Výsledky vyhledávání pro dotaz druhé alternativy

Výsledky vyhledávání v sekci: SOS

Smlouva o smlouvě budoucí mezi fyzickými osobami

Když něco chci a ještě to nemohu mít. Nejsou peníze, musí se splnit nebo stát nějaká okolnost či uplynout určitá doba. Pokud je smlouva o smlouvě budoucí podrobná, obsahuje v podstatě smlouvy dvě. Smlouva mezi občany podléhá určitým podmínkám občanského práva, které je mírně odlišné od práva obchodního.Webové aplikaceVelmi častým příkladem smlouvy o smlouvě budoucí by mohl být například software na zakázku. Místo poměrně obecné objednávky, která může být zpochybňována jednou ze stran by smlouva o budoucí koupi softwaru mohla obsahovat jednoznačné závazky. Doba internetových aplikací, rychlého rozvoje a obnovy podmínek programového vybavení často znamená neochotu zabývat se nějakou předběžnou smlouvou. To může přinést mnoho problémů.Podmínky smlouvyTento typ smlouvy musí mít písemnou formu. Povinnou náležitostí je určení doby pro uzavření následné smlouvy. Lhůta může být vázána na nějakou podmínku, aby však smlouva o smlouvě budoucí byla platná, nelze pouze určit, že po vypořádání dědictví se uzavře kupní smlouva na nemovitost nebo po schválení loga bude uzavřena licenční smlouva. Smlouva musí obsahovat dobu, tedy čtrnáct dní, rok, pět let. Ve smlouvě musí být uveden závazek v budoucnosti uzavřít konkrétní smlouvu. Bez těchto tří požadavků je smlouva neplatná.Specifikace závazkuČeské právo vyžaduje stanovení závazku tak, aby byl jednoznačný. Čím podrobněji je nějaká povinnost popsána, tím jednodušeji dojde později k uzavření například kupní smlouvy. A také k řešení případných sporů. Není neobvyklé, že smlouva o smlouvě budoucí je poměrně krátká a obsahuje například pouze povinnost do 30 dní uzavřít kupní smlouvu, která je v podstatě hotová jako příloha a je mnohem obsažnější.Proč nelze uzavřít rovnou smlouvuV některých případech by uzavření smlouvy místo smlouvy budoucí znamenalo absolutní neplatnost právního úkonu. Příkladem může být třeba nájemní smlouva. Dvě strany se dohodnou, že v určité nemovitosti, za určitou cenu si jedna strana chce pronajmout obchod. Druhá strana ale doposud není majitelem nemovitosti a zatím jen vyjednává o koupi domu. Protože mají obě strany zájem na nájmu, uzavřou budoucí nájemní smlouvu s tím, že jakmile se jedna strana stane majitelem nemovitosti, uzavře do 14 sní nájemní smlouvu. Může tak být v případě kdy původní majitel domu chce nadále bydlet v nemovitosti, kterou prodává. A nový majitel nemůže vykonávat vlastnická práva, protože není doposud vlastníkem.Oprávnění k uzavření smlouvyUzavřít smlouvu může být oprávněna pouze jedna ze stran a tedy nikoliv vždy obě. Strana, která chce smlouvu, specifikovanou ve smlouvě budoucí uzavřít, musí vyzvat druhou stranu ke splnění závazku. Tady může být jako příklad uveden třeba nájemní vztah s budoucím majitelem nemovitosti. Prodávající chce nadále v nemovitosti bydlet a vymíní si budoucí uzavření nájemní smlouvy. Naopak nový budoucí majitel na takovém závazku zájem nemá. Proto jde o jednostrannou záležitost, kdy právo uzavření nájemní smlouvy má jen jedna strana, která vyzve druhou stranu ke splnění povinnosti až po převodu domu.NeplatnostPokud ve smlouvě nejsou uvedeny obligatorní podmínky smlouvy, jak bylo uvedeno v odstavci Podmínky smlouvy nebo chybí obecné náležitosti jako je jméno, adresa a určení stran, datum, místo a podpisy, je také smlouva neplatná. Zákon ještě umožňuje při dodržení všech povinných náležitostí prohlášení neplatnosti pokud se okolnosti, ze kterých účastníci při vzniku smlouvy vycházeli, změnily natolik, že nelze spravedlivě požadovat, aby smlouva byla uzavřena. Tím je myšleno v případě domu a nájemní smlouvy třeba zničení nemovitosti katastrofou. Potom nelze naplnit obsah takové smlouvy o smlouvě budoucí.Smlouva o smlouvě budoucí je dobrou ochranou pro později vzniklé situace. Přísliby plnění, bydlení, plateb a jiných povinností mohou být těžce vymahatelné a protože důkazní břemeno leží na žalobci, a tak soudu musí žalující strana dokázat, že má pravdu. A předvolávat řadu svědků, aby doložili, že bylo něco slíbeno, přesně, jak a že se jednalo o závazný veřejný příslib, je těžké. Stejně tak je objednávka jednostranným aktem a pokud dojde k problémům, může být zpochybněn souhlas druhé strany. Proto by se neměla tato smlouva podceňovat, může zachránit od problémů a ztráty peněz.

Pokračovat na článek


Notářský zápis jako rozsudek bez soudu

Notář má v českém zákonodárství výjimečné postavení. Řada byrokratických zákonů, nařízení a předpisů mu zajišťuje pohodlnou práci a život. Občanu nestačí dostavit se na úřad a předložit listinu. Většinou ji musí mít ověřenou. Notář si proškolí nějakého pracovníka, který vezme občanku a potvrdí, že tento člověk je totožný s tím, kdo dokument podepsal. Přitom by stačilo, aby si to ověřil úředník při samotném podání.Notářský zápisPokud některý zákon vyžaduje sepsání notářského zápisu, znamená to dostavení se k notáři, který sepíše nějaké skutečnosti a ze zápisu se stává veřejná listina. Stejně tak jsou stejnopisy, opisy a výpisy z notářských zápisů veřejnými listinami a mají stejnou právní sílu. Proč je třeba tolik byrokracie, netuší asi ani zákonodárci, ale shromažďování listin je takovým národním sportem. Je tím vykázána nějaké práce a stohy v archívech jakoby vypovídají o pracovním nasazení úředníka.Zajišťovací institutyExistuje však jeden opravdu zajímavý a užitečný notářský zápis. Zajistit si skutečné a bezpodmínečné splacení nějaké pohledávky, není jednoduché. A hlavně nemusí být jisté, rychlé ani levné. Zajištění směnkou znamená poplatek soudu a nějaký čas na soudní řízení. Realizace zástavy na nemovitosti také není jednoduchá a smlouvy nebo z nich neuhrazené závazky se musejí žalovat, dokazovat a platit. Ale jeden zajišťovací institut je v podstatě rozsudkem.Notářský zápis se svolením k vykonatelnostiPrávě vykonatelnost je tím kouzelným termínem. V podstatě se přestává jednat o zajišťovací instrument a začíná pro dlužníka skutečný problém. Pokud někdo chce mít exekuční titul, na který nemusí roky čekat, zvolí právě tuto možnost. Sepsání závazku a bezpodmínečný souhlas s exekucí jsou nevídaným nástrojem v rukou věřitele, který může být bez dalších problémů v případě nesplnění dluhu ihned realizován.Závazkový právní vztahVykonatelný notářský zápis není samospasitelný a použít se může jen u závazkových vztahů, tedy těch, kde vzniká nějaká povinnost na jedné straně a právo nebo povinnost na straně druhé. Tento zápis lze použít tedy u půjček, obchodních smluv, pronájmů, ale nelze se domáhat osobnostních, autorských nebo jiných práv, která znamenají nějaký vzájemný sporný nárok. Pokud tedy někdo nesplní svůj závazek, může se použít sepsání notářského zápisu, který musí (bez toho je absolutně neplatný) obsahovat:1. označení osoby, která se zavázala ke splnění pohledávky nebo jiného nároku (tzv. osoba povinná), včetně uvedení údaje, jak byla ověřena její totožnost,2. označení osoby, jejíž pohledávka nebo jiný nárok mají být splněny (tzv. osoba oprávněná), včetně uvedení údaje, jak byla ověřena její totožnost,3. skutečnosti, na nichž se pohledávka nebo jiný nárok zakládá,4. předmět plnění,5. dobu plnění,6. prohlášení povinné osoby o svolení k vykonatelnosti zápisu.Notářský zápis může obsahovat také smluvně sjednaná další ustanovení, která se přímo váží k závazku. Tedy se závazkem může být spojován úrok, předání věci nebo vrácení jistiny. Pokud se uvede nějaká skutečnost, která se závazkem nesouvisí (třeba otázka jiných vzájemných vztahů, nájmů, pronájmů), pak toto nebude znamenat neplatnost zápisu, ale neplatnost jen takových ustanovení.Další náležitostiNotářský zápis musí především obsahovat přesnou formulaci, že věřitel souhlasí s vykonáním (tedy exekucí) na svůj majetek, že byl o této možnosti poučen a rozumí jí. To znamená, že může být po uplynutí lhůty k zaplacení dluhu notářský zápis ihned předán exekutorovi a bez dalšího zkoumání zahájena exekuce. Notářský zápis má ale od soudního rozhodnutí přece jen jednu menší nevýhodu. Dlužník se může domáhat jeho zrušení a to proto, že oprávněná osoba nemá na plnění nárok. Věřitel je tak chráněn proti tomu, aby třeba i při splnění svého závazku věřitel stejně neuplatnil možnost exekuce a nevymáhal dluh znovu. Což se někdy stává například u směnek, kde si dlužník nevyžádá tento cenný papír zpět.Notářský zápis s doložkou vykonatelnosti je skvělým zajišťovacím instrumentem a může zbavit věřitele mnoha starostí. Výhodou sepsání je, že notář odpovídá za formální i věcnou stránku a jde tedy o velice obtížně zpochybnitelný doklad. Věřitel tak nemusí utrácet další prostředky, nervovat se u soudu nebo vyhazovat peníze a platit další náklady. Tento institut se málo využívá, ale měl by se dostat do popředí zájmu podnikatelů. Kdo myslí na důsledky, má potom daleko větší možnost domoci se svých peněz.

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Finance

Podvodné nabídky práce

K vzhledem k dnešní nezaměstnanosti, mnoho lidí hledá nabídky práce na internetu. Existují i takový, kteří tohoto využívají a snaží se na tom vydělat. Proto se bohužel nejedná pouze o seriózní nabídky.Představme si například situaci, někdo si listuje nabídkami práce, jako možnost přivýdělku z domova ke svému hlavnímu pracovnímu poměru. Často to jsou práce manuální, jako například lepení obálek, vypisování adres, skládání sáčků apod. Jedná se o práce nezajímavé, ale také o zdánlivě jednoduchý způsob jak si přivydělat. Proto se někteří rozhodnout této příležitosti využít.Častou podmínkou je zaplacení nějakého vstupního poplatku. Právě zde by vám to mělo začít být podezřelé. Co jsou to za nabídky, pokud po vás chtějí peníze?Tyto peníze jsou požadovány na zaslání propozic. Po doručení a přečtení propozic se dozvíte, že je nutné zaplatit další vstupní poplatek a dále například uhradit obálky. Situace se může několikrát opakovat – poté se již jedná o značnou investici. Nakonec se dozvíte, že pokud chcete na těchto obálkách i vydělat, musíte najit někoho komu je prodat.Na takový lukrativní job si dejte velký pozor. Vybírejte svůj nový job jen na ověřených pracovních portálech.Je zřejmé, že se jedná o podvodný postup, kdy inzerenti využívají nabídek práce pro své vlastní obohacení. Počítají totiž s tím, že člověk, který sáhne po takto jednoduché práci, není zcela inteligentní a snadno naletí. Jelikož se nejedná o až tak vysokou škodu, většina poškozených nikoho nežaluje.Najít druhé zaměstnání se snaží poměrně velký počet lidi. A tak pokud se i vy zajímáte o tyto nabídky práce, dejte si vždy pozor, kterým směrem tečou peníze. Zda platíte vy zaměstnavateli nebo zaměstnavatel vám.Neměli byste věřit nikomu, kdo po vás chce na úvod pracovního poměru platit.

Pokračovat na článek


Riziko a výnos, riziková prémie, riziková přirážka, prémie za riziko

Riziková prémie (přirážka)V předchozí kapitole jsme se zabývali vztahem mezi mírou rizika a očekávanou výnosovou mírou. V této kapitole se vám pokusím objasnit jejich vzájemnou závislost detailněji. Pomůže nám to později v sekci věnovanédiskontní míře, což, jak už víme, je implicitní výnosová míra nejlepší srovnatelné alternativy (náklad obětované příležitosti). Vazba mezi rizikovou prémií (přirážkou) a diskontní mírou tak bude zřetelnější. V sekci časová hodnota peněz jsme si v kapitole výnosová míra a její vztah k časové hodnotě peněz uvedli rovnici pro výpočet výnosové míry. V jazyce českém, výnosová míra je určena výší výnosu (zisku) a "cenou" takové investice, tj. výší našeho vkladu. Může jít o nákup zařízení, které nám umožňuje výnosy určité výše dosahovat a může jít i o investici do cenných papírůvětších společností. I v tomto případě platí zmíněná rovnice, kde ve jmenovateli bude cena cenného papíru, za kterou jsme jej pořídili. Výnosem pak může být dividenda a nárůst ceny cenného papíru v průběhu času.Co je podstatné si uvědomit, je nepřímá závislost mezi výší míry výnosu a cenou takové investice. Pokud vyděláme stejný výnos z prodeje pizzy s levnější i dražší pecí, každý by intuitivně investoval do levnější pece, neboť ta zajistívyšší míru výnosu. Stejně tak by to platilo i v případě cenného papíru. Platí tedy, že čím vyšší je očekávaná míra výnosu, tím nižší (za jinak stejných podmínek!) bude jeho cena a opačně. Nyní k slibovanému vlivu rizika. Uvažujme následující případ. Řekněme, že máme možnost investovat do dvou podobných společností, jejichž očekávaná míra výnosu je na základě historických výsledků stejná. V čem se ale liší, je úroveň rizika.První společnost A dosahovala co do historických výsledků stabilnějších hodnot bez výrazných excesů. Naproti tomu společnost B, tu dosáhla enormního zisku, jindy zase výrazné ztráty. Současně jsme si v úvodních kapitolách sekce časové hodnoty peněz řekli, že drtivá většina z nás má averzi k riziku, někdo větší, jiný menší. Jak se tyto informace promítnou do pravděpodobného vývoje cenných papírů obou firem na trhu? A jaký to bude mít dopad na rizikovou prémii (přirážku)? Pokud by byla cena oboucenných papírů stejná, tak při stejné očekávané míře výnosu by každý z nás, kdo nemáme rádi riziko, raději kupoval cenný papír společnosti s nižším rizikem (menší směrodatnou odchylkou a rozptylem historických zisků od určité střední hodnoty, jak jsme ukázali v předchozí kapitole).To by vedlo k růstu poptávky a tedy i ceny cenného papíru méně rizikové společnosti. S rostoucí cenou by tak začala klesat míra výnosu. Opačně u rizikovější investice do cenného papíru společnosti B by docházelo k poklesu jeho ceny a růstu výnosové míry. To jaká by byla nakonec onafinální "rovnovážná" cena i výnosová míra obou papírů by záleželo mimo jiné i na stupni averze k riziku kupujících a prodávajících. Nicméně riziková prémie rizikovější investice do společnosti B by začala být pro řadu investorů s nižší averzí k riziku natolik zajímavá, že by začali poptávat právě tento cenný papír.Přestal by existovat převis poptávky po "bezpečnějším" cenném papíru společnosti A a trh by se dostal při dané úrovni cen a výnosových měr obou cenných papírů do rovnováhy.Riziková prémie (přirážka)Výsledkem tohoto procesu pak je existence rizikové prémie (přirážky) na trhu. Jde o rozdíl mezi vyšší očekávanou výnosovou mírou rizikovější investice (cenné papíry společnosti B) a relativně "bezrizikové" investice, za kterou finančníci považují zpravidla státní pokladniční poukázky nebo státní dluhopisy s minimální výší rizika. Takto chápaná riziková prémie nad tímto typem "bezrizikové" investice bude u různých cenných papírů s různou rizikovostí pochopitelně různá.V kapitole Riziko a jeho vztah k časové hodnotě peněz jsme se zabývali vlivem rizika na nižší současnou hodnotu budoucích peněz. Lze s touto kapitolou nalézt analogii? Kdyby analogie nebo určitá vazba neexistovala, určitě bych se neptal, říkáte. Opět máte pravdu. Ona tisícikoruna figurující v úvodních kapitolách je vlastně analogií dnešní ceny investice (zde cenného papíru obou společností). Naše tvrzení,že hodnota tisícikoruny v budoucnu má za existence rizika pro nás k dnešnímu dni nižší hodnotu, plně odpovídá situaci investice do cenného papíru společnosti B. Rizikově averzní trh "poslal" jeho současnou prodejní cenu směrem dolu pod cenu méně rizikového cennéhopapíru společnosti A. Jeho současná hodnota při promítnutí vyššího rizika je tak skutečně nižší než v případě méně rizikového cenného papíru společnosti A. Současně platí i další náš závěr z jmenované kapitoly a to ten, že investoři, investující do rizikovějšíchinvestic, musí být bonifikováni vyšším očekávaným výnosem (očekávaná míra výnosu cenného papíru společnosti B převyšuje výnosovou míru cenného papíru společnosti A). A v neposlední řadě rizikovější investice budou diskontovány vyšší diskontní sazbou zahrnující právě vyšší rizikovou prémii, neboť alternativní druhá nejlepší varianta musí být a bude zhruba stejně riziková. K rizikové prémii se ještě vrátíme v rámci sekce věnované diskontní míře. Ukážeme si tam její roli při určování nákladů vlastního kapitálu. Pokud se vám zdály předchozí kapitoly o riziku hodně nezáživné, příliš akademické a nudné, uznávám, asi máte pravdu. Na druhou stranu tyto informace jsem sdělit potřeboval, abych vyplnil některá volná místa a mozaika mohla být postupně sestavována. Ve zbylých kapitolách sekce věnované riziku se budeme věnovat snad jižpraktičtějším záležitostem pro vaše finanční rozhodování, konkrétně pojmy finanční a provozní páka.

Pokračovat na článek


Peněžní toky, cash flow, náklad, výnos, odpis, pracovní kapitál, NOPAT, NOPLAT, FCFF

Bohatneme penězi nikoliv účetní technikouKaždý z nás podniká proto, aby vydělal, aby zbohatl. Bohatství každého z nás, ať už je ve formě nemovitostí nebo věcí movitých poměřujeme penězi. I my jsme začali podnikat, abychom si přišli na zajímavé peníze za ty všechny starosti kolem.Investoři na burze také kupují akcie, aby vydělali peníze, ať už z dividend nebo z prodeje akcií v budoucnu za vyšší cenu. Podstatné pro zbohatnutí tedy je mít peníze k dispozici pro následnou investici, které věříme, že na ní zbohatneme. Pokud budeme se svou firmou v zisku, nicméně co do peněz k dispozici budeme na nule a nikdo nám nepůjčí, profitabilní investici zkrátka nezrealizujeme, nemáme zdroje, nemáme peníze, jediné co kromě zisku máme, je smůla a možná i víra, že nám naši dlužníci vydělané peníze snad zaplatí. Nebo další situace, letos jsme ve ztrátě, ale banka nám přesto poskytla provozní úvěr a díky tomu můžeme do této investice jít a vydělat peníze (ne primárně dosáhnout zisku)! Zisk nutně neznamená příliv peněz a ztráta nutně neznamená úbytek peněz, ačkolivzpravidla to tak bývá. "Zpravidla" však neznamená vždy!Ačkoliv věřím, že všichni chápete tento rozdíl mezi ziskem, náklady a výnosy v účetním pojetí a jejich vazbou na cash flow (česky peněžními toky), přesto jen pro jistotu naznačím pouze některé faktory, které způsobují odchylky mezi účetnictvím a peněžními toky. Detailněji ve formě tvorby business case a úprav účetních dat na reálné peněžní toky se k tomuto problému vrátíme v další sekci tvoříme business cases v kapitole dnešní výdaj, budoucí příjmy.Účetnictví pracuje s okamžikem, kdy jsou výnosy generovány a náklady neseny. Tento okamžik nemusí být totožný s momentem získání nebo výdeje peněz. A jsou to právě tyto momenty, kdy peníze získáváme nebo hradíme,které nás budou při finančním posuzování našich záměrů zajímat. Druhým důležitým faktorem je specifikum dlouhodobých aktiv. Jejich náklady (oproti peněžnímu výdaji při koupi) se do účetnictví dostávají až zpětně po dobu "účetní životnosti" aktiva formou odpisů. I zde dochází k nekonzistenci mezi peněžními toky a účetním ziskem. Peněžní toky (peníze) jsou v účetnictví ovlivněny velkým množstvím faktorů.První velkou skupinou jsou tzv. nepeněžní náklady a nepeněžní výnosy, se kterými akruální účetnictví pracuje. Nejznámějším nepeněžním nákladem jsou dozajista odpisy. Odpis je umělé, fiktivní a s penězi nesouvisející rozložení celkového nákladu spojeného s pořízením aktiva v čase. V případě 100% úhrady dlouhodobého aktiva vydáme při jeho koupi peníze poprvé a naposled a to v plné výši jeho pořizovací ceny. Tím je příběh jeho pořízení z pohledu peněz u konce. Z hlediska nákladů nemá akt nákupu takového fixního aktiva v účetnictví žádný záznam. Teprve následně v průběhu jeho využívání se proti jeho příspěvku k tvorbě výnosů rozpouští postupně jeho pořizovací cena formou odpisů. Odpisy tedy vůbec nemají žádný vztah k peněžním tokům. Podobně je tomu například v souvislosti s tvorbou opravných položek k pohledávkám (vizte následující odstavec) nebo tvorbou rezerv do nákladů. Mezi příklady nepeněžních výnosů můžeme uvést například rozpouštění rezerv a opravných položek zpětně do výnosů. Jde o čistě účetní operacena základě základních principů, které se účetnictví snaží dodržovat. V našich analýzách ale rozhodně s rezervami a opravnými položkami pracovat nebudeme.Další velkou skupinou jsou pohledávky a závazky. Rozdíl pohledávek spolu s ostatními krátkodobými aktivy na straně jedné a závazky s ostatními krátkodobými pasivy na straně druhé se souhrnně označuje jako pracovní kapitál. Pokud prodáme své výrobky nebo služby a účetně realizujeme výnos, můžeme okamžitě získat peníze. V takovém případě nevzniká mezi účetními výnosy a peněžními příjmy rozdíl. V praxi je ale velká řada prodejů uskutečňována na obchodní úvěr s dobou splatnosti mnohem později, než nastal účetně moment realizace výnosu. V takových případech opět vzniká nesoulad mezi účetním výnosem a peněžním příjmem. Navíc, může se stát, že naše pohledávka nakonec vůbec naším dlužníkem z nějakého důvodu uhrazena nebude a my ji budeme muset nakonec odepsat do nákladů. To je již zmiňovaný nepeněžní nákladv předchozím odstavci, který s peněžními toky také nemá nic společného. Podobně v okamžiku nákupu můžeme zaplatit za materiál, zboží a služby hotově, ale účetně je okamžik vzniku nákladu spojený až s okamžikem jejich spotřeby. Pokud navíc nakoupíme na obchodní úvěr, opět se rozchází účetnictví s reálnými peněžními toky, které nás v případě finančního posuzování investic zajímají. V kapitole dnešní výdaj, budoucí příjmy věnované první ukázce tvorby nejčastějšího typu business case, si ukážeme, že růst pracovního kapitálu mezi dvěma účetními obdobími odpovídá témuž snížení cash flow oproti zisku a opačně.Pochopitelně i v momentě, kdy si vybereme z firemních prostředků peníze pro vlastní použití nebo je naopak do firmy vložíme, ani v tomto případě není jednotnost mezi účetními náklady a výnosy a peněžními toky. Takovéto kroky se v účetnictví na straně nákladů a výnosů vůbec neobjeví, ačkoliv do firmy nebo z ní peníze reálně plynou! Stejně tak tomu bude v případě získání úvěru u banky a připsání peněz na účet nebo opačně splácení jistiny. Ani zde tato bilanční transakce nemá vazbu na náš hospodářský výsledek, ačkoliv peněžní toky ovlivňuje.Pochopitelně bychom nalezli další příklady, nicméně pro naše podmínky byly výše uvedené příklady asi nejdůležitější a dostatečné pro budoucí kapitoly. Později si ukážeme, že příklady v tomto odstavci jsou tzv. cash flow z finanční činnosti (finanční cash flow).Další oblastí, kterou chci zmínit, jsou úroky (náklady cizího kapitálu iCK), které vstupují do diskontní míry v souladu s rovnicí WACC. O diskontování, jehož úkolem je převod budoucích hodnot peněz na jednotnou (současnou) bázi, již víme, že eliminuje kromě úroků (explicitních nákladů cizího kapitálu) z budoucích částek rovněž i implicitní náklady obětované příležitosti. Tímto jejich vyloučením získáváme srovnatelnou výši budoucí částky s částkou dnešní. V případě použití WACC tedy peněžní toky snižujeme o celkový náklad kapitálu (z části vlastního a z části cizího). Cizí kapitál nese náklad ve formě úroků, vlastní kapitál je zpoplatněn prostřednictvím námi požadované míry výnosu vlastního kapitálu. Tato skutečnost je velmi důležitá při výpočtu peněžních toků. Diskontováním budoucích peněžních toků tedy explicitní úrok cizího kapitálu eliminujeme a spolu s ním při použití WACC i náklad vlastního kapitálu. To je i jedním z důvodů, proč nemůžeme vycházet z čistého zisku v účetnictví!Účetní čistý zisk je spodní řádek výsledovky, to znamená, že je už snížen i o úroky (ty jsou kromě platby též nákladem). Pokud bychom vycházeli při výpočtu peněžních toků z čistého zisku, aniž bychom k němu úroky zpětně nepřičetli (včetně zpětného zohlednění daňového štítu), diskontováním bychom je odečítali vlastně podruhé! Proto se při výpočtu peněžních toků vychází z čistého upraveného provozního zisku. V angličtině se můžete setkat se zkratkou NOPAT (net operating profit after tax) nebo NOPLAT (net operating profit less adjusted tax).Nelekejte se složitostí obou názvů. Pro naše účely výpočtu peněžních toků, které budeme diskontovat (označme je FCFF - free cash flow to firm), zkrátka vyjdeme z provozního zisku před odpočtem úroků a daní. Z této úrovně zisku dostaneme právě FCFF. FCFF nám vlastně udává výši peněžního příjmu v daném období (včetně zahrnutí veškerých investičních výdajů), které jsme podnikáním získali a kterými můžeme hradit náklady na oba druhy kapitálu. Můžeme těmito vydělanými penězi splatit úroky a část dlužné jistiny bance a pokud něco zbyde, můžeme si je převést na náš osobní účet a udělat si něčím radost.Pokud naopak výše FCFF bude záporná, v průběhu daného období byly naše peněžní výdaje (včetně započtení investic) vyšší než příjmy a naše firemní peněžní prostředky se na účtu ztenčily. Případné řešení nedostatku likvidity (peněz na účtech) může být v tomto případě naopak ve formě navýšení úvěru, čímž lze eliminovat schodek hotovosti z běžné podnikatelské a investiční činnosti. Touto problematikou se budeme detailněji zabývat v rámci našeho prvního business case v kapitole dnešní výdaj, budoucí příjmy. V neposlední řadě bych chtěl zdůraznit potřebu pracovat s peněžními toky po zdanění. I daň je peněžní tok (výdaj), který nás o peníze připravuje a je ho tedy třeba zohlednit! Nemějte obavy, jak s tímto požadavkem naložit. I to si později na vzorových business cases ukážeme.Pokud bych se měl pokusit o shrnutí dosud uvedeného, účetnictví je jistě neocenitelný pomocník především u obrovských firem s velkým množstvím vlastníků a věřitelů, kterým odhaluje finanční kondici takové firmy. V podmínkách drobných podnikatelů spolu s nepřehlednou legislativou v oblasti daní v ČR může být jeho přínos skutečně sporným (pokud pominu daňové zájmy státu, které by se bez účetnictví prosazovaly velmi obtížně). Podstatné je, že z hlediska posuzování investic hrají klíčovou roli peněžní toky.Pakliže budeme schopni posoudit a odhadnout veškeré peněžní toky, které náš posuzovaný záměr vyvolá, při aplikaci pravidla přepočtu těchto částek k jednotné časové bázi pro jejich srovnatelnost jsme připraveni danou investici posoudit.V následující kapitole se proto seznámíme se základním stavebním kamenem při finančním hodnocení našich záměrů a tím je koncept čisté současné hodnoty.

Pokračovat na článek


Časová hodnota peněz - převod peněz na jednotnou časovou bázi

Vítejte na palubě. Čeká nás první ponor v časové hodnotě peněz. A nyní již více do hloubky! Připraveni? Předpokládejme, že jsme od onoho dobrodince z předchozí kapitoly skutečně získali onu tisícikorunu okamžitě. Jaká je její současná hodnota? Současná hodnota tisícikoruny k dnešnímu dni bez ohledu na to, zda je "dnešek" 1. ledna nebo třeba 30.července, je její nominální částka, tedy tisíc korun. Pod pojmem nominální částka chápejme stanovenou hodnotu každé bankovky, která je na ní uvedena.Současná hodnota je značně relativní pojem, stejně tak jako slovo "dnes" je relativní. Každý den lze někdy označit slovem "dnes". Stejně tak současná (dnešní) hodnota je vztažena k dnešnímu dni. Většinou vše nejen ve financích je vztahováno k tomuto relativnímu "dnešku". Proto i naše finanční analýzy budeme k němu vztahovat. Pokud bych něco finančně hodnotil v době, kdy tyto řádky píši a kalkuloval bych s tisícikorunou v době, kdy vy tyto řádky čtete, přepočetl bych tuto tisícikorunu z vaší současnosti (pro mě budoucnost) na mou současnou hodnotu, tj. ke dni vzniku těchto řádků, a to v nižší částce. Toto se snažím zachytit v obr. 1. Takto přepočtená hodnota (v tomto případě jsem si vymyslel 900,-) k mnou zvolené časové bázi dne psaní těchto stránek (červený puntík) je už připravena z mého pohledu k srovnávání a finančním propočtům.Naopak pokud byste se pustili vy do nějaké finanční analýzy v den, kdy tyto řádky čtete, objevila by se vám v nich hodnota té samé tisícikoruny v plné výši. Vaše výpočty jsou vztaženy k vaší současnosti, takže použijete tisíc korun - v plné (nominální) hodnotě. Jen v tento moment vnímáte nominální hodnotu tisíce korun stejně i subjektivně, protože ji máte právě v tuto chvíli k dispozici a můžete s ní nakládat podle libosti. Jakákoliv částka kdykoliv později od vaší "současnosti" by musela být přepočtena stejným způsobem, jak jsem přepočetl tisícovku já v obr. 1. Modrá šipka v následujícím obrázku 2 potom ukazuje tento váš přepočet. To, proč při přepočtu z budoucnosti k dnešku dochází k snižování hodnoty peněz, objasníme později. Tolik prozatím k pojmu relativity času ve financích a jejího vlivu na časovou hodnotu peněz a naprosté nezbytnosti přepočítat jakékoliv budoucí částky k tomuto jednotnému okamžiku.Nyní obraťme pozornost k tomu, jak tedy různé částky v různých obdobích mezi sebou srovnávat. Pamatujte si, že kdykoliv budete něco finančně hodnotit, něco analyzovat, nikdy nesmíte sčítat nebo odčítat částky různých období mezi sebou bez přepočtu všech těchto finančních částek k jednomu zvolenému období, neboli ke stejné časové bázi. (Tu též zmiňuji v kapitole o riziku.) Teprve poté, co přepočítáme každou částku z jakéhokoliv jiného období k této zvolené časové bázi, teprve potom je finančně správné takové přepočtené hodnoty srovnávat, sčítat je mezi sebou a odčítat! Co máte chápat pod pojmem stejný časový okamžik (resp. báze)? Je to jakýkoliv vámi libovolně zvolený časový okamžik, nejčastěji to bývá "dnešek", tj. den, ke kterému něco analyzujete.Z mého pohledu je to okamžik, ke kterému píši tyto stránky. Vztahuji (přepočítávám) k němu jak jakoukoliv částku z doby, kdy vy čtete tyto stránky (obr. 1), tak jakékoliv částky z doby pozdější (obr. 2). Z vašeho pohledu je to v tomto případě vaše současnost (modrý puntík) a k ní zpětně přepočítáváte jakékoliv budoucí částky (modrá šipka). Shrneme výše uvedené. Z finančního pohledu není správné matematicky srovnávat absolutní hodnoty 1000 Kč, které vydělám nebo utratím až v budoucnu a 1000 Kč, které vydělám nebo utratím dnes. Jak je tedy srovnávat? Znovu zopakuji, je nezbytné zvolit určitý časový okamžik, nejčastěji "dnešek" a k němu všechny peněžní částky v budoucnu vztáhnout, tj. přepočítat! Při přepočtu z budoucnosti do současnosti bude docházet k snižování hodnoty budoucích částek a naopak. Při přepočtu dnešních částek nebo "dřívějších" částek ke zvolenému momentu v budoucnu bude docházet k růstu jejich hodnoty.Proč při přepočtu na současnou časovou bázi (k dnešku) dochází k snižování budoucí hodnoty peněz?Nyní konečně k vysvětlení, proč oním zdůrazňovaným přepočtem veškerých částek, které získáme nebo zaplatíme v budoucnu, dostáváme nižší částky. Samotný vzorec výpočtu zatím odložíme na později. Tuto část zahájím otázkou na vás. Kdyby vám onen podivínský dobrodinec nabídl jinou variantu a to buď tisíc korun hned, nebo tisíc a jedno sto korun příští rok, co byste si vybrali? Ano, máte pravdu, tyto informace nestačí. Jak si zvykneme v budoucnu v rámci tvorby business cases, všechno je potřeba srovnávat, vztahovat k jiné alternativě podobně jako vztahovat hodnotu peněz k jednotnému okamžiku. Nevíte dosud, co by pro vás bylo výhodnější, protože nemáte možnost srovnávat výnos varianty, kdy byste zvolili tisíc korun dnes s jejich okamžitou investicí právě na jeden rok a jeho druhou nabídku 1100 Kč přesně za rok. Dokud vám tedy neprozradím, kolik můžete vydělat během roku, pokud byste přijali 1000 Kč už dnes, máte k dispozici sice dvě hodnoty v korunách (1000 Kč okamžitě a 1100 Kč za rok), ale každou v jiný časový okamžik bez možnosti srovnat jejich výši ke společnému okamžiku. Takže když vám prozradím, že jediným způsobem, jak investovat peníze je pro tento případ investice v bance a ta vám za rok z tisícikoruny připíše čistý úrok ve výši 100 Kč, už budete mnohem moudřejší. Můžete provést srovnání dvou peněžních částek ke stejnému časovému okamžiku, jak jsem vás k tomu nabádal. Je jedno, pokud přepočítáte (vztáhnete) 1100 Kč nabízených až příští rok k dnešnímu dni, nebo naopak dnes nabízených 1000 Kč k okamžiku přesně za rok. Jak jsem výše naznačil, to není důležité a obojí je z finančního pohledu v pořádku. Volba jednotné časové báze pro srovnání je plně ve vašich rukou. Obě vám zajistí jednotnou bázi, kterou můžete správně finančně analyzovat.Srovnejme tedy nejdříve obě varianty k jednotné bázi za 1 rok, kdy nám onen dobrák nabízí 1100 Kč. Takže nabídka zní 1100 Kč přesně za rok na straně jedné nebo 1000 Kč okamžitě plus roční výnos v bance ve výši 100 Kč z této tisícikoruny. Vidíme, že obě varianty jsou v tomto případě pro nás stejně výhodné. Analogicky bychom stejně tak mohli zvolit za srovnávací bázi dnešní den. Pak bychom uvažovali tak, že pokud dostanu u banky za rok čistý výnos 100 Kč, který od budoucí částky 1100 Kč odečtu, mohu srovnávat současných 1000 Kč a budoucích 1100 Kč po odečtení tohoto úroku 100 Kč. Všimněte si a zapamatujte, že jakákoliv budoucí částka již v sobě nějaký potenciální výnos (úrok) vždy implicitně obsahuje! Je to tak? Musí, protože je to částka v budoucnu a pokud jí mám srovnávat s částkou dnes, která do budoucna přinese nějaký výnos, tak i tato částka v budoucnu (za 1 rok) již tento výnos v sobě má. Konkrétně v tomto případě jsme jej vypočetli na 10%. I tímto způsobem docházíme k rovnosti obou variant, ačkoliv se od první varianty srovnání v budoucnosti liší v absolutní částce (1100 Kč při převodu na stejnou bázi příští rok vs. 1000 Kč při převodu k dnešku). Rozdíl je právě onen úrok (nebo jakýkoliv očekávaný výnos), který budoucí částka již v sobě obsahuje, kdežto současná nikoli. V obou případech se však obě varianty rovnají, takže nám bude jedno, pokud dostaneme 1000 Kč dnes nebo 1100 Kč až za rok.Z dosud uvedeného tedy můžeme odvodit, že důvodem poklesu hodnoty budoucích částek při přepočtu k současnosti je skutečnost, že budoucí částky v sobě implicitně obsahují výnos, který současné částky ještě neobsahují. Současné peníze ale mají potenciál do budoucna určitý výnos vydělat. Současnou částku totiž můžeme investovat a určitý výnos dosáhnout též. Proto při převodu z budoucnosti tyto implicitní výnosy z budoucích částek vylučujeme, což vede obecně k poklesu jejich hodnoty vyjádřené k současné bázi. Naopak, pokud zvolíme bázi srovnání někdy v budoucnu, při přepočtu částek před tímto datem k tomuto (pozdějšímu) datu tento potenciální výnos přičítáme. Obrázek 3 se snaží uvedené prezentovat graficky.Až budete umět vypočítat hodnotu současnou a budoucí, bude záležet na vás, jakou časovou bázi si pro srovnání zvolíte. Řečeno srozumitelněji, bude na vás, jestli budete přepočítávat hodnotu peněz k dnešnímu dni nebo k některému dni v budoucnu. Podstatné však bude, abyste každý finanční údaj k tomuto okamžiku přepočítali! Abyste získali větší jistotu, že správně rozumíte tomu, o čem zde ze široka píši, nastal čas na následující příklad. Při jeho řešení vám může pomoci obrázek 3.Příklad 1Příští rok budete moci disponovat svými penězi ze stavebního spoření ve výši 200 tis. Kč. Již dnes máte kromě toho na účtu 120 tis. Kč. Za tři roky si chcete koupit auto za 335 tis. Kč. Budete na to se současnými zdroji mít? Jak lze při hledání řešení postupovat z hlediska stanovení stejné časové báze pro správný výpočet?Tak jak je tento příklad zadán, nelze na první položenou otázku jednoznačně odpovědět. Chybí nám údaj týkající se výše výnosů v průběhu oněch tří let, po kterých si chceme koupit auto. Dříve však, než budeme něco počítat a učit se pár jednoduchých vzorečků, které použijeme, je důležitější vědět, který z nich použít. Proto nejprve věnujeme nějaký čas pochopení problematiky převodu peněz na jednotnou bázi. Na to se ostatně ptá druhá část otázky. Ze zadání plyne, že máme k dispozici tři částky, z nichž se každá ale vztahuje k jinému časovému okamžiku. Částkou na účtu ve výši 120 tis. můžeme disponovat okamžitě, její současná hodnota je tudíž 120 tis. Kč. Částku ze stavebního spoření však k dispozici ještě nemáme. Budeme ji mít k dispozici až v budoucnu, takže z hlediska dnešního pohledu jde o budoucí hodnotu. Stejně tak i částka, kterou budeme muset zaplatit za nové auto, není současnou hodnotou, ale budoucí hodnotou. Současně je důležité upozornit, že na obě částky v budoucnu, tj. 200 tis. a 335 tis. také musíme pohlížet odděleně, poněvadž každá se vztahuje k jiné budoucnosti. 200 tis. ze stavebního spoření k budoucnosti za rok, kdežto částka kupní ceny 335 tis. Kč se vztahuje k časovému okamžiku až za tři roky. Pokud tedy máme udělat nějaký smysluplný finanční úsudek, musíme všechny částky přepočítat k jednomu, stejnému, časovému okamžiku. Varianty jsou tři. První varianta: můžeme přepočítat 200 tis. Kč a 335 tis. Kč k dnešnímu časovému okamžiku (120 tis. Kč na účtu pak již přepočítávat nemusíme, protože jimi již dnes disponujeme a jejich dnešní hodnota je prostě oněch 120 tis. Kč). V takovém případě si zkuste cvičně zodpovědět otázku, co se s hodnotami 200 tis a 335 tis. Kč, které do hry vstupují až v budoucnu, bude dít. Zda se při přepočtu z budoucnosti k dnešnímu dni budou snižovat nebo zvyšovat. Můžete odpovědět snad již mechanicky, že se obě částky při přepočtu z budoucnosti na současnou hodnotu budou snižovat, důležité ale je, aby vám to též bylo jasné, proč. Budoucích 200 tis. Kč teprve v budoucnu (příští rok) dostaneme. V nich je započten i výnos od letoška do příštího roku. K dnešnímu okamžiku tak na stavebním spoření máme méně kromě pravidelných plateb právě i o tento výnos získaný za dobu do příštího roku.Druhá možnost: můžeme zvolit jako výchozí časovou bázi pro srovnání druhý rok, kdy budeme mít k dispozici právě oněch 200 tis. Kč ze stavebního spoření. V tomto případě by došlo v případě 120 tis. Kč dnešní částky na účtu k přepočtu v tom smyslu, že by její hodnota k příštímu roce byla vyšší. Důvodem je fakt, že tato částka bude příští rok vyšší o očekávaný úrok (výnos). Přepočítáváme tak vlastně současnou hodnotu 120 tis. Kč na její budoucí hodnotu příští rok. Tím dosáhneme finanční srovnatelnosti našich úspor, tj. peněz na účtu a peněz ze stavebního spoření ke stejnému okamžiku v příštím roce. Dále z poskytnutých údajů v zadání můžeme říci, že budoucí hodnota našich úspor příští rok bude činit:hodnota našich financí příští rok = částka na účtu (120 tis. Kč) + úrok z částky na účtu + částka ze stavebního spoření (200 tis. Kč)Tím jsme srovnali obě částky na stejnou časovou bázi k příštímu roku a jejich součet je nyní finančně správný, nicméně nelze učinit jakékoliv správné srovnání těchto našich finančních zdrojů vyjádřených v hodnotě k příštímu roku s kupní cenou auta, jejíž budoucí hodnota je vyjádřena v hodnotě 335 tis. Kč ale až za tři roky! I zde je potřeba vztáhnout (upravit) částku potřebnou k nákupu auta za tři roky na její hodnotu příští rok (neboť v této variantě srovnáváme všechny částky právě v cenách příštího roku). Znovu tentýž dotaz z mé strany na vás. Bude kupní cena auta ve výši 335 tis. Kč za tři roky převedená na hodnotu příštího roku vyšší nebo nižší? Stejně jako v předchozí variantě bude nižší a to z úplně stejných důvodů. Podíváme-li se na věc z druhé strany, potřebujeme mít za rok takovou částku, aby její uložení do banky přineslo takový úrok, že při jeho přičtení k hotovosti, kterou budeme mít příští rok, dosáhneme přesně kupní ceny 335 tis. Kč. Jinými slovy, od kupní ceny 335 tis. Kč může být odečten právě tento úrok za období od příštího roku do tří let a takovou částku musíme mít příští rok k dispozici, abychom na auto měli. (Zní to v jazyce českém dosti nesrozumitelně, ale zkuste to rozšmodrchat. Každé pochopení a vhled do problému z vás dělá většího experta, který časové hodnotě peněz skutečně rozumí.) Proto dochází ke snížení 335 tis. Kč ze "vzdálenější budoucnosti" při přepočtu na "bližší budoucnost", tj. pokud jsme určili jako srovnatelnou časovou bázi hodnoty na úrovni příštího roku. Teprve nyní, když máme všechny tři částky z různých časových období převedeny k témuž zvolenému období (v této variantě k příštímu roku), můžeme smysluplně srovnávat, zda na auto mít budeme nebo nikoliv. I v této variantě dostaneme za předpokladu potřebných údajů stejnou odpověď jako ve variantě první.V úvahu pochopitelně připadá i třetí varianta a tou je srovnání všech částek na úrovni hodnoty za tři roky, kdy budeme auto kupovat. V takovém případě se nemusíme starat o částku 335 tis. Kč, neboť její, z hlediska dneška budoucí (v té době ale současná), hodnota za tři roky je dána ve výši 335 tis. Kč. Upravovat (převádět na hodnotu za tři roky) tedy budeme dnešní částku na účtu a budoucí částku ze stavebního spoření, kterou budeme mít k dispozici příští rok. A znovu stejná otázka, jakým směrem se budou hodnoty 120 tis. a 200 tis. Kč při přepočtu na úroveň za tři roky měnit? Budou u obou vyšší nebo nižší? Anebo dokonce bude jedna z obou vyšší a druhá bude nižší?Správně, budou vyšší. Proč? Protože dnešní hodnota na účtu ve výši 120 tis. Kč má potenciál přinést během následujících třech let do doby koupě auta určitý výnos. Totéž platí pro částku ze stavebního spoření, kterou budeme mít příští rok k dispozici a můžeme jí na následující dva roky také investovat. Proto z tohoto pohledu dochází k růstu dnešní hodnoty na účtu (120 tis.) i hodnoty ze stavebního spoření (200 tis.) při přepočtu na stejnou bázi za 3 roky.Srovnáním navýšených částek 120 tis. Kč a 200 tis. Kč o připsaný úrok za příslušnou dobu s 335 tis. Kč pak zjistíme, zda na auto budeme mít nebo nikoliv. Nebo můžeme udělat ještě proaktivně o jeden krok navíc a vztáhnout tyto hodnoty zpět k dnešnímu dni jako ve variantě jedna. Co tím myslím? Zohlednit onu pro nás nižší hodnotu všech těchto částek k dnešnímu dni (na obrázku 3 tomu odpovídá spodní šipka z prava do leva). A dostáváme se k dalšímu důležitému pojmu a tím je diskontování a diskontní míra. Ačkoliv si možná hrůzou už trháte vlasy nebo pokud jich už také moc nemáte tak aspoň obočí nad dalším cizím pojmem, není třeba žádné paniky. Diskontování jsme vlastně už probrali, jen jsme mu teď dali odborný název. Jde zkrátka jen o přepočet budoucích částek na současnou hodnotu. S diskontováním se prvně vzájemně představíme v pozdější kapitole této sekce a pak už se s ním nerozloučíme. :-)

Pokračovat na článek


Diskontní míra

Úvod do sekce diskontní míra Diskontní míra ovlivňuje výši současné hodnoty budoucích peněz, to již víme. Čím bude vyšší (v důsledku výše rizika a naší averze k němu, očekávané inflace, prémie za likviditu atd. v kapitole náklady peněz (kapitálu)), tím nižší bude hodnota budoucích peněžních toků. Pokud budeme později posuzovat možné investice,budou naše závěry kromě výše odhadovaných očekávaných budoucích částek kriticky závislé rovněž na výši diskontní sazby! Proto je problematika jejího stanovení velice důležitá. Současně ale teorie kolem její determinace není nikterak jednoduchá a troufám si říci,že v mnoha ohledech stojí na dosti tenkém ledě co do faktického a prakticky realizovatelného určení její výše. V praxi velkých firem je proto její výše (konkrétně průměrných vážených nákladů kapitálu) zpravidla odhadována z mé zkušenosti nejčastěji v rozmezí 10% - 15%. S řadou obtíží se finančníci musí potýkat, pokud mají určit očekávanou výnosovou míru vlastníků (vlastního kapitálu), ale i váhy cizího a vlastního kapitálu v rámci výpočtu průměrných vážených nákladů kapitálu (WACC). V minulé kapitole jsme naznačili, že cestou jak se poprat s tímto problémem je využít data z kapitálových trhů (burzy). Na ní se můžeme pokusit nalézt některé informace, které potom lze využít v případě lokálních firem pro odhad požadované míry výnosu jejich vlastníků.Asi se divíte, proč s tím zdržuji, protože většina z vás, jakožto výhradních vlastníků nebo i spoluvlastníků jste právě ti, okolo kterých problém jejího určení v případě velkých firem vzniká. Tam mohou být tisíce vlastníků - akcionářů. Ale pokud vlastníte sami svou firmu, jste to přece vy, vlastníci, kteří máte představu (nebo si můžete stanovit), jakou přibližnou očekávanou míru výnosu vašeho vlastního kapitálu, kterou při svém podnikání požadujete! Proč tedy nějaké průtahy s teorií o finančních trzích, koeficientem beta a v následujících kapitolách třeba tržní rizikovou přirážkou? Míru požadovaného výnosu vlastního kapitálu zkrátka určujete v případě vaší firmy přímo vy sami! Rizika spojená s excesy požadované míry výnosu vlastního kapitálu i celé diskontní míryNa jedné straně máte pravdu, na druhé straně vaše očekávání musí být v rámci na trhu obvyklých očekávaných výnosových měr. Pokud by vaše požadované míry výnosu byly extrémně vysoké, nenalezli byste asi mnoho vhodných investičních příležitostí pro růst vaší firmy.Své zisky byste vybírali a nereinvestovali a vaše firma by nerostla, (možná k vaší velké škodě). Pokud by naopak byla vaše požadovaná výnosová míra mnohem nižší, než je obvyklé v případě vlastníků firem na trhu, opět by to nebylo v pořádku. Konkurence, dosahující vyšších výnosových měr, by vás zřejmě časem převálcovala a pokud ne, ošidili byste se o možný vyšší výnos, který by bylo bývalo možno dosáhnout. Navíc, aby situace nebyla tak jednoduchá ani u vás (co do určování vámi očekávané výnosové míry, oproti investorům na burze pokud sami ještě neinvestujete do jiných firem), ponesete oproti nim vyšší riziko. Z minulé kapitoly asi tušíte, že půjde o diverzifikovatelné riziko,protože pokud se plně věnujete pouze své firmě a nemáte svá aktiva investována i v jiných firmách, nediverzifikujete. Vaše riziko a tudíž i požadovaná výnosová míra vlastního kapitálu bude nutně vyšší! Diskontní míra pro naše analýzy není dogmaChtěl bych hned v úvodu vám všem sdělit, že ač hraje diskontní sazba tak důležitou roli při přepočtu peněz k jednotné časové bázi, neexistuje jednotný a jediný správný způsob, jak její výši určit. Existují určité finanční modely (např. nejfrekventovanější model CAPM), jak její výši určit, nebo spíše odhadnout a požadavky, co by mělo být při jejích výpočtech dodržováno. Přesto ani ony nás k jedinému správnému výsledku co do její výše nepřivedou.Buďte si tedy vědomi skutečnosti, že ať už vám provede výpočet diskontní míry pro váš konkrétní případ seberenomovanější firma, vždy bude její hodnota více či méně subjektivně ovlivněna tím, kdo ji pro vás odhaduje! Tím nechci říci, že tedy nemá smysl se o její odhad jakkoli pokoušet! To rozhodně smysl má! Jen chci, abyste si byli vědomi této skutečnosti a nevzhlíželik diskontní sazbě jako k nějakému dogmatu, které, vypočítáno nějakou specializovanou firmou, je zcela objektivní a správné. Důvodem je všudypřítomný subjektivní prvek, který se vinul jako červená nit kapitolami v sekci časová hodnota peněz. Cokoliv subjektivního lze (pokud vůbec) velice těžko zobecňovat a objektivně kvantifikovat, jak se o to pokouší diskontní míra. Pokud budete sebelepšími finančními experty a budete natolik odvážní, abyste výpočet diskontní sazby v konkrétním případě veřejně prezentovali, stanete se vždy terčem výhrad a polemik ostatních finančních specialistů.Proto přijměte konečně moji omluvu za to, že jsem vám dosud nedal jednoznačný návod, jak se vypořádat s výší očekávaného výnosu vlastního kapitálu, což je druhá strana mince nákladů vlastního kapitálu vstupujících do výpočtu WACC. Tento očekávaný výnos vlastního kapitálu vstupuje do WACC jako náklad obětované příležitosti, kterým budeme poměřovat naše investice.Co v sekci diskontní míra můžete očekávat a co nikolivProblematika určení diskontní míry (WACC) je opravdu dosti komplikovaná a její vysvětlování na řadě teoretických modelů, jejich předpokladů a nedostatků naleznete v tlustých učebnicích financí. Hádám, nic pro nás. Nenaleznete zde ani návod, jak diskontní míru (WACC) pro vaše potřeby nějak rigorózněji spočítat, neboť nemáme potřebné penzum teoretických znalostí a i protože,jak jsem uvedl výše, kalkulace diskontní sazby nemá jediný správný postup a tedy ani výsledek pro ten který případ. Na druhou stranu, vždy bude potřeba námi odhadnuté náklady vlastního kapitálu (tj. jeho očekávaný výnos) ukotvit k obvyklým úrovním na trhu s odkazem na odstavec výše pod názvem Rizika spojená s excesy požadované míry výnosu vlastního kapitálu i celé diskontní míry.S čím se tedy v této sekci vůbec setkáte a k čemu je tedy pro naší praxi dobrá? Bude to opravdu jen úvod do několika málo oblastí, které by vám mohly alespoň částečně naznačit problematiku spojenou s určováním diskontní sazby (primárně WACC). Budeme s našimi znalostmi na velice tenkém ledě a v hloubce tohoto problému bychom se s nimi opravdu utopili... A těchto několik témat - naprostých základůz oblasti věnované diskontní míře prověříme z hlediska aplikovatelnosti v našich podmínkách (malé firmy, které nejsou obchodovány na burze a jejichž tržní cenu tudíž neznáme). I to by vám mohlo pomoci udělat si základní představu o diskontní sazbě, tentokrát z opačného úhlu. Současně se pokusím nastínit i některé záchytné body, podle nichž byste mohli alespoň velice zhruba diskontní míru pro vaši firmu nebo investici odhadnout. Mějte ale neustále na paměti, že vždy bude potřeba tento odhad posoudit v kontextu s trhem a odvětvím (i třeba s daty ze zahraničí při zohlednění specifik a rozdílů vysvětlujících případné větší rozdíly).

Pokračovat na článek


Čistá současná hodnota investic, NPV, net present value

Čistá současná hodnota - logika finančního posuzováníPříklad 1V souladu s výše uvedenými shrnujícími body si představme, že uvažujeme o investici do našeho pozemku. Plánujeme na něm vysadit tři druhy plodin. První plodina A bude sklizena příští rok, druhá plodina B za 2 roky a plodina C až za tři roky. Dnešní cena sazenic všech třídruhů plodin činí 100 000 Kč. Přitom předpokládáme, že za plodinu A příští rok inkasujeme 35 tis. Kč, za plodinu B za 2 roky 40 tis. Kč a za plodinu C za 3 roky 45 tis. Kč. Vaše diskontní sazba na úrovni vážených průměrných nákladů kapitálu byla stanovena na úrovni 17%. Z výše uvedených bodů již možná tušíte, jak se s celým problémem vypořádat a určit, zda investice zní zajímavě nebo ji necháme "plavat". Z budoucích peněžních toků už umíme diskontováním zjistit současnou hodnotu (budoucích peněžních příjmů). Tuto současnou hodnotu jednoduše srovnáme s dnešní (současnou) hodnotou investice (peněžním výdajem). Pokud bude vyšší současná hodnota budoucích příjmů než hodnota dnešní investice (peněžní výdaj ve výši 100 tis. Kč), investice je pro nás výhodná. Opačně pokud bude vyšší současná hodnota dnešních investovaných 100 tis. Kč oproti současné hodnotě budoucích očekávaných příjmů, na investicibychom finančně utrpěli.Pokud se (náhodou) ptáte proč to tak je, zkusím znovu pro pochopení objasnit. Klíčovou roli zde hraje diskontní míra. Ta, jak víme, v případě WACC kombinuje explicitní náklady cizího kapitálu a implicitní požadovaný výnos nás jakožto vlastníka. Tím, že těmito náklady diskontujeme budoucí očekávané peněžní toky, snižujeme jejich hodnotuimplicitně právě o tento požadovaný výnos ať už banky nebo náš v proporci, v jaké jsou naše aktiva pro danou investici financována (vizte přiřazování vah u WACC). Jinými slovy, z budoucích částek odnímáme proporčně váhami ve WACC náš požadovaný výnos z nejlepší alternativy (podle námi požadované míry výnosu ve WACC) a náklady externího kapitálu (úroky).Diskontováním pomocí WACC vlastně očistíme výši budoucích peněžních toků o úroky, které musíme platit a současně potenciální příjmy, které bychom při dané alternativě, jejíž míru výnosu ve WACC aplikujeme, dosáhli jinde. Pokud tedy takto snížené (diskontované) budoucí částky převýší investiční výdaj, je taková investice lepší než její alternativa, která má být druhá nejlepší,jak jsem vás v minulosti nabádal! Jen malou odbočku pro připomenutí. Ohledně odhadu nákladů vlastního kapitálu ale i celého WACC pro konkrétní investici jsme pojednali v sekci diskontní míra v kapitole určujeme WACC u malých firem. Jako referenční míru pro výpočet WACC v případě nákladů vlastního kapitálu lze použít míru výnosu vlastního kapitálu, kterou podnikáním dosahujeme a tím zajistíme, že budeme budoucí částky diskontovat minimálně touto dosahovanou výnosovou mírou, pokud je riziko naší investice v intencích průměrného rizika našeho podnikání. Otázkou ale vždy bude, zda naše výnosnost vlastního kapitálu není podprůměrná v kontextu s výnosností konkurence v našem oboru a jaké je riziko konkrétní investice oproti jakémusi průměrnému riziku naší firmy jako celku při našem podnikání.V případě že bude současná hodnota budoucích peněžních příjmů převyšovat peněžní výdaj na nákup sazenic (100 tis. Kč), o případný kladný rozdíl naše firma i my zbohatneme. Pochopitelně výsledek našeho výpočtu bude kromě správnosti odhadu budoucích příjmů kriticky záviset na výši diskontní míry a správnosti jejího určení.Rozdíl současné hodnoty budoucích peněžních příjmů a dnešní hodnoty investice (tj. peněžního výdaje) je právě ona zmiňovaná čistá současná hodnota (anglicky NPV - net present value). Rovnice 1: Čistá současná hodnota - výpočet příkladu 1 Rovnice 2: Čistá současná hodnota - základní rovnice Jak vyplývá z výpočtu zobrazeného na obrázku 1, uvažovaná investice není za daných předpokladů očekávaných budoucích příjmů a na základě nákladů kapitálu v rámci diskontní míry to pravé ořechové. Pokud budeme předpokládat, že naše očekávání co do výše budoucích očekávaných nominálních výnosů jsou velice přesná, pak lze usuzovat na to, že alternativní výnosová míra vlastního kapitálu, která vstupuje do WACC, je vyšší než unaší investice. Náklady cizího kapitálu (úroky) jsou u obou variant stejné, jsou explicitně dány bankou k úvěru, který nám byl poskytnut pro naše podnikání. Rozdíl spočívá u té části WACC, kterou tvoří očekávaný výnos vlastního kapitálu (nejlepší alternativy). Pokud by alternativní možnost investovat našich 100 tis. Kč nebyla tak lukrativní,ani WACC by nedosahoval současných 17%, nýbrž by byl nižší. To by následně vedlo ke zvýšení celkové částky v červené elipse na obr. 1 a tato investice by se ukázala třeba nakonec výhodnější než její alternativa, tj. vypočtená čistá současná hodnota by potom byla kladná. V současné situaci bychom ale alternativní investici, reprezentovanou jejím očekávaným výnosem vlastního kapitálu (a pro tuto investici vysokým WACC) měli jednoznačně upřednostnit,respektive tuto investici nerealizovat. Rovnice 2 pak zobrazuje základní obecnou rovnici výpočtu současné hodnoty budoucích peněžních toků.

Pokračovat na článek


Business case, hodnocení investic, čistá současná hodnota, změna pracovního kapitálu, working capital, cash flow

Obrázek 1: Sestavujeme business case - Výkaz zisků a ztrát, rozvaha a cash flow Oblast A1:I22 zobrazuje výsledovku daného business case, sloupce L - P bilance (rozvahy) ke konci každého rokuSloupce J, N a Q (modrý text) pro názornost ukazují vzorce vedlejší buňky (vlevo)předpoklad počátku podnikání k 1.1. roku 0 (bílý sloupec výsledovky a bílá bilance) a údaje za období 1 k 31.12. téhož roku (okrový sloupec výsledovky a okrově vybarvená bilance)předpoklad veškerých nákladů daňově uznatelných kromě účetních odpisů na ř. 10předpoklad, že pracovní kapitál sestává pouze z pohledávek a závazkůpředpoklad zdanění na úrovni právnických osobJelikož jste plátce DPH a protože předpokládáte, že pohledávky a závazky k finančnímu úřadu zůstávají zhruba ve stejné výši, tj. bez vlivu na změnu pracovního kapitálu (vizte níže), kalkulujete s cenami bez DPH.Výsledovka A1:I20řádek 3 a 4 - výpočet inflačního indexu složeným úročením; inflace na výstupu představuje meziroční nárůst cen prodávaných bochníků, inflace na vstupu růst cen nakupovaných surovin, energií, mezd atd.řádky 6 až 16 by při pochopení neměly činit potíže (ř. 10 je účetní odpis podle zadání) Obrázek 2: Průměrná a klesající hodnota dluhu pro výpočet úročené částky řádek 17 úrok kalkulován jako průměr z počátečního a koncového stavu v daném účetním období a tento průměr násoben úrokovou sazbou 15%. Pokud bychom měli být přesnější a realističtější, počítali bychom s měsíční frekvencí splátek. Pak by musel být celý business case postaven na měsíční bázi, tj. 12 měsíců * 6 let, tj. 72 sloupců, což by ale nebylo přehledné co do šířky business case. Měsíčně vyjádřené očekávané peněžní tokyby se pak diskontovaly měsíční efektivní diskontní sazbou pro období 6 let podle výrazu posledního členu v závorce ve jmenovateli v rovnici 3 efektivní úrokové míry s měsíční periodou splátek, tj. m=12, n=6 a i=WACC=18%. Ohledně výpočtu 15% úroků placených bance, pro zjednodušení jsem výpočet provedl s průměrnou hodnotou dluhu (tj. s jeho výší uprostřed roku). Pro názornost uvádím obrázek 2. Všimněte si, že plocha pod červenou přímkou je stejná jako plocha pod klesající modrou přímkou.Průměrnou roční výši dluhu v prvním roce podnikání tak mohu vynásobit roční úrokovou sazbou a dostanu přibližnou úroveň nákladů a zaplacené částky na úrocích, tj. 15% z 1,65 mil. Kč = 247 500 Kč.řádek 19 je daňový odpis ze zadání (podle zákona o daních z příjmů)řádek 20 ukazuje úpravu, kterou je třeba udělat pro vypočtení daňového základu. Účetní odpis na ř. 10 není daňovým nákladem, místo něj je třeba použít daňový odpis na ř. 19, proto se účetní odpis přičítá zpět (vylučuje se z nákladů) a odečítá se daňový odpis(přičítá se mezi daňově uznatelné náklady)řádek 21 výpočet daně z daňového základu (řádku 20) při 20% sazbě daně z příjmů právnických osobřádek 22 čistý zisk, "tzv. bottom line" (spodní řádek výsledovky). Ten však pro potřeby hodnocení naší investice není vhodný, jak jsme ukázali v kapitole peníze vs. účetnictví u ukazatele NOPAT (NOPLAT). Je třeba jej transformovat právě na NOPAT, jehož prostřednictvím vypočteme FCFF (popisujeme níže). Tímto řádkem končí účetní výsledovka, tj. jak bude tento projekt ovlivňovat svým dílem naší celkovou budoucí výsledovku veškeré podnikatelské činnosti.řádek 23 je úvodní řádek pro přípravu uvedeného business case, respektive analýzy výhodnosti celé investice z hlediska růstu našeho bohatství (hodnoty naší firmy). NOPAT je kalkulován jako provozní zisk po odečtení příslušné daně z tohoto zisku (dle zadání 20%). Všimněte si, že pro účely daně se vychází z daňového základu, tj. daňovou sazbou ($B$21) násobíme hodnotu provozního zisku (ř. 15) zbavenou účetních odpisů (protože nejsou daňově uznatelné, přičítáme je zpět k provoznímu zisku) a naopak sníženou daňovým odpisem (odečítáme uznatelný daňový odpis), tj. (ř.15+ř.10-ř.19)*($B$21). Tímto výrazem získáváme velikost daně, kterou od provozního zisku (ř. 15) odečítáme. řádek 24 v kapitole peníze vs. účetnictví jsme naznačili, jaké důsledky má změna pracovního kapitálu na vývoj peněžních toků ve vztahu k zisku. Předeslal jsem, že při výpočtu cash flow se růst pracovního kapitálu odčítá od výše zisku a opačně pokles pracovního kapitálu se k zisku přičítá. Začněme nejprve s pohledávkami, jejichž růst se účtuje proti výnosům. Pokud je náš výnos okamžitě uhrazen penězi, problém nevzniká. Naproti tomu, pokud peníze okamžitě nedostaneme a vzniká nám namísto rostoucí hotovosti v aktivech pohledávka, výnosy (resp. zisk) již nekopírují peněžní toky. V tomto případě výnosy rostou, ale peníze v bilanci nikoliv (rostou namísto toho pohledávky). Z tohoto důvodu je potřeba meziroční růst pohledávek od zisku odečíst, abychom získali přehled jen o skutečně zaplacených výnosech, tj. výnosech bez inkrementu pohledávek. Růst pohledávek je tedy od zisku při výpočtu peněžních toků nutno odečíst. Stejně tak pokles pohledávek je nutno k zisku přičíst, abychom očistili účetní techniku od skutečných peněžních toků. Když nám totiž někdo pohledávku zaplatí, její výše klesá, získáváme peníze, ale uhrazení pohledávky se nezobrazí v účetnictví mezi výnosovými účty, jde pouze o rozvahovou operaci, v bilanci klesá výše našich pohledávek a ve stejné míře roste výše našich peněz. Proto pokles pohledávek mezi současným a minulým obdobím k zisku ve stejné výši přičítáme.Stejně tak, ale obráceně, to bude u závazků. Jejich růst se účtuje proti nákladům, nemá však nic společného s penězi. Závazek roste, protože jsme nezaplatili penězi z našich aktiv, nicméně rostou náklady a proporčně tak klesá i zisk. Opět nesoulad mezi akruálním účetnictvím a faktickými peněžními toky. Z hlediska peněžních toků proto růst závazků zpětně k zisku přičítáme, protože nedošlo k odpovídající peněžní úhradě. V opačném gardu pokles závazků od zisku odečítáme.V řádku 24 tedy vidíme hodnoty ukazující změnu pracovního kapitálu, konkrétně v našem případě jen jeho nárůsty (kladné hodnoty). Ukažme si to na buňce D24. Jde o první rok našeho podnikání, kdy pohledávky vzrostly z 0 na 300 tis. Kč (buňka M6). Od nich odečteme růst krátkodobých závazků a získáme tak růst pracovního kapitálu. Závazky v prvním roce také stouply ve výši 124 800 Kč (buňka P5).Jde tedy o záporný růst závazků. Růst pracovního kapitálu tak bude růst pohledávek mínus růst závazků, tj. 300 tis. Kč - 124,8 tis. Kč = 175,2 tis. Kč. řádek 25 ukazuje výpočet provozního cash flow, tj. NOPAT - růst pracovního kapitálu + účetní odpisy. Jak jsme již řekli, od (k) zisku je potřeba odečíst (přičíst) růst (pokles) pracovního kapitálu a kromě něj ještě další nepeněžní náklady jako jsou primárně účetní odpisy. Logika je stejná jako u výkladu k předchozímu řádku 24. Odpis snižuje zisk, nicméně nemá nic společného s nějakou platbou. Je to ryze účetní fenomén. Proto jejich výši zpět k ziskupřičteme (ř. 10).řádek 26 (investiční cash flow) je hodnotou výše investice do pece. Předpokládáme, že tuto částku krátce po zakoupení plně uhradíme.řádek 27 FCFF (free cash flow to firm) odpovídá peněžním tokům na úrovni jak nás vlastníků tak našich věřitelů (zde banky). Jde o nejpodstatnější úroveň peněžního toku z hlediska našeho business case. Co je na něm tak důležité? Především ta skutečnost, že v případě jeho kladné hodnoty díky naší provozní činnosti po odečtení čistých investic (záporné hodnoty v ř. 26) jsme získali o tuto částku více peněz, než jsme zaplatili. Tento inkrement peněz potom můžeme použít ke splácení úvěrů a placení úroků věřitelům (ř. 28) nebo k převedení na nášsoukromý účet (a například uhrazení naší zasloužené exkluzivní dovolené (ř. 29)). Je to právě FCFF, které diskontujeme a ze kterého počítáme čistou současnou hodnotu. řádek 28 (finanční cash flow) představuje peněžní toky související obecně s poskytováním a splácením úvěrů, penězi investovanými (vybíranými) vlastníky do (z) firmy, platbami úroků, zkrátka toky související s různými formami financování našeho podnikání. Pokud se zde díváme na hodnocení projektu nákupu pece, jejíž část financujeme bankovním úvěrem (1,8 mil. Kč) a dílem vlastními penězi (vlastním kapitálem) v částce 200 tis. Kč, toto počáteční získání prostředků je jasným finančním tokem do firmy ve výši 2 mil. Kč s kladným znaménkem (buňka C28). Její výše pro účely business case odpovídá výši investičního cash flow (výdaje) se záporným znaménkem v buňce C26 (investice do pece). Pro nákup pece musíme nejprve vložit na podnikatelský účet 200 tis. z vlastních peněz a potés penězi z úvěru od banky nakoupíme pec. Výší tohoto finančního cash flow hradíme počáteční investici 2 mil. Kč. řádek 29 FCFE (free cash flow to equity) představuje peněžní tok z účetního výkazu o peněžních tocích. Jde o částky, které ukazují, o kolik vzrostly peněžní prostředky k dispozici nám, vlastníkům firmy (tj. po odečtení peněžních toků souvisejících s čistými investicemi při podnikání včetně peněžních toků souvisejících s financováním, tj. splácení úroků a úvěrů, nově získané peníze z nových úvěrů a případné nové vklady peněz do firmy nebo jejich výběry). Pokud srovnáme buňku D29 s buňkou M7, vidíme, že jde o stejnou částku. Ze základů finančního účetnictví zřejmě víte proč. Jde o první rok tohoto projektu, a protovydělané peněžní toky v prvním roce se objeví i v prvním roce bilance, neboť pokud začínáme od nuly, přírůstek peněz v ř. 29 se rovná stavu peněz v bilanci (M7). (Jde o zápornou částku, takže vidíme, že první rok ještě budeme muset využít kontokorentní rezervy, neboť se nám celkově nebude dostávat 116 933 Kč). Na základě stejné logiky přírůstek peněz v roce 2 (E29) ovlivní výši stavu peněz v bilanci roku 2. Musí tedy platit, že buňka M11 = M7 + E29. Stejné to bude i pro všechny další roky.řádek 30 Jde o standardní výpočet současné hodnoty. Pakliže jste ale pozorní čtenáři nebo jste si důkladně prošli excelový soubor, možná jste si všimli, že jsem výše v souvislosti s finančním cash flow hovořil i o splácení úroků, ale v našem výpočtu nikde odečteny nejsou! Není to chyba? Asi ne, záměrně bych chybu neudělal. Jak tento problém tedy vysvětlit?Dříve jsme řekli, že nejen bankovní úvěr nese náklad (úrok) ale i my chceme z našich peněz (200 tis. Kč) něco vydělat a tím je implicitní náklad obětované příležitosti. Zprůměrováním těchto nákladů cizích zdrojů financování (zde úroková míra 15% a námi požadovaná míra výnosu vlastního kapitálu), kde váhami jsou ideálně tržní hodnoty obou těchto složek kapitálu, dostáváme WACC pro ten který investiční případ. Průměrnými váženými náklady kapitálu diskontujeme budoucí peněžní toky. Všimněte si, že v účetnictví jsou výše ve výsledovce úroky (jakožto náklad) správně odečteny. Účetnictví slouží, jak už jsem rovněž dříve zmínil, primárně věřitelům. S ohledem k jeho snaze podat co možná nejvěrnější obrázek o našem hospodaření je svými zásadami maximálně konzervativní a kalkuluje pouze s náklady, které věřitele opravdu zajímají. A těmito náklady jsou z hlediska financování naší firmy náklady, které neseme s jejich úvěrem, který nám často po řadě peripetií nakonec přeci jen poskytli. Implicitní náklady obětované příležitosti věřitele nezajímají. Proč by také měly? Pokud nezbude pro nás po uhrazení úroků nic, "who cares?", komu to vadí? Věřitelům rozhodně nikoliv, ti jsou spokojeni, že svůj výnos (v našem účetnictví náklad) dostali a tím to pro ně hasne. Na druhou stranu, my chceme vědět také, jestli pro nás i po uhrazenízávazků věřitelům něco zbyde a pokud ano, kolik? Bude to dost na to, aby míra výnosu takové investice byla pro nás při daném riziku natolik atraktivní, abychom do investice "šli"? Nebo ji na základě této naší analýzy a z ní vyplývající nedostatečné míry výnosu raději neuskutečníme a peníze investujeme jinam? Anebo je z firemního účtu stáhneme a raději si za ně něco koupíme?Úvahami nejen o účetním zisku ale i o zisku vlastníků se posouváme do roviny tzv. ekonomického zisku. Pokud totiž investicí realizujeme účetní zisk a navíc pokryjeme i náklady vlastního kapitálu, to, co nám zbyde navíc je něco, čím opravdu bohatneme. Pokryli jsme kromě všech účetních nákladů i náš požadovaný výnos nejlepší možné alternativy (který účetnictví nereflektuje) a pokud zbylo ještě něco navíc, jen dobře! To je zdrojem růstu našeho bohatství nad nejlepší možnou jinou alternativou naší investice. Tato hodnota je synonymem čisté současné hodnoty v rovnici 2 kapitoly čistá současná hodnota sekce východiska pro hodnocení. Proto její výši počítáme při finančním hodnocení investic. Nicméně ještě vám stále dlužím explicitní objasnění toho, proč v ř. 27 nejsou obsaženy úrokové platby. Je to z toho důvodu, že WACC, který zastupuje (jakožto vážený průměr) oba náklady, diskontováním FCFF snižuje právě o částky související s úvěrem tak oproti účetnictví navíc naším požadovaným výnosem! Diskontováním pomocí WACC tak prakticky vylučujeme oba tyto náklady (peněžní výdaje) a zůstává nám tak hodnota, která převyšuje nebo nedosahuje úrovně účetního a námi požadovaného výnosu zisku. Pokud bychom tedy měli v rámci FCFF úroky odečtené, diskontováním bychom je eliminovali podruhé!Závěry z business caseJak je patrné, čistá současná hodnota takto zadané a odhadnuté akce je záporná, a proto je finančně racionální tuto investici za uvedených podmínek nerealizovat.Ačkoliv je po celou dobu 6 let účetně dosahován čistý zisk (ř. 22), přesto tento projekt odmítneme. Toto je ukázka, jak mohou být účetní data z hlediska finančního posuzování investic nevhodná. Jednak je jejich výše ovlivněna účetními postupy, které jsou v řadě případů značně vzdálené od vývoje toho podstatného a tím jsou peníze a rovněž účetnictví nepočítá s jedním druhem nákladu kapitálu a tím je náklad vlastního kapitálu. Oba tyto hlavní nedostatky jsme se v našem ukázkovém business case snažili eliminovat a výsledkem je záporná současná hodnota investice.

Pokračovat na článek


Finanční páka, finanční riziko

Finanční riziko, finanční páka V předchozí kapitole v textu věnovanému provoznímu riziku a provozní páce jsme dospěli k závěru, že fixní aktiva charakterizovaná fixnímináklady, které nelze tak snadno omezovat při náhlých změnách prodejů (tržeb), výrazněji ovlivňují výši provozního zisku (za jinak nezměněných podmínek). Analogicky tomu bude i v případě finančního rizika, které bude fungovat na obdobném principu.Finanční pákaPodíváme-li se na rozvahu z hlediska pasív, aktiva jsou financována buď vlastními zdroji, nebo zdroji cizími. Pokud jde o vlastní zdroje, v případě menších firema živnostníků, pokud budou naše tržby nízké, budeme možná balancovat na hranici zisku a ztráty a nezbude nám žádný zisk, který by šel do naší kapsy. V případě velkých firem by stejným způsobem nemuselo dojít k výplatě dividend. Pokud ale budeme mít navíc půjčky u bank, splácet leasing, nebo akciové společnosti povinnost platit dividendy z prioritních akcií, potom tyto náklady vždy poneseme a patřičné platby být uskutečněny musí. Věřitelé mají zkrátka co do placení jejich odměny přednost. Z tohoto pohledu lze nazírat na tyto půjčky a dluhy podobně jako v předchozí kapitole na fixní náklady. I v tomto případě s rostoucím procentem cizích zdrojů financování dochází k růstu fixních nákladů(zpravidla ve formě úroků, prioritních dividend, nákladů na leasing atp.). Navíc, výplata dividend či zisku u podnikatele není účetně nákladem.Vyšším podílem těchto cizích zdrojů financování s fixními platbami a náklady nese vlastník vyšší riziko. Ve vztahu k podílu takových fixních finančních nákladů hovoříme o finanční páce.Pro názornost, o co jde, znovu využijeme ukázku na příkladu.Příklad 1Řekněme, že máte před sebou zpracovaný odhad projektu, který hodláte zrealizovat, ale na který budete potřebovat 200 tis. Kč. Ty budete muset buď zafinancovat "z vlastního", tj. vlastními zdroji(z nevybraného zisku z minulého roku) anebo si 100 tis. půjčíte při úroku 10% a zainvestujete vlastními zdroji jen druhou polovinu, tj. 100 tis. Kč. Současně jste si udělali analýzu rizika co do pravděpodobnosti jednotlivých scénářů od nejpesimističtějšího po nejoptimističtější, tak jak ukazuje následující obrázek 1. Předpokládejme, že stát vybírá 40% daň z vašeho zisku.Obrázek 1: Případ bez finanční páky (bez bankovního úvěru) Tabulka na obr. 1 ukazuje pět uvažovaných scénářů bez bankovního úvěru od nejhoršího očekávaného po nejoptimističtější s přiřazenými odhadovanými pravděpodobnostmi jejich uskutečnění ve sloupku A. Ve sloupku B pakjsou tyto scénáře kvantifikovány co do očekávaného výsledku. Ve sloupku C jsou nuly, neboť v této variantě nejsou použity žádné cizí zdroje. Co se týká ostatních sloupců, jejich výpočet je v jejich záhlaví naznačen.Rovnice 1: Rozptyl a směrodatná odchylka při různých pravděpodobnostech výskytu Co se týká výpočtu směrodatné odchylky, jelikož v tomto případě neočekáváme budoucí výsledky se stejnou pravděpodobností, nýbrž s různou pravděpodobností, je nutno upravit rovnici výpočtu rozptylu v kapitole měření rizika (ve financích) do následující podoby, která zohledňuje různou váhu jednotlivých očekávaných výsledků. Její tvar zobrazuje následující rovnice 1. Variační koeficient, pomocí něhož srovnáváme riziko alternativ s různou očekávanou výnosností, byl vypočten v souladu s rovnicí v téže kapitole.Teď se podíváme na druhou variantu financování, tj. 50% přes úvěr a 50% vlastními zdroji. Situaci zobrazuje obr. 2:Obrázek 2: Případ s finanční pákou (50% financování bankovním úvěrem) Při srovnání rizikovosti obou typů financování prostřednictvím variačního koeficientu je i statisticky patrné, že druhá varianta obsahující fixní náklady externím věřitelům je rizikovější, neboť má vyšší právě variační koeficient (1,65).Ačkoliv je v rámci druhé varianty vyšší očekávaná výnosová míra (18%), její 50% nárůst oproti první variantě financování pouze vlastními zdroji (12%) nepřevýšil zhruba 100% nárůst hodnoty směrodatné odchylky (z 14,82% na 29,64%). Gaussovy křivky obou variant by vypadaly,jak naznačuje obrázek 3.Obrázek 3: Gaussova křivka při použití a bez použití finanční páky K výše uvedenému ještě následující poznámky:Stejným způsobem by bylo možné v předchozí kapitole sestavit pravděpodobnostní scénáře s očekávanými úrovněmi provozních zisků/ztrát pro provozní páku a na jejich základě obdobně vypočítat očekávanou výnosovou míru a rozsah rizika pro různé úrovně provozní páky.Provozní páka ovlivňuje provozní hospodářský výsledek, který vstupoval do našeho příkladu v této kapitole, finanční páka pak ovlivňuje finanční výsledek hospodaření a ten spolu s daněmi a provozním hospodářským výsledkem tvoří hospodářský výsledek z běžné činnosti.Černá, plošší a roztaženější křivka druhé varianty s finanční pákou reprezentuje vyšší rozptyl a směrodatnou odchylku, z čehož vyplývá vyšší úroveň rizika.

Pokračovat na článek


Průměrné vážené náklady kapitálu, WACC, náklady obětované příležitosti

Náklady obětované příležitosti, průměrné vážené náklady kapitáluV předchozích kapitolách jsme mimo jiné diskutovali o rozdílu mezi subjektivní hodnotou peněz pro nás v daném časovém okamžiku a jejich (z dnešního pohledu) nižší hodnotou v budoucnu. V této kapitole si řekneme, podle čeho ji přesně určíme. Otázku výpočtu necháme na další kapitoly, neboť půjde jen o dosazení správných čísel dosprávného vzorečku.Opakování a shrnutí předchozích kapitolVíme, že pokud posuzujeme jakékoliv budoucí částky k dnešnímu dni, jejich hodnota vztažená právě k dnešku bude pro nás dnes subjektivně nižší, protože dnešní peníze můžeme utratit hned nebo je investovat a něco vydělat. Navíc, vnitřně bychom raději třeba měli to či ono hned a ne až za rok. Odložení spotřeby do budoucna nás "vnitřně" zkrátka něco stojí. O co tedy bude námi subjektivně vnímaná hodnota dnešní tisícikoruny vyšší než hodnota tisícikoruny za rok? A analogicky, o kolik bude námi vnímaná hodnota tisícikoruny v budoucnu nižší oproti tisícovce v peněžence dnes? Na tuto otázku jsme v kapitole věnované časové hodnotě peněz a jejímu vztažení k jednotné bázi zmínili výnos, který můžeme investováním této částky získat. Shrnuli jsme, že jakákoliv budoucí částka tento výnos v sobě už z našeho pohledu implicitně obsahuje. Tedy ještě to upřesníme, je to jakýkoliv očekávaný výnos, který můžeme a jsme ochotni v současné situaci s našimi penězi dosáhnout při daném stupni rizika takové investice, očekávané inflaci (inflační prémie) a při daných nákladech na převod zpět na peníze (prémie za likviditu). Tyto faktory (přirážky) požadované úrokové míry jsme shrnuli v kapitole věnované nákladům peněz. Jinými slovy všechny tyto faktory vstupují do výše výnosu, který budeme jako investoři požadovat, abychom danou částku investovali a raději si za ní dnes třeba něco nekoupili. (Obráceně, pokud si peníze půjčíme, budou tyto faktory určovat výši našeho nákladu na vypůjčení peněz). Nemusí to být tudíž jen úrok, může to být výnos z růstu cen akcií, výnos z dluhopisů, atd. pokud jsou vyšší než úrok a pokud se nebojíme příliš velkého rizika neúspěchu naší investice (tedy pádu jejich cen a z toho plynoucí ztráty). V takovém případě, pakliže máme velkou averzi k podstupovanému riziku, budeme investovat do méně výnosných investic, které ale slibují mnohem větší pravděpodobnost takového výnosu. Zkrátka každý z nás je jiný. Někdo se bojí riskovat více někdo méně, podle toho takémůže někdo dosahovat vyšší výnos (nebo v opačném případě ztrátu) z akcií než někdo jiný ze svých peněz u banky. Každopádně každý máme svou investiční strategii, někomu vynáší jeho investice a podnikání více, jinému méně.Proto hodnota budoucí tisícikoruny bude oproti tisícovce dnes u každého z nás různě menší. Bude výrazněji nižší, o co lepší jsme investoři, tj. o co vyšší obecně dosahujeme ze svých investic výnos. Čím je totiž někdo schopnější investor, tím více vydělá a o to víc bude pro něj mít dnešních 1000 Kč vyšší subjektivní cenu, respektive budoucí tisícovka nižší cenu, než u jiného, kdo výnosy příliš neřeší a nechává všechny své peníze třeba jen na běžném účtu s minimálním úrokem. Důvodem je právě vyšší anticipovaný výnos v budoucí tisícovce u dobrého investora, po jehož vyloučení při převodu hodnoty peněz na současnou bázi bude její hodnota nižší než u průměrného investora. Pochopitelně že se ve financích předpokládá,že nejsme úplně hloupí, a když můžeme, tak (kromě určitého množství potřebných volných peněz ke každodenním transakcím z minulé kapitoly) přebytečné peníze máme nějakým způsobem zainvestovány podle naší averze k riziku, potřeby likvidity apod. Jinými slovy se předpokládá, že chceme zbohatnout v rámci naší povahy a strachu z rizika co nejvíce a investujeme tak peníze co nejvýnosněji v rámci vnitřních rizikových mantinelů každého z nás. Někdo investuje své úspory do banky, jiný do rizikovějších akcií. Takže rozdíl mezi nominální hodnotou peněz v budoucnu a jejich přepočtenou současnou hodnotou k dnešnímu dni není pouze úrok v bance, ale jakýkoliv případný vyšší výnos, kterého jsme schopni a ochotni dosahovat. U každého z nás tak půjde o specifickou a jinou hodnotu, navíc z různých typů investice (vklady v bankách, dluhopisy, akcie, komoditní trhy, kurzové investice, reality...).Při určení toho, jak nebo podle čeho stanovit konkrétně onen implicitní výnos v budoucích penězích a jeho vyloučením zjistit současnou hodnotu, bude v prvé řadě záviset na tom, zda jste běžný člověk, který má své úspory v bance, náruživý investor obchodující na burze, živnostník nebo vlastníte firmu. Dosahovaná výnosová míra v každém z těchto případů bude jiná a to primárně z důvodu různého podstupovaného rizika, takže velkou roli při hledání vhodné alternativy hraje váš postoj k riziku. V každém z uvedených příkladů intuitivně jakoukoliv investici srovnáváte s určitou alternativou, které co do výše výnosudosahujete. To znamená, že v případě "obyčejného člověka", který se všemožně vyhýbá riziku (na burze by kromě zisku mohl o část peněz snadno přijít) a má úspory v bance, srovnává alternativní varianty s dosahovaným výnosem (úrokem) v bance. Investoři na burze mají povědomí o své výnosové míře a srovnávají investice s ní. V případě živnostníka, který financuje svá aktiva pouze vlastními zdroji (tj. počátečním vkladem a reinvestovanými zisky), pokud sleduje a zná míru svého výnosu z podnikání, srovnává, zda mu nová investice pomůže tuto celkovou míru zvýšit. Pokud nebude dosahovat úrovně jeho průměrného výnosu z podnikání, pak tuto průměrnou míru bude taková investice tlačit dolů. Je-li moudrým manažerem, takovou investici zavrhne. Pokud svou míru výnosu nezná, posuzuje (nebo by alespoň měl posuzovat) očekávanou míru výnosu k jiným variantám investování svých peněz při obdobném riziku a zpravidla tak i obdobné míře výnosu. Zkrátka srovnáváme s tím, čeho dlouhodobě dosahujeme, s nějakou naší obvyklou výnosovou mírou. Pokud se domníváme, že daná investice při svém riziku vzhledem k naší povaze je lukrativní, tzn. její výnosnost (míra výnosu) je vyšší, než na jakou jsme obvykle "zvyklí", je šance, že do takového podniku půjdeme (alespoň z ekonomického hlediska). Mimo to pochopitelně balancujeme mezi výší výnosu a výší rizika a hledáme onen mezní bod, kam až jsme z hlediska očekávaného výnosu ochotni s výší rizika zajít. V případě firem s řadou aktiv financovaných částečně vlastním kapitálem (vlastními zdroji), částečně úvěry, je situace komplikovanější. Dosud jsme se totiž bavili výhradně o investování vlastních peněz, nikoli půjčených. U půjčených peněz je většinou jasné, jaký je jejich náklad. U půjček od bank, úvěrů, leasingu známe náklad každé vypůjčené koruny formou stanoveného úroku. Takže v případech, kdy máme aktiva financována jednak vlastními zdroji ale i cizími zdroji (přes úvěry, leasing, půjčky atp.) bude záležet na struktuře financování, tj. v jakém poměru jsou financována naše aktiva vlastními zdroji a jakým poměrem cizími zdroji. Současně je teoreticky správné posoudit, zda některá aktiva nejsou nezbytná pro naše podnikání a jak zacházet s těmi cizími pasivy, kterým jednoznačně nelze přiřadit explicitní náklad ve formě úroku (např. závazky z obchodních vztahů). S nimi je pak potřeba zacházet určitým specifickým způsobem podle jejich povahy. Jsme na tenkém ledě, pod kterým je hluboká voda s teorií stanovení diskontní míry. Pro naše praktické podnikatelské účely nemá smysl rozhodně tyto hloubky prozkoumávat. Přesto se některé základní informace dozvíte v sekci diskontní míra, neboť pro investiční posuzování bude nezbytné, abyste určitou základní znalost obdrželi.Pro tuto chvíli stačí, když budeme chápat, že cizí kapitál (cizí zdroje, tj. dluhy) mají explicitní náklad, který známe ze smluv. Jde nejčastěji o úroky. Pokud jde o vlastní zdroje, které vkládáme do podnikání nebo reinvestujeme ze zisků, budeme jejich budoucí hodnotu posuzovat přes výnos, který lze alternativně získat jinak (při podobné míře rizika). Jde sice o dosti zjednodušený přístup, ale jeho zjednodušení rozhodně neznevažuje jeho správnost! Připravili jsme si půdu pro představení nesmírně důležitého ukazatele a tím jsou vážené průměrné náklady kapitálu (WACC).Nyní vám položím následující otázku. Řekněme, že jste investovali své úspory ve výši 200 tis. Kč do banky A, která nabízí čistý úrok (po zdanění) 2,1%. Kdybyste neinvestovali do této banky, investovali byste do jakékoliv jiné banky na trhu, které ale nabízí čistý úrok po zdanění pouze 2%. Do ničeho jiného investovat nechcete, protože víte, že při nedávné krizi přišlo spoustu lidí o velké peníze na rizikových akciových trzích. Na investici do realit máte příliš málo, než aby se vám administrativní náklady spojené s nákupem pozemku vrátily. Budete tedy posuzovat pouze současnou investici při výnosu 2,1% s analogickou investicí za 2%. Váš výnos budou ony 2,1%, nicméně mohli jste bývali uložit své peníze i za 2%. Naštěstí nejste hloupí a líní, zjistili jste si mezi bankami potřebné a našli jste si tu nejvýhodnější investici. Kolik jste vydělali, jaký je váš "zisk"? Cítíte, kam vás směřuji? Pokud srovnáme obě varianty, náš inkrementální (dodatečný) zisk, o který zbohatneme navíc oproti variantě, kdy bychom investovali do jakékoliv jiné banky s výnosem pouze 2%, je v tomto finančně-ekonomickém pojetí 0,1% (2,1% - 2,0%). Těch 0,1% je to, oč vyděláte více oprotisituaci, pokud byste se nepídili, která banka vám nabídne za vaše peníze nejvíce. Všimněte si, že na 2,0% (ač jde také o výnosovou míru výnosu, výnosový úrok) je pohlíženo jako na "náklad"! Odečítáte ho při srovnávání s vámi vybranou variantou vkladu v bance A při 2,1% výnosu. Takže i na alternativní (druhý) nejvyšší výnos se v ekonomii a financích při srovnávání variant díváme jako na určitý náklad. Za chvíli ho pojmenujeme nákladem obětované příležitosti. Ale nejprve hurá k průměrným váženým nákladům kapitálu. Průměrné vážené náklady kapitálu (WACC) - první částPrůměrné vážené náklady kapitálu označované i v české praxi zkratkou WACC (weighted average cost of capital) představují, jak název napovídá, vážený průměr nákladů vašeho kapitálu. Co si pod tím představit? Řekli jsme, že peníze (jejich vypůjčení) má své náklady. Pokud si od banky půjčíte peníze, musíte zaplatit úrok. To je explicitní náklad peněz, je jasně stanoven v úvěrové smlouvě, je zřejmý. Pokud vložíte peníze do podnikání i vy sami, i vy ponesete určitý náklad, ač to vypadá na první pohled divně. V tomto případě nejde o explicitní, ale implicitní náklad, neboť jste se pustili do podnikání, abyste také vydělali! Abyste vydělali (mnohem) více, než například investicí vašich peněz v bance. Proto ani vaše vlastní investované peníze do podnikání nejsou z tohoto ekonomického pohledu zadarmo, bez nákladů! Cítíte analogii s předešlým případem investice do banky A při 2,1% úroku oproti 2% výnosům u ostatních bank? Tím, že investujete čas i peníze do podnikání, očekáváte určitě vyšší výnos než jinde. Podnikání je analogií vkladu do banky A (oproti nižším výnosům pokud byste nepodnikali a peníze třeba jen někam uložili).Vtip je v tom mít na paměti neustále jednu věc a tou je srovnávání. Též v podnikání máte možnost volby a co víc, většinou mnoho voleb jak dál, jak věci řešit atd. Pokud tedy investujete své peníze, auto nebo cokoliv jiného do podnikání, srovnáváte tento výnos s jinou nejlepší alternativou, kam jste peníze nebo jakékoliv jiné aktivum mohli investovat jinam (stejně jako jsme výše srovnávali výnos u banky A a ostatních bank). To je motorem vašeho úspěchu! Srovnávat a hledat nejlepší (nejvýnosnější) způsoby jak se svými penězi naložit. Nejvýnosnější nerealizovaná alternativa vaší investice, její výnos, je vaším nákladem, nákladem vašich vlastních investovaných peněz!Ekonomové tyto implicitní náklady nazývají náklady obětované příležitosti, anglicky opportunity cost. Na první pohled to vypadá dost nepochopitelně a šíleně akademicky, ale jde o naprosto klíčový prvek pro jakýkoliv investiční management. Náklady obětované příležitostiPokud má člověk někdy něco hodnotit, vždy tak může činit jen na základě srovnání. Bez srovnání neexistuje hodnocení a ani možnost něco zlepšovat. Když byste si půjčili peníze jen od banky při daném úroku, vaše firma by prosperovala, jen pokud by její výnos (míra čistého výnosu na jednu půjčenou korunu) přesahovala náklad na tuto jednu půjčenou korunu u banky (tj. úrok). (Zatím se neznepokojujte, jak se co přesně počítá, teď jde o pochopení logiky!)Srovnáváte. Srovnáváte a to vám ukazuje, jestli kráčíte při svém podnikání správným směrem nebo nikoliv. Stejným způsobem se díváte i na své peníze, auto atp. Auto můžete třeba někomu půjčit nebo prodat a utržené peníze investovat jinam než do vaší firmy. Totéž platí o penězích. Pokud byste nepředpokládali, že za všechny ty nervy kolem dostanete víc než třeba vkladem v bance nebo investováním do akcií, asi byste dávno nepodnikali. Srovnáváte! Srovnáváte váš výnos z vašich peněz proti nejlepší možné alternativě! Pokud jednáte racionálně,musí být výnosy z investice vašich aktiv do vaší firmy vyšší než jakákoliv obdobně riziková investice jinde. Opportunity cost (náklady obětované příležitosti) jsou tak totéž co explicitně stanovené náklady vašich věřitelů (např. bank), jen nejsou na první pohled vidět. Znovu zopakuji, důležité je srovnávat. Srovnávat alternativy! Hledat ke všemu alternativu a tu srovnávat s naší investicí. Pokud si zapamatujete, že vždy je třeba srovnávat, budete automaticky po určité době s rostoucí praxí tušit, jaké náklady obětované příležitosti v tom kterém případě kde použít a jaká bude zhruba jejich výše.A jak jsem uvedl v příkladě banky A a ostatních bank s různým výnosem, při hledání zisku v rámci tohoto srovnávání jde o rozdíl mezi naší (ideálně vyšší) výnosností a výnosností druhé nejlepší alternativy takové investice (jejíž výnos ale může být srovnatelný, díky konkurenci na trhu a tlaku k vyrovnávání výnosových měr u investic s obdobným rizikem). Investovali jsme v bance A při 2,1% výnosu s alternativou investovat v ostatních bankách při 2,0% výnosu. Fakticky jsme vydělali jen 0,1% při srovnání těchto dvou variant. Jistě, lze srovnávat i tyto 2,1% s variantou, že necháme peníze doma v matraci. Jenže toto rozhodně není vhodná srovnatelná varianta našeho investování! Pokud nebudeme dodržovat podmínku srovnání s nejvýnosnější alternativou podobného rizika, pak k sobě sice budeme hodní, naše analýzy budou vycházet hezky, ale po čase naše výsledky chodu firmy rozhodně tak hezky vypadat nebudou! Varuji předem! :-)V budoucích sekcích budete mít možnost si problematiku nákladů obětovaných příležitosti více "osahat". Seznámíme se s problémy jejich určení a budete mít možnost si sami vyzkoušet, jak moc ovlivňují výsledek našeho rozhodnutí prostřednictvím výše diskontní míry.Průměrné vážené náklady kapitálu (WACC) - pokračováníAktiva firem ale i živnostníků a vlastně i řady domácností jsou financována nejen vlastními zdroji (vlastním kapitálem v účetním pojetí) ale i půjčkami od bank, které vám pomohly tato aktiva (tj. auta, stroje, nemovitosti, cokoliv co používáte při podnikání) získat. To co máte, co používáte při svém podnikání, jstezískali buď tak, že jste v počátcích nebo i později v průběhu své činnosti investovali vlastní peníze, nářadí, nemovitost atp., abyste mohli začít nebo jste později reinvestovali vaše zisky a z nich vaše firma a aktiva dále rostla. Takto je část vašich celkových aktiv financována vašimi vlastními zdroji (vlastním kapitálem). Druhou formou financování vašich aktiv jsou například půjčky od bank, máte auto na leasing, získali jste peníze na směnku. Jde o cizí zdroje (cizí kapitál).V předchozím textu jsme se seznámili s náklady obětovanými příležitosti, což jsou implicitní náklady z druhé nejlepší alternativy k dané investici při podobném riziku. Víme také už, že cizí úročené zdroje (závazky) i vlastní zdroje (vlastní kapitál) nesou náklad. U závazků (půjček, úvěrů, leasingu atp.) jsme schopni tento náklad kvantifikovat podle úvěrových smluv, leasingových smluv atd. jako určitý úrok, u vlastních zdrojů pak výnosemnejlepší alternativy investice těchto aktiv při podobném riziku. Pakliže máme takové hodnoty nákladů obou zdrojů financování k dispozici, potom se dá odhadnout vážený průměr jednotlivých nákladů financování našich celkových aktiv, což je právě ukazatel WACC. Pro názornost si to demonstrujme na následujícím příkladu (znovu zdůrazňuji, jde o první ilustrativní seznámení s pojmem průměrné vážené náklady kapitálu s výrazným zjednodušením pro pochopení nefinančníkem!)Příklad 1Řekněme, že naše aktiva při podnikání jsou auto v tržní ceně 210 tis. Kč, bruska parket v tržní ceně 80 tis. Kč a počítač v aktuální ceně 10 tis. Kč. Tato aktiva v celkové výši 300 tis. Kč jsou financována vlastními zdroji ve výši 210 Kč a úvěrem u banky ve výši 90 tis. Kč. Jinými slovy,auto jsme vložili do podnikání vlastní, bylo naše a teď je součástí majetku naší firmy, na brusku a počítač jsme si půjčili u banky 90 tis. Kč při 5% úroku ročně. Jaký bude průměrný náklad kapitálu naší firmy?Z hlediska financování našich aktiv (pasiva v bilanci) činí vlastní zdroje 70% (210 tis. Kč /300 tis Kč), cizí zdroje 30% (90 tis. Kč /300 tis. Kč). Co se týká cizích zdrojů (úvěr od banky ve výši 90 tis. Kč), jeho explicitní náklad činí oněch 5% ročně. Víme už, že i naše auto investované do firmy nese náklad, ačkoli je naše a my za něj nikomu nic přímo neplatíme. Neplatíme, ale mohli bychom za něj něco získávat, pokud bychom ho třeba pronajali a nepodnikali s ním. Za 5% úvěr máme počítač a brusku a i s jejich pomocí dosahujeme zisku. Stejné je to i s autem. I ono nese svůj náklad (kromě účetních odpisů) z finančního pohledu rovněž ve formě ušlého výnosu z jeho pronájmu. Ekonomové se na tento ušlý výnos dívají jako na náklad obětované příležitosti. Měli bychom z pronájmu našeho auta rovněž nějaký výnos stejně tak, jako nám auto v současné chvíli pomáhá dosahovat výnos při podnikání. Proto proti aktuálnímu výnosu z podnikání postavíme alternativní výnos například z jeho pronájmu nějaké organizaci nebo z jeho prodeje a investici peněz do akcií nebo čehokoliv jiného, snadno realizovatelného s podobnou mírou rizika. Řekněme, že máme možnost auto pronajmout a jeho čistý výnos pro nás by tak činil 16 800 Kč ročně. To by znamenalo míru výnosu auta z této alternativy 8% (16,8 tis. Kč / 210 tis. Kč). Těchto 8% tedy bude náklad obětované příležitosti automobilu. Obětujeme výnos této varianty pronájmu tím, že auto využíváme jinak. Pojem jinak zde znamená naší současnou podnikatelskou činností. U počítače i brusky v celkové hodnotě 90 tis. Kč je to snadné. Tam víme přesně jejich náklad financování cizími zdroji (5%).Máme tedy podstatné informace pro odhad zatím zjednodušených průměrných vážených nákladů kapitálu (bez zakomponování daňového štítu). Zkuste selským rozumem spočítat jejich výši a odvodit vzorec.Rovnice 1: průměrné vážené náklady kapitálu - základní zjednodušená rovnice neobsahující daňový štítDosazením výše uvedených údajů dostáváme odhad průměrných vážených nákladů kapitálu ve výši 7,1% (0,7*8+0,3*5). V budoucím textu se k WACC vrátíme a prohloubíme naše povědomí o tomto ukazateli zahrnutím například daňového štítu, diskuzí o výpočtu vah obou složek kapitálu a hlubším objasněním jeho role. Můžete si být jisti, že role WACC při posuzování hospodaření naší firmy a u investičních analýz bude klíčová (spolu s implicitními náklady obětované příležitosti, jejichž prostřednictvím určujeme ony "skryté" náklady vlastního kapitálu, které do výpočtu průměrných vážených nákladů kapitálu vstupují).ShrnutíShrnu-li dosud uvedené, výše implicitně zahrnutého výnosu budoucích peněžních částek se bude značně lišit případ od případu. Pokud jste fyzická osoba, která nepodniká a má své úspory uložené v bance, jde pouze o implicitní náklady obětované příležitosti z druhé nejlepší alternativy investování těchto vašich peněz (při obdobném riziku). Vzorec WACC bude platit i pro vás, WACC bude roven přesně vašim nákladům obětované příležitosti (růžová bublina v rovnici 1). Pokud podnikáte a kromě vlastních zdrojů máte svá aktiva financována i cizími zdroji (úvěry, půjčky. leasing...), pak půjdev souladu s uvedenou rovnicí WACC o vážený průměr implicitních nákladů obětované příležitosti u vlastního kapitálu a explicitních nákladů cizího kapitálu (především úroky).Při srovnávání variant představují výnosy druhé nejlepší a obdobně rizikové investice náklad obětované příležitosti. Toho budeme využívat v souvislosti s WACC. Takový výnos tedy bude vstupovat do výpočtu WACC jako náklady vlastního kapitálu. V sekci diskontní míra si ukážeme v průběhu jednotlivých kapitol, jak problém s určením nákladů vlastního kapitálu řešit.

Pokračovat na článek


Dopady finanční a hospodářské krize

Dopady finanční a hospodářské krize v oblasti zakládání nových obchodních společnostíKrize bývá často přeceňována a zároveň někdy podceňována. Jsou společnosti, které díky krizi skončily. Jsou i společnosti, které naopak na krizi vyrostly.Přinášíme vám krátký článek shrnující hospodářskou krizi od jejího počátku do současnosti.Jak začala hospodářská krizePrvní projevy finanční krize lze vypozorovat koncem roku 2007 v USA, kde se u domácností ve větší míře objevuje problém se splácením hypoték. Ve druhé polovině roku 2008 se již finanční krize projevuje naplno, rozšiřuje se za hranice Spojených Států a postupně se přeměňuje v krizi hospodářskou. U nás se ekonomové nejprve shodují, že by Česká republika neměla být krizí zasažena, avšak mýlí se. Z důvodu velké otevřenosti české ekonomiky se krize postupně projevuje ve finančním sektoru a záhy vede k propadu ekonomiky jako celku.Dopad hospodářské krize na české firmyFinanční a hospodářská krize měla dopad i na vznik nových firem – statistiky mluví za vše - od roku 2007 každoročně klesá počet nově založených firem. Nejvíce obchodních společností bylo založeno právě v roce 2007. Hlavním důvodem byla situace na českém trhu – banky poskytovaly výhodné úvěry a česká ekonomika si vedla nesmírně dobře. Na druhou stranu, na naprosté dno v zakládání nových firem jsme se dostali vloni, v době, kdy se česká ekonomika již z krize zotavila.Lze tedy konstatovat, že finanční a hospodářská krize se projevila v oblasti zakládání obchodních společností s odstupem.Projevení krize v oblasti zakládání společnostíCo se konkrétních čísel týče, v roce 2011 bylo založeno pouze 22 333 nových obchodních společností, což je o 5,5 % méně ve srovnání s rokem 2010. Dlouhodobě platí, že nejvíce nově vzniklých obchodních společností sídlí v Praze – v loňském roce tento podíl činil celých 45%. Důvodů tohoto trendu je několik – v Praze je nejvyšší kupní síla, vyskytuje se zde nejvíce obyvatel - potenciálních zákazníků a rovněž nejvíce obchodních partnerů. V důsledku vysoké koncentrace obchodních společností zároveň klesá pravděpodobnost nemilé návštěvy v podobě finančního úřadu, což je pro mnoho podnikatelů lákadlem.Jak se bude situace v zakládání společností vyvíjet?Bude zajímavé nadále sledovat, bude-li současný trend meziročního snižování počtu nově vzniklých firem pokračovat, nebo zdali se vývoj obrátí. Na tento vývoj můžete mít přímý vliv i Vy! 

Pokračovat na článek


Podnikejte v zahraničí - daňové ráje

Offshore společností jsou řešením pro řadu podnikatelů. Přesunem podnikání do daňového ráje podnikatel získá řadu výhod a velkou flexibilitu. Daňový ráj představuje ideální možnost, jak ušetřit nemalé částky na platbě celého spektra daní.Přesunem společnosti do daňového ráje získá společnost i větší volnost. Anonymita majitelů offshore společnosti chrání firmu jako takovou, tak i její společníky.Zahraniční společnosti mají celou řadu výhod. Avšak Offshore společnosti k těmto výhodám přidává další, které výrazně ovlivňují rozhodování podnikatelských subjektů u nás i v celém světě. Každý člověk i každá společnost hledá nejrůznější možnosti jak se maximálně vyhnout daním, respektive jak si maximálně daně obvykle legální cestou snížit. Proto jsou vyhledávány nejoptimálnější možnosti, které nepředstavují takovou hrozbu pro zisk, jako mohou představovat daně v domácí státu podnikatele. Offshore společnosti jsou tak často zakládány ve státech, které právě výhodné daňové podmínky nabízejí, takovým oblastem se říká slangově „daňové ráje". Tyto země připravují zpravidla přímo pro účely zahraničních společností, přesněji offshore společností, speciální zákony a právní úpravy, aby právě dokázaly přilákat maximální počet těchto podnikatelů, kteří přinesou do rozpočtu dané země nemalé prostředky, i když samotná jediná firma na svých daních objektivně uspoří. Často je přímo pro offshore společnosti připraven speciální zákon, který jasně vymezuje práva a povinnosti zahraničních podnikatelů v zemi.Výpočet daně v daňovém rájiDaňový ráj je na příliv celé řady společností s majiteli z celého světa velmi dobře připraven. Offshore společnost se stává klasickým standardním právnickým subjektem v dané zemi. Musí mít v daňovém ráji své sídlo. Výpočet daně je pak dán buďto fixní částkou jako určitý paušál, který společnost platí bez ohledu na výši zisku a aktivity. To je výhodné pro velké společnosti, které aplikují tyto možnosti. Na druhé straně stojí daň pomocí procenta ze zisku, kdy je obvykle tato hodnota nastavena na velice nízké procento. Tento způsob je výhodnější pro menší společnosti, které tak přesně vědí, že jejich daňová zátěž bude odvislá od jejich výsledku hospodaření.Kde najít daňový ráj?Daňovým rájem lze nazvat prakticky každou zemi, která má výhodnější daňový režim, než má pro nás Česká republika. Takže i takové Nizozemsko, Malta či Kypr. Avšak klasickými daňovými ráji jsou pro offshore společnosti především Bahamy, Britské panenské ostrovy, Seychely či Nevis. Daňově výhodných je ještě celá řada dalších ostrovů a zemí, které se do výčtu nevešly. Jde totiž o to, že země, která je nazývána daňovým rájem, by měla splňovat i podmínku politické stability a stálého právního prostředí.Výhody offshore společnostiPrvní a zásadní výhodou při zakládání offshore společnosti je bezesporu daňový režim. Výhodný daňový režim, který od daně z příjmu přímo osvobozuje, či se platí místnímu státu pouze malé procento ze zisku. Někdy je aplikován daňový paušál. To je první a hlavní myšlenkou celého principu offshore společností.Další nezanedbatelnou výhodou je i osvobození od DPH. O této podstatné výhodě člověk často neslyší, ale v konečném důsledku může společnosti přinést nemalé prostředky. K osvobození od daní v daňových rájích dále patří osvobození od kapitálových zisků, od daně z dividend či od daně z příjmu fyzických osob. A zde již může jít opravdu o úsporu velkých částek.Nespornou výhodou je také anonymit vlastníka offshore společnosti, jelikož se tím chrání proti problémům ve svém vlastním státě a je prakticky nedosažitelný. V daňových rájích navíc není potřeba takové administrativní náročnosti u společností, jak jsme od naší samosprávy zvyklí. Prakticky není nutné předkládání účetních výkazů ani audit. Maximálně firma předá nějaké výkazy ve zjednodušeném formátu a tím bohatě uspokojí místní úřady.Nenáročnost z pohledu vlastního kapitálu, statutárních zástupců či společníků. Není ani vyžadován trvalý pobyt či občanství u akcionářů. To velmi usnadňuje fungování samotných offshore společností.

Pokračovat na článek


Vznik věcného břemene ponecháním si části vlastnického práva

 Právní praxe naráží při převodech nemovitostí poměrně často na situaci, kdy je převáděna nemovitost na nového nabyvatele, nicméně je žádoucí, aby původnímu vlastníku vzniklo ve formě věcného břemene k nemovitosti určité věcné právo, typicky právo doživotního užívání. V současné době se takové situace v důsledku zažitých zvyklostí většinou řeší tak, že smlouva o převodu nemovitosti (kupní, darovací) je zároveň i smlouvou o zřízení věcného břemene. Dojde tak k převodu vlastnictví k nemovitosti na nového nabyvatele a posléze (či zároveň) ke vzniku věcného břemene ve prospěch zcizitele. Naskýtá se otázka, zda takový postup je jediný možný.JUDr. Milan Vašíček, Dan Dvořáček, Brno, Praha*I. ÚvodemPrávní praxe naráží při převodech nemovitostí poměrně často na situaci, kdy je převáděna nemovitost na nového nabyvatele, nicméně je žádoucí, aby původnímu vlastníku vzniklo ve formě věcného břemene k nemovitosti určité věcné právo, typicky právo doživotního užívání.V současné době se takové situace v důsledku zažitých zvyklostí většinou řeší tak, že smlouva o převodu nemovitosti (kupní, darovací) je zároveň i smlouvou o zřízení věcného břemene.1 Dojde tak k převodu vlastnictví k nemovitosti na nového nabyvatele a posléze (či zároveň) ke vzniku věcného břemene ve prospěch zcizitele. Naskýtá se otázka, zda takový postup je jediný možný. Pokud je subjekt A vlastníkem pěti pomerančů a usmyslí si, že subjektu B převede tři a dva si chce ponechat, může to udělat buď složitě, tedy tak, že mu převede všech pět a pak si nechá dva vrátit, nebo jednoduše tak, že mu dá pouze tři. Nechceme tvrdit, že tato obrazná analogie je bezezbytku aplikovatelná na vznik věcného břemene ponecháním si části vlastnického práva v souvislosti s převodem nemovitosti. Chtěli bychom se však pokusit o prozkoumání této otázky a nalezení míry, v níž je takový postup eventuálně možný.Vlastnické právo je v klasickém pojetí civilního práva převáděno vždy jako určitý ideální celek blíže neurčených práv, jejichž nepřímým předmětem je věc v právním smyslu. V institutu spoluvlastnictví pak nacházíme promítnut fakt, že vlastnictví lze převádět nejen jako celek, ale též v ideálních jeho částech – podílech. Lze však převádět samostatně též určité konkrétní složky vlastnického práva, nikoli jen ideální podíl? A pokud ano, jaké jsou podmínky takového převodu a jaké jsou jeho důsledky? Na tyto otázky bychom rádi nalezli odpověď v tomto příspěvku.II. Pohled civilního právaVlastnické právo se skládá z velmi různorodé škály vlastnických oprávnění, která díky absolutní povaze tohoto práva zaručují vlastníkovi ochranu před zásahy třetích osob. Jedná se o klasické ius utendi, fruendi, disponendi et abutendi, tedy o právo věc užívat, těžit její plody, věcí majetkově disponovat a případně věc zničit. V praxi se užívají právní vztahy, kdy vlastník na bázi obligační umožní výkon některých těchto práv jiné osobě, např. nájemní smlouvou. V takovém uspořádání vztahu vlastníku zůstávají všechna jeho oprávnění a nájemce svá práva vykonává jen odvozeně od práv vlastníkových, nedochází zde tedy k dělení vlastnictví tak, že by určité složky vlastnického práva originárně náležely jinému subjektu nežli vlastníku. Jak ale hodnotit převodní, např. darovací, smlouvu na nemovitost, v níž je ujednáno, že „dárce převádí celé vlastnické právo k pozemku s výjimkou práva odpovídajícího věcnému břemeni ve formě práva na pozemku čerpat vodu, kteréžto si ponechává“. Takovou smlouvu lze zajisté na první pohled ohodnotit jako absolutně neplatnou pro rozpor se zákonem. Můžeme tvrdit, že vlastnictví je celistvý právní institut, který nepřísluší štěpit jiným než zákonem předpokládaným způsobem, tedy na ideální podíly.Můžeme též smlouvě přiznat platnost i účinnost, nicméně interpretací dojít k závěru, že strany sjednaly přechod (celého) vlastnictví s tím, že je pak následně vytvořeno věcné břemeno ve prospěch dárce, protože, opět, vlastnické právo nelze štěpit, a proto si také nelze jeho specifickou část ponechat.Jsme toho názoru, že jakkoli jsou oba přístupy myslitelné, lze zaujmout i poněkud „odvážnější“ stanovisko, totiž že přejde „okleštěné vlastnické právo“ a jako vedlejší produkt se vytvoří právo odpovídající věcnému břemeni ve prospěch zcizitele. Pro přijetí takového závěru je však zapotřebí formulovat dvě základní podmínky.1. Právo, které si zcizitel ponechává, musí být bezpodmínečně obsaženo v právu vlastnickém, jehož zbytek převádí.Tato podmínka je poměrně jasným vyústěním faktu, že si jen těžko lze ponechat něco, co subjekt nemá. Předmětem ponechání si tak mohou být jen oprávnění absolutního charakteru, která ve vztahu k dané nemovitosti vlastník má. Předmětem ponechání si nemohou být povinnosti třetích subjektů k plnění, protože takové povinnosti nejsou typickou součástí vlastnického práva. I pokud by nabyvatel nemovitosti souhlasil s převzetím takových povinností v souladu s převodní smlouvou, nebude se jednat o „ponechání si“ práva, ale o jeho nový vznik. Pokud bychom měli situaci přiblížit klasickou civilistickou terminologií, tak si v obecné rovině lze ponechat právo odpovídající služebnosti,2 ale ne reálnému břemenu.3 To proto, že vlastníku zpravidla již z vlastnictví samého svědčí všechna práva k jeho nemovitosti, která by teoreticky mohla nabýt formy služebnosti, nesvědčí mu však práva svým obsahem odpovídající reálným břemenům. Přesněji řečeno, vlastník si zajisté může ponechat práva, která by po převodu vlastnictví rezultovala ve vytvoření služebnosti jistivé4 (faciendum). Taková služebnost tkví v právu oprávněného užívat určitým způsobem vlastníkovu věc, např. oprávněný smí chodit přes vlastníkův pozemek. Takové právo si převodce může ponechat, protože je jistě má – zajisté smí chodit po svém pozemku. Je dokonce představitelné, že by takovým „ponecháním si“ byla vytvořena služebnost záporná (non faciendum), která nespočívá v právu oprávněného nějakým způsobem cizí věc užívat, ale v povinnosti vlastníka nějakým způsobem svou věc neužívat. Vlastník např. nesmí na svém pozemku vysadit stromy. Taková služebnost může vzniknout „ponecháním si práva“ tak, že si převodce ponechá právo na to, aby na pozemku nikdo stromy nesázel. I takové uspořádání je podle našeho názoru možné, protože i takové právo k pozemku vlastník před převodem zajisté má. 2. Převedené okleštěné vlastnické právo stejně tak jako ponechaná si jeho část musejí být schopny právního života v některé z forem, které platné právo zná.Jsme toho názoru, že autonomie vůle v soukromém právu nachází své místo v oblasti jednání subjektů a obsahu jejich vůle, nikoli však v tom, jaké právní následky budou s jejich jednáním spojeny. Pouze aprobace zaměřeného projevu vůle právem a jeho spojení s právními následky tvoří pojmové znaky právního úkonu, přičemž otázka aprobace právem a spojení projevu vůle s následkem není v moci subjektů práva, ale v moci zákonodárcově. Řečeno jinými slovy, subjekty práva mají zajisté volnost v tom, jaké právní následky svým jednáním zamýšlejí dosáhnout a jak tuto svou vůli projeví. Není již však v jejich moci rozhodnout, zda jimi zamýšlené následky skutečně nastanou. (Např. dvě osoby, které nejsou manžely, zajisté mohou pojmout úmysl, že „vloží“ věc jednoho z nich do svého bezpodílového spoluvlastnictví. Tyto osoby zajisté mohou uzavřít i smlouvu s takovým obsahem. Tato smlouva však nikdy zamýšlený výsledek nevyvolá, protože neexistuje právní norma, která by s takovým právním úkonem takový právní následek spojovala.) V rozebíraném případě to znamená, že není možné, aby účastníci diskutované převodní smlouvy pomocí jejích ustanovení konstruovali nové, právu neznámé formy vlastnictví či spoluvlastnictví nebo věcných práv obecně5 a odvolávali se na autonomii své vůle a dožadovali se, aby třetí osoby a státní orgány jejich „výtvor“ akceptovaly. Proto je zapotřebí, aby účastníci případné převodní smlouvy nastavili převod jednotlivých práv takovým způsobem, aby se vlastnictví, které se původně celé nacházelo pouze u jednoho z nich, rozdělilo na dvě entity, které budou podřaditelné pod existující kategorie věcných práv známých platnému právnímu řádu. Pokud je převáděna ideální část vlastnictví – podíl, je situace jednoduchá. U obou nových spoluvlastníků zaujmou jimi nabytá (resp. ponechaná) práva formu spoluvlastnických podílů, což je uspořádání, se kterým právo počítá.Je otázkou, jestli je toto uspořádání jediné možné.Pokud je převáděna jiná část vlastnického práva než ideální podíl, tedy např. je převáděno celé vlastnictví mimo práva obývat určitou část nemovitosti, je otázkou, jakých forem toto rozdvojené uspořádání může nabýt. Pokud zcizujícímu vlastníku má zůstat právo obývat určitou místnost, jedná se o právo odpovídající věcnému břemeni. Ostatně právě takové věcné břemeno je velmi často v praxi zřizováno. O tom, že tato „ponechaná“ práva tedy svým obsahem věcnému břemeni korespondují, není pravděpodobně sporu. Co však nabyl „nový vlastník“, pakliže si převodce takové právo ponechal? Převodce nabyl celé vlastnictví k nemovitosti s výjimkou tohoto práva, a je tedy vlastníkem nemovitosti zatížené věcným břemenem. I takové uspořádání je v praxi časté a zjevně možné. Naopak není výše uvedený postup myslitelný u movitých věcí, protože tam by práva zúčastněných subjektů nabývala forem, které právo nezná. Jelikož současné občanské právo nezná věcná břemena váznoucí na movitých věcech, neexistuje institut občanského práva, který by vhodně korespondoval např. věcnému právu užívání cizí movité věci.Z výše uvedeného je podle našeho názoru zřejmé, že lze v rámci vlastnického práva k nemovitostem izolovat určitá vlastnická oprávnění, která si zcizitel při převodu vlastnictví ponechá, což povede ke vzniku věcného břemene na převáděné nemovitosti na straně jedné a vlastnictví k zatížené věci na straně druhé. Takový výsledek je podle našeho názoru nevyhnutným důsledkem vhod¬ ně konstruované smlouvy o převodu části vlastnického práva k nemovitosti.Je však takový převod možný? Je v moci vlastníka darovat nikoli celou věc nebo ideální podíl na vlastnictví věci, ale darovat nemovitou věc celou, mimo práva užívat její část? Jsme toho názoru, že ano.Zejména neexistuje právní norma, která by takový právní úkon vylučovala. Neexistuje právní norma, která by říkala, že vlastnictví lze dělit pouze na ideální podíly a že jeho jiné částečné převody jsou vyloučeny. Je výsostným oprávněním vlastníka disponovat se svou věcí majetkově, a tedy i rozhodovat o tom, zda a komu bude převedena. Je-li vlastník oprávněn převést věc celou, proč by neměl být oprávněn převést jen určitá práva k ní, tím spíše, že platné právo s těmito separovanými právy umí zacházet jako s definovatelnými instituty? Není tedy v moci vlastníka, aby převedl vlastnictví k součásti své věci. To proto, že součást věci není věcí samostatnou, a proto k ní ani nemůže existovat samostatné věcné právo. Samostatné věcné břemeno k nemovitosti a samostatné vlastnictví nemovitosti omezené věcným břemenem však existovat mohou, a proto není důvodu se domnívat, že s nimi též nelze samostatně disponovat.Pokud by vlastník nemovitosti tuto převáděl a tato nemovitost již byla zatížena věcným břemenem z dřívějška, zajisté nikdo nebude mít námitek k tomu, že převáděné vlastnické právo (nepochybně omezené věcným břemenem) je způsobilým předmětem smlouvy. Proč by tedy v případě, že je převáděno vlastnictví nezatížené, nemohl převodce učinit „výhradu služebnosti“ (deductio servitutis), čímž z obsahu převodu doslova „odečte“ práva odpovídající věcnému břemeni, a učiní tak předmětem převodu zcela shodný komplex práv, jaký je převáděn ve výše citovaném bezesporném příkladě? Není podle našeho názoru důvod k závěru, že první z naznačených převodů je možný, zatímco druhý nikoli, a to zejména proto, že předmětem obou převodů je zcela shodná množina práv. Rozdíl je jen v tom, že v prvním případě je tato množina definována obsahem vlastnictví a obsahem věcného břemene, zatímco v druhém případě obsahem vlastnictví a vůlí smluvních stran. Oba tyto způsoby se nám zdají rovnocenné, protože považujeme za právo vlastníka rozhodnout, jaká oddělitelná6 část jeho vlastnictví bude převedena.Jsme toho názoru, že takový výklad je plně v souladu jak s účelem a smyslem zákona, tak i se základní zásadou civilního práva, jíž je respektování autonomní vůle stran právního úkonu. Účelem civilního práva je, mimo jiné, vytvářet příznivý prostor pro volnou směnu hodnot. Respektování autonomie vůle jednotlivých subjektů je vyjádřením přesvědčení, že tyto subjekty nejlépe, zejména lépe nežli zákonodárce, vědí, jak naložit se svými hodnotami. Výklad zákona by tak měl vždy směřovat k zachování účelu, který strany sledovaly, pokud takový závěr není z nějakého závažného důvodu nepřijatelný. Za nepřijatelný je třeba jistě označit výklad, který je v rozporu s textem zákona (zde pak nejde ani o výklad), stejně tak jako i výklad, který jde k tíži právní jistotě třetích osob, apod. Jsme však toho názoru, že námi nastíněný výklad žádnou z těchto vad netrpí. Ostatně tento výklad vede k výsledku, který je zcela běžný a hospodářsky účelný – nemovitost vlastníka A je zatížena věcným břemenem ve prospěch osoby B. Pouze představujeme méně obvyklý nebo méně zřejmý způsob, jak tohoto výsledku dosáhnout. A je-li výsledek přípustný a námi navrženou cestu zákon nezakazuje, domníváme se, že není správné trpět „kultem absolutní neplatnosti“7 a směřovat interpretaci k důvodům neplatnosti z důvodu ochra¬ ny „virtuální zákonnosti“ namísto ochrany svobodné vůle účastníků právního úkonu.Též Ústavní soud v nálezu sp. zn. I ÚS 546/03 konstatoval: „Je evidentní, že všemi citovanými ustanoveními prozařuje shora uvedený princip autonomie vůle, podle něhož je třeba dát prostor jednotlivcům k tomu, aby sami určovali rozsah svých práv a povinností, přičemž jejich projevu vůle je třeba dát přednost před kogentním8 zněním zákona...... Porušení tohoto práva se orgán státní moci dopustí i tehdy, pokud formalistickým výkladem norem jednoduchého práva odepře autonomnímu projevu vůle smluvních stran důsledky, které smluvní strany takovým projevem zamýšlely ve své právní sféře vyvolat.“Z citovaného judikátu podle našeho názoru vyplývá obecné vodítko pro interpretaci civilněprávních předpisů, podle nějž má být interpretátor veden snahou zachovat chtěné následky projevu vůle účastníků právního úkonu. Takový výklad je navíc výkladem ústavně konformním, protože je výrazem čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, podle nějž každý může činit vše, co zákon nezakazuje. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu je povinností všech orgánů z dostupných výkladů volit vždy ten, který nejlépe koresponduje s ústavním pořádkem České republiky.9 III. Právní povaha věcných břemenV nastíněných úvahách je dále zapotřebí se vypořádat s problémem právní povahy věcných břemen, zejména pak jejich „kompatibility“ s vlastnictvím. Pokud totiž tvrdíme, že ponecháním si vhodné části vlastnického práva vznikne věcné břemeno, je zapotřebí, aby tyto dva instituty byly vysoce příbuzné, aby bylo možno je v daném rozsahu patřičně zaměňovat.10Problematikou právní povahy věcných břemen se v naší teorii v posledním období zabýval zejména J. Fiala.11 S využitím implementace zájmové teorie do teorie právní12 dospívá k názoru, s nímž se plně ztotožňujeme, že věcná břemena nevykazují takový stupeň integrace společenských zájmů, jako práva obligační (typicky subjektivní práva relativní), ale ani tak nízký stupeň integrace společenských zájmů, jako právo vlastnické (typicky subjektivní právo absolutní).13 Z toho důvodu jsou věcná břemena svébytnou skupinou práv, která se nachází mezi krajními body absolutních práv na straně jedné a relativních práv na straně druhé.Je otázkou, zda je možné uvažovat o tom, že ponecháním si části práva absolutního (vlastnictví) může vzniknout právo, které je svou povahou bližší právům relativním (věcné břemeno). Pokud by takový postup možný byl, je třeba se dále ptát, kam se „ztratí“ ona absolutnost, co je příčinou zmiňované konverze a jak tuto příčinu odůvodnit zájmovou teorií.Domníváme se, že příslušný konverzní mechanismus je zapotřebí hledat v procesu kontraktace směřující k uzavření hlavní převodní smlouvy o nemovitosti. Hledání smluvního konsensu není ničím jiným než procesem integrace společenských zájmů, které jsou v úzkém měřítku vyjádřeny zájmy účastníků smlouvy, v širokém měřítku pak obecným působením tržních sil, které svedly tyto dva konkrétní účastníky k sobě a přiměly je jednat o uzavření smlouvy. Tím, že jeden z účastníků se za určitých podmínek zbavuje svého vlastnictví, zatímco druhý účastník souhlasí s tím, že nenabude vlastnictví perfektní, ale obtěžkané věcným břemenem, dochází k vyšší integraci společenských zájmů, než jaká zde byla před kontraktací, což má za následek i modifikaci právní povahy vlastnictví nového nabyvatele na straně jedné a „zbytkového vlastnictví“ zcizitele na straně druhé. Na straně nabyvatele se objevuje vlastnictví zatížené věcným břemenem, což je právo méně absolutní (protože více integrující) nežli „čisté“ vlastnictví, na straně zcizitele se pak objevuje věcné břemeno, jemuž je vyšší integrace společenských zájmů vlastní.Z hlediska právní povahy věcných břemen je tedy zřejmé, že navrhované uspořádání poskytuje logické prostředky pro dosažení konverze z čistého vlastnictví jako absolutního práva na vztah vlastnictví zatíženého věcným břemenem jako práva blíže právům relativním. Domníváme se tedy, že odlišná právní povaha věcných břemen a vlastnického práva není na překážku námi navrhovanému uspořádání, ale že je naopak podporuje.IV. Otázky evidence v katastru nemovitostíV souvislosti s pojednáním o věcných břemenech a jejich vzniku je vždy zapotřebí se zabývat i otázkou jejich evidence v katastru nemovitostí, protože věcná břemena jsou povinnou součástí této evidence [§ 2 odst. 4 písm. a) zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky] u nemovitostí zapisovaných do katastru. Významná je též otázka konstitutivnosti či deklarativnosti takového zápisu, resp. otázka formy, kterou takový zápis má mít. Ustanovení § 151o odst. 1 ObčZ stanoví, že k nabytí práva odpovídajícího věcným břemenům je nutný vklad do katastru nemovitostí. Stejně tak § 2 odst. 2 zákona č. 256/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, stanoví, že „práva uvedená v § 1 odst. 1 (mj. právo odpovídající věcnému břemeni – pozn. aut.) vznikají, mění se nebo zanikají dnem vkladu do katastru, pokud občanský zákoník nebo jiný zákon nestanoví jinak“.Z uvedeného by se zdálo, že ke vzniku práva odpovídajícího věcnému břemeni způsobem, který navrhujeme, je zapotřebí vkladu do katastru nemovitostí. Tato forma zápisu by pak měla konstitutivní povahu a právo odpovídající věcnému břemeni by vzniklo zpětně ke dni podání návrhu na povolení vkladu. Domníváme se, že tomu tak není.Výše citovaná právní úprava se týká situací, kdy právo odpovídající věcnému břemeni vzniká nebo se převádí, jinými slovy, případů, kdy osoba, které doposud takové právo nesvědčilo, má takového práva nabýt (arg. „k nabytí“, „práva vznikají“). V našem případě však zcizitel, který si část vlastnického práva ponechal, nepotřebuje nic „nabýt“, tím méně je nutné, aby mu nějaká práva „vznikala“. Dotyčná osoba je vlastníkem nemovitosti a všechna tato práva z titulu svého vlastnictví již má. Částečným převodem vlastnictví na jinou osobu tato práva nepozbývá (vždyť si je výslovně ponechala!), a je tudíž protismyslné požadovat, aby jí tato práva vznikla, či aby je nabyla. Z toho důvodu se domníváme, že není namístě takto vzniknuvší právo odpovídající věcnému břemeni zanášet do katastru nemovitostí vkladem.Domníváme se, že namístě je provést zápis tohoto věcného břemene záznamem, protože věcné břemeno není „zřízeno“ právním úkonem účastníků. Předmětem právního úkonu účastníků je dispozice s vlastnictvím movité věci. Pouze jako vedlejší produkt toho, že tato dispozice je jen částečná, se množina práv, které si zcizitel ponechal, přemění ve věcné břemeno. Stane se tak imanentně a automaticky okamžikem, kdy nabyvatel nabude zbytkové vlastnictví nemovitosti. Do tohoto okamžiku je zcizitel plným vlastníkem nemovitosti, po tomto okamžiku mu vlastnictví v daném rozsahu zanikne a zbylá práva nabudou charakteru věcného břemene. Podle našeho názoru by zápis do katastru nemovitostí měl probíhat tak, že katastrální úřad zapíše na základě povolení vkladu vlastnické právo novému nabyvateli s účinností ke dni podání návrhu na povolení vkladu (což má konstitutivní účinek) a zároveň záznamem zapíše současně se utvořivší právo odpovídající věcnému břemeni, což má účinek ryze deklaratorní. Jiný postup (např. lpění na vkladu obou práv) by vedl k neřešitelným problémům. Zejména by nebylo lze povolit samostatný vklad vlastnického práva nového nabyvatele nemovitosti, protože takový jednoduchý vklad by musel pokrývat celé vlastnictví, což však nemá oporu v převodním titulu, který obsahuje jednoznačné deductio servitutis. Stejně tak, pokud bychom připustili, že se zcizitel práv, která si ponechal, ujme až povolením vkladu „jeho“ věcného břemene, jen těžko by se odpovídalo na otázku, co je titulem, na základě nějž tato práva na dané mezidobí pozbyl, když převodní smlouva je ze svého dosahu jasně vylučuje.Domníváme se, že jediným správným řešením je právě navrhovaný „dvojzápis“, tedy vklad vlastnictví pro nového vlastníka s tím, že touto právní skutečností automaticky zbylá práva na straně zcizitele konvertují ve věcné břemeno, což se zapíše pouze záznamem. V. Dopady daňovéNastíněný způsob vzniku práva odpovídajícího věcnému břemeni má nemalé dopady do oblasti práva daňového. Vraťme se k původnímu příkladu uvedenému v úvodu tohoto článku. Převodce chce převést vlastnictví k nemovitosti na jinou osobu, chce však, aby mu k této nemovitosti vzniklo právo doživotního bydlení v některých místnostech, a to ve formě věcného břemene. Bude-li postupovat „klasickou“ cestou, pak převede celou nemovitost na nabyvatele a následně mu nabyvatel na nemovitosti zřídí příslušné věcné břemeno. Předmětem daně z převodu nemovitostí pak bude jednak cena převáděné nemovitosti [buď sjednaná nebo zjištěná,14 podle toho, která bude vyšší – § 10 písm. a) zákona č. 357/1992 Sb.] a dále i hodnota bezúplatně zřizovaného věcného břemena [§ 10 písm. c) zákona č. 357/1992 Sb.]. Cena nemovitosti se pak bude počítat z nemovitosti nezatížené závadami, protože fakticky nemovitost v okamžiku převodu zatížena břemenem ještě není. Daň z převodu nemovitosti se proto bude platit z „plné ceny“ nemovitosti a navíc ještě z ceny věcného břemene.Při postupu, který navrhujeme, bude situace poněkud odlišná. Především bude jiná zjištěná (a ovšem také sjednaná) cena nemovitosti, protože není převáděno čisté, úplné vlastnické právo k dané nemovitosti, ale jen jeho, byť podstatná, část. Taková cena musí být zákonitě nižší, přičemž při jejím stanovení se bude podle našeho názoru postupovat analogicky s § 48 vyhlášky č. 540/2002 Sb., k provedení některých ustanovení zákona o oceňování majetku, tedy jako by již nemovitost daným břemenem zatížena byla, protože fakticky je hodnota převáděného vlastnictví menší právě o hodnotu těchto práv. Vzniklé věcné břemeno pak podle našeho názoru vůbec předmětem daně nebude. Předmětem daně z převodu nemovitosti je dle § 9 písm. b) zákona č. 357/1992 Sb. jen „bezúplatné zřízení věcného břemene nebo jiného plnění obdobného věcnému břemeni při nabytí nemovitosti darováním“. Zřízení podle našeho názoru znamená úkon, který spočívá v tom, že subjekt A určitá práva nemá a činností subjektu B mu taková práva vzniknou. To však není případ námi navrhovaného postupu. V námi navrhovaném postupu zciziteli žádné právo nevzniká a není mu ani zřizováno. Zcizitel si pouze ponechává práva, která již měl. Věcné břemeno mu tedy není zřízeno, a nedochází tedy k úkonu, který by byl předmětem daně.Oproti „klasickému“ postupu je tak vzniklá daňová povinnost znatelně nižší, protože bude nižší cenou oceněna převáděná nemovitost a věcné břemeno vůbec nebude předmětem daně. Lze pravděpodobně očekávat tuhý odpor finančních orgánů proti takovému postupu, protože pro příjmovou stranu veřejných rozpočtů je znatelně výhodnější v úvo¬ du článku popisovaná „pomerančová“ metoda. Není však povinností daňových subjektů, aby si počínaly tak, aby jejich daňová povinnost byla co nejvyšší, ale je naopak jejich právem jednat tak, aby v rámci platných právních předpisů byla jejich daňová povinnost co nejnižší. Není tedy povinností daňových subjektů převádět nemovitosti daňově neefektivně, lze-li to dělat efektivně. Podle našeho názoru neuspěje případná námitka správce daně, že se ze strany účastníků převodu jedná o zastření skutečného stavu úkonu stavem formálně právním (§ 2 odst. 7 zákona č. 337/1992 Sb.). O takovou situaci by se jednalo, pokud by účastníci ve skutečnosti provedli něco jiného, než co „na oko“ sjednali v právním úkonu. Tak tomu však není. Účastníci se dohodli, že převedou neúplné vlastnictví k nemovitosti na jednoho z nich a druhému z nich že zůstane část vlastnického práva odpovídající věcnému břemeni, a přesně to se také stalo a přesně v souladu s touto skutečností účastníci vypočtou a zaplatí daň. Pokud se skutečný stav přesně shoduje s obsahem právních úkonů, nelze hovořit o zastření ve smyslu § 2 odst. 7 zákona č. 337/1992 Sb.Správce daně se poukazem na § 2 odst. 7 zákona č. 337/1992 Sb. nemůže domáhat toho, aby si účastníci právního úkonu počínali jinak, tedy aby převedli něco jiného, než převést chtějí, prostě proto, aby si, zcela protismyslně, vytvořili vyšší daňovou povinnost. Naopak je povinností správce daně respektovat právní a faktický stav, který je v souladu s právními úkony, které účastníci provedli.VI. ZávěremNámi nastíněný způsob vzniku věcných břemen na nemovitostech jistě není bezproblémový. Jsme si vědomi toho, že se jedná v České republice o poměrně neobvyklou právní konstrukci, která je však např. v sousedním Rakousku bez problémů používána. Přesto jsme však přesvědčeni, že její ideologický základ, totiž že je nesmyslné převádět všechna práva jedním směrem a pak jejich část zase zpátky, je správný. Jsme toho názoru, že výklad civilního práva má podporovat úsporná, efektivní a logická řešení a nebránit jim přepjatým formalismem. Je zřejmé, že navrženým způsobem není možné vytvořit všechna myslitelná věcná břemena a že jej jistě nelze využívat zcela univerzálně. Jedná se však podle našeho názoru o vhodnou alternativu, která může v některých případech přesněji vystihovat vůli stran a zejména vůli dárce, než dosavadní zažitý způsob řešení této právní otázky, který mohou někteří dárci považovat za ponižující. Příspěvek byl též publikován v časopise Právní rozhledy č. 21/2004. ________________________________________* JUDr. Milan Vašíček je advokátem v AK VAŠÍČEK, FRIMMEL a HONĚK, Brno-Praha, Dan Dvořáček je studentem V. ročníku Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně.1 Taková smlouva může mít jak povahu věcnou – zřizuje se jí věcné břemeno, tak i povahu obligační – kupující se zavazuje zřídit věcné břemeno.2 Srov. např. § 472 obecného zákoníku občanského: „Právem služebnosti jest vlastník zavázán, aby ku prospěchu jiné osoby vzhledem ku své věci něco trpěl nebo opomíjel. Je to věcné proti každému držiteli služebné věci účinné právo.“; dále oddíl 2 pododdíl 1 návrhu osnovy nového občanského zákona: „Věc může být zatížena služebností, která postihuje vlastníka věci jako věcné právo tak, že musí ve prospěch jiného něco trpět nebo opomíjet.“ (zdroj: http://www.juristic.cz).3 Srov. pododdíl 7 návrhu osnovy nového občanského zákona a důvodovou zprávu k němu: „Reálná břemena jsou charakterizována dočasností a vykupitelností, zejména však tím, že zavazují vlastníka obtížené nemovitosti k nějakému konání (např. udržovat studnu pro jiného vlastníka, pravidelně dodávat jinému spotřebitelné věci jako potraviny nebo otop, ale i vzdát se náhrady, jež by jinak vlastníku zatížené nemovitosti náležela v přítomnosti nebo budoucnosti apod.). Tím se liší od služebností, pro něž je charakteristická povinnost vlastníka služebné věci k pasivitě (nekonání).“ (zdroj: http://www.juristic.cz).4 Blíže viz Rouček, F., Sedláček, J. Komentář k československému zákoníku občanskému. Praha : Právnické knihkupectví a nakladatelství Linhart, 1935, reprint Praha : Linde, 1998. Komentář k § 472.5 Neboť známe inominátní smlouvy coby právní úkony zakládající autonomií vůle formované relativní obligační vztahy, neznáme však „inominátní věcné právo“, tedy věcné právo, jehož formu by definoval jeho „zřizovatel“. 6 „Oddělitelná“ ve smyslu pozitivního práva, tedy taková, s níž pozitivní právo umí nakládat jako se samostatnou.7 Eliáš, K. Ideál abstrakce, klec kazuistiky a pasti pro právní praxi, in Sborník XIV. Karlovarské právnické dny. Praha : Linde, 2004, s. 61.8 Podle našeho názoru měl Ústavní soud na mysli doslovné, nikoli kogentní znění zákona. Vůle účastníků právního úkonu nemá, alespoň podle převládající teorie práva, přednost před kogentními normami zákona. Může však mít přednost před adekvátním gramatickým výkladem.9 K tomu srov. např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I ÚS 86/99 a III ÚS 86/98 „v případě, že zákon připouští dvojí výklad, je v intencích uplatnění zásad spravedlivého procesu nezbytné dát při jeho aplikaci přednost tomu z nich, který je ve své interpretaci s ústavním pořádkem ČR co nejvíce v souladu“.10 Kupř. nelze podle našeho názoru konvertovat část vlastnického práva do obligace, protože obligace není věcným právem.11 Fiala, J. Charakteristika právní povahy věcných břemen. Časopis pro právní vědu a praxi, 1998, č. 3, s. 403.12 Macur, J. Občanské právo procesní v systému práva. Brno : 1975.13 Podle zájmové teorie jsou absolutními ta práva, která vykazují nejnižší stupeň integrace společenských zájmů, což je zejména vlastnictví, které maximalizuje zájmy vlastníka a pouze minimálně respektuje zájmy celku. Naopak práva obligační jsou zpravidla výsledkem působení tržních či obdobných sil, a proto vykazují nejvyšší stupeň integrace společenských zájmů, a z toho důvodu je v rámci zájmové teorie řadíme k relativním (dle op. cit. sub 11, s. 407).14 Zákon č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku.Nejčtenější 165/2007 Sb. - Nařízení vlády o vymezení Ptačí oblasti Heřmanský stav – Odra – Poolší168/2007 Sb. - Vyhláška, kterou se mění vyhláška Ministerstva životního prostředí č. 381/2001 Sb., kterou se stanoví Katalog odpadů, Seznam nebezpečných odpadů a seznamy odpadů a států pro účely vývozu, dovozu a tranzitu odpadů a postup při udělování souhlasu k vývozu, dovozu a tranzitu odpadů (Katalog odpadů), ve znění vyhlášky č. 503/2004 Sb166/2007 Sb. - Vyhláška, kterou se mění vyhláška č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách167/2007 Sb. - Vyhláška, kterou se zrušují některé právní předpisy v působnosti Ministerstva zdravotnictví169/2007 Sb. - Sdělení Ministerstva vnitra o vyhlášení nových voleb do zastupitelstva obce158/2007 Sb. - Zákon, kterým se mění zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů159/2007 Sb. - Zákon, kterým se mění zákon č. 72/2000 Sb., o investičních pobídkách a o změně některých zákonů (zákon o investičních pobídkách), ve znění pozdějších předpisů160/2007 Sb. - Zákon, kterým se mění některé zákony v oblasti ochrany spotřebitele161/2007 Sb. - Nález Ústavního soudu ze dne 8. března 2007 ve věci návrhu na zrušení obecně závazné vyhlášky města Ústí nad Labem č. 1/2004 k zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku162/2007 Sb. - Nález Ústavního soudu ze dne 8. března 2007 ve věci návrhu na zrušení obecně závazné vyhlášky města Kladna č. 32/01 o zajištění veřejného pořádku při poskytování hostinských činností a pořádání veřejných produkcí na území města Kladna163/2007 Sb. - Nález Ústavního soudu ze dne 13. března 2007 ve věci návrhu na zrušení obecně závazné vyhlášky statutárního města Plzně č. 17/2004 o vymezení veřejných prostranství, na nichž se zakazuje prostituce, a obecně závazné vyhlášky statutárního města Plzně č. 3/2006 k zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku, kterou se vymezují veřejná prostranství, na nichž se zakazuje prostituce164/2007 Sb. - Nález Ústavního soudu ze dne 20. března 2007 ve věci návrhu na zrušení čl. 3 odst. 1, čl. 5, čl. 6 odst. 1, čl. 8 odst. 2, čl. 10 odst. 4 a 6, čl. 12 odst. 2 a 5, čl. 13 odst. 1 písm. b) a c), čl. 16 odst. 1, čl. 18 odst. 1, čl. 21 odst. 1 a 2, čl. 22 odst. 2, čl. 30 odst. 2, čl. 31 odst. 1 a čl. 31 odst. 3 oddílu IX. obecně závazné vyhlášky obce Boží Dar č. 1/2003 o místních poplatcích

Pokračovat na článek


Známe cesty, jak zhodnotit vaše finance

Máte finance a je vám líto je nechat jenom tak volně ležet, třeba na bankovním účtu? Peníze se musí točit, jelikož jedině tak máte jistotu, že jich budete mít ještě o něco více. Pokud budeme konkrétní, podíváme se na možnosti dnes tolik oblíbených investic. První cestou je populární forex. Jedná se o obchodování v rámci jednotlivých měnových párů. Zde spekulujete růst ceny jedné měny a pokles té druhé. Výhodou dané možnosti je především to, že díky pokrytí čtyř největších světových burz můžete ve všední dny obchodovat v podstatě nonstop. Navíc poznat danou problematiku obchodů jako takových není ani pro začátečníka zase až tak složité.Zkuste možnost, která je dnes již klasikouO jaké možnosti mluvíme? O té, která je spojena se samotnými firmami a jejich úspěchem. Ty největší firmy na světě totiž vydávají různé typy cenných papírů. A mezi jedny takové patří i výnosné akcie. I zde můžeme mluvit o cestě, která je určená také pro začátečníky. A to vše především proto, že cenu akcií ovlivňuje především úspěch firmy.  Čím více se firmě daří, tím více její akcie stoupají. Tento typ investice se tedy hodí spíše v situacích, kdy hledáme něco dlouhodobějšího, kam uložíme peníze na několik měsíců, nebo let. Kromě této výhody existují i další:Široká škála firem, jejichž akcie můžeme koupitRealizace obchodů onlineJednoduchý prodej zakoupených akciíLáká také novinkaO jakou se jedná? O možnost spojenou se spekulací ceny podkladového aktiva. A to v souvislosti s tím, zda půjde nahoru či dolů, nebo se dotkne určité hranice. To jsou možnosti obchodů, které mohou lákat nejenom začátečníky. Pokud i vás, zjistěte, jak na binární opce. Sami se přesvědčíte o tom, že tato novinka má co nabídnout. Zvláště v případě, že už před realizací obchodu můžete přesně vědět, jak velký bude váš konkrétní zisk. A to u běžných typů investic rozhodně není běžné, v mnoha případech to dokonce není ani možné. 

Pokračovat na článek


Jak spořit peníze

Spoření je velice specifická funkce peněz. Jde o odklad současné spotřeby, za účelem vyšší možnosti využití daných peněz v budoucnu. Každý chce na tom být díky spoření za nějaký čas lépe než je v současnosti.Díky nepřebernému množství spořících produktů má velice široké možnosti využití. Spoření je v současnosti opravdu v kurzu, jelikož se řada lidí obává o svou budoucnost, zaměstnání a rodinu, a tak raději neriskuje, tolik neutrácí a právě hledá možnosti, kde ušetřit či případně spořit svoje aktuálně nepotřebné peníze.Kam ale své prostředky nejvýhodněji uložit, to je otázka, s kterou si řada lidí láme často zbytečně hlavu.Na vše je možné jednoduše pohlížet z ohledem na riziko, čas a výnos, které člověk vyžaduje.Běžný bankovní účet se svými garantovanými 0,01 – 0,015 procenty opravdu není tím pravým ořechovým. Navíc pokud si ještě připočítáme poplatky, tak prakticky fungování běžného účtu je minusové. Avšak v dnešní době je prakticky nemožné se bez klasického bankovního účtu obejít.K dalším možnostem pak přicházejí nejrůznější spořící účty, ať už termínované (na předem dané datum) či netermínované, které však obvykle nemají garantovaný výnos a jsou relativně více rizikové.Jako první myšlenku by člověk měl zvážit, za jak dlouho bude peníze potřebovat. Právě podle toho se může následně rozhodnout zda využít například stavební spoření (doba spoření minimálně 6 let) či investice například do podílových fondů, kde je výpovědní lhůta a tedy i výplata prakticky okamžitá.Dále je třeba také zohlednit riziko. Riziko spojené jak s výnosností, tedy potenciálními možnými zisky, tak i riziko při případném krachu, respektive problémech dané společnosti. V České republice jsou bankovní vklady, vklady 5 stavebních spořitelen a 18 družstevních záložen ze zákona pojištěny do výše 50 000 eur. Od roku 2011 by pak tato suma měla být navýšena na 100 000 eur.Fond pojištění vkladů pak v případě platební neschopnosti dané instituce zakročí a vyplatí klientům jejich prostředky až do maximální výše 50 000 eur na jednoho klienta.Garantované a negarantované vklady Druhé riziko spočívá ve výnosnosti jako takové. Některé produkty bank jsou garantované (namátkou ING konto), jiné garanci třeba vůbec nemají (podílové listy u všech společností). U garance je vše jasné. Úroková míra je předem stanovena a společnost se zavazuje ji dodržet.U negarantovaných vkladů však je situace odlišná. Člověk, který chce zhodnocovat své prostředky je pak ve velice riskantní situaci. Pokud daný vybraný titul poroste, porostou i jeho zisky, avšak pokud se na kapitálových či jiných trzích nebude dařit, tak i jeho podílové listy ztratí na hodnotě a tím pádem místo spoření dojde ke ztrátě. To je vždy riziko investora. Pro konzervativně smýšlející jedince je však nejlepší alternativou garantovaný účet v některé z bankovních institucí. Vklad má pojištěn ze zákona, tudíž se nemusí bát případných problémů společnosti a navíc garance ze strany banky je stabilní.Samozřejmě, že tímto způsobem se dá jen těžko zbohatnout, ale při dobře zvoleném produktu se dá relativně elegantně vyhnout tomu, aby peníze ztrácely na hodnotě. Jelikož inflace je všudypřítomná a neustálá. Peníze tak ztrácí na hodnotě.Zajímavé je pak využít termínovaných vkladů u družstevních záložen. Úroky mají vyšší než banky a díky garanci ze strany Fondu pojištění vkladů se nemusí lidé o své úspory již bát, tak jak tomu bylo v devadesátých letech. Avšak také nejsou tak skvělé a přehnané úroky jako ve zmíněné době. Avšak s porovnání s bankou jde o relativně zajímavý produkt.

Pokračovat na článek


Na co se může finanční úřad ptát do zahraničí

Mezi daňovými systémy v různých zemích probíhají různé datové toky a informace. O každém plátci nebo neplátci daní se tak může česká daňová správa dozvědět zajímavé údaje. K zemím mimo EU je potřeba, aby ČR měla uzavřenou dvoustrannou dohodu, ale v rámci Evropské unie není třeba nic dalšího. Prostě se stačí ptát.O čem se finančáci mohou dozvědětV dotazech na daně zastupuje daňovou správu Ministerstvo financí. Právní pomoc se týká přímých daní, což jsou v České republice daně z příjmů, daně z nemovitostí, daně dědické, daně darovací a daně z převodu nemovitostí a mohou to být obdobné daně v jiných státech, které mají charakter daně z příjmu nebo daně z majetku a dále jsou to oblíbené daně z pojistného – sociální a zdravotní. V zemích EU se tedy mohou vyměňovat jakékoliv doklady daňového poplatníka bez jeho vědomí o jakýchkoliv daních, ať je platil v ČR, Německu, Řecku nebo Anglii. Daňová správa tak může získat ucelený a přesný přehled příjmů a jejich danění.Systém výměnyExistují tři druhy výměny informací – automatický, z vlastního podnětu a na dožádání. Česká daňová správa si musí systém a způsob výměny informací dohodnout takzvaným memorandem s každým státem. Dalo by se říci, že se jedná o prováděcí předpis, který řeší průběh, práva, povinnosti a způsob výměny informací. Nezůstává však pouze u výměny. Finančáci a kontroloři z ČR a naopak ze zahraničí získávají práva přítomnosti kontrolorů na území jiného státu, domlouvají typ a četnost výměny dat a provádějí souběžné daňové kontroly v různých zemích. Takto může být evropská společnost se sídlem v jednom státu a s pobočkami v různých zemích kontrolována současně a tedy velice koordinovaně jednou kontrolou ve všech místech svého působení.Memorandum o porozuměníČeská republika tak má uzavřena takzvaná Memoranda o porozumění a také Dohody o zamezení dvojího zdanění se 77 státy. Je mezi nimi například Kanada, Austrálie, Bermudy a samozřejmě všechny evropské země včetně Slovenska. S naším bývalým federálním partnerem existuje tato dohoda od 10.12.2009. V případě informací na dožádání stanovuje povinnost obou států neodkladně poskytnout jakékoliv daňové informace na dožádání. Po skončení kalendářního roku se také poskytují pravidelné informace, které se týkají zisku podniků k takzvané simultánní kontrole, dividendách, úrocích, licencích, příjmech z prodeje majetku, příjmech ze zaměstnaneckého poměru, příjmech umělců a sportovců, odměnách managementu, důchodech a převodech nemovitostí.Simultánní kontrolaMemorandum o porozumění se Slovenskem se věnuje především simultánní kontrole. Předpokládá, že si strany vzájemně vymění běžné daňové informace a vytipují ty podniky nebo podnikatele, kteří uskutečňují finanční transakce mezi oběma státy. Poté zahájí současně kontrolu a její poznatky si budou bezodkladně předávat. Kontrolovat se tak budou vydané a přijaté faktury, platby, odvody daní a hlášení daňovým úřadům. Týkají se pouze plátců daní, kteří působí v obou státech. Daňová kontrola se provádí u těch subjektů, u nichž vzniklo podezření z daňových úniků a které vykazují nižší zisk, ztrátu, převádějí vzájemně prostředky mezi státy, platí nízké daně nebo odvádějí svůj zisk do daňových rájů. Obě strany, když se dohodnou na simultánní kontrole, určí koordinátory a mohou povolit účast druhé straně na průběhu daňového řízení.Pokuty a penálePokud se daňová správa dozví o utajených příjmech a doměří daň, udělí pokutu v rozdílu odvedené a vyměřené daně. K tomu připočte jednorázovou pokutu ve výši 20 %. To ovšem není všechno. Za dobu, kterou jste neodváděli daň, se počítá penále do dne zaplacení. Úrok se určuje podle repo sazby České národní banky (nyní je kolem 0,5 %) a k tomu se připočte 14 %. Z nezaplacené daně tedy zaplatíte měsíčně a zpětně za každý měsíc přes 1,3 %. Kromě toho může hrozit za neoznámení daně ve výši nad 5 milionů až 10 let odnětí svobody. S daněmi je tedy těžké pořízení. V Evropě si všechny údaje vyměňují daňové úřady automaticky a mimo Evropu má ČR značně dlouhé prsty. Pomalu začínají platit smlouvy s Čínou, arabskými zeměmi, exotickými destinacemi jako jsou Kajmanské ostrovy, ale Hongkong zatím zůstal uchráněn. Přesto se nevyplatí s daněmi žertovat. Informace si získá úřad snadno a rád je při svém špatném hospodaření využije pro získání peněz do státní pokladny.

Pokračovat na článek


Zamýšlíte koupit firmu?

V poslední době neustále přibývá společností, kterých se chtějí její majitelé zbavit ať už z jakéhokoliv důvodu. Současná hospodářská krize řadě podnikatelů zavřela brány, omezila podnikání či znechutila celou živnost.Navíc díky špatné situaci na trhu ubývá i kupců, kteří by právě v tento okamžik kupovali zajíce v pytli, kterým bezesporu společnost v současné hospodářské situaci rozhodně je. Letošek navíc přinese prodej právě těch méně úspěšných společností, které budou mít problémy krizi a problémy z ní vyplývající zvládnout. Problém je tedy na obou stranách. Roste neúměrně nabídka prodávajících společností, jelikož řada podnikatelů nezvládá současnou situaci a na druhé straně ubývá kupců, kteří mají volné prostředky a chtějí aktuálně nakupovat.Firem je moc, kupců máloCeny společností tak ze zákonů nabídky a poptávky musí klesat. To je naprosto neoddiskutovatelné.Stejně dobrou cenu, kterou mohli obdržet majitelé za svou společnost před 2 lety, nyní rozhodně nemůžou očekávat. Navíc se rozchází i reálná představa majitelů společností. Mají přehnané nároky, chtějí neadekvátní částky za problémové podniky před likvidací s odkazem na minulou úspěšnost, která však s aktuálním propadem rozhodně nekoresponduje. A logicky kupující mají situaci velmi dobře zmapovanou. Nebudou přeci dávat částky, které by před dvěma roky v klidu zaplatili, ale raději přitlačí prodávajícího takříkajíc pěkně ke zdi a dostanou cenu možná i nižší než odpovídá tržní hodnotě. Jelikož důvody pro prodej společnosti jsou často dosti závažné a nezvratitelné, tak prodávající po dlouhém jednání nakonec třeba i přistoupí na zlomek původní ceny, jen aby se břímě vedení firmy zbavil. Často totiž cena společnosti může během vyjednávání a několika měsíců klesnout třeba i na polovinu. A to je pak pro majitele společnosti velmi nemilé překvapení.Roste počet neúspěšných prodejů firem.Rok 2009 znamenal zhruba 60 neúspěšnost a pro rok letošní jsou předpovědi ještě černější. Mluví se o 80 procentech neuskutečněných prodejů firem. Je to i vcelku logický postup, jelikož poroste počet společností na prodej a bude klesat zájem investorů. Krize je zkrátka krize. I investoři zažívají krizové období. Hospodářský stav, který v současnosti trvá, vzal investorům peníze a dokonce často i odvahu, jelikož nejistota je příliš vysoká a výhledy jsou stále velmi nejasné. Navíc se velmi protahují doby, za které jsou prodeje vyřizovány. A to často i neúměrně. Jde o měsíce až roky u složitějších akvizic a to pak velmi ovlivní původní a konečnou cenu za společnost.Zájem bude o menší firmy či jednotlivé divize. Těžko se bude v současnosti prodávat velká společnost s diverzifikovaným portfoliem, ať už v jakémkoliv stádiu životního cyklu podniku. Spíše je předpoklad, že v letošním roce bude zájem o střední a menší firmy s kvalitním know how, produktem, službou či o různé divize velkých společností, které se následně od závodu odtrhnou pod novým majitelem či budou spolupracovat s původní mateřskou firmou.Oživení do roka a do dne. I tak by se možná dal charakterizovat současný stav. Investoři možná i vyčkávají. Jakmile uvidí jasné signály, že hospodářství míří do kladných a růstových hodnot, možná to vyhodnotí jako již ukončenou etapu hospodářského cyklu a opět začnou nakupovat ve velkém. Řada z nich právě na takový okamžik čeká a podle prvních odhadů světových a České národní banky by právě takový vzestup měl do naší země dorazit ke konci letošního roku, který snad již dá na ekonomickou krizi zapomenout.

Pokračovat na článek


Tisícikorunová bankovka

První bankovkou vyšší hodnoty je v české měně pětisetkoruna, druhou tisícikoruna.Na modrém pozadí zobrazil Oldřich Kulhánek tentokrát českého buditele a vědce Františka Palackého.Tisícikorunová  bankovka se v historii českých platidel před druhou světovou válkou vyskytovala velmi často. Za sběratelsky cennou trofej se například považuje tisícikoruna z roku 1934, jíž Max Švabinský. Jeho „Historie národa“ je známa každému numismatikovi.Po různých technicko – administrativních průtazích byla nakonec zařazena  i do koncepce 80. let 20. století, která měla odstranit nejednotný vzhled českých platidel, která se do té doby vydávala náhodně a na každou z nich se vypisovala samostatná grafická soutěž.Cílem této koncepce bylo vytvoření podmínek k tomu, aby celou sérii platných bankovek vytvořil jeden umělec a došlo tak ke sjednocení jejich vzhledu, který by sledovat českou historii a charakter.V tehdejší soutěži zvítězil slovenský výtvarník profesor Albín Brunovský. Bankovky vytvořené podle jeho návrhů se vydávaly v náhodném pořadí a první byla právě tisícikoruna v roce 1985. Byla to první bankovka této hodnoty, která byla uvedena do oběhu od konce druhé světové války.Po rozdělení federace byla také tisícikoruna, jako bankovka vysoké hodnoty, používána určitý čas v kolkovaném vydání jak na Slovensku, tak i v Čechách.Stejně jako každá bankovka vyšší hodnoty je i v současnosti platná tisícikoruna vybavena vysokým počtem ochranných prvků, které je schopna rozeznat i laická veřejnost. S prvky, které rozpoznají jen odborníci se, z pochopitelných důvodů, Česká národní banka nechlubí.

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Investice

Zlato zlevňuje, ale vyplatí se investovat?

Zlato je dlouhodobě bráno jako způsob finanční pojištění před finanční katastrofou, zmírňující dopady hospodářské či finanční krize. I v případě astronomické inflace, ochromující deflace či dokonce rozpadu finančního trhu, je zlato komoditou, která poskytuje jistotu a hodnotové bezpečí. Ke zlatu se lidé v případě velkých krizí uchylují tradičně a instinktivně - příkladem je současná situace a dosahovaná historická maxima ceny zlata na trzích. Je ale skutečně zárukou stabilní hodnoty?A vyplatí se do něj vůbec aktuálně investovat?Zlato jako symbol hodnotyZlato je odedávna uznáváno jako chemicky velmi stabilní, vzácný kov s mnoha unikátními vlastnostmi. Ryzí zlato je měkké, ale velmi těžké - má dvakrát vyšší hustotu než olovo. Mnoho z jeho vlastností zlato předurčilo k roli téměř ideálního materiálu pro výrobu cenností a platidel, později se přidalo i široké uplatnění v průmyslu a medicíně. Stále si ale zachovalo svou nejdůležitější roli – uchování hodnoty. Díky vysoké ceně, velké hustotě, dobré zpracovatelnosti a snadnému ověření pravosti a ceny než třeba u drahých kamenů umožňuje zkoncentrovat velkou finanční hodnotu do malého objemu - i proto státy v sejfech svých centrálních bank stále drží tuny zlatých rezerv.Investiční zlatoInvestoři i u nás objevují v posledních letech kouzlo ukládání peněz do investičního zlata - malých zlatých mincí i slitků (cihliček), které dosahují váhy až jednoho kilogramu. Na rozdíl od šperků či pamětních mincí je vhodné i pro investice větších částek a v celé Evropské unii je osvobozeno od DPH. Investiční zlato se zpravidla prodává ve vysoké ryzosti (999,9/1000 tj. 24 karátů), tu pak svou značkou garantuje právě rafinér, tedy výrobce, kterých je celosvětově jen cca stovka. Část pak přikládá ke slitkům i certifikáty, které potvrzují čistotu a původ slitku. Jen ty je dobré z ověřených zdrojů bez obav kupovat laiky - v případě potřeby půjdou stejně lehce zase prodat. U větších slitků a investičních mincí nejsou certifikáty obvyklé, protože se dá předpokládat jejich nákup u specializovaného prodejce, schopného i zpětného výkupu.Jak investovat do zlata?Podle expertů by měla míra zastoupení zlata v portfoliu investora činit zhruba mezi 5 a 15%. Nákup investiční zlaté mince o váze 1 trojské unce (asi 31gramů) je cenově o několik jednotek procent dražší než cena u "virtuální" unce zlata na burze - na rozdíl od virtuálního zlata (investice prostřednictvím podílových fondů či investičních certifikátů), ale investor minci či slitek přímo vlastní. Odpadá tedy riziko případného krachu společnosti, která investici na burze zprostředkovává. Výše přirážky se obecně pohybuje od 5% u velkých slitků až do několika desítek procent u malých slitků a drobných mincí. Tím, že investiční zlato je bráno spíše jako finanční zabezpečení pro nepříznivé situace než investice pro krátkodobý zisk, neměl by tento cenový rozdíl hrát v úvaze o pořízení zvláštní roli. Navíc je doporučováno pro optimalizaci snížení dopadů výkyvů v ceně zlato nakupovat spíše v menších množstvích a pravidelně, ideálně kombinaci mincí různých velikostí pro větší flexibilitu pro případný prodej. Hodnota investičního zlata je vždy dána hmotností a aktuální cenou na mezinárodním trhu se zlatem (u nás zpravidla v Londýně). Do ceny v korunách se pak promítá samozřejmě také kurz dolaru (USD) k domácí měně.Investiční mince vydávají mincovny vlastně v neomezeném množství - jen dle zájmu investorů. Mají svá označení titulů - zdařilé výtvarné zpracování pak zvyšuje popularitu jednotlivých sérií. U investičních zlatých mincí se můžete navíc setkat i u známých titulů i s 22-tikarátovým zlatem (jihoafrický Krugerrand nebo americký Eagle) - vyšší tvrdost umožňuje mincím lépe odolávat opotřebení. Jistotou jsou též zlaté slitky v tradiční podobě plochých cihel, přesněji cihliček. Největší běžně obchodovaná zlatá cihla váží 1kg a s přehledem se vejde do krabičky od cigaret. Nejmenší obchodovaný slitek o váze 1g pak svými rozměry 9×15×0,4 mm odpovídá SIM kartě do mobilu. Rozměry i tvar zlatých cihel se u různých výrobců liší, každý investiční zlatý slitek ale nese své identifikační číslo, údaj o hmotnosti a ryzosti slitku i označení výrobce.Má význam investice i přes aktuálně vysokou cenu?Aktuální cena jen před několika dny atakovala historická maxima, hranici 1300 USD nebo 1000 EUR za unci. Má tedy smysl investovat právě do zlata, které je cenou stále blízko svému historickému maximu? Kupodivu nejspíš ano. Cena zlata se pohybuje historicky v pravidelně se střídajících dlouhodobých cyklech. Ty trvají zhruba 15-17 let a v rámci jejich růstového trendu se ještě vyskytují jednotlivé fáze růstu. První z nich je spíše o vazbě mezi cenou zlata a hodnotou dolaru - klesající dolar cenu zlata tlačí nahoru a naopak. Ve druhé fázi pak vlivem nákupů ze strany velkých investorů tato vazba ztrácí. Poslední fází je pak euforie, strmý nárůst ceny a tedy i nejrychlejší růst zisků. A toto nás  teprve čeká. A nevýhody investice do zlata jsou v podstatě jen dvě - v klidné době na investici do zlata příliš nezbohatnete a reálná investice do zlata je  také spojena s rizikem krádeže. Jenže současnost není příliš klidná a nejen nákup, ale i pozdější zabezpečení zlata je přeci jen jednodušší než např.u starožitností příp.hrozícími vyššími daněmi zatížených nemovitostí. Není tedy čas navštívit specializovaného obchodníka?

Pokračovat na článek


Investice do nemovitostí

Investování do nemovitostí je jednou z tradičních možností investování.V minulosti prakticky nebyla jiná možnost investování, než právě nákup nemovitosti. V porovnání s jinými typy investice je nemovitost hmatatelná a představuje jistotu a stabilitu. Jedná se o reálný majetek, který je odolný vůči inflaci.Nevýhodou investování do nemovitostí však je jejich špatná likvidita. V případě, že bude investor své prostředky investované do nemovitosti rychle potřebovat, bude mít velmi složité nemovitost v dané chvíli prodat za adekvátní cenu. Spíše bude muset jít s cenou nemovitosti dolů, aby ihned oslovil potenciálního kupce, který mu bude ochoten ihned peníze za daný dům či byt převést. Předmětem investování do nemovitostí jsou stavební pozemky, byty a rodinné domy. Obvykle se jedná o dlouhodobější investice, kde je nízká míra rizika a prakticky stálý mírný výnos, odvislý od lokality, atraktivity či od změn územních plánů. Díky tomu je investování do nemovitostí stále značně oblíbené, jelikož skrývá řadu aspektů a informací, ke kterým má přístup pouze omezené množství lidí. Důležitá je při investování do nemovitostí znalost prostředí.Vhodné je mít informace v předstihu či určitým způsobem predikovat vývoj, který může nastat. Pokud jsou signály, že se bude měnit územní plán, zlepšovat dopravní dostupnost, občanská vybavenost či kvalita prostředí, je šance se rozhodnout, ještě před dobou, než se tato informace stane realitou. Tím se dá včas prodat nemovitost, která bude výhledově stagnovat či klesat na ceně a nebo naopak koupit levně v lokalitě, které bude v dlouhodobém horizontu atraktivnější a tím pádem výnosnější. Investice do nemovitostí jsou úzce spojeny i s ekonomickým a hospodářským vývojem. Různé realitní bubliny či ekonomická recese dokáží značně zamávat s celým trhem nahoru či dolů a informace o ceně nemovitosti pak ztrácí hodnotu, jelikož se nedá odhadnout reálná cena, za kterou by se daný dům či pozemek koupil v době stability.  Český statistický úřad zveřejnil průzkum realitního trhu.Studie sleduje cenový vývoj na trhu realit, především bytů. Výrazný růst cen nemovitostí, způsobený vysokou poptávkou a živený nízkou cenou peněz v podobě hypotečních a jiných úvěrů na bydlení, narazil ve druhé polovině roku 2008 na svůj strop. Druhým cílem práce je zmapovat orientačně nabídku a poptávku na trhu nemovitostí a vývoj hypotečních úvěrů. Sledovaným obdobím jsou léta 1997-2007, resp. dosažitelná data za rok 2008 a druhé čtvrtletí 2009.• Investice do nemovitostí je v ČR považována za nejefektivnější z pohledu kombinace výnosu a míry rizika. Nákup domu či bytu jako investici uskutečnila řada lidí přesto, že obecně byly jejich ceny vzhledem k celkové kupní síle a průměrné nominální mzdě střední třídy obyvatelstva považovány za dlouhodobě nadhodnocené.• Za tzv. „bublinu" cen daného aktiva obecně je považovaná explozivně a asymetricky tvořená odchylka tržní ceny aktiva od její fundamentální hodnoty s možností její náhlé a výrazné korekce. Může za ní být také považován excesívní vývoj ceny daného aktiva ve srovnání s cenovým vývojem jiných typů aktiv. Bubliny cen aktiv bývají často způsobovány psychologickými faktory v chování tržních subjektů, očekáváními typu sebenaplňujících předpovědí, aj. Identifikace bublin je tak obtížná jak z pohledu ex ante, tak z pohledu ex post. V ČR je takto definované zadání vývoje na trhu nemovitostí problematické především s ohledem na dostupnou datovou bázi.• V ČR neexistuje „oficiální" index cen nemovitostí z příčin stojících mimo statistické zjišťování (absence potřebné legislativy). Data o kupních cenách nemovitostí sledovaná Českým statistickým úřadem zahrnují pouze část trhu - chybějí data o cenách nových bytů prodávaných developery a realitními kancelářemi, ale i prodeje stávajících bytů obcemi (ve všech těchto případech neexistuje povinnost podávat přiznání daně z převodu nemovitostí, jako je tomu u převodu bytů mezi fyzickými osobami). Tento problém ztěžuje konstrukci indexu cen nemovitostí zobrazujícího přesněji cenový vývoj na trhu realit. Nabídkové ceny mají charakter indikativní.• Během období 1998 až 1. čtvrtletí 2009 bylo možné na trhu nemovitostí v ČR pozorovat dvě vzedmutí cenové hladiny tažená především vývojem cen bytů. Zatímco příčinou růstu cen v letech 2002 a 2003 byla vysoká očekávání další cenové expanze na trhu nemovitostí po vstupu země do EU v roce 2004, od roku 2007 do poloviny roku 2008 byla důvodem výrazného pohybu cen vzhůru silná ekonomická konjunktura – projevující se dynamikou mezd, značným poklesem nezaměstnanosti, příznivým hodnocením domácností co se týká jejich ekonomické a finanční situace i jejího očekávání.• Zvýšení úrokových sazeb úvěrů na bydlení během této druhé vlny růstů cen nemovitostí neomezilo poptávku domácností po vlastním bydlení. Úrokové míry úvěrů tohoto typu začaly stoupat v prvních měsících roku 2006, výrazněji pak akcelerovaly od poloviny roku 2007 (ze 4,28 % v říjnu 2005 na 5,6 % v srpnu 2008 u nových úvěrů bank na nákup bytové nemovitosti, u samotných hypotečních úvěrů pak ze 3,64 % na 5,82 %).• Vzhledem ke zvýšenému riziku nesplácení úvěrů stoupl v roce 2009 prudce individuální zájem klientů bank o toto pojištění. Podíl nesplacené části úvěrů a celkové hodnoty zastavených nemovitostí však z pohledu zajištění zatím neindikuje pro portfolia bank vysoké riziko (56 % v roce 2008) – k jeho zhoršení však povede další pokles cen domů a bytů v roce 2009, naopak proti zapůsobí výrazný útlum úvěrové aktivity v půjčkách na bydlení.• Co se financování týká, od poloviny roku 2008 vedlo počínající zhoršování situace v ekonomice k výraznému poklesu (meziročně i proti tříletému průměru) počtů nově poskytnutých hypotečních úvěrů, celkových objemů (-39 % meziročně za 1q 2009) i průměru půjčované částky; zvýšená korelace těchto parametrů s úrovní sazeb i důvěrou domácností začala být od poloviny roku 2007 více patrná. Objem úroků z vlastnictví placených domácnostmi za rok 2008 klesl meziročně na 32,2 mld. z 34 mld. korun.• Pokles poptávky po bydlení byl patrný již v březnu 2008, kdy největší developerské společnosti ohlásily meziroční snížení zájmu o nové bydlení o 10 až 20 % (změny DPH u stavebních prací). Očekávané podzimní znovuoživení se nedostavilo, naopak na trhu s domy a byty docházelo ke zlevňování (především u bytů ve starších panelovým domech a u novostaveb v méně lukrativních lokalitách). Následně pak zejména v jarních měsících roku 2009 bylo možné využít řady slev a impulsů, kterými developeři stimulovali poptávku. Mimoto začalo v roce 2009 také docházet k výraznému snížení počtu nově zahajovaných bytů a tedy k nižší nabídce.• Od druhé poloviny roku 2008 do konce období sledovaného v této studii (1. čtvrtletí 2009) procházel trh bytů v ČR cenovou korekcí. Přestože meziroční pokles nabídkových cen, k němuž došlo poprvé od 2. čtvrtletí 2005, se nezdá být příliš hluboký (-2,9 %), velmi rychlá je především jeho dynamika, která oslabila za pouhá tři čtvrtletí o 10 p. b. (+7,1 % ve 2. čtvrtletí 2008).• Prudší propad cen bytů byl patrný na trhu mimo hlavní město Prahu. V regionech se za období od července 2008 do června 2009 snížila jejich dynamika o 15 p. b. na meziroční pokles o 6,3 % ve 2. čtvrtletí 2009. Přestože po téměř celé desetileté období s výjimkou druhého pololetí 2008 a prvního čtvrtletí 2009 byl cenový vývoj v ČR na trhu s byty předurčován pohybem jejich cen v hlavním městě Praze, právě v těchto zmíněných časových obdobích zaznamenal obrácenou tendenci.• Pád nabídkových cen pražských bytů se odehrál v průběhu jediného čtvrtletí. Za čtvrtý kvartál 2008 se sice jejich ceny meziročně snížily o 1,7 %, ale mezikvartální ztráta tempa dosáhla 7,8 p. b. Nelze ji přičíst např. vysoké srovnávací základně předchozího období, protože v posledních třech měsících roku 2007 již předchozí cenový růst mírně polevil (+4,2 %).• Podle údajů z realitních kanceláří vzrostla v roce 2008 meziročně poptávka po pronájmech bytů v průměru o 5 %, v některých lokalitách (Ostrava) však až o 50 %. Odhady růstu této poptávky v roce 2009 činí až +20 %, odhady cen nájemného +10 %, přičemž dlouhodobou tendencí je zřejmě jejich stagnace až pokles, protože bytů k pronájmu je velké množství – ovšem přestože pokračující deregulace nájmů tlačí na pokles cen tržního nájemného stejně jako převis nabídky bytů k pronájmu, je nutné vzít v úvahu, že segment bytů s regulovaným nájemným je relativně malý a jeho uvolňování by nemělo výši tržního nájemného ovlivňovat výrazným způsobem.

Pokračovat na článek


Stále výhodné stavební spoření. Nevyplatí se rušit staré smlouvy!

Stavební spoření nemá ve své podobě konkurenci. Srovnatelně výhodný a garantovaný finanční produkt zkrátka na trhu v současnosti není. Běžný bankovní účet přináší několik málo desetin procenta ročně, spořicí účty jsou o něco výhodnější, ale rozhodně nedosahují několika procent, jak je tomu právě u stavebního spoření, kde nově založené smlouvy dokáží generovat až 5% efektivní úrokové míry za rok.Navíc v oblasti motivace se snaží stavební spořitelny přinášet neustálé zlepšování a některé nárazové akce v podobě bezplatného zvýšení cílové částky a podobně dále zvyšují zájem a kreativitu stavebního spoření. Za normálních okolností je při navyšování částky vyžadován poplatek ve výši 1%. Lidé tak díky tomu mohou navýšit cílovou částku a dále výhodně spořit. V situaci, kdy tento poplatek zmizí (třeba i krátkodobě) může to pro klienty dané stavební spořitelny představovat velice důležitý faktor, na jehož základě se rozhodnout navýšit své cílové částky a dále si prodloužit možnost využívání již založené smlouvy o stavebním spoření.Pravidelné spoření fungujeStavební spoření má ještě jednu zcela zásadní výhodu. Klient spořitelny přesně ví, co a kdy dostane. Má jasně nastaveny parametry svého spoření a rozhodně ví, kdy bude moci na peníze vůbec sáhnout, a kdy je bude moci využívat. Stavební spoření je jakýmsi bičem na střadatele. Rodinný rozpočet již dopředu počítá s tím, že na stavební spoření je potřeba za roku uvolnit nějaké peníze, aby bylo možné získat státní podporu, která je velice výhodná. Kumulování úspor takovýmto způsobem pak relativně rychle roste. Po šesti letech se na účtu stavebního spoření obvykle vytvoří velice slušná suma peněz, kterou následně může klient využívat pro své potřeby, či spořit dál. Dál využívat výhod státního příspěvku. Je dokázáno, že stavební spoření je silnou motivací, a lidé jsou schopni a ochotni své finance takto „investovat“ do dlouhodobého finančního produktu. Jiné alternativy či zrušení stavebního spoření pak nevyvolávají takovou potřebu a chuť dlouhodobě peníze ukládat stranou. Stavební spoření tak stále funguje a za stávajících podmínek bude fungovat jako výhodný nástroj dlouhodobého investování a spoření si peněz (zatím) nejen na bydlení.Člověk se totiž často musí spořitelně zavázat, že u ní bude alespoň další dva, tři roky (6 let) spořit a dále pokračovat v navyšování své částky. Samozřejmě, že pro celou řadu lidí, kteří využívají stavební spoření jako výhodný investiční nástroj, neznamená spoření další tři roky problém a navíc mohou cílovou částku výrazně navýšit a tím si „zajistit“ možnost spoření na další období. Z druhého pohledu však je potřeba zohlednit fakt, že při výběru peněz ze stavebního spoření je potřeba mít naspořenou určitou částku, kterou si samozřejmě stanovuje každá spořitelna jinak. Fakticky tak je potřeba dále na účet stavebního spoření přispívat. Nechte se proto před zvýšením své cílové částky informovat o aktuální situaci na vašem účtu. Předejdete nečekaným překvapením, až budete peníze potřebovat.Stavební spoření a nové smlouvyK dalším výhodám lze řadit možnosti při uzavírání nových smluv. To se často týká těch klientů, kteří předčasně vypověděli smlouvu kvůli novým podmínkám, aby získali celé své úroky a podpory. Tito klienti by si rozhodně měli založit stavební spoření nové, jelikož na trhu skutečně nekonkuruje žádný jiný produkt. Při uzavírání nové smlouvy pak člověk může narazit na celou řadu zajímavých možností a je třeba se správně rozhodnout. Někde je možné uzavřít smlouvu bez poplatku, jinde za sníženou sazbu z cílové částky a u další stavební spořitelny je například možnost v prvním roce získat vyšší úrok. Porovnejte si nabídky a nechte si zpracovat návrhy od více spořitelen. Rozhodně na tom vyděláte. Každému se hodí jiný způsob zvýhodnění, proto dobře rozmyslete, kam a jak své peníze uložíte. Ve stavebním spoření se vám rozhodně neztratí.

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Pojištění

Pojištění vkladů

V České republice jsou pojištěny všechny vklady fyzických i právnických osob, ale pouze na takových účtech, které jsou vedeny pojištěnými institucemi.Pojištění vkladů má hned několik zásadních významů.Prvním je bezpochyby jeho faktická pomoc klientům banky, na níž byla Českou národní bankou vyhlášena platební neschopnost. Zde má pojištění vkladů nezastupitelnou úlohu. Avšak možná ještě významnější funkci plní pojištění vkladů v době nejistoty.Obzvlášť v době krize, v době bankovní krize, lidé nevěří bankovním institucím a nejraději by všechny své prostředky vybrali. A právě to by mohlo způsobit krach banky, jelikož na výplatu všech vkladů nemá a ani nemůže mít připraveny prostředky. Bankovní rezervy jsou stanoveny na úroveň 3% vkladů, takže pouze těmto třem procentům vkladatelů by banka byla schopna peníze vrátit. Ostatní by přišli zkrátka, jelikož peníze, jež banka spravuje, jsou v oběhu, rozpůjčované a vydělávají další peníze. Lidé by tak při nepojištěných vkladech nevěřili institucím a podnikali by takzvané runy na banky, čímž by je fakticky likvidovali. S pojištěním vkladů takový strach nemají, protože vědí, že i v případě problémů banky se nemusejí o své peníze bát, jelikož jsou dostatečně pojištěné v plné výši. U pojištění vkladů nezáleží, zda je účet veden v české nebo cizí měně a toto pojištění vkladů se vztahuje i na úroky z nich vyplývající.Nejčastěji jde o pojištění kladných zůstatků na bankovním účtu. Je fakticky jedno zda se jedná o běžný, termínovaný či vkladový účet, či dobře známou vkladní knížku či vklady potvrzené vkladovým certifikátem. Na všechny tyto peníze se vztahuje zákonné pojištění. Na druhé straně stojí vklady bank, finančních institucí, pojišťoven či státních fondů, na které se pojištění nevztahuje. Další nepojištěnou formou peněz jsou také směnky, akcie či dluhopisy. Takže pokud dojde k problémům u dané instituce, která dluhopisy či akcie vydala, neexistuje ze zákona právní nárok na jejich zpětné vyplacení a nikdo za jejich návratnost neručí.V návaznosti na vstup naší země do Evropské unie je pojištění vkladů nadnárodních poboček bank zajišťováno v zemi, kde má mateřská společnost sídlo. Zahraniční banka pak musí domácímu klientovi poskytnout informace o systému pojištění vkladů, kde je obsažena výše a rozsah krytí při potenciálních problémech.  Faktická výše pojištění vkladů je v současnosti v hodnotě 100% do maximální výše 50 000 eur, což při směnném kurzu 25 Kč/eur vychází na zhruba na milion a čtvrt. Takže všechny vklady do této výše jsou pojištěny v celé výši. Důležité je si navíc uvědomit, že vklady a pojištění vkladů se vztahují na jednoho klienta jedné banky. Tím pádem se vklady u jednotlivých bank nesčítají a klient má nárok na plnění z každého svého vkladu u každé pojištěné instituce až do maximální výše svého vkladu v hodnotě 50 000 eur.U jedné banky se však vklady sčítají.Takže běžný účet klienta, jeho termínovaný či další spořicí účty u jedné banky se souhrnně podílejí na maximální hodnotě 50 000 eur. Od roku 2011 by pak těmto limit měl následovat Evropské směrnice a být navýšen na hodnotu 100 000 eur, tedy zhruba dva a půl milionu korun. Zákon zatím prošel pouze vládou, avšak nepředpokládá se, že by s ním měly být potíže, jelikož se jedná spíše o formální stránku věci. Navíc toto nařízení je z dílny Evropské unie, takže ani není vůle poslanců se takovým požadavkům příčit. Novela zákona dále přináší i zkrácení lhůt pro výplatu náhrad za pojištěné vklady. Aktuálně je termín výplaty stanoven do tří měsíců od doby, kdy Česká národní banka oznámí platební neschopnost ústavu. Nově by mělo jít o maximálně 20 dní. 

Pokračovat na článek


Pozor na pojištění, kdy pojišťovny škody nezaplatí

Pojistek není třeba se bát. Tedy alespoň ne v případech, kdy člověk dokáže porozumět všemu, co je ve smlouvě napsáno. Ano, vždy a za každých okolností jsou všechny principy, pravidla a možnosti plnění jasně specifikovány v pojistných podmínkách a popřípadě přímo ve smlouvě.Vše je proto důležité nejenom číst, ale také tomu správně rozumět.Nabídka jednotlivých pojišťoven, tedy v přesné terminologii produkty pojistitelů, jsou více méně stejného ražení. Základní rizika jsou kryta podobně, ceny se také příliš neliší. V čem ale může nastat významný rozdíl, jsou jednotlivé skupiny krytí, definice jednotlivých pojmů a především výluky, tedy událost, na kterou se v žádném případě krytí pojišťovnou nevztahuje. Výluky z pojištění jsou vždy jasně uvedeny v pojistných podmínkách, a proto je třeba právě na tuto sekci při uzavírání pojistky dávat pozor.Termíny, rozumíme jim správně?Základní chybou, kterou při sjednávání pojistky můžeme udělat, je špatné pochopení termínů. V praxi jde o záměnu termínů domácnost a nemovitost. Pojištění domácnosti představuje totiž pouze pojištění, které je ze své podstaty movité. Nejčastěji nábytek, výbava, elektronika, domácí spotřebiče a podobně. Naopak pojištění nemovitosti jako takové představuje pojištění domu, bytu, chaty či chalupy.Záměna může být způsobena i u pojmů povodeň a záplava. Povodeň představuje situaci, kdy jsou zaplavena území vodou, která se vylila ze břehů vodních toků nebo jiných vodních nádrží, popřípadě tyto břehy či hráze protrhla. Záplava na druhé straně značí situaci, kdy vznikají škody z důvodu stojaté vodní plochy, která po určitou dobu stojí či proudí. Jde o vodu stékající po povrchu. Může jít o škody způsobené i z jiných zdrojů než z vodních toků, třeba táním sněhu, prasknutím vodovodních zařízení či dešťovými srážkami. V poslední době se již řada pojišťoven snaží obě rizika spojovat a nerozdělovat.I když máte sjednáno pojištění, pravidelně ho platíte, ještě nemáte záruku, že vám pojišťovna škodu v plném rozsahu uhradí. Podvedeni se můžete cítit v případě, kdy pojišťovna vzniklou škodu nezaplatí vůbec. Důvodů může být více. Vaše pojistka pozbyla svoji platnost, nebo se pojistné krytí nevztahuje na věci, u kterých jste se domnívali, že pojištěny jsou.Smlouva a pojištěná rizika. Co pojišťovna neuhradí?Proto další částí smlouvy, které byste měli věnovat obzvlášť důslednou pozornost, je rozsah pojištěných rizik.Každá pojišťovna si rozsah rizik, na která se pojištění nevztahuje, určuje sama. Nečíst smlouvu nebo vynechat třeba jen některou její část může znamenat, že máte pojistku bez pojištění.Varováním je příběh muže, který si uzavřel pojistku týkající se záplav a povodní a několik roků ji poctivě platil.V roce 2002 jeho dům postihla povodeň a způsobila nemalé škody, které tenkrát Česká pojišťovna zaplatila a vzápětí vypověděla smlouvu s tím, že dům leží v zátopové oblasti. Našel si tak jinou pojišťovnu a v jejich podmínkách bylo uvedeno, že se pojistka týká záplav a povodní.Po nějaké době se záplavy opakovaly a dům zmizel pod vodou zcela – škoda se odhadovala na 2 miliony korun. Při uplatnění škody u pojišťovny však zjistil, že na peníze z pojistky nemá nárok. Likvidátorka pojišťovny mu ukázala v podepsané smlouvě pasáž, kde je uvedeno, že jeho dům leží v zátopové zóně, a proto se na jeho škodu pojistka nevztahuje.Do styku však přijdeme s celou řadou dalších pojištění. Jaká rizika nás čekají tam? Člověk se vždy snaží chránit své zdraví a život. Právě zde může dojít k nepříjemné záměně pojmů, které mohou mít i drtivý následek. Do kategorie ochrany rizik, která jsou spojena s životem obecně, rozhodně patří i životní pojištění, o kterém si řekneme příště.

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Půjčky a úvěry

Proč muži vydělávají více než ženy?

Ve státech Evropské unie jsou stále trestána pracoviště, kde dochází k nerovnoměrnému výdělku žen a mužů na stejné pracovní pozici a za stejnou provedenou práci. Svým způsobem lze tuto situaci nazvat diskriminací žen. Zaměstnancům v Evropské unii totiž musí být zabezpečeny rovné podmínky, a to na základě Charty základních práv.Přesto stále dostávají více peněz muži a platová nerovnost existuje nadále. V současné době rozdíl v platech v tuzemsku činí kolem 24 %. Průměrný hodinový plat muže činí 180 Kč, ženy ovšem získávají za odpracovanou hodinu v průměru 128 Kč. S tímto údajem je ale třeba pracovat opatrně. Nedá se všeobecně říci, že žena automaticky vydělává o 24 % méně než mužské pohlaví. Faktorů, které ovlivňují platové hodnocení, je totiž více. Liší se v závislosti na oboru činnosti, na pracovní pozici, úrovni vzdělání a také věkové kategorii.Ženská povaha a priorityOdborníci si stojí za názorem, že hlavní důvod k platové diskriminaci žen není jenom v tom, že práce žen stále není hodnocena shodně, jako práce odvedená muži. Hlavním důvodem prý také je, že ženy preferují stálost v zaměstnání. Nemají potřebu střídat zaměstnání jako muži, dávají přednost především rodině před prací, a tím pádem osmihodinové pracovní době s horší prací a nižším výdělkem, kdy se po odvedené práci utíkají domů věnovat rodině. Srovnáte-li například počet přesčasů u mužů a u žen, zjistíte, že daleko více přesčasů si berou muži, kteří se spoléhají na své manželky, že chod domácnosti povedou ony. Dalším rysem žen je jejich zbytečné finanční podceňování. Ženy často tvoří svému nadřízenému podmínky, aby mohl prokázat svou dravost a úspěšnost. Ustupují mu a nedostatečně se brání. I tento důvod přispívá ke stálé nerovnoměrnosti platů žen a mužů. Na druhou stranu mají ženy plno vlastností, které odpovídají kvalitám úspěšného postu. Mají totiž ten dar, že si mnohdy práci daleko lépe zorganizují než muži a umí si stanovit priority, což také souvisí s řízením domácnosti. Proto pokud má žena odrostlé děti, respektujícího manžela a hlavně možnost se věnovat kvalitnější práci vyššího postavení, neměla by se zde projevit její vlastnost podceňování se a dané práce by se měla chopit. Pokud však nadále bude pokračovat trend koncentrace mužů na dobře placených místech a ženy budou převážně vykonávat méně ohodnocené povolání, anebo odpracují méně hodin než muži, předpokládá se, že se za těchto podmínek rozdíly v platech zmenšovat nebudou ani v budoucnu.Kde jsou upřednostňovány ženy?Je více než známo, že o muže je mezi zaměstnavateli obecně větší zájem. Na druhou stranu existují také povolání, která jsou doménou žen. Mezi taková patří povolání učitele. Poměr mužů a žen ve školách je zhruba 32 % ku 68 %. Podobná situace je i v soudnictví, kde působí více než dvě třetiny žen. Dle statistiky a reakcí zaměstnavatelů vyplývá, že vyšší plat pro muže je následkem jejich tradičního upřednostňování v zaměstnání. Neopodstatněné předsudky o pracovním výkonu žen zde také hrají svou roli.Také dosažené vzdělání rozhoduje o výši vašeho příjmuJe všeobecně známo, že rozdíly v odměňování se zvyšují se vzděláním. Snad od začátku školní docházky nám rodiče vtloukali do hlavy, že čím vyššího vzdělání dosáhneme, o to víc se budeme mít v budoucnu lépe. Je dokázáno, že čeští vysokoškoláci vydělávají v průměru až o 93 % více než muži s maturitou či výučním listem. U žen je tento podíl však o něco málo nižší. Ženy s ukončeným vysokoškolským vzděláním mají v průměru o 64 % vyšší výplatu než ženy se středoškolským vzděláním. Vezmeme-li ale v potaz vysokoškolačky, zjistíme, že v porovnání se stejně vzdělanými muži stále vydělávají méně, než ve skupinách se základní či střední školou. Například učitelka, střední a vyšší manažerka, lékařka a další profese tak mají výplatu o tisíce korun nižší, než jejich stejně postavení kolegové.Veřejný sektor versus soukromý sektorJak jsme již zmínili, muži dosahují vyššího příjmu než ženy, a to ať se jedná o veřejný nebo soukromý sektor. Příjmy žen ve veřejném sektoru se však příjmům mužů přibližují, zatímco v soukromém sektoru je tomu naopak – rozdíly se zde ještě více prohlubují. Zároveň musíme podotknout, že ženy častěji než muži volí práci právě ve veřejném sektoru a přibližně 75 % všech žen pracuje v nepodnikatelské sféře, kde jsou samozřejmě příjmy nižší. Zde tedy vidíme další vysvětlení, proč jsou vlastně příjmy žen obecně nižší.Srovnání ČR s ostatními státyRozdíly ve výši příjmů žen a mužů jsou v jednotlivých státech EU pochopitelně různé. Zemí, kde jsou nejmenší rozdíly v příjmu muže a ženy, je Malta. Ženy zde vydělávají v průměru o pouhé 4 % méně než muži. Slovinsko a Belgie udává 8% rozdíl. Podíváme-li se na tuto problematiku z druhé strany, čili na země, kde jsou nejvyšší rozdíly v příjmech mužů a žen, budeme muset uvést Estonsko a Kypr, kde je 25% rozdíl.

Pokračovat na článek


Co je a co není lichva? Spotřebitelské úvěry po česku

Zákon nestanovuje přímo velikost úroků, které by bylo možné nazvat lichvou. Každé označení lichvy je možné najít pouze v soudních rozhodnutích. Právnickou terminologií jde o úrokové hranice pohybující se od desítek do stovek procent.Co je a co není lichvaPoskytování půjček se dělí na dva segmenty, které oddělují standardní podnikatelskou činnost provozovanou v souladu s právním řádem a lichvu. Často je pak podle soudů označována hranice 70% ročně na úrocích jako ta, která je již spíše lichvou než standardní podnikatelskou činností. Při rozhodnutí, co je a co není lichva, se navíc přihlíží k situaci obvyklé na trhu, kde bankovní instituce poskytují spotřebitelské úvěry od 10 – 20 % maximálně. Proto každý vyšší úrok, třeba i v řádu stovek procent ročně, již bezpochyby nebude korespondovat s požadavky zákona. Na druhé straně ale stojí i případy, kdy soudy i půjčky s úrokem přes 100% ročně nechaly projít. Takže je faktická hranice pro rozeznání lichvy a standardní půjčky velice složitá. I sami soudy se nechovají jednotně a prokázání lichvy může být pro klienta velikým oříškem.Jak to funguje v zahraničí?U našich sousedů na Slovensku maximální úroky fungují. Jejich výše je stanovena na dvojnásobek průměrné RPSN, kterou reportují jednotliví poskytovatelé a zároveň nesmí převýšit čtyřnásobek váženého průměru průměrných hodnot RPSN a úrokové míry za všechny typy spotřebitelských úvěrů, což stanovuje vláda. Polsko řeší problém potenciálních lichvářských úroků pomocí občanského zákoníku. Tam nesmí úroková sazba převýšit čtyřnásobek lombardní sazby, kterou vyhlašuje národní banka. Navíc ve speciálním zákoně o spotřebitelském úvěru jsou stanoveny maximální úroky, respektive RPSN, které nesmí přesáhnout 5% jistiny. A například Francie stanovuje maximální úrok podle průměrné efektivní sazby u finančních institucí za předchozí čtvrtletí. Jde o úvěry s podobným rizikem.Maximální sazba problém nevyřešíNa opačné straně stojí argumenty o tom, že úrokové stropy pouze omezí dostupnost úvěrů u stabilních a solidních institucí. Půjčky se budou přesouvat do šedé zóny, která samozřejmě není a nemůže být nikterak regulována. Spotřebitelé by tím ztráceli na svých právech daleko více, než je tomu nyní bez maximální stanovené sazby úroku. Podle dnešního modelu a názoru vlády totiž není problém ve vysokých úrocích jako takových, ale v přemrštěných nákladech za nesplácení úvěru či poplatky za předčasné splacení. Změna k lepšímu je také spojena se změnou dohledu. Pokud by spotřebitelské úvěry dozorovala Česká národní banka a ne obchodní inspekce, došlo by také k určitému posunu. Proto byl tento bod do zákona zahrnut a od ledna bude právě národní banka dohlížet nad celým tímto sektorem.

Pokračovat na článek


Jak překlenout krátkodobý nebo dlouhodobý nedostatek zdrojů

Každý podnikatelský subjekt při svém podnikání někdy řeší problém s nedostatkem vlastních zdrojů. To může být způsobeno různými důvody. Opozdí se platby od odběratelů, je třeba předzásobit firmu materiálem či zbožím, nebo je pro další rozvoj firmy třeba investovat do nových nemovitostí, technologií a know-how. V této situaci buď pomohou úspory, nebo pomůže banka.V případě, že se podnikatel rozhodne oslovit bankovní instituci, je třeba mít na paměti, že pro každý důvod nedostatku zdrojů se hodí jiný typ produktu.Opozdí-li se Vaši odběratelé s placením a Vy na druhé straně nemůžete včas hradit svoje závazky vůči svým dodavatelům, nakoupit materiál pro novou zakázku nebo se předzásobit zbožím na nadcházející sezónu, je vhodné využít provozní financování. Provozní úvěry poskytují banky ve dvou formách - jako kontokorentní úvěr nebo jako revolvingový úvěr. Jsou to přesně ty peníze, které použijete v momentě, kdy je potřebujete, a ve chvíli, kdy problém s nedostatkem zdrojů pomine, je splatíte. Tento cyklus se může opakovat po celou dobu fungování takového úvěru, peníze máte stále dostupné. Banky tyto prostředky poskytují jako krátkodobé úvěry zpravidla se splatností do jednoho roku.Pro menší firmy a fyzické osoby podnikatelů dokáží banky poskytnout takové úvěry velmi jednoduchou formou například už při otevření běžného podnikatelského účtu (s minimálními požadovanými podklady). Většinou se v takovém případě jedná o kontokorentní rámec v řádu desítek tisíc až několika milionů korun.Pokud firma plánuje rozšíření svojí činnosti, zpravidla se jedná o vyšší investici, jejíž návratnost má střednědobý nebo dlouhodobý charakter. Pro takový případ - pokud nemá firma dostatek vlastních zdrojů - jsou určeny investiční úvěry. Ty pokryjí pořízení investice až v plné výši a umožní další rozvoj firmy. Takové zdroje jsou poskytovány na období až do 15 let splatnosti, jejich použití je účelově vázáno na konkrétní projekt a splácení bance probíhá podle dohodnutého splátkového kalendáře.Využití úvěru banky pro překlenutí jak krátkodobého, tak dlouhodobého nedostatku prostředků nemusí být nutně jakýmsi „břemenem", které firma nese, ale naopak může napomoci k výrazně rychlejšímu zhodnocení kapitálu firmy. A to tím, že ve správný moment máte k dispozici dostatečné zásoby materiálu pro aktuální zakázky, nebo že jste rychle pořídili investici, na kterou byste jinak šetřili několik let a přišli tím o nové zajímavé zakázky.Banky na českém trhu mají dnes bohatou zkušenost s poskytováním úvěrů do různých oborů podnikání. S vývojem podnikatelského prostředí přicházejí nové a nové příležitosti pro podnikatele. Ty jsou zároveň příležitostmi pro banky, aby se zaměřovaly na další obory, nové projekty i podnikatelské subjekty.

Pokračovat na článek


Dluhy, nesplacené pohledávky navyšují úroky z prodlení

Úroky z prodlení mohou výrazně navýšit dluhy, jelikož jejich výše je jasně definována v zákoně a není možné se ji vyhnout. Díky tomu úroky z prodlení mají transparentní výpočet a nemůže být dlužník přehnaně sankcionován. Na druhé straně není škodný ani věřitel, který přesně ví, kolik dostane.Rok 2010 přinesl výraznou změnu do uplatňování nároků úroků z prodlení. Avšak pohledávky vzniklé v minulosti se stále mohou řídit zásadami, které byly uplatňovány v minulosti. Je tedy potřeba rozlišit tři období. Od roku 1994 do 27.4.2005, další do 30.6.2010 a současné období od 31.7.2010 do současnosti.Co to je úrok z prodlení?Jednoduše řečeno je úrok z prodlení sankce vůči dlužníkovi za nesplacení peněžitého dluhu. Pokud dlužník řádně a včas nesplní svůj závazek vůči věřiteli, vzniká tímto věřiteli nárok na úroky z prodlení. Úroky z prodlení je možné aplikovat prakticky na všechny pohledávky věřitele po splatnosti.Všechny úpravy byly vždy zaneseny v občanském zákoníku a přesná výše pak v prováděcích předpisech. Právě prováděcí předpisy byly předmětem novelizací, takže mohlo velice snadno docházet ke změnám při výpočtu úroků z prodlení. Pro rozhodnutí, jaké sazby uplatnit, je důležité jediné datum. Tímto datem je první den prodlení v platbě závazku. Podle tohoto dne se uplatňuje jeden ze tří možných postupů výpočtu úroků z prodlení.Jak se vypočítávají úroky z prodlení pro první období do dubna 2005V tomto období byly úroky z prodlení stanoveny jako dvojnásobek diskontní sazby, kterou stanovuje Česká národní banka (ČNB). Tento úrok se vypočítával k prvnímu dni prodlení závazku. Šlo o jednoduchý způsob, který je možné uplatňovat na veškeré závazky, které jsou po splatnosti do 27.4.2005. Pro výpočet se tedy používá diskontní sazba ČNB, která pak představuje roční úrokovou sazbu ze závazku dlužníka. Tento úrok se počítá až do plného zaplacení dluhu.Druhé období do června 2010Zde do hry vstupuje repo sazba. Jde o sazbu, za kterou ČNB odkupuje od jednotlivých bank cenné papíry. Navíc tato sazba funguje jako operátor měnové politiky. Tato repo sazba byla navýšena o 7 procentních bodů podle daného pololetí. Vypočítávala se tak dvakrát do roka pro každý půlrok běhu nesplaceného dluhu. Vždy byl rozhodným dnem první den daného pololetí. Tím pádem se roční sazba skládala ze dvou částek, které měli na závazek odlišný vliv.Současnost od července 2010Poslední změna již nebyla tak razantní. Stále se úroky počítají podle repo sazby vyhlašované ČNB, avšak důležitý již není první den pololetí, ale poslední den kalendářního pololetí. V tento den se zjistí repo sazba a je opět zvýšena o 7 procentních bodů. Navíc je však důležité si uvědomit, že v současnosti se sazba stanovuje podle kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, kdy došlo k prodlení dluhu. Tato sazba se nepřepočítává, takže zůstává po celou dobu prodlení konstantní podle již zmíněné metodiky výpočtu.Obecný přístup - občansko právní vztahy a obchodní vztahyVeškeré výše definované úroky z prodlení se týkají především občanskoprávních vztahů. Jde o dluhy mezi fyzickými osobami, či fyzickou osobou a podnikatelem. Pokud se předmětem úroku z prodlení stane vztah mezi podniky, řídí se za každých okolností tento vztah obchodním zákoníkem, tedy tím, co je napsáno ve smlouvě. To je pro obchodněprávní vztahy rozhodující. Pouze pokud není výše úroků z prodlení jasně ve smlouvě stanovena, přistupuje se k již zmíněným výpočtům úroků z prodlení podle občanskoprávních ujednání.

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: IT a Mobil

PayMyway - Časté dotazy

Co je to PayMyway?PayMyway je jednoduchá a bezpečná platební metoda, která umožňuje on-line platby za zboží a služby pomocí internetového bankovnictví. Systémy na podobném principu jako je PayMyway fungují úspěšně v řadě evropských zemí. Jak funguje on-line platba PayMyway?Využití on-line plateby PayMyway je velmi jednoduché a pokud máte ke svému bankovnímu účtu zřízeno internetové bankovnictví, do kterého se umíte přihlásit a zadávat v něm pokyny, můžete začít platební metodu PayMyway okamžitě využívat (v současnosti platbu PayMyway umožňuje pouze GE Money Bank). Pokud eshop, na kterém nakupujete, umožňuje on-line platbu PayMyway, v rámci dokončení svého nákupu vyberte PayMyway a zvolte banku, u které máte veden svůj bankovní účet a k němu zřízeno internetové bankovnictví (v současnosti on-line platbu PayMyway umožňuje GE Money Bank). Po potvrzení nákupu na stránce eshopu budete přesměrováni do svého internetového bankovnictví, do kterého se přihlásíte pomocí svých stávajících přihlašovacích údajů (jméno a heslo, případně mobilní klíč, SMS, certifikát, token, apod.). Po přihlášení do internetového bankovnictví se vám zobrazí předvyplněný platební příkaz, který obsahuje údaje z nákupního košíku, který jste si vytvořil(a) na eshopu. Po kontrole těchto údajů platební příkaz potvrdíte a jste přesměrováni zpět do eshopu. Musím se někde zaregistrovat, abych mohl(a) pomocí PayMyway platit?Nemusíte – to je jedna z výhod této platební metody. Pokud máte ke svému bankovnímu účtu zřízeno internetové bankovnictví, můžete začít platební metodu PayMyway začít okamžitě využívat. Pokud ke svému bankovnímu účtu nemáte internetové bankovnictví zřízeno, je nutné kontaktovat vaší banku a nejlépe navštívit obchodní místo banky, kde vám rádi internetové bankovnictví k vašemu bankovnímu účtu zřídí. Pokud si nepamatujete své přihlašovací údaje či si nejste jisti jak internetové bankovnictví ovládat, navštivte rovněž obchodní místo vaší banky, kde vám váš osobní bankéř se zprovozněním internetového bankovnictví rád poradí.Jaké má pro mě PayMyway výhody?Základní výhodou je jednoduchost a pohodlnost - abyste mohli on-line platbu PayMyway využívat, nemusíte se registrovat a převádět si na nějaký zvláštní účet vaše peněžní prostředky, zřizovat si a učit se nějaká nová uživatelská hesla a bezpečnostní prvky. Stačí vám pouze váš stávající bankovní účet a internetové bankovnictví, které znáte.Další výhodou je bezpečnost této platby – vaše osobní údaje ani jakékoli další informace včetně způsobu přihlášení nesdílíte s třetími stranami. Platební metoda PayMyway je tedy stejně bezpečná jako vaše internetové bankovnictví.V neposlední řadě je to pak také garance on-line platby PayMyway ze strany banky a cena. Garance platby znamená, že platba je po potvrzení bankou garantována a eshop tak má jistotu, že platbu obdrží a může vám zboží či službu okamžitě vydat.  Cena této platby je pro klienta stejná jako v případě běžného domácího platebního příkazu zadaného přes internetové bankovnictví.Jak bezpečná je on-line platba PayMyway v porovnání s jinými platebními metodami?Bezpečnost platební metody PayMyway je jednou z jejích hlavních výhod. On-line platba PayMyway je stejně bezpečná jako vaše internetové bankovnictví. Například oproti platbě pomocí platební karty, v případě PayMyway nezadáváte citlivé údaje do prostředí třetích stran, ale využíváte internetové bankovnictví své banky. Nemůže tedy dojít k tomu, že by vaše číslo karty či jiný osobní údaj byl odcizen a následně zneužit.Mohu zrušit jednou zadanou a potvrzenou on-line platbu PayMyway?Vzhledem k tomu, že on-line platba PayMyway je garantovaná, nelze jednou zadanou platbu zrušit. eshop, u kterého si totiž zboží či službu kupujete, dostává v průběhu pracovního dne po vašem zadání požadavku na on-line platbu PayMyway ve vašem internetovém bankovnictví potvrzení o garanci této platby. Pokud se ovšem rozhodnete svůj nákup zboží či služby zrušit, eshop, respektive obchodník provozující daný eshop, vám peníze vrátí, musíte ho nicméně kontaktovat, jelikož jde o vztah mezi vámi jako zákazníkem, který nakupuje, a eshopem, respektive obchodníkem, který vám zboží či službu prodává. Co potřebuji, abychom mohl pomocí PayMyway platit?Musíte mít zřízen bankovní účet a k němu internetové bankovnictví (v současnosti on-line platbu PayMyway umožňuje GE Money Bank). Samozřejmě je potřeba, abyste se dovedl(a) do svého internetového bankovnictví přihlásit a zadávat v něm pokyny, respektive měl/a na svém účtu dostatečné peněžní prostředky pro realizaci nákupu.Kde mohu pomocí PayMyway platit?Seznam eshopů, které umožňují on-line platby PayMyway, je k dispozici na webových stránkách www.paymyway.cz, případně na webových stránkách bank, které jsou do systému PayMyway zapojeny.Bude mě platba prostřednictvím PayMyway něco stát?Platba PayMyway vás stojí stejně jako zadání běžného domácího platebního příkazu přes internetové bankovnictví.Kdo je provozovatelem PayMyway?Provozovatelem PayMyway je společnost BSC PRAHA, spol. s r.o., IČ: 00549533, která poskytuje platební bránu obchodníkům/eshopům a bankám. Jde o technické řešení pro realizaci garantovaných plateb, které propojuje obchodníky (eshopy) na jedné straně a banky (internetová bankovnictví) na straně druhé.Jaké informace o mně shromažďuje PayMyway?Samotná platební brána PayMyway je pouze technickým prostředkem mezi eshopem a internetovým bankovnictvím banky a nezískává a neshromažďuje žádné osobní či citlivé údaje o klientech. Jediné informace, které platební brána PayMyway, respektive provozovatel platební brány shromažďuje, jsou požadavky na PayMyway platby a jejich statusy.Co se stane, když odešlu platbu, ale zboží mi eshop nedodá?Je potřeba kontaktovat obchodníka – eshop – a reklamovat u něj dodávku zboží či služby. V rámci rekapitulace objednávky zboží či služby obchodníci zpravidla uvádějí termín dodání. Pokud vám daný obchodník – eshop – přesto zboží, které jste zaplatil(a) nedodal, využijte právních prostředků pro domožení se vašeho práva ze zákona. Vzhledem k tomu, že banka i provozovatel platební brány PayMyway mají zájem na tom, aby eshopy, které platební metodu PayMyway využívají, byly seriózní, informujte vaši banku, případně sdělte vaše zkušenosti s nákupy u vybraných eshopů na stránkách www.paymyway.cz. V rámci obchodních podmínek pro využívání platební metody PayMyway se obchodník – eshop – zavazuje dodržovat předepsaný a zákonem daný reklamační řád, a v případě porušení svých povinností může být ze systému PayMyway vyloučen. Jak se dozvím, že on-line platba PayMyway v pořádku proběhla?Ve vašem internetovém bankovnictví se vám zobrazí realizovaná platba v přehledu transakcí. eshopy zpravidla také informují své zákazníky prostřednictvím E-Mailu či SMS zprávy o přijetí potvrzení o platbě, respektive statusu objednávky. Co mám dělat, když se v průběhu potvrzení on-line platby PayMyway rozhodnu pro jinou platební metodu?Pokud se tak rozhodnete ještě před potvrzením platebního příkazu PayMyway ve vašem internetovém bankovnictví, jednoduše se vraťte kliknutím na tlačítko „Návrat do eshopu“ na webové stránky eshopu a jako způsob platby za váš nákup vyberte jinou platební metodu (např. platbu kartou nebo hotově). Pokud už jste on-line platebu PayMyway ve vašem internetovém bankovnictví potvrdili, nelze tuto platbu již stornovat. Nicméně můžete kontaktovat eshop a svou objednávku stornovat na eshopu – eshop má pak povinnost vám peníze vrátit.Jak mám postupovat v případě, že mi v průběhu realizace on-line platby PayMyway selhalo internetové spojení nebo se mi stala jiná porucha s mým počítačem a platba se přerušila?Na stránkách eshopu zpravidla naleznete svůj nákupní košík s odkazem pro zaplacení pomocí PayMyway, řada eshopů výzvu k zaplacení společně s odkazem zasílá také emailem. Požadavek na platbu tak můžete opakovat. Pokud se stane, že odkaz na platbu PayMyway není již platný, je to z bezpečnostních důvodů. Kontaktujte tedy eshop, aby vám pro vaši objednávku vystavil nový požadavek – odkaz – na platbu PayMyway.Pokud si nejste jisti, zda se platba PayMyway úspěšně provedla, ve vašem internetovém bankovnictví naleznete v přehledu transakcí informaci, zda platba byla bankou přijata a zrealizována.Jak se PayMyway liší od tzv. platebních tlačítek?Jde v principu o podobnou platební metodu – pro platbu za nákup zboží či služby je rovněž využito internetové bankovnictví. Základním rozdílem PayMyway je to, že jde o univerzální platební bránu, která umožňuje využít internetové bankovnictví více bank, ne pouze jedné konkrétní banky, jako je to v případě platebních tlačítek (v současnosti je on-line platba PayMyway dostupná pouze klientům GE Money Bank, nicméně provozovatel PayMyway jedná s dalšími bankami o jejich zapojení). Dalším rozdílem je pak to, že jde o garantovanou platbu, což znamená, že v případě akceptace požadavku na platbu ze strany banky, může eshop okamžitě uvolnit zboží či službu, nemusí tedy čekat až mu peníze přijdou na účet – banka garantuje, že peníze obchodníkovi/eshopu odešle. Neméně důležitým rozdílem je bezpečnostní standard, který díky aplikaci přísných bezpečnostních norem dělá tuto metodu, respektive veškerou komunikaci která probíhá mezi eshopem a bankou v souvislosti s on-line platbami PayMyway, maximálně bezpečnou. Na eshopu jsem si pro zaplacení vybral on-line platbu PayMyway, ale po potvrzení objednávky mi eshop nedal žádné instrukce jak mám postupovat. Co mám dělat?Kontaktujte prosím eshop, jde pravděpodobně o chybu na straně eshopu, kterou lze snadno odstranit. Nicméně pouze eshop může vytvořit požadavek na on-line platbu PayMyway. Platební brána PayMyway akceptuje požadavky na platby pouze od eshopů, se kterými má uzavřenou smlouvu a které splňují bezpečnostní požadavky pro realizaci garantovaných plateb.Po potvrzení objednávky – nákupu na eshopu – jsem kliknul(a) na odkaz pro provedení on-line platby PayMyway, ale nikam jsem se nedostal. Co mám dělat?Kontaktujte prosím eshop, jde pravděpodobně o chybu na straně eshopu, kterou lze snadno odstranit. Nicméně pouze eshop může vytvořit požadavek na on-line platbu PayMyway. Platební brána PayMyway akceptuje požadavky na platby pouze od eshopů, se kterými má uzavřenou smlouvu a které splňují bezpečnostní požadavky pro realizaci garantovaných plateb.Po potvrzení objednávky – nákupu na eshopu – jsem kliknul(a) na odkaz pro provedení on-line platby PayMyway, ale banka mi hlásí, že můj požadavek na platbu je odmítnut. Co mám dělat?Důvodem pro odmítnutí požadavku na platbu je zpravidla vypršení platnosti požadavku na on-line platbu PayMyway. Kontaktujte prosím eshop, aby pro vás vygeneroval nový požadavek na on-line platbu PayMyway. Pokud banka odmítne i tento nový požadavek na on-line platbu PayMyway, kontaktujte banku, která prověří, zda eshop používá správný způsob komunikace a správně aplikuje pravidla pro sestavování požadavků na on-line platby PayMyway.Po potvrzení objednávky – nákupu na eshopu – jsem kliknul(a) na odkaz pro provedení on-line platby PayMyway, dostal jsem se na přihlašovací stránku internetového bankovnictví, ale banka mě odmítla přihlásit. Co mám dělat?Kontaktujte prosím vaší banku, příčinou bude pravděpodobně nastavení vašeho internetového bankovnictví, které s vámi banka vyřeší.Jak si můžu ověřit údaje na platebním příkazu PayMyway, že souhlasí s těmi od eshopu?Údaje si můžete ověřit tak, že je porovnáte s objednávkou na eshopu a fakturačními údaji, které eshopy uvádějí na svých stránkách – na stránkách eshopu, kde jste objednávku provedli. Většina eshopů také zasílá rekapitulaci nákupu – rekapitulaci vaší objednávky – emailem, kde je uvedeno identifikační číslo nákupu (jde pak zpravidla o variabilní symbol platby), číslo účtu eshopu (obchodníka), název obchodní společnosti, která provozuje daný eshop, a samotnou částku nákupu. Údaje o obchodnících – eshopech – lze dohledat také na stránkách www.paymyway.cz případně na stránkách banky.

Pokračovat na článek


Nákupy na internetu a možnost platby

Nakupování na internetu zažívá v naší zemi boom. Celá řada nových internetových obchodů otevírá otázku rizika placení na internetu. Platba kartou je moderní technologie, která šetří čas a náklady. U nás však stále dominuje dobírka, která není ani rychlá ani efektivní.Internetové obchody, takzvané e-shopy se rozrůstají jako houby po dešti.Prakticky každý student s dobrým nápadem, zajištěným odběratelem a znalostí programování může mít svůj vlastní e-shop. Někdy podle toho také vypadá kvalita těchto internetových obchodů, ale co je důležitější, obrat obchodů prostřednictvím internetu narůstá. A narůstá velice dynamicky.Hlavní přínos nakupování na internetu lidé vidí v úspoře času a často i penězjelikož díky vysoké konkurenci a celé řadě srovnávacích serverů je velice snadné najít výrobek u nejlevnějšího internetového obchodu během několika málo kliknutí. Úspora času je nesporná. Při placení se však velice často vracíme zpět k zásilkovému obchodu či placení v obchodě. Nejčastějším platebním prostředkem při nakupování na internetu je totiž stále dobře známá dobírka. Někdy se využívají platba v hotovosti při převzetí, či složitý a zdlouhavý převod na bankovní účet. Všechny tyto transakce jsou zastaralé a v moderním nakupování na internetu již nemají co dělat.Mnoho lidí, převážně střední a starší generace sice již začali věřit internetovému nakupování, ale použití platební karty je pro ně stále příliš rizikové. Platební kartu využívají při placení pouze zhruba 4% zákazníků. Obvykle jde o klienty, kteří platili za zboží v zahraničních obchodech a mají potřební znalosti a zkušenosti. Přitom není mnoho důvodů, proč by tomu mělo tak být a nakupování pomocí platební karty by mělo strašit většinu nakupujících. Stačí dodržovat základní pravidla a nakupovat v těch správných obchodech. V porovnání se zahraničím, kde je až 80% transakcí v e-shopech prováděno pomocí platební karty je vidět, jak jsme za moderním způsobem nakupování pozadu.Důvody jsou nasnadě. Především jde o psychiku nakupujících. Internetový obchod je stále riziko a web jako takový je plný nejrůznějších poplašných zpráv a hackerských útoků. Rozhodně se v očích laické veřejnosti netváří internet jako bezpečný přístav pro nakupování. Tento psychologicky problém bude asi ještě nějaký čas trvat, ale s osvětou je třeba začít již nyní. Především banky by měly začít své klienty informovat o možnostech a případných rizicích, která jsou s používáním platební karty na internetu spojena. Pro banku jde totiž o jeden z nejlevnějších způsobů placení, vše probíhá automaticky, ale na druhé straně nenesou tyto transakce takový výnos (i když s sebou nesou také provizní poplatky), jako třeba poplatky za výběr peněz z bankomatu pro platbu na dobírku. Problémem číslo jedna je tedy až neochota bank podílet se především na bezkontaktním platebním styku a malá informovanost lidí.Dalším problémem, tentokrát již ne na straně zákazníků, ale prodejců jsou vysoké náklady při zavádění elektronického platebního systému na web. Malý internetový obchod často neumožňuje platby kartou díky vysokým nákladům a provizním poplatkům, které ve spojení s nízkou marží malého obchodu, která konkuruje cenou, nemá šanci prosadit a ufinancovat.Průběh nákupu na internetuŘada lidí má obavy z faktického nákupu na internetu. Bojí se zneužití údajů, nevědí, co přesně k nákupu potřebují a podobně. Vše je ale velice jasné. Nejprve je samozřejmě nutné mít kartu uzpůsobenou nákupům na internetu. Je třeba se domluvit v bance a tuto možnost povolit, pokud tomu tak není v základním nastavení karty. Při platbě kartou za zboží na internetu pak jednoduše zadáte číslo karty, datum expirace, jméno na kartě a kontrolní kód ze zadní strany karty. Jde o třímístné číslo, které slouží k autorizaci karty. Při moderním nákupu je důležité, aby celý nákup probíhal pomocí zabezpečené technologie 3D Secure. Jde o to, že obchodník se vůbec nedostane s vašimi údaji do kontaktu.U seriózních obchodníků je využíván protokol SSLV adresním řádku ho poznáte tak, že místo http:// je uvedeno https://. Pokud tedy platíte kartou, vždy využívejte modul 3D Secure. Jde o vaši ochranu a obchodník se k vašim údajům vůbec nedostane. Transakce proběhne okamžitě po zadání, takže na svém účtu vidíte, kolik si daný obchod strhnul (tato částka samozřejmě musí odpovídat údajům v objednávce). Stěžejní je tedy pro nákup číslo karty, expirace karty, jméno na kartě a bezpečnostní kód. Tyto informace chraňte, jak jen to je možné. Při platbě v obchodě nepouštějte kartu z dohledu, nenechte pracovníka v restauraci odejít s vaší kartou a podobně. Pro zneužití karty totiž postačí údaje, které jsou na kartě uvedené. Dále je vhodné nastavit v internetovém bankovnictví, případně přímo v bance limit, který bude s internetovým nákupem kartou přímo spojen. V případě zneužití tak přijdete maximálně o svůj limit, který si nastavíte. Navíc, pokud informujete banku o neautorizované transakci, ta by měla okamžitě tento převod stornovat a peníze vám na váš účet vrátit. Sledujte proto výpis ze svého účtu pravidelně, ať víte, co se vám tam děje. Navíc chraňte svůj počítač. Vhodný antivirus, antispyware a především přemýšlejte, když vám například přijde podvodný email, takzvaný phishing, který po vás vyžaduje číslo karty a PIN například. Banky nikdy takové emaily neposílají, takže na ně také nikdy nereagujte.

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Mix

Bez zásahu politiků se prý světové kapitálové trhy neuzdraví

Dění na světových kapitálových trzích zřejmě míří do červených zítřků, tedy míněno znaménkem ztrát. Pokud se něco nestane, lze prý čekat dramatické propady. Pregnantně to investorům vysvětlil šéf firmy Traxis Partners, která se zabývá investičním poradenstvím v rozhovoru pro agenturu Bloomberg, Barton Biggs."...propadneme se do druhé recese a akcie klesnou o dalších 20 procent..."Fragmenty z něj ocitoval server Patria.cz. „Trhy dávají vládám znamení, že pokud něco neudělají, propadneme se do druhé recese a akcie klesnou o dalších 20 procent,“ prohlásil investiční poradce. Zatím ale nic podle něj neukazuje, že ani na takovou hrozbu vlády světových ekonomik mají připravený plán a že tudíž budou něco dělat.„Podle mého názoru jde o celkem střízlivý odhad současné situace. Trh je napjatý, výnosy státních dluhopisů zemí PIIGS jsou stále neudržitelně vysoko a čas plyne,“ doplnil názor šéf analytiků společnosti Cyrrus Marek Hatlapatka. Podle něj trh musí vidět další akci, jednotnost a odhodlání politiků dělat jasná opatření a bolestivá opatření. Tržní ocenění je sice relativně nízko, ale nejistota jej může, i když třeba jen na čas, lehce posunout ještě výrazně níže.Svět investic se s největší pravděpodobností řítí do rychlého střídání vzestupů a pádůPodle Biggse je jediným investičním doporučením v současné chvíli to, aby měli hotovost, ani zlato prý není tou pověstnou jistotou, kterou investoři hledají. Investor za atraktivní nyní nepovažuje ani rozvíjející se trhy, které jsou sice potenciálně skvělou dvojitou hrou, ale i u nich je podmínkou pro vstup to, že dojde k nějakému rozhodnému kroku ze stran vlád.Mezi řádky přeloženo jde o to, že svět investic se s největší pravděpodobností řítí do rychlého střídání vzestupů a pádů cenjednotlivých investic. „Obávám se, že se budeme i nadále pohybovat v cyklech, v rámci nichž vždy dojde k nějaké dočasné stabilizaci a následně opět poroste nervozita investorů,“ potvrdil domněnku Marek Hatlapatka. Podle něj:Globální ekonomika není v dobré kondici a situace v Evropě může vše výrazně zhoršit.A vzhledem k tomu, že v Evropě neexistuje žádné elegantní, trvalé a zároveň bezbolestné řešení současné situace, může akciové trhy tato situace provázet i delší dobu. „Klíčové bude to, jak se eurozóna vypořádá s Řeckem a v této souvislosti jakédopady to bude mít na evropský bankovní sektor,“ upřesnil šéf analytiků Cyrrusu.Přestože názor investičních expertů na to, že svět už dávno přešel práh další krize, je znám, dění na straně odpovědných politiků zatím nic krizovému scénáři nenasvědčuje. Jenže to neznamená, že se nic neděje.Ekonomové se sice zatím rozcházejí v tom, zda v krizi můžeme dostatečně čelit všem negativním projevům, nebo zda vůbec můžeme ještě rozjezd krize zastavit, ale je prý nutné si uvědomit, jaké nástroje můžeme využít a nasadit je případně proti spuštění krize.Vyřeší případnou další krizi tištění nových peněz?A tady se zase mínění expertů rozchází. Zatímco jedni žádají nový tisk peněz a podporu centrálních bank v podobě adekvátního snížení úrokových sazeb, druzí stále více prosazují splacení dluhů, tudíž de facto krachy předlužených států. Samotný Biggs je zastáncem monetární podpory rozjezdu „dobré nálady“ na trzích.Co se týká českého trhu, ten bude podle mínění ekonomů, ve vleku zahraničního dění. „Lze čekat poměrně velkou volatilitu kvůli nejistotám v bankovním sektoru a značnému podílu finančních titulů v indexu PX,“ řekl Marek Hatlapatka. Podle něj lze ale na druhou stranu čekat, že investoři si budou stále více uvědomovat, že český trh nabízí několik více než zajímavých dividendových titulů, které jsou navíc momentálně velmi nízko oceněny.

Pokračovat na článek


Zápočet není jen školní záležitost

Na vysokých školách tento výraz studenti nepochybně znají a docela se jim z něj ježí vlasy na hlavě. Oproti zkoušce, která má nejméně 3 termíny a dá se tak párkrát vyzkoušet, je zápočet jednorázový. To se týká i podnikatelského zápočtu. Ale trochu jinak.Pravidla zápočtuZapočítat si pohledávku vůči svému závazku, by měl zvládnout každý. Podstatnou skutečností podle zákona je, že svůj závazek si nemohu na někoho převést bez souhlasu věřitele, ale pohledávku ano. Je to pochopitelné. Když někdo dluží, určitě by rád tento dluh předal bezdomovci za malou, nejlépe pivní či párkovou odměnu. Jenomže to nejde. Dlužník se svých dluhů takto nezbaví. Naopak ale může postoupit svoji pohledávku.Nejen dluhyPohledávky se postupují z různých důvodů.Některé proto, že by jejich vymáhání stálo nemalé prostředky a zároveň zbytečný čas. Věřitel také často nemá povahu na tvrdší vymáhání a raději tedy oželí nějaké to procento a zbaví se za pár korun svých peněz. Prodat pohledávku jde tak se slevou 20 a více procent. Běžných je 50 % z pohledávky, takže prodělek může být značný. Postoupení pohledávky ale nemusí být jen neuhrazení dluhu.Podnikatelské postoupeníPozor na stav, kdy si podnikatelé nebo jiné osoby vzájemně plní nějakou prací nebo zbožím. Máme sice peníze, ale barter neboli zboží za zboží jako obchodní praktika zdaleka neřekl poslední slovo. Ostatně při různých situacích jsme jistě barter zažili sami. Ať to byla výměna kuliček na hřišti nebo třeba knih ve škole nebo bezplatná výměna zkušeností. Když se takto dohodnou dva řemeslníci, pak je výměna neboli zápočet docela prospěšný. Na jedné straně je nějaký objem práce, třeba posekání zahrady a na druhé třeba vysazení stromků. Vyměnit si můžeme opravu potrubí za menší stavbu nebo auto za auto. A tady je potřeba dávat pozor.Daňové záležitostiBarter není nedaňový. I když žádné peníze neprojdou účtem, přesto se  barter objeví v účetnictví. Někdo může samozřejmě zkusit nevystavit žádnou fakturu oproti protislužbě a vystavení faktury zase jemu. Ale Daňová správa by toto považovala za daňový únik a do příjmů i výdajů by toto zařadila. Ten, kdo vede účetní evidenci by si jen zvýšil obrat, ale paušální daň by mohla zavinit problém. Vyšší příjem znamená také vyšší daň. Proto, i když si někdo vymění službu nebo zboží, musí toto uvést do účetnictví.Výhody barteruHlavní výhodou výměny je to, že se nemusejí vzájemně posílat prostředky. Tak se na účtu ani neobjeví, ani není odepsaná nějaká částka. Obě strany, pokud si práce řádně odvedou, si tak nemohou nic dlužit. Dohoda o barteru také nemusí být písemná, takže stačí se jen řádně domluvit, provést služby a na stejnou částku si z ruky do ruky předat faktury. Bez faktur by to nebylo dobré. Pokuty a následné sankce berňáku by tento barter prodražily a znevýhodnily. Proto si klidně můžete sjednat službu za službu nebo zboží za zboží, ale jde o daňové plnění v každém případě, i když není spojeno s finančním krytím.    

Pokračovat na článek


Zaručí placené studium na vysoké škole vyšší úroveň vzdělání?

Vysoké školství v České republice potřebuje nový impuls. Školné by jím bezesporu mohlo být, ale rozhodně je nutné danou problematiku detailně zpracovat. Výše školného na vysoké škole a jeho forma jsou tím nejsnazším. Důležité je nastavit parametry, stipendia a další možnosti, aby bylo vysokoškolské vzdělání stále dobře přístupné, avšak pouze těm, kteří o něj mají skutečný zájem.Dnešní doba je velice nakloněna vysokoškolskému studiu.Dnešní maturitní ročníky mají prakticky neomezené možnosti ve výběru vysokoškolského studia dle svých nejsilnějších stránek. Avšak často je situace i opačná, že volí studenti cestu nejmenšího odporu a po maturitě zamíří na takovou vysokou školu, kde budou moci dále trávit studentská léta, avšak v budoucnu s využitím studovaného oboru spíše nepočítají. To je problém řady dnešních vysokoškoláků. Již nyní vědí, že znalosti, které na vysoké škole získají nebudou uplatňovat v praxi, ale pouze díky získanému titulu budou mít větší vstupní pracovní „renomé“. Na druhou stranu vysokoškolské vzdělaní nikdy není na škodu. Situace v podobě podpory vysokého školství je bezesporu velmi chvályhodná, avšak důležité je nezapomínat na kvalitativní stránku věci. Kvantita nesmí předbíhat před kvalitou. A to je nejspíše problém dnešního školství. Je tento přístup pro zemi jako takovou prospěšný? Navíc celkové výhody ze studentského života často rozhodují ve prospěch studia i bez zjevného zájmu skutečně školu dokončit. Výhody studentů jsou z pohledu daňových slev, ubytovacích stipendií a sociálních výhod více než lákavé a bohatě nahradí platbu 500 Kč za přihlášku na vysokou školu, kterou si student může předkládat třeba i několik let po sobě. Navíc v případě nějaké „lehčí“ školy může velice snadno uspět i studiem a tento status si držet řadu let bez velikých problémů. Jsou pak takový studenti pro společnost prospěšní?Jak by celý systém vypadal v případě placeného studia a ne jako nyní v systému dotování studentů? Nacházeli by studenti větší uplatnění? Vážili by si vysokoškolského studia a poctivě pracovali na svém vzdělání? Zlepšil by se přístup univerzit a úroveň vzdělání? Prvotní myšlenka a odpověď je bezesporu ano. Avšak je nutné celý systém dokonale promyslet a dostatečně nastavit parametry. Jenom stanovení samotné výše školného by byla velmi hrubým nástřelem a teprve čas by asi ukázal, jaká výše platby je nejoptimálnější.Přínosy placené vysoké školyPrvním přínosem by určitě bylo to, že na vysokou školu by se nehlásil každý „maturant“, ale opravdu pouze ti, kteří mají zájem o další vzdělání, které jim pomůže v budoucím zaměstnání. Rozhodně by se zkvalitnil i přístup škol, které by konečně mohly fungovat na tolik omílaném zákaznickém přístupu a mohly by studentům nabízet lepší práci v hodinách, interaktivní výuku, menší počet žáků ve třídě a od toho odvislé větší nasazení každého z nich při daném předmětu. Přínos školného by tedy rázem byl v relativně nižším počtu zájemců o vysokoškolské studium, ale rozhodně by se navýšil procentní podíl úspěšných uchazečů ku počtu přijatých. Každý vysokoškolák by chtěl školu zdárně a v termínu dokončit. Samozřejmě je nutné placené školné doplnit stipendijními programy pro zájemce, kteří by si placení školného nemohli dovolit, avšak díky svým mimořádným znalostem a výsledkům by jim školné bylo propláceno univerzitou či přímo státem. Tato stipendia by pak byla motivací i pro běžné studenty, jak si „snadno“ přivydělat a kvalita znalostí by rozhodně stoupala. Samozřejmě kvalita znalostí je odvislá od náročnosti požadavků, které jsou ze strany univerzity předkládány. V současnosti je situace na řadě škol taková, že se snaží zbytečně své studenty nevyhazovat, jelikož každý jeden student přináší škole dané tabulkové peníze, tudíž by byla sama proti sobě. Takový přístup je krajně nevyhovující a doufejme, že není tím hlavním, o co na vysokých školách u nás jde. Při zavedení školného by tedy měla rámcově stoupnout kvalita výuky. Vysokoškolští absolventi by pak již skutečně vždy představovali elitu národa a kvalitně edukované pracovníky připravené se zařadit do pracovního procesu právě v oboru, který 3 či 5 let studovali. Stávali by se z nich odborníci a vysoké školy by tak plnily svůj hlavní úkol.Jiný pohled na placení školnéhoV současnosti se tedy přetřásá myšlenka zavedení školného, které budou platit studenti vysokých škol. Avšak již v současnosti je vysoká škola zpoplatněna. Pomineme-li samozřejmě náklady obětované příležitosti a další náklady spojené se studiem (ubytovaní, skripta, stravování, doprava). Avšak na druhé straně se platí vysoké školství u nás z daní. Takže již nyní je zpoplatněno, avšak plošně, ode všech daňových poplatníků, kteří odvádějí do státní poklady peníze. Jde o neefektivní způsob a také samozřejmě způsobe velmi nepřehledný. Studium na vysoké škola tak platí každý místo těch, které ho skutečně využívají. Zavedením školného by se tak toto netransparentní dotování škol přesunulo do roviny velice jasné a přehledné. Efektivita by samozřejmě vzrostla s ohledem na přímou vazbu peněz od studenta ke škole bez dalších úředníků a úřadů, které musí samozřejmě také někdo financovat, takže i zde se zbytečně ztrácí peníze na vzdělání.Růst konkurence na straně škol i studentůZavedení školného by rozhodně přispělo ke vzrůstu konkurence. Každý student by velmi dobře vybíral, kam půjde studovat. Kvalita školy, výuky a vybavení by určitě hrála významnou roli. První myšlenky by se neupínaly na snadnost přijímacích zkoušek či studia, ale na adekvátnosti protihodnoty vzhledem k platbě školného. I školy by samozřejmě bojovaly o studenty a snažily by se jim vytvořit nejlepší možné podmínky a zajímavé studijní plány. Zodpovědné studium ze strany studentů je pak samozřejmostí, jelikož motivace opřená o platbu a nutnost platby, by rozhodně přinesla více efektivity a zájmu z obou stran.Snížení dostupnosti zavedením školnéhoŘada lidí argumentuje tím, že zavedení školného znepřístupní vzdělání celé řadě lidí. Avšak v konečném důsledku tento argument je naprosto mylný. Už jen samotné stipendijní programy pro studenty, kteří mají o téma zájem, dokáží se mu více věnovat a díky tomu mít dobré výsledky, tedy i stipendium, pomůže prakticky každému. Prospěchová stipendia by zkrátka pomohla i tento problém řešit. Určitá forma sociálních stipendií by také určitě pomohla. Navíc se koketuje i s myšlenkou odložení platby pomocí studentských půjček. Jasná pravidla a jasné splácení by umožnily studentům vzít si půjčku na financování svého studia a s jejím splácením začít až po absolvování a nalezení zaměstnání. Stát by navíc takovou půjčku mohl určitým způsobem zvýhodnit, aby nebyla krajně nevhodná a vyřešit tím tolik zdůrazňovaný problém snížení dostupnosti vzdělání. Každý by měl jednoduše na výběr.

Pokračovat na článek


Služby do zahraničí – peklo předpisů

Prý jsme exportní země. V oblasti strojů a zařízení určitě. Tam platí nějaká pravidla a podmínky, které se vyvíjely mnoho desítek let. S internetem a službami do zahraničí je ale stále nejasno a stát jim evidentně nerozumí. Komplikuje tak českým podnikatelům export svých schopností. Vždyť služba mnohdy nestojí žádné náklady a dá se vyvézt bez jakékoliv podpory. To naše skvělé stroje, stavby a výrobky mnohdy neumějí.Sedím doma a dělám službyAle vůbec netuším, zda platit DPH nebo jak a co danit. V tomto je skutečně problém a zákon je nejednoznačný. Pokud je místem plnění třetí země, platí, že tyto služby se v ČR nedaní a tím se ani nezapočítávají do obratu. To je dost důležité pro výpočet a získání statutu plátce DPH. Když máte obrat za 12 po sobě jdoucích měsíců přes milion, stáváte se plátcem. Když máte obrat v zahraničí, tak se plátcem nestanete při jakémkoliv obratu. Rozdíl je ovšem v místě plnění.Identifikovaná osobaPokud ale služby poskytnete v EU, pak se musíte identifikovat jako osoba, která musí podat souhrnné hlášení, které se týká jen přeshraničních plateb. V tuzemsku tedy plátcem nejste, ale v podstatě hlásíte svoje příjmy a výdaje ze zahraničí. Tím udáváte příjemce tohoto plnění, který podle toho, zda je nebo není plátcem DPH, musí zase na druhé straně plnit povinnosti DPH. Stát tak zavedl tento polotovar, protože takto je složitá administrativa a zákony v EU. Pokud by se v EU vybírala DPH podle místa plnění bez ohledu na přeshraniční obchod nebo službu, bylo by vše jednodušší. To by ovšem státy musely DPH a způsob výpočtu včetně výběru sjednotit.Placení daně z příjmuPřestože je služba složitou záležitostí, danit svůj příjem musíte. Otázka ale není tak jednoznačná. Například s USA existuje dohoda o zamezení dvojího zdanění. Pokud plníte do USA, bude otázkou, zda nedanit v USA. A toto je poměrně diskutabilní. Službu, kterou uděláte doma, odešlete do USA a přijmete za ni platbu tak zdaníte jednoznačně v ČR. Pokud si peníze necháte poslat na konto v USA a máte jejich registraci, musíte podle zákonů USA danit u nich. Tedy zaplatíte daň tam. To se ale nemusí líbit ČR. Vždyť jste službu dělal v podstatě zde. A tady skutečně může jít o problém. Daňová správa může rozhodnout, že daň zaplatíte bez ohledu na dohodu s USA.Jak se vyhnout problémům?Je jasné, že když daň ze služby nepřiznáte, těžko se  někdo doví, že jste vůbec službu provedli. Přesto mohou vniknout problémy. USA mohou informovat o vedení účtu v USA a příjmech na něm. Pokud se do USA nechystáte, tak ani nevyužijete výhod placení daní v USA. A daně jsou v USA vyšší než v ČR. U nás z příjmu milion korun po odečtení třeba paušální daně 40 % je základem daně pouze 600.000 Kč. Z tohoto základu si můžete odečíst třeba daňovou ztrátu, spoření  a další položky (nikoliv náklady na podnikání). I kdyby tedy nebyl žádný odečet, máte základ daně 90.000 Kč. A ještě si odečtete minimálně 24.840 Kč jako slevu na poplatníka (bez slevy na manželku nebo dítě) a platíte jen 65.160 Kč. To z milionu skutečně není mnoho.Problémem tak není placení daní, ale chamtivost jednotlivých států. Problém v místě plnění podle služby je skutečně často specifický. Když někomu tvoříte stránky přímo na jeho hostingu, asi jde vyloženě o službu v zahraničí. Pokud mu stránky vytvoříte doma v ČR a nahrajete na hosting, pak platíte v ČR. Ale jisté to není, protože stejně tak je místem plnění zahraničí. Se službami je to těžké a představa, že dostanete na účet milion a nemusíte jej zdanit, může mrazit v zádech. A daňová správa se bude zajímat o takový příjem, protože nad 100.000 Kč nebo v případě podezřelé transakce banka vše hlásí analytickému útvrau při MF ČR. Takže poplatník má zase problém. Nic není jednoznačné a nikdo závazně neporadí.

Pokračovat na článek