Spousta podnikatelů a manažerů toto podceňuje. Může se stát, že nám nějaký spor přeroste přes hlavu a my tomu z různých důvodů neumíme pomoci, přešlapujeme na místě a trpíme my i naše podnikání.Spory s dodavateli, odběrateli, obchodními partnery, zákazníky anebo vlastními zaměstnanci jsou i při sebedůslednější prevenci na denním pořádku a často nás stojí více času, energie i peněz, než bychom si přáli. Neřešitelnost některých sporů dohání celou věc až k soudu, který je zdlouhavý, náročný a nezřídka znamená i absolutní konec spolupráce s rozhádaným partnerem. Jednou z moderních alternativ k soudnímu řešení sporů je mediace.Pojem mediaceMediace je procesem, ve kterém neutrální třetí strana (mediátor) pomáhá dvěma (nebo více) stranám najít řešení vzájemného konfliktu, a to formou dialogu. Cílem mediace je dosažení dohody. Mediace je dobrovolná a je možné ji kdykoli přerušit. Mediace může předcházet řešení sporu soudní cestou, probíhat paralelně s ním, také může následovat až po něm. Kdo je to mediátorMediátor je nezávislý odborník na efektivní vyjednávání.  Má za úkol řízení procesu jednání, vytváření optimálních podmínek pro dorozumění účastníků a nalezení řešení, která jsou v zájmu obou (všech) stran. Mediátor podporuje schopnosti účastníků urovnat konflikt vlastními silami. Jeho úkolem v žádném případě není daný problém posuzovat, ani rozhodovat o jeho řešení.            Využití mediace Mediací je možné řešit všechny druhy konfliktů v kterékoli fázi jejich vývinu, a to i v případě již započatého soudního sporu. Vhodné je využít mediaci při sporech, ve kterých si nejste úplně jisti svou právní převahou. Také v těch, u kterých víte, že nemáte šanci uspět, a přesto byste je rádi vyřešili. Skvěle využitelná je pro spory, na kterých máte svůj podíl viny vy i váš protějšek a spory, které potřebují rychlé řešení, anebo když víte, že s druhou stranou budete a chcete přicházet do styku i po skončení procesu. Příprava a průběh mediace Mediátor dohodne výměnu a shrnutí faktů o konfliktu a poskytne je stranám k vzájemnému vyjádření. Poté domluví místo, termín, fakturaci a mediační smlouvu (smlouva mezi stranami o účasti na mediaci).Mediátor rokuje se stranami společně, případně jednotlivě. Z mediace se nevyhotovuje žádný zvukový ani písemný záznam. Mediátor, případně jeho asistent, jsou oprávněni dělat si z průběhu mediace poznámky, které se následně zničí. Každá na mediaci zúčastněná osoba je povinna zachovat důvěrnost informací z mediace a nezneužít je. Včetně skutečnosti, že se mediace vůbec konala.Mediátor pomůže stranám zformulovat mediační dohodu, která je pro ně právně závazná. Exekuční titul tato dohoda získá následně ve formě notářské zápisnice. Mediaci je možné ukončit podpisem mediační dohody, odstoupením jedné ze stran od mediace nebo rozhodnutím mediátora v případě, že pokračování mediace není žádoucí pro dosažení smíru.Kde najít mediátora?Vzhledem k tomu, že mediátora budete hledat v choulostivé situaci, jakou jistě je obchodní spor, obracejte se výhradně na akreditovaného mediátora. Pomoci vám v tom může Asociace mediátorů České republiky.  Připravte se na to, že v průběhu mediace možná nevyřešíte všechny problémy. Ale můžete dosáhnout dohodu v jiných oblastech, než jste čekali. V každém případě je potřeba být otevřen přijímat a navrhovat kompromisy. Hlavní přednosti mediace oproti soudnímu řízení1. dobrovolnost díky férovosti, protože z mediace nikdo nevychází jako poražený2. kontrola nad průběhem vyjednávání a transparentnost využívaných argumentů a informací3. efektivita, rychlost a flexibilita4. menší finanční náročnost z hlediska investice i z hlediska možné soudní prohry5. možnost přerušení procesu bez jakýchkoliv důsledků6. rokování v bezstresovém prostředí a možnost zachování dobrých vztahů s druhou stranou procesuNěkteré spory jsou natolik technicky specifické, že soud není schopný se ke sporu rychle a kompetentně vyjádřit. Pokud tedy máte se svým protějškem spor, jemuž obsahu rozumíte pouze vy, najměte si jako mediátora člověka, který je ve vaší profesní oblasti doma a bude rozumět tomu, proč problém vznikl i jaká se nabízejí řešení. Vyhnete se tak riziku, že se váš spor neúnosně protáhne a dokazování se stane nekonečným. 

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Finance

Finanční plán, finanční plánování, business plán, finanční modelování, výplatní poměr, payout ratio, markup

Obrázek 1: Jak povolit iterace v Excelu Pozor! Pro správné fungování výše uvedeného excelovského souboru je nutné mít povoleny iterace! Ty se povolují v Office 2007 kliknutím v levém horním rohu na kolečko se znakem sady Office (malé 4 barevné čtverečky). V nabídce, která se objeví, klikneme na spodní liště na tlačítko možnosti aplikace Excel.Dialogové okno s možnostmi Excelu, které se objeví (vizte obrázek vlevo), obsahuje v levé části sloupek s dalšími nabídkami, ze kterých vybereme nabídku vzorce (na obrázku modrá elipsa) a zaškrtneme povolit iterativní přepočet (červená elipsa). Obrázek 2: Drivery a výsledovka finančního plánu Drivery a zdůvodnění jejich výše (logika, která stojí za nimi)Tempo růstu nákladů (tj. variabilních nákladů přímo souvisejících s prodejem zboží) na obrázku 2 jakožto první z řídících proměnných (driverů) jsme odvodili na základě analýzy dosavadního cca. 2,5% tempa jejich růstu.Na základě odhadů Ministerstva financí a ČNB jsme zjistili, že tempo růstu nominálního HDP se odhaduje v rozsahu 4-6% pro následující roky. Nyní věnujte pozornost na obr. 2 současně i nákladovému řádku reklama, mzdy, atp** ve výsledovce. V aktuálním roce činily náklady na reklamu 10 mil. Kč, ostatní fixní náklady 30 mil. Kč, tj. celkem 40 mil. Kč.V následujícím roce (rok 1) chceme zvýšit podíl výdajů na reklamu z 10 mil. Kč na přibližně 70 mil. Kč (spolu s nezměněnými 30 mil. Kč na mzdy atp. tedy celkem ve výsledovce uvedených 100 mil. Kč).Pokud jde o driver tempa růstu variabilních nákladů přímo závislých na spotřebě (1. řádek tabulky), konzervativně předpokládáme pouze minimální zvýšení tohoto ukazatele (tj. tempo růstu nákladů) na 3%. Jde o nárůst nominální, tj. jak z hlediska množství tak průměrné pořizovací ceny. K problematice nominální vs. reálné veličiny vizte kapitolu reálná a nominální míra v sekci základy financí. Vycházíme tak z určitého zpoždění mezi těmito variabilními náklady a spuštěním celé kampaně na trhu včetně určitého zpoždění při reakci zákazníků.Proto teprve s ročním zpožděním (tj. až v roce 2) dojde na ř. 1 k nárůstu variabilních nákladů na spotřebu zboží a to na 8%. Jelikož se jedná o náklady spojené se spotřebou zboží, tržby budou druhou stranou téže mince. Je to právě růst tržeb, který stimuluje růst těchto variabilních nákladů. Shrneme-li, vyšší tržby a s nimi spojené vyšší náklady na spotřebu nastanou s ročním zpožděním po spuštění celé reklamní kampaně v roce 1, kterou chceme novým úvěrem financovat. Současně si všimněte ve výsledovce na obr. 2, že pro tento 2. rok je výše nákladů v položce reklama, mzdy, atp** 50 mil., tj. výrazně nižší než v roce 1 se 100 mil. Kč. To je důsledkem ukončení reklamní kampaně ke konci roku 1. V roce 2 již tato kampaň dále neprobíhá, ačkoliv jsou zachovány vyšší výdaje na reklamu ve srovnání s aktuálním rokem (50 mil. Kč vs. 40 mil. Kč).V roce 3 proto opět s určitým zpožděním klesá driver výše nákladů na spotřebu zboží z 8% na 5%. To je opět zpožděný důsledek poklesu výdajů na reklamu v roce 2 oproti roku 1, kdy byla masívní reklamní kampaň. V dalších letech spolu s rostoucími fixními náklady (reklama, mzdy, atp**) o 2 mil. ročně se ustálí tento driver na ř. 1 na cca. 6%. Jeho výše vychází z odhadů růstu nominálního HDP Ministerstvem financí a ČNB (vizte výše).Doba obratu pohledávek je v současné chvíli 47,4 dní, což je podstatně více než silnější konkurenti. Existuje tedy prostor snížit vázanost našich zdrojů financování ve prospěch financování našich odběratelů, aniž bychom zhoršili své konkurenční postavení. Navíc, pokud bude reklamní kampaň účinná, vzroste náš podíl na trhu,vzroste i naše vyjednávací síla s odběrateli. Na základě naší analýzy jsme dospěli k názoru, že je proveditelné bez výraznějších negativních dopadů na naše odběratele ve světle obvyklých lhůt splatnosti na trhu snížit dobu obratu pohledávek na 40 dní. Pozor, jde o naprosto smyšlenou hodnotu, která nemusí mít s realitou na jakémkoliv trhu nic společného! :-)Doba obratu zásob je rovněž ve srovnání s trhem výrazně nadprůměrná. V důsledku vyšších plánovaných fyzických prodejů (díky reklamní kampani) bude ještě snazší současnou úroveň doby obratu zásob snížit bez rizika jejich nedostatečné výše. Analýzou historického vývoje výkyvů prodejů usuzujeme na to, že je realizovatelné a žádoucí jejich výši vzhledem k prodejům postupně snížit k dosažení doby obratu 85 dní k roku 7. A znovu tu jde o naprosto smyšlenou hodnotu, která nemusí mít s realitou na jakémkoliv trhu nic společného! :-)Doba obratu závazků v důsledku očekávaného nárůstu podílu na trhu stimulovaného mohutnou reklamní kampaní v roce 1 očekáváme zvýšení vyjednávací síly i směrem k dodavatelům. Tato skutečnost se promítne do prodloužení průměrné lhůty splatnosti a mírného nárůstu doby obratu závazků z obchodního styku ze současných 7,2 na 10 dní (i zde se jedná o smyšlenou hodnotu bez vazby k realitě k nějakému oboru). Tato skutečnost postupně s růstem doby obratu závazků uvolnínaší kapitálové náročnosti pro financování pořizovaného zboží a služeb. Jak již víme z kapitoly dnešní výdaj, budoucí příjmy, růst závazků, který snižuje pracovní kapitál, má pozitivní vliv na cash flow a tedy i uvolnění kapitálové náročnosti z hlediska financování.Okamžitá likvidita je driver, který určuje poměr požadované výše položky peníze v bilanci vůči krátkodobým závazkům. Předpokládejme opět, že její aktuální výše je kriticky nízká vzhledem k průměru v odvětví, a proto plánujeme její růst na úroveň obvyklou, kterou jsme s vypětím všech sil a ztrátou spousty času nakonec z řídkých zdrojů, které jsme nalezli, přibližně získali. K tomuto driveru se vrátíme později v kapitole věnované bilanci a to konkrétně při diskuzi nad položkou peníze.Úrokové míry (krátkodobých a dlouhodobých úvěrů) do budoucna jsme konzultovali s našimi bankéři. Ti naznačili, jakou inkrementální úrokovou míru můžeme v případě schválení našeho dlouhodobého úvěru na nově poskytnutou částku očekávat. Oproti stávajícímu úvěru, jehož úroková sazba činí 9,5%, bankéři stanovili novou úrokovou míru při dané výši úvěru pro reklamní kampaň z důvodu vyššího rizikapro banku na 15%. Ačkoliv, jak uvidíme, plánujeme postupně její splácení a snižování zadlužení, marginální úrokovou sazbu všech následných úvěrů konzervativně držíme na této úrovni 15%.Její výše společně s výší dlouhodobých úvěrů v bilanci, které zajišťují zdroje financování, budou samozřejmě ovlivňovat velikost úrokových nákladů ve výsledovce. Detailně se této problematice plánování potřebné výše úvěrů a z toho plynoucích úrokových nákladů budeme věnovat později při diskuzi nad tvorbou výsledovky a rozvahy.Pokud jde o krátkodobý (např. kontokorentní) úvěr i zde konzervativně kalkulujeme s růstem jeho úroku z hlediska našeho plánovaného rostoucího zadlužení a vyšší požadované rizikové prémii bankou. I s odhadem jeho výše by nám měli pomoci bankéři. Finanční model vychází u kontokorentního úvěru z předpokladu maximálního využívání, tj. jeho neustálého čerpání do limitu. I k této problematice se vrátíme v rámci výsledovky a rozvahy.Korporátní daňová sazba stanovená zákonem o daních z příjmů je ponechána nezměněna na úrovni 19%.Payout ratio (výplatní poměr) představuje plánované procento zisku, které z firmy plánujeme vybírat pro naše osobní potřeby. Jinými slovy, 60% zisku ponecháme ve firmě k další reinvestici a 40% zisku si ve formě peněz převedeme každoročně na náš soukromý účet. Čím bude výplatní poměr vyšší, tím vyšší úvěrování od bank budeme potřebovat, protože vybrané peníze budeme muset nahradit pomocí o to vyšších úvěrů. Vyšší výplatní poměr (payout ratio) na druhou stranu vytváří určitý polštář pro případ neočekávaných negativních událostí, kdy můžeme případné ztráty "financovat" z této potenciální plánované "rezervy",aniž bychom museli žádat o vyšší než plánované úvěry. Za takové nepříznivé situace bychom tedy oproti plánu nic nevybrali (nebo vybrali méně) a nemuseli bychom tak v budoucnu žádat banku o vyšší úvěry oproti našemu plánu.Markup (zisková přirážka nad náklady) je posledním použitým driverem pro tuto naši modelovou ukázku tvorby finančního plánu. Jeho výpočet jako poměr mezi výší tržeb a variabilních nákladů na prodej zboží po odečtení jedné je vidět z obrázku 2. Role této řídící proměnné bude v určování výše tržeb a to v závislosti na vývoji variabilních nákladů na prodané zboží, které ovlivňuje právě driver v prvním řádku.Čím tedy bude jeho hodnota vyšší, tím větší marži (resp. přirážku nad náklady) budeme uplatňovat a tím vyšší plánujeme tržby. Jeho očekávaný růst je způsoben právě reklamní kampaní, která umožní prodávat s vyšší přirážkou nad náklady. I zde si všimněte, že s ročním zpožděním po kampani, kdy je markup nejvyšší, následně dochází k jeho mírnému poklesu, jako důsledek postupného pominutí efektu kampaně.Jaké jsou kvantifikovatelné důvody, které nás vedou k předpokladu možnosti zvýšení markupu, bez negativního vlivu na pokles prodejů? Víme, že náš dosavadní tržní podíl co do velikosti tržeb činí 15% a co do objemu prodejů cca. 20%. Jelikož prodáváme produkty obdobné kvality a parametrů jako konkurence,existuje prostor pro zvýšení podílu na tržbách rovněž na 20% (ze současných 15%). Z této analýzy plyne, že konkurence má v průměru o 41,7% vyšší jednotkovou prodejní cenu než my. Rovnice 1 ukazuje matematické odvození. Rovnice 1: Potenciál pro růst ceny (markup) V rovnici 1 řádky 1) a 2) ukazují rovnice tržeb naší firmy a konkurence. Jelikož platí, že z hlediska tržního podílu dosahujeme na objemu prodaného zboží Q 20%, potom konkurence prodává 80% (modré yQ). Tuto skutečnost postihuje řádek 3). Logickým vyústěním je pak na řádku 7) hodnota 4, neboť tržní podíl konkurence je čtyřnásobný (80% vs. 20%).Analogicky řádek 8) ukazuje totéž, nicméně pro celkové tržby PQ. Náš tržní podíl činí 15% a zakomponováním výsledku z řádku 7) dojdeme k závěru, že konkurenční cena představuje 1,4167 násobek naší ceny, pokud je konkurenční podíl na tržbách 85%. Z tohoto pohledu existuje reálná šance (za výše uvedených skutečností o podobných nákladech na prodané zboží, jeho kvalitě a podobnosti s konkurencí) naší průměrnou cenu o toto procento zvýšit (tj. cca. 42%).Aktuální markup v uplynulém roce činil 35% (300 000 tis. Kč/221 600), vizte obr. 2 v prvních dvou řádcích výsledovky. V roce 1 zahájíme navíc reklamní akci, která tomuto růstu ceny má výrazně napomoci. Přesto jsme konzervativní a velikost tohoto driveru ponecháme pro rok 1 na aktuální úrovni (zmiňovaný efekt zpoždění). Teprve v roce 2 docházík růstu markupu z 35% na 45% a posléze dosahuje maxima 50% v roce 3. V dalším horizontu pak postupně klesá zpět k 46%. A právě nárůst na 50% v roce 3 z dnešních 35% činí 42,86%, což zhruba odpovídá v rovnici 1 současné vypočtené odchylce naší nižší průměrné ceny oproti konkurenci (41,67%). Pokud vezmeme v úvahu navíc rozsáhlou reklamní kampaň, nedochází podle nás v tomto směru k nikterak přehnaným očekáváním,spíše ke konzervativnímu odhadu. Současně odhadujeme cenovou elasticitu poptávky značně nízkou, neboť se vesměs jedná o prodej nezbytného zboží každodenní potřeby obtížně vyloučitelného ze spotřeby. Navýšením ceny P tak hrozí relativně nízké riziko poklesu prodejů Q s negativním dopadem na celkové tržby PQ. ShrnutíProsím každého čtenáře, aby si následující větu nejen přečetl, ale hlavně uvědomil. Otázka nastavení a odůvodnění předpokladů (řídících proměnných, resp. driverů), ze kterých každý finanční plán vychází, je klíčová! Není tak složité po určité době a praxi sestavit finanční plán, který je bez nedostatků z hlediska účetních vazeb mezi finančními výkazy. Ba co víc, je pak velice snadné nastavit jeho proměnné tak,aby vyšel opravdu "pěkně". Problém ale bude, že takový finanční plán vám při posuzování žádosti o úvěr asi příliš nepomůže a nepomůže vám ani v případě vašeho manažerského rozhodování do budoucna. Možná uděláte dojem, jak pěkně jste vše do detailu naplánovali, ale půjde maximálně o vaše zbožná přání. Finanční plán má být ostrý, říznout až k podstatě. A k podstatě se nedostanete bez toho, aniž byste vycházeli z reality a reálných možností.Je jasné, že nikdo nevidí do budoucnosti zcela jasně. Vždy jde o rozmazaný obrázek toho, co by se mohlo udát. Čím realističtější ale budou drivery, tím bude tento pohled ostřejší, pokud nedojde k žádným nečekaným událostem.Cílem této kapitoly bylo načrtnout, jak lze při určování řídících proměnných (driverů) postupovat. Pochopitelně že tato ukázka není univerzální způsob, jak celý finanční plán postavit. Bude záležet jen na vás, jaká data máte k dispozici, ze kterých lze udělat na základě daných skutečností určitou prognózu vývoje, a která pak zvolíte jako drivery ve vašem konkrétním finančním plánu. Mou snahou bylo v této kapitole naznačit, jak přistoupit k odhadu některých obvykle využívaných driverů a naznačit zdůvodnění jejich výše. Tempo růstu variabilních nákladů spojených s prodaným zbožím vychází z odhadů růstu HDP respektovaných autorit Ministerstva financí a ČNB. Průměrný očekávaný růst ekonomiky odrážíme do stejného růstu námi nakoupeného zboží k jeho následnému prodeji. Tyto hodnoty jsou přes markup pevně propojeny s tržbami (vizte níže).Doby obratů pohledávek, zásob a závazků jsou na základě provedené analýzy (podložené konkrétními údaji) aktuálně obecně horší než je obvyklé na trhu. Zamýšlenou reklamní kampaní očekáváme posílení naší pozice na trhu s pozitivním efektem na tyto drivery v intencích celého trhu.Okamžitá likvidita k tomuto driveru, který ovlivňuje výši potřebné likvidity (peněz na účtech apod.), se vrátíme v kapitole věnované bilanci (rozvaze). Zmíníme jej rovněž při analýze cash flow.Úrokové míry na nové úvěry jsme konzultovali s našimi bankéři.Korporátní daňová sazba ponecháváme její současnou zákonnou výši nezměněnu.Payout ratio může být konzultováno s bankou, jakou hodnotu v rámci určitého bezpečnostního polštáře by v našem plánu ráda viděla.Markup ovlivňuje výši tržeb nad velikostí plánovaných prodejů (variabilních nákladů na prodané zboží). Čím tedy bude vyšší očekávaný růst HDP a s ním i první driver variabilních nákladů a čím vyšší plánujeme markup, tím vyšší hodnota tržeb. Nárůst tohoto driveruodvozujeme od současné obecně nižší průměrné prodejní ceny, kterou prostřednictvím reklamní kampaně plánujeme zvýšit na průměrnou tržní úroveň.

Pokračovat na článek


Peněžní toky, cash flow, náklad, výnos, odpis, pracovní kapitál, NOPAT, NOPLAT, FCFF

Bohatneme penězi nikoliv účetní technikouKaždý z nás podniká proto, aby vydělal, aby zbohatl. Bohatství každého z nás, ať už je ve formě nemovitostí nebo věcí movitých poměřujeme penězi. I my jsme začali podnikat, abychom si přišli na zajímavé peníze za ty všechny starosti kolem.Investoři na burze také kupují akcie, aby vydělali peníze, ať už z dividend nebo z prodeje akcií v budoucnu za vyšší cenu. Podstatné pro zbohatnutí tedy je mít peníze k dispozici pro následnou investici, které věříme, že na ní zbohatneme. Pokud budeme se svou firmou v zisku, nicméně co do peněz k dispozici budeme na nule a nikdo nám nepůjčí, profitabilní investici zkrátka nezrealizujeme, nemáme zdroje, nemáme peníze, jediné co kromě zisku máme, je smůla a možná i víra, že nám naši dlužníci vydělané peníze snad zaplatí. Nebo další situace, letos jsme ve ztrátě, ale banka nám přesto poskytla provozní úvěr a díky tomu můžeme do této investice jít a vydělat peníze (ne primárně dosáhnout zisku)! Zisk nutně neznamená příliv peněz a ztráta nutně neznamená úbytek peněz, ačkolivzpravidla to tak bývá. "Zpravidla" však neznamená vždy!Ačkoliv věřím, že všichni chápete tento rozdíl mezi ziskem, náklady a výnosy v účetním pojetí a jejich vazbou na cash flow (česky peněžními toky), přesto jen pro jistotu naznačím pouze některé faktory, které způsobují odchylky mezi účetnictvím a peněžními toky. Detailněji ve formě tvorby business case a úprav účetních dat na reálné peněžní toky se k tomuto problému vrátíme v další sekci tvoříme business cases v kapitole dnešní výdaj, budoucí příjmy.Účetnictví pracuje s okamžikem, kdy jsou výnosy generovány a náklady neseny. Tento okamžik nemusí být totožný s momentem získání nebo výdeje peněz. A jsou to právě tyto momenty, kdy peníze získáváme nebo hradíme,které nás budou při finančním posuzování našich záměrů zajímat. Druhým důležitým faktorem je specifikum dlouhodobých aktiv. Jejich náklady (oproti peněžnímu výdaji při koupi) se do účetnictví dostávají až zpětně po dobu "účetní životnosti" aktiva formou odpisů. I zde dochází k nekonzistenci mezi peněžními toky a účetním ziskem. Peněžní toky (peníze) jsou v účetnictví ovlivněny velkým množstvím faktorů.První velkou skupinou jsou tzv. nepeněžní náklady a nepeněžní výnosy, se kterými akruální účetnictví pracuje. Nejznámějším nepeněžním nákladem jsou dozajista odpisy. Odpis je umělé, fiktivní a s penězi nesouvisející rozložení celkového nákladu spojeného s pořízením aktiva v čase. V případě 100% úhrady dlouhodobého aktiva vydáme při jeho koupi peníze poprvé a naposled a to v plné výši jeho pořizovací ceny. Tím je příběh jeho pořízení z pohledu peněz u konce. Z hlediska nákladů nemá akt nákupu takového fixního aktiva v účetnictví žádný záznam. Teprve následně v průběhu jeho využívání se proti jeho příspěvku k tvorbě výnosů rozpouští postupně jeho pořizovací cena formou odpisů. Odpisy tedy vůbec nemají žádný vztah k peněžním tokům. Podobně je tomu například v souvislosti s tvorbou opravných položek k pohledávkám (vizte následující odstavec) nebo tvorbou rezerv do nákladů. Mezi příklady nepeněžních výnosů můžeme uvést například rozpouštění rezerv a opravných položek zpětně do výnosů. Jde o čistě účetní operacena základě základních principů, které se účetnictví snaží dodržovat. V našich analýzách ale rozhodně s rezervami a opravnými položkami pracovat nebudeme.Další velkou skupinou jsou pohledávky a závazky. Rozdíl pohledávek spolu s ostatními krátkodobými aktivy na straně jedné a závazky s ostatními krátkodobými pasivy na straně druhé se souhrnně označuje jako pracovní kapitál. Pokud prodáme své výrobky nebo služby a účetně realizujeme výnos, můžeme okamžitě získat peníze. V takovém případě nevzniká mezi účetními výnosy a peněžními příjmy rozdíl. V praxi je ale velká řada prodejů uskutečňována na obchodní úvěr s dobou splatnosti mnohem později, než nastal účetně moment realizace výnosu. V takových případech opět vzniká nesoulad mezi účetním výnosem a peněžním příjmem. Navíc, může se stát, že naše pohledávka nakonec vůbec naším dlužníkem z nějakého důvodu uhrazena nebude a my ji budeme muset nakonec odepsat do nákladů. To je již zmiňovaný nepeněžní nákladv předchozím odstavci, který s peněžními toky také nemá nic společného. Podobně v okamžiku nákupu můžeme zaplatit za materiál, zboží a služby hotově, ale účetně je okamžik vzniku nákladu spojený až s okamžikem jejich spotřeby. Pokud navíc nakoupíme na obchodní úvěr, opět se rozchází účetnictví s reálnými peněžními toky, které nás v případě finančního posuzování investic zajímají. V kapitole dnešní výdaj, budoucí příjmy věnované první ukázce tvorby nejčastějšího typu business case, si ukážeme, že růst pracovního kapitálu mezi dvěma účetními obdobími odpovídá témuž snížení cash flow oproti zisku a opačně.Pochopitelně i v momentě, kdy si vybereme z firemních prostředků peníze pro vlastní použití nebo je naopak do firmy vložíme, ani v tomto případě není jednotnost mezi účetními náklady a výnosy a peněžními toky. Takovéto kroky se v účetnictví na straně nákladů a výnosů vůbec neobjeví, ačkoliv do firmy nebo z ní peníze reálně plynou! Stejně tak tomu bude v případě získání úvěru u banky a připsání peněz na účet nebo opačně splácení jistiny. Ani zde tato bilanční transakce nemá vazbu na náš hospodářský výsledek, ačkoliv peněžní toky ovlivňuje.Pochopitelně bychom nalezli další příklady, nicméně pro naše podmínky byly výše uvedené příklady asi nejdůležitější a dostatečné pro budoucí kapitoly. Později si ukážeme, že příklady v tomto odstavci jsou tzv. cash flow z finanční činnosti (finanční cash flow).Další oblastí, kterou chci zmínit, jsou úroky (náklady cizího kapitálu iCK), které vstupují do diskontní míry v souladu s rovnicí WACC. O diskontování, jehož úkolem je převod budoucích hodnot peněz na jednotnou (současnou) bázi, již víme, že eliminuje kromě úroků (explicitních nákladů cizího kapitálu) z budoucích částek rovněž i implicitní náklady obětované příležitosti. Tímto jejich vyloučením získáváme srovnatelnou výši budoucí částky s částkou dnešní. V případě použití WACC tedy peněžní toky snižujeme o celkový náklad kapitálu (z části vlastního a z části cizího). Cizí kapitál nese náklad ve formě úroků, vlastní kapitál je zpoplatněn prostřednictvím námi požadované míry výnosu vlastního kapitálu. Tato skutečnost je velmi důležitá při výpočtu peněžních toků. Diskontováním budoucích peněžních toků tedy explicitní úrok cizího kapitálu eliminujeme a spolu s ním při použití WACC i náklad vlastního kapitálu. To je i jedním z důvodů, proč nemůžeme vycházet z čistého zisku v účetnictví!Účetní čistý zisk je spodní řádek výsledovky, to znamená, že je už snížen i o úroky (ty jsou kromě platby též nákladem). Pokud bychom vycházeli při výpočtu peněžních toků z čistého zisku, aniž bychom k němu úroky zpětně nepřičetli (včetně zpětného zohlednění daňového štítu), diskontováním bychom je odečítali vlastně podruhé! Proto se při výpočtu peněžních toků vychází z čistého upraveného provozního zisku. V angličtině se můžete setkat se zkratkou NOPAT (net operating profit after tax) nebo NOPLAT (net operating profit less adjusted tax).Nelekejte se složitostí obou názvů. Pro naše účely výpočtu peněžních toků, které budeme diskontovat (označme je FCFF - free cash flow to firm), zkrátka vyjdeme z provozního zisku před odpočtem úroků a daní. Z této úrovně zisku dostaneme právě FCFF. FCFF nám vlastně udává výši peněžního příjmu v daném období (včetně zahrnutí veškerých investičních výdajů), které jsme podnikáním získali a kterými můžeme hradit náklady na oba druhy kapitálu. Můžeme těmito vydělanými penězi splatit úroky a část dlužné jistiny bance a pokud něco zbyde, můžeme si je převést na náš osobní účet a udělat si něčím radost.Pokud naopak výše FCFF bude záporná, v průběhu daného období byly naše peněžní výdaje (včetně započtení investic) vyšší než příjmy a naše firemní peněžní prostředky se na účtu ztenčily. Případné řešení nedostatku likvidity (peněz na účtech) může být v tomto případě naopak ve formě navýšení úvěru, čímž lze eliminovat schodek hotovosti z běžné podnikatelské a investiční činnosti. Touto problematikou se budeme detailněji zabývat v rámci našeho prvního business case v kapitole dnešní výdaj, budoucí příjmy. V neposlední řadě bych chtěl zdůraznit potřebu pracovat s peněžními toky po zdanění. I daň je peněžní tok (výdaj), který nás o peníze připravuje a je ho tedy třeba zohlednit! Nemějte obavy, jak s tímto požadavkem naložit. I to si později na vzorových business cases ukážeme.Pokud bych se měl pokusit o shrnutí dosud uvedeného, účetnictví je jistě neocenitelný pomocník především u obrovských firem s velkým množstvím vlastníků a věřitelů, kterým odhaluje finanční kondici takové firmy. V podmínkách drobných podnikatelů spolu s nepřehlednou legislativou v oblasti daní v ČR může být jeho přínos skutečně sporným (pokud pominu daňové zájmy státu, které by se bez účetnictví prosazovaly velmi obtížně). Podstatné je, že z hlediska posuzování investic hrají klíčovou roli peněžní toky.Pakliže budeme schopni posoudit a odhadnout veškeré peněžní toky, které náš posuzovaný záměr vyvolá, při aplikaci pravidla přepočtu těchto částek k jednotné časové bázi pro jejich srovnatelnost jsme připraveni danou investici posoudit.V následující kapitole se proto seznámíme se základním stavebním kamenem při finančním hodnocení našich záměrů a tím je koncept čisté současné hodnoty.

Pokračovat na článek


Diskontní míra, diskontování, časová hodnota peněz

Diskontní míra, diskontování a jejich vztah k časové hodnotě penězV předchozích kapitolách jsme se postupně dobrali odpovědi, jak a podle čeho budeme posuzovat rozdílnou časovou hodnotu penězbudoucích a současných nebo obecně mezi dvěma rozdílnými časovými okamžiky. Vysvětlili jsme si, že např. tisícikoruna dnes není z hlediska finanční hodnoty pro nás totéž, pokud s ní můžeme disponovat už teď nebo až někdy v budoucnu. Důvodem je možnost investice tisícikoruny dnes a potenciální budoucí výnos s tím spojený. V minulé kapitole jsme si řekli o průměrných vážených nákladech kapitálu (WACC), které se snaží určitým způsobem zprůměrovat implicitní náklad spojený s vlastním kapitálem a explicitní náklad cizího kapitálu. Znovu zopakujme, že bude záviset na struktuře financování našich aktiv, tj. na struktuře pasív. U vlastního kapitálu vycházíme při kvantifikaci jeho nákladů pro konkrétní investici z nákladů obětované příležitosti, tj. z alternativní nejvýnosnější investice podobného rizika, popřípadě z průměrné očekávané výnosnosti vlastního kapitálu (určité méně přesné zjednodušení). Detailnější diskusí ohledně odhadů výše nákladů vlastního kapitálu se budeme zabývat napříč kapitolami sekce diskontní míra. Cizí úročené zdroje mají svůj explicitní náklad ve formě úroku, průměrnou úrokovou sazbu těchto cizích zdrojů. Příklad 1 - průměrný náklad cizích zdrojů (cizího kapitálu)Předpokládejme, že máme na straně pasív naše aktiva ve výši 130 tis. Kč financována z vlastních zdrojů ve výši 90 tis. Kč a zbytek je kryt krátkodobým úvěrem na 1 rok ve výši 10 tis. Kč, střednědobým úvěrem ve výši 10 tis. Kč a částkou z právě emitované směnky na 20 tis. Kč s tím, že za rok při jejím proplacení zaplatíme 23 tis. Kč. Jaký bude průměrný nákladcizího kapitálu (cizích zdrojů), pokud úroková sazba na střednědobý úvěr činí 7% a 5% na krátkodobý úvěr?Pokud se bavíme o průměrném nákladu kapitálu, stejně jako u WACC nebudeme počítat nějaké absolutní částky nákladů v tisících korun, ale průměrné procento, průměrný úrok, který do výpočtu vážených průměrných nákladů kapitálu vstupuje. Ten vypočteme jako vážený průměr jednotlivých složek cizího kapitálu a jejich nákladů (v %). Váha krátkodobého úvěru na celkových cizích zdrojích tedy činí 25% (10 tis. Kč/ 40 tis. Kč). Tutéž váhu 25% má úvěr střednědobý a váha zdrojů ze směnky je 50% (20 tis. Kč/40 tis. Kč). Náklady obou úvěrů jsou zadány (5% a 7%). Náklad (úroková sazba) ze směnky bude vypočítána jako (23 tis. Kč - 20 tis. Kč)/20 tis. Kč = 15%. Máme vše potřebné pro výpočet průměrného nákladu cizích zdrojů a ten vypočteme jednoduše v procentech jako 25%*5 + 25%*7 + 50%*15 = 10,5%.Nejčastější případ v praxi je situace, kdy má firma svá aktiva financovány zčásti cizími zdroji a dílem vlastními. Pak se při převodu budoucích částek na současnou hodnotu kalkuluje s průměrnými váženými náklady kapitálu, které nákladovost obou skupin zdrojů financování "průměrují". Pomocí WACC je tak odhadnut určitý umělý průměr,který se snaží každou korunu v budoucnu eliminovat o zprůměrovaný náklad cizího a vlastního kapitálu. Toto zjednodušení umožňuje srovnat výnosnost dané investice s průměrnými náklady firmy jako celku, které závisí jednak na průměrném firemním riziku, struktuře pasív (vlastním a cizím kapitálu) a také samozřejmě na výši nákladů obou těchto skupin. Uvažovanou investici tak poměřujeme s aktuálním průměrem nákladů za celou firmu. Mám tím na mysli to, žese pro jednoduchost předpokládá, že daná investice bude sice investována z dodatečných zdrojů (nových půjček nebo vlastních zdrojů), ty ale budou mít stejné náklady a nezmění současnou strukturu financování, jaká ve firmě aktuálně je. Výsledkem toho bude, že tak nedojde ke změně hodnoty průměrných nákladů, což je vysoce nepravděpodobné. I tímto problémem i diskusí, jak očekávaný výnos vlastního kapitálu odhadnout, se budeme zabývat v kapitolách sekce diskontní míra.V následujícím textu si konečně ukážeme, jak hodnoty z budoucna přepočítávat (eliminovat o náklad cizího a vlastního kapitálu) k dnešní bázi. V případě nákladu vlastního kapitálu, už po několikáté opakuji, jde o náklad obětované příležitosti ve výši očekávaného výnosu našeho vlastního kapitálu. Vzpomeňte na příklad s bankami v předešlé kapitole, kde jsme tuto logiku objasnili. Pokud tedy budeme zjišťovat náklad vlastního kapitálu pro dosazení do WACC, budeme zjišťovat očekávanou míru výnosu vlastních zdrojů (vlastního kapitálu). Přepočet budoucích částek na jejich současnou hodnotu se nazývá diskontování.Diskontování a složené úročeníDiskontováním tedy chápejme proces přepočtu budoucích hodnot peněz v jejich nominálních hodnotách na dnešní, nižší, hodnotu. Jde vlastně o očištění budoucích nominálních částek o výnos, který v sobě mají implicitně zahrnuty vzhledem k dnešnímu dni, ke kterému je vztahujeme.Diskontování je prakticky zrcadlový proces složeného úročení, o němž si povíme v kapitole perpetuita. Nicméně odvození výpočtu současné hodnoty z budoucích částek (tj. diskontování) spojíme pro názornost již nyní s rovnicí výpočtusloženého úročení, která kalkuluje opačně výši budoucí částky na základě očekávaného výnosu (vstupujícího do WACC) z její současné hodnoty.budoucí částka 1 Kč včetně očekávaného výnosu za rok = současná nominální hodnota této 1 Kč * (1 + WACC)

Pokračovat na článek


Odhad velikosti průměrných vážených nákladů kapitálu, výpočet WACC

VK a její průměrné riziko.Možnost takové investice ale téměř určitě nikdy nenastane, takže teoreticky správné je WACC vyšší či nižší rizikovost oproti průměru firmy zohlednit. Rovněž odlišná struktura financování a jiné (inkrementální) náklady požadované investory (tj. bankou nebo námi) při úpravě "průměrného firemního" WACC je teoreticky žádoucí zohlednit.V předchozím textu jsme se problému stanovení v případě nákladů cizího kapitálu již dotkli. Řekli jsme, že pokud bychom si měli na určitý projekt půjčit, náklad tohoto projektu bude úroková sazba, za kterou nám banka peníze na tento projekt poskytne. Pokud vyhodnotí námi předložený záměr pozitivně, může nám peníze poskytnout za stejnýchpodmínek jako úvěry v minulosti. Pokud její oddělení credit-risk managementu shledá vyšší riziko (rizikovější obor, kde se chceme angažovat, vyšší provozní páka atp.) a peníze nám půjčí, bude požadovat vyšší úrokovou sazbu. Z hlediska struktury financování našeho projektu (tj. výše finanční páky), čím bude podíl našeho dluhu vyšší, tím vyšší riziko banka podstupuje a tím bude pro nás obtížnější za jinak nezměněných podmínek úvěr získat, resp. tím vyšší budou stanovené sazby. Stejným způsobem budeme celou situaci hodnotit i my. Vyšší podíl bankovního dluhu (vyšší finanční páka) pro nás představuje vyšší riziko spojené s povinností platit úroky bez ohledu na vývoj našeho hospodaření. Rovněž případná vyšší provozní páka nebo rizikovější sféra, kam investujeme, zvyšuje naše riziko podnikání. Takže i naše požadovaná výnosová míra (resp. náklad vlastního kapitálu) bude v případě takové investice vyšší oproti "firemním" hodnotám v rámci WACC.Tyto nové hodnoty nákladů obou složek kapitálu spolu s jejich vzájemným poměrem na financování investice zakomponujeme do "průměrného firemního" WACC a jeho upravenou hodnotu použijeme k jejímu diskontování.Stabilní cílová strukturaTeoreticky lze omezit riziko spojené s finanční pákou (strukturou financování) tak, že budeme zachovávat při financování našich investic stejnou strukturu, jako jsou financována naše firemní aktiva. K tomu ale bude třeba zajistit potřebnou výši zisku, který by byl v dané proporci s novými úvěry v rámci jednotlivých investic reinvestován nebo zvýšení vlastního kapitálu vkladem každého z nás. Pokud jsou naše zisky dostatečné, můžeme z nich stejnou proporcí k novým úvěrům hradit jednotlivé investiční projekty, takže poměr cizích zdrojů (úvěrů) bude sice růst, ale proporčně s našimi vlastními zdroji financování (vlastním kapitálem). To zajistí zachování stejného poměru financování jednotlivých investic a aktiv ve firmě. Jaký to může mít efekt? Banky uvidí, že se nemění stupeň našeho zadlužení a riziko tak pro ně v tomto ohledu neroste. To bude mít vliv na nulovou nebo případně jen malou změnu nové úrokové sazby. Rovněž pro nás stejná finanční páka neznamená nárůst rizika a tudíž ani my, vlastníci firem, nepromítáme zvýšené riziko spojené se změnou struktury financování do vyššího požadovaného výnosu. V celkovém efektu sledování takto stanovené neměnné cílové struktury financovánístabilizuje (přibližuje) diskontní míru dané investice (tj. upravený WACC) hodnotě "firemního" (učebnicového) WACC. Chtěl bych ale zdůraznit, že se bavíme pouze o riziku finanční páky, nikoliv o reálné rizikovosti odvětví, kam investice míří nebo o rizikovosti investice jako takové. Zmiňovaná stabilní cílová struktura financování je řadou teoretiků doporučována i z toho důvodu, že lze teoreticky odhadnout takovou strukturu financování, která bude pro firmy nejlevnější. Navíc, pokud používají jednotnou diskontní sazbu ve formě "firemního" WACC pro všechny typy investic, což je v praxi nejčastější případ, snižují tak potřebu "firemní" WACC přizpůsobit té které investici, jak teorie požaduje. Ve výsledku tak zmírňují nepřesnost hodnocení investice diskontováním neupravenou výší "firemního" WACC namísto požadovaným upraveným WACC. V podmínkách řady malých a začínajících firem je předpoklad udržování stabilní cílově struktury financování zpravidla hůře realizovatelný. Proto z pohledu téže investice při nedodržení stabilní cílové struktury financování (finanční páky) je z hlediska teorie ještě potřebnější přizpůsobit učebnicový "firemní" WACC k diskontování každé jednotlivéinvestice. Jak už bylo několikrát poznamenáno, toto přizpůsobení je subjektivním prvkem hodnoty WACC, nicméně každý vlastník a manažer by se ve svém zájmu o jeho úpravu měl pokusit (a to tím naléhavěji, o co větší investici se jedná). Na druhou stranu je třeba poznamenat, že takové přizpůsobení podle konkrétní investice vyžaduje nezbytnou zkušenost, neboť výše diskontní sazby posuzování investice kriticky ovlivňuje. Takže nepřesnost při úpravě WACC v řádu i jen několika procent může nakonec zvrátit celé naše rozhodnutí. Příklad 1Dejme tomu, že naše firma je financována ve struktuře, kterou uvádí obrázek 1. My jako vlastníci v průměru od našich aktiv, která jsou touto strukturou pasiv financována, požadujeme 18% výnosovou míru (sloupek oček. výnos). Banky a leasingová společnost, které financují zbylých 40% našich aktiv, požadují úrokové sazby v témže sloupku. Celkový "firemní" učebnicový WACC tak při neuvažování daňové sazby činí 13,5%. Předpokládejme dále, že se objevilainvestiční příležitost obvyklé rizikovosti v našem odvětví, na kterou nemáme vlastní zdroje a musíme ji plně krýt novým úvěrem od banky ve výši 200 tis. Kč při 7% úroku. Jakou hodnotu diskontní sazby (upravený WACC) pro tento případ použít?Rovnice 1:Očekávaná míra výnosu vlastního kapitálu Obrázek 1: "Firemní" učebnicový WACC Obrázek 2: Upravené WACC pro investici Obrázek 2 naznačuje, jak lze pro tento případ teoreticky postupovat při úpravě "firemního" WACC.V prvé řadě přijetím nového úvěru, kterým budeme investici financovat ve 100%, dochází ke změně struktury financování, tj. dojde k vyšší finanční páce. Není splněno doporučení udržovat konstantní cílovou strukturu financování, takže se mění finanční riziko. To se projeví vedle ostatních rizikových faktorů (provozní páka, riziko oboru atd.) v tlaku na vyšší požadovaný výnos jak u banky (nově 7% oproti předchozímu střednědobému úvěru za 6%) tak i u nás. Námi požadovaná výnosová míra tudíž také vzroste ze současných 18% v zadání. Odpověď na kolik vzroste, uvedeme níže.Pokud se ptáte, jak bylo 18% stanoveno, pokusím se to naznačit, neboť ve většině odkazů k ukázkám výpočtu WACC na internetu je její hodnota pouze uvedena. Tím se autoři takových stránek vyhýbají všem komplikacím spojeným s jejím určením. Vyjdeme z rovnice očekávané míry výnosu vlastního kapitálu. Řekněme, že bezriziková (nominální) míra výnosu činí 6% a požadovaná míra výnosu tržního portfolia (průměrné akcie) činí 15%, přičemž koeficient beta (ß) činí v našem odvětví 1,33. (Na internetu lze najít zdroje s průměrnými hodnotami ß pro různá odvětví). Dosazením těchto údajů v rovnici 1 dostaneme oněch 18%.O kolik očekávaná míra výnosu vlastního kapitálu (implicitní náklad obětované příležitosti vlastního kapitálu) vlivem vyšší finanční páky vzroste, to je otázkou. Jeho změna bude vyvolána změnou koeficientu ß. Nikdo vám rigorózně neřekne, jak se její výše, i za předpokladu stejné rizikovosti investice jako je průměr za firmu, v důsledku vyššího zadlužení změní (vzroste). Zde právě figuruje subjektivníprvek, neboť těžko kdo kdy změří a nějak stanoví, o kolik v tomto případě vzroste do budoucna požadovaná míra výnosu vlastníků (v rovnici 1 reprezentovaná růstem ß). V následující kapitole si něco povíme o určitých záchytných bodech, jak diskontní míru (WACC) pro danou investici upravovat.V souladu se zadáním zůstává rizikovost investice v intencích průměrného rizika celé firmy (ostatních aktiv).Proto dochází k růstu pouze na straně finančního rizika a to v důsledku růstu zadlužení ze 40% na 50%. Náš požadovaný výnos tak může v této chvíli dosahovat 21% za předpokladu růstu ß z 1,33 na 1,67% a upravený WACC následně vzroste na 13,9% (obrázek 2). Znovu bych chtěl zdůraznit, že vyšší hodnota očekávaného výnosu vlastního kapitálu (21%) bude vždy zatížena subjektivním odhadem. Na příkladu 1 jsem se pokusil pouze velice zjednodušeně znázornit, k čemu při přizpůsobení "firemního" WACC teoreticky dochází a jak ve výsledku tyto procesy ovlivňují celkovou upravenou hodnotu WACC pro danou investici. V praxi, pokud vůbec někdo přizpůsobuje velikost WACC výrazně odlišným investicím co do míry rizika nebo jejich rozsahu, vychází ze své zkušenosti a citu.

Pokračovat na článek


Rozvaha, bilance, finanční plán, finanční plánování, business plán, finanční modelování

Obrázek 3: Peníze a likvidita Položka peníze, která kromě hotovosti obsahuje veškeré prostředky na bankovních účtech, ceniny atp. je v prezentovaném modelu reziduální veličinou. Její výši v každém roce určuje celkové cash flow z provozní, finanční a investiční činnosti, tzv. FCFE, které zvyšuje (je-li kladné) nebo snižuje (je-li záporné) hodnotu této položky z předchozího roku. Problematiky cash flow jsme se dotkli v kapitole dnešní výdaj, budoucí příjmy. Pro pochopení logiky výpočtu bude nejlepší, když si projdete zdrojový soubor v Excelu.Ačkoliv se jedná o reziduální hodnotu (tzn. její výše je výsledkem zpracovaných dat z výsledovky a bilance v rámci výpočtu celkového cash flow), nejprve jsem si její budoucí hodnoty ve vazbě na likviditu a tempo růstu tržeb zhruba nastínil. Důvodem bylo zabránění větších výkyvů v jejím vývoji a především první odhad budoucích potřeb dlouhodobých úvěrů. Jde totiž o to, že je potřeba doplnit chybějící střípek velikosti úvěrů tak, abychom dostali peníze, jakožto reziduální hodnotu celého modelu, právě v těchto přibližných intencích. Vyšel jsem tedy z 20 000 tis. Kč v aktuálním roce vzhledem k dosaženým tržbám a zjistil jsem tak jejich vzájemný poměr. Vycházím ze zjištění, že tento poměr likvidních prostředků na účtech, v pokladnách atd. je vzhledem k tržbám optimální a jeho přibližné hodnoty lze do budoucna aplikovat. Pokud tedy mám představu, v jakých intencích by se měly hodnoty této položky zhruba pohybovat (mám nastíněný požadovaný výsledek celkového cash flow), mám i určitý odrazový můstek pro stanovení potřebných zdrojů financování (dlouhodobé úvěry). Pokud jsem zanalyzoval, že vzhledem k velikosti plánovaných tržeb bude žádoucí a rozumné disponovat ke konci roku 1 likvidními prostředky ve výši 23 215 tis. Kč (ve vazbě na plánované tržby), bude při daném nastavení modelu potřeba financovat koncem roku 1 dlouhodobým úvěrem 125 342 tis. Kč. Jak budeme modelovat dlouhodobé úvěry, abychom prostřednictvím splátkových kalendářů dosáhli této částky koncem roku 1, to si ukážeme níže při diskuzi nad dlouhodobými úvěry a jejich reklasifikací na úvěry krátkodobé.Dosud jsme zmínili všechny položky aktiv, a když už jsme u peněz, podívejme se detailněji na acid test a běžnou likviditu. Jestliže by náš plán v této chvíli naznačoval, že z hlediska likvidity se zdá být jeho aktuální verze pro banku neakceptovatelná, museli bychom jej zrevidovat a přepracovat. Pochopitelně k výpočtu obou ukazatelů je potřeba pracovat i s položkami krátkodobých pasív, konkrétně se závazky z obchodního styku, krátkodobými úvěry a časovým rozlišením, kterých se dotkneme teprve následně. Nicméně již tato průběžná kontrola dostatečné likvidity naší firmy v plánovaném obdobínám poskytne užitečné informace, zda jsme na správné cestě při tvorbě celého plánu.Pokud jde o acid test, řekněme, že se nám s velkými problémy nakonec podařilo zjistit jeho obvyklé hodnoty z našeho segmentu trhu. Z naší analýzy plyne, že jeho současná úroveň (cca. 1,299) v aktuálním skončeném roce je uspokojivá, protože na našem trhu se pohybuje v rozmezí 0,9 až 1,4. V důsledku plánované reklamní kampaně a výrazného nárůstu zadlužení na její financování jeho hodnota v následujícím období poklesne pod obvyklou hodnotu na trhu, což je způsobeno vyššími reklasifikovanými krátkodobými dluhy z poskytnutých dlouhodobých úvěrů. Jde o to, že splatná část dlouhodobých dluhů v průběhu následujícího roku se reklasifikuje mezi úvěry krátkodobé, které vstupují ve jmenovateli do výpočtu tohoto ukazatele. Rostoucí jmenovatel je i důvodem toho, proč acid test v průběhu nejbližších let klesá. S postupem doby nicméně dochází k jeho zlepšení primárně v důsledku poklesu finanční páky (krátkodobých reklasifikovaných úvěrů). Ty totiž klesají tak, jak klesá i úroveň dlouhodobých dluhů v našem modelu. K položce reklasifikovaných dlouhodobých úvěrů mezi úvěry krátkodobé se vrátíme níže. Co do akcepceptovatelnosti takových hodnot bankou, těžko soudit. Banka může, ale také nemusí, tento pokles likvidity (a pro ní tak rostoucí riziko) akceptovat, to bude záviset případ od případu. Pokud by nastala situace, kdy by banka nebyla s tímto vývojem spokojena, lze argumentovat tak, že existuje onen zmiňovaný "bezpečnostní polštář" v podobě předpokladu výplatního poměru (payout) ve výši 40%. Pokud bychom totiž nevyplatili v roce 2 ze zisku nic (driver payout ratio by nebyl 40% ale 0%) a použili tak tento bezpečnostní polštář, úroveň acid testuby byla na spodní hranici průměru na trhu, (tj. 0,9). Navíc, riziko naší insolvence je dále sníženo tím, že jakožto prodejci zboží každodenní potřeby máme značnou část krátkodobých aktiv ve formě zásob, které by bylo v případě nutnosti možné s určitým diskontem prodat mnohem snáze, než podstatně hůře prodejné zásoby například výrobních podniků. Dostáváme se k ukazateli běžná likvidita, která právě položku zásob obsahuje.O běžné likviditě již víme, že oproti ukazateli acid test obsahuje v čitateli hodnotu zásob. Zjistili jsme že její úroveň se na našem trhu pohybuje někde mezi 2,2 až 1,7. Zmínili jsme při analýze doby obratu zásob, že jejich aktuální výše je ve srovnání s konkurencí zbytečně vysoká a bude rozumné výši zásob snížit (včetně doby obratu pohledávek). Proto i současná hodnota běžné likvidity (2,642) je značně nad úrovní horní hranice na trhu (2,2). Běžná likvidita tak může sloužit jako další určitý argument ke snížení obav banky z naší potenciální insolvence. Existuje totiž šance v případě neočekávaných okolností formou výprodejů části zásob poměrně snadno získat potřebnou likviditu na uspokojení veškerých krátkodobých závazků. Běžná likvidita nám říká, že hodnota našich krátkodobých aktiv je 2,6 krát vyšší než krátkodobých závazků a ve svém dně (v roce 2 na obr. 1) dosáhne úrovně 1,4, což je dle našeho názoru uspokojivá úroveň s ohledem na relativní snadnost prodejů našich zásob. Při analýze poměrových ukazatelů jsme zmínili tzv. finanční trojúhelník. Jde o to, že nelze současně dosahovat nadprůměrných výsledků v oblasti likvidity, jistoty (minimalizace rizika) a současně výnosnosti. Z pohledu vysoké hodnoty běžné likvidity zároveň dosahujeme značné jistoty. Tyto dva faktory jsou splněny. Od třetího vrcholu finančního trojúhelníku, kterým je vysoký výnos, jsme ale vzdáleni. Jde o to, že vysokou běžnou likviditou v krátkodobých aktivech vážeme vlastní nebo cizí kapitál, který nás něco stojí. Oproti firmám s nižší likviditou tak budeme za jinak stejných podmínekdosahovat nižšího výnosu a to proto, protože neseme vyšší náklady kapitálu na tato krátkodobá aktiva zajišťující vyšší likviditu.Závazky (krátkodobé) z obchodních vztahůStejně jako v případě pohledávek a zásob, i tato položka pasív je determinována v našem modelu finančního plánu příslušným driverem doby obratu závazků. Objasnění předpokladů a důvodů jeho vývoje zaznělo v kapitole o řídících proměnných (driverech). S ohledem k výše zmíněné diskuzi nad likviditou by neměl jejich plánovaný vývojznamenat problém.Krátkodobé úvěry (revolvingový účet)V předchozí kapitole věnované úrokům z krátkodobých úvěrů jsme předpokládali, že permanentní průměrná výše našeho čerpání revolvingového úvěru činí 80% poskytnutého limitu. Hodnoty v bilanci tak představují 80% limitu poskytnutého pro každý rok bankou.Krátkodobé úvěry (reklasifikace dlouhodobých úvěrů)Tato položka pasív reprezentuje tu část dlouhodobých úvěrů, které budou splatné podle splátkových kalendářů v průběhu následujícího jednoho roku. Účetně se tato část dlouhodobých dluhů reklasifikuje mezi dluhy krátkodobé, a jelikož jsme si dali práci s detailem všech splátkových kalendářů dlouhodobých dluhů, lze z tohoto modelu určit i reklasifikace částí dlouhodobých úvěrů mezi úvěry krátkodobé.Tím se nám podařilo zpřesnit i výše diskutované ukazatele likvidity (konkrétně krátkodobé úvěry). Časové rozlišení (včetně dohadných položek pasívních)Obrázek 4: Plán vývoje časového rozlišení v pasívech bilance Řada modelů pouze použije aktuální výši těchto účtů a do budoucna bez ohledu na růst tržeb i nákladů tuto hodnotu zafixuje na aktuální úrovni. Jde, pravda, v určitém ohledu o konzervativnější přístup, neboť je menší část budoucího růstu aktiv financována touto fixní položkou oproti situaci, kdy plánujeme její růst. Míním tím to, že pokud se aktiva v bilanci rovnají pasívům, potom s růstem aktiv v budoucnu bude při zafixované úrovni pasívní položky časového rozlišení potřeba více úvěrů nebo vlastního kapitálu (při konstantních zbylých položkách pasív) než v situaci, kdy tato položka bude také růst. Při nezměněných zdrojích financování (vlastních i cizích) bude varianta s konstantní úrovní této položky generovat nižší celkové cash flow v důsledku rychleji rostoucího pracovního kapitálu. Osobně si myslím, že zafixovaná úroveň časového rozlišení a dohadných položek je sice přístup opatrnější a zjednodušující, nicméně jeho zreálnění v podobě určité vazby např. na vývoj variabilních nákladů nebude při modelování žádným problémem. Je, myslím, zřejmé, že s růstem výstupu bude s vysokou pravděpodobností růst i výše časového rozlišení a dohadných účtů pasívních. Otázkou pochopitelně bude nalezení nějaké závislosti. Bude tedy na vás, jaký způsob zvolíte, zda konzervativní se zafixovanou úrovní položky časového rozlišení (pokud s ní ve svých modelech budete vůbec kalkulovat) nebo růst těchto účtů ve vazbě na výstup (náklady). V prezentovaném finančním plánu jsem odhadl meziroční nárůst této položky pasiv podle prvního driveru tempa růstu nákladů (vizte obr. 4).

Pokračovat na článek


Finanční páka, finanční riziko

Finanční riziko, finanční páka V předchozí kapitole v textu věnovanému provoznímu riziku a provozní páce jsme dospěli k závěru, že fixní aktiva charakterizovaná fixnímináklady, které nelze tak snadno omezovat při náhlých změnách prodejů (tržeb), výrazněji ovlivňují výši provozního zisku (za jinak nezměněných podmínek). Analogicky tomu bude i v případě finančního rizika, které bude fungovat na obdobném principu.Finanční pákaPodíváme-li se na rozvahu z hlediska pasív, aktiva jsou financována buď vlastními zdroji, nebo zdroji cizími. Pokud jde o vlastní zdroje, v případě menších firema živnostníků, pokud budou naše tržby nízké, budeme možná balancovat na hranici zisku a ztráty a nezbude nám žádný zisk, který by šel do naší kapsy. V případě velkých firem by stejným způsobem nemuselo dojít k výplatě dividend. Pokud ale budeme mít navíc půjčky u bank, splácet leasing, nebo akciové společnosti povinnost platit dividendy z prioritních akcií, potom tyto náklady vždy poneseme a patřičné platby být uskutečněny musí. Věřitelé mají zkrátka co do placení jejich odměny přednost. Z tohoto pohledu lze nazírat na tyto půjčky a dluhy podobně jako v předchozí kapitole na fixní náklady. I v tomto případě s rostoucím procentem cizích zdrojů financování dochází k růstu fixních nákladů(zpravidla ve formě úroků, prioritních dividend, nákladů na leasing atp.). Navíc, výplata dividend či zisku u podnikatele není účetně nákladem.Vyšším podílem těchto cizích zdrojů financování s fixními platbami a náklady nese vlastník vyšší riziko. Ve vztahu k podílu takových fixních finančních nákladů hovoříme o finanční páce.Pro názornost, o co jde, znovu využijeme ukázku na příkladu.Příklad 1Řekněme, že máte před sebou zpracovaný odhad projektu, který hodláte zrealizovat, ale na který budete potřebovat 200 tis. Kč. Ty budete muset buď zafinancovat "z vlastního", tj. vlastními zdroji(z nevybraného zisku z minulého roku) anebo si 100 tis. půjčíte při úroku 10% a zainvestujete vlastními zdroji jen druhou polovinu, tj. 100 tis. Kč. Současně jste si udělali analýzu rizika co do pravděpodobnosti jednotlivých scénářů od nejpesimističtějšího po nejoptimističtější, tak jak ukazuje následující obrázek 1. Předpokládejme, že stát vybírá 40% daň z vašeho zisku.Obrázek 1: Případ bez finanční páky (bez bankovního úvěru) Tabulka na obr. 1 ukazuje pět uvažovaných scénářů bez bankovního úvěru od nejhoršího očekávaného po nejoptimističtější s přiřazenými odhadovanými pravděpodobnostmi jejich uskutečnění ve sloupku A. Ve sloupku B pakjsou tyto scénáře kvantifikovány co do očekávaného výsledku. Ve sloupku C jsou nuly, neboť v této variantě nejsou použity žádné cizí zdroje. Co se týká ostatních sloupců, jejich výpočet je v jejich záhlaví naznačen.Rovnice 1: Rozptyl a směrodatná odchylka při různých pravděpodobnostech výskytu Co se týká výpočtu směrodatné odchylky, jelikož v tomto případě neočekáváme budoucí výsledky se stejnou pravděpodobností, nýbrž s různou pravděpodobností, je nutno upravit rovnici výpočtu rozptylu v kapitole měření rizika (ve financích) do následující podoby, která zohledňuje různou váhu jednotlivých očekávaných výsledků. Její tvar zobrazuje následující rovnice 1. Variační koeficient, pomocí něhož srovnáváme riziko alternativ s různou očekávanou výnosností, byl vypočten v souladu s rovnicí v téže kapitole.Teď se podíváme na druhou variantu financování, tj. 50% přes úvěr a 50% vlastními zdroji. Situaci zobrazuje obr. 2:Obrázek 2: Případ s finanční pákou (50% financování bankovním úvěrem) Při srovnání rizikovosti obou typů financování prostřednictvím variačního koeficientu je i statisticky patrné, že druhá varianta obsahující fixní náklady externím věřitelům je rizikovější, neboť má vyšší právě variační koeficient (1,65).Ačkoliv je v rámci druhé varianty vyšší očekávaná výnosová míra (18%), její 50% nárůst oproti první variantě financování pouze vlastními zdroji (12%) nepřevýšil zhruba 100% nárůst hodnoty směrodatné odchylky (z 14,82% na 29,64%). Gaussovy křivky obou variant by vypadaly,jak naznačuje obrázek 3.Obrázek 3: Gaussova křivka při použití a bez použití finanční páky K výše uvedenému ještě následující poznámky:Stejným způsobem by bylo možné v předchozí kapitole sestavit pravděpodobnostní scénáře s očekávanými úrovněmi provozních zisků/ztrát pro provozní páku a na jejich základě obdobně vypočítat očekávanou výnosovou míru a rozsah rizika pro různé úrovně provozní páky.Provozní páka ovlivňuje provozní hospodářský výsledek, který vstupoval do našeho příkladu v této kapitole, finanční páka pak ovlivňuje finanční výsledek hospodaření a ten spolu s daněmi a provozním hospodářským výsledkem tvoří hospodářský výsledek z běžné činnosti.Černá, plošší a roztaženější křivka druhé varianty s finanční pákou reprezentuje vyšší rozptyl a směrodatnou odchylku, z čehož vyplývá vyšší úroveň rizika.

Pokračovat na článek


Průměrné vážené náklady kapitálu, WACC, náklady obětované příležitosti

Náklady obětované příležitosti, průměrné vážené náklady kapitáluV předchozích kapitolách jsme mimo jiné diskutovali o rozdílu mezi subjektivní hodnotou peněz pro nás v daném časovém okamžiku a jejich (z dnešního pohledu) nižší hodnotou v budoucnu. V této kapitole si řekneme, podle čeho ji přesně určíme. Otázku výpočtu necháme na další kapitoly, neboť půjde jen o dosazení správných čísel dosprávného vzorečku.Opakování a shrnutí předchozích kapitolVíme, že pokud posuzujeme jakékoliv budoucí částky k dnešnímu dni, jejich hodnota vztažená právě k dnešku bude pro nás dnes subjektivně nižší, protože dnešní peníze můžeme utratit hned nebo je investovat a něco vydělat. Navíc, vnitřně bychom raději třeba měli to či ono hned a ne až za rok. Odložení spotřeby do budoucna nás "vnitřně" zkrátka něco stojí. O co tedy bude námi subjektivně vnímaná hodnota dnešní tisícikoruny vyšší než hodnota tisícikoruny za rok? A analogicky, o kolik bude námi vnímaná hodnota tisícikoruny v budoucnu nižší oproti tisícovce v peněžence dnes? Na tuto otázku jsme v kapitole věnované časové hodnotě peněz a jejímu vztažení k jednotné bázi zmínili výnos, který můžeme investováním této částky získat. Shrnuli jsme, že jakákoliv budoucí částka tento výnos v sobě už z našeho pohledu implicitně obsahuje. Tedy ještě to upřesníme, je to jakýkoliv očekávaný výnos, který můžeme a jsme ochotni v současné situaci s našimi penězi dosáhnout při daném stupni rizika takové investice, očekávané inflaci (inflační prémie) a při daných nákladech na převod zpět na peníze (prémie za likviditu). Tyto faktory (přirážky) požadované úrokové míry jsme shrnuli v kapitole věnované nákladům peněz. Jinými slovy všechny tyto faktory vstupují do výše výnosu, který budeme jako investoři požadovat, abychom danou částku investovali a raději si za ní dnes třeba něco nekoupili. (Obráceně, pokud si peníze půjčíme, budou tyto faktory určovat výši našeho nákladu na vypůjčení peněz). Nemusí to být tudíž jen úrok, může to být výnos z růstu cen akcií, výnos z dluhopisů, atd. pokud jsou vyšší než úrok a pokud se nebojíme příliš velkého rizika neúspěchu naší investice (tedy pádu jejich cen a z toho plynoucí ztráty). V takovém případě, pakliže máme velkou averzi k podstupovanému riziku, budeme investovat do méně výnosných investic, které ale slibují mnohem větší pravděpodobnost takového výnosu. Zkrátka každý z nás je jiný. Někdo se bojí riskovat více někdo méně, podle toho takémůže někdo dosahovat vyšší výnos (nebo v opačném případě ztrátu) z akcií než někdo jiný ze svých peněz u banky. Každopádně každý máme svou investiční strategii, někomu vynáší jeho investice a podnikání více, jinému méně.Proto hodnota budoucí tisícikoruny bude oproti tisícovce dnes u každého z nás různě menší. Bude výrazněji nižší, o co lepší jsme investoři, tj. o co vyšší obecně dosahujeme ze svých investic výnos. Čím je totiž někdo schopnější investor, tím více vydělá a o to víc bude pro něj mít dnešních 1000 Kč vyšší subjektivní cenu, respektive budoucí tisícovka nižší cenu, než u jiného, kdo výnosy příliš neřeší a nechává všechny své peníze třeba jen na běžném účtu s minimálním úrokem. Důvodem je právě vyšší anticipovaný výnos v budoucí tisícovce u dobrého investora, po jehož vyloučení při převodu hodnoty peněz na současnou bázi bude její hodnota nižší než u průměrného investora. Pochopitelně že se ve financích předpokládá,že nejsme úplně hloupí, a když můžeme, tak (kromě určitého množství potřebných volných peněz ke každodenním transakcím z minulé kapitoly) přebytečné peníze máme nějakým způsobem zainvestovány podle naší averze k riziku, potřeby likvidity apod. Jinými slovy se předpokládá, že chceme zbohatnout v rámci naší povahy a strachu z rizika co nejvíce a investujeme tak peníze co nejvýnosněji v rámci vnitřních rizikových mantinelů každého z nás. Někdo investuje své úspory do banky, jiný do rizikovějších akcií. Takže rozdíl mezi nominální hodnotou peněz v budoucnu a jejich přepočtenou současnou hodnotou k dnešnímu dni není pouze úrok v bance, ale jakýkoliv případný vyšší výnos, kterého jsme schopni a ochotni dosahovat. U každého z nás tak půjde o specifickou a jinou hodnotu, navíc z různých typů investice (vklady v bankách, dluhopisy, akcie, komoditní trhy, kurzové investice, reality...).Při určení toho, jak nebo podle čeho stanovit konkrétně onen implicitní výnos v budoucích penězích a jeho vyloučením zjistit současnou hodnotu, bude v prvé řadě záviset na tom, zda jste běžný člověk, který má své úspory v bance, náruživý investor obchodující na burze, živnostník nebo vlastníte firmu. Dosahovaná výnosová míra v každém z těchto případů bude jiná a to primárně z důvodu různého podstupovaného rizika, takže velkou roli při hledání vhodné alternativy hraje váš postoj k riziku. V každém z uvedených příkladů intuitivně jakoukoliv investici srovnáváte s určitou alternativou, které co do výše výnosudosahujete. To znamená, že v případě "obyčejného člověka", který se všemožně vyhýbá riziku (na burze by kromě zisku mohl o část peněz snadno přijít) a má úspory v bance, srovnává alternativní varianty s dosahovaným výnosem (úrokem) v bance. Investoři na burze mají povědomí o své výnosové míře a srovnávají investice s ní. V případě živnostníka, který financuje svá aktiva pouze vlastními zdroji (tj. počátečním vkladem a reinvestovanými zisky), pokud sleduje a zná míru svého výnosu z podnikání, srovnává, zda mu nová investice pomůže tuto celkovou míru zvýšit. Pokud nebude dosahovat úrovně jeho průměrného výnosu z podnikání, pak tuto průměrnou míru bude taková investice tlačit dolů. Je-li moudrým manažerem, takovou investici zavrhne. Pokud svou míru výnosu nezná, posuzuje (nebo by alespoň měl posuzovat) očekávanou míru výnosu k jiným variantám investování svých peněz při obdobném riziku a zpravidla tak i obdobné míře výnosu. Zkrátka srovnáváme s tím, čeho dlouhodobě dosahujeme, s nějakou naší obvyklou výnosovou mírou. Pokud se domníváme, že daná investice při svém riziku vzhledem k naší povaze je lukrativní, tzn. její výnosnost (míra výnosu) je vyšší, než na jakou jsme obvykle "zvyklí", je šance, že do takového podniku půjdeme (alespoň z ekonomického hlediska). Mimo to pochopitelně balancujeme mezi výší výnosu a výší rizika a hledáme onen mezní bod, kam až jsme z hlediska očekávaného výnosu ochotni s výší rizika zajít. V případě firem s řadou aktiv financovaných částečně vlastním kapitálem (vlastními zdroji), částečně úvěry, je situace komplikovanější. Dosud jsme se totiž bavili výhradně o investování vlastních peněz, nikoli půjčených. U půjčených peněz je většinou jasné, jaký je jejich náklad. U půjček od bank, úvěrů, leasingu známe náklad každé vypůjčené koruny formou stanoveného úroku. Takže v případech, kdy máme aktiva financována jednak vlastními zdroji ale i cizími zdroji (přes úvěry, leasing, půjčky atp.) bude záležet na struktuře financování, tj. v jakém poměru jsou financována naše aktiva vlastními zdroji a jakým poměrem cizími zdroji. Současně je teoreticky správné posoudit, zda některá aktiva nejsou nezbytná pro naše podnikání a jak zacházet s těmi cizími pasivy, kterým jednoznačně nelze přiřadit explicitní náklad ve formě úroku (např. závazky z obchodních vztahů). S nimi je pak potřeba zacházet určitým specifickým způsobem podle jejich povahy. Jsme na tenkém ledě, pod kterým je hluboká voda s teorií stanovení diskontní míry. Pro naše praktické podnikatelské účely nemá smysl rozhodně tyto hloubky prozkoumávat. Přesto se některé základní informace dozvíte v sekci diskontní míra, neboť pro investiční posuzování bude nezbytné, abyste určitou základní znalost obdrželi.Pro tuto chvíli stačí, když budeme chápat, že cizí kapitál (cizí zdroje, tj. dluhy) mají explicitní náklad, který známe ze smluv. Jde nejčastěji o úroky. Pokud jde o vlastní zdroje, které vkládáme do podnikání nebo reinvestujeme ze zisků, budeme jejich budoucí hodnotu posuzovat přes výnos, který lze alternativně získat jinak (při podobné míře rizika). Jde sice o dosti zjednodušený přístup, ale jeho zjednodušení rozhodně neznevažuje jeho správnost! Připravili jsme si půdu pro představení nesmírně důležitého ukazatele a tím jsou vážené průměrné náklady kapitálu (WACC).Nyní vám položím následující otázku. Řekněme, že jste investovali své úspory ve výši 200 tis. Kč do banky A, která nabízí čistý úrok (po zdanění) 2,1%. Kdybyste neinvestovali do této banky, investovali byste do jakékoliv jiné banky na trhu, které ale nabízí čistý úrok po zdanění pouze 2%. Do ničeho jiného investovat nechcete, protože víte, že při nedávné krizi přišlo spoustu lidí o velké peníze na rizikových akciových trzích. Na investici do realit máte příliš málo, než aby se vám administrativní náklady spojené s nákupem pozemku vrátily. Budete tedy posuzovat pouze současnou investici při výnosu 2,1% s analogickou investicí za 2%. Váš výnos budou ony 2,1%, nicméně mohli jste bývali uložit své peníze i za 2%. Naštěstí nejste hloupí a líní, zjistili jste si mezi bankami potřebné a našli jste si tu nejvýhodnější investici. Kolik jste vydělali, jaký je váš "zisk"? Cítíte, kam vás směřuji? Pokud srovnáme obě varianty, náš inkrementální (dodatečný) zisk, o který zbohatneme navíc oproti variantě, kdy bychom investovali do jakékoliv jiné banky s výnosem pouze 2%, je v tomto finančně-ekonomickém pojetí 0,1% (2,1% - 2,0%). Těch 0,1% je to, oč vyděláte více oprotisituaci, pokud byste se nepídili, která banka vám nabídne za vaše peníze nejvíce. Všimněte si, že na 2,0% (ač jde také o výnosovou míru výnosu, výnosový úrok) je pohlíženo jako na "náklad"! Odečítáte ho při srovnávání s vámi vybranou variantou vkladu v bance A při 2,1% výnosu. Takže i na alternativní (druhý) nejvyšší výnos se v ekonomii a financích při srovnávání variant díváme jako na určitý náklad. Za chvíli ho pojmenujeme nákladem obětované příležitosti. Ale nejprve hurá k průměrným váženým nákladům kapitálu. Průměrné vážené náklady kapitálu (WACC) - první částPrůměrné vážené náklady kapitálu označované i v české praxi zkratkou WACC (weighted average cost of capital) představují, jak název napovídá, vážený průměr nákladů vašeho kapitálu. Co si pod tím představit? Řekli jsme, že peníze (jejich vypůjčení) má své náklady. Pokud si od banky půjčíte peníze, musíte zaplatit úrok. To je explicitní náklad peněz, je jasně stanoven v úvěrové smlouvě, je zřejmý. Pokud vložíte peníze do podnikání i vy sami, i vy ponesete určitý náklad, ač to vypadá na první pohled divně. V tomto případě nejde o explicitní, ale implicitní náklad, neboť jste se pustili do podnikání, abyste také vydělali! Abyste vydělali (mnohem) více, než například investicí vašich peněz v bance. Proto ani vaše vlastní investované peníze do podnikání nejsou z tohoto ekonomického pohledu zadarmo, bez nákladů! Cítíte analogii s předešlým případem investice do banky A při 2,1% úroku oproti 2% výnosům u ostatních bank? Tím, že investujete čas i peníze do podnikání, očekáváte určitě vyšší výnos než jinde. Podnikání je analogií vkladu do banky A (oproti nižším výnosům pokud byste nepodnikali a peníze třeba jen někam uložili).Vtip je v tom mít na paměti neustále jednu věc a tou je srovnávání. Též v podnikání máte možnost volby a co víc, většinou mnoho voleb jak dál, jak věci řešit atd. Pokud tedy investujete své peníze, auto nebo cokoliv jiného do podnikání, srovnáváte tento výnos s jinou nejlepší alternativou, kam jste peníze nebo jakékoliv jiné aktivum mohli investovat jinam (stejně jako jsme výše srovnávali výnos u banky A a ostatních bank). To je motorem vašeho úspěchu! Srovnávat a hledat nejlepší (nejvýnosnější) způsoby jak se svými penězi naložit. Nejvýnosnější nerealizovaná alternativa vaší investice, její výnos, je vaším nákladem, nákladem vašich vlastních investovaných peněz!Ekonomové tyto implicitní náklady nazývají náklady obětované příležitosti, anglicky opportunity cost. Na první pohled to vypadá dost nepochopitelně a šíleně akademicky, ale jde o naprosto klíčový prvek pro jakýkoliv investiční management. Náklady obětované příležitostiPokud má člověk někdy něco hodnotit, vždy tak může činit jen na základě srovnání. Bez srovnání neexistuje hodnocení a ani možnost něco zlepšovat. Když byste si půjčili peníze jen od banky při daném úroku, vaše firma by prosperovala, jen pokud by její výnos (míra čistého výnosu na jednu půjčenou korunu) přesahovala náklad na tuto jednu půjčenou korunu u banky (tj. úrok). (Zatím se neznepokojujte, jak se co přesně počítá, teď jde o pochopení logiky!)Srovnáváte. Srovnáváte a to vám ukazuje, jestli kráčíte při svém podnikání správným směrem nebo nikoliv. Stejným způsobem se díváte i na své peníze, auto atp. Auto můžete třeba někomu půjčit nebo prodat a utržené peníze investovat jinam než do vaší firmy. Totéž platí o penězích. Pokud byste nepředpokládali, že za všechny ty nervy kolem dostanete víc než třeba vkladem v bance nebo investováním do akcií, asi byste dávno nepodnikali. Srovnáváte! Srovnáváte váš výnos z vašich peněz proti nejlepší možné alternativě! Pokud jednáte racionálně,musí být výnosy z investice vašich aktiv do vaší firmy vyšší než jakákoliv obdobně riziková investice jinde. Opportunity cost (náklady obětované příležitosti) jsou tak totéž co explicitně stanovené náklady vašich věřitelů (např. bank), jen nejsou na první pohled vidět. Znovu zopakuji, důležité je srovnávat. Srovnávat alternativy! Hledat ke všemu alternativu a tu srovnávat s naší investicí. Pokud si zapamatujete, že vždy je třeba srovnávat, budete automaticky po určité době s rostoucí praxí tušit, jaké náklady obětované příležitosti v tom kterém případě kde použít a jaká bude zhruba jejich výše.A jak jsem uvedl v příkladě banky A a ostatních bank s různým výnosem, při hledání zisku v rámci tohoto srovnávání jde o rozdíl mezi naší (ideálně vyšší) výnosností a výnosností druhé nejlepší alternativy takové investice (jejíž výnos ale může být srovnatelný, díky konkurenci na trhu a tlaku k vyrovnávání výnosových měr u investic s obdobným rizikem). Investovali jsme v bance A při 2,1% výnosu s alternativou investovat v ostatních bankách při 2,0% výnosu. Fakticky jsme vydělali jen 0,1% při srovnání těchto dvou variant. Jistě, lze srovnávat i tyto 2,1% s variantou, že necháme peníze doma v matraci. Jenže toto rozhodně není vhodná srovnatelná varianta našeho investování! Pokud nebudeme dodržovat podmínku srovnání s nejvýnosnější alternativou podobného rizika, pak k sobě sice budeme hodní, naše analýzy budou vycházet hezky, ale po čase naše výsledky chodu firmy rozhodně tak hezky vypadat nebudou! Varuji předem! :-)V budoucích sekcích budete mít možnost si problematiku nákladů obětovaných příležitosti více "osahat". Seznámíme se s problémy jejich určení a budete mít možnost si sami vyzkoušet, jak moc ovlivňují výsledek našeho rozhodnutí prostřednictvím výše diskontní míry.Průměrné vážené náklady kapitálu (WACC) - pokračováníAktiva firem ale i živnostníků a vlastně i řady domácností jsou financována nejen vlastními zdroji (vlastním kapitálem v účetním pojetí) ale i půjčkami od bank, které vám pomohly tato aktiva (tj. auta, stroje, nemovitosti, cokoliv co používáte při podnikání) získat. To co máte, co používáte při svém podnikání, jstezískali buď tak, že jste v počátcích nebo i později v průběhu své činnosti investovali vlastní peníze, nářadí, nemovitost atp., abyste mohli začít nebo jste později reinvestovali vaše zisky a z nich vaše firma a aktiva dále rostla. Takto je část vašich celkových aktiv financována vašimi vlastními zdroji (vlastním kapitálem). Druhou formou financování vašich aktiv jsou například půjčky od bank, máte auto na leasing, získali jste peníze na směnku. Jde o cizí zdroje (cizí kapitál).V předchozím textu jsme se seznámili s náklady obětovanými příležitosti, což jsou implicitní náklady z druhé nejlepší alternativy k dané investici při podobném riziku. Víme také už, že cizí úročené zdroje (závazky) i vlastní zdroje (vlastní kapitál) nesou náklad. U závazků (půjček, úvěrů, leasingu atp.) jsme schopni tento náklad kvantifikovat podle úvěrových smluv, leasingových smluv atd. jako určitý úrok, u vlastních zdrojů pak výnosemnejlepší alternativy investice těchto aktiv při podobném riziku. Pakliže máme takové hodnoty nákladů obou zdrojů financování k dispozici, potom se dá odhadnout vážený průměr jednotlivých nákladů financování našich celkových aktiv, což je právě ukazatel WACC. Pro názornost si to demonstrujme na následujícím příkladu (znovu zdůrazňuji, jde o první ilustrativní seznámení s pojmem průměrné vážené náklady kapitálu s výrazným zjednodušením pro pochopení nefinančníkem!)Příklad 1Řekněme, že naše aktiva při podnikání jsou auto v tržní ceně 210 tis. Kč, bruska parket v tržní ceně 80 tis. Kč a počítač v aktuální ceně 10 tis. Kč. Tato aktiva v celkové výši 300 tis. Kč jsou financována vlastními zdroji ve výši 210 Kč a úvěrem u banky ve výši 90 tis. Kč. Jinými slovy,auto jsme vložili do podnikání vlastní, bylo naše a teď je součástí majetku naší firmy, na brusku a počítač jsme si půjčili u banky 90 tis. Kč při 5% úroku ročně. Jaký bude průměrný náklad kapitálu naší firmy?Z hlediska financování našich aktiv (pasiva v bilanci) činí vlastní zdroje 70% (210 tis. Kč /300 tis Kč), cizí zdroje 30% (90 tis. Kč /300 tis. Kč). Co se týká cizích zdrojů (úvěr od banky ve výši 90 tis. Kč), jeho explicitní náklad činí oněch 5% ročně. Víme už, že i naše auto investované do firmy nese náklad, ačkoli je naše a my za něj nikomu nic přímo neplatíme. Neplatíme, ale mohli bychom za něj něco získávat, pokud bychom ho třeba pronajali a nepodnikali s ním. Za 5% úvěr máme počítač a brusku a i s jejich pomocí dosahujeme zisku. Stejné je to i s autem. I ono nese svůj náklad (kromě účetních odpisů) z finančního pohledu rovněž ve formě ušlého výnosu z jeho pronájmu. Ekonomové se na tento ušlý výnos dívají jako na náklad obětované příležitosti. Měli bychom z pronájmu našeho auta rovněž nějaký výnos stejně tak, jako nám auto v současné chvíli pomáhá dosahovat výnos při podnikání. Proto proti aktuálnímu výnosu z podnikání postavíme alternativní výnos například z jeho pronájmu nějaké organizaci nebo z jeho prodeje a investici peněz do akcií nebo čehokoliv jiného, snadno realizovatelného s podobnou mírou rizika. Řekněme, že máme možnost auto pronajmout a jeho čistý výnos pro nás by tak činil 16 800 Kč ročně. To by znamenalo míru výnosu auta z této alternativy 8% (16,8 tis. Kč / 210 tis. Kč). Těchto 8% tedy bude náklad obětované příležitosti automobilu. Obětujeme výnos této varianty pronájmu tím, že auto využíváme jinak. Pojem jinak zde znamená naší současnou podnikatelskou činností. U počítače i brusky v celkové hodnotě 90 tis. Kč je to snadné. Tam víme přesně jejich náklad financování cizími zdroji (5%).Máme tedy podstatné informace pro odhad zatím zjednodušených průměrných vážených nákladů kapitálu (bez zakomponování daňového štítu). Zkuste selským rozumem spočítat jejich výši a odvodit vzorec.Rovnice 1: průměrné vážené náklady kapitálu - základní zjednodušená rovnice neobsahující daňový štítDosazením výše uvedených údajů dostáváme odhad průměrných vážených nákladů kapitálu ve výši 7,1% (0,7*8+0,3*5). V budoucím textu se k WACC vrátíme a prohloubíme naše povědomí o tomto ukazateli zahrnutím například daňového štítu, diskuzí o výpočtu vah obou složek kapitálu a hlubším objasněním jeho role. Můžete si být jisti, že role WACC při posuzování hospodaření naší firmy a u investičních analýz bude klíčová (spolu s implicitními náklady obětované příležitosti, jejichž prostřednictvím určujeme ony "skryté" náklady vlastního kapitálu, které do výpočtu průměrných vážených nákladů kapitálu vstupují).ShrnutíShrnu-li dosud uvedené, výše implicitně zahrnutého výnosu budoucích peněžních částek se bude značně lišit případ od případu. Pokud jste fyzická osoba, která nepodniká a má své úspory uložené v bance, jde pouze o implicitní náklady obětované příležitosti z druhé nejlepší alternativy investování těchto vašich peněz (při obdobném riziku). Vzorec WACC bude platit i pro vás, WACC bude roven přesně vašim nákladům obětované příležitosti (růžová bublina v rovnici 1). Pokud podnikáte a kromě vlastních zdrojů máte svá aktiva financována i cizími zdroji (úvěry, půjčky. leasing...), pak půjdev souladu s uvedenou rovnicí WACC o vážený průměr implicitních nákladů obětované příležitosti u vlastního kapitálu a explicitních nákladů cizího kapitálu (především úroky).Při srovnávání variant představují výnosy druhé nejlepší a obdobně rizikové investice náklad obětované příležitosti. Toho budeme využívat v souvislosti s WACC. Takový výnos tedy bude vstupovat do výpočtu WACC jako náklady vlastního kapitálu. V sekci diskontní míra si ukážeme v průběhu jednotlivých kapitol, jak problém s určením nákladů vlastního kapitálu řešit.

Pokračovat na článek


Vznik věcného břemene ponecháním si části vlastnického práva

 Právní praxe naráží při převodech nemovitostí poměrně často na situaci, kdy je převáděna nemovitost na nového nabyvatele, nicméně je žádoucí, aby původnímu vlastníku vzniklo ve formě věcného břemene k nemovitosti určité věcné právo, typicky právo doživotního užívání. V současné době se takové situace v důsledku zažitých zvyklostí většinou řeší tak, že smlouva o převodu nemovitosti (kupní, darovací) je zároveň i smlouvou o zřízení věcného břemene. Dojde tak k převodu vlastnictví k nemovitosti na nového nabyvatele a posléze (či zároveň) ke vzniku věcného břemene ve prospěch zcizitele. Naskýtá se otázka, zda takový postup je jediný možný.JUDr. Milan Vašíček, Dan Dvořáček, Brno, Praha*I. ÚvodemPrávní praxe naráží při převodech nemovitostí poměrně často na situaci, kdy je převáděna nemovitost na nového nabyvatele, nicméně je žádoucí, aby původnímu vlastníku vzniklo ve formě věcného břemene k nemovitosti určité věcné právo, typicky právo doživotního užívání.V současné době se takové situace v důsledku zažitých zvyklostí většinou řeší tak, že smlouva o převodu nemovitosti (kupní, darovací) je zároveň i smlouvou o zřízení věcného břemene.1 Dojde tak k převodu vlastnictví k nemovitosti na nového nabyvatele a posléze (či zároveň) ke vzniku věcného břemene ve prospěch zcizitele. Naskýtá se otázka, zda takový postup je jediný možný. Pokud je subjekt A vlastníkem pěti pomerančů a usmyslí si, že subjektu B převede tři a dva si chce ponechat, může to udělat buď složitě, tedy tak, že mu převede všech pět a pak si nechá dva vrátit, nebo jednoduše tak, že mu dá pouze tři. Nechceme tvrdit, že tato obrazná analogie je bezezbytku aplikovatelná na vznik věcného břemene ponecháním si části vlastnického práva v souvislosti s převodem nemovitosti. Chtěli bychom se však pokusit o prozkoumání této otázky a nalezení míry, v níž je takový postup eventuálně možný.Vlastnické právo je v klasickém pojetí civilního práva převáděno vždy jako určitý ideální celek blíže neurčených práv, jejichž nepřímým předmětem je věc v právním smyslu. V institutu spoluvlastnictví pak nacházíme promítnut fakt, že vlastnictví lze převádět nejen jako celek, ale též v ideálních jeho částech – podílech. Lze však převádět samostatně též určité konkrétní složky vlastnického práva, nikoli jen ideální podíl? A pokud ano, jaké jsou podmínky takového převodu a jaké jsou jeho důsledky? Na tyto otázky bychom rádi nalezli odpověď v tomto příspěvku.II. Pohled civilního právaVlastnické právo se skládá z velmi různorodé škály vlastnických oprávnění, která díky absolutní povaze tohoto práva zaručují vlastníkovi ochranu před zásahy třetích osob. Jedná se o klasické ius utendi, fruendi, disponendi et abutendi, tedy o právo věc užívat, těžit její plody, věcí majetkově disponovat a případně věc zničit. V praxi se užívají právní vztahy, kdy vlastník na bázi obligační umožní výkon některých těchto práv jiné osobě, např. nájemní smlouvou. V takovém uspořádání vztahu vlastníku zůstávají všechna jeho oprávnění a nájemce svá práva vykonává jen odvozeně od práv vlastníkových, nedochází zde tedy k dělení vlastnictví tak, že by určité složky vlastnického práva originárně náležely jinému subjektu nežli vlastníku. Jak ale hodnotit převodní, např. darovací, smlouvu na nemovitost, v níž je ujednáno, že „dárce převádí celé vlastnické právo k pozemku s výjimkou práva odpovídajícího věcnému břemeni ve formě práva na pozemku čerpat vodu, kteréžto si ponechává“. Takovou smlouvu lze zajisté na první pohled ohodnotit jako absolutně neplatnou pro rozpor se zákonem. Můžeme tvrdit, že vlastnictví je celistvý právní institut, který nepřísluší štěpit jiným než zákonem předpokládaným způsobem, tedy na ideální podíly.Můžeme též smlouvě přiznat platnost i účinnost, nicméně interpretací dojít k závěru, že strany sjednaly přechod (celého) vlastnictví s tím, že je pak následně vytvořeno věcné břemeno ve prospěch dárce, protože, opět, vlastnické právo nelze štěpit, a proto si také nelze jeho specifickou část ponechat.Jsme toho názoru, že jakkoli jsou oba přístupy myslitelné, lze zaujmout i poněkud „odvážnější“ stanovisko, totiž že přejde „okleštěné vlastnické právo“ a jako vedlejší produkt se vytvoří právo odpovídající věcnému břemeni ve prospěch zcizitele. Pro přijetí takového závěru je však zapotřebí formulovat dvě základní podmínky.1. Právo, které si zcizitel ponechává, musí být bezpodmínečně obsaženo v právu vlastnickém, jehož zbytek převádí.Tato podmínka je poměrně jasným vyústěním faktu, že si jen těžko lze ponechat něco, co subjekt nemá. Předmětem ponechání si tak mohou být jen oprávnění absolutního charakteru, která ve vztahu k dané nemovitosti vlastník má. Předmětem ponechání si nemohou být povinnosti třetích subjektů k plnění, protože takové povinnosti nejsou typickou součástí vlastnického práva. I pokud by nabyvatel nemovitosti souhlasil s převzetím takových povinností v souladu s převodní smlouvou, nebude se jednat o „ponechání si“ práva, ale o jeho nový vznik. Pokud bychom měli situaci přiblížit klasickou civilistickou terminologií, tak si v obecné rovině lze ponechat právo odpovídající služebnosti,2 ale ne reálnému břemenu.3 To proto, že vlastníku zpravidla již z vlastnictví samého svědčí všechna práva k jeho nemovitosti, která by teoreticky mohla nabýt formy služebnosti, nesvědčí mu však práva svým obsahem odpovídající reálným břemenům. Přesněji řečeno, vlastník si zajisté může ponechat práva, která by po převodu vlastnictví rezultovala ve vytvoření služebnosti jistivé4 (faciendum). Taková služebnost tkví v právu oprávněného užívat určitým způsobem vlastníkovu věc, např. oprávněný smí chodit přes vlastníkův pozemek. Takové právo si převodce může ponechat, protože je jistě má – zajisté smí chodit po svém pozemku. Je dokonce představitelné, že by takovým „ponecháním si“ byla vytvořena služebnost záporná (non faciendum), která nespočívá v právu oprávněného nějakým způsobem cizí věc užívat, ale v povinnosti vlastníka nějakým způsobem svou věc neužívat. Vlastník např. nesmí na svém pozemku vysadit stromy. Taková služebnost může vzniknout „ponecháním si práva“ tak, že si převodce ponechá právo na to, aby na pozemku nikdo stromy nesázel. I takové uspořádání je podle našeho názoru možné, protože i takové právo k pozemku vlastník před převodem zajisté má. 2. Převedené okleštěné vlastnické právo stejně tak jako ponechaná si jeho část musejí být schopny právního života v některé z forem, které platné právo zná.Jsme toho názoru, že autonomie vůle v soukromém právu nachází své místo v oblasti jednání subjektů a obsahu jejich vůle, nikoli však v tom, jaké právní následky budou s jejich jednáním spojeny. Pouze aprobace zaměřeného projevu vůle právem a jeho spojení s právními následky tvoří pojmové znaky právního úkonu, přičemž otázka aprobace právem a spojení projevu vůle s následkem není v moci subjektů práva, ale v moci zákonodárcově. Řečeno jinými slovy, subjekty práva mají zajisté volnost v tom, jaké právní následky svým jednáním zamýšlejí dosáhnout a jak tuto svou vůli projeví. Není již však v jejich moci rozhodnout, zda jimi zamýšlené následky skutečně nastanou. (Např. dvě osoby, které nejsou manžely, zajisté mohou pojmout úmysl, že „vloží“ věc jednoho z nich do svého bezpodílového spoluvlastnictví. Tyto osoby zajisté mohou uzavřít i smlouvu s takovým obsahem. Tato smlouva však nikdy zamýšlený výsledek nevyvolá, protože neexistuje právní norma, která by s takovým právním úkonem takový právní následek spojovala.) V rozebíraném případě to znamená, že není možné, aby účastníci diskutované převodní smlouvy pomocí jejích ustanovení konstruovali nové, právu neznámé formy vlastnictví či spoluvlastnictví nebo věcných práv obecně5 a odvolávali se na autonomii své vůle a dožadovali se, aby třetí osoby a státní orgány jejich „výtvor“ akceptovaly. Proto je zapotřebí, aby účastníci případné převodní smlouvy nastavili převod jednotlivých práv takovým způsobem, aby se vlastnictví, které se původně celé nacházelo pouze u jednoho z nich, rozdělilo na dvě entity, které budou podřaditelné pod existující kategorie věcných práv známých platnému právnímu řádu. Pokud je převáděna ideální část vlastnictví – podíl, je situace jednoduchá. U obou nových spoluvlastníků zaujmou jimi nabytá (resp. ponechaná) práva formu spoluvlastnických podílů, což je uspořádání, se kterým právo počítá.Je otázkou, jestli je toto uspořádání jediné možné.Pokud je převáděna jiná část vlastnického práva než ideální podíl, tedy např. je převáděno celé vlastnictví mimo práva obývat určitou část nemovitosti, je otázkou, jakých forem toto rozdvojené uspořádání může nabýt. Pokud zcizujícímu vlastníku má zůstat právo obývat určitou místnost, jedná se o právo odpovídající věcnému břemeni. Ostatně právě takové věcné břemeno je velmi často v praxi zřizováno. O tom, že tato „ponechaná“ práva tedy svým obsahem věcnému břemeni korespondují, není pravděpodobně sporu. Co však nabyl „nový vlastník“, pakliže si převodce takové právo ponechal? Převodce nabyl celé vlastnictví k nemovitosti s výjimkou tohoto práva, a je tedy vlastníkem nemovitosti zatížené věcným břemenem. I takové uspořádání je v praxi časté a zjevně možné. Naopak není výše uvedený postup myslitelný u movitých věcí, protože tam by práva zúčastněných subjektů nabývala forem, které právo nezná. Jelikož současné občanské právo nezná věcná břemena váznoucí na movitých věcech, neexistuje institut občanského práva, který by vhodně korespondoval např. věcnému právu užívání cizí movité věci.Z výše uvedeného je podle našeho názoru zřejmé, že lze v rámci vlastnického práva k nemovitostem izolovat určitá vlastnická oprávnění, která si zcizitel při převodu vlastnictví ponechá, což povede ke vzniku věcného břemene na převáděné nemovitosti na straně jedné a vlastnictví k zatížené věci na straně druhé. Takový výsledek je podle našeho názoru nevyhnutným důsledkem vhod¬ ně konstruované smlouvy o převodu části vlastnického práva k nemovitosti.Je však takový převod možný? Je v moci vlastníka darovat nikoli celou věc nebo ideální podíl na vlastnictví věci, ale darovat nemovitou věc celou, mimo práva užívat její část? Jsme toho názoru, že ano.Zejména neexistuje právní norma, která by takový právní úkon vylučovala. Neexistuje právní norma, která by říkala, že vlastnictví lze dělit pouze na ideální podíly a že jeho jiné částečné převody jsou vyloučeny. Je výsostným oprávněním vlastníka disponovat se svou věcí majetkově, a tedy i rozhodovat o tom, zda a komu bude převedena. Je-li vlastník oprávněn převést věc celou, proč by neměl být oprávněn převést jen určitá práva k ní, tím spíše, že platné právo s těmito separovanými právy umí zacházet jako s definovatelnými instituty? Není tedy v moci vlastníka, aby převedl vlastnictví k součásti své věci. To proto, že součást věci není věcí samostatnou, a proto k ní ani nemůže existovat samostatné věcné právo. Samostatné věcné břemeno k nemovitosti a samostatné vlastnictví nemovitosti omezené věcným břemenem však existovat mohou, a proto není důvodu se domnívat, že s nimi též nelze samostatně disponovat.Pokud by vlastník nemovitosti tuto převáděl a tato nemovitost již byla zatížena věcným břemenem z dřívějška, zajisté nikdo nebude mít námitek k tomu, že převáděné vlastnické právo (nepochybně omezené věcným břemenem) je způsobilým předmětem smlouvy. Proč by tedy v případě, že je převáděno vlastnictví nezatížené, nemohl převodce učinit „výhradu služebnosti“ (deductio servitutis), čímž z obsahu převodu doslova „odečte“ práva odpovídající věcnému břemeni, a učiní tak předmětem převodu zcela shodný komplex práv, jaký je převáděn ve výše citovaném bezesporném příkladě? Není podle našeho názoru důvod k závěru, že první z naznačených převodů je možný, zatímco druhý nikoli, a to zejména proto, že předmětem obou převodů je zcela shodná množina práv. Rozdíl je jen v tom, že v prvním případě je tato množina definována obsahem vlastnictví a obsahem věcného břemene, zatímco v druhém případě obsahem vlastnictví a vůlí smluvních stran. Oba tyto způsoby se nám zdají rovnocenné, protože považujeme za právo vlastníka rozhodnout, jaká oddělitelná6 část jeho vlastnictví bude převedena.Jsme toho názoru, že takový výklad je plně v souladu jak s účelem a smyslem zákona, tak i se základní zásadou civilního práva, jíž je respektování autonomní vůle stran právního úkonu. Účelem civilního práva je, mimo jiné, vytvářet příznivý prostor pro volnou směnu hodnot. Respektování autonomie vůle jednotlivých subjektů je vyjádřením přesvědčení, že tyto subjekty nejlépe, zejména lépe nežli zákonodárce, vědí, jak naložit se svými hodnotami. Výklad zákona by tak měl vždy směřovat k zachování účelu, který strany sledovaly, pokud takový závěr není z nějakého závažného důvodu nepřijatelný. Za nepřijatelný je třeba jistě označit výklad, který je v rozporu s textem zákona (zde pak nejde ani o výklad), stejně tak jako i výklad, který jde k tíži právní jistotě třetích osob, apod. Jsme však toho názoru, že námi nastíněný výklad žádnou z těchto vad netrpí. Ostatně tento výklad vede k výsledku, který je zcela běžný a hospodářsky účelný – nemovitost vlastníka A je zatížena věcným břemenem ve prospěch osoby B. Pouze představujeme méně obvyklý nebo méně zřejmý způsob, jak tohoto výsledku dosáhnout. A je-li výsledek přípustný a námi navrženou cestu zákon nezakazuje, domníváme se, že není správné trpět „kultem absolutní neplatnosti“7 a směřovat interpretaci k důvodům neplatnosti z důvodu ochra¬ ny „virtuální zákonnosti“ namísto ochrany svobodné vůle účastníků právního úkonu.Též Ústavní soud v nálezu sp. zn. I ÚS 546/03 konstatoval: „Je evidentní, že všemi citovanými ustanoveními prozařuje shora uvedený princip autonomie vůle, podle něhož je třeba dát prostor jednotlivcům k tomu, aby sami určovali rozsah svých práv a povinností, přičemž jejich projevu vůle je třeba dát přednost před kogentním8 zněním zákona...... Porušení tohoto práva se orgán státní moci dopustí i tehdy, pokud formalistickým výkladem norem jednoduchého práva odepře autonomnímu projevu vůle smluvních stran důsledky, které smluvní strany takovým projevem zamýšlely ve své právní sféře vyvolat.“Z citovaného judikátu podle našeho názoru vyplývá obecné vodítko pro interpretaci civilněprávních předpisů, podle nějž má být interpretátor veden snahou zachovat chtěné následky projevu vůle účastníků právního úkonu. Takový výklad je navíc výkladem ústavně konformním, protože je výrazem čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, podle nějž každý může činit vše, co zákon nezakazuje. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu je povinností všech orgánů z dostupných výkladů volit vždy ten, který nejlépe koresponduje s ústavním pořádkem České republiky.9 III. Právní povaha věcných břemenV nastíněných úvahách je dále zapotřebí se vypořádat s problémem právní povahy věcných břemen, zejména pak jejich „kompatibility“ s vlastnictvím. Pokud totiž tvrdíme, že ponecháním si vhodné části vlastnického práva vznikne věcné břemeno, je zapotřebí, aby tyto dva instituty byly vysoce příbuzné, aby bylo možno je v daném rozsahu patřičně zaměňovat.10Problematikou právní povahy věcných břemen se v naší teorii v posledním období zabýval zejména J. Fiala.11 S využitím implementace zájmové teorie do teorie právní12 dospívá k názoru, s nímž se plně ztotožňujeme, že věcná břemena nevykazují takový stupeň integrace společenských zájmů, jako práva obligační (typicky subjektivní práva relativní), ale ani tak nízký stupeň integrace společenských zájmů, jako právo vlastnické (typicky subjektivní právo absolutní).13 Z toho důvodu jsou věcná břemena svébytnou skupinou práv, která se nachází mezi krajními body absolutních práv na straně jedné a relativních práv na straně druhé.Je otázkou, zda je možné uvažovat o tom, že ponecháním si části práva absolutního (vlastnictví) může vzniknout právo, které je svou povahou bližší právům relativním (věcné břemeno). Pokud by takový postup možný byl, je třeba se dále ptát, kam se „ztratí“ ona absolutnost, co je příčinou zmiňované konverze a jak tuto příčinu odůvodnit zájmovou teorií.Domníváme se, že příslušný konverzní mechanismus je zapotřebí hledat v procesu kontraktace směřující k uzavření hlavní převodní smlouvy o nemovitosti. Hledání smluvního konsensu není ničím jiným než procesem integrace společenských zájmů, které jsou v úzkém měřítku vyjádřeny zájmy účastníků smlouvy, v širokém měřítku pak obecným působením tržních sil, které svedly tyto dva konkrétní účastníky k sobě a přiměly je jednat o uzavření smlouvy. Tím, že jeden z účastníků se za určitých podmínek zbavuje svého vlastnictví, zatímco druhý účastník souhlasí s tím, že nenabude vlastnictví perfektní, ale obtěžkané věcným břemenem, dochází k vyšší integraci společenských zájmů, než jaká zde byla před kontraktací, což má za následek i modifikaci právní povahy vlastnictví nového nabyvatele na straně jedné a „zbytkového vlastnictví“ zcizitele na straně druhé. Na straně nabyvatele se objevuje vlastnictví zatížené věcným břemenem, což je právo méně absolutní (protože více integrující) nežli „čisté“ vlastnictví, na straně zcizitele se pak objevuje věcné břemeno, jemuž je vyšší integrace společenských zájmů vlastní.Z hlediska právní povahy věcných břemen je tedy zřejmé, že navrhované uspořádání poskytuje logické prostředky pro dosažení konverze z čistého vlastnictví jako absolutního práva na vztah vlastnictví zatíženého věcným břemenem jako práva blíže právům relativním. Domníváme se tedy, že odlišná právní povaha věcných břemen a vlastnického práva není na překážku námi navrhovanému uspořádání, ale že je naopak podporuje.IV. Otázky evidence v katastru nemovitostíV souvislosti s pojednáním o věcných břemenech a jejich vzniku je vždy zapotřebí se zabývat i otázkou jejich evidence v katastru nemovitostí, protože věcná břemena jsou povinnou součástí této evidence [§ 2 odst. 4 písm. a) zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky] u nemovitostí zapisovaných do katastru. Významná je též otázka konstitutivnosti či deklarativnosti takového zápisu, resp. otázka formy, kterou takový zápis má mít. Ustanovení § 151o odst. 1 ObčZ stanoví, že k nabytí práva odpovídajícího věcným břemenům je nutný vklad do katastru nemovitostí. Stejně tak § 2 odst. 2 zákona č. 256/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, stanoví, že „práva uvedená v § 1 odst. 1 (mj. právo odpovídající věcnému břemeni – pozn. aut.) vznikají, mění se nebo zanikají dnem vkladu do katastru, pokud občanský zákoník nebo jiný zákon nestanoví jinak“.Z uvedeného by se zdálo, že ke vzniku práva odpovídajícího věcnému břemeni způsobem, který navrhujeme, je zapotřebí vkladu do katastru nemovitostí. Tato forma zápisu by pak měla konstitutivní povahu a právo odpovídající věcnému břemeni by vzniklo zpětně ke dni podání návrhu na povolení vkladu. Domníváme se, že tomu tak není.Výše citovaná právní úprava se týká situací, kdy právo odpovídající věcnému břemeni vzniká nebo se převádí, jinými slovy, případů, kdy osoba, které doposud takové právo nesvědčilo, má takového práva nabýt (arg. „k nabytí“, „práva vznikají“). V našem případě však zcizitel, který si část vlastnického práva ponechal, nepotřebuje nic „nabýt“, tím méně je nutné, aby mu nějaká práva „vznikala“. Dotyčná osoba je vlastníkem nemovitosti a všechna tato práva z titulu svého vlastnictví již má. Částečným převodem vlastnictví na jinou osobu tato práva nepozbývá (vždyť si je výslovně ponechala!), a je tudíž protismyslné požadovat, aby jí tato práva vznikla, či aby je nabyla. Z toho důvodu se domníváme, že není namístě takto vzniknuvší právo odpovídající věcnému břemeni zanášet do katastru nemovitostí vkladem.Domníváme se, že namístě je provést zápis tohoto věcného břemene záznamem, protože věcné břemeno není „zřízeno“ právním úkonem účastníků. Předmětem právního úkonu účastníků je dispozice s vlastnictvím movité věci. Pouze jako vedlejší produkt toho, že tato dispozice je jen částečná, se množina práv, které si zcizitel ponechal, přemění ve věcné břemeno. Stane se tak imanentně a automaticky okamžikem, kdy nabyvatel nabude zbytkové vlastnictví nemovitosti. Do tohoto okamžiku je zcizitel plným vlastníkem nemovitosti, po tomto okamžiku mu vlastnictví v daném rozsahu zanikne a zbylá práva nabudou charakteru věcného břemene. Podle našeho názoru by zápis do katastru nemovitostí měl probíhat tak, že katastrální úřad zapíše na základě povolení vkladu vlastnické právo novému nabyvateli s účinností ke dni podání návrhu na povolení vkladu (což má konstitutivní účinek) a zároveň záznamem zapíše současně se utvořivší právo odpovídající věcnému břemeni, což má účinek ryze deklaratorní. Jiný postup (např. lpění na vkladu obou práv) by vedl k neřešitelným problémům. Zejména by nebylo lze povolit samostatný vklad vlastnického práva nového nabyvatele nemovitosti, protože takový jednoduchý vklad by musel pokrývat celé vlastnictví, což však nemá oporu v převodním titulu, který obsahuje jednoznačné deductio servitutis. Stejně tak, pokud bychom připustili, že se zcizitel práv, která si ponechal, ujme až povolením vkladu „jeho“ věcného břemene, jen těžko by se odpovídalo na otázku, co je titulem, na základě nějž tato práva na dané mezidobí pozbyl, když převodní smlouva je ze svého dosahu jasně vylučuje.Domníváme se, že jediným správným řešením je právě navrhovaný „dvojzápis“, tedy vklad vlastnictví pro nového vlastníka s tím, že touto právní skutečností automaticky zbylá práva na straně zcizitele konvertují ve věcné břemeno, což se zapíše pouze záznamem. V. Dopady daňovéNastíněný způsob vzniku práva odpovídajícího věcnému břemeni má nemalé dopady do oblasti práva daňového. Vraťme se k původnímu příkladu uvedenému v úvodu tohoto článku. Převodce chce převést vlastnictví k nemovitosti na jinou osobu, chce však, aby mu k této nemovitosti vzniklo právo doživotního bydlení v některých místnostech, a to ve formě věcného břemene. Bude-li postupovat „klasickou“ cestou, pak převede celou nemovitost na nabyvatele a následně mu nabyvatel na nemovitosti zřídí příslušné věcné břemeno. Předmětem daně z převodu nemovitostí pak bude jednak cena převáděné nemovitosti [buď sjednaná nebo zjištěná,14 podle toho, která bude vyšší – § 10 písm. a) zákona č. 357/1992 Sb.] a dále i hodnota bezúplatně zřizovaného věcného břemena [§ 10 písm. c) zákona č. 357/1992 Sb.]. Cena nemovitosti se pak bude počítat z nemovitosti nezatížené závadami, protože fakticky nemovitost v okamžiku převodu zatížena břemenem ještě není. Daň z převodu nemovitosti se proto bude platit z „plné ceny“ nemovitosti a navíc ještě z ceny věcného břemene.Při postupu, který navrhujeme, bude situace poněkud odlišná. Především bude jiná zjištěná (a ovšem také sjednaná) cena nemovitosti, protože není převáděno čisté, úplné vlastnické právo k dané nemovitosti, ale jen jeho, byť podstatná, část. Taková cena musí být zákonitě nižší, přičemž při jejím stanovení se bude podle našeho názoru postupovat analogicky s § 48 vyhlášky č. 540/2002 Sb., k provedení některých ustanovení zákona o oceňování majetku, tedy jako by již nemovitost daným břemenem zatížena byla, protože fakticky je hodnota převáděného vlastnictví menší právě o hodnotu těchto práv. Vzniklé věcné břemeno pak podle našeho názoru vůbec předmětem daně nebude. Předmětem daně z převodu nemovitosti je dle § 9 písm. b) zákona č. 357/1992 Sb. jen „bezúplatné zřízení věcného břemene nebo jiného plnění obdobného věcnému břemeni při nabytí nemovitosti darováním“. Zřízení podle našeho názoru znamená úkon, který spočívá v tom, že subjekt A určitá práva nemá a činností subjektu B mu taková práva vzniknou. To však není případ námi navrhovaného postupu. V námi navrhovaném postupu zciziteli žádné právo nevzniká a není mu ani zřizováno. Zcizitel si pouze ponechává práva, která již měl. Věcné břemeno mu tedy není zřízeno, a nedochází tedy k úkonu, který by byl předmětem daně.Oproti „klasickému“ postupu je tak vzniklá daňová povinnost znatelně nižší, protože bude nižší cenou oceněna převáděná nemovitost a věcné břemeno vůbec nebude předmětem daně. Lze pravděpodobně očekávat tuhý odpor finančních orgánů proti takovému postupu, protože pro příjmovou stranu veřejných rozpočtů je znatelně výhodnější v úvo¬ du článku popisovaná „pomerančová“ metoda. Není však povinností daňových subjektů, aby si počínaly tak, aby jejich daňová povinnost byla co nejvyšší, ale je naopak jejich právem jednat tak, aby v rámci platných právních předpisů byla jejich daňová povinnost co nejnižší. Není tedy povinností daňových subjektů převádět nemovitosti daňově neefektivně, lze-li to dělat efektivně. Podle našeho názoru neuspěje případná námitka správce daně, že se ze strany účastníků převodu jedná o zastření skutečného stavu úkonu stavem formálně právním (§ 2 odst. 7 zákona č. 337/1992 Sb.). O takovou situaci by se jednalo, pokud by účastníci ve skutečnosti provedli něco jiného, než co „na oko“ sjednali v právním úkonu. Tak tomu však není. Účastníci se dohodli, že převedou neúplné vlastnictví k nemovitosti na jednoho z nich a druhému z nich že zůstane část vlastnického práva odpovídající věcnému břemeni, a přesně to se také stalo a přesně v souladu s touto skutečností účastníci vypočtou a zaplatí daň. Pokud se skutečný stav přesně shoduje s obsahem právních úkonů, nelze hovořit o zastření ve smyslu § 2 odst. 7 zákona č. 337/1992 Sb.Správce daně se poukazem na § 2 odst. 7 zákona č. 337/1992 Sb. nemůže domáhat toho, aby si účastníci právního úkonu počínali jinak, tedy aby převedli něco jiného, než převést chtějí, prostě proto, aby si, zcela protismyslně, vytvořili vyšší daňovou povinnost. Naopak je povinností správce daně respektovat právní a faktický stav, který je v souladu s právními úkony, které účastníci provedli.VI. ZávěremNámi nastíněný způsob vzniku věcných břemen na nemovitostech jistě není bezproblémový. Jsme si vědomi toho, že se jedná v České republice o poměrně neobvyklou právní konstrukci, která je však např. v sousedním Rakousku bez problémů používána. Přesto jsme však přesvědčeni, že její ideologický základ, totiž že je nesmyslné převádět všechna práva jedním směrem a pak jejich část zase zpátky, je správný. Jsme toho názoru, že výklad civilního práva má podporovat úsporná, efektivní a logická řešení a nebránit jim přepjatým formalismem. Je zřejmé, že navrženým způsobem není možné vytvořit všechna myslitelná věcná břemena a že jej jistě nelze využívat zcela univerzálně. Jedná se však podle našeho názoru o vhodnou alternativu, která může v některých případech přesněji vystihovat vůli stran a zejména vůli dárce, než dosavadní zažitý způsob řešení této právní otázky, který mohou někteří dárci považovat za ponižující. Příspěvek byl též publikován v časopise Právní rozhledy č. 21/2004. ________________________________________* JUDr. Milan Vašíček je advokátem v AK VAŠÍČEK, FRIMMEL a HONĚK, Brno-Praha, Dan Dvořáček je studentem V. ročníku Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně.1 Taková smlouva může mít jak povahu věcnou – zřizuje se jí věcné břemeno, tak i povahu obligační – kupující se zavazuje zřídit věcné břemeno.2 Srov. např. § 472 obecného zákoníku občanského: „Právem služebnosti jest vlastník zavázán, aby ku prospěchu jiné osoby vzhledem ku své věci něco trpěl nebo opomíjel. Je to věcné proti každému držiteli služebné věci účinné právo.“; dále oddíl 2 pododdíl 1 návrhu osnovy nového občanského zákona: „Věc může být zatížena služebností, která postihuje vlastníka věci jako věcné právo tak, že musí ve prospěch jiného něco trpět nebo opomíjet.“ (zdroj: http://www.juristic.cz).3 Srov. pododdíl 7 návrhu osnovy nového občanského zákona a důvodovou zprávu k němu: „Reálná břemena jsou charakterizována dočasností a vykupitelností, zejména však tím, že zavazují vlastníka obtížené nemovitosti k nějakému konání (např. udržovat studnu pro jiného vlastníka, pravidelně dodávat jinému spotřebitelné věci jako potraviny nebo otop, ale i vzdát se náhrady, jež by jinak vlastníku zatížené nemovitosti náležela v přítomnosti nebo budoucnosti apod.). Tím se liší od služebností, pro něž je charakteristická povinnost vlastníka služebné věci k pasivitě (nekonání).“ (zdroj: http://www.juristic.cz).4 Blíže viz Rouček, F., Sedláček, J. Komentář k československému zákoníku občanskému. Praha : Právnické knihkupectví a nakladatelství Linhart, 1935, reprint Praha : Linde, 1998. Komentář k § 472.5 Neboť známe inominátní smlouvy coby právní úkony zakládající autonomií vůle formované relativní obligační vztahy, neznáme však „inominátní věcné právo“, tedy věcné právo, jehož formu by definoval jeho „zřizovatel“. 6 „Oddělitelná“ ve smyslu pozitivního práva, tedy taková, s níž pozitivní právo umí nakládat jako se samostatnou.7 Eliáš, K. Ideál abstrakce, klec kazuistiky a pasti pro právní praxi, in Sborník XIV. Karlovarské právnické dny. Praha : Linde, 2004, s. 61.8 Podle našeho názoru měl Ústavní soud na mysli doslovné, nikoli kogentní znění zákona. Vůle účastníků právního úkonu nemá, alespoň podle převládající teorie práva, přednost před kogentními normami zákona. Může však mít přednost před adekvátním gramatickým výkladem.9 K tomu srov. např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I ÚS 86/99 a III ÚS 86/98 „v případě, že zákon připouští dvojí výklad, je v intencích uplatnění zásad spravedlivého procesu nezbytné dát při jeho aplikaci přednost tomu z nich, který je ve své interpretaci s ústavním pořádkem ČR co nejvíce v souladu“.10 Kupř. nelze podle našeho názoru konvertovat část vlastnického práva do obligace, protože obligace není věcným právem.11 Fiala, J. Charakteristika právní povahy věcných břemen. Časopis pro právní vědu a praxi, 1998, č. 3, s. 403.12 Macur, J. Občanské právo procesní v systému práva. Brno : 1975.13 Podle zájmové teorie jsou absolutními ta práva, která vykazují nejnižší stupeň integrace společenských zájmů, což je zejména vlastnictví, které maximalizuje zájmy vlastníka a pouze minimálně respektuje zájmy celku. Naopak práva obligační jsou zpravidla výsledkem působení tržních či obdobných sil, a proto vykazují nejvyšší stupeň integrace společenských zájmů, a z toho důvodu je v rámci zájmové teorie řadíme k relativním (dle op. cit. sub 11, s. 407).14 Zákon č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku.Nejčtenější 165/2007 Sb. - Nařízení vlády o vymezení Ptačí oblasti Heřmanský stav – Odra – Poolší168/2007 Sb. - Vyhláška, kterou se mění vyhláška Ministerstva životního prostředí č. 381/2001 Sb., kterou se stanoví Katalog odpadů, Seznam nebezpečných odpadů a seznamy odpadů a států pro účely vývozu, dovozu a tranzitu odpadů a postup při udělování souhlasu k vývozu, dovozu a tranzitu odpadů (Katalog odpadů), ve znění vyhlášky č. 503/2004 Sb166/2007 Sb. - Vyhláška, kterou se mění vyhláška č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách167/2007 Sb. - Vyhláška, kterou se zrušují některé právní předpisy v působnosti Ministerstva zdravotnictví169/2007 Sb. - Sdělení Ministerstva vnitra o vyhlášení nových voleb do zastupitelstva obce158/2007 Sb. - Zákon, kterým se mění zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů159/2007 Sb. - Zákon, kterým se mění zákon č. 72/2000 Sb., o investičních pobídkách a o změně některých zákonů (zákon o investičních pobídkách), ve znění pozdějších předpisů160/2007 Sb. - Zákon, kterým se mění některé zákony v oblasti ochrany spotřebitele161/2007 Sb. - Nález Ústavního soudu ze dne 8. března 2007 ve věci návrhu na zrušení obecně závazné vyhlášky města Ústí nad Labem č. 1/2004 k zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku162/2007 Sb. - Nález Ústavního soudu ze dne 8. března 2007 ve věci návrhu na zrušení obecně závazné vyhlášky města Kladna č. 32/01 o zajištění veřejného pořádku při poskytování hostinských činností a pořádání veřejných produkcí na území města Kladna163/2007 Sb. - Nález Ústavního soudu ze dne 13. března 2007 ve věci návrhu na zrušení obecně závazné vyhlášky statutárního města Plzně č. 17/2004 o vymezení veřejných prostranství, na nichž se zakazuje prostituce, a obecně závazné vyhlášky statutárního města Plzně č. 3/2006 k zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku, kterou se vymezují veřejná prostranství, na nichž se zakazuje prostituce164/2007 Sb. - Nález Ústavního soudu ze dne 20. března 2007 ve věci návrhu na zrušení čl. 3 odst. 1, čl. 5, čl. 6 odst. 1, čl. 8 odst. 2, čl. 10 odst. 4 a 6, čl. 12 odst. 2 a 5, čl. 13 odst. 1 písm. b) a c), čl. 16 odst. 1, čl. 18 odst. 1, čl. 21 odst. 1 a 2, čl. 22 odst. 2, čl. 30 odst. 2, čl. 31 odst. 1 a čl. 31 odst. 3 oddílu IX. obecně závazné vyhlášky obce Boží Dar č. 1/2003 o místních poplatcích

Pokračovat na článek


Krachy slevových serverů jsou stále častější

Také vzpomínáte na ten boom, kdy přišel do naší republiky trend slevových serverů? Bylo tomu v první polovině roku 2010 a jenom málokdo čekal, co se z několika prvních vlaštovek rozvine. Ostatně podobný trend lze zaznamenat třeba i v oblasti eshopů, za kterými mnoho lidí vidí především jistotu bezpracného výdělku. U slevových portálů to bylo stejné. Možná ještě markantnější, jelikož se mnoho lidí chtělo „chytit“ hned v začátku.Neuvěřitelné slevyV této době vzbudily některé nabídky doslova neuvěřitelné reakce. Však kdo by si nedal vynikající hovězí steak za 50 Kč, vynikající tataráček z pravé svíčkové za cenu o něco málo vyšší, nebo třeba nevyužil kosmetické ošetření se slevou až 90%. Lidé na to skutečně slyšeli a to nahrávalo do karet stále novým a novým podnikatelům, kteří si mysleli, že na tomto trendu zbohatnou. V tom je utvrzovaly také první vznikající „agregátory“ (stránky zobrazující nabídky z rozličných slevových serverů), které fungovaly buď bezplatně, nebo pouze využívaly takzvaný affiliate program. Aby si však také získaly stabilní návštěvníky, zobrazovaly i nabídky i těch serverů, ze kterých mnohdy neměly nic.První problémy – agregátory chtěly vydělatVelký zlom v tomto odvětví nastal v době, kdy se několik velkých agregátorů, v čele se Skrz.cz, odtrhlo od tohoto „systému zdarma“, a rozhodly se nechat si své služby zaplatit. A to nejenom ve formě procent z prodejů, ale zároveň i za jednotlivé prokliky. Vytvořili tak úzce zaměřený PPC model, jehož využívání bylo pro většinu slevových portálů nutností – zjistily, že nebýt agregátorů, tak u nich téměř nikdo nenakoupí.Jak lákavé je manipulovat s cizími peněziPrincip slevových portálů spočívá v tom, že sami vybírají od kupujících peníze, a teprve poté je posílají poskytovateli slevy – třeba kosmetickému salonu, nebo restauraci. Na účtech se tak hromadí poměrně zajímavé částky. Kdo by tedy odolal zvýšení ceny za proklik, ve snaze dostat se na vyšší místa? A že to bylo nerentabilní? Však ono se to ve výsledku nějakým způsobem vyváží mnohem úspěšnějšími akcemi.Mylné uvažováníBohužel, u mnohých slevových serverů se tomu tak nestalo. O tom, že první vypadávali ze hry malí hráči, se zase až tak moc nepsalo. Ostatně dalo se to očekávat, jelikož z prvních několika slevových serverů se jejich počet rozrostl až k hodnotě 300. Co však mnohé velmi překvapilo, byly postupné výpadky právě těch silných. Tento boom doslova odstartoval server Hypersleva.cz, který se za dva roky svého působení dokázal dostat do ztráty 5 milionů korun. Jak je to možné? Inu z cizích peněz se snadno realizují reklamní kampaně či mzdy. Jak totiž potvrzují sami majitelé, nejvíce nákladů bylo právě na výplaty a hlavně marketing.Následovali dalšíDalším velkým hráčem v pořadí, který sice ještě stále funguje, ale již několikrát se vyhnul návrhu na insolvenční řízení, je portál Nebeslev.cz. Otázkou však zůstává, jak dlouho v tomto byznysu vydrží, jelikož na internetu lze najít minimálně desítky nespokojených klientů, kteří marně čekají na své peníze. Zdá se, že problémy se tomuto serveru nevyhnou a jeho konec je na spadnutí. Hned tři narázA co bylo možná tím největším překvapením, které slevový trh zažil? Byla to trojice Mydeals, Bonybony a Megasleva. Všechny tři totiž vlastnila společnost Kolektiva s. r. o., která sama na sebe podala insolvenční návrh. To bohužel pro řadu věřitelů znamená, že své peníze rozhodně nedostanou zpět nijak snadno. Zkrátka model, který spočívá v používání cizích peněz pro vlastní marketingové účely, rozhodně není tím pravým. Je tak otázkou, kdo další na to ještě doplatí. Stále nám zbývá necelých 250 hráčů, kteří se určitě poperou o to, který z nich bude ten další v pořadí. A pokud si náhodou pohráváte s myšlenkou vlastní „slevoweb“ založit, rychle ji hoďte za hlavu!

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Investice

Proč stříbro?

Několik pádných argumentů pro nákup fyzického stříbra ve formě stříbrných slitků nebo stříbrných mincí naleznete v následujícím článku: Manipulace ceny stříbra - Přestože jak průmyslová, tak i investorská poptávka je víceméně stabilně vysoká, tak cena stříbra na trhu je velmi nestabilní. Jedním z důvodů je, že stříbro je nejvíce zmanipulovanou a podhodnocenou obchodovatelnou komoditou na burze, která stále nepřekonala 33 let starý historický rekord $50,35. Některé významné světové banky drží obrovské množství short pozic futures kontraktů určených na prodej v čele s JPMorgan Chase & Co, která je dle oficiálního čtvrtletního reportu suverénním lídrem na trhu s nejen komoditními deriváty. Pravidelná zpráva o účasti bank na COMEXu vykazuje účast bank v krátkých pozicích stříbra kolem 45 %. Problémem je, že tyto krátké pozice nejsou kryty fyzickým stříbrem, neboť poměr stříbra určeného k fyzickému doručení vůči otevřeným krátkým pozicím na Comexu je menší než 10 %. Největší 20% pokles ceny v roce 2010 byl dopředu předpovězen jistým Londýnským traderem, tento příběh Vám doporučujeme k přečtení. Celé téma manipulace stříbra je přehledně shrnuto v tomto rozhovoru. Zajímavý kvíz sledující historii manipulace je k dispozici zde. Klíčovou informací však je, že zatímco papírová cena se vytváří na COMEXu v New Yorku, tak fyzický trh táhne především poptávka v Číně a Indii. Se zavedením stříbrných futures kontraktů na SHFE v Šanghaji v květnu 2012, setrvale klesá vliv COMEXu na cenu stříbra. Fiktivní ETF a Futures kontrakty - Nedávno bylo na burzu uvedeno několik Silver ETF čili burzovně obchodovatelných fondů vlastnících cenné papíry s nárokem na fyzické stříbro. Je ovšem téměř jisté, že 99 % těchto cenných papírů na budoucí dodání investičního stříbra není jištěno fyzickým stříbrem, protože ho tolik na trhu již ani není! Řečí čísel to lze vyjádřit takto: celosvětová roční produkce stříbra je přes 600 milionů uncí, to při ceně $20/oz odpovídá zhruba 12miliardám dolarů, což je ovšem dle oficiálních BIS statistik pouhý zlomek z více než 200 miliard dolarů, s kterými se obchoduje na trhu s ostatními drahými kovy. Množství obchodovatelných stříbrných futures kontraktů odpovídá zhruba 20roční stříbrné produkci a je více než 100* vyšší, než množství fyzického stříbra určeného pro investiční účely. Pokud chcete tedy nejen vydělat, ale především ochránit své peníze, měli byste se těmto finančním derivátům obloukem vyhnout, neboť až bublina s deriváty praskne, tak cena fyzického stříbra bude prudce stoupat a jen málokteré z těchto fondů budou schopny na vyžádání vyplácet drahý kov. Historický poměr vůči zlatu - Původně se poměr zlata ke stříbru pohyboval po staletí od 4:1 do 16:1, čímž vychází z poměru v zemské kůře, dnes se ovšem tento poměr pohybuje kolem 60:1, což s určitostí nevypovídá o tom, že by zlato bylo výrazně nadhodnoceno, ale vyplývá z toho, že stříbro je na burze nedostatečně ohodnoceno. Pokud si představíte relativně střízlivý 4násobný nárůst ceny zlata v případě dalšího pádu burzy a následné inflace a výrazné globální krize, tak stříbro by mělo zažít nárůst několikanásobně vyšší. Průmyslová spotřeba - Stříbro je nejen investičním kovem, ale především kovem průmyslovým. Jeho využití nalezneme například u výroby automobilů, léků, elektroniky, baterií, leteckých motorů, CD disků, fotografií atd. Investorská poptávka tvoří zatím pouhých 15 % celé spotřeby stříbra. Výhodou tohoto dalšího využití pro investory bezpochyby je, že stříbro vždy nalezne své spotřebitele a nelze ho jednoduše vyřadit z našeho života.  Docházející těžitelná ložiska – Těžební firmy se stříbrem pracují poslední roky v důsledku nízkých cen pod náklady, přestože dolů, kde se dá lehce ke stříbru dostat, ubývá. Pouze cca 25% dolů, kde lze Ag získat, je zaměřeno pouze na těžbu stříbra, ty ostatní jsou otevřeny pro všechny další průmyslové kovy, kde je stříbro pouze příměsí. Nelze tedy jednoduše zvýšit jeho těžbu. Při současné produkci dojde k vytěžení stříbra již za 20 let a to dle optimistických oficiálních US statistik o rezervách. Veřejné mínění – Stříbro je levné, protože si lidé myslí, že má být levné. Stříbro během uplynulého století tak devalvovalo, že přesvědčilo lidi, že tomu tak bylo vždy. V posledních měsících se ovšem situace mění a stříbro již nepadá jako ostatní průmyslové kovy s burzou, ale většinou následuje ve vzestupu svého bohatšího kolegu zlato nebo ho dokonce v ziscích převyšuje. Zatím investuje do stříbra, jakožto historického platidla, pouze 0,01 % lidí, a to je skutečně málo. Nákup pro plátce DPH - Plátci DPH mohou dle daňových poradců své volné prostředky odložit do investičního fyzického stříbra a nemusejí přitom platit DPH, které je na stříbro jakožto historické platidlo nelogicky uvaleno. Tím se stává ideální investiční příležitostí pro podnikatelské subjekty. Peníze – Stejně jako se zlatem i se stříbrem se v historii již platilo. Taktéž platí, že i investiční stříbro nemůže klesnout díky poptávce a spotřebě až na nulu, naopak lze očekávat, že až začne zlato v dobách nejistoty stoupat, začne stoupat i stříbro. V 60. letech 20. století v USA došlo k tomu, že hodnota stříbra přesáhla hodnotu mincí vyrobených ze stříbra, což byl začátek konce ražení mincí s příměsí stříbra. Ještě v 19. století se dokonce kvůli stříbru válčilo, neboť Britové již neměli dostatek stříbra na čaj dovážený z Číny a snažili se vnutit Asiatům opium. Dnes oproti tomu stačí vytisknout nekrytou měnu či dluhopisy. Konfiskace – Soukromé vlastnictví zlata bylo několikrát v historii postaveno mimo zákon, například i v USA od konce hospodářské krize 1933 do roku 1974. Na této konfiskaci bylo zajímavé, že se vybrala odhadem pouze třetina zlata vlastněného soukromými osobami, a přesto nebyl nikdo dle zákona potrestán. Oproti tomu soukromé vlastnictví stříbrných mincí bylo vždy zcela legální a šlo mimo hlavní proud politické moci. Malý trh – Ano i toto je výhoda, neboť právě proto je stříbro stále tak levné. Trh s investičním stříbrem je zatím několikanásobně menší než trh se zlatem. Stříbrný trh je tak malý, že roční investiční poptávka po stříbře činí pouhých 100 milionů uncí za rok, při ceně cca $20 za unci, to znamená pouhé 2 miliardy dolarů. Trh s investičním stříbrem si tedy může koupit kterýkoliv z mnoha světových multimiliardářů! Ovšem až dojde k další ekonomické a hospodářské krizi nebo naopak k vyčerpání stříbra v průmyslu, tak se zvýší poptávka natolik, že cena stříbra začne stoupat geometrickou řadou. Co se bude dít, až se lidé probudí do reality a zaregistrují vzestup vzácné komodity, která vždy byla spíše ve stínu zlata?

Pokračovat na článek


Životní pojištění

Programy investování V rámci produktů investičního životního pojištění Commercial Union (Osobní životní plán, Spořící životní plán a Talisman) je část Vašich peněžních prostředků investována do Vámi zvolených programů investování, které se od sebe liší rozdílnou investiční strategií. Commercial Union pro Vás připravila atraktivní nabídku programů investování, která pokrývá široké investiční spektrum. Máte tak možnost umísťovat své prostředky do jednotlivých programů investování v libovolném poměru a navolit si takovou skladbu, která nejvíce vystihuje Vaše očekávaní při riziku, které jste ochotni podstoupit. Výnosy z takto investovaných prostředků významně ovlivní kapitálovou hodnotu Vašeho pojištění. Programy investování investičního životního pojištění Commercial Union jsou ustanoveny výhradně pro účely tohoto investičního životního pojištění a jsou koncipovány na podkladových referenčních instrumentech představovaných finančními umístěními pojišťovny. Níže uvedené představení jednotlivých programů investování Vám poradí, který z programů je určen právě pro Vás. Garantovaný program investováníVětšina investic do Garantovaného programu investování je uchovávána ve formě termínovaných bankovních vkladů. Navíc Vám zaručíme, že cena podílové jednotky se nikdy nesníží, čímž odstraníme následky jakéhokoli poklesu na investičních trzích. Do tohto programu investování lze alokovat prostředky pouze v rámci Osobního životního plánu s garantovaným programem investování. Tento program investování lze pokládat za program s velmi nízkou mírou rizika.

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Pojištění

Vyberte si správné životní pojištění

Životní pojištění představuje takový druh krytí pojišťovnou, který se vztahuje na výplatu peněžních prostředků osobě za dobu léčení, trvalé následky úrazu, hospitalizaci následkem úrazu či vyplacení dané částky oprávněné osobě v případě úmrtí pojištěné osoby. Jedná se velice důležitý finanční produkt, který je však nutné dostatečně zvážit a promyslet.Rizikové pojištěníRizikové životní pojištění představuje pojištění na smrt. Jde o stanovení určité částky, která bude v případě neočekávané události vyplacena pozůstalým. V tomto finanční produktu není žádná položka vyhrazená na spoření. Jedná se o čistý pojistný produkt. Takže i v případě dožití daného věku stanoveného ve smlouvě klientovi nejsou žádné peníze vyplaceny. Vše je spotřebováno na pojistné krytí a poplatky pojišťovny. Jde fakticky pouze o zabezpečení svých blízkých pro případ té nejhorší události, která se může člověku přihodit. Často se k tomuto produktu rozhodují lidé, kteří chtějí zajistit úvěr či hypotéku. Zkrátka nechtějí, aby toto břemeno zůstalo v případě smrti na jejich pozůstalých, tak jednoduše zabezpečí úvěr životním pojištění vinkulovaným ve prospěch instituce poskytující peněžní prostředky. Jasnou výhodou je výše pojistné částky. Stanoví se cílová částka na krytí, která má být v případě smrti vyplacena a podle věku klienta, rizikovosti a doby trvání se dopočte výše plateb. Následně tedy vznikne smlouva s garantovanou částkou životního pojištění bez spořící složky. Jedná se o řádově nižší částky než u životních pojištění se spořící složkou. Důležité je si však u rizikového pojištění uvědomit, že na rozdíl od pojištění se spořící složkou, se na něj nevztahují podmínky pro daňovou uznatelnost nákladů. Takže nedochází k daňovému odpočtu.Kapitálové životní pojištěníKapitálové životní pojištění představuje zajímavý produkt. Jedná se o klasické pojištění pro případ smrti, avšak zahrnuje i pojištění pro případ dožití, takže funguje jako spořící produkt. Jednoduše si tak může pojistník vytvořit rezervu na stáří s případným krytím a zajištění blízkých v případě úmrtí. Částka na dožití a smrt může být stejná nebo se lišit dle individuálních požadavků klientů. Avšak vždy je daná částka garantované, takže v případě dožití pojistník obdrží minimálně částku, kterou mu pojišťovna předem slíbila. U kapitálového pojištění je garantovaný výnos. To znamená, že pojišťovny investují vaše prostředky pouze do málo rizikových otevřených podílových fondů, kde je zhodnocení zhruba někde přes dvě procenta. Z této garantované míry je však nutné odečíst ještě poplatky pojišťovny. Takže reálné zúročení je ještě o tento poplatek sníženo. Kapitálové pojištění je produktem, který má jasně nastavená pravidla a jasně garantovaný výnos. Jedná se prakticky o nerizikový (lépe řečeno málo rizikový) finanční produkt, který svému majiteli jasně garantuje částky, které obdrží v případech uvedených ve smlouvě. Obvykle se doporučuje toto pojištění uzavírat na delší období. Minimálně by rozhodně mělo jít o dobu deseti let, jinak tento produkt ztrácí svůj smysl a rozhodně nesplní svou prvotní roli. Důležitým faktorem u tohoto pojištění je rozhodně daňová uznatelnost zaplaceného pojistného. Avšak je důležité splnit následující parametry: doba trvání životního pojištění přesáhne pět let, bude trvat minimálně do roku, kdy pojištěný dosáhne věku 60 let a musí být u pojištění sjednané riziko pro případ smrti a dožití. Kapitálové pojištění však již není tím pravým tahákem a lidé často využívají investičního životního pojištění. Investiční životní pojištěníInvestiční životní pojištění je velmi oblíbený produkt s ohledem na svou spořící složku. Samozřejmě, že prvotním úkolem každého životního pojištění je pojistná ochrana proti smrti, avšak investiční životní pojištění přináší ještě určitý bonus ve formě zhodnocování prostředků. Jde o relativně výnosnější, ale samozřejmě rizikovější zhodnocování financí než u kapitálového pojištění, jelikož narozdíl od něho není investiční pojištění garantované, takže není stanovena garantovaná úroková míra, kterou musí vaše investované prostředky dosáhnout. Do hry vstupuje faktor rizika. Pojišťovny tak nabízejí několik druhů investičních pojištění podle ochoty podstupovat riziko, což je samozřejmě spojené s možností potenciálních zisků. Čím větší podstoupené riziko, tím větší šance vyšších výnosů, ale samozřejmě i ztrát. Důležité je zvolit investiční strategii, která přesně odpovídá profilu pojištěného. Podle toho se vybere, kam budou dané prostředky investovány. Opravdu záleží pouze na klientovi, jakou částku bude chtít spořit a jakou nechá jako krytí pro případ pojistné události, kterou je v tomto případě smrt. Investiční pojištění je velmi flexibilní, takže i v průběhu je velmi snadné měnit poměry mezi spořením a jištěním, volit investiční strategie, měnit riziko a od něj odvislé případné výnosy. Avšak vždy je důležité brát na zřetel, že životní pojištění je především pro zabezpečení blízkých v případě smrti. K výhodám tedy nesporně patří flexibilita a míra variability investičního pojištění. Výborná je také možnost vkládat a čerpat finanční prostředky i v průběhu trvání pojištění. A samozřejmě důležitým plusem je daňová uznatelnost zaplaceného pojistného po splnění zákonných podmínek. Určitým rizikem u investičního životního pojištění je ovšem to, že není garantována velikost zhodnocení prostředků. Takže v nepříznivé době se může lehce stát, že nebude vůbec kladná. Avšak záleží na délce trvání pojištění. V dlouhodobém horizontu jsou akciové trhy vždy v plusových hodnotách.  Důchodové pojištěníDůchodové pojištění je jednou z variant kapitálového životního pojištění. Prvotním a hlavním cílem důchodového pojištění je zabezpečení klienta v seniorském věku. Zkrátka určitá příprava na stáří, aby klient důchodového pojištění ve stáří nemusel snižovat svůj životní standard kvůli nižšímu důchodu. Tento druh životního pojištění funguje tak, že v případě dosažení určité věkové hranice, je oprávněné osobě vyplacena částka, která je na důchodovém spoření uložena. Forma výplaty závisí čistě na volbě klienta. Možnosti jsou dvě. Jednorázová výplata částky, nebo pravidelné vyplácení formou určité renty až do vyčerpání celé sumy naspořených prostředků. Možnost při pravidelném vyplácení je na daný počet let, či určitou pevně danou částku. Vždy samozřejmě pouze do velikosti částky, která na spořícím účtu je k dispozici. Důležitým faktorem je u důchodového pojištění garance. Jde o garantovanou výplatu sjednané částky, takže klient podstupuje minimální riziko. Navíc je zde možnost dodatečných zisků, pokud bude pojišťovna hospodařit s mimořádným ziskem. Rozhodně nezanedbatelným faktorem je i daňová uznatelnost vkládaných prostředků, která může velmi snížit celkový daňový základ klienta. Určitými nevýhodami pak následně jsou nižší možnost flexibility pojištění a jeho změny v průběhu trvání a pasivní formu v ovlivňování tvorby kapitálové hodnoty. Zkrátka není možné si zvolit investiční strategii podle míry rizika, ale pojišťovna sama rozhoduje, kam prostředky vloží. A na závěr jedna důležitá rada. Důchodové pojištění je jedna z forem životního pojištění, takže jde o čistě soukromý produkt podle parametrů klienta. Něco jiného je penzijní připojištění. Penzijní připojištění je naprosto odlišný finanční produkt, na který se vztahují státní příspěvky. Jde sice také o spoření na stáří, ale s naprosto odlišnými podmínkami a již zmíněnou státní dotací. V praxi se tyto pojmy často zaměňují, takže je důležité je znát a dokázat odlišit.

Pokračovat na článek


Jak a kdy uzavřít životní pojištění

Vhodné je uzavřít pojištění v dřívější věku.V mladém věku je pojištění značně levnější. Pojistné je odvislé právě od rizikovosti klienta, která logicky s věkem roste. Pokud tedy již cítíte nutnost a reálnou šanci, že na vás bude vaše rodina závislá, je vhodné si životní pojištění co nejdříve uzavřít. Pojištění je navíc důležité uzavírat alespoň na dobu do důchodového věku. Pokud například uzavřete pojištění jen do 50 let, budete mít v případě nutnosti tuto životní pojistku prodloužit velké potíže, jelikož již nebudete ten mladý perspektivní klient, ale starší člověk, jež může mít již určité zdravotní potíže, které dané pojištění prodraží. A samozřejmě vyšší věk, jak bylo zmíněno výše, pojištění také navýší. Při uzavírání krátkodobých pojištění na krytí půjčky či úvěru je vhodné se rozmyslet, zda se nevyplatí klasická dlouhodobá životní pojistka, jelikož krátkodobé pojištění je vždy značně dražší než pojištění na srovnatelnou cílovou částku. A když potřebujte zajistit rodinu či blízké na krátké období, proč jí nezajistit na dlouhý horizont. Důležitá je i adekvátní výše plnění z pojištění. Cílová částka, která má být vyplacena v případě nenadálé události, by měla být ve výši dvouletého příjmu pojištěné osoby. Jde o to, aby blízcí pojištěné osoby měli dostatečné dlouhou dobu se se situací vyrovnat a adekvátně na ní stihli zareagovat. Dalším aspektem, na který je nutné při uzavírání pojištění myslet je pojištění invalidity. Jde prakticky o v uvozovkách horší situaci než smrt, co se rodinných financí týče, jelikož nejen, že pojištění rodině nepřináší obvyklý příjem, ale naopak více z rodinného rozpočtu odebírá na svou léčbu, léky a podobně. Proto je velmi důležité pojištění invalidity vždy do životní pojistky zakomponovat. Druhy životního pojištění Životní pojištění má samozřejmě detailní členění podle způsobu a formy pojištění.Jedná se především o dělení na rizikové, kapitálové, flexibilní, investiční a důchodové.Každý z těchto druhů má své specifické náležitosti, pravidla a samozřejmě výhody a nevýhody. Rizikové životní pojištěníJedná se o zajištění blízkých osob v případě úmrtí pojištěného. Nejběžnější situaci představuje živitel rodiny, který má za rodinu zodpovědnost a v případě nějaké nešťastné události je tak o jeho blízké alespoň po finanční stránce na čas postaráno. U tohoto pojištění se nevyskytuje žádná protihodnota či návratnost. Když k žádné nešťastné události nedojde pojišťovně zůstanou všechny prostředky, které na pojistném daný klient zaplatil. Kapitálové pojištěníStručně řečeno představuje kapitálové životní pojištění takovou formu ochrany, která je navíc spojená s výhodným spořením, které se, v případě neuskutečnění plnění pojišťovnou, vrací klientovi ve formě výnosu jako z kapitálových vkladů.

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Půjčky a úvěry

Banky nutí lidem úvěry

Nějak v tomto duchu se diskutuje v novinách. Názory se různí s tím, že hlavně odborníci se vyjadřují zdrženlivěji. Já bych to viděl ještě jinak. Berte následující slova jen jako příspěvek do diskuse.Domnívám se, že banky jen konají svou práci. Práci, kvůli které byly založeny. Práci, kterou její klienti potřebují. Banky přece mají, mimo jiné, umožňovat spoření a investice a také poskytovat půjčky. Jsou to podnikatelé, kteří pro svoji práci potřebují reklamu. Vždyť musí alespoň vzbudit dojem, že právě oni jsou nejlepší. A nabízet půjčku bez věcného obsahu není tak efektivní.Zcela stejně, ale již s tou věcnou cíleností a tudíž agresivněji, se chovají např. prodejci aut, cestovní kanceláře, prodejci vybavení domácností a mnoho dalších. Právě oni mimo svůj hlavní artikl nabízejí ještě všemožné způsoby financování na dluh. Z hlediska obecného pohledu jsou právě oni těmi našeptávači. Právě oni lákají zákazníky na možnost okamžitého nákupu. Mohou je nechat oslnit leskem nabízeného zboží a ztížit jim úvahy nad splácením dluhu. Nad jejich chováním se přitom nikdo nepozastavuje.Vypadá to, jako by za všechny úvěrové problémy klientů mohly jen banky. Klient si jen vezme úvěr a zřejmě netuší, že jej musí splácet. Ono se to hodí do současného vidění finančního světa. Svět je, bohužel asi oprávněně, viní ze spuštění krizového stavu a za všemi jeho aktivitami vidí nebezpečí.Banky mohou ovlivnit mnoho. Jsou na počátku schvalování úvěru a měly by mít proto kvalitně nastavené hodnocení rizik. Jejich eliminace předložením potvrzení o příjmu, o nákladech domácnosti, o splátkové historii atp. je ovšem slušně řečeno na kočku. Všechny tyto doklady vyžadované bankami hodnotí pouze historii. Nemohou ovlivnit to, že za měsíc někdo přijde o práci nebo onemocní. Že se třeba rozvede nebo ve svém životě přijme jiné priority.Je to jen a jen alibi, které ale nemá žádnou hodnotu. Jako zajištění jsou tyto papíry zcela bezcenné. Nabízet úvěr bez těchto oficialit je rizikové, jen pokud přitahuje zájem klientů, kteří by dveře bonity a spolehlivosti jinde neotevřeli. V tom je činnost podobných společností rizikovější a proto jsou podobné úvěry dražší. Je třeba eliminovat potenciální ztráty.Snažím se banky trochu obhájit. Co jim však zásadně neodpustím, je jejich úvěrová politika ve světle porovnání sazeb u spoření a investic. Vždyť v úrokových sazbách u spořících účtů nebo termínových vkladů a v sazbách úvěru, je řádový rozdíl. Pokud má být RPSN u úvěru 15 – 20 %, pak by měl být spořící úrok maximálně na úrovni 1/5. Někde u 4 – 5 %. Tak tomu bohužel není. Banky tak vydělávají dvakrát. Na vysokých úrocích za úvěry a za nízké úroky za vklady. V tomto úhlu pohledu jsou pro mě ty špatné.

Pokračovat na článek


Rizika spotřebitelského úvěru

Pokud se rozhodneme svoji finanční situaci řešit právě spotřebitelským úvěrem, podívejte se s námi, na jaké nástrahy si dát pozorNáležitosti smlouvySmlouva o spotřebitelském úvěru má několik náležitostí, které jsou dány zákonem č.321/2001 Sb. Smlouva musí být uzavřená písemně a musí obsahovat: výši úvěru, údaje o velikosti a době splatnosti jednotlivých splátek, případné další platby, hodnotu RPSN, podmínek, za kterých se RPSN může měnit, které však nesmějí být závislé pouze na vůli věřitele, způsob placení, možnosti předčasného splacení a informace o sankcích pro případ nesplnění povinností sjednaných ve smlouvě.Na co si dát pozorDůležité je pečlivě číst a dostatečně porozumět celé smlouvě o spotřebitelském úvěru. Zvláště pak u nebankovních spotřebitelských úvěrů je obezřetnost na místě. Potenciální klient musí být seznámen se všemi dokumenty, obchodními podmínkami a nedílnými součástmi celé transakce. Není možné odkazovat na dokument, který žadatel nemá k dispozici k přečtení. Vše je nutné v písemné formě. Po pečlivém prostudování a porozumění smlouvy je teprve možné ji podepsat. Jelikož tím se stává jednoznačně platnou a není možné se proti jejímu znění dále odvolávat. Důležité je, si na všechny vyhradit dostatek času a nepodléhat nátlaku ze strany poskytovatele o nutnosti uzavřít smlouvu okamžitě. Již to samo o sobě působí dosti nevěrohodně. Každá solidní instituce vám ráda poskytne dostatek času a prostoru pro prozkoumání a případné prokonzultování celé smlouvy s jinou osobu. Jde přeci jenom o významný vztah mezi poskytovatelem úvěru a dlužníkem, a proto by rozhodně nemělo být toto rozhodnutí uspěcháno.RPSN x úrokRPSN tedy roční procentuální sazba nákladů představuje skutečné celkové vynaložené náklady na spotřebitelský úvěr. Ze zákona je ho již nutné uvádět na každém reklamním či propagačním předmětu, kde se o spotřebitelském úvěru poskytovatel zmiňuje. Jde tedy o skutečnou částku, kterou dlužník věřitelovi navíc zaplatí. Naproti tomu stojí úrok, tedy úroková sazba, nejčastěji jde o roční úrokovou míru, která představuje sazbu daného spotřebitelského úvěru a nic víc. Do RPSN naopak patří právě úrok plus nejrůznější poplatky a nutné platby, které jsou se spotřebitelským úvěrem spojené.Výhody spotřebitelského úvěruSpotřebitelský úvěr má řadu výhod. Mezi ty očividné patří velmi rychlé a operativní řešení pro financování prakticky čehokoliv. Nákupy jsou se spotřebitelským úvěrem velmi snadné a rychlé. Usnadní se tak nákup, jelikož jde o rozložení jedné velké platby do řady menších, které je možné splácet postupně. Důležité je také, že za tento druh úvěru instituce obvykle nepožadují žádnou formu ručení. Jde o financování drobného majetku (televize, mobil, počítač) či služeb (dovolená, kurzy, vzdělání) a proto se nejedná o obrovské částky, takže poskytovatelé spotřebních úvěrů obvykle ručitele nevyžadují. Postačuje obsah smlouvy, kde obvykle je zaveden institut jejich právní ochrany v případě nesplácení úvěru.Nevýhody spotřebitelského úvěruPrvní a asi nejvýznamnější nevýhodou je splácení úvěru. Jde o velmi rychle sjednaný produkt bez zajištění, takže je pro banky a nebankovní instituce podstatně rizikovější. To se promítá i do ceny. Úrok a celkově RPSN ze spotřebitelského úvěru je podstatně výše, než úvěry standardní či ve srovnání například s hypotékou. Spotřebitelské úvěry jsou zkrátka nejdražší formou financování majetku. Půjčená částka se u nebankovních institucí může dostat do závratných výšin. U bankovních spotřebitelských úvěrů je navíc nevýhodná doba sjednání a dokumentace. Banky jsou v poskytování úvěrů velmi obezřetné, a proto také jejich vyřizování trvá déle.Rizika spotřebitelského úvěruDůležitá je samotná smlouva. Právě ve smlouvě o spotřebitelském úvěru je důležité vše přečíst a dostatečně se informovat. V budoucnu by měly vejít v platnost nová nařízení, která zpřísní podmínky a formu poskytování úvěrů pro instituce. Jelikož bude nutné vše uvádět stejně velkým písmem, RPSN bude do určité maximální hranice, předčasné splacení bude zpoplatněno pouze do výše 1% z půjčené částky. To vše zatím možné není a společnosti díky tomu značně zákazníka vysávají a vydělávají na něm. Smlouvy jsou často velmi nevýhodné a to by mělo nové nařízení změnit. Zvláště pak nebankovní sektor je velmi „tvárný" a řada soukromých investorů používá praktiky, které se s dobrým obchodníkem rozhodně neslučují. Proto je vždy velmi důležité pečlivě číst smlouvu, porozumět jí a až následně ji podepsat. Jinak se dlužník vystavuje řadě nečekaných problémů, které mohou vzniknout pouze kvůli jeho špatné či nedostatečné informovanosti.

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: IT a Mobil

Digitální domy to je moderní bydlení

Chytré domácnosti, digitální domy, digitální domácnosti – to jsou všechno zajímavé pojmy, o kterých se nyní hodně hovoří. Pod pojmem digitální dům si většina z nás představí dům, ve kterém na vás všechno hovoří a bliká a vy nemusíte hnout ani prstem.Možnosti, které instalace inteligentního domácího systému obyvatelům domů přináší, jsou obrovské a správně navržený digitální dům se tak pro své majitele stane především pomocníkem, kde řešením moderního bydlení je systém inHome. Inteligentní dům je možné nazvat také domem digitálním, protože k ovládání všech prvků se používají počítače. Co všechno vám systém inteligentního ovládání vašeho domu může nabídnout, jsme vám představili v několika dílech seriálu. Inteligentní systémy pomohou i výrazně ušetřit.Možnosti digitálního domu vám poskytují například:Ovládání spotřebičů– jako jsou lampy nebo osvětlení obecně, otevírání vjezdových vrat, ovládání rolet a markýz, zatahování závěsů.Ovládání jednotlivých zásuvek– slouží k regulaci, vypínání a zapínání spotřebičů, které jsou připojeny do zásuvky a nelze je přímo ovládat pomocí systému inteligentního ovládání domu.Ovládání elektrospotřebičů– přístrojů spotřební elektroniky, jako je například televizor, domácí kino, přehrávač Blu-ray nebo DVD disků a tak podobně.Televizní obrazovky na každém kroku– televizory mohou být instalovány i například v kuchyni, takže je můžete, kromě sledování televizních programů použít ve funkci multiroom (viz následující bod), dále je využívat i jako zobrazovač pro kamery u vstupních dveří nebo kamery, použité na monitorování okolí domu.Systémy typu multiroom– se starají o to, aby hudba (a případně i video) byly dostupné tam, kde se právě nacházíte. Pokud si tedy zapnete televizi v pokoji a jdete se holit do koupelny, na malém monitoru, umístěném vedle zrcadla se objeví obraz a zvuk se pak také převeden tam, kde právě jste.Odpočty spotřeby elektrické energie, plynu a vody– usnadní sledování a řízení spotřeby tak, abyste nebyli nemile překvapeni výší platby za dodávku energií do vašeho domu. Zařízení pro odpočet stavu energií rovněž mohou být použity pro automatické předávání naměřených hodnot dodavatelským společnostem, které pak nemusejí za účelem odečtu vysílat své pracovníky, a vy nemusíte trávit čas čekáním, až k vám dorazí.Ovládání spotřebičů pro výrobu energie– jako jsou například tepelná čerpadla, sluneční kolektory nebo fotovoltaické články. Podle okamžité situace systém reguluje maximální možné využití přírodních zdrojů, takže nemusíte odebírat energii z elektrické rozvodné soustavy nebo spalovat plyn za účelem topení. Systémy jsou schopné dokonce připojit i malou větrnou elektrárnu nebo vodní elektrárnu, pokud je třeba zvýšené dodávky elektrické energie.Možnosti úsporJak vidno, možnosti domácího inteligentního systému jsou obrovské a přímo se nabízejí k tomu, aby vás donutily šetřit nebo aby šetřily za vás. Příkladem budiž třeba komplexní systém na zalévání zahrady. Z meteostanice při použití webové předpovědi zjistíte, že ten den nebude pršet a proto se provede zálivka zahrady – v Americe dokonce existují lokální předpovědi, které dodávají přímo v potřebném formátu údaje o počasí (například přímo ve formě příkazů pro řídicí systémy domu kompatibilní s povely firmy Crestron, která je v domácích systémech etalonem). Systém si je vyhodnotí a podle toho sám zařídí vše potřebné.Další oblastí pro běžného uživatele je ovládání svícení žárovek. Tento systém spočívá v kombinaci využití čidel pohybu a tak systém, když zjistí, že jste opustili nějakou místnost, automaticky světlo v ní ztlumí nebo vypne. Podobný systém může být instalován na chodbě, kde automaticky zapíná světla, pokud jdete do koupelny nebo na toaletu. Čidla jsou dnes dokonce tak inteligentní, že dokážou rozpoznat domácího mazlíčka a na jeho pohyb v domácnosti nereagují. Navečer mu pak rozsvítí třeba tlumené osvětlení. Samozřejmostí pak je, že pokud zapnete televizor, systém to rozpozná a podle vašeho přání může automaticky ztlumit světla v pokoji nebo rozsvítit osvětlení za televizí pro změkčení obrazu proti únavě očí.Domácí systém díky čidlům spotřeby může uživatele informovat o tom, že překročil spotřebu energie a tím pádem třeba – kvůli šetření – nezapínat vytápění chodníku nebo vysoušení garáže.Možnosti, které instalace inteligentního domácího systému obyvatelům domů přináší, jsou obrovské a je jen na dodavateli, zda mu může funkce, vedoucí k úsporám zprovoznit nebo naprogramovat tak, aby dům šetřil. U velkých a zavedených firem jsou takové programy už přímo vestavěny, pokud realizujete systém za pomoci menší firmy, upozorněte na možnosti, které chcete využívat – a firma vám takové vymoženosti ráda naprogramuje.

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Mix

Do temné sítě pavučiny krize se zaplétá už i Francie

Ani případný pád Francie do dluhové pasti nemusí znamenat zastavení investorských nákupů. Cesta pryč z dluhové pasti nemá jednoduché a bezbolestné řešení. V časech, kdy světu hrozí opravdu vážné následky neřešení zadluženosti světových ekonomik, by investoři měli rezignovat na nákupy.Do temné sítě pavučiny krize se zaplétá už i Francie, jedna z největších ekonomik Evropy, ale i světa. A cesta ven z krize se tak více a více zamotává. „Obávám se, že žádné elegantní nebo aspoň málo bolestné řešení zadlužeností zemí neexistuje,“ konstatoval ekonom společnosti Cyrrus Marek Hatlapatka.Situace již podle něj dospěla příliš daleko a arzenál, který mohou použít evropští politikové, je značně omezený. Přesto je ale skeptický k vyčíslení ceny řešení, které by pomohlo Evropě dostat se z pasti dluhů.V tomto ohledu je optimističtější názor ekonoma České spořitelny Luboše Mokráše, který si myslí, že by cena nemusela být vysoká. „Cena nemusí být vysoká. Příkladem je řešení finanční krize v USA, na kterém se podílelo tamější ministerstvo financí (přes program TARP)a Fed odkupem obrovského množství strukturovaných produktů a obecně udržením likvidity ve finančním systému,“ myslí si Mokráš. Podle něj se nedá mluvit o tom, že by USA utratily na řešení krize nějaké enormní prostředky - pomoc byla poskytována ve formě půjček, injekcí kapitálu a odkupu aktiv, ne ve formě nějakých nevratných dotací. A v tom by mohla být cesta i pro Evropu.Reálně totiž hrozí, pokud opravdu Francie spadne do propasti, že se Evropě nepovede dobře.„Pokud nebude použita ECB, tedy Evropská centrální banka, ke stabilizaci situace, může dojít k vážnému narušenístability finančního systému s těžkým dopadem do reálné ekonomiky,“ odhaduje Luboš Mokráš. Podle něj v extrémním případě by mohla další eskalace dluhové krize vyvolat depresi v Evropě.Dluhová krize má tendence řetězové reakce.Někteří ekonomové navíc připomínají, že jednou z aktuálních klíčových obav investorů je to, že celá dluhová krize má tendence řetězové reakce. Podle Marka Hatlapatky například další problémy Itálie okamžitě zhorší situaci ve Španělsku, ovlivní kapacitu záchranných fondů, tím i hodnocení ratingových agentur u jiných států, jako je právě Francie nebo Rakousko.Francie je na tom lépe než Itálie, ale v žádném případě ne dobře.Se zeměmi skupiny PIIGS  (tedy Portugalska, Irska, Itálie, Řecka a Španělska) má mnoho společného, především v oblastikonkurenceschopnosti ekonomiky a nastavení veřejných rozpočtů.Ani reálné hrozby propadu ekonomik kvůli dluhům by však neměly investory odradit od uvážených investic. „Pokud někdo nyní hodlá kupovat akcie, měl by se poohlédnout po titulech, které působí ve stabilních odvětvích, samy mají dobrou historii stabilního cash-flow, jsou schopny vyplácet dividendy i v horších ekonomických časech a mají relativně nízké zadlužení,“ řekl Marek Hatlapatka. Podle něj z regionálního pohledu by se nyní investoři měli spíše poohlížet po amerických akciích a omezovat nákupy těch evropských.

Pokračovat na článek


Správné osvětlení interiéru vytvoří pohodovou atmosféru

Při výběru a rozmísťování interiérových svítidel bychom měli postupovat s rozmyslem, jelikož způsob a intenzita umělého osvětlení mají vliv na celkovou atmosféru v interiéru.Také dodržujeme zásady hygienického a estetického osvětlení. Umělé interiérové světlo by mělo respektovat specifické požadavky jednotlivých místností a jejich funkčních zón. V současné době lze použít prakticky všechny typy osvětlení. Osvětlovací tělesa jsou vyráběna ze skla, kovu, plastu, papíru nebo lze zakoupit osvětlení z textilií.Světlo v interiéru hraje velice důležitou roli.Reakce oční sítnice na intenzitu světla je velmi citlivá. Oko unavují také časté přechody mezi místnostmi se světelnými rozdíly. Akomodace zvyšuje únavu, snižuje výkonnost a negativně ovlivňuje psychiku člověka. Vyšší intenzita světla působí na lidský organismus příznivě, zvyšuje jeho výkonnost, ale silné nebo slabé světlo unavuje. Jako osvětlení interiéru je využíváno přirozené denní světlo, které je doplněno umělým osvětlením ve formě svítidel.Prvním prostorem interiéru je předsíň.V ní umístíme jednotlivé stropní osvětlení, které umožní bezpečnou orientaci při vstupu, pohybu i manipulaci s úložnými prostory. Vhodná jsou stropní svítidla, nastavitelné reflektory nebo zapuštěná svítidla. Dobré orientaci poslouží také nástěnná svítidla, která jsou zároveň dekorativní. Noční pohyb předsíní i schodištěm bude bezpečnější s integrovanými svítidly, která se umísťují na stěny nízko nad úrovní podlahy.Při výběru svítidel do koupelny dodržujeme zásadu bezpečnostia volíme kvalitní materiál. Zde se běžně setkáváme s odstřikující vodou a zvýšenou vlhkostí vzduchu, proto svítidla v koupelně musí být s krytím proti odstřikující vodě. Tento druh svítidel je značen písmeny IP. Pro vestavná stropní svítidla stačí krytí IP 43. Nasvícení koupelny si rozvrhneme do několika zón. Ve vnitřním prostoru vany či sprchového koutu se nedoporučuje instalace svítidel. Do prostoru od okraje vany nebo sprchového koutu do výšky 2,25 m je doporučeno bodové svítidlo s nejvyšší ochranou H2O Proifi. Do ostatního prostoru, kde nehrozí přímé postříkání svítidla nebo kondenzace vodní páry, je předepsána hodnota IP 21.V koupelně je samozřejmě také potřeba přímého světla pro nalíčení či oholení a vhodné je též světlo nepřímé pro relaxaci.Jako centrální světlo je možno použít bodová světla zapuštěná do sádrokartonu v provedení pevném nebo výklopném. Vhodnější jsou svítidla jednodušších tvarů, která nevrhají stíny. Svítidla k zrcadlům vybíráme podélná a umísťujeme je po stranách zrcadel a nejlépe také nad ně. Svítidla po stranách zrcadla mají být ve výšce očí, osvětlení je pak účinnější.Za vhodné zdroje do koupelny považujeme například halogenové žárovky, které vyzařují hodně světla. Světlo je tak jasnější a nezkresluje barvy. Dále vhodnými zdroji do koupelny jsou LED diody, které mají nízkou spotřebu, malý výkon, ale vysokou pořizovací cenu.Osvětlení v kuchyni plní několik různých funkcí.Musí dobře osvětlit pracovní prostor a současně potřebujeme také osvětlení celé místnosti i jídelního stolu. Nad jídelní stůl nejlépe umístíme svítidlo s možností regulace výšky a intenzity svítivosti. Pracovní prostor vyžaduje kvalitní a dostatečně výkonná světla. Výška umístění svítidel se řídí výškou pracovní desky. Pracovní plocha by měla být osvětlena tak, aby si uživatel kuchyně nestínil vlastním tělem. Světlo by však také nemělo svítit přímo do obličeje. Nejvhodnější jsou proto světla rohová, kdy zdroj světla připevníme pod horní skříňku. Ideální jsou také světla zasazená do horních skříněk, která neoslňují a zároveň svítí kolmo na pracovní plochu. Z hlediska typů svítidel máme na výběr světla bodová, halogenová, nástěnná světla, ale i kompaktní zářivky. Přednost dáváme úspornějším typům, tedy především zářivkám. Stále častěji jsou využívána LED svítidla. Efektní a přirozená jsou však světla bodová, která je možno dle potřeby různě směrovat.Světla, osvětlení, lampy v ložniciLožnice by měla být místem klidovým a odpočinkovým, kde má být již od vstupu navozen pocit příjemného uvolnění a relaxace. Jako základ se doporučují používat svítidla s tlumeným světlem, která podvědomě navodí příjemné pocity. Nejvhodnější jsou například kloboukové stojací či stolní lampy právě s tímto tlumeným světlem, které nejsou dráždivé na oči. Pokud v místnosti máme centrální svítidlo, mělo by poskytnout měkké rozptýlené světlo. Pro vytvoření intimní atmosféry by mělo být osvětlení regulovatelné. Toho dosáhneme buď odděleným vypínáním několika kompaktních zářivek ve svítidle, nebo pomocí stmívače, kdy můžeme intenzitu světla plynule měnit. U postele bychom také neměli zapomínat na umístění lampiček na čtení.Základním požadavkem při výběru světel není pouze jejich funkčnost, ale také estetický dojem, kterým působí v interiéru. Právě v obývacím pokoji, místnosti, která je vizitkou celého bytu, je na výběr správného designu kladen velký důraz. Osvětlení obývacího pokoje by se nemělo soustředit pouze do jednoho centrálního bodu. Vedle hlavního světla v místnosti, kterým byl donedávna pouze lustr, hraje svou úlohu právě vedlejší osvětlení. Instalováním světelné soustavy, složené z více světel stejného designu, dosáhneme obvykle vynikajícího výsledku. I v obývacím pokoji, stejně jako v ložnici, můžeme použít tlumeného osvětlení, které slouží k navození příjemné atmosféry. Velmi dobře také působí nenápadný typ osvětlení moderního vzhledu. Praktická jsou také bodová světla, která lze dle potřeby natáčet různými směry. Nasvícením více zdrojů docílíme optického rozčlenění místnosti a svítidla tak plní dekorativní funkci.

Pokračovat na článek