Výsledky vyhledávání pro dotaz firma

Výsledky vyhledávání v sekci: SOS

Česká a americká exekuce

 V České republice platí známá poučka. Nikdy se nezadlužujte jako člověk. Zadlužte se jako firma. Když chcete mít klidný spánek a nemít problémy s exekutory, musíte mít všechen majetek a podnikání převedené do firem. Tam na ně exekutor nemůže.Spící firmy čestných majitelůMáte v příbuzenstvu neschopného a neprůbojného bratránka, strýce, tetu nebo vnuka? Pokud na ně nadáváte, pak jiní si je nemohou vynachválit. Kdo nic nedělá a hlavně není podnikání schopen, je nejlepší ochranou vašich prostředků. Podívejme na odsouzeného Nováka. Jak je rád že nemá majetek a vše je napsáno na nějaké společnosti jeho příbuzných. Ten úplatek 40 milionů tak nikdy nebude vracet, protože nemá z čeho. Musel by to zaplatit jeho neschopný příbuzný, který naopak majetek kupodivu má. A vy to můžete udělat stejně. Stačí si převést všechno do firmy, která nic nedělá, tím nic nezkazí a rok co rok podává jen stejné daňové přiznání. A majetek je ušetřen navždy.Podnikající firmaA pokud podnikáte, tak ať skutečná firma nic nemá, jen obrat. Ta se může zadlužovat, vstupovat do rizik, žádat dotace, dávat úplatky a vesele žít a vydělávat. Když náhodou dluhy nepůjdou splatit, na scéně se objeví exekutor, který nemá co zablokovat kromě bankovního účtu. U firem totiž všemocný a bezohledný exekutor svoji sílu poněkud ztrácí. Hoďte společnost do bankrotu a vše se přerušuje. Přichází insolvenční správce, který přebije i exekuční zákony. A máte klid. Jiná firma může zase vesele podnikat a klidně se zadlužovat. Vás a vašeho majetku se to nikterak nedotkne.Ubohý občanProtože exekutorská lobby dobře věděla, že na firmy nemůže, vrhla se na občany. Běžný živnostník, zaměstnanec nebo úředník jsou na tom v případě dluhů velice špatně. Úplně jinak než společnosti. Občan ručí veškerým svým majetkem a v momentě exekuce je mu všechno včetně platu zablokováno. A také se všechno draží, prodává pod cenou a z člověka je štvanec bez místa odpočinku, bez jídla, bez ochrany (tedy té právní). A tady najednou stát nic nenamítá a nebere si ani příklad v tak vychvalovaném vzoru jako jsou USA.Osobní bankrotPokud jste se příliš zadlužili, tak s osobním bankrotem nepočítejte. Ten je pro jiné, malé dlužníky. Vás budou honit do konce života. V USA je tomu jinak. Firmy a občané jsou si rovni. Můžete úpadek vyhlásit jako člověk nebo je na vás vyhlášen bankrot, který není vůbec tak divoký jako česká exekuce. V moment bankrotu oznámíte veškerý majetek, příjmy a získáte právo na věci základní potřeby (třeba našimi exekutory zabavovanou televizi, počítač nebo hodinky) a k tomu nesmíte přijít o přiměřené bydlení. Jakmile se vše prodá, bankrot skončí a vy nic nedlužíte. Nikdo nekřičí, že do dluhů jste se dostali vlastní vinou a musíte celý život splácet. V rozhodný den splatíte, na co máte a je konec. Můžete začít znovu.Papežtější než jiné zeměV ČR jste na tom s dluhy nepoměrně hůř.Osobních dluhů, pokud je nestačíte splácet, se nikdy nezbavíte. Navždy budete mít zablokované veškeré účty v bankách a můžete se rozloučit s bezhotovostními platbami. Musíte žít systém Jekkyll a Hyde. Ve dne se poslušně dostavujete na exekuce a v noci řádíte s načerno vydělanými prostředky. A nejde o maličkost. Tento stát dohnal k exekucím už cca 800.000 lidí. Napakovala se naprosto nevýkonná sféra úředníků, která si říká exekutorští podnikatelé. Ve skutečnosti ale šlo jen o zbídačení těch bídných. Kdo chce, tak si totiž stejně cestu najde. Dlužníci v „cizích“ Mercedesech dál projíždějí kolem exekutorských úřadů a mávají z oken zlatými prsteny na rukou. Jim a jich hotovostním půjčkám jste jen nahnali klienty. 

Pokračovat na článek


Oddlužení není žádným dárkem dlužníkovi

Podstata oddlužení má svoje dva základní protipóly. Na jedné straně stojí humánní důvody, které stavějí lidskou existenci v tomto materialistickém světě nad ostatní hodnoty. Druhá strana nevidí smysl v oddlužovacích gestech a pojímá dluh jako vinu člověka, kterou si způsobil a za kterou oprávněně ponese následky. Existuje nějaký kompromis?Princip oddluženíPodstatou osobního bankrotu je v podstatě objem prostředků, které může dlužník splácet. Zákon přiznává možnost splatit jen část dluhů, ale pod jednou podmínkou. Splaceno musí být alespoň 30 % finančních závazků za dobu 5 let. Oddlužení podléhá rozhodnutí soudu, který nařídí dohled insolvenčním správcem. Přednost tedy dostává materiální pojetí práva a sociální rozměr oddlužení.Sociální cítěníV českém právu se skutečně často projevuje snaha pomoci „obyčejným“ lidem. Oddlužení nepochybně směřuje do cílové skupiny rodin a běžných zaměstnanců. Týká se totiž dluhů, které existují v rozmezí do dvou milionů korun. Nejčastěji kolem 500.000 Kč. Běžný plat totiž dosahuje částek 15.000 Kč až 25.000 Kč. Dlužník je schopen splácet od 3.000 Kč do 10.000 Kč, což za 5 let vytvoří částku přibližně 200.000 až 600.000 Kč. A trojnásobek pak znamená skutečně vzniklý dluh.Proč jenom zaměstnanci?Dá se namítnout, že oddlužení se týká také soukromých podnikatelů. Ti převážně ručí celým svým majetkem a mohou tedy mít zablokované veškeré hmotné a nehmotné pozemské statky. Jenomže jejich podnikání v podstatě dluhy skončilo. Nemohou nakládat se svými prostředky obživy, a proto nemohou doložit pravidelný příjem. Kromě toho je v exekuci prodáván jejich majetek a pokud dluží státu, ani si nemohou zařídit Živnostenský list, kde bezdlužnost je zákonnou podmínkou. Zaměstnanci sice mají zablokovanou část příjmu, která jde na úhradu dluhů, ale soudu poměrně snadno mohou doložit, že mají prostředky na splácení.DeblokaceZaměstnanci se tedy nejvíce snaží o deblokování svých příjmů a majetku. Exekuce je postihuje tvrdě, protože většinou nemají možnost změnit svoje bydliště nebo se s rodinou skrývat. Exekutor může libovolně vstupovat do jejich bytů a zabavovat předměty, když ponechá jen nejnutnější vybavení domácnosti. Pokud jsou vlastníky bytu, pak exekutor byt prodá a žádný nárok na bydlení jim nevzniká, musejí si sjednat nájem. A to je vzhledem k omezení příjmů značný problém. Proto této skupině dlužníků oddlužení pomůže nejvíce, protože se zastaví veškeré úkony exekucí a „pouze“ musí dlužník pravidelně po dobu 5 let splácet soudem stanovenou částku. Nedojde tedy k zablokování veškerých příjmových možností, dlužník může žít a získává relativní klid a materiální jistoty.Solidarita s malými dlužníkyOtázka správnosti cílení oddlužení do sociálně slabších skupin obyvatelstva je otázkou společenské solidarity. Samozřejmě může existovat podnikatel, který předkládá daňové přiznání s milionovými příjmy a zároveň chce splácet dluhy pomocí oddlužení. Většinou však raději pracuje a podniká načerno, aby dluhy v závratných milionových hodnotách nemusel vůbec splácet. Podnikání se dá snadno krýt jinými způsoby, podnikat může přes další osoby nebo může pracovat načerno. Řešení oddlužení je tak v českém právu vnímáno skutečně jako humánní prostředek nouze běžného člověka. A zcela pomíjí otázku zodpovědnosti věřitele. Kdo půjčuje bez ověření bonity, na sms zprávy, bez registrů a bez prokázání příjmů dost riskuje. Přesto dostává později do rukou tvrdou zbraň exekuce, která je skutečně jednou z nejtvrdších v Evropě.Větší míra odpovědnosti?Otázka tedy není jen jak najít kompromis nebo vyhovět některé straně zastánců či odpůrců oddlužení. Zákon by měl zřejmě víc zohledňovat odpovědnost věřitele. Mnoho rychlých půjček v podstatě půjčuje bez jakýchkoliv problémů naprosto nebonitním a zadluženým lidem. Spoléhají na způsob vymáhání a na získání prospěchu z jakéhokoliv majetku nebo příjmu dlužníka a donutí tak občana k dost zoufalým krokům. Často se dlužník odhodlá porušit trestní zákon, obchází daňové zákony a nevýhodně s věřiteli „směňuje“ svůj majetek. Zákon je tímto způsobem oddlužení nespravedlivý k tomu, kdo měl vyšší příjmy a o ty přišel třeba propuštěním z práce. Častým dluhem je špatný propočet finančních možností. Při platu 50.000 Kč (třeba jako součet platů manželů) si dlužník vezme úvěr, který splácí „pouhými“ 10.000 Kč měsíčně. V případě nemoci, propuštění nebo snížení platů najednou na splácení nemá prostředky a roztáčí se dlužní spirála.Jiné pojetí bankrotuV USA je pojetí bankrotu rovnoprávné mezi společnostmi i osobami. V ČR firma zbankrotuje, prodá majetek a nikdo dále nehoní představenstva, akcionáře, zaměstnance a další osoby, které se na hospodaření podíleli. U osobních dluhů naopak dluhy stále trvají, prodejem aktiv nekončí a týkají se v podstatě celé rodiny dlužníka ve společné domácnosti. Postavit na stejnou úroveň firmy a fyzické osoby stát neumožňuje. V USA znamená osobní bankrot zákaz nakládání s majetkem, prodej majetku dlužníka a tím veškeré oddlužení navždy. Je otázkou, zda nerovnoprávnost právnických osob, fyzických osob a nekonečnost dluhu pro občany není spíše ke škodě a neznamená nerovnoprávnost před zákonem. Nekonečnost dluhů poškozuje více stát, který by dokonalým oddlužením fyzické osoby získal běžně pracujícího nebo podnikajícího občana, který by platil daně.

Pokračovat na článek


Spam skluzavkou do pekel?

Jak se nedostat do křížku se zákonem!Spam už dnes není využíván jen pro potřeby komerční reklamy. Může pobavit, úmyslně vyvolat paniku, nebo nakazit váš počítač virem.Podle analytické společnosti IDC je denně odesláno skoro 40 miliard e-mailů mezi uživateli, více než 17 miliard automaticky vygenerovaných e-mailů a 40 miliard spamů, tedy nevyžádané komerční elektronické pošty. Kde začíná a kde končí hranice mezi akceptovanou formou direct mailu a spamem? Lze spam použít v marketingu? Jaká jsou zákonná omezení?Odpovědi na tyto otázky poskytli – Maxim Černý, technický specialista serveru www.spamy.cz, Jan Majer, Senior Specialist Online Marketing společnosti Dimar s.r.o. a Ratibor Líbal, marketingový ředitel společnosti Actum, s.r.o. Spam v marketingu„Spam je jakákoliv masově šířená zpráva, často reklamní, ale i obsahující viry či propagační materiály politických stran a podobně ve vaší e-mailové schránce, kterou jste si nevyžádali, nebo nedali souhlas s jejím zasíláním,“ říká Jan Majer. Původ tohoto termínu není zcela jasný, pravděpodobně je však odvozen ze značky amerických masových konzerv ´lančmítu´, která se vyrábí od třicátých let.Spam je v marketingu používán úmyslně i neúmyslně. „Ti, kdož se rozhodli pro tuto formu, jsou ovšem nejen prodejci léků a pilulek na potenci, ale často i renomované společnosti, které se pohybují na českém trhu. Ti, kteří se pro spam rozhodli vědomě, tak obvykle činí po zralé úvaze a tato taktika skutečně může být v krátkém horizontu efektivní. Tyto firmy si najímají spammery, kteří pracují na plný úvazek, a dokáží tak vydělat až několik set tisíc dolarů ročně. Nicméně žádná renomovaná firma spam nepoužívá, pokud jí alespoň trochu záleží na dobrém jménu.Spam je totiž stoprocentní skluzavka do pekel pro vaši image,“ tvrdí Ratibor Líbal.Mnoho firem však používá spam nevědomě. Jsou přesvědčeny, že využívají výhod e-mailového marketingu, ale díky jeho špatným znalostem se ocitají v kategorii spammerů a firemní image silně trpí.Podmínky fungování spamuMaxim Černý si myslí, že funguje velká většina spamů, a to z jediného důvodu: vždy se najde alespoň jeden ze 100 000 lidí, kteří na nabídku ve spamu zareagují a produkt si objednají. „Kdyby nebylo takovýchto lidí, spammerům by se brzy spamování nevyplácelo, protože by nemělo žádný efekt. Toto je největší problém.“ Lidé, kteří o spamu nic nevědí, dál vesele klikají. Úspěch spamu tedy závisí především na: a)       obsahu,b)       poptávce po určitém zboží či službě,c)       zákaznické odezvě.Podle analýzy portálu Atlas.cz se v obsahu spamu víceméně odráží aktuální společenská poptávka. Nejvíce se spamy týkaly oblasti sexu, na druhém místě pak financí a zdraví.Antispamový zákonZákon č. 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti, nabyl účinnosti 7. září 2004, dnem zveřejnění ve Sbírce zákonů. Podle tohoto zákona je obchodním sdělením každá forma sdělení určená k přímé či nepřímé podpoře zboží či služeb nebo image podniku. Za obchodní sdělení se považuje také reklama podle zvláštního právního předpisu. Fyzická či právnická osoba, která získá od svého zákazníka podrobnosti jeho elektronického kontaktu pro elektronickou poštu, může využít tyto údaje pro potřeby šíření obchodních sdělení pouze za předpokladu, že zákazník dal předem prokazatelný souhlas k takovémuto využití svého elektronického kontaktu, a že zákazník má jasnou a zřetelnou možnost jednoduchým způsobem, zdarma nebo na účet této fyzické nebo právnické osoby, odmítnout souhlas s takovýmto využitím svého elektronického kontaktu i při zasílání každé jednotlivé zprávy. Nevyžádaná sdělení návrh zákona zakazuje. Smyslem této úpravy je posílit ochranu soukromí občanů. Za zasílání nevyžádaných obchodních sdělení, spamu, navrhuje zákon sankci ve výši až 10 000 000 Kč.   Zásady při tvorbě akceptovatelného e-mailuMaxim Černý vysvětluje, že někdy lidé posílají legitimní zprávy, které však vypadají jako spam, a někdy jsou takto filtry vyhodnoceny. Jde například o posílání obrázků nebo PDF příloh, různých objednávek a podobně, bez jakéhokoliv doplňujícího textu nebo předmětu. Filtr tak může jen odhadovat na základě různých méně vypovídajících faktorů, zda to je spam či ne. Pokud by uživatel napsal například text: „Ahoj, Franto, tady Ti posílám tu objednávku. Honza“, filtr by si byl více jistý tím, že toto spam není.Každý slušný e-mail by měl obsahovat předmět, text a podpis odesílatele. Pokud toto budou uživatelé dodržovat, zvýší se jim šance, že jejich e-mail, například s jednou objednávkou v PDF souboru, nebude označen jako spam.Znaky akceptovatelného e-mailu jsou:a)       je zřetelně označen, že se jedná o obchodní sdělení,b)       v případě, že e-mail obsahuje obchodní sdělení jen v určité části, tak tato část musí být zřetelně označena,c)       obsahuje předmět, text a podpis odesílatele,d)       měl by zájemci na rovinu a srozumitelně říkat, co se mu nabízí a za jakých podmínek,e)       totožnost odesílatele nesmí být utajena,f)         musí být uvedeno, jak se odhlásit ze zasílání obchodních sdělení,g)       musí být uvedena adresa, na kterou adresát může napsat, že si nepřeje, aby mu nadále byly podobné informace odesílatelem posílány,h)       příjemce si e-mail výslovně vyžádá,i)         příjemce dá souhlas k zasílání obchodních sdělení dané firmě.Obchodní sdělení může být tedy efektivní a v mezích zákona, pokud má odesílatel důvod se domnívat, že se příjemce nebude cítit jeho e-mailem obtěžován. Sedm „statečných“ druhů spamůa)             Klasický emailový spam, obsahující například řetězové dopisy, tzv. chain letters, propagující pyramidové hry, návody na rychlé zbohatnutí, tzv. MMF – „Make Money Fast“, poplašné zprávy, které údajně napadnou váš počítač již v okamžiku, kdy zprávu začnete číst, nebo různé recese a žerty. Emailový  spam tvoří zhruba 80–90 % veškeré mailové komunikace na světě.b)             Obrázkový spam v podobě PDF, kdy spammeři píší text do obrázku. Ještě před dvěma lety se nedalo proti těmto spamům bránit, protože skoro žádný filtr neuměl číst text z obrázku. Dnes tvoří obrázkový spam asi 30 % spamu.c)             SEO spam využívá techniku, jak umístit webovou stránku ve vyhledávačích na co nejvyšší příčku. Jedna z častých taktik SEO spamu je například zaplnění stránky klíčovými slovy pro vyhledávač, tzv. „cloaking“ (maskování).d)             Komentářový spam je určen k cílenému propagování webu. Spammer se snaží pod každý článek napsat komentář, ve kterém propaguje nějaký web, a zvýšit tak počet zpětných odkazů na stránky.e)             Phising, česky rybaření, je například falešný e-mail, tvářící se jako odeslaný z vaší banky, v němž vás banka žádá o ověření totožnosti. Po kliknutí na odkaz je uživatel zaveden na falešnou stránku, kde odevzdá své údaje a následně přijde o peníze. Jde v podstatě o krádež identity.f)               SPIM,  Spam over Instant Messaging, je novým typem spamu, zaměřeným na uživatele ICQ, MSN Messenger atd. Uživatel, který má důkladně vyplněný profil s osobními informacemi, se pak jen těžko ubrání spammerům.g)             SPOG, Spam on Online Games, číhá na hráče online her. Během hry jsou obtěžování reklamními zprávami.

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Finance

Obchodní riziko

Pod pojmem obchodní riziko se zpravidla chápou dvě oblasti rizika. První je riziko spojené s výkyvy tržeb a druhá oblast souvisí s rizikem vyplývajícím z provozní páky.Prodejní rizikoProdejní riziko související s možností, že očekávané tržby nebudou dosaženy, ovlivňuje řada faktorů. Namátkou uvádím dle mého soudu nejvýznamnější, na které byste určitě přišli i bez mé pomoci:variabilita poptávky po našich výrobcích a službáchstabilita prodejních cencenová elasticita poptávky po naší produkci a službách, tj. v jakém procentním rozsahu se změní (zvýší) naše tržby pokud změníme (snížíme) cenu o určité procento diverzifikace portfolia produktů a služeb, které nabízíme a to i z geografického pohledu Všechny výše uvedené body mají společného jmenovatele a tím je jednoznačně stupeň konkurence ve sféře, kde každý z nás podniká.Pokud jde o měření rizika, lze použít směrodatnou odchylku k odhadnutému trendu vývoje tržeb tak, jak bylo prezentováno v kapitole měření rizika (ve financích). Obrázek 1: Historie a lineární trend čistých tržeb Z obr. 1 vidíme vypočtenou směrodatnou odchylku a trendovou rovnici v grafu. (Trendovou rovnici získáme v souladu s návodem v kapitole riziko ve financích). Abychom mohli srovnávat napříč firmami, podobně jako v případě variačního koeficientu by bylo vhodné tuto absolutní hodnotu směrodatné odchylkynějak vztáhnout relativně k trendové rovnici. Doporučil bych srovnávat její výši s hodnotami v rámci trendové rovnice a to asi nejlépe s počátkem a koncem, tj. s trendovou hodnotou v roce 1 a 8. Čím by byly obě hodnoty variačního koeficientu u příslušné společnosti v rámci stejného srovnávaného časového období vyšší, tím bude rizikovost vyšší.Provozní pákaProvozní hospodářský výsledek bude kromě rizika na straně výnosů také závislý na riziku v oblasti nákladů. Co do rizika variability provozních nákladů, bude rozdíl mezi firmou, jejíž podíl fixních nákladů bude vyšší oprotité, která má mnohem menší podíl fixních nákladů, i když co do tržeb a celkových nákladů jsou na tom úplně stejně. V případě velkého podílu fixních nákladů bude mít jakákoliv změna prodejů mnohem větší dopad na provozní zisk takové společnosti než v případě firmy s výrazným poměrem variabilních nákladů. Variabilní náklady jsou ty náklady, které závisí (rostou nebo klesají) podle velikosti výstupu. Typickým příkladem je spotřeba materiálu. Tento náklad bude "kopírovat" velice přesně výrobu a produkci. Naproti tomu jsou náklady,jejichž výši lze velice těžko vztáhnout k rozsahu výroby a prodeje. Jde například o nájemné, které hradíme vlastníkovi nemovitosti, jehož prostory využíváme k podnikání. Nájem bývá smluvně stanoven na určitou částku bez ohledu na to, jak se nám daří nebo nedaří prodávat. Mezi těmito extrémy je celá řada nákladů, které jsou "napůl" fixní a "napůl" variabilní.Čím je tedy proporce těchto fixních nákladů vyšší, tím vyšší neseme provozní riziko. Řečeno laicky, pokud jsou naše náklady vesměs variabilní, např. šijeme z látek oděvy, pokud nebude odbyt, jednoduše nebudeme nic nakupovat a nic spotřebovávat do nákladů. Pokud bude velký odbyt,budeme nakupovat potřebná množství látek. Naše tržby jsou celkem přesně kopírovány těmito variabilními náklady. Naproti tomu, pokud bychom podnikali v oblasti umění, pronajali si galerii a sbírku obrazů, podstupujeme značné riziko z toho titulu, že pokud k nám na výstavu nikdo nepřijde,naše tržby budou minimální a my utrpíme velkou ztrátu, neboť naše náklady jsou fixní a nekopírují téměř vůbec naše tržby. Pokud by naopak byla návštěvnost nečekaně vysoká a tržby by lámaly rekordy, fixní povaha těchto nákladů by zajistila velký zisk. Rozptyl možného provozního zisku je v tomto případě mnohem vyšší a tudíž je vyšší i riziko. Znovu připomeňme, že vyšší riziko neznamená nutně jen něco negativního jako je ztráta. Znamená i možnost vyššího zisku, než jsme očekávali.Pojem provozní páka má pak naznačovat totéž co páka ve fyzice, pomocí mnohem menší síly například zdvihnout těžký předmět. Pokud máme velký podíl fixních nákladů, s jejich nezměněnou výší tak můžeme hodně vydělat ale i hodně prodělat. Výše provozní páky je pak posuzována jako poměr fixních nákladů k celkovým (zpravidla provozním) nákladům. Je ale jasné, že pokud se zamyslíte nad nepřeberným množstvím nákladů, které vaše firma nese, velice často naleznete náklad, který je "něco mezi". Proto je v praxi značně obtížné firmy mezi sebou na této bázisrovnávat, nicméně jedná se o velice důležitý analytický nástroj při posuzování investic! Proto je nutné, abyste o něm měli základní povědomí a i proto si ukážeme jeho vazbu k tzv. bodu zvratu v rámci objasnění bodu zvratu. Shrneme-li tedy, co pod pojmem provozní páka chápat, pak velká provozní páka znamená, že za jinak stejných okolností dochází i při malé změně prodejů (tržeb) k velkým výkyvům provozního zisku. Bod zvratu (angl. break-even point)Bod zvratu je ekonomický pojem, který znamená situaci, kdy celkové výnosy přesně pokrývají fixní i variabilní náklady s nimi spojené. Vezměme příklad švadleny, jejíž náklady, jak jsme výše naznačili, budou převážně variabilní. Asi není třeba hlouběji rozpitvávat modelovou situaci,kdy vyjádříme její celkové tržby za košile, které šije a prodává, jako jejich prodejní cenu násobenou prodaným množstvím. Podobně, opět velmi zjednodušeně, asi není problém vyjádřit její celkové provozní variabilní náklady jako určitý objem látky na každou košili násobený jeho nákupní cenou. Pokud budeme předpokládat, že mezi její náklady patří i fixní porce nákladů spojená s odpisem šicího stroje (odepisuje nikoliv výkonově ale časově po dobu 5 let), pak by pro bod zvratu musela platit rovnice 1: Rovnice 1: Bod zvratu Rovnice 2: Bod zvratu po úpravě Příklad 1Řekněme, že na jednu košili švadlena spotřebuje 2 běžné metry půl metru široké látky, přičemž každý metr látky stojí 200 Kč. Potom lze přepočítat, kolik bude stát jedna košile co do nákupní ceny, resp. variabilního nákladu. V tomto případě by tedy variabilní náklad na jednu košili činil 2 metry (půl metru široké látky)násobené jejich cenou 200 Kč za metr. Variabilní náklad jedné košile by tedy byl 400 Kč. V souladu s tímto přepočtem lze upravit i rovnici 1 do rovnice 2. Dále předpokládejme, že švadlena ročně odepíše do nákladů částku 5 000 Kč z pořizovací ceny svého šicího stroje, který je ještě poháněn mechanicky, takže švadlena nemá žádné další náklady při spotřebě elektrické energie. Současně prodejní cena jedné košile činí 450 Kč.Pokud bychom měli stanovit množství košilí, při nichž bude dosaženo bodu zvratu, tj. kdy švadlena svými výnosy z prodaných košilí přesně pokryje všechny své náklady, dosadíme pouze všechny údaje do rovnice 2:Obrázek 2: Produkce pro bod zvratu - malá provozní páka Rovnice 3: Určení potřebné produkce pro bod zvratu Obrázek 3: Produkce pro bod zvratu - velká provozní páka 450 K = 400 K + 5000 K = 100Z výše uvedeného výpočtu lze dále odvodit potřebnou výši výnosů a nákladů, při nichž dochází k bodu zvratu. Tato úroveň zde činí 45 tis. Kč. Do úrovně 100 košil bude švadlena stále v provozní ztrátě, teprve od úrovně 100 prodaných košil se přehoupne přes bod zvratu do provozního zisku. Taktéž lze pouhou matematickou úpravou určit množství produkce, aby byl dosažen bod zvratu. Tento vztah ukazuje rovnice 3.Příklad 2Teď se podívejme na situaci, kdy by tatáž švadlena namísto šití košil koupila výkonný počítač vyvinutý na matematické modelování meteorologických modelů počasí. Na základě dat z různých měřících zařízení a satelitů by tento počítač na základě svých kalkulací poskytoval předpověď počasí a tyto výsledky by naše švadlena prodávala meteorologům. Řekněme, že pro názornost by jednu "předpověď" švadlena prodávala také za 450 Kč. Jejími variabilními náklady by nyníbyla pouze spotřeba elektrické energie, která by činila pro komplikovaný výpočet jedné předpovědi 150 Kč na předpověď, tj. průměrný variabilní náklad o 250 Kč méně, než v případě šití košil (a spotřeby látky). Na druhou stranu, odpisy tohoto počítače by zde byly 30 000 Kč ročně. Jak by se změnila celá situace?První, čeho bychom si měli všimnout, je vyšší míra odpisů, resp. fixních nákladů oproti předchozímu příkladu. Lze usuzovat na to, že v této situaci švadlena podstupuje vyšší provozní riziko v důsledku vyššího poměru fixních nákladů (vyšší provozní páka). V tomto případě bude požadovaný roční počet předpovědí k pokrytí veškerých nákladů v souladu s rovnicí 3 také 100, tj. 30 000/(450-150). Pokud si ale znázorníme i tento příklad graficky na obrázku 3, lze jeho srovnáním s obrázkem 2 dojít ke stejnému závěru,jaký jsme uvedli při shrnutí provozní páky, tedy že za jinak stejných okolností dochází i při malé změně prodejů (tržeb) k velkým výkyvům provozního zisku. Pokud totiž uvažujeme výchozí situaci v bodu zvratu, tj. při produkci sto košilí nebo předpovědí počasí, potom 10% pokles této produkce na 90 by v případě šití košilznamenalo provozní ztrátu jen v rozsahu 500 Kč (nižší provozní páka), naopak v případě vyšší provozní páky v příkladě 2 by se ztráta vyšplhala až na 3 000 Kč!Protože správné zařazení jednotlivých nákladů je velmi důležité pro tvorbu business cases, kterým se tyto stránky v jiné sekci také věnují, uveďme ještě jeden, tentokrát komplexnější příklad a jeho řešení v Excelu.Příklad 3Řekněme, že podnikáme v oblasti pekárenství a naše firma peče pečivo. Budeme uvažovat, že prodáme v průměru 30 tisíc kusů pečiva, jehož průměrná cena při daném portfoliu výrobků činí 12 Kč. Co se týká mouky a ostatních surovin, jejich spotřeba loni činila 90 tis. Kč. Na výrobu pečiva používáme elektrickou pec,která stála 100 tis. Kč, odepisujeme jí po dobu 10 let rovnoměrnými odpisy a na pec jsme si půjčili u banky 70 tis. Kč s ročním úrokem 8%. Splaceno máme zatím pouze 20 tis. Kč, takže náš dluh u banky činí k současnému dni 50 tis. Kč. Pec na výrobu stejného množství pečiva (30 tis. kusů) spotřebovala v loňském roce elektřinuza 20 tis. Kč (v této částce je započten i roční servis, u něhož předpokládáme podobné náklady i letos). Pronajímáme si prostory, za které podle smlouvy platíme fixní částku 5000 Kč měsíčně plus navíc 4% z tržeb. Dále máme jednoho zaměstnance na částečný úvazek, který obsluhuje pec a je hodnocen podle upečeného objemu pečiva. Loni, při prodeji 30 tis. kusů tvořily jeho mzdové náklady včetně sociálního a zdravotního pojištění celkem za rok 180 tis. Kč. Daně a účetnictví nám vede externista, za 8 tis. Kč měsíčně. Korporátní daňovou sazbu (sazba daně z příjmů právnických osob) uvažujme 20%. Jakého objemuvýstupu (počtu prodaného pečiva v nezměněné struktuře) a výsledku hospodaření z běžné činnosti musíme dosáhnout k dosažení bodu zvratu? Z uvedeného linku si můžete stáhnout naznačené řešení s výsledkem v Excelu, nicméně nejpodstatnější je určení fixních a variabilních nákladů, které se mění s rozsahem produkce:

Pokračovat na článek


Diskontní míra, diskontování, časová hodnota peněz

Diskontní míra, diskontování a jejich vztah k časové hodnotě penězV předchozích kapitolách jsme se postupně dobrali odpovědi, jak a podle čeho budeme posuzovat rozdílnou časovou hodnotu penězbudoucích a současných nebo obecně mezi dvěma rozdílnými časovými okamžiky. Vysvětlili jsme si, že např. tisícikoruna dnes není z hlediska finanční hodnoty pro nás totéž, pokud s ní můžeme disponovat už teď nebo až někdy v budoucnu. Důvodem je možnost investice tisícikoruny dnes a potenciální budoucí výnos s tím spojený. V minulé kapitole jsme si řekli o průměrných vážených nákladech kapitálu (WACC), které se snaží určitým způsobem zprůměrovat implicitní náklad spojený s vlastním kapitálem a explicitní náklad cizího kapitálu. Znovu zopakujme, že bude záviset na struktuře financování našich aktiv, tj. na struktuře pasív. U vlastního kapitálu vycházíme při kvantifikaci jeho nákladů pro konkrétní investici z nákladů obětované příležitosti, tj. z alternativní nejvýnosnější investice podobného rizika, popřípadě z průměrné očekávané výnosnosti vlastního kapitálu (určité méně přesné zjednodušení). Detailnější diskusí ohledně odhadů výše nákladů vlastního kapitálu se budeme zabývat napříč kapitolami sekce diskontní míra. Cizí úročené zdroje mají svůj explicitní náklad ve formě úroku, průměrnou úrokovou sazbu těchto cizích zdrojů. Příklad 1 - průměrný náklad cizích zdrojů (cizího kapitálu)Předpokládejme, že máme na straně pasív naše aktiva ve výši 130 tis. Kč financována z vlastních zdrojů ve výši 90 tis. Kč a zbytek je kryt krátkodobým úvěrem na 1 rok ve výši 10 tis. Kč, střednědobým úvěrem ve výši 10 tis. Kč a částkou z právě emitované směnky na 20 tis. Kč s tím, že za rok při jejím proplacení zaplatíme 23 tis. Kč. Jaký bude průměrný nákladcizího kapitálu (cizích zdrojů), pokud úroková sazba na střednědobý úvěr činí 7% a 5% na krátkodobý úvěr?Pokud se bavíme o průměrném nákladu kapitálu, stejně jako u WACC nebudeme počítat nějaké absolutní částky nákladů v tisících korun, ale průměrné procento, průměrný úrok, který do výpočtu vážených průměrných nákladů kapitálu vstupuje. Ten vypočteme jako vážený průměr jednotlivých složek cizího kapitálu a jejich nákladů (v %). Váha krátkodobého úvěru na celkových cizích zdrojích tedy činí 25% (10 tis. Kč/ 40 tis. Kč). Tutéž váhu 25% má úvěr střednědobý a váha zdrojů ze směnky je 50% (20 tis. Kč/40 tis. Kč). Náklady obou úvěrů jsou zadány (5% a 7%). Náklad (úroková sazba) ze směnky bude vypočítána jako (23 tis. Kč - 20 tis. Kč)/20 tis. Kč = 15%. Máme vše potřebné pro výpočet průměrného nákladu cizích zdrojů a ten vypočteme jednoduše v procentech jako 25%*5 + 25%*7 + 50%*15 = 10,5%.Nejčastější případ v praxi je situace, kdy má firma svá aktiva financovány zčásti cizími zdroji a dílem vlastními. Pak se při převodu budoucích částek na současnou hodnotu kalkuluje s průměrnými váženými náklady kapitálu, které nákladovost obou skupin zdrojů financování "průměrují". Pomocí WACC je tak odhadnut určitý umělý průměr,který se snaží každou korunu v budoucnu eliminovat o zprůměrovaný náklad cizího a vlastního kapitálu. Toto zjednodušení umožňuje srovnat výnosnost dané investice s průměrnými náklady firmy jako celku, které závisí jednak na průměrném firemním riziku, struktuře pasív (vlastním a cizím kapitálu) a také samozřejmě na výši nákladů obou těchto skupin. Uvažovanou investici tak poměřujeme s aktuálním průměrem nákladů za celou firmu. Mám tím na mysli to, žese pro jednoduchost předpokládá, že daná investice bude sice investována z dodatečných zdrojů (nových půjček nebo vlastních zdrojů), ty ale budou mít stejné náklady a nezmění současnou strukturu financování, jaká ve firmě aktuálně je. Výsledkem toho bude, že tak nedojde ke změně hodnoty průměrných nákladů, což je vysoce nepravděpodobné. I tímto problémem i diskusí, jak očekávaný výnos vlastního kapitálu odhadnout, se budeme zabývat v kapitolách sekce diskontní míra.V následujícím textu si konečně ukážeme, jak hodnoty z budoucna přepočítávat (eliminovat o náklad cizího a vlastního kapitálu) k dnešní bázi. V případě nákladu vlastního kapitálu, už po několikáté opakuji, jde o náklad obětované příležitosti ve výši očekávaného výnosu našeho vlastního kapitálu. Vzpomeňte na příklad s bankami v předešlé kapitole, kde jsme tuto logiku objasnili. Pokud tedy budeme zjišťovat náklad vlastního kapitálu pro dosazení do WACC, budeme zjišťovat očekávanou míru výnosu vlastních zdrojů (vlastního kapitálu). Přepočet budoucích částek na jejich současnou hodnotu se nazývá diskontování.Diskontování a složené úročeníDiskontováním tedy chápejme proces přepočtu budoucích hodnot peněz v jejich nominálních hodnotách na dnešní, nižší, hodnotu. Jde vlastně o očištění budoucích nominálních částek o výnos, který v sobě mají implicitně zahrnuty vzhledem k dnešnímu dni, ke kterému je vztahujeme.Diskontování je prakticky zrcadlový proces složeného úročení, o němž si povíme v kapitole perpetuita. Nicméně odvození výpočtu současné hodnoty z budoucích částek (tj. diskontování) spojíme pro názornost již nyní s rovnicí výpočtusloženého úročení, která kalkuluje opačně výši budoucí částky na základě očekávaného výnosu (vstupujícího do WACC) z její současné hodnoty.budoucí částka 1 Kč včetně očekávaného výnosu za rok = současná nominální hodnota této 1 Kč * (1 + WACC)

Pokračovat na článek


Odhad velikosti průměrných vážených nákladů kapitálu, výpočet WACC

VK a její průměrné riziko.Možnost takové investice ale téměř určitě nikdy nenastane, takže teoreticky správné je WACC vyšší či nižší rizikovost oproti průměru firmy zohlednit. Rovněž odlišná struktura financování a jiné (inkrementální) náklady požadované investory (tj. bankou nebo námi) při úpravě "průměrného firemního" WACC je teoreticky žádoucí zohlednit.V předchozím textu jsme se problému stanovení v případě nákladů cizího kapitálu již dotkli. Řekli jsme, že pokud bychom si měli na určitý projekt půjčit, náklad tohoto projektu bude úroková sazba, za kterou nám banka peníze na tento projekt poskytne. Pokud vyhodnotí námi předložený záměr pozitivně, může nám peníze poskytnout za stejnýchpodmínek jako úvěry v minulosti. Pokud její oddělení credit-risk managementu shledá vyšší riziko (rizikovější obor, kde se chceme angažovat, vyšší provozní páka atp.) a peníze nám půjčí, bude požadovat vyšší úrokovou sazbu. Z hlediska struktury financování našeho projektu (tj. výše finanční páky), čím bude podíl našeho dluhu vyšší, tím vyšší riziko banka podstupuje a tím bude pro nás obtížnější za jinak nezměněných podmínek úvěr získat, resp. tím vyšší budou stanovené sazby. Stejným způsobem budeme celou situaci hodnotit i my. Vyšší podíl bankovního dluhu (vyšší finanční páka) pro nás představuje vyšší riziko spojené s povinností platit úroky bez ohledu na vývoj našeho hospodaření. Rovněž případná vyšší provozní páka nebo rizikovější sféra, kam investujeme, zvyšuje naše riziko podnikání. Takže i naše požadovaná výnosová míra (resp. náklad vlastního kapitálu) bude v případě takové investice vyšší oproti "firemním" hodnotám v rámci WACC.Tyto nové hodnoty nákladů obou složek kapitálu spolu s jejich vzájemným poměrem na financování investice zakomponujeme do "průměrného firemního" WACC a jeho upravenou hodnotu použijeme k jejímu diskontování.Stabilní cílová strukturaTeoreticky lze omezit riziko spojené s finanční pákou (strukturou financování) tak, že budeme zachovávat při financování našich investic stejnou strukturu, jako jsou financována naše firemní aktiva. K tomu ale bude třeba zajistit potřebnou výši zisku, který by byl v dané proporci s novými úvěry v rámci jednotlivých investic reinvestován nebo zvýšení vlastního kapitálu vkladem každého z nás. Pokud jsou naše zisky dostatečné, můžeme z nich stejnou proporcí k novým úvěrům hradit jednotlivé investiční projekty, takže poměr cizích zdrojů (úvěrů) bude sice růst, ale proporčně s našimi vlastními zdroji financování (vlastním kapitálem). To zajistí zachování stejného poměru financování jednotlivých investic a aktiv ve firmě. Jaký to může mít efekt? Banky uvidí, že se nemění stupeň našeho zadlužení a riziko tak pro ně v tomto ohledu neroste. To bude mít vliv na nulovou nebo případně jen malou změnu nové úrokové sazby. Rovněž pro nás stejná finanční páka neznamená nárůst rizika a tudíž ani my, vlastníci firem, nepromítáme zvýšené riziko spojené se změnou struktury financování do vyššího požadovaného výnosu. V celkovém efektu sledování takto stanovené neměnné cílové struktury financovánístabilizuje (přibližuje) diskontní míru dané investice (tj. upravený WACC) hodnotě "firemního" (učebnicového) WACC. Chtěl bych ale zdůraznit, že se bavíme pouze o riziku finanční páky, nikoliv o reálné rizikovosti odvětví, kam investice míří nebo o rizikovosti investice jako takové. Zmiňovaná stabilní cílová struktura financování je řadou teoretiků doporučována i z toho důvodu, že lze teoreticky odhadnout takovou strukturu financování, která bude pro firmy nejlevnější. Navíc, pokud používají jednotnou diskontní sazbu ve formě "firemního" WACC pro všechny typy investic, což je v praxi nejčastější případ, snižují tak potřebu "firemní" WACC přizpůsobit té které investici, jak teorie požaduje. Ve výsledku tak zmírňují nepřesnost hodnocení investice diskontováním neupravenou výší "firemního" WACC namísto požadovaným upraveným WACC. V podmínkách řady malých a začínajících firem je předpoklad udržování stabilní cílově struktury financování zpravidla hůře realizovatelný. Proto z pohledu téže investice při nedodržení stabilní cílové struktury financování (finanční páky) je z hlediska teorie ještě potřebnější přizpůsobit učebnicový "firemní" WACC k diskontování každé jednotlivéinvestice. Jak už bylo několikrát poznamenáno, toto přizpůsobení je subjektivním prvkem hodnoty WACC, nicméně každý vlastník a manažer by se ve svém zájmu o jeho úpravu měl pokusit (a to tím naléhavěji, o co větší investici se jedná). Na druhou stranu je třeba poznamenat, že takové přizpůsobení podle konkrétní investice vyžaduje nezbytnou zkušenost, neboť výše diskontní sazby posuzování investice kriticky ovlivňuje. Takže nepřesnost při úpravě WACC v řádu i jen několika procent může nakonec zvrátit celé naše rozhodnutí. Příklad 1Dejme tomu, že naše firma je financována ve struktuře, kterou uvádí obrázek 1. My jako vlastníci v průměru od našich aktiv, která jsou touto strukturou pasiv financována, požadujeme 18% výnosovou míru (sloupek oček. výnos). Banky a leasingová společnost, které financují zbylých 40% našich aktiv, požadují úrokové sazby v témže sloupku. Celkový "firemní" učebnicový WACC tak při neuvažování daňové sazby činí 13,5%. Předpokládejme dále, že se objevilainvestiční příležitost obvyklé rizikovosti v našem odvětví, na kterou nemáme vlastní zdroje a musíme ji plně krýt novým úvěrem od banky ve výši 200 tis. Kč při 7% úroku. Jakou hodnotu diskontní sazby (upravený WACC) pro tento případ použít?Rovnice 1:Očekávaná míra výnosu vlastního kapitálu Obrázek 1: "Firemní" učebnicový WACC Obrázek 2: Upravené WACC pro investici Obrázek 2 naznačuje, jak lze pro tento případ teoreticky postupovat při úpravě "firemního" WACC.V prvé řadě přijetím nového úvěru, kterým budeme investici financovat ve 100%, dochází ke změně struktury financování, tj. dojde k vyšší finanční páce. Není splněno doporučení udržovat konstantní cílovou strukturu financování, takže se mění finanční riziko. To se projeví vedle ostatních rizikových faktorů (provozní páka, riziko oboru atd.) v tlaku na vyšší požadovaný výnos jak u banky (nově 7% oproti předchozímu střednědobému úvěru za 6%) tak i u nás. Námi požadovaná výnosová míra tudíž také vzroste ze současných 18% v zadání. Odpověď na kolik vzroste, uvedeme níže.Pokud se ptáte, jak bylo 18% stanoveno, pokusím se to naznačit, neboť ve většině odkazů k ukázkám výpočtu WACC na internetu je její hodnota pouze uvedena. Tím se autoři takových stránek vyhýbají všem komplikacím spojeným s jejím určením. Vyjdeme z rovnice očekávané míry výnosu vlastního kapitálu. Řekněme, že bezriziková (nominální) míra výnosu činí 6% a požadovaná míra výnosu tržního portfolia (průměrné akcie) činí 15%, přičemž koeficient beta (ß) činí v našem odvětví 1,33. (Na internetu lze najít zdroje s průměrnými hodnotami ß pro různá odvětví). Dosazením těchto údajů v rovnici 1 dostaneme oněch 18%.O kolik očekávaná míra výnosu vlastního kapitálu (implicitní náklad obětované příležitosti vlastního kapitálu) vlivem vyšší finanční páky vzroste, to je otázkou. Jeho změna bude vyvolána změnou koeficientu ß. Nikdo vám rigorózně neřekne, jak se její výše, i za předpokladu stejné rizikovosti investice jako je průměr za firmu, v důsledku vyššího zadlužení změní (vzroste). Zde právě figuruje subjektivníprvek, neboť těžko kdo kdy změří a nějak stanoví, o kolik v tomto případě vzroste do budoucna požadovaná míra výnosu vlastníků (v rovnici 1 reprezentovaná růstem ß). V následující kapitole si něco povíme o určitých záchytných bodech, jak diskontní míru (WACC) pro danou investici upravovat.V souladu se zadáním zůstává rizikovost investice v intencích průměrného rizika celé firmy (ostatních aktiv).Proto dochází k růstu pouze na straně finančního rizika a to v důsledku růstu zadlužení ze 40% na 50%. Náš požadovaný výnos tak může v této chvíli dosahovat 21% za předpokladu růstu ß z 1,33 na 1,67% a upravený WACC následně vzroste na 13,9% (obrázek 2). Znovu bych chtěl zdůraznit, že vyšší hodnota očekávaného výnosu vlastního kapitálu (21%) bude vždy zatížena subjektivním odhadem. Na příkladu 1 jsem se pokusil pouze velice zjednodušeně znázornit, k čemu při přizpůsobení "firemního" WACC teoreticky dochází a jak ve výsledku tyto procesy ovlivňují celkovou upravenou hodnotu WACC pro danou investici. V praxi, pokud vůbec někdo přizpůsobuje velikost WACC výrazně odlišným investicím co do míry rizika nebo jejich rozsahu, vychází ze své zkušenosti a citu.

Pokračovat na článek


Diskontní míra

Úvod do sekce diskontní míra Diskontní míra ovlivňuje výši současné hodnoty budoucích peněz, to již víme. Čím bude vyšší (v důsledku výše rizika a naší averze k němu, očekávané inflace, prémie za likviditu atd. v kapitole náklady peněz (kapitálu)), tím nižší bude hodnota budoucích peněžních toků. Pokud budeme později posuzovat možné investice,budou naše závěry kromě výše odhadovaných očekávaných budoucích částek kriticky závislé rovněž na výši diskontní sazby! Proto je problematika jejího stanovení velice důležitá. Současně ale teorie kolem její determinace není nikterak jednoduchá a troufám si říci,že v mnoha ohledech stojí na dosti tenkém ledě co do faktického a prakticky realizovatelného určení její výše. V praxi velkých firem je proto její výše (konkrétně průměrných vážených nákladů kapitálu) zpravidla odhadována z mé zkušenosti nejčastěji v rozmezí 10% - 15%. S řadou obtíží se finančníci musí potýkat, pokud mají určit očekávanou výnosovou míru vlastníků (vlastního kapitálu), ale i váhy cizího a vlastního kapitálu v rámci výpočtu průměrných vážených nákladů kapitálu (WACC). V minulé kapitole jsme naznačili, že cestou jak se poprat s tímto problémem je využít data z kapitálových trhů (burzy). Na ní se můžeme pokusit nalézt některé informace, které potom lze využít v případě lokálních firem pro odhad požadované míry výnosu jejich vlastníků.Asi se divíte, proč s tím zdržuji, protože většina z vás, jakožto výhradních vlastníků nebo i spoluvlastníků jste právě ti, okolo kterých problém jejího určení v případě velkých firem vzniká. Tam mohou být tisíce vlastníků - akcionářů. Ale pokud vlastníte sami svou firmu, jste to přece vy, vlastníci, kteří máte představu (nebo si můžete stanovit), jakou přibližnou očekávanou míru výnosu vašeho vlastního kapitálu, kterou při svém podnikání požadujete! Proč tedy nějaké průtahy s teorií o finančních trzích, koeficientem beta a v následujících kapitolách třeba tržní rizikovou přirážkou? Míru požadovaného výnosu vlastního kapitálu zkrátka určujete v případě vaší firmy přímo vy sami! Rizika spojená s excesy požadované míry výnosu vlastního kapitálu i celé diskontní míryNa jedné straně máte pravdu, na druhé straně vaše očekávání musí být v rámci na trhu obvyklých očekávaných výnosových měr. Pokud by vaše požadované míry výnosu byly extrémně vysoké, nenalezli byste asi mnoho vhodných investičních příležitostí pro růst vaší firmy.Své zisky byste vybírali a nereinvestovali a vaše firma by nerostla, (možná k vaší velké škodě). Pokud by naopak byla vaše požadovaná výnosová míra mnohem nižší, než je obvyklé v případě vlastníků firem na trhu, opět by to nebylo v pořádku. Konkurence, dosahující vyšších výnosových měr, by vás zřejmě časem převálcovala a pokud ne, ošidili byste se o možný vyšší výnos, který by bylo bývalo možno dosáhnout. Navíc, aby situace nebyla tak jednoduchá ani u vás (co do určování vámi očekávané výnosové míry, oproti investorům na burze pokud sami ještě neinvestujete do jiných firem), ponesete oproti nim vyšší riziko. Z minulé kapitoly asi tušíte, že půjde o diverzifikovatelné riziko,protože pokud se plně věnujete pouze své firmě a nemáte svá aktiva investována i v jiných firmách, nediverzifikujete. Vaše riziko a tudíž i požadovaná výnosová míra vlastního kapitálu bude nutně vyšší! Diskontní míra pro naše analýzy není dogmaChtěl bych hned v úvodu vám všem sdělit, že ač hraje diskontní sazba tak důležitou roli při přepočtu peněz k jednotné časové bázi, neexistuje jednotný a jediný správný způsob, jak její výši určit. Existují určité finanční modely (např. nejfrekventovanější model CAPM), jak její výši určit, nebo spíše odhadnout a požadavky, co by mělo být při jejích výpočtech dodržováno. Přesto ani ony nás k jedinému správnému výsledku co do její výše nepřivedou.Buďte si tedy vědomi skutečnosti, že ať už vám provede výpočet diskontní míry pro váš konkrétní případ seberenomovanější firma, vždy bude její hodnota více či méně subjektivně ovlivněna tím, kdo ji pro vás odhaduje! Tím nechci říci, že tedy nemá smysl se o její odhad jakkoli pokoušet! To rozhodně smysl má! Jen chci, abyste si byli vědomi této skutečnosti a nevzhlíželik diskontní sazbě jako k nějakému dogmatu, které, vypočítáno nějakou specializovanou firmou, je zcela objektivní a správné. Důvodem je všudypřítomný subjektivní prvek, který se vinul jako červená nit kapitolami v sekci časová hodnota peněz. Cokoliv subjektivního lze (pokud vůbec) velice těžko zobecňovat a objektivně kvantifikovat, jak se o to pokouší diskontní míra. Pokud budete sebelepšími finančními experty a budete natolik odvážní, abyste výpočet diskontní sazby v konkrétním případě veřejně prezentovali, stanete se vždy terčem výhrad a polemik ostatních finančních specialistů.Proto přijměte konečně moji omluvu za to, že jsem vám dosud nedal jednoznačný návod, jak se vypořádat s výší očekávaného výnosu vlastního kapitálu, což je druhá strana mince nákladů vlastního kapitálu vstupujících do výpočtu WACC. Tento očekávaný výnos vlastního kapitálu vstupuje do WACC jako náklad obětované příležitosti, kterým budeme poměřovat naše investice.Co v sekci diskontní míra můžete očekávat a co nikolivProblematika určení diskontní míry (WACC) je opravdu dosti komplikovaná a její vysvětlování na řadě teoretických modelů, jejich předpokladů a nedostatků naleznete v tlustých učebnicích financí. Hádám, nic pro nás. Nenaleznete zde ani návod, jak diskontní míru (WACC) pro vaše potřeby nějak rigorózněji spočítat, neboť nemáme potřebné penzum teoretických znalostí a i protože,jak jsem uvedl výše, kalkulace diskontní sazby nemá jediný správný postup a tedy ani výsledek pro ten který případ. Na druhou stranu, vždy bude potřeba námi odhadnuté náklady vlastního kapitálu (tj. jeho očekávaný výnos) ukotvit k obvyklým úrovním na trhu s odkazem na odstavec výše pod názvem Rizika spojená s excesy požadované míry výnosu vlastního kapitálu i celé diskontní míry.S čím se tedy v této sekci vůbec setkáte a k čemu je tedy pro naší praxi dobrá? Bude to opravdu jen úvod do několika málo oblastí, které by vám mohly alespoň částečně naznačit problematiku spojenou s určováním diskontní sazby (primárně WACC). Budeme s našimi znalostmi na velice tenkém ledě a v hloubce tohoto problému bychom se s nimi opravdu utopili... A těchto několik témat - naprostých základůz oblasti věnované diskontní míře prověříme z hlediska aplikovatelnosti v našich podmínkách (malé firmy, které nejsou obchodovány na burze a jejichž tržní cenu tudíž neznáme). I to by vám mohlo pomoci udělat si základní představu o diskontní sazbě, tentokrát z opačného úhlu. Současně se pokusím nastínit i některé záchytné body, podle nichž byste mohli alespoň velice zhruba diskontní míru pro vaši firmu nebo investici odhadnout. Mějte ale neustále na paměti, že vždy bude potřeba tento odhad posoudit v kontextu s trhem a odvětvím (i třeba s daty ze zahraničí při zohlednění specifik a rozdílů vysvětlujících případné větší rozdíly).

Pokračovat na článek


Čistá současná hodnota investic, NPV, net present value

Čistá současná hodnota - logika finančního posuzováníPříklad 1V souladu s výše uvedenými shrnujícími body si představme, že uvažujeme o investici do našeho pozemku. Plánujeme na něm vysadit tři druhy plodin. První plodina A bude sklizena příští rok, druhá plodina B za 2 roky a plodina C až za tři roky. Dnešní cena sazenic všech třídruhů plodin činí 100 000 Kč. Přitom předpokládáme, že za plodinu A příští rok inkasujeme 35 tis. Kč, za plodinu B za 2 roky 40 tis. Kč a za plodinu C za 3 roky 45 tis. Kč. Vaše diskontní sazba na úrovni vážených průměrných nákladů kapitálu byla stanovena na úrovni 17%. Z výše uvedených bodů již možná tušíte, jak se s celým problémem vypořádat a určit, zda investice zní zajímavě nebo ji necháme "plavat". Z budoucích peněžních toků už umíme diskontováním zjistit současnou hodnotu (budoucích peněžních příjmů). Tuto současnou hodnotu jednoduše srovnáme s dnešní (současnou) hodnotou investice (peněžním výdajem). Pokud bude vyšší současná hodnota budoucích příjmů než hodnota dnešní investice (peněžní výdaj ve výši 100 tis. Kč), investice je pro nás výhodná. Opačně pokud bude vyšší současná hodnota dnešních investovaných 100 tis. Kč oproti současné hodnotě budoucích očekávaných příjmů, na investicibychom finančně utrpěli.Pokud se (náhodou) ptáte proč to tak je, zkusím znovu pro pochopení objasnit. Klíčovou roli zde hraje diskontní míra. Ta, jak víme, v případě WACC kombinuje explicitní náklady cizího kapitálu a implicitní požadovaný výnos nás jakožto vlastníka. Tím, že těmito náklady diskontujeme budoucí očekávané peněžní toky, snižujeme jejich hodnotuimplicitně právě o tento požadovaný výnos ať už banky nebo náš v proporci, v jaké jsou naše aktiva pro danou investici financována (vizte přiřazování vah u WACC). Jinými slovy, z budoucích částek odnímáme proporčně váhami ve WACC náš požadovaný výnos z nejlepší alternativy (podle námi požadované míry výnosu ve WACC) a náklady externího kapitálu (úroky).Diskontováním pomocí WACC vlastně očistíme výši budoucích peněžních toků o úroky, které musíme platit a současně potenciální příjmy, které bychom při dané alternativě, jejíž míru výnosu ve WACC aplikujeme, dosáhli jinde. Pokud tedy takto snížené (diskontované) budoucí částky převýší investiční výdaj, je taková investice lepší než její alternativa, která má být druhá nejlepší,jak jsem vás v minulosti nabádal! Jen malou odbočku pro připomenutí. Ohledně odhadu nákladů vlastního kapitálu ale i celého WACC pro konkrétní investici jsme pojednali v sekci diskontní míra v kapitole určujeme WACC u malých firem. Jako referenční míru pro výpočet WACC v případě nákladů vlastního kapitálu lze použít míru výnosu vlastního kapitálu, kterou podnikáním dosahujeme a tím zajistíme, že budeme budoucí částky diskontovat minimálně touto dosahovanou výnosovou mírou, pokud je riziko naší investice v intencích průměrného rizika našeho podnikání. Otázkou ale vždy bude, zda naše výnosnost vlastního kapitálu není podprůměrná v kontextu s výnosností konkurence v našem oboru a jaké je riziko konkrétní investice oproti jakémusi průměrnému riziku naší firmy jako celku při našem podnikání.V případě že bude současná hodnota budoucích peněžních příjmů převyšovat peněžní výdaj na nákup sazenic (100 tis. Kč), o případný kladný rozdíl naše firma i my zbohatneme. Pochopitelně výsledek našeho výpočtu bude kromě správnosti odhadu budoucích příjmů kriticky záviset na výši diskontní míry a správnosti jejího určení.Rozdíl současné hodnoty budoucích peněžních příjmů a dnešní hodnoty investice (tj. peněžního výdaje) je právě ona zmiňovaná čistá současná hodnota (anglicky NPV - net present value). Rovnice 1: Čistá současná hodnota - výpočet příkladu 1 Rovnice 2: Čistá současná hodnota - základní rovnice Jak vyplývá z výpočtu zobrazeného na obrázku 1, uvažovaná investice není za daných předpokladů očekávaných budoucích příjmů a na základě nákladů kapitálu v rámci diskontní míry to pravé ořechové. Pokud budeme předpokládat, že naše očekávání co do výše budoucích očekávaných nominálních výnosů jsou velice přesná, pak lze usuzovat na to, že alternativní výnosová míra vlastního kapitálu, která vstupuje do WACC, je vyšší než unaší investice. Náklady cizího kapitálu (úroky) jsou u obou variant stejné, jsou explicitně dány bankou k úvěru, který nám byl poskytnut pro naše podnikání. Rozdíl spočívá u té části WACC, kterou tvoří očekávaný výnos vlastního kapitálu (nejlepší alternativy). Pokud by alternativní možnost investovat našich 100 tis. Kč nebyla tak lukrativní,ani WACC by nedosahoval současných 17%, nýbrž by byl nižší. To by následně vedlo ke zvýšení celkové částky v červené elipse na obr. 1 a tato investice by se ukázala třeba nakonec výhodnější než její alternativa, tj. vypočtená čistá současná hodnota by potom byla kladná. V současné situaci bychom ale alternativní investici, reprezentovanou jejím očekávaným výnosem vlastního kapitálu (a pro tuto investici vysokým WACC) měli jednoznačně upřednostnit,respektive tuto investici nerealizovat. Rovnice 2 pak zobrazuje základní obecnou rovnici výpočtu současné hodnoty budoucích peněžních toků.

Pokračovat na článek


Vnitřní výnosová míra

Zmínil jsem, že payback je přes své nedostatky v praxi využíván. Zpravidla totiž není hlavním kritériem při posuzování investic, spíše manažerům slouží (nebo lépe řečeno měl by sloužit) jako indikátor toho, jak rychle se peníze firmě vrátí, pokud analýza ukazuje pozitivní (kladnou) čistou současnou hodnotu.Setkal jsem se totiž i s firmami, kde v případě posuzování dvou variant investic(u obou s kladnou čistou současnou hodnotou) přesto zvítězila ta investice, jejíž návratnost byla rychlejší (tj. nižší payback) i na úkor varianty sice s vyšším paybackem ale i vyšší čistou současnou hodnotou. Manažeři tak neusilovali o maximální prospěch vlastníků, namísto toho usilovali o krátkodobýpozitivní efekt primárně pro sebe z titulu krátkodobě lepšího finančně-účetního obrázku jejich práce. Vždy vypadá totiž lépe, když firma vydělává v krátkodobém horizontu více peněz (tj. rychleji), ačkoliv v dlouhé perspektivě o vyšší potenciální příjmy přichází. Většina manažerů se ale logicky snaží myslet především na sebe, na své (krátkodobé) úspěchy a své příjmy, pak teprve na prospěch vlastníků.V dlouhodobějším horizontu již na daných pozicích nemusí být, tak proč by někdo jiný měl sklízet plody jejich práce? Na druhou stranu je třeba na jejich obhajobu říci, že riziko veliké odchylky očekávaných příjmů v delším období od skutečného stavu stále roste, takže manažeři i z tohoto důvodu přihlížejí k paybacku více, než by často bylo vhodné. Přesto, rostoucí riziko ve vzdálenější budoucnosti by mělo být při analýze promítnuto v rámci diskontní sazby (víme už, že její výše ve jmenovateli s postupem doby také exponenciálně roste a snižuje tak stále rychleji hodnotu peněz s rostoucí vzdáleností do budoucna). Alternativně a možná přesněji lze rostoucí riziko do budoucna promítnout přímo a to konzervativními předpoklady budoucích peněžních toků.Možná vás v souvislosti s obrázkem 1 napadla otázka, jak by to bylo v případě různé délky trvání (životnosti) obou investic. Například, pokud by investice A trvala přesně jen dva roky. Pak bychom totiž mohli koncem druhého roku v případě investice A peníze investovat znovu a ve třetím roce získat příjem, jehož výše by byla tak vysoká, že by v konečném součtu vycházela varianta A z hlediska čisté současné hodnoty celkově výhodněji. Máte pravdu, nicméněznovu vás požádám o trpělivost. Jak již jsem zmínil výše, tohoto problému se dotkneme později v kapitole různá životnost.Vnitřní výnosová míraV úvodu kapitoly jsme u vnitřní výnosové míry zmínili, že i v jejím případě existují určité problémy, které její použití činí problematičtějším než je přístup na základě čisté současné hodnoty. Nejde však o problémy ohledně její nevhodnosti jako v případě paybacku. Vnitřní výnosová míra dává, pokud je použita správně, stejné odpovědi jako čistá současná hodnota. Její problém spočívá spíše v nutnosti dodatečné analýzy, jak ji v kterém případě správně použít a interpretovat. Ale těmto problémům se na těchto stránkách věnovat nebudeme, jde o detailní finanční problematiku, která nás pro naše potřeby nemusí zajímat, pokud se budeme bavit o základní situaci, kdy v současnosti dochází k peněžnímu výdaji a v budoucnu pouze k peněžním příjmům. V ostatních situacích (kdy i v budoucnu bude docházet v jednotlivých letech nebo měsících v úhrnu jak k peněžním příjmům tak výdajům) si při posuzování takové akce bohatě vystačíme s čistou současnou hodnotou. Obrázek 2: Vnitřní výnosová míra - výpočet v Excelu Obrázek 3: Vnitřní výnosová míra - výpočet v Excelu Obrázek 4: Vnitřní výnosová míra - výpočet v Excelu Obrázek 5: Vnitřní výnosová míra - řešitel Vnitřní výnosová míra (angl. internal rate of return) je taková diskontní míra, při které je čistá současná hodnota daného projektu rovna nule. V kapitole perpetuita jsme si v příkladu 2 ukázali, jak v Excelu pomocí řešitele vypočítat výši diskontní míry při ostatních zadaných parametrech. Pokud bychom se vrátili zpět k obrázku 1 výše v této kapitole a měli určit vnitřní výnosovou míru investice B, jak bychom v Excelu postupovali? A pokud budeme mít vypočtenou její výši, jaké závěry z toho pro nás vyplynou?Využijeme soubor, který jste si výše stáhli. (Uvedené obrázky jsou při použití Excelu v rámci Microsoft Office 2007). Obrázek 2 zobrazuje výpočet současné hodnoty, který je pro celý řádek 6 aplikován. Zeleně zapsaná buňka se znaky dolaru $B$4 v Excelu říká, že tato buňka se v celém řádku nemění, zůstává konstantní. Ostatní buňky v řádku 2 a 3 se proporčně ve vzorci při jeho kopírování vpravo posouvají pro tentýž sloupec, kam vzorec kopírujeme. Srovnejte rovnici a vstupující hodnoty pro výpočet diskontované hodnoty v roce 1 na obr. 3.Jako vstupní hodnoty pro výpočet vstupují příslušné hodnoty pro rok 1 a stále stejná hodnota diskontní míry (v téže buňce jako v obr. 2). Přesuňte se, prosím, do buňky B10, kde si všimněte, že její hodnota je součtem všech diskontovaných hodnot v řádku 6. Z definice vnitřní výnosové míry plyne, že budeme hledat její výši takovou, aby hodnota v buňce B10 byla přesně rovna nule. Přichází čas použít řešitele. Obrázek 4 ukazuje, kde řešitele na kartách Excelu 2007 naleznete. V nabídce data (zelená elipsa vlevo nahoře) postupujte, jak ukazuje obrázek 4. Obrázek 5 pak znázorňuje, nastavení dialogového okna řešitele pro výpočet diskontní míry v našem případě. Nastavená buňka v obrázku 5 je buňka kalkulující čistou současnou hodnotu. Tuto buňku při hledání vnitřní výnosové míry nastavujeme na hodnotu nula. Konečně měněná buňka B4 je buňka s hodnotou diskontní sazby (znaky dolarů zde nejsou podstatné, Excel si je doplní při pokliku na příslušnou buňku sám). Tato buňka se bude na základě iterací v Excelu měnit, abychom dostali požadovanou hodnotu čisté současné hodnoty B10 ve výši 0.Po provedení iterací získáváme vnitřní výnosovou míru ve výši cca. 21%. Všimněte si rovněž, že přepočtený payback skutečně odpovídá přesně třem rokům trvání. Přesně po třech letech se investice navrátí, tj. její čistá současná hodnota je rovna požadované nule. Zbývá nám zodpovědět otázku, co nám vypočtená výnosová míra říká a jak nám může pomoci. Nuže půjde o posouzení její výše s váženými průměrnými náklady kapitálu (WACC). Asi již tušíte, že čím vyšší bude vnitřní výnosová míra daného záměru ve srovnání s velikostí jeho WACC, tím lépe a tím přínosnější pro nás daná investice bude.Znovu však zdůrazňuji, možná rizika spojená s touto mírou. Může se totiž stát, že daný projekt může matematicky mít více vnitřních výnosových měr nebo za určitých okolností může při srovnánívnitřních výnosových měr dvou projektů nastat situace, kdy vnitřní výnosová míra projektu A převyšuje její výši u projektu B, ale ČSH projektu A bude vyšší jen v určitém intervalu velikosti vnitřní výnosové míry.

Pokračovat na článek


Výsledovka, výkaz zisků a ztrát, tržby, náklady na prodané zboží, odpisy, daň, dividendy, výběr části zisku, nerozdělený zisk, finanční plán, finanční plánování, business plán, finanční modelování

Obrázek 3: Kalkulace pořizovacích nákladů na prodané zboží Tržby jsou ve výsledovce počítány z výše pořizovacích nákladů na prodané zboží a ziskové přirážky v souladu s rovnicí 2, jak dokresluje obrázek 2.Pořizovací náklady na prodané zbožíUž jsme několikrát podotkli, že jejich výše se odvíjí od očekávaného růstu HDP, který je konkrétně obsažen v rámci prvního driveru na obr. 1, tj. tempo růstu nákladů (meziročně). Výpočet pořizovacích nákladů je tedy závislý na jejich výši v předchozím roce a jejich očekávaném meziročním tempu růstu, jak znázorňuje obrázek 3. Zmíněný driver navázaný na očekávaný růst nominálního HDP s mírnými korekcemi vlivu zamýšlené reklamní kampaně v roce 2 (8% růst) a pak v roce 3 (5% růst) tak kriticky ovlivňuje jednak výši variabilních nákladů a rovněž výši tržeb.Tento text vznikl v období mírného zotavení ekonomiky ze dna recese. Proto není od věci předpokládat v následujícím období 6% růst nominálního HDP (tj. včetně inflace). Pochopitelně v obdobích konjunktury bude vypadat model mnohem věrohodněji, pakliže bychom předpokládali naopak v delším horizontu případný pokles tohoto driveru.OdpisyPokud bychom žádali o investiční úvěr k investici do dlouhodobého majetku (CAPEX, tj. capital expenses), v takovém případě by docházelo nejprve k aktivaci takových aktiv v aktivech firmy a teprve následně k jejich postupnému odepisování do nákladů. Z hlediska cash flow by šlo o investiční cash flow. V případě žádosti o provozní úvěr půjde zpravidla o situaci, kdy budou peníze vynaložené (v našem případě do reklamní kampaně) účetně promítnuty okamžitě do nákladů a i z hlediska cash flow půjde logicky o provozní cash flow.Nedojde k aktivaci majetku a jeho odepisování do nákladů. Z tohoto pohledu proto u provozních výdajů oproti investičním výdajům (CAPEX) nevzniká problém odhadu nové výše odpisů ze skokově navýšených dlouhodobých aktiv. Pakliže naše firma zamýšlí posílit své postavení na trhu, nicméně její kapacity dlouhodobých aktiv (např. vybavení prodejen, prodejní prostory) nejsou dosud plně využity, můžeme očekávat pouze postupný nárůst dlouhodobých aktiv v bilanci (o tom v příslušné kapitole). Současně půjde i o postupný nárůst odpisůa nikoli skokový nárůst jako u investičních výdajů. Ideální by bylo využít data z odpisových plánů a pomocí nich budoucí odpisy stanovit. V našem případě předpokládejme, že odpisy na obrázku 1 vychází právě z těchto odpisových plánů. (Jelikož jsem tak do hloubky nešel a odpisové plány jsem pro daná dlouhodobá aktiva nevypočítal, jako určitou "berličku" jsem použil jejich výpočet ve vazbě na růst prvního driveru tempo růstu nákladů (meziročně)). Základní logika je však zachována a to, že prognózujeme postupný a nikoliv skokový růst čistých (netto) investic, (tj. v bilanci meziroční rozdíly dlouhodobých aktiv brutto mínus oprávky). Tempo růstu čistých investic, které, jak víme z kapitoly věnované poměrovým ukazatelům, bude vhodnějším analytickým ukazatelem, je vypočítáno na obrázku 4 v souhrnném pohledu na vývoj dlouhodobých aktiv, oprávek a odpisů. Obrázek 4: Odpisy a investice do dlouhodobého majetku (výňatek z obr. 1 a bilance v následující kapitole) Na adresu odpisů ještě poslední poznámku a tou je zjednodušující předpoklad rovnosti jejich účetní a daňové výše (vizte obr. 1 s poznámkou /*). Pokud bychom měli odhadnuty hodnoty odpisů jak daňových tak účetních, aplikovali bychom při výpočtu zisku postup z kapitoly dnešní výdaj, budoucí příjmy v řádcích 19 a dále. Z hlediska detailnější analýzy by pak vyvstala otázka, zda výše investic do dlouhodobých aktiv (tj. růst dlouhodobých aktiv) ve světle daných odpisů zvyšuje hodnotu naší firmy. To je ovšem nad rámec účelu této kapitoly, kde jde o první seznámení s tvorbou finančního plánu. Předpokládejme tedy,že naprojektovaný růst dlouhodobých aktiv a souvisejících odpisů vede ke zvyšování hodnoty naší firmy (výnosnost nově investovaného kapitálu (čistých provozních aktiv) převyšuje WACC).Reklama, mzdy a ostatní na výstupu nepřímo závislé nákladyObrázek 5: Nastavený vývoj explicitních fixních nákladů (výňatek z obr. 1) Jak již název položky uvádí, půjde o všechny (primárně provozní) náklady, které nejsou přímo závislé na objemu prodejů - kromě reklamy a mezd i např. elektřina, pojištění, nájem atd. Touto otázkou jsme se zabývali v rámci provozní páky. Jelikož jde o hodnoty modré barvy, v souladu s vysvětlivkami dole na obr. 1 vidíme, že jde v našem modelu o explicitně zadané hodnoty. Jinými slovy, mám tím na mysli, že tyto hodnoty nejsou závislé na žádném driveru, nejsou nějak kalkulovány a jde ve své podstatě také o určitý exogenní driver. Dosazujeme jejich výši přímo do tohoto řádku výsledovky v závislosti na naší analýze jejich vývoje do budoucna. Jejich aktuální výše činí 40 mil. Kč. Jejich skokovitý nárůst v roce 1 vyplývá z předpokládané realizace mohutné reklamní kampaně plus obvyklý nárůst zbylých nákladů v důsledku inflace a postupného růstu naší firmy. Pokud předpokládámerůst do roku 1 všech těchto nákladů kromě reklamy ve výši cca. 1,5 mil., na reklamu tedy uvažujeme náklady v rozsahu 58,5 mil. Kč. V roce 2, kdy již mohutná reklamní kampaň nadále neprobíhá, kalkulujeme na základě zpracovaného rozpočtu s celkovými náklady 50 mil. Kč. Zvýšený tržní podíl vyvolá od roku 3 vyšší náklady z 50 na 55 mil. Kč a jejich růst pokračuje k úrovni 63 mil. Kč v 7. roce.V předchozím odstavci jsem pouze nastínil základní "příběh" toho, co stojí za příslušnými výkyvy hodnot těchto nákladů. Opět připomínám, že je potřeba smysluplně takové projekce nákladů odůvodnit dodatečnými podklady a analýzami! Je totiž otázkou, zda při předpokladu 6% růstu nominálního HDP (a tedy i variabilních pořizovacích nákladů na prodané zboží) je 3,3% nárůst těchto fixních nákladů v roce 7 dostatečný (63 000/61 000)-1.Mám tím na mysli otázku, zda při takto stanoveném růstu fixních nákladů na tomto řádku by bylo reálné dosahovat plánovaných tržeb, které jsou navázány na tempo růstu variabilních nákladů. A ty, jak víme, rostou v pozdějších obdobích podle našeho předpokladu meziročně o 6%! Otázka by tedy zněla, zda pouze 3,3% růst na prodejích nezávislých nákladů je slučitelný s 6% meziročním růstem nákladů na prodané zboží, které se následně promítají do růstu tržeb,ačkoliv očekáváme postupné mírné snižování našeho markupu (ziskové marže) s tlumícím vlivem na růst celkových tržeb. Tržby tedy po zahrnutí klesajícího markupu od 4. roku rostou v letech 4 až 7 nikoliv 6%, ale pouze 5,3%.

Pokračovat na článek


Měření rizika, finance, Gaussova křivka, rozptyl, směrodatná odchylka ve financích, variační koeficient

n ............ počet hodnotVýše uvedená rovnice 1 výpočtu rozptylu platí, pokud očekáváme, že každá z hodnot nastane se stejnou pravděpodobností, jde o prostý průměr. Pokud očekáváme různou pravděpodobnost očekávaných hodnot, její tvar bude prezentován v kapitole věnované finančnímu riziku a finanční páce. Nyní si jen na ukázku vypočítáme obě determinanty rizika pro výše uvedených osm údajů našich hospodářských výsledků:Obrázek 1: Výpočet rozptylu a směrodatné odchylky Ve financích nicméně hraje riziko roli primárně ve vztahu k očekávanému výnosu. V sekci časová hodnota peněz a kapitole věnované úvodu do rizika jsme se dotkli vazby mezi rizikem a výší požadovaného výnosu, který budeme při dané rizikovostiinvestice požadovat. Každý jistě ví, že čím vyšší je pro nás riziko, tím vyšší míru výnosu budeme chtít, abychom dané riziko vůbec podstoupili. Navíc, u každého z nás je tato výše odlišná podle naší subjektivní averze k riziku. V následující části se tedy podíváme,jak se riziko do požadované míry výnosu kvantifikuje.Riziko a míra výnosuJak tedy ovlivňuje výše rizika požadovanou míru výnosu? Podívejme se na následující obrázky 2 a 3. Obrázek 2: historický vývoj míry výnosu v čase u dvou různých firem Při srovnání grafů obou firem je vidět, že firma B oproti firmě A dosahuje jak vyšších měr výnosů tak i vyšších měr ztráty. Hodnoty její míry výnosu oscilují mezi cca. -9% a +9%. Naproti tomu, firma A dosahovala od roku 1989 míry výnosu mezi -4% a +4%. Je patrné, že rozptyl hodnot míry výnosu u společnosti B bude vyšší. Pokud vytvoříme graf s histogramem četností jednotlivých výnosových měr, potom jejich podobu ukazuje následující obrázek 3.V něm jsme nasčítali počty jednotlivých úrovní dosažených výnosových měr a vynesli do grafu.Obrázek 3: Četnosti výnosové míry u obou společností za období 1989 - 2009 Výše uvedené grafy nám odhalily pohled na tytéž data z jiného úhlu. Zde je opět vidět mnohem větší rozptyl hodnot míry zisku u společnosti B, zatímco společnost A dosahuje nižšího rozptylu a tudíž i vyššího počtuopakování (počtu výskytů) týchž výnosových měr za sledované období. Jelikož už známe rovnici pro výpočet rozptylu a směrodatné odchylky, můžeme si jejich hodnoty vypočítat pro obě firmy, jak ukazuje následující obrázek, nebo funkcí přímo v Excelu. Obrázek 4: Výpočet rozptylu a směrodatné odchylky míry výnosu Obrázek 5: Gaussova křivka normálního rozdělení Pokud se ostře zahledíme na uvedenou tabulku, směrodatná odchylka je vlastně váženým průměrem odchylek od nějaké očekávané hodnoty, kterou lidé zpravidla anticipují z historického vývoje. Směrodatná odchylka tak udává určitý odhad toho, jak moc mohou být budoucí skutečné míry výnosu nad nebo pod touto očekávanou úrovní. V případě firmy A to budou 2,31%, v případě firmy B 5,33%. Společnost B má tak i vyšší rozptyl výnosových měr s dopadem na menší pravděpodobnost, že očekávaná výnosová míra bude dosažena.Normální rozdělení a Gaussova křivka"...Normální rozdělení je nejdůležitějším pravděpodobnostním rozdělením, které slouží jako pravděpodobnostní model chování velkého množství náhodných jevů. Jde o vhodný pravděpodobnostní model, pokud na kolísání náhodné veličiny velký počet nepatrných a vzájemněnezávislých jevů...". Tolik citace z učebnice statistiky pro ekonomy. Jak vidno, pokud jde o vývoj výnosové míry každého, kdo podniká, je asi těžko vyjmenovat vše, co nějakým způsobem přímo či nepřímo ovlivňuje její hodnoty u každého z nás. Z tohoto pohledu by normální rozdělení v souladu s uvedeným citátem mělo zřejmě vyhovovat. Tvar normálního rozdělení je znám též pod pojmem Gaussova křivka normálního rozdělení. Její tvar naleznete na obrázku 5. Co o této křivce pokud možno laicky říci? Plocha pod touto křivkou je vždy rovna jedné neboli 100%. Takže plochy pod jakoukoliv křivkou normálního rozdělení (ve stejném měřítku) se musí vzájemně rovnat a to bez ohledu na to, zda je dotyčná Gaussova křivka plochá nebo strmá. 50% této plochy pod křivkou normálního rozdělení je vlevo od střední hodnoty (v našem případě očekávaná míra výnosu do budoucna promítaná na základě historických hodnot, vypočtená jako vážený průměr historických výnosových měr). Těchto 50% plochy vlevo naznačuje, že existuje 50% pravděpodobnost, že skutečná budoucí výnosová míra bude nižší než námi očekávaná výnosová míra. 50% plochy pod křivkou vpravo od očekávané míry výnosu naznačuje výši pravděpodobnosti, že skutečná budoucí míra výnosu bude vyšší než očekávaná míra výnosu.Z celkové plochy pod křivkou zhruba 68,26% leží v rámci intervalu (očekávaná míra výnosu mínus 1x směrodatná odchylka; očekávaná míra výnosu plus 1x směrodatná odchylka). Jinými slovy, existuje zhruba 68% pravděpodobnost, že skutečná míra výnosu bude někde kolem námi očekávané míry výnosu v intervalu +/- směrodatná odchylka.V rámci tohoto typu rozdělení pravděpodobnosti, čím je tedy směrodatná odchylka větší, tím větší je interval pro možnou hodnotu budoucí výnosové míry při dané 68% pravděpodobnosti a tím vyšší riziko odchylky od našeho očekávání.V našem příkladě firmy A a B tak lze konstatovat, že za předpokladu normálního rozdělení se bude výnosová míra firmy A s cca. 68% pravděpodobností pohybovat mezi 0,29%-2,31% a 0,29%+2,31%, (tj. mezi -2,02% a +2,6%). Analogicky v případě firmy B to bude 1,43%-5,33% a 1,43%+5,33%, (tj. -3,9% a 6,76%). Variační koeficientV případě odlišných výnosových měr a rozdílných směrodatných odchylek se používá přepočet pomocí koeficientu, který udává proporci mezi směrodatnou odchylkou vůči očekávané výnosové míře. Tím lze proporčně srovnat z hlediska rizika firmy nebo projekty, které mají vyšší očekávanou výnosnost při vyšší směrodatné odchylce (rozptylu) s firmami, (projekty), jejichž očekávaná míra výnosu je nižší ale při nižší směrodatné odchylce (rozptylu). Variační koeficient tak umožňuje jejich srovnání.Rovnice 3: Variační koeficient V případě firmy A bude jeho hodnota činit zhruba 7,97, u firmy B pak pouze 3,73. Z toho plyne závěr, že přes vyšší absolutní hodnotu směrodatné odchylky očekávané míry výnosu firmy B je vzhledem k výši jejího očekávaného výnosu její rizikovost přesto nižší. Nebo to můžeme formulovat tak, že firma A má sice nižší rozptyl možných budoucích výnosových měr při dané pravděpodobnosti,nicméně proporčně k její výši očekávaného výnosu (0,29%) je tento rozptyl (resp. směrodatná odchylka 2,31%) podstatně vyšší než tatáž proporce u firmy B. V následující kapitole se pokusím nastínit vztah mezi výší očekávané míry výnosu a rizikovou prémií, o jejíž existenci jsme se zmínili v kapitole riziko a jeho vztah k časové hodnotě peněz.

Pokračovat na článek


Průměrné vážené náklady kapitálu, WACC, náklady obětované příležitosti

Náklady obětované příležitosti, průměrné vážené náklady kapitáluV předchozích kapitolách jsme mimo jiné diskutovali o rozdílu mezi subjektivní hodnotou peněz pro nás v daném časovém okamžiku a jejich (z dnešního pohledu) nižší hodnotou v budoucnu. V této kapitole si řekneme, podle čeho ji přesně určíme. Otázku výpočtu necháme na další kapitoly, neboť půjde jen o dosazení správných čísel dosprávného vzorečku.Opakování a shrnutí předchozích kapitolVíme, že pokud posuzujeme jakékoliv budoucí částky k dnešnímu dni, jejich hodnota vztažená právě k dnešku bude pro nás dnes subjektivně nižší, protože dnešní peníze můžeme utratit hned nebo je investovat a něco vydělat. Navíc, vnitřně bychom raději třeba měli to či ono hned a ne až za rok. Odložení spotřeby do budoucna nás "vnitřně" zkrátka něco stojí. O co tedy bude námi subjektivně vnímaná hodnota dnešní tisícikoruny vyšší než hodnota tisícikoruny za rok? A analogicky, o kolik bude námi vnímaná hodnota tisícikoruny v budoucnu nižší oproti tisícovce v peněžence dnes? Na tuto otázku jsme v kapitole věnované časové hodnotě peněz a jejímu vztažení k jednotné bázi zmínili výnos, který můžeme investováním této částky získat. Shrnuli jsme, že jakákoliv budoucí částka tento výnos v sobě už z našeho pohledu implicitně obsahuje. Tedy ještě to upřesníme, je to jakýkoliv očekávaný výnos, který můžeme a jsme ochotni v současné situaci s našimi penězi dosáhnout při daném stupni rizika takové investice, očekávané inflaci (inflační prémie) a při daných nákladech na převod zpět na peníze (prémie za likviditu). Tyto faktory (přirážky) požadované úrokové míry jsme shrnuli v kapitole věnované nákladům peněz. Jinými slovy všechny tyto faktory vstupují do výše výnosu, který budeme jako investoři požadovat, abychom danou částku investovali a raději si za ní dnes třeba něco nekoupili. (Obráceně, pokud si peníze půjčíme, budou tyto faktory určovat výši našeho nákladu na vypůjčení peněz). Nemusí to být tudíž jen úrok, může to být výnos z růstu cen akcií, výnos z dluhopisů, atd. pokud jsou vyšší než úrok a pokud se nebojíme příliš velkého rizika neúspěchu naší investice (tedy pádu jejich cen a z toho plynoucí ztráty). V takovém případě, pakliže máme velkou averzi k podstupovanému riziku, budeme investovat do méně výnosných investic, které ale slibují mnohem větší pravděpodobnost takového výnosu. Zkrátka každý z nás je jiný. Někdo se bojí riskovat více někdo méně, podle toho takémůže někdo dosahovat vyšší výnos (nebo v opačném případě ztrátu) z akcií než někdo jiný ze svých peněz u banky. Každopádně každý máme svou investiční strategii, někomu vynáší jeho investice a podnikání více, jinému méně.Proto hodnota budoucí tisícikoruny bude oproti tisícovce dnes u každého z nás různě menší. Bude výrazněji nižší, o co lepší jsme investoři, tj. o co vyšší obecně dosahujeme ze svých investic výnos. Čím je totiž někdo schopnější investor, tím více vydělá a o to víc bude pro něj mít dnešních 1000 Kč vyšší subjektivní cenu, respektive budoucí tisícovka nižší cenu, než u jiného, kdo výnosy příliš neřeší a nechává všechny své peníze třeba jen na běžném účtu s minimálním úrokem. Důvodem je právě vyšší anticipovaný výnos v budoucí tisícovce u dobrého investora, po jehož vyloučení při převodu hodnoty peněz na současnou bázi bude její hodnota nižší než u průměrného investora. Pochopitelně že se ve financích předpokládá,že nejsme úplně hloupí, a když můžeme, tak (kromě určitého množství potřebných volných peněz ke každodenním transakcím z minulé kapitoly) přebytečné peníze máme nějakým způsobem zainvestovány podle naší averze k riziku, potřeby likvidity apod. Jinými slovy se předpokládá, že chceme zbohatnout v rámci naší povahy a strachu z rizika co nejvíce a investujeme tak peníze co nejvýnosněji v rámci vnitřních rizikových mantinelů každého z nás. Někdo investuje své úspory do banky, jiný do rizikovějších akcií. Takže rozdíl mezi nominální hodnotou peněz v budoucnu a jejich přepočtenou současnou hodnotou k dnešnímu dni není pouze úrok v bance, ale jakýkoliv případný vyšší výnos, kterého jsme schopni a ochotni dosahovat. U každého z nás tak půjde o specifickou a jinou hodnotu, navíc z různých typů investice (vklady v bankách, dluhopisy, akcie, komoditní trhy, kurzové investice, reality...).Při určení toho, jak nebo podle čeho stanovit konkrétně onen implicitní výnos v budoucích penězích a jeho vyloučením zjistit současnou hodnotu, bude v prvé řadě záviset na tom, zda jste běžný člověk, který má své úspory v bance, náruživý investor obchodující na burze, živnostník nebo vlastníte firmu. Dosahovaná výnosová míra v každém z těchto případů bude jiná a to primárně z důvodu různého podstupovaného rizika, takže velkou roli při hledání vhodné alternativy hraje váš postoj k riziku. V každém z uvedených příkladů intuitivně jakoukoliv investici srovnáváte s určitou alternativou, které co do výše výnosudosahujete. To znamená, že v případě "obyčejného člověka", který se všemožně vyhýbá riziku (na burze by kromě zisku mohl o část peněz snadno přijít) a má úspory v bance, srovnává alternativní varianty s dosahovaným výnosem (úrokem) v bance. Investoři na burze mají povědomí o své výnosové míře a srovnávají investice s ní. V případě živnostníka, který financuje svá aktiva pouze vlastními zdroji (tj. počátečním vkladem a reinvestovanými zisky), pokud sleduje a zná míru svého výnosu z podnikání, srovnává, zda mu nová investice pomůže tuto celkovou míru zvýšit. Pokud nebude dosahovat úrovně jeho průměrného výnosu z podnikání, pak tuto průměrnou míru bude taková investice tlačit dolů. Je-li moudrým manažerem, takovou investici zavrhne. Pokud svou míru výnosu nezná, posuzuje (nebo by alespoň měl posuzovat) očekávanou míru výnosu k jiným variantám investování svých peněz při obdobném riziku a zpravidla tak i obdobné míře výnosu. Zkrátka srovnáváme s tím, čeho dlouhodobě dosahujeme, s nějakou naší obvyklou výnosovou mírou. Pokud se domníváme, že daná investice při svém riziku vzhledem k naší povaze je lukrativní, tzn. její výnosnost (míra výnosu) je vyšší, než na jakou jsme obvykle "zvyklí", je šance, že do takového podniku půjdeme (alespoň z ekonomického hlediska). Mimo to pochopitelně balancujeme mezi výší výnosu a výší rizika a hledáme onen mezní bod, kam až jsme z hlediska očekávaného výnosu ochotni s výší rizika zajít. V případě firem s řadou aktiv financovaných částečně vlastním kapitálem (vlastními zdroji), částečně úvěry, je situace komplikovanější. Dosud jsme se totiž bavili výhradně o investování vlastních peněz, nikoli půjčených. U půjčených peněz je většinou jasné, jaký je jejich náklad. U půjček od bank, úvěrů, leasingu známe náklad každé vypůjčené koruny formou stanoveného úroku. Takže v případech, kdy máme aktiva financována jednak vlastními zdroji ale i cizími zdroji (přes úvěry, leasing, půjčky atp.) bude záležet na struktuře financování, tj. v jakém poměru jsou financována naše aktiva vlastními zdroji a jakým poměrem cizími zdroji. Současně je teoreticky správné posoudit, zda některá aktiva nejsou nezbytná pro naše podnikání a jak zacházet s těmi cizími pasivy, kterým jednoznačně nelze přiřadit explicitní náklad ve formě úroku (např. závazky z obchodních vztahů). S nimi je pak potřeba zacházet určitým specifickým způsobem podle jejich povahy. Jsme na tenkém ledě, pod kterým je hluboká voda s teorií stanovení diskontní míry. Pro naše praktické podnikatelské účely nemá smysl rozhodně tyto hloubky prozkoumávat. Přesto se některé základní informace dozvíte v sekci diskontní míra, neboť pro investiční posuzování bude nezbytné, abyste určitou základní znalost obdrželi.Pro tuto chvíli stačí, když budeme chápat, že cizí kapitál (cizí zdroje, tj. dluhy) mají explicitní náklad, který známe ze smluv. Jde nejčastěji o úroky. Pokud jde o vlastní zdroje, které vkládáme do podnikání nebo reinvestujeme ze zisků, budeme jejich budoucí hodnotu posuzovat přes výnos, který lze alternativně získat jinak (při podobné míře rizika). Jde sice o dosti zjednodušený přístup, ale jeho zjednodušení rozhodně neznevažuje jeho správnost! Připravili jsme si půdu pro představení nesmírně důležitého ukazatele a tím jsou vážené průměrné náklady kapitálu (WACC).Nyní vám položím následující otázku. Řekněme, že jste investovali své úspory ve výši 200 tis. Kč do banky A, která nabízí čistý úrok (po zdanění) 2,1%. Kdybyste neinvestovali do této banky, investovali byste do jakékoliv jiné banky na trhu, které ale nabízí čistý úrok po zdanění pouze 2%. Do ničeho jiného investovat nechcete, protože víte, že při nedávné krizi přišlo spoustu lidí o velké peníze na rizikových akciových trzích. Na investici do realit máte příliš málo, než aby se vám administrativní náklady spojené s nákupem pozemku vrátily. Budete tedy posuzovat pouze současnou investici při výnosu 2,1% s analogickou investicí za 2%. Váš výnos budou ony 2,1%, nicméně mohli jste bývali uložit své peníze i za 2%. Naštěstí nejste hloupí a líní, zjistili jste si mezi bankami potřebné a našli jste si tu nejvýhodnější investici. Kolik jste vydělali, jaký je váš "zisk"? Cítíte, kam vás směřuji? Pokud srovnáme obě varianty, náš inkrementální (dodatečný) zisk, o který zbohatneme navíc oproti variantě, kdy bychom investovali do jakékoliv jiné banky s výnosem pouze 2%, je v tomto finančně-ekonomickém pojetí 0,1% (2,1% - 2,0%). Těch 0,1% je to, oč vyděláte více oprotisituaci, pokud byste se nepídili, která banka vám nabídne za vaše peníze nejvíce. Všimněte si, že na 2,0% (ač jde také o výnosovou míru výnosu, výnosový úrok) je pohlíženo jako na "náklad"! Odečítáte ho při srovnávání s vámi vybranou variantou vkladu v bance A při 2,1% výnosu. Takže i na alternativní (druhý) nejvyšší výnos se v ekonomii a financích při srovnávání variant díváme jako na určitý náklad. Za chvíli ho pojmenujeme nákladem obětované příležitosti. Ale nejprve hurá k průměrným váženým nákladům kapitálu. Průměrné vážené náklady kapitálu (WACC) - první částPrůměrné vážené náklady kapitálu označované i v české praxi zkratkou WACC (weighted average cost of capital) představují, jak název napovídá, vážený průměr nákladů vašeho kapitálu. Co si pod tím představit? Řekli jsme, že peníze (jejich vypůjčení) má své náklady. Pokud si od banky půjčíte peníze, musíte zaplatit úrok. To je explicitní náklad peněz, je jasně stanoven v úvěrové smlouvě, je zřejmý. Pokud vložíte peníze do podnikání i vy sami, i vy ponesete určitý náklad, ač to vypadá na první pohled divně. V tomto případě nejde o explicitní, ale implicitní náklad, neboť jste se pustili do podnikání, abyste také vydělali! Abyste vydělali (mnohem) více, než například investicí vašich peněz v bance. Proto ani vaše vlastní investované peníze do podnikání nejsou z tohoto ekonomického pohledu zadarmo, bez nákladů! Cítíte analogii s předešlým případem investice do banky A při 2,1% úroku oproti 2% výnosům u ostatních bank? Tím, že investujete čas i peníze do podnikání, očekáváte určitě vyšší výnos než jinde. Podnikání je analogií vkladu do banky A (oproti nižším výnosům pokud byste nepodnikali a peníze třeba jen někam uložili).Vtip je v tom mít na paměti neustále jednu věc a tou je srovnávání. Též v podnikání máte možnost volby a co víc, většinou mnoho voleb jak dál, jak věci řešit atd. Pokud tedy investujete své peníze, auto nebo cokoliv jiného do podnikání, srovnáváte tento výnos s jinou nejlepší alternativou, kam jste peníze nebo jakékoliv jiné aktivum mohli investovat jinam (stejně jako jsme výše srovnávali výnos u banky A a ostatních bank). To je motorem vašeho úspěchu! Srovnávat a hledat nejlepší (nejvýnosnější) způsoby jak se svými penězi naložit. Nejvýnosnější nerealizovaná alternativa vaší investice, její výnos, je vaším nákladem, nákladem vašich vlastních investovaných peněz!Ekonomové tyto implicitní náklady nazývají náklady obětované příležitosti, anglicky opportunity cost. Na první pohled to vypadá dost nepochopitelně a šíleně akademicky, ale jde o naprosto klíčový prvek pro jakýkoliv investiční management. Náklady obětované příležitostiPokud má člověk někdy něco hodnotit, vždy tak může činit jen na základě srovnání. Bez srovnání neexistuje hodnocení a ani možnost něco zlepšovat. Když byste si půjčili peníze jen od banky při daném úroku, vaše firma by prosperovala, jen pokud by její výnos (míra čistého výnosu na jednu půjčenou korunu) přesahovala náklad na tuto jednu půjčenou korunu u banky (tj. úrok). (Zatím se neznepokojujte, jak se co přesně počítá, teď jde o pochopení logiky!)Srovnáváte. Srovnáváte a to vám ukazuje, jestli kráčíte při svém podnikání správným směrem nebo nikoliv. Stejným způsobem se díváte i na své peníze, auto atp. Auto můžete třeba někomu půjčit nebo prodat a utržené peníze investovat jinam než do vaší firmy. Totéž platí o penězích. Pokud byste nepředpokládali, že za všechny ty nervy kolem dostanete víc než třeba vkladem v bance nebo investováním do akcií, asi byste dávno nepodnikali. Srovnáváte! Srovnáváte váš výnos z vašich peněz proti nejlepší možné alternativě! Pokud jednáte racionálně,musí být výnosy z investice vašich aktiv do vaší firmy vyšší než jakákoliv obdobně riziková investice jinde. Opportunity cost (náklady obětované příležitosti) jsou tak totéž co explicitně stanovené náklady vašich věřitelů (např. bank), jen nejsou na první pohled vidět. Znovu zopakuji, důležité je srovnávat. Srovnávat alternativy! Hledat ke všemu alternativu a tu srovnávat s naší investicí. Pokud si zapamatujete, že vždy je třeba srovnávat, budete automaticky po určité době s rostoucí praxí tušit, jaké náklady obětované příležitosti v tom kterém případě kde použít a jaká bude zhruba jejich výše.A jak jsem uvedl v příkladě banky A a ostatních bank s různým výnosem, při hledání zisku v rámci tohoto srovnávání jde o rozdíl mezi naší (ideálně vyšší) výnosností a výnosností druhé nejlepší alternativy takové investice (jejíž výnos ale může být srovnatelný, díky konkurenci na trhu a tlaku k vyrovnávání výnosových měr u investic s obdobným rizikem). Investovali jsme v bance A při 2,1% výnosu s alternativou investovat v ostatních bankách při 2,0% výnosu. Fakticky jsme vydělali jen 0,1% při srovnání těchto dvou variant. Jistě, lze srovnávat i tyto 2,1% s variantou, že necháme peníze doma v matraci. Jenže toto rozhodně není vhodná srovnatelná varianta našeho investování! Pokud nebudeme dodržovat podmínku srovnání s nejvýnosnější alternativou podobného rizika, pak k sobě sice budeme hodní, naše analýzy budou vycházet hezky, ale po čase naše výsledky chodu firmy rozhodně tak hezky vypadat nebudou! Varuji předem! :-)V budoucích sekcích budete mít možnost si problematiku nákladů obětovaných příležitosti více "osahat". Seznámíme se s problémy jejich určení a budete mít možnost si sami vyzkoušet, jak moc ovlivňují výsledek našeho rozhodnutí prostřednictvím výše diskontní míry.Průměrné vážené náklady kapitálu (WACC) - pokračováníAktiva firem ale i živnostníků a vlastně i řady domácností jsou financována nejen vlastními zdroji (vlastním kapitálem v účetním pojetí) ale i půjčkami od bank, které vám pomohly tato aktiva (tj. auta, stroje, nemovitosti, cokoliv co používáte při podnikání) získat. To co máte, co používáte při svém podnikání, jstezískali buď tak, že jste v počátcích nebo i později v průběhu své činnosti investovali vlastní peníze, nářadí, nemovitost atp., abyste mohli začít nebo jste později reinvestovali vaše zisky a z nich vaše firma a aktiva dále rostla. Takto je část vašich celkových aktiv financována vašimi vlastními zdroji (vlastním kapitálem). Druhou formou financování vašich aktiv jsou například půjčky od bank, máte auto na leasing, získali jste peníze na směnku. Jde o cizí zdroje (cizí kapitál).V předchozím textu jsme se seznámili s náklady obětovanými příležitosti, což jsou implicitní náklady z druhé nejlepší alternativy k dané investici při podobném riziku. Víme také už, že cizí úročené zdroje (závazky) i vlastní zdroje (vlastní kapitál) nesou náklad. U závazků (půjček, úvěrů, leasingu atp.) jsme schopni tento náklad kvantifikovat podle úvěrových smluv, leasingových smluv atd. jako určitý úrok, u vlastních zdrojů pak výnosemnejlepší alternativy investice těchto aktiv při podobném riziku. Pakliže máme takové hodnoty nákladů obou zdrojů financování k dispozici, potom se dá odhadnout vážený průměr jednotlivých nákladů financování našich celkových aktiv, což je právě ukazatel WACC. Pro názornost si to demonstrujme na následujícím příkladu (znovu zdůrazňuji, jde o první ilustrativní seznámení s pojmem průměrné vážené náklady kapitálu s výrazným zjednodušením pro pochopení nefinančníkem!)Příklad 1Řekněme, že naše aktiva při podnikání jsou auto v tržní ceně 210 tis. Kč, bruska parket v tržní ceně 80 tis. Kč a počítač v aktuální ceně 10 tis. Kč. Tato aktiva v celkové výši 300 tis. Kč jsou financována vlastními zdroji ve výši 210 Kč a úvěrem u banky ve výši 90 tis. Kč. Jinými slovy,auto jsme vložili do podnikání vlastní, bylo naše a teď je součástí majetku naší firmy, na brusku a počítač jsme si půjčili u banky 90 tis. Kč při 5% úroku ročně. Jaký bude průměrný náklad kapitálu naší firmy?Z hlediska financování našich aktiv (pasiva v bilanci) činí vlastní zdroje 70% (210 tis. Kč /300 tis Kč), cizí zdroje 30% (90 tis. Kč /300 tis. Kč). Co se týká cizích zdrojů (úvěr od banky ve výši 90 tis. Kč), jeho explicitní náklad činí oněch 5% ročně. Víme už, že i naše auto investované do firmy nese náklad, ačkoli je naše a my za něj nikomu nic přímo neplatíme. Neplatíme, ale mohli bychom za něj něco získávat, pokud bychom ho třeba pronajali a nepodnikali s ním. Za 5% úvěr máme počítač a brusku a i s jejich pomocí dosahujeme zisku. Stejné je to i s autem. I ono nese svůj náklad (kromě účetních odpisů) z finančního pohledu rovněž ve formě ušlého výnosu z jeho pronájmu. Ekonomové se na tento ušlý výnos dívají jako na náklad obětované příležitosti. Měli bychom z pronájmu našeho auta rovněž nějaký výnos stejně tak, jako nám auto v současné chvíli pomáhá dosahovat výnos při podnikání. Proto proti aktuálnímu výnosu z podnikání postavíme alternativní výnos například z jeho pronájmu nějaké organizaci nebo z jeho prodeje a investici peněz do akcií nebo čehokoliv jiného, snadno realizovatelného s podobnou mírou rizika. Řekněme, že máme možnost auto pronajmout a jeho čistý výnos pro nás by tak činil 16 800 Kč ročně. To by znamenalo míru výnosu auta z této alternativy 8% (16,8 tis. Kč / 210 tis. Kč). Těchto 8% tedy bude náklad obětované příležitosti automobilu. Obětujeme výnos této varianty pronájmu tím, že auto využíváme jinak. Pojem jinak zde znamená naší současnou podnikatelskou činností. U počítače i brusky v celkové hodnotě 90 tis. Kč je to snadné. Tam víme přesně jejich náklad financování cizími zdroji (5%).Máme tedy podstatné informace pro odhad zatím zjednodušených průměrných vážených nákladů kapitálu (bez zakomponování daňového štítu). Zkuste selským rozumem spočítat jejich výši a odvodit vzorec.Rovnice 1: průměrné vážené náklady kapitálu - základní zjednodušená rovnice neobsahující daňový štítDosazením výše uvedených údajů dostáváme odhad průměrných vážených nákladů kapitálu ve výši 7,1% (0,7*8+0,3*5). V budoucím textu se k WACC vrátíme a prohloubíme naše povědomí o tomto ukazateli zahrnutím například daňového štítu, diskuzí o výpočtu vah obou složek kapitálu a hlubším objasněním jeho role. Můžete si být jisti, že role WACC při posuzování hospodaření naší firmy a u investičních analýz bude klíčová (spolu s implicitními náklady obětované příležitosti, jejichž prostřednictvím určujeme ony "skryté" náklady vlastního kapitálu, které do výpočtu průměrných vážených nákladů kapitálu vstupují).ShrnutíShrnu-li dosud uvedené, výše implicitně zahrnutého výnosu budoucích peněžních částek se bude značně lišit případ od případu. Pokud jste fyzická osoba, která nepodniká a má své úspory uložené v bance, jde pouze o implicitní náklady obětované příležitosti z druhé nejlepší alternativy investování těchto vašich peněz (při obdobném riziku). Vzorec WACC bude platit i pro vás, WACC bude roven přesně vašim nákladům obětované příležitosti (růžová bublina v rovnici 1). Pokud podnikáte a kromě vlastních zdrojů máte svá aktiva financována i cizími zdroji (úvěry, půjčky. leasing...), pak půjdev souladu s uvedenou rovnicí WACC o vážený průměr implicitních nákladů obětované příležitosti u vlastního kapitálu a explicitních nákladů cizího kapitálu (především úroky).Při srovnávání variant představují výnosy druhé nejlepší a obdobně rizikové investice náklad obětované příležitosti. Toho budeme využívat v souvislosti s WACC. Takový výnos tedy bude vstupovat do výpočtu WACC jako náklady vlastního kapitálu. V sekci diskontní míra si ukážeme v průběhu jednotlivých kapitol, jak problém s určením nákladů vlastního kapitálu řešit.

Pokračovat na článek


Podnikejte v zahraničí - daňové ráje

Offshore společností jsou řešením pro řadu podnikatelů. Přesunem podnikání do daňového ráje podnikatel získá řadu výhod a velkou flexibilitu. Daňový ráj představuje ideální možnost, jak ušetřit nemalé částky na platbě celého spektra daní.Přesunem společnosti do daňového ráje získá společnost i větší volnost. Anonymita majitelů offshore společnosti chrání firmu jako takovou, tak i její společníky.Zahraniční společnosti mají celou řadu výhod. Avšak Offshore společnosti k těmto výhodám přidává další, které výrazně ovlivňují rozhodování podnikatelských subjektů u nás i v celém světě. Každý člověk i každá společnost hledá nejrůznější možnosti jak se maximálně vyhnout daním, respektive jak si maximálně daně obvykle legální cestou snížit. Proto jsou vyhledávány nejoptimálnější možnosti, které nepředstavují takovou hrozbu pro zisk, jako mohou představovat daně v domácí státu podnikatele. Offshore společnosti jsou tak často zakládány ve státech, které právě výhodné daňové podmínky nabízejí, takovým oblastem se říká slangově „daňové ráje". Tyto země připravují zpravidla přímo pro účely zahraničních společností, přesněji offshore společností, speciální zákony a právní úpravy, aby právě dokázaly přilákat maximální počet těchto podnikatelů, kteří přinesou do rozpočtu dané země nemalé prostředky, i když samotná jediná firma na svých daních objektivně uspoří. Často je přímo pro offshore společnosti připraven speciální zákon, který jasně vymezuje práva a povinnosti zahraničních podnikatelů v zemi.Výpočet daně v daňovém rájiDaňový ráj je na příliv celé řady společností s majiteli z celého světa velmi dobře připraven. Offshore společnost se stává klasickým standardním právnickým subjektem v dané zemi. Musí mít v daňovém ráji své sídlo. Výpočet daně je pak dán buďto fixní částkou jako určitý paušál, který společnost platí bez ohledu na výši zisku a aktivity. To je výhodné pro velké společnosti, které aplikují tyto možnosti. Na druhé straně stojí daň pomocí procenta ze zisku, kdy je obvykle tato hodnota nastavena na velice nízké procento. Tento způsob je výhodnější pro menší společnosti, které tak přesně vědí, že jejich daňová zátěž bude odvislá od jejich výsledku hospodaření.Kde najít daňový ráj?Daňovým rájem lze nazvat prakticky každou zemi, která má výhodnější daňový režim, než má pro nás Česká republika. Takže i takové Nizozemsko, Malta či Kypr. Avšak klasickými daňovými ráji jsou pro offshore společnosti především Bahamy, Britské panenské ostrovy, Seychely či Nevis. Daňově výhodných je ještě celá řada dalších ostrovů a zemí, které se do výčtu nevešly. Jde totiž o to, že země, která je nazývána daňovým rájem, by měla splňovat i podmínku politické stability a stálého právního prostředí.Výhody offshore společnostiPrvní a zásadní výhodou při zakládání offshore společnosti je bezesporu daňový režim. Výhodný daňový režim, který od daně z příjmu přímo osvobozuje, či se platí místnímu státu pouze malé procento ze zisku. Někdy je aplikován daňový paušál. To je první a hlavní myšlenkou celého principu offshore společností.Další nezanedbatelnou výhodou je i osvobození od DPH. O této podstatné výhodě člověk často neslyší, ale v konečném důsledku může společnosti přinést nemalé prostředky. K osvobození od daní v daňových rájích dále patří osvobození od kapitálových zisků, od daně z dividend či od daně z příjmu fyzických osob. A zde již může jít opravdu o úsporu velkých částek.Nespornou výhodou je také anonymit vlastníka offshore společnosti, jelikož se tím chrání proti problémům ve svém vlastním státě a je prakticky nedosažitelný. V daňových rájích navíc není potřeba takové administrativní náročnosti u společností, jak jsme od naší samosprávy zvyklí. Prakticky není nutné předkládání účetních výkazů ani audit. Maximálně firma předá nějaké výkazy ve zjednodušeném formátu a tím bohatě uspokojí místní úřady.Nenáročnost z pohledu vlastního kapitálu, statutárních zástupců či společníků. Není ani vyžadován trvalý pobyt či občanství u akcionářů. To velmi usnadňuje fungování samotných offshore společností.

Pokračovat na článek


Důchody a penze - Jak fungují důchodové systémy ve světě?

Zavedení důchodové reformy v Česku se blíží. Z původně plánovaného povinného fondového systému, bude pravděpodobně v Česku zaveden dobrovolný fondový systém, což je lepším řešením. Důchodová reforma v Česku by měla hlavně přinést posílení vlastní odpovědnosti všech občanů za svoji životní úroveň v penzi. Jak se mění důchodové systémy ve světě?Zavedení důchodové reformy v Česku se blíží. Z původně plánovaného povinného fondového systému, bude pravděpodobně v Česku zaveden dobrovolný fondový systém, což je lepším řešením. Důchodová reforma v Česku by měla hlavně přinést posílení vlastní odpovědnosti všech občanů za svoji životní úroveň v penzi.Jak se mění důchodové systémy ve světě?V členských zemích OECD se penzijní systémy výrazně liší. Všechny členské země OECD však mají společné, že určitým způsobem ve všech zemích zavedena státní penze.Proč je státní penze důležitá?Státní přináší určitou garanci, že občané za celoživotní práci nezůstanou v důchodovém věku bez prostředků. Státní penze totiž na rozdíl od penzijních úspor ve fondech může pružně reagovat na současnou ekonomickou situaci a legislativními změnami (valorizací) se udržovat na stanovené relaci k průměrné mzdě.Jak vysoká má být státní penze?Rozdíl mezi jednotlivými členskými zeměmi OECD je však výše státního důchodu. Velmi vysoký náhradový poměr státní penze oproti předchozím výdělkům je v Řecku, Lucembursku, Španělsku nebo Rakousku. V těchto zemích má občan pobírající průměrnou mzdu státní penzi ve výši 80 % předchozího výdělku. Naproti tomu ve Velké Británii, USA, Švédsku, Dánsku nebo Nizozemí má občan pobírající průměrnou mzdu státní penzi ve výši 40 % a méně předchozího výdělku.Mezi zeměmi s nízkou státní penzí jsou však rozdíly v dalším financování důchodu.Jaké?V Nizozemí, Švédsku, Austrálii či Dánsku hraje důležitou roli povinné zaměstnanecké penzijní pojištění. V těchto zemcíh jsou tedy do systému povinně zapojeni zaměstnavatelé. Např. v Nizozemí má více než 90 % zaměstnanců soukromých penzijních plánů, majetek v soukromých povinných důchodových systémech dosahuje v Nizozemí více než 150 % k HDP.Ve Velké Británii či USA je nízká státní penze. Občané s touto skutečností počítají a sami si v produktivním věku výrazně šetří na penzi. Vlastní úspory občanů jsou v těchto zemích nejvyšší na světě. Např. Britové si začínají v průměru spořit na penzi do vlastních vybraných finančních produktů již ve 28 letech. Američané a Kanaďané ve 30 letech. Na vlastní penzi si v Británii, Kanadě či USA spoří více než 80 % všech občanů. Není jistě bez zajímavosti, že důchodci z těchto zemí patří mezi nejoptimističtější. Velká Británie, USA a Irsko jsou země, kde příjem z vlastního spoření je v průměru v důchodovém věku vyšší než státní penze. V Kanadě, Novém Zélandu nebo Belgii jsou soukromé úspory sice nižší, ale pořád velmi důležitým finančním zdrojem. Ve věkové skupině do 75 let je ve Velké Británii na státní penzi závislých pouze třetina důchodců. Čím mladší penzisté, tím více druhů příjmů v penzi ve Velké Británii mají (např. individuální pojištění a příjmy ze soukromého dobrovolného pojištění). Státní penze je však v Británii nízká a občané s tím počítají. Dokonce 90 % Britů je přesvědčeno, že jsou sami zodpovědní za svoji budoucí penzi.Proč je pro Česko lepším řešením dobrovolné spoření?Přestože v Nizozemí, Švédsku nebo Dánsku velmi dobře funguje systém s povinným fondovým spořením občanů v produktivním věku, je pro Česko lepším řešením dobrovolné spoření na penzi. Nizozemí, Švédsko či Dánsko mají zcela jiné ekonomické základy, jinou kulturu, dlouhodobě stabilní makroekonomická data, propracovanější finanční systém, a proto nelze tento systém převést do Česka.Implementace povinného fondového spoření na penzi selhala např. v Maďarsku, které je nám ekonomicky bližší. Maďaři tak přišli o své povinné úspory ve fondech. Maďarsko totiž v důsledku nedostatku financí přesunulo povinné soukromé úspory na penzi do státní kasy.Důchody jsou byznysDůchody vždy budou představovat ohromný balík a byznys, vždy bude existovat riziko, že nahromaděné peníze se využijí jinak, a to především ve východoevropských zemích. Navíc posílení vlastní zodpovědnosti za penzi přináší řadu výhod.Na penzi není nutné pouze spořit, možná lepším řešením je vlastní investování (např. do nemovitostí, do firmy).Např. pořízení další nemovitostí na úvěr, který se uhradí v produktivním životu, je možností, jak mít v penzi pravidelný příjem z pronájmu nebo jednorázový příjem z prodeje nemovitosti. Fungující firma se dá prodat.Současně povinné spoření do fondů nezaručuje vyšší zhodnocení, než dobrovolné spoření.Např. v Austrálii, kde je státní penze jedna z nejnižších státních penzí, tvoří povinné úspory občanů v penzijních fondech hlavní finanční zdroj v penzi. Finanční krize však penzijní fondy v Austrálii citelně zasáhla a jenom za rok 2008 činily ztráty 27 %. Při posílení vlastní zodpovědnosti za penzi je nutné, aby občané věděli, že státní penze bude klesat a důchod pouze zaručí nízkou životní úroveň v penzi.Dobrovolné spoření na penzi je nutné podporovatJestliže však bude v Česku docházet k dalšímu snižování státní penze v porovnání s průměrnou mzdou, tak je zapotřebí motivovat k vlatnímu dobrovolnému spoření. Jak?Občané musí vědět, že bez vlastních úspor to v penzi nepůjde. Je zapotřebí v této oblasti vzdělávat a informovat již středoškoláky. Zvyšování finanční gramotnosti a informovatnosti je důležité.Snižování zdanění práce, aby občané mohli více spořit a investovat. Bohužel v současné době ekonomická situace Česka tuto variantu neumožňuje.Daňové úlevy nebo snížit odvody na pojistné o zaplacené příspěvky do finančních produktů k zajištění na penzi. V současné době tuto možnost česká legislativa umožňuje částečně, prostor pro zvýšení možností zde existuje.

Pokračovat na článek


Jak dobře prodat firmu?

Nejprve je nutné ujasnit si vlastní priority, takže shodnout se napříč vedením. Všichni vlastníci musejí mít ochotu prodat a všichni se musí na prodeji podílet. Jinak je velmi složité úspěšně transakci dokončit.Dále je důležité stanovit si interně cenu. O této ceně nemusí kupující vědět, ale vlastníci ano, Domluvte se, pod jakou hodnotu se firma zkrátka neprodá. Při jednání si tak vytvoříte určitý rámec, kterého je třeba se držet. Obvyklá minimální cena se stanovuje na úrovni pětinásobku provozního hospodářského výsledku plus můžete připočítat nepotřebná aktiva, což představují další nevyužívané stroje, budovy a podobně. Prodej firmy a výběrové řízeníJe nutné se dohodnout, zda bude společnost prodána výběrovým řízením o více účastnících, či se bude individuálně jednat s každým jednotlivcem a investorem. Kritéria jsou jasná. Veřejný a hromadný prodej maximalizuje cenu a individuální jednání jsou více diskrétní a soukromá. Důležité je si dále stanovit časový rámec. Není možné prodávat firmu například 3 roky. Konečná ceny by totiž totálně neodpovídala původním požadavkům. Zhruba by prodej mohl trvat půl roku. Je vhodné na to vyčlenit buď interního pracovníka, či poradce, který s tím má již zkušenosti. Prodej a všechny náležitosti a propagace prodeje zabere rozhodně nemalé množství času, které se však při uskutečnění prodeje rozhodně vyplatí. Poskytujte pouze takové informace, které jsou potřeba. Není nutné uvádět vše podrobně každému zájemci o koupi. Pokud však investor projeví opravdový zájem, je vhodné mu jeho požadavky splnit. Jde o to, aby společnost zbytečně neposkytovala interní informace konkurenci a podobně. Je vhodné o prodeji informovat obchodní partnery. Především odběratele a dodavatele. Často se právě z nich rekrutuje zájemce o koupi společnosti. Navíc při informování a osvětlení situace o ně nepřijdete. Důležité je také vhodné načasování. Období krize podniku či krize hospodářství rozhodně není ten správný okamžik. Pozitivní budoucnost společnosti je nejlepším prodejním argumentem. Prodávejte tedy právě tehdy, když společnost pozvolna míří ke svému vrcholu, ale není na něm. Velmi důležité je se také zaměřit a dostatečně prověřit kupujícího. Velmi vhodnými se již v minulosti stali investoři z řad zákazníků či dodavatelů. I horizontální integrace je často velmi úspěšná. Možné je společnost často prodat i finančním investorům či společnostem, které ve vašem podniku uvidí příležitost, kterou by mohli ještě více zpeněžit.

Pokračovat na článek


EU zase vyhazuje naše peníze

Systém rozpočtu EU není ideální. Ať je již kdokoliv zastáncem nebo odpůrcem EU, je jasné, že způsob přispívání států a následné dotace jsou mrháním peněz daňových poplatníků. Pokud chce EU nějak hospodařit společně, musí vycházet z hospodářské situace a v podstatě vybírat daně. Takový postup má smysl. Nebo je nutné s výběrem peněz skončit.Nesmyslný systémEU je takovým dárcem peněz. Vytváří různé programy a přes ně dotuje projekty. Lze tak získat bohužel bezplatné prostředky, které  nemají oporu v ekonomickém pojetí kapitalizmu. Jedna soukromá firma si totiž může nechat něco proplatit a jiná nikoliv. Tím se značně pokřivuje trh. Systém dotací má bohužel i každý stát, ale ten vychází z jiného principu. A to z přímého výběru daní. Stát získává prostředky podle toho, jak jsou na tom podniky ekonomicky dobře a to také ovlivňuje hospodaření státu.EU je mimoEvropská unie však nemá vliv na hospodaření států a jen určitým způsobem inkasuje peníze. Státy jí přispívají a zpětně dostávají peníze na konkrétní prostředky. Chybí tedy základní motivace, jak s prostředky naložit. Tedy naplnit skutečný rozpočet, který je závislý na výběru daní. A protože takto EU nefunguje, chybí ekonomické opodstatnění výběru příspěvků a nesmyslného zpětného rozdávání. Pokud by měla EU skutečně hospodařit s rozpočtem, měla by její funkce být zcela jiná. Musí mít ministerstva, rozpočty a pokud nějaký podíl státu bere, pak se musí na rozpočtu podílet.8 miliardV EU dochází k degradaci vzdělání jeho dostupností a také u mladých lidí chybí praxe.  Proto je alarmující počet nezaměstnaných v této skupině obyvatel. EU ale vymyslela opět bezednou díru na peníze. Poskytne na vzdělání, praxi a garantovanou práci 8 miliard Eur. Tyto prostředky by sice mohly pomoci, ale jako vždy budou částečně promarněny a rozkradeny. Problémy s nezaměstnaností se musejí řešit návratem ke konkurenčním metodám. Evropa ztratila díky levné pracovní síle z Asie svoji konkurenceschopnost. Nezaměstnanost se nedá vyřešit dotací. Ale zřejmě jen ochranou trhu, ekonomickým růstem, který právě brzdí byrokracie a zákony.Uvolnění trhu práceMísto vyhozených peněz by bylo potřeba snížit daňovou zátěž zaměstnanců, snížit počty úředníků a DPH. Tím by nastal růst a mohli by být zaměstnáváni i mladí a perspektivní lidé. Samotnou dotací do vzdělání místa nevzniknou. EU tak dotuje vytlačení starších lidí z míst pro mladší. Tedy zaplácne jednu díru jinou  a v konečném důsledku jen přesune některé zaměstnance mezi nezaměstnané.  

Pokračovat na článek


Proč se platí víc než vydělá?

Ve Francii nyní bohatí se jměním kolem 35  milionů platí daňovou přirážku z majetku. O nesmyslnosti daně se vedou různé diskuze. Přitom tato daň existuje v podstatě dávno. Milionářská daň je prostě jedna z nepřímých daní.Stát má nepřímé daně rádPrávě zdanění bez ohledu na příjmy je pro stát důležité a mnoho zemí na tento systém postupně přechází. Vždyť například DPH byla zpočátku jen podpůrná součást rozpočtu a dnes je jeho základem. Kde jsou časy, kdy DPH bylo jen několik procent nebo se vztahovalo jen na některé zboží. V ČR máme nejvyšší v EU sníženou sazbu DPH – 15 % a velice vysokou základní sazbu – 21 %. Pětina každého zboží putuje do státní pokladny. K tomu stát zavedl DPH také na služby. Téměř jakákoliv lidská činnost znamená díky DPH odvod do státního rozpočtu.Majetkové daněNejčastějšími nepřímými daněmi jsou majetkové daně. Například daň z nemovitosti také nezávisí na příjmu. Za svůj byt musíte platit, i když jej sami užíváte. Stejně tak je to s chatou nebo chalupou. Tato daň je pravidelná a vychází z ceny majetku a je tedy obdobou milionářské daně. Není ničím jiným, než postihem za majetek. Aby vypadala lépe, tak jde do rozpočtu obcí, které se starají o údržbu silnic, kanalizací a další služby.Silniční daňDalší daní, které nezávisí na příjmu, je silniční daň. Tady stát udělal rozdíl mezi podnikatelem a běžným občanem. Kdo používá silnice za účelem podnikání a uplatňuje si náklady na auto v účetnictví, ten musí zaplatit. U nákladních aut je to možná pochopitelné. Ty skutečně využívají silnice k podnikatelským účelům. U osobních aut, kterými jezdí lidé do práce, je to trochu s podivem a nespravedlivé.Přechod k nepřímým danímFrancouzi nyní díky milionářské dani platí víc, než vydělají. To je však podstata těchto daní. Stát chce mít jistotu, že dostane peníze do rozpočtu. Firma při svojí činnosti může prodělat, a tak by takovou daň nedostal. Ale prodělávající firma stejně platí daně. Díky nepřímým daním odvede DPH, zaplatí za majetek a auta. Stejně tak odvádí sociální a zdravotní daň, pokud zaměstnává pracovníky. Jakmile tedy něco vlastníte nebo jste společnost, vždy daně platíte. Bez ohledu na zisk či prosperitu. Takže není nic divného na tom, že kdo nemá příjem nebo mu nestačí, stejně odvádí státu jeho desátek. Můžeme se nad tím podivovat, ale o je tak všechno. Ať se daně jmenují jak chtějí, těmto platbám státu se nejde nikdy vyhnout. Nezaplacení by totiž znamenalo blokace a prodej vlastních majetkových aktiv. 

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Investice

Slovník investora

Akcie je cenný papír, který vydávají akciové společnosti. Majitel akcie se automaticky stává společníkem (spolumajitelem) společnosti a má právo podílet se na jejím řízení (prostřednictvím valné hromady), zisku a likvidačním zůstatku. Pro investora je zajímavý obecný trend zhodnocování akcií v dlouhém časovém období na vyspělých finančních trzích. Broker, brokerská společnost (česky též makléř) provádí obchody s cennými papíry nebo jinými investičními instrumenty svým jménem, ale na příkaz a na účet svých zákazníků. Za svoji činnost získává provizi (brokerage).Burza je zvláštním způsobem organizované přímé či nepřímé (přes počítač) shromáždění osob, které se koná pravidelně v určenou dobu a kde se obchoduje s cennými papíry podle platných pravidel a burzovních předpisů. Kromě cenných papírů lze na burzách obchodovat také devizy nebo zboží (tzv. burzy komoditní).Cenný papír Tento termín se vyvinul v 19. století a sloužil ke zobecnění určitých institutů, pro které do té doby neexistoval společný název (směnky, šeky atd.). Pro moderní investování jsou důležíté zejména akcie, dluhopisy nebo podílové listy fondů.Derivát pochází z anglického slova "derivative" a volně přeloženo znamená odvozenina. Jedná se o investiční instrument, který vychází (je odvozen) od určitého podkladového aktiva - např. úroku, měn, akciového indexu a podobně. Derivátový obchod představuje uzavření smlouvy za přesně definovaných podmínek (např. nákup deviz za stanovený kurs) s tím, že plnění smlouvy nastane až v budoucnu (např. 3 měsíce). Derivát představuje jakýsi druh sázky o vývoj tržní ceny daného podkladového aktiva v budoucnu. Některé deriváty jako např. futures a opce se obchodují na derivátových burzách. Jiné jako forward a FRA obchodujeme přímo s bankou.Dluhopis (někdy též "obligace") je cenný papír, kterým se dlužník, jenž tento papír vydává, zavazuje jeho majiteli, že vyplatí peněžní obnos uvedený v dokladu včetně příslušného úroku, a to ve vyznačeném termínu. Na rozdíl od akcie zajišťuje tento druh cenného papíru předem stanovený finanční výnos. Pokud dluhopis vydává velká renomovaná firma s vysokým ratingem, jedná se o vysoce stabilní investici s velmi nízkým rizikem.FITS (Fixed Income Trading System) je originální obchodní systém aplikovaný firmou RSJ na investice do derivátů. Podstatou FITS není rychlá spekulace na okamžitý zisk, nýbrž soustavné obchodování podle matematického modelu s orientací na tzv. kladnou střední hodnotu. Podrobnosti najdete zde. Na tomto místě jen shrňme, že jde o systém investování typu hedge funds a jeho povaha i výsledky (v tuzemské nabídce) nemají obdobu.Hedge funds jsou fondy charakteristické vysokou flexibilitou investičních strategií a ve správě aktiv představují výjimečnou kategorii. Jejich výnosy často nemají žádný vztah k výsledkům trhů akcií nebo oblikací. Nabízejí možnost vysokého zisku, ale vyžadují relativně velký objem vstupní investice a tím pádem jsou často mimo možnosti drobných investorů.Index znázorňuje trend vývoje na kapitálovém trhu. Z tržních cen vybraných cenných papírů se vytváří hromadný ukazatel, který odráží současný stav a vývoj jejich kurzů na trhu. K nejznámějším indexům patří např. americký Dow Jones, S&P; 500 nebo FTSE 100 (zahrnující 100 největších společností regitrovaných ve Velké Británii). I pražská burza má svůj akciový index PX-50.Inflace Znehodnocení reálné hodnoty peněz v čase (praktickým dopadem je, že za stejnou částku peněz si můžete koupit méně zboží).Investiční horizont je stanovený termín investice, t.j. doba, po kterou s jistotou můžete postrádat své finanční prostředky. I dobrá investice, která může být velmi vhodná pro dlouhodobého investora, je schopna připravit těžké chvíle investorovi s krátkodobým horizontem. Koupíte-li například akciový fond, může vás propad akciového indexu krátkodobě připravit třeba o 15 % hodnoty vaší investice. Po několika letech se však akcie mohou natolik zhodnotit, že se na tuto záležitost budete dívat jako na úsměvnou epizodu. Investorům s krátkým investičním horizontem se proto doporučují investice do dluhopisů, které sice přinášejí nižší, ale stabilnější zhodnocení než akcie.Investiční instrument je obecně jakákoliv hodnota vhodná k investování. Nejčastějšími investičními instrumenty jsou cenné papíry, měny (devizy), zboží (komodity) nebo deriváty.Komise pro cenné papíry (KCP) je státní úřad, který reguluje kapitálový trh v České republice. Posláním Komise je také dohlížet nad subjekty nabízejícími investiční služby na území ČR, kterým po náročném schvalovacím řízení uděluje povolení (licenci) k podnikání v této oblasti.Likvidita vypovídá o tom, jak rychle lze preměnit investici na hotové peníze. Vysoce likvidní investiční instrumenty jako bankovní vklady nebo podílové listy fondů lze zpeněžit téměř okamžitě. Likvidita nemovitostí je naopak nízká, protože jejich prodej trvá dlouho.Obchodní systém RSJ Invest je speciální způsob obchodování s investičními instrumenty, založený na znalostech a matematických analýzách finančních trhů (jedná se o vysoce sofistikované matematické modely odladěné na historických datových řadách). RSJ Invest vyhledává na finančních trzích investiční situace, kde lze očekávat dlouhodobý výnos (t.j. z pohledu matematematické teorie pravděpodobnosti kladnou střední hodnotu) a realizuje tento výnos pomocí obchodního systému.Portfolio představuje jednotlivé druhy investičních instrumentů obsažené v majetku. V portfoliu lze podle kvality a druhů instrumentů rozložit investorské riziko.Rating hodnotí pravděpodonost vzniku platební neschopnosti subjektů vydávajících cenné papíry. Toto měření provádějí specializované, velmi renomované agentury (příkladem mohou být jména jako Moody´s nebo Standard & Poors) a takto hodnoceny jsou nejen podniky nebo banky, ale i státy světa. Rating se obvykle udává pomocí písmen A (nejlepší) - D (nejhorší, =platební neschopnost, angl. default). Ratingová stupnice podle Standard&Poors; pak vypadá takto: AAA, AA, A, BBB, BB, B, CCC, CC, C.Riziko je stupeň nejistoty spojený s očekávaných výnosem. Jinými slovy: čím vyšší riziko, tím vyšší pravděpodobnost, že očekávaného výnosu nebude dosaženo. Vztah mezi výnosy a rizikem je zcela pragmatický: Požaduje-li investor vysoké výnosy, musí podstoupit vyšší riziko. Podstoupí-li však vysoké riziko, nemá žádnou záruku, že vysoké výnosy budou dosaženy. Riziko lze v průběhu investování snižovat a optimalizovat pomocí mnoha metod a právě tato práce je klíčovou úlohou RSJ Invest.Termínovaný vklad je vázán na předem domluvený termín výběru a přináší vyšší úrok než obvyklé vklady, které jsou k dispozici na požádání. Termínovaný vklad se sjednává s bankami a je nejčastějším druhem finanční investice vůbec. Ačkoliv se možná domníváte, že vaše peníze jsou na bankovním účtu v bezpečí, není to úplná pravda. I když nebudeme brát v úvahu možnost krachu bankovní instituce, stále je tu riziko inflace. Čím delší vklad máte, tím větší inflační riziko podstupujete. Ani krátkodobé vklady nejsou bezrizikové, protože úrokové sazby se mění. Nikdy nevíte, za jakou sazbu budete ukládat za rok nebo dokonce za pět let. V důsledku existence rizika inflace a rizika úrokových měr nelze hovořit o žádné investici jako o zcela bezrizikové.

Pokračovat na článek


Stabilní investice bez rizika? Jednoznačně do zlata a stříbra a s tím správným partnerem

Současný investiční trh je turbulentní. Zejména po britském referendu o Brexite se to prokázalo na investičních dluhopisech, které zaznamenaly pád. Tradiční komodity jako zlato či stříbro si však svou cenu nejenže udrželi, ale zároveň ji dokonce mírně zvýšily. I proto je můžeme označit jako stabilní investici do jistoty, která jen tak lehce nezmění svou hodnotu. Jak můžete i vy snadno získat investiční zlato nebo stříbro?Nejjednodušším způsobem, jak bezpečně investovat, je zakoupit si zlaté nebo investiční stříbrné slitky. Ty v sobě uchovají svou cenu až po generace, a dokonce časem rapidně naberou na své hodnotě. S jejich obchodováním na území České a Slovenské republiky se zabývá společnost AuPortal, která je předním obchodníkem s investičními kovy na našem území.Investice do drahých kovů pro všechnySpolečnost AuPortal byla založena z potřeby u nás působících podnikatelských subjektů a úspěšných lidí, kteří hledali spolehlivého partnera pro bezpečné uložení a zhodnocení jejich výnosů či úspor přímo v jejich domovské zemi. A právě na takového partnera se postupem času firma AuPortal vyprofilovala. V současnosti nabízí řadu investičních příležitostí do drahých kovů, a to investiční zlato jako zlaté mince, investiční zlaté slitky a investiční stříbro jako stříbrné mince či investiční stříbrné slitky. Vše bez ohledu na to, zda jste jen malým investorem, nebo člověkem, kteří potřebuje investovat obrovské peníze. Zda jste fyzická osoba, podnikatel či dokonce společnosInvestiční zlato a stříbro pochází od renomovaných světových dodavatelů, jejichž obchodníci představují špičku v oblasti logistiky drahých kovů a jejich nákupů.Jednoduché pořízení investičního zlata nebo stříbraInvestice do zlata nebo stříbra je možné se společností AuPortal realizovat i prostřednictvím internetu, a to nákupem a doručením konkrétní investiční formy s potřebnou dokumentací přímo na zadanou adresu. V případě poradenství nebo potřeby individuálního nákupu či nadstandardních služeb můžete samozřejmě navštívit prodejny v Praze nebo Brně.

Pokračovat na článek


Investice do umění

Svět se již po několikáté za dobu existence moderní historie ocitl v krizi. Firmy krachují, lidé jsou bez práce a kdo nemá úspory, má obrovské starosti.To se ovšem netýká určité skupiny lidí, která ovládá finanční trhy a její jmění má za číslem vždy dlouhou řádku nul. I takoví lidé ovšem během krize mohou o několik nul přijít a proto uvažují o tom, kam nejlépe své peníze investovat, aby je co nejúčelněji uložili.Peníze, které leží totiž nevydělávají a když se najde správná investice, časem se zúročí tak, že všechny ztráty vyrovná. Chce to ovšem kapitál.Jednou z nejlepších možností, jak investovat velké finanční částky je umění. I zde však mohou být investice různé a ne všechny vydělávají. Známe mecenáše umění, kteří investovali do divadla nebo filmového umění. Stalo se pak, že film nebo divadelní hra, která byla považována za propadák se stala přes noc obrovským hitem a investor vydělal obrovské částky. Stejně tak se může stát, že i když vsadíme na jistotu, výsledek může být katastrofální. Přízeň osudu i diváků je vrtkavá a i v naší zemi jsou příklady producentů, kteří budou do konce života splácet dluhy. Možná proto je dnes tak složité sehnat peníze na natočení i kvalitního a slibného filmu.Mnohem jistější je investice do umění, které má takříkajíc stálou hodnotu. Mluvíme nyní o obrazech, starožitnostech a dalších uměleckých dílech, které neovlivní lidský zásah, nejsou závislé na davové přízni a jejich hodnota se s přibývajícím věkem jen zvyšuje.V posledních dnech se hodně mluví o dražbě, ve které byl prodán obraz malířky českého původu Toyen „Spící“, za astronomickou částku, která obraz vynesla na třetí místo na pomyslném žebříčku cen obrazů. Vzápětí byl ovšem nabídnut k prodeji obraz Františka Kupky „Zhroucení vertikál“ za částku mnohem vyšší.Investovat tímto způsobem může ovšem jen ten, kdo umění skutečně rozumí. V poslední době se hojně prodává spíše moderní umění. Originály starých mistrů jsou většinou v muzeích a galeriích  a zbavuje se jich jen málokdo. Investice do umění je totiž většinou spojena nejen s financemi, ale i s láskou, či posedlostí, která člověka nutí krásné věci shromažďovat a těšit se buď z nich nebo z jejich vlastnictví. Proto se také občas stává, že dochází ke krádežím starých mistrů, kteří pak končí v soukromých sbírkách. Takový obraz se pak často objeví náhodou, i desetiletí po smrti majitele sbírky.Ten, kdo umění nerozumí a přesto do něj chce investovat, udělá nejlépe, když se obrátí na renomované firmy, které se zabývají dražbami uměleckých děl. Má tak jistotu, že kupuje skutečný originál, protože firma si nemůže dovolit žádný podvod. Pokud by se něco takového rozneslo, byl by to její konec. Obrazy a další umělecká díla jsou tak ověřena skutečnými odborníky, kteří se zaručí za jejich pravost.Pokud ovšem umění rozumíme, známe i historii a budoucnost díla a naše investice je mnohem účelnější. Někdy  se jedná o solitér a jindy je lépe investovat do celého souboru, který k sobě nějakým způsobem patří. Výsledná cena souborného díla pak přesáhne i několikrát cenu jednotlivě prodávaných kusů.Při prodeji posledního Kupkova obrazu bylo řečeno, že jeho kupec začal vydělávat ihned, jakmile obraz koupil. Jeho cena bude totiž stále vyšší a vyšší. A to je přece ta správná investice – vydat peníze tak, aby se jejích hodnota postupně znásobovala a investovat je tam, kde je co největší záruka, že se tak opravdu stane.

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Půjčky a úvěry

Jak překlenout krátkodobý nebo dlouhodobý nedostatek zdrojů

Každý podnikatelský subjekt při svém podnikání někdy řeší problém s nedostatkem vlastních zdrojů. To může být způsobeno různými důvody. Opozdí se platby od odběratelů, je třeba předzásobit firmu materiálem či zbožím, nebo je pro další rozvoj firmy třeba investovat do nových nemovitostí, technologií a know-how. V této situaci buď pomohou úspory, nebo pomůže banka.V případě, že se podnikatel rozhodne oslovit bankovní instituci, je třeba mít na paměti, že pro každý důvod nedostatku zdrojů se hodí jiný typ produktu.Opozdí-li se Vaši odběratelé s placením a Vy na druhé straně nemůžete včas hradit svoje závazky vůči svým dodavatelům, nakoupit materiál pro novou zakázku nebo se předzásobit zbožím na nadcházející sezónu, je vhodné využít provozní financování. Provozní úvěry poskytují banky ve dvou formách - jako kontokorentní úvěr nebo jako revolvingový úvěr. Jsou to přesně ty peníze, které použijete v momentě, kdy je potřebujete, a ve chvíli, kdy problém s nedostatkem zdrojů pomine, je splatíte. Tento cyklus se může opakovat po celou dobu fungování takového úvěru, peníze máte stále dostupné. Banky tyto prostředky poskytují jako krátkodobé úvěry zpravidla se splatností do jednoho roku.Pro menší firmy a fyzické osoby podnikatelů dokáží banky poskytnout takové úvěry velmi jednoduchou formou například už při otevření běžného podnikatelského účtu (s minimálními požadovanými podklady). Většinou se v takovém případě jedná o kontokorentní rámec v řádu desítek tisíc až několika milionů korun.Pokud firma plánuje rozšíření svojí činnosti, zpravidla se jedná o vyšší investici, jejíž návratnost má střednědobý nebo dlouhodobý charakter. Pro takový případ - pokud nemá firma dostatek vlastních zdrojů - jsou určeny investiční úvěry. Ty pokryjí pořízení investice až v plné výši a umožní další rozvoj firmy. Takové zdroje jsou poskytovány na období až do 15 let splatnosti, jejich použití je účelově vázáno na konkrétní projekt a splácení bance probíhá podle dohodnutého splátkového kalendáře.Využití úvěru banky pro překlenutí jak krátkodobého, tak dlouhodobého nedostatku prostředků nemusí být nutně jakýmsi „břemenem", které firma nese, ale naopak může napomoci k výrazně rychlejšímu zhodnocení kapitálu firmy. A to tím, že ve správný moment máte k dispozici dostatečné zásoby materiálu pro aktuální zakázky, nebo že jste rychle pořídili investici, na kterou byste jinak šetřili několik let a přišli tím o nové zajímavé zakázky.Banky na českém trhu mají dnes bohatou zkušenost s poskytováním úvěrů do různých oborů podnikání. S vývojem podnikatelského prostředí přicházejí nové a nové příležitosti pro podnikatele. Ty jsou zároveň příležitostmi pro banky, aby se zaměřovaly na další obory, nové projekty i podnikatelské subjekty.

Pokračovat na článek


Exekuce jako kladivo na dlužníky

Co vše pro vás může exekutor vykonat? Jaký to bude mít dopad na vás a jakou tíhu pomyslného exekutorského kladiva pocítí dlužník? To vše a samozřejmě ještě více se dozvíte právě v tomto článku.Exekuce může být v mnohých případech jediným řešením, jak získat peněžní částku, se kterou jste se vlastně už skoro rozloučili. Exekutor může vymáhat dluhy, na které vy sami nestačíte, proto spousta firem, ale i soukromníků využívá poslední šance - exekuce.Mnoho firem i fyzických osob neví, co vše může od exekutora požadovat. Možná, že ani nevíte o zákoně, který vstoupil v platnost v září roku 2001 a kterým byla vytvořena instituce soudního exekutora. V praxi to znamená, že stát pověřil určité soukromé osoby výkonem exekucí a exekutorských činností s tím spojených. Jelikož je stát na výkonu – říkejme jí třeba exekutorské moci – ekonomicky závislý, je práce exekutorů vysoce efektivní a spolehlivá. Stát exekuce podporuje a to vede k vysoké úspěšnosti v praxi.Co takový soudní exekutor zmůže?Takový soudní exekutor si o vás může zjistit takřka všechno. Od vašich majetkových poměrů až po hrubou mzdu v práci. Dostupnost informací, kterou soudní exekutor disponuje hraje rozhodně v neprospěch dlužníka a to znamená, že věřitel může své peníze skutečně dostat zpět – nebo alespoň jejich část. Způsobů jak se do pařátů exekutorů dostat je mnoho a není to ani příliš těžké. Těžší je rozhodně cesta ven. Stačí vyhodit pár upomínek z dopravního podniku, nesplatit splátku bance nebo si pořídit dům na hypotéku a přijít o práci. Pokud se nakupí více nezaplacených dluhů může se stát, že v práci dostanete jednoho dne o třetinu nižší mzdu a doma vás čeká vyměněný zámek. Co se to děje? Ano, už na vás přišli. V pravomocích exekutora je skutečně toto všechno možné. Exekutor může sám rozhodnout o způsobu exekuce, proto jsou některé exekuční prvky tvrdé, některé možná až příliš.Možná jste dlužník a ani o tom nevíte!Že vy se do spárů exekutora nemůžete dostat? Ale jděte! I když řádně platíte všechny složenky, revizor vás chytil v životě dvakrát a to jste vždy se sklopenou hlavou a s růží na tváří vytáhli pětistovku, možná že i paušál platíte vždy pravidelně a od banky si nepůjčujete? Bohužel i v tomto případě se můžete stát obětí exekutorů a to v případě podepsání ručitelského závazku. Nejčastěji se ručitelské závazky podepisují v rodinách – v kruhu nejbližších. Zde se má za to, že rodina si vždy pomůže a případné dluhy zaplatí. Exekutor půjde v případě prodlení se splacením cestou nejmenšího odporu – ne za dlužníkem, ale za ručitelem. Ano i tímto způsobem si na vás může exekutor došlápnout.Jak získat své peníze zpět?Pokud nejste v roli dlužníka, ale věřitele, jistě vás více zajímá, jak své finanční prostředky získat zpět? Bohužel v našem právním řádu je zakotveno hodně zákonů, které spíš nahrávají dlužníkům, než jejich věřitelům. Vy – jako věřitel jste tedy postaven před změť zákonů, nejasné formulace a laxní přístup společnosti. Rada, která spočívá v předcházení dluhů je zde zřejmě drahá. Pokud dlužník nereaguje na vaše výzvy, je potřeba sáhnout po tvrdším opatření. Požádejte o pomoc exekutora. Ze seznamu exekutorů vybírejte nejlépe toho, který je v blízkosti bydliště nebo sídla společnosti dlužníka. Služeb exekutora můžete využít nejen pro exekuci, ale také jako prevenci při zdlouhavém soudním jednání. Od doručení návrhu na exekuci by měl soud do 15 dnů rozhodnout o nařízení exekuce. Exekutor po vás bude chtít následně zaplacení zálohy za exekuci. Úspěšnost exekucí je velmi vysoká a sám exekutor ji dokáže již v začátcích odhadnout. Exekuce je prováděna do té doby, než je vymožena celá dlužná částka nebo do chvíle, dokud je soudně zrušena.Někdy nepomůže ani exekuceI když je stále exekuce považována za nejúčinnější metodu návratu dlužné částky, v malém procentu případů může dojít k tomu, že své peníze zkrátka zpět nedostanete. Exekutor – a zvláště ten soudní má informace, o kterých se nám – obyčejným smrtelníkům – může pouze zdát. Pokud však exekutor nedohledá žádný majetek, nemůže takového dlužníka exekučně postihnout. Ani v tomto případě však neztrácejte naději. Dlužník bude exekutorem znovu za nějakou dobu proklepnut a pokud by se našel nějaký – byť jen zanedbatelný majetek nebo příjem – je exekutor připraven o něj dlužníka připravit (samozřejmě v mezích zákona). A že by se někdo rozhodl žít do konce života jako bezdomovec? Tak potom po něm skutečně nic nevymůže ani soudní exekutor. Ale kolik takových případů znáte?Podepište smlouvuPokud stále trváte na exekuci, máte vybraného vhodného exekutora, pravděpodobně budete vyzváni k uzavření smlouvy, kterou si před jejím podpisem důkladně přečtěte. Nebojte se zeptat na formulace, kterým nerozumíte. Špatně budete v případě nesrovnalostí dokazovat, že jste něčemu nerozuměli. Neznalost zákona (ani smlouvy) totiž neomlouvá. Ve smlouvě pravděpodobně naleznete údaje o sobě, exekutorovi, ale také o dlužníkovi a dlužné částce, která bude předmětem vymáhání. Smlouva je uzavírána většinou na dobu neurčitou – do chvíle, než je částka vymožena, nebo je exekuce zastavena ze strany soudu.Rada na závěrI když se v mnoha případech může zdát exekuce příliš tvrdá, na některé subjekty nic jiného neplatí. Dluhy se do nekonečna odpouštět nedají. I když vám osoba nebo firma dluží pouze malou částku, stojí za to ji vymáhat. I malá částka může totiž časem narůst do obřích rozměrů. Proto neváhejte a vymáhejte své dluhy co nejrychleji. Zvýšíte tím úspěšnost i rychlost navrácení prostředků zpět do vaší kapsy.

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: IT a Mobil

Digitální domy to je moderní bydlení

Chytré domácnosti, digitální domy, digitální domácnosti – to jsou všechno zajímavé pojmy, o kterých se nyní hodně hovoří. Pod pojmem digitální dům si většina z nás představí dům, ve kterém na vás všechno hovoří a bliká a vy nemusíte hnout ani prstem.Možnosti, které instalace inteligentního domácího systému obyvatelům domů přináší, jsou obrovské a správně navržený digitální dům se tak pro své majitele stane především pomocníkem, kde řešením moderního bydlení je systém inHome. Inteligentní dům je možné nazvat také domem digitálním, protože k ovládání všech prvků se používají počítače. Co všechno vám systém inteligentního ovládání vašeho domu může nabídnout, jsme vám představili v několika dílech seriálu. Inteligentní systémy pomohou i výrazně ušetřit.Možnosti digitálního domu vám poskytují například:Ovládání spotřebičů– jako jsou lampy nebo osvětlení obecně, otevírání vjezdových vrat, ovládání rolet a markýz, zatahování závěsů.Ovládání jednotlivých zásuvek– slouží k regulaci, vypínání a zapínání spotřebičů, které jsou připojeny do zásuvky a nelze je přímo ovládat pomocí systému inteligentního ovládání domu.Ovládání elektrospotřebičů– přístrojů spotřební elektroniky, jako je například televizor, domácí kino, přehrávač Blu-ray nebo DVD disků a tak podobně.Televizní obrazovky na každém kroku– televizory mohou být instalovány i například v kuchyni, takže je můžete, kromě sledování televizních programů použít ve funkci multiroom (viz následující bod), dále je využívat i jako zobrazovač pro kamery u vstupních dveří nebo kamery, použité na monitorování okolí domu.Systémy typu multiroom– se starají o to, aby hudba (a případně i video) byly dostupné tam, kde se právě nacházíte. Pokud si tedy zapnete televizi v pokoji a jdete se holit do koupelny, na malém monitoru, umístěném vedle zrcadla se objeví obraz a zvuk se pak také převeden tam, kde právě jste.Odpočty spotřeby elektrické energie, plynu a vody– usnadní sledování a řízení spotřeby tak, abyste nebyli nemile překvapeni výší platby za dodávku energií do vašeho domu. Zařízení pro odpočet stavu energií rovněž mohou být použity pro automatické předávání naměřených hodnot dodavatelským společnostem, které pak nemusejí za účelem odečtu vysílat své pracovníky, a vy nemusíte trávit čas čekáním, až k vám dorazí.Ovládání spotřebičů pro výrobu energie– jako jsou například tepelná čerpadla, sluneční kolektory nebo fotovoltaické články. Podle okamžité situace systém reguluje maximální možné využití přírodních zdrojů, takže nemusíte odebírat energii z elektrické rozvodné soustavy nebo spalovat plyn za účelem topení. Systémy jsou schopné dokonce připojit i malou větrnou elektrárnu nebo vodní elektrárnu, pokud je třeba zvýšené dodávky elektrické energie.Možnosti úsporJak vidno, možnosti domácího inteligentního systému jsou obrovské a přímo se nabízejí k tomu, aby vás donutily šetřit nebo aby šetřily za vás. Příkladem budiž třeba komplexní systém na zalévání zahrady. Z meteostanice při použití webové předpovědi zjistíte, že ten den nebude pršet a proto se provede zálivka zahrady – v Americe dokonce existují lokální předpovědi, které dodávají přímo v potřebném formátu údaje o počasí (například přímo ve formě příkazů pro řídicí systémy domu kompatibilní s povely firmy Crestron, která je v domácích systémech etalonem). Systém si je vyhodnotí a podle toho sám zařídí vše potřebné.Další oblastí pro běžného uživatele je ovládání svícení žárovek. Tento systém spočívá v kombinaci využití čidel pohybu a tak systém, když zjistí, že jste opustili nějakou místnost, automaticky světlo v ní ztlumí nebo vypne. Podobný systém může být instalován na chodbě, kde automaticky zapíná světla, pokud jdete do koupelny nebo na toaletu. Čidla jsou dnes dokonce tak inteligentní, že dokážou rozpoznat domácího mazlíčka a na jeho pohyb v domácnosti nereagují. Navečer mu pak rozsvítí třeba tlumené osvětlení. Samozřejmostí pak je, že pokud zapnete televizor, systém to rozpozná a podle vašeho přání může automaticky ztlumit světla v pokoji nebo rozsvítit osvětlení za televizí pro změkčení obrazu proti únavě očí.Domácí systém díky čidlům spotřeby může uživatele informovat o tom, že překročil spotřebu energie a tím pádem třeba – kvůli šetření – nezapínat vytápění chodníku nebo vysoušení garáže.Možnosti, které instalace inteligentního domácího systému obyvatelům domů přináší, jsou obrovské a je jen na dodavateli, zda mu může funkce, vedoucí k úsporám zprovoznit nebo naprogramovat tak, aby dům šetřil. U velkých a zavedených firem jsou takové programy už přímo vestavěny, pokud realizujete systém za pomoci menší firmy, upozorněte na možnosti, které chcete využívat – a firma vám takové vymoženosti ráda naprogramuje.

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Mix

Domy ovládané přes notebooky, netbooky, mobilní telefony

Digitální technologie, to jsou trendy, které se stále více aplikují do domácností a domovů. Zaručují nejen možnost ovládat je z domova, ale i na dálku. Přitom je možné použít i stále více univerzální zařízení – příkladem budiž mobilní telefony nebo HPC či už delší dobu etablované netbooky, notebooky nebo stolní počítače.Přednost dnes ale mají mobilní zařízení, které vám umožní ihned reagovat na situace, ke kterým může dojít – například můžete reagovat hned na chodníku cestou z jednání na zprávu o narušení vašeho domova. Samozřejmostí je možnost ovládání uživatelsky snadno pochopitelnými grafickými rozhraními prostřednictvím internetu. Na trhu je spousta ovládacích panelů, které činí ovládání domů a bytů snadným i pro netechniky, nebojme se dokonce říci, i pro starší dámy, které nemají rády novoty.Dům pod vaším velenímZ toho, co bylo napsáno, je jasné, že celý dům je možné mít pod kontrolou na dálku a dálkově jej i ovládat. Je to možné provádět i z domova – i když zde se stále spoléhá na domácí ovládání, což jsou především dotykové displeje pocházející od firem ATX, Crestron, Siemens i dalších firem.Jde o panely, které zobrazují nabídky opět v grafické podobě a vyťuknutím přístroje nebo zařízení na displeji vyvoláte lokální nabídku a ovlivníte funkčnost tohoto zařízení.V poslední době se o tuto stále oblíbenější oblast začínají zajímat například i výrobci spotřební techniky, hlavně televizorů, takže není žádnou výjimkou, když se například setkáte s ovladačem od firmy Metz nebo Loewe. Oba jmenovaní pak nabízejí funkčnost dálkového ovládání základní – na jakou jste zvyklí, tedy pro ovládání domácích přístrojů pomocí infračerveného parsku – tedy přesně tak, jak funguje dálkové ovládání dodávané s přístroji. Ale tím, že tato ovládání mají přístup na Wi-Fi, mohou „vstoupit“ i do domácího ovládacího systému a jeho jednotlivé prvky ovládat a nastavovat.Mobilní telefony už infračervenou diodou pro infrapřenos vybavovány nejsou, proto je nutné jejich připojení buď přes datovou síť mobilního operátora nebo přes Wi-Fi. V tomto případě je nutné k domácí počítačové síti na vhodném místě připojit převodníky s infračervenou diodou, které přes infra pak ovlivňují nastavování jednotlivých přístrojů instalovaných v domácnosti. Trendy v ovládáních dneška jsou v gyroskopických ovladačích, které reagují na naklonění různými směry a podle toho pak provádějí určité úkony, vedoucí k nastavení určitých zařízení nebo funkcí. Setkáváme se i s hlasovým ovládáním – systém vám dokonce i odpovídá, komunikuje s vámi. Tohle vše odpovídá duchu dnešní doby a proto je viditelná snaha výrobců o to, dosáhnout co nejrozmanitějšího a nejjednoduššího ovládání domu.Energeticky soběstačné domyInteligentní domy při svém vývoji dospěly do stádia, kdy se mohou – díky nasazení řídicí elektroniky – stát domy zelenými, to znamená, že jsou naprosto nezávislé či jen mírně závislé na dodávce energií z vnějšku. Takové domy využívají inteligentní řídicí systémy například k ovládání tepelných čerpadel, malých vodních či větrných elektráren, solárních panelů i panelů pro ohřev teplé vody (jen tak mezi námi, víte, že takové panely ohřívají vodu i v zimě nebo i když je slunce schované za mraky?).Při využití všech možností, které máte k dispozici, stojí rychlý vývoj technologií v této oblasti. A tak se můžete setkat dnes s tím, co včera bylo velkým problémem. Ale hlavní je, že inteligentní domy už nejsou výhradou movitých uživatelů, ale právě jejich obrovské nasazování vede i ke snížení cen v této oblasti, zájem většího množství výrobců o tuto oblast vede ke vzniku konkurenčních cenových nabídek, takže se moderní inteligentní domácnost stává stále více dostupnou i pro střední třídu obyvatel – a nejen v zahraničí, ale už i u nás.Její velkou nevýhodou jsou ale stále vysoké investiční nároky na pořízení a instalaci systémů, které jsou pak ale v dlouhém časovém období vykoupeny návratností v podobě úspor energií, které takové systémy přinesou. Dobu návratnosti tedy určuje i to, jaké alternativní zdroje pro výrobu energie se používají (mini elektrárny, fotovoltaika) a jaké spotřebiče domácnost ovládá (bazén, sauna, topení v chodníku). V některých případech se lze (v návaznosti na neustále rostoucí ceny energií) dostat k návratnosti několik let, spíše ale počítejte s průměrným časovým horizontem návratnosti investic v rozsahu desítek let, typicky dvacet až padesát. Přesné údaje vám ale vždy poskytne firma, která se instalací takových zařízení zabývá.

Pokračovat na článek


Práce šlechtí člověka, ale bez praxe ji nelze získat

Na Úřadech práce se hromadí nezaměstnaní. Někteří se rádi nechávají utěšovat příspěvkem, ale jiní by rádi pracovali. Absolventi škol často nemají potřebnou praxi a zaměstnavatelé si raději vyberou zkušeného zaměstnance. Kdo chce najít uplatnění a možná také zaměstnavatele, může zkusit bezplatnou stáž.Zajímavý projektBěžně musí firma podepsat pracovní smlouvu a nového zaměstnance přijmout, zaškolit a testovat. Firmu stojí taková pracovní síla peníze, čas a nejistotu, že po zaškolení a vkladu prostředků, se nový zaměstnanec nerozhodne pro jiného zaměstnavatele. Proto je tady projekt Stáže ve firmách, který přináší zapracování bez nutnosti dalších nákladů. Stáž totiž platí stát.Stáže ve firmáchNa stránkách Stáže ve firmách si mohou nezaměstnaní nebo uchazeči o určitý druh práce vybrat svoji profesi a nechat se zaškolit. Nabídek je poměrně mnoho, i když uchazečů ještě více. Protože firma neplatí náklady takového školení, je zájem oboustranný. Není špatné pro začátečníka vyzkoušet si svoji profesi v průběhu 4 – 6 měsíců a nebýt na obtíž. Firma si může otestovat dobrého pracovníka a začátečnické chyby nebo nedostatek praxe není důvodem pro nespokojenost.Uzavření smlouvyStáž je hrazena z 85 % fondy EU a 15 % hradí stát. Na uvedených stránkách si nezaměstnaný může vybrat z katalogu stáží. Firmy zadávají svoje poptávky a pokud se strany domluví, dojde k uzavření smlouvy mezi Ministerstvem práce a sociálních věcí, zájemcem a firmou. Firma musí mít jako jeden z předmětů činnosti a tedy živnostenské oprávnění na obor číslo 72 – mimoškolní výchova a vzdělávání, pořádání kurzů, školení, včetně lektorské činnosti. Jedná se o živnost volnou a její opatření není složité. Po uzavření smlouvy čerpá společnost dotaci a uchazeč nemá sice proplacenou pracovní dobu, ale může si požádat o zaplacení stravného, cestovních náhrad a ubytování.ŠablonyFirmy mohou zadávat svoje poptávky podle takzvaných šablon. V těchto prospektech se přesně popisuje způsob a možnost získání kvalifikace. Například daňový specialista absolvuje 640 hodin školení ve lhůtě 4 – 6 měsíců. Firma dostane zaplaceno 142.295 Kč, což činí přibližně 220 Kč/hodinu. Požadováno je pouze střední ekonomické vzdělání ukončené maturitou nebo prostě střední škola s maturitou. Pokud uchazeč nemá dostatečné vzdělání, je třeba, aby doložil alespoň 2 roky praxe nebo certifikát či jiný rekvalifikační kurz. U každé stáže je zřízen státem placený mentor, který může být z firmy. Ten se podílí asi polovinou času na výuce a je placen z uvedených prostředků.Na jednu stranu tedy zájemce pracuje zdarma, ale zároveň získává kvalifikaci a praxi. Firmy, které stáže organizují, většinou chtějí pokračovat ve spolupráci a nic tak nebrání uzavření pracovní smlouvy. Lidé, kteří nemají praxi nebo potřebují doplnit vzdělání a jsou odmítáni přes různé pohovory, dostávají šanci skutečně nalézt zaměstnavatele. Výhodou je, že o stáž se může přihlásit kdokoliv a nemusí být hlášen na Úřadu práce jako nezaměstnaný. A pokud nezaměstnaným je, v průběhu stáže dál dostává příspěvek v nezaměstnanosti. 

Pokračovat na článek


Nebourané ojetiny po havárce

Prakticky každý prodejce bude tvrdit, že daný vůz nebyl nikdy bouraný. Obzvláště u dovezených vozidel z Německa je však velká pravděpodobnost, že daný automobil právě před svým transportem do České republiky nějaký šrám utržil. Jak ale poznat bourané vozidlo?Začít je třeba u porovnání barevných odstínů u jednotlivých dílů karoserie, což pozná prakticky kdokoliv. Zkušený odborník ví přesně, kam se podívat a kde jsou rozdíly nejznatelnější. Následně musí automechanik zkontrolovat fakticky stav jednotlivých dílů a celé karoserie. Opět je třeba se spolehnout na odborníka, který přesně ví, jak vypadá opravený a jak původní díl karoserie.Kupte opravdu to správné vozidloČíslo karoserie, tedy VIN kód – výrobní číslo vozidla, je prakticky zásadním údajem, který musí korespondovat s technickým průkazem. Obvykle bývá umístěno pod čelním sklem a vyraženo na karoserii na předním podběhu či na podlaze vozidla. Prodejce bude vědět, kde toto číslo je, pokud ne, nechte automechanika toto číslo vyhledat a porovnejte ho s technickým průkazem. Bezpodmínečně musí sedět. Pokud ne, nekupujte vozidlo. Důležité je také, aby mechanik vyhodnotil, zda číslo není přeražené či s ním nebylo nijak manipulováno.Nákup vozu nepředstavuje pouze automobilPři nákupu vozidla je důležité získat i potřebnou dokumentaci k vozu. V dnešní době a zvláště pak u vozidel dovezených, je zcela běžné vedení servisní knížky k vozidlu. Jde o deklarovaný údaj, na který se dá relativně dobře spolehnout. Důležité pak je, aby servisní knížka byla vyplněna a měla tak vypovídající hodnotu. Další dokumenty představují nejrůznější návody, uživatelské příručky a postupy. Navíc by kupující měl k vozidlu dostat všechny klíče. Obvykle jde o dva kusy a nikoliv jeden jediný, jak je často prodejci předkládáno.Koupě po podepsání smlouvyPokud jste vy i váš automechanik spokojeni s faktickým i dokumentárním stavem vozidla, již nic nebrání uskutečnit nákup. Dohadování o ceně necháme na vás, jelikož nejde o radu jak nakoupit, ale spíše o metodiku psychologie nákupu a jednání. S čím vám ale pomůžeme, je smlouva o koupi vozu. Předně je nutné si ji detailně přečíst a porozumět každé části, která se v ní vyskytuje. U odkazů na zákony je nutné si tento zákon vyhledat a seznámit se s ním. Popřípadě využít služeb právníka, který může případnou složitou smlouvu zkontrolovat a vyhodnotit, zda se nejedná o jednostranně nevýhodnou koupi. Navíc smlouva o nákupu vozidla musí pro ochranu obou stran obsahovat následující údaje:Specifikaci prodávajícího pomocí jména, adresy a nejlépe rodného čísla. Stejně tak u kupujícího je nutné tyto údaje uvést. Pokud je prodávajícím subjektem firma, je třeba zadat obchodní jméno, adresu a minimálně IČ. Tím bude subjekt jasně identifikován.Následně je nutné uvést předmět smlouvy, tedy vozidlo – detailní specifikace SPZ, rok výroby, číslo technického průkazu. VIN, barva, obsah motoru a technická kontrola. Následně je nutné prohlášení prodávajícího, že je vlastníkem vozidla a že nezamlčel žádné závady na vozidle. S prodejem je nutné spojit předání technického průkazu a plné moci k provedení převodu vozidla v registru na nového majitele.Kupující se musí ve smlouvě zavázat, že vozidlo od prodávajícího převezme do svého vlastnictví a zaplatí za to dohodnutou sumu. Je vhodné do smlouvy uvést, že kupující si je vědom toho, že změnou majitele zaniká povinné ručení a je nutné uzavřít nové.Dále je součástí smlouvy jasná specifikace ceny a to včetně daně z přidané hodnoty. Pokud je vystavována faktura, je nutné uvést splatnost faktury a účet, na který má být finanční obnos zaslán. Případně variabilní symbol platby.Obvykle je pak součástí smlouvy o koupi vozu odkaz na obchodní zákoník, který upravuje všechny ostatní náležitosti, které nejsou součástí smlouvy. Jde o běžnou praxi, jelikož je zbytečné psát vše do smlouvy. Obchodní zákoník je pro obě strany závazný a nezvýhodňuje ani jeden subjekt. Smlouvu je samozřejmě nutné vyhotovit dvakrát a každá strana obdrží jeden podepsaný výtisk. Hodí se ještě vložit prohlášení, že obě strany smlouvu četly, rozumí jí a s obsahem souhlasí. Svobodně pak smlouvu podepíší s údajem o místě a datu podpisu.Pokud smlouva vše potřebné obsahuje, je vám srozumitelná a souhlasíte s ní. Kupte vozidlo. Pokud není nic podezřelé, vozidlo je podle vašich představ a smlouva je bez skrytých klauzulí, kupte si vozidlo podle vašeho přání a užijte si ho do sytosti. Může vás navíc hřát u srdce, že jste nic nepodcenili a nákup si řádně připravili. Pokud vám informace zde uvedené pomohly s nákupem vozidla, podělte se s námi o vaše zkušenosti v diskuzi pod článkem. 

Pokračovat na článek