Výsledky vyhledávání pro dotaz daňová uznatelnost

Výsledky vyhledávání v sekci: Finance

Optimalizace nákladů, minimalizace nákladů, finanční posuzování investic

Optimalizace nákladů V předchozí kapitole jsme si ukázali základní techniku při tvorbě business cases a finanční logiku, která jejich tvorbu a hodnocení doprovází. V této kapitole si ukážeme další důležitý krok a tím je posouzení finančně optimální varianty z hlediska minimalizacefinančních nákladů. Jinými slovy půjde o situace, kdy máme dva nebo několik způsobů, jak určitý proces zabezpečit a nás zajímá, který z těchto způsobů bude pro nás finančně optimální. Typickým případem může být úvaha o změně technologie výroby, kdy posuzujeme, zda investicedo nového způsobu i přes své finanční náklady bude nakonec (v důsledku budoucích diskontovaných úspor) "levnější", než je současný způsob fungování.Posuzujeme-li alternativní varianty k dosažení téhož výkonu, pak vlastně posuzujeme pouze jejich nákladovou stránku, neboť výstup bude v obou případech neměnný. Jindy může jít o situaci, kdy uvažovaná varianta oproti stávající kromě změny nákladů (resp. peněžních výdajů)vyvolá i odlišnou úroveň výstupu (příjmů). V takové situaci půjde o komplexní business case srovnávající obě varianty jak na straně peněžních příjmů tak výdajů.V této kapitole se budeme věnovat prvnímu typu, kdy požadujeme zachovat stávající úroveň na výstupu a jde nám primárně o otázku úspory nákladů. Budeme tedy posuzovat obě varianty z hlediska výše diskontovaných peněžních výdajů v budoucnu. Pro bližší seznámenídokreslení tohoto typu finanční analýzy uveďme následující situaci.Zadání pro analýzu pomocí business caseJako vlastník firmy, která vyrábí určitý typ součástky do auta, uvažujete v rámci zefektivnění výstupní kontroly výrobků o investici do nového stroje, který vám byl představen na veletrhu. Tento stroj skenuje kvalitu finální produkce na výrobních pásech. Tuto činnost dosud zabezpečujídva pracovníci. Mzda každého zaměstnance činí 20 tis. Kč hrubého měsíčně. Po dobu dovolené (1 měsíc) zabezpečujete jejich činnost externě za tutéž hrubou mzdu. Předpokládáte, že průměrná mzda těchto zaměstnanců bude do budoucna koncem každého roku indexována (navýšena) podle inflace plus 1% navíc.Počítáte s průměrnou inflací 2,5% ročně. Korporátní daňová sazba je 20%. Pokud jde o stroj, jeho současná cena činí 1,8 mil. Kč. Co se týká úvěru na tento stroj, od banky plánujete úvěr na 6 let ve výši 800 tis. Kč při sazbě 10% a měsíčních rovnoměrných splátkách. Zbylou částku uhradíte z vlastních zdrojů. Výši WACC pro tento projekt jste stanovili na 15%. (Banka totiž požaduje 10% úrok (netto 8% po zahrnutí daňového štítu) a její účetní podíl na financování činí 44,4% (0,8 mil. / 1,8 mil.) při naší požadované míře výnosu něco nad 20%, proto odhadujeme WACC kolem 15%). Pokud jde o náklady na spotřebu elektřiny, tu jste podle údajů od výrobce, využití stroje a současné ceny elektřiny odhadli na 55 tis. Kč ročně. Dnešní náklady na údržbu a opravy odhadujete ve výši 30 tis. Kč ročně, nicméně první dva roky po dobu záruky budou pochopitelně nulové. Při schůzce s výrobcem vám bylo sděleno, že obvyklá morální i technická životnost stroje činí 8 let i více. Jste však maximálně konzervativní a proto kalkulujete pouze s 6 roky a předpokládáte,že po 6 letech se vám stroj podaří prodat jen za cenu 20 tis. Kč (cena obvyklá na trhu takto starého vybavení dnes). Plánujete lineární účetní odpisy. Zrychlené daňové odpisy v rámci 2. odpisové skupiny budou činit 300 tis., 500 tis., 400 tis., 300 tis., 200 tis. a 100 tis. Kč. Bude investice do stroje z finančního pohledu krok správným směrem?V předchozích kapitolách jsem vám zmínil požadavek inkrementálního přístupu. Nastal čas si tento požadavek více ozřejmit. Inkrementální metoda je nutně spojena se srovnáváním variant. Rozdíl dvou variant je onen inkrement.Ke každé variantě pak lze v zásadě přistoupit samostatně, tj. vypočítat související diskontované peněžní toky v každé z nich a vypočítat čistou současnou hodnotu (ČSH) pro každou variantu zvlášť. Obě ČSH pak vzájemně srovnáme. Druhou, rychlejší, ale na chybu náchylnější variantou je vytvořit rovnou jediný model (business case), který již přímo s rozdílem (inkrementem) peněžních toků obou variant pracuje. Jak jsem řekl, jde o frekventovanější postup, neboť ušetří čas a námahu s tvorbou business case každé posuzované varianty zvlášť, nicméně je náchylnější na chybu.My si ukážeme pouze první postup, tj. vypracujeme samostatný model vývoje pro každou variantu zvlášť. Pokud budete umět správně postavit každý business case samostatně, můžete se pokusit vytvořit jediný přírůstkový (inkrementální) business case, v němž jsou zobrazeny jen rozdílové položky.

Pokračovat na článek


Finanční plán, finanční plánování, business plán, finanční modelování, výplatní poměr, payout ratio, markup

Obrázek 1: Jak povolit iterace v Excelu Pozor! Pro správné fungování výše uvedeného excelovského souboru je nutné mít povoleny iterace! Ty se povolují v Office 2007 kliknutím v levém horním rohu na kolečko se znakem sady Office (malé 4 barevné čtverečky). V nabídce, která se objeví, klikneme na spodní liště na tlačítko možnosti aplikace Excel.Dialogové okno s možnostmi Excelu, které se objeví (vizte obrázek vlevo), obsahuje v levé části sloupek s dalšími nabídkami, ze kterých vybereme nabídku vzorce (na obrázku modrá elipsa) a zaškrtneme povolit iterativní přepočet (červená elipsa). Obrázek 2: Drivery a výsledovka finančního plánu Drivery a zdůvodnění jejich výše (logika, která stojí za nimi)Tempo růstu nákladů (tj. variabilních nákladů přímo souvisejících s prodejem zboží) na obrázku 2 jakožto první z řídících proměnných (driverů) jsme odvodili na základě analýzy dosavadního cca. 2,5% tempa jejich růstu.Na základě odhadů Ministerstva financí a ČNB jsme zjistili, že tempo růstu nominálního HDP se odhaduje v rozsahu 4-6% pro následující roky. Nyní věnujte pozornost na obr. 2 současně i nákladovému řádku reklama, mzdy, atp** ve výsledovce. V aktuálním roce činily náklady na reklamu 10 mil. Kč, ostatní fixní náklady 30 mil. Kč, tj. celkem 40 mil. Kč.V následujícím roce (rok 1) chceme zvýšit podíl výdajů na reklamu z 10 mil. Kč na přibližně 70 mil. Kč (spolu s nezměněnými 30 mil. Kč na mzdy atp. tedy celkem ve výsledovce uvedených 100 mil. Kč).Pokud jde o driver tempa růstu variabilních nákladů přímo závislých na spotřebě (1. řádek tabulky), konzervativně předpokládáme pouze minimální zvýšení tohoto ukazatele (tj. tempo růstu nákladů) na 3%. Jde o nárůst nominální, tj. jak z hlediska množství tak průměrné pořizovací ceny. K problematice nominální vs. reálné veličiny vizte kapitolu reálná a nominální míra v sekci základy financí. Vycházíme tak z určitého zpoždění mezi těmito variabilními náklady a spuštěním celé kampaně na trhu včetně určitého zpoždění při reakci zákazníků.Proto teprve s ročním zpožděním (tj. až v roce 2) dojde na ř. 1 k nárůstu variabilních nákladů na spotřebu zboží a to na 8%. Jelikož se jedná o náklady spojené se spotřebou zboží, tržby budou druhou stranou téže mince. Je to právě růst tržeb, který stimuluje růst těchto variabilních nákladů. Shrneme-li, vyšší tržby a s nimi spojené vyšší náklady na spotřebu nastanou s ročním zpožděním po spuštění celé reklamní kampaně v roce 1, kterou chceme novým úvěrem financovat. Současně si všimněte ve výsledovce na obr. 2, že pro tento 2. rok je výše nákladů v položce reklama, mzdy, atp** 50 mil., tj. výrazně nižší než v roce 1 se 100 mil. Kč. To je důsledkem ukončení reklamní kampaně ke konci roku 1. V roce 2 již tato kampaň dále neprobíhá, ačkoliv jsou zachovány vyšší výdaje na reklamu ve srovnání s aktuálním rokem (50 mil. Kč vs. 40 mil. Kč).V roce 3 proto opět s určitým zpožděním klesá driver výše nákladů na spotřebu zboží z 8% na 5%. To je opět zpožděný důsledek poklesu výdajů na reklamu v roce 2 oproti roku 1, kdy byla masívní reklamní kampaň. V dalších letech spolu s rostoucími fixními náklady (reklama, mzdy, atp**) o 2 mil. ročně se ustálí tento driver na ř. 1 na cca. 6%. Jeho výše vychází z odhadů růstu nominálního HDP Ministerstvem financí a ČNB (vizte výše).Doba obratu pohledávek je v současné chvíli 47,4 dní, což je podstatně více než silnější konkurenti. Existuje tedy prostor snížit vázanost našich zdrojů financování ve prospěch financování našich odběratelů, aniž bychom zhoršili své konkurenční postavení. Navíc, pokud bude reklamní kampaň účinná, vzroste náš podíl na trhu,vzroste i naše vyjednávací síla s odběrateli. Na základě naší analýzy jsme dospěli k názoru, že je proveditelné bez výraznějších negativních dopadů na naše odběratele ve světle obvyklých lhůt splatnosti na trhu snížit dobu obratu pohledávek na 40 dní. Pozor, jde o naprosto smyšlenou hodnotu, která nemusí mít s realitou na jakémkoliv trhu nic společného! :-)Doba obratu zásob je rovněž ve srovnání s trhem výrazně nadprůměrná. V důsledku vyšších plánovaných fyzických prodejů (díky reklamní kampani) bude ještě snazší současnou úroveň doby obratu zásob snížit bez rizika jejich nedostatečné výše. Analýzou historického vývoje výkyvů prodejů usuzujeme na to, že je realizovatelné a žádoucí jejich výši vzhledem k prodejům postupně snížit k dosažení doby obratu 85 dní k roku 7. A znovu tu jde o naprosto smyšlenou hodnotu, která nemusí mít s realitou na jakémkoliv trhu nic společného! :-)Doba obratu závazků v důsledku očekávaného nárůstu podílu na trhu stimulovaného mohutnou reklamní kampaní v roce 1 očekáváme zvýšení vyjednávací síly i směrem k dodavatelům. Tato skutečnost se promítne do prodloužení průměrné lhůty splatnosti a mírného nárůstu doby obratu závazků z obchodního styku ze současných 7,2 na 10 dní (i zde se jedná o smyšlenou hodnotu bez vazby k realitě k nějakému oboru). Tato skutečnost postupně s růstem doby obratu závazků uvolnínaší kapitálové náročnosti pro financování pořizovaného zboží a služeb. Jak již víme z kapitoly dnešní výdaj, budoucí příjmy, růst závazků, který snižuje pracovní kapitál, má pozitivní vliv na cash flow a tedy i uvolnění kapitálové náročnosti z hlediska financování.Okamžitá likvidita je driver, který určuje poměr požadované výše položky peníze v bilanci vůči krátkodobým závazkům. Předpokládejme opět, že její aktuální výše je kriticky nízká vzhledem k průměru v odvětví, a proto plánujeme její růst na úroveň obvyklou, kterou jsme s vypětím všech sil a ztrátou spousty času nakonec z řídkých zdrojů, které jsme nalezli, přibližně získali. K tomuto driveru se vrátíme později v kapitole věnované bilanci a to konkrétně při diskuzi nad položkou peníze.Úrokové míry (krátkodobých a dlouhodobých úvěrů) do budoucna jsme konzultovali s našimi bankéři. Ti naznačili, jakou inkrementální úrokovou míru můžeme v případě schválení našeho dlouhodobého úvěru na nově poskytnutou částku očekávat. Oproti stávajícímu úvěru, jehož úroková sazba činí 9,5%, bankéři stanovili novou úrokovou míru při dané výši úvěru pro reklamní kampaň z důvodu vyššího rizikapro banku na 15%. Ačkoliv, jak uvidíme, plánujeme postupně její splácení a snižování zadlužení, marginální úrokovou sazbu všech následných úvěrů konzervativně držíme na této úrovni 15%.Její výše společně s výší dlouhodobých úvěrů v bilanci, které zajišťují zdroje financování, budou samozřejmě ovlivňovat velikost úrokových nákladů ve výsledovce. Detailně se této problematice plánování potřebné výše úvěrů a z toho plynoucích úrokových nákladů budeme věnovat později při diskuzi nad tvorbou výsledovky a rozvahy.Pokud jde o krátkodobý (např. kontokorentní) úvěr i zde konzervativně kalkulujeme s růstem jeho úroku z hlediska našeho plánovaného rostoucího zadlužení a vyšší požadované rizikové prémii bankou. I s odhadem jeho výše by nám měli pomoci bankéři. Finanční model vychází u kontokorentního úvěru z předpokladu maximálního využívání, tj. jeho neustálého čerpání do limitu. I k této problematice se vrátíme v rámci výsledovky a rozvahy.Korporátní daňová sazba stanovená zákonem o daních z příjmů je ponechána nezměněna na úrovni 19%.Payout ratio (výplatní poměr) představuje plánované procento zisku, které z firmy plánujeme vybírat pro naše osobní potřeby. Jinými slovy, 60% zisku ponecháme ve firmě k další reinvestici a 40% zisku si ve formě peněz převedeme každoročně na náš soukromý účet. Čím bude výplatní poměr vyšší, tím vyšší úvěrování od bank budeme potřebovat, protože vybrané peníze budeme muset nahradit pomocí o to vyšších úvěrů. Vyšší výplatní poměr (payout ratio) na druhou stranu vytváří určitý polštář pro případ neočekávaných negativních událostí, kdy můžeme případné ztráty "financovat" z této potenciální plánované "rezervy",aniž bychom museli žádat o vyšší než plánované úvěry. Za takové nepříznivé situace bychom tedy oproti plánu nic nevybrali (nebo vybrali méně) a nemuseli bychom tak v budoucnu žádat banku o vyšší úvěry oproti našemu plánu.Markup (zisková přirážka nad náklady) je posledním použitým driverem pro tuto naši modelovou ukázku tvorby finančního plánu. Jeho výpočet jako poměr mezi výší tržeb a variabilních nákladů na prodej zboží po odečtení jedné je vidět z obrázku 2. Role této řídící proměnné bude v určování výše tržeb a to v závislosti na vývoji variabilních nákladů na prodané zboží, které ovlivňuje právě driver v prvním řádku.Čím tedy bude jeho hodnota vyšší, tím větší marži (resp. přirážku nad náklady) budeme uplatňovat a tím vyšší plánujeme tržby. Jeho očekávaný růst je způsoben právě reklamní kampaní, která umožní prodávat s vyšší přirážkou nad náklady. I zde si všimněte, že s ročním zpožděním po kampani, kdy je markup nejvyšší, následně dochází k jeho mírnému poklesu, jako důsledek postupného pominutí efektu kampaně.Jaké jsou kvantifikovatelné důvody, které nás vedou k předpokladu možnosti zvýšení markupu, bez negativního vlivu na pokles prodejů? Víme, že náš dosavadní tržní podíl co do velikosti tržeb činí 15% a co do objemu prodejů cca. 20%. Jelikož prodáváme produkty obdobné kvality a parametrů jako konkurence,existuje prostor pro zvýšení podílu na tržbách rovněž na 20% (ze současných 15%). Z této analýzy plyne, že konkurence má v průměru o 41,7% vyšší jednotkovou prodejní cenu než my. Rovnice 1 ukazuje matematické odvození. Rovnice 1: Potenciál pro růst ceny (markup) V rovnici 1 řádky 1) a 2) ukazují rovnice tržeb naší firmy a konkurence. Jelikož platí, že z hlediska tržního podílu dosahujeme na objemu prodaného zboží Q 20%, potom konkurence prodává 80% (modré yQ). Tuto skutečnost postihuje řádek 3). Logickým vyústěním je pak na řádku 7) hodnota 4, neboť tržní podíl konkurence je čtyřnásobný (80% vs. 20%).Analogicky řádek 8) ukazuje totéž, nicméně pro celkové tržby PQ. Náš tržní podíl činí 15% a zakomponováním výsledku z řádku 7) dojdeme k závěru, že konkurenční cena představuje 1,4167 násobek naší ceny, pokud je konkurenční podíl na tržbách 85%. Z tohoto pohledu existuje reálná šance (za výše uvedených skutečností o podobných nákladech na prodané zboží, jeho kvalitě a podobnosti s konkurencí) naší průměrnou cenu o toto procento zvýšit (tj. cca. 42%).Aktuální markup v uplynulém roce činil 35% (300 000 tis. Kč/221 600), vizte obr. 2 v prvních dvou řádcích výsledovky. V roce 1 zahájíme navíc reklamní akci, která tomuto růstu ceny má výrazně napomoci. Přesto jsme konzervativní a velikost tohoto driveru ponecháme pro rok 1 na aktuální úrovni (zmiňovaný efekt zpoždění). Teprve v roce 2 docházík růstu markupu z 35% na 45% a posléze dosahuje maxima 50% v roce 3. V dalším horizontu pak postupně klesá zpět k 46%. A právě nárůst na 50% v roce 3 z dnešních 35% činí 42,86%, což zhruba odpovídá v rovnici 1 současné vypočtené odchylce naší nižší průměrné ceny oproti konkurenci (41,67%). Pokud vezmeme v úvahu navíc rozsáhlou reklamní kampaň, nedochází podle nás v tomto směru k nikterak přehnaným očekáváním,spíše ke konzervativnímu odhadu. Současně odhadujeme cenovou elasticitu poptávky značně nízkou, neboť se vesměs jedná o prodej nezbytného zboží každodenní potřeby obtížně vyloučitelného ze spotřeby. Navýšením ceny P tak hrozí relativně nízké riziko poklesu prodejů Q s negativním dopadem na celkové tržby PQ. ShrnutíProsím každého čtenáře, aby si následující větu nejen přečetl, ale hlavně uvědomil. Otázka nastavení a odůvodnění předpokladů (řídících proměnných, resp. driverů), ze kterých každý finanční plán vychází, je klíčová! Není tak složité po určité době a praxi sestavit finanční plán, který je bez nedostatků z hlediska účetních vazeb mezi finančními výkazy. Ba co víc, je pak velice snadné nastavit jeho proměnné tak,aby vyšel opravdu "pěkně". Problém ale bude, že takový finanční plán vám při posuzování žádosti o úvěr asi příliš nepomůže a nepomůže vám ani v případě vašeho manažerského rozhodování do budoucna. Možná uděláte dojem, jak pěkně jste vše do detailu naplánovali, ale půjde maximálně o vaše zbožná přání. Finanční plán má být ostrý, říznout až k podstatě. A k podstatě se nedostanete bez toho, aniž byste vycházeli z reality a reálných možností.Je jasné, že nikdo nevidí do budoucnosti zcela jasně. Vždy jde o rozmazaný obrázek toho, co by se mohlo udát. Čím realističtější ale budou drivery, tím bude tento pohled ostřejší, pokud nedojde k žádným nečekaným událostem.Cílem této kapitoly bylo načrtnout, jak lze při určování řídících proměnných (driverů) postupovat. Pochopitelně že tato ukázka není univerzální způsob, jak celý finanční plán postavit. Bude záležet jen na vás, jaká data máte k dispozici, ze kterých lze udělat na základě daných skutečností určitou prognózu vývoje, a která pak zvolíte jako drivery ve vašem konkrétním finančním plánu. Mou snahou bylo v této kapitole naznačit, jak přistoupit k odhadu některých obvykle využívaných driverů a naznačit zdůvodnění jejich výše. Tempo růstu variabilních nákladů spojených s prodaným zbožím vychází z odhadů růstu HDP respektovaných autorit Ministerstva financí a ČNB. Průměrný očekávaný růst ekonomiky odrážíme do stejného růstu námi nakoupeného zboží k jeho následnému prodeji. Tyto hodnoty jsou přes markup pevně propojeny s tržbami (vizte níže).Doby obratů pohledávek, zásob a závazků jsou na základě provedené analýzy (podložené konkrétními údaji) aktuálně obecně horší než je obvyklé na trhu. Zamýšlenou reklamní kampaní očekáváme posílení naší pozice na trhu s pozitivním efektem na tyto drivery v intencích celého trhu.Okamžitá likvidita k tomuto driveru, který ovlivňuje výši potřebné likvidity (peněz na účtech apod.), se vrátíme v kapitole věnované bilanci (rozvaze). Zmíníme jej rovněž při analýze cash flow.Úrokové míry na nové úvěry jsme konzultovali s našimi bankéři.Korporátní daňová sazba ponecháváme její současnou zákonnou výši nezměněnu.Payout ratio může být konzultováno s bankou, jakou hodnotu v rámci určitého bezpečnostního polštáře by v našem plánu ráda viděla.Markup ovlivňuje výši tržeb nad velikostí plánovaných prodejů (variabilních nákladů na prodané zboží). Čím tedy bude vyšší očekávaný růst HDP a s ním i první driver variabilních nákladů a čím vyšší plánujeme markup, tím vyšší hodnota tržeb. Nárůst tohoto driveruodvozujeme od současné obecně nižší průměrné prodejní ceny, kterou prostřednictvím reklamní kampaně plánujeme zvýšit na průměrnou tržní úroveň.

Pokračovat na článek


Podnikejte v zahraničí - daňové ráje

Offshore společností jsou řešením pro řadu podnikatelů. Přesunem podnikání do daňového ráje podnikatel získá řadu výhod a velkou flexibilitu. Daňový ráj představuje ideální možnost, jak ušetřit nemalé částky na platbě celého spektra daní.Přesunem společnosti do daňového ráje získá společnost i větší volnost. Anonymita majitelů offshore společnosti chrání firmu jako takovou, tak i její společníky.Zahraniční společnosti mají celou řadu výhod. Avšak Offshore společnosti k těmto výhodám přidává další, které výrazně ovlivňují rozhodování podnikatelských subjektů u nás i v celém světě. Každý člověk i každá společnost hledá nejrůznější možnosti jak se maximálně vyhnout daním, respektive jak si maximálně daně obvykle legální cestou snížit. Proto jsou vyhledávány nejoptimálnější možnosti, které nepředstavují takovou hrozbu pro zisk, jako mohou představovat daně v domácí státu podnikatele. Offshore společnosti jsou tak často zakládány ve státech, které právě výhodné daňové podmínky nabízejí, takovým oblastem se říká slangově „daňové ráje". Tyto země připravují zpravidla přímo pro účely zahraničních společností, přesněji offshore společností, speciální zákony a právní úpravy, aby právě dokázaly přilákat maximální počet těchto podnikatelů, kteří přinesou do rozpočtu dané země nemalé prostředky, i když samotná jediná firma na svých daních objektivně uspoří. Často je přímo pro offshore společnosti připraven speciální zákon, který jasně vymezuje práva a povinnosti zahraničních podnikatelů v zemi.Výpočet daně v daňovém rájiDaňový ráj je na příliv celé řady společností s majiteli z celého světa velmi dobře připraven. Offshore společnost se stává klasickým standardním právnickým subjektem v dané zemi. Musí mít v daňovém ráji své sídlo. Výpočet daně je pak dán buďto fixní částkou jako určitý paušál, který společnost platí bez ohledu na výši zisku a aktivity. To je výhodné pro velké společnosti, které aplikují tyto možnosti. Na druhé straně stojí daň pomocí procenta ze zisku, kdy je obvykle tato hodnota nastavena na velice nízké procento. Tento způsob je výhodnější pro menší společnosti, které tak přesně vědí, že jejich daňová zátěž bude odvislá od jejich výsledku hospodaření.Kde najít daňový ráj?Daňovým rájem lze nazvat prakticky každou zemi, která má výhodnější daňový režim, než má pro nás Česká republika. Takže i takové Nizozemsko, Malta či Kypr. Avšak klasickými daňovými ráji jsou pro offshore společnosti především Bahamy, Britské panenské ostrovy, Seychely či Nevis. Daňově výhodných je ještě celá řada dalších ostrovů a zemí, které se do výčtu nevešly. Jde totiž o to, že země, která je nazývána daňovým rájem, by měla splňovat i podmínku politické stability a stálého právního prostředí.Výhody offshore společnostiPrvní a zásadní výhodou při zakládání offshore společnosti je bezesporu daňový režim. Výhodný daňový režim, který od daně z příjmu přímo osvobozuje, či se platí místnímu státu pouze malé procento ze zisku. Někdy je aplikován daňový paušál. To je první a hlavní myšlenkou celého principu offshore společností.Další nezanedbatelnou výhodou je i osvobození od DPH. O této podstatné výhodě člověk často neslyší, ale v konečném důsledku může společnosti přinést nemalé prostředky. K osvobození od daní v daňových rájích dále patří osvobození od kapitálových zisků, od daně z dividend či od daně z příjmu fyzických osob. A zde již může jít opravdu o úsporu velkých částek.Nespornou výhodou je také anonymit vlastníka offshore společnosti, jelikož se tím chrání proti problémům ve svém vlastním státě a je prakticky nedosažitelný. V daňových rájích navíc není potřeba takové administrativní náročnosti u společností, jak jsme od naší samosprávy zvyklí. Prakticky není nutné předkládání účetních výkazů ani audit. Maximálně firma předá nějaké výkazy ve zjednodušeném formátu a tím bohatě uspokojí místní úřady.Nenáročnost z pohledu vlastního kapitálu, statutárních zástupců či společníků. Není ani vyžadován trvalý pobyt či občanství u akcionářů. To velmi usnadňuje fungování samotných offshore společností.

Pokračovat na článek


Vznik věcného břemene ponecháním si části vlastnického práva

 Právní praxe naráží při převodech nemovitostí poměrně často na situaci, kdy je převáděna nemovitost na nového nabyvatele, nicméně je žádoucí, aby původnímu vlastníku vzniklo ve formě věcného břemene k nemovitosti určité věcné právo, typicky právo doživotního užívání. V současné době se takové situace v důsledku zažitých zvyklostí většinou řeší tak, že smlouva o převodu nemovitosti (kupní, darovací) je zároveň i smlouvou o zřízení věcného břemene. Dojde tak k převodu vlastnictví k nemovitosti na nového nabyvatele a posléze (či zároveň) ke vzniku věcného břemene ve prospěch zcizitele. Naskýtá se otázka, zda takový postup je jediný možný.JUDr. Milan Vašíček, Dan Dvořáček, Brno, Praha*I. ÚvodemPrávní praxe naráží při převodech nemovitostí poměrně často na situaci, kdy je převáděna nemovitost na nového nabyvatele, nicméně je žádoucí, aby původnímu vlastníku vzniklo ve formě věcného břemene k nemovitosti určité věcné právo, typicky právo doživotního užívání.V současné době se takové situace v důsledku zažitých zvyklostí většinou řeší tak, že smlouva o převodu nemovitosti (kupní, darovací) je zároveň i smlouvou o zřízení věcného břemene.1 Dojde tak k převodu vlastnictví k nemovitosti na nového nabyvatele a posléze (či zároveň) ke vzniku věcného břemene ve prospěch zcizitele. Naskýtá se otázka, zda takový postup je jediný možný. Pokud je subjekt A vlastníkem pěti pomerančů a usmyslí si, že subjektu B převede tři a dva si chce ponechat, může to udělat buď složitě, tedy tak, že mu převede všech pět a pak si nechá dva vrátit, nebo jednoduše tak, že mu dá pouze tři. Nechceme tvrdit, že tato obrazná analogie je bezezbytku aplikovatelná na vznik věcného břemene ponecháním si části vlastnického práva v souvislosti s převodem nemovitosti. Chtěli bychom se však pokusit o prozkoumání této otázky a nalezení míry, v níž je takový postup eventuálně možný.Vlastnické právo je v klasickém pojetí civilního práva převáděno vždy jako určitý ideální celek blíže neurčených práv, jejichž nepřímým předmětem je věc v právním smyslu. V institutu spoluvlastnictví pak nacházíme promítnut fakt, že vlastnictví lze převádět nejen jako celek, ale též v ideálních jeho částech – podílech. Lze však převádět samostatně též určité konkrétní složky vlastnického práva, nikoli jen ideální podíl? A pokud ano, jaké jsou podmínky takového převodu a jaké jsou jeho důsledky? Na tyto otázky bychom rádi nalezli odpověď v tomto příspěvku.II. Pohled civilního právaVlastnické právo se skládá z velmi různorodé škály vlastnických oprávnění, která díky absolutní povaze tohoto práva zaručují vlastníkovi ochranu před zásahy třetích osob. Jedná se o klasické ius utendi, fruendi, disponendi et abutendi, tedy o právo věc užívat, těžit její plody, věcí majetkově disponovat a případně věc zničit. V praxi se užívají právní vztahy, kdy vlastník na bázi obligační umožní výkon některých těchto práv jiné osobě, např. nájemní smlouvou. V takovém uspořádání vztahu vlastníku zůstávají všechna jeho oprávnění a nájemce svá práva vykonává jen odvozeně od práv vlastníkových, nedochází zde tedy k dělení vlastnictví tak, že by určité složky vlastnického práva originárně náležely jinému subjektu nežli vlastníku. Jak ale hodnotit převodní, např. darovací, smlouvu na nemovitost, v níž je ujednáno, že „dárce převádí celé vlastnické právo k pozemku s výjimkou práva odpovídajícího věcnému břemeni ve formě práva na pozemku čerpat vodu, kteréžto si ponechává“. Takovou smlouvu lze zajisté na první pohled ohodnotit jako absolutně neplatnou pro rozpor se zákonem. Můžeme tvrdit, že vlastnictví je celistvý právní institut, který nepřísluší štěpit jiným než zákonem předpokládaným způsobem, tedy na ideální podíly.Můžeme též smlouvě přiznat platnost i účinnost, nicméně interpretací dojít k závěru, že strany sjednaly přechod (celého) vlastnictví s tím, že je pak následně vytvořeno věcné břemeno ve prospěch dárce, protože, opět, vlastnické právo nelze štěpit, a proto si také nelze jeho specifickou část ponechat.Jsme toho názoru, že jakkoli jsou oba přístupy myslitelné, lze zaujmout i poněkud „odvážnější“ stanovisko, totiž že přejde „okleštěné vlastnické právo“ a jako vedlejší produkt se vytvoří právo odpovídající věcnému břemeni ve prospěch zcizitele. Pro přijetí takového závěru je však zapotřebí formulovat dvě základní podmínky.1. Právo, které si zcizitel ponechává, musí být bezpodmínečně obsaženo v právu vlastnickém, jehož zbytek převádí.Tato podmínka je poměrně jasným vyústěním faktu, že si jen těžko lze ponechat něco, co subjekt nemá. Předmětem ponechání si tak mohou být jen oprávnění absolutního charakteru, která ve vztahu k dané nemovitosti vlastník má. Předmětem ponechání si nemohou být povinnosti třetích subjektů k plnění, protože takové povinnosti nejsou typickou součástí vlastnického práva. I pokud by nabyvatel nemovitosti souhlasil s převzetím takových povinností v souladu s převodní smlouvou, nebude se jednat o „ponechání si“ práva, ale o jeho nový vznik. Pokud bychom měli situaci přiblížit klasickou civilistickou terminologií, tak si v obecné rovině lze ponechat právo odpovídající služebnosti,2 ale ne reálnému břemenu.3 To proto, že vlastníku zpravidla již z vlastnictví samého svědčí všechna práva k jeho nemovitosti, která by teoreticky mohla nabýt formy služebnosti, nesvědčí mu však práva svým obsahem odpovídající reálným břemenům. Přesněji řečeno, vlastník si zajisté může ponechat práva, která by po převodu vlastnictví rezultovala ve vytvoření služebnosti jistivé4 (faciendum). Taková služebnost tkví v právu oprávněného užívat určitým způsobem vlastníkovu věc, např. oprávněný smí chodit přes vlastníkův pozemek. Takové právo si převodce může ponechat, protože je jistě má – zajisté smí chodit po svém pozemku. Je dokonce představitelné, že by takovým „ponecháním si“ byla vytvořena služebnost záporná (non faciendum), která nespočívá v právu oprávněného nějakým způsobem cizí věc užívat, ale v povinnosti vlastníka nějakým způsobem svou věc neužívat. Vlastník např. nesmí na svém pozemku vysadit stromy. Taková služebnost může vzniknout „ponecháním si práva“ tak, že si převodce ponechá právo na to, aby na pozemku nikdo stromy nesázel. I takové uspořádání je podle našeho názoru možné, protože i takové právo k pozemku vlastník před převodem zajisté má. 2. Převedené okleštěné vlastnické právo stejně tak jako ponechaná si jeho část musejí být schopny právního života v některé z forem, které platné právo zná.Jsme toho názoru, že autonomie vůle v soukromém právu nachází své místo v oblasti jednání subjektů a obsahu jejich vůle, nikoli však v tom, jaké právní následky budou s jejich jednáním spojeny. Pouze aprobace zaměřeného projevu vůle právem a jeho spojení s právními následky tvoří pojmové znaky právního úkonu, přičemž otázka aprobace právem a spojení projevu vůle s následkem není v moci subjektů práva, ale v moci zákonodárcově. Řečeno jinými slovy, subjekty práva mají zajisté volnost v tom, jaké právní následky svým jednáním zamýšlejí dosáhnout a jak tuto svou vůli projeví. Není již však v jejich moci rozhodnout, zda jimi zamýšlené následky skutečně nastanou. (Např. dvě osoby, které nejsou manžely, zajisté mohou pojmout úmysl, že „vloží“ věc jednoho z nich do svého bezpodílového spoluvlastnictví. Tyto osoby zajisté mohou uzavřít i smlouvu s takovým obsahem. Tato smlouva však nikdy zamýšlený výsledek nevyvolá, protože neexistuje právní norma, která by s takovým právním úkonem takový právní následek spojovala.) V rozebíraném případě to znamená, že není možné, aby účastníci diskutované převodní smlouvy pomocí jejích ustanovení konstruovali nové, právu neznámé formy vlastnictví či spoluvlastnictví nebo věcných práv obecně5 a odvolávali se na autonomii své vůle a dožadovali se, aby třetí osoby a státní orgány jejich „výtvor“ akceptovaly. Proto je zapotřebí, aby účastníci případné převodní smlouvy nastavili převod jednotlivých práv takovým způsobem, aby se vlastnictví, které se původně celé nacházelo pouze u jednoho z nich, rozdělilo na dvě entity, které budou podřaditelné pod existující kategorie věcných práv známých platnému právnímu řádu. Pokud je převáděna ideální část vlastnictví – podíl, je situace jednoduchá. U obou nových spoluvlastníků zaujmou jimi nabytá (resp. ponechaná) práva formu spoluvlastnických podílů, což je uspořádání, se kterým právo počítá.Je otázkou, jestli je toto uspořádání jediné možné.Pokud je převáděna jiná část vlastnického práva než ideální podíl, tedy např. je převáděno celé vlastnictví mimo práva obývat určitou část nemovitosti, je otázkou, jakých forem toto rozdvojené uspořádání může nabýt. Pokud zcizujícímu vlastníku má zůstat právo obývat určitou místnost, jedná se o právo odpovídající věcnému břemeni. Ostatně právě takové věcné břemeno je velmi často v praxi zřizováno. O tom, že tato „ponechaná“ práva tedy svým obsahem věcnému břemeni korespondují, není pravděpodobně sporu. Co však nabyl „nový vlastník“, pakliže si převodce takové právo ponechal? Převodce nabyl celé vlastnictví k nemovitosti s výjimkou tohoto práva, a je tedy vlastníkem nemovitosti zatížené věcným břemenem. I takové uspořádání je v praxi časté a zjevně možné. Naopak není výše uvedený postup myslitelný u movitých věcí, protože tam by práva zúčastněných subjektů nabývala forem, které právo nezná. Jelikož současné občanské právo nezná věcná břemena váznoucí na movitých věcech, neexistuje institut občanského práva, který by vhodně korespondoval např. věcnému právu užívání cizí movité věci.Z výše uvedeného je podle našeho názoru zřejmé, že lze v rámci vlastnického práva k nemovitostem izolovat určitá vlastnická oprávnění, která si zcizitel při převodu vlastnictví ponechá, což povede ke vzniku věcného břemene na převáděné nemovitosti na straně jedné a vlastnictví k zatížené věci na straně druhé. Takový výsledek je podle našeho názoru nevyhnutným důsledkem vhod¬ ně konstruované smlouvy o převodu části vlastnického práva k nemovitosti.Je však takový převod možný? Je v moci vlastníka darovat nikoli celou věc nebo ideální podíl na vlastnictví věci, ale darovat nemovitou věc celou, mimo práva užívat její část? Jsme toho názoru, že ano.Zejména neexistuje právní norma, která by takový právní úkon vylučovala. Neexistuje právní norma, která by říkala, že vlastnictví lze dělit pouze na ideální podíly a že jeho jiné částečné převody jsou vyloučeny. Je výsostným oprávněním vlastníka disponovat se svou věcí majetkově, a tedy i rozhodovat o tom, zda a komu bude převedena. Je-li vlastník oprávněn převést věc celou, proč by neměl být oprávněn převést jen určitá práva k ní, tím spíše, že platné právo s těmito separovanými právy umí zacházet jako s definovatelnými instituty? Není tedy v moci vlastníka, aby převedl vlastnictví k součásti své věci. To proto, že součást věci není věcí samostatnou, a proto k ní ani nemůže existovat samostatné věcné právo. Samostatné věcné břemeno k nemovitosti a samostatné vlastnictví nemovitosti omezené věcným břemenem však existovat mohou, a proto není důvodu se domnívat, že s nimi též nelze samostatně disponovat.Pokud by vlastník nemovitosti tuto převáděl a tato nemovitost již byla zatížena věcným břemenem z dřívějška, zajisté nikdo nebude mít námitek k tomu, že převáděné vlastnické právo (nepochybně omezené věcným břemenem) je způsobilým předmětem smlouvy. Proč by tedy v případě, že je převáděno vlastnictví nezatížené, nemohl převodce učinit „výhradu služebnosti“ (deductio servitutis), čímž z obsahu převodu doslova „odečte“ práva odpovídající věcnému břemeni, a učiní tak předmětem převodu zcela shodný komplex práv, jaký je převáděn ve výše citovaném bezesporném příkladě? Není podle našeho názoru důvod k závěru, že první z naznačených převodů je možný, zatímco druhý nikoli, a to zejména proto, že předmětem obou převodů je zcela shodná množina práv. Rozdíl je jen v tom, že v prvním případě je tato množina definována obsahem vlastnictví a obsahem věcného břemene, zatímco v druhém případě obsahem vlastnictví a vůlí smluvních stran. Oba tyto způsoby se nám zdají rovnocenné, protože považujeme za právo vlastníka rozhodnout, jaká oddělitelná6 část jeho vlastnictví bude převedena.Jsme toho názoru, že takový výklad je plně v souladu jak s účelem a smyslem zákona, tak i se základní zásadou civilního práva, jíž je respektování autonomní vůle stran právního úkonu. Účelem civilního práva je, mimo jiné, vytvářet příznivý prostor pro volnou směnu hodnot. Respektování autonomie vůle jednotlivých subjektů je vyjádřením přesvědčení, že tyto subjekty nejlépe, zejména lépe nežli zákonodárce, vědí, jak naložit se svými hodnotami. Výklad zákona by tak měl vždy směřovat k zachování účelu, který strany sledovaly, pokud takový závěr není z nějakého závažného důvodu nepřijatelný. Za nepřijatelný je třeba jistě označit výklad, který je v rozporu s textem zákona (zde pak nejde ani o výklad), stejně tak jako i výklad, který jde k tíži právní jistotě třetích osob, apod. Jsme však toho názoru, že námi nastíněný výklad žádnou z těchto vad netrpí. Ostatně tento výklad vede k výsledku, který je zcela běžný a hospodářsky účelný – nemovitost vlastníka A je zatížena věcným břemenem ve prospěch osoby B. Pouze představujeme méně obvyklý nebo méně zřejmý způsob, jak tohoto výsledku dosáhnout. A je-li výsledek přípustný a námi navrženou cestu zákon nezakazuje, domníváme se, že není správné trpět „kultem absolutní neplatnosti“7 a směřovat interpretaci k důvodům neplatnosti z důvodu ochra¬ ny „virtuální zákonnosti“ namísto ochrany svobodné vůle účastníků právního úkonu.Též Ústavní soud v nálezu sp. zn. I ÚS 546/03 konstatoval: „Je evidentní, že všemi citovanými ustanoveními prozařuje shora uvedený princip autonomie vůle, podle něhož je třeba dát prostor jednotlivcům k tomu, aby sami určovali rozsah svých práv a povinností, přičemž jejich projevu vůle je třeba dát přednost před kogentním8 zněním zákona...... Porušení tohoto práva se orgán státní moci dopustí i tehdy, pokud formalistickým výkladem norem jednoduchého práva odepře autonomnímu projevu vůle smluvních stran důsledky, které smluvní strany takovým projevem zamýšlely ve své právní sféře vyvolat.“Z citovaného judikátu podle našeho názoru vyplývá obecné vodítko pro interpretaci civilněprávních předpisů, podle nějž má být interpretátor veden snahou zachovat chtěné následky projevu vůle účastníků právního úkonu. Takový výklad je navíc výkladem ústavně konformním, protože je výrazem čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, podle nějž každý může činit vše, co zákon nezakazuje. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu je povinností všech orgánů z dostupných výkladů volit vždy ten, který nejlépe koresponduje s ústavním pořádkem České republiky.9 III. Právní povaha věcných břemenV nastíněných úvahách je dále zapotřebí se vypořádat s problémem právní povahy věcných břemen, zejména pak jejich „kompatibility“ s vlastnictvím. Pokud totiž tvrdíme, že ponecháním si vhodné části vlastnického práva vznikne věcné břemeno, je zapotřebí, aby tyto dva instituty byly vysoce příbuzné, aby bylo možno je v daném rozsahu patřičně zaměňovat.10Problematikou právní povahy věcných břemen se v naší teorii v posledním období zabýval zejména J. Fiala.11 S využitím implementace zájmové teorie do teorie právní12 dospívá k názoru, s nímž se plně ztotožňujeme, že věcná břemena nevykazují takový stupeň integrace společenských zájmů, jako práva obligační (typicky subjektivní práva relativní), ale ani tak nízký stupeň integrace společenských zájmů, jako právo vlastnické (typicky subjektivní právo absolutní).13 Z toho důvodu jsou věcná břemena svébytnou skupinou práv, která se nachází mezi krajními body absolutních práv na straně jedné a relativních práv na straně druhé.Je otázkou, zda je možné uvažovat o tom, že ponecháním si části práva absolutního (vlastnictví) může vzniknout právo, které je svou povahou bližší právům relativním (věcné břemeno). Pokud by takový postup možný byl, je třeba se dále ptát, kam se „ztratí“ ona absolutnost, co je příčinou zmiňované konverze a jak tuto příčinu odůvodnit zájmovou teorií.Domníváme se, že příslušný konverzní mechanismus je zapotřebí hledat v procesu kontraktace směřující k uzavření hlavní převodní smlouvy o nemovitosti. Hledání smluvního konsensu není ničím jiným než procesem integrace společenských zájmů, které jsou v úzkém měřítku vyjádřeny zájmy účastníků smlouvy, v širokém měřítku pak obecným působením tržních sil, které svedly tyto dva konkrétní účastníky k sobě a přiměly je jednat o uzavření smlouvy. Tím, že jeden z účastníků se za určitých podmínek zbavuje svého vlastnictví, zatímco druhý účastník souhlasí s tím, že nenabude vlastnictví perfektní, ale obtěžkané věcným břemenem, dochází k vyšší integraci společenských zájmů, než jaká zde byla před kontraktací, což má za následek i modifikaci právní povahy vlastnictví nového nabyvatele na straně jedné a „zbytkového vlastnictví“ zcizitele na straně druhé. Na straně nabyvatele se objevuje vlastnictví zatížené věcným břemenem, což je právo méně absolutní (protože více integrující) nežli „čisté“ vlastnictví, na straně zcizitele se pak objevuje věcné břemeno, jemuž je vyšší integrace společenských zájmů vlastní.Z hlediska právní povahy věcných břemen je tedy zřejmé, že navrhované uspořádání poskytuje logické prostředky pro dosažení konverze z čistého vlastnictví jako absolutního práva na vztah vlastnictví zatíženého věcným břemenem jako práva blíže právům relativním. Domníváme se tedy, že odlišná právní povaha věcných břemen a vlastnického práva není na překážku námi navrhovanému uspořádání, ale že je naopak podporuje.IV. Otázky evidence v katastru nemovitostíV souvislosti s pojednáním o věcných břemenech a jejich vzniku je vždy zapotřebí se zabývat i otázkou jejich evidence v katastru nemovitostí, protože věcná břemena jsou povinnou součástí této evidence [§ 2 odst. 4 písm. a) zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky] u nemovitostí zapisovaných do katastru. Významná je též otázka konstitutivnosti či deklarativnosti takového zápisu, resp. otázka formy, kterou takový zápis má mít. Ustanovení § 151o odst. 1 ObčZ stanoví, že k nabytí práva odpovídajícího věcným břemenům je nutný vklad do katastru nemovitostí. Stejně tak § 2 odst. 2 zákona č. 256/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, stanoví, že „práva uvedená v § 1 odst. 1 (mj. právo odpovídající věcnému břemeni – pozn. aut.) vznikají, mění se nebo zanikají dnem vkladu do katastru, pokud občanský zákoník nebo jiný zákon nestanoví jinak“.Z uvedeného by se zdálo, že ke vzniku práva odpovídajícího věcnému břemeni způsobem, který navrhujeme, je zapotřebí vkladu do katastru nemovitostí. Tato forma zápisu by pak měla konstitutivní povahu a právo odpovídající věcnému břemeni by vzniklo zpětně ke dni podání návrhu na povolení vkladu. Domníváme se, že tomu tak není.Výše citovaná právní úprava se týká situací, kdy právo odpovídající věcnému břemeni vzniká nebo se převádí, jinými slovy, případů, kdy osoba, které doposud takové právo nesvědčilo, má takového práva nabýt (arg. „k nabytí“, „práva vznikají“). V našem případě však zcizitel, který si část vlastnického práva ponechal, nepotřebuje nic „nabýt“, tím méně je nutné, aby mu nějaká práva „vznikala“. Dotyčná osoba je vlastníkem nemovitosti a všechna tato práva z titulu svého vlastnictví již má. Částečným převodem vlastnictví na jinou osobu tato práva nepozbývá (vždyť si je výslovně ponechala!), a je tudíž protismyslné požadovat, aby jí tato práva vznikla, či aby je nabyla. Z toho důvodu se domníváme, že není namístě takto vzniknuvší právo odpovídající věcnému břemeni zanášet do katastru nemovitostí vkladem.Domníváme se, že namístě je provést zápis tohoto věcného břemene záznamem, protože věcné břemeno není „zřízeno“ právním úkonem účastníků. Předmětem právního úkonu účastníků je dispozice s vlastnictvím movité věci. Pouze jako vedlejší produkt toho, že tato dispozice je jen částečná, se množina práv, které si zcizitel ponechal, přemění ve věcné břemeno. Stane se tak imanentně a automaticky okamžikem, kdy nabyvatel nabude zbytkové vlastnictví nemovitosti. Do tohoto okamžiku je zcizitel plným vlastníkem nemovitosti, po tomto okamžiku mu vlastnictví v daném rozsahu zanikne a zbylá práva nabudou charakteru věcného břemene. Podle našeho názoru by zápis do katastru nemovitostí měl probíhat tak, že katastrální úřad zapíše na základě povolení vkladu vlastnické právo novému nabyvateli s účinností ke dni podání návrhu na povolení vkladu (což má konstitutivní účinek) a zároveň záznamem zapíše současně se utvořivší právo odpovídající věcnému břemeni, což má účinek ryze deklaratorní. Jiný postup (např. lpění na vkladu obou práv) by vedl k neřešitelným problémům. Zejména by nebylo lze povolit samostatný vklad vlastnického práva nového nabyvatele nemovitosti, protože takový jednoduchý vklad by musel pokrývat celé vlastnictví, což však nemá oporu v převodním titulu, který obsahuje jednoznačné deductio servitutis. Stejně tak, pokud bychom připustili, že se zcizitel práv, která si ponechal, ujme až povolením vkladu „jeho“ věcného břemene, jen těžko by se odpovídalo na otázku, co je titulem, na základě nějž tato práva na dané mezidobí pozbyl, když převodní smlouva je ze svého dosahu jasně vylučuje.Domníváme se, že jediným správným řešením je právě navrhovaný „dvojzápis“, tedy vklad vlastnictví pro nového vlastníka s tím, že touto právní skutečností automaticky zbylá práva na straně zcizitele konvertují ve věcné břemeno, což se zapíše pouze záznamem. V. Dopady daňovéNastíněný způsob vzniku práva odpovídajícího věcnému břemeni má nemalé dopady do oblasti práva daňového. Vraťme se k původnímu příkladu uvedenému v úvodu tohoto článku. Převodce chce převést vlastnictví k nemovitosti na jinou osobu, chce však, aby mu k této nemovitosti vzniklo právo doživotního bydlení v některých místnostech, a to ve formě věcného břemene. Bude-li postupovat „klasickou“ cestou, pak převede celou nemovitost na nabyvatele a následně mu nabyvatel na nemovitosti zřídí příslušné věcné břemeno. Předmětem daně z převodu nemovitostí pak bude jednak cena převáděné nemovitosti [buď sjednaná nebo zjištěná,14 podle toho, která bude vyšší – § 10 písm. a) zákona č. 357/1992 Sb.] a dále i hodnota bezúplatně zřizovaného věcného břemena [§ 10 písm. c) zákona č. 357/1992 Sb.]. Cena nemovitosti se pak bude počítat z nemovitosti nezatížené závadami, protože fakticky nemovitost v okamžiku převodu zatížena břemenem ještě není. Daň z převodu nemovitosti se proto bude platit z „plné ceny“ nemovitosti a navíc ještě z ceny věcného břemene.Při postupu, který navrhujeme, bude situace poněkud odlišná. Především bude jiná zjištěná (a ovšem také sjednaná) cena nemovitosti, protože není převáděno čisté, úplné vlastnické právo k dané nemovitosti, ale jen jeho, byť podstatná, část. Taková cena musí být zákonitě nižší, přičemž při jejím stanovení se bude podle našeho názoru postupovat analogicky s § 48 vyhlášky č. 540/2002 Sb., k provedení některých ustanovení zákona o oceňování majetku, tedy jako by již nemovitost daným břemenem zatížena byla, protože fakticky je hodnota převáděného vlastnictví menší právě o hodnotu těchto práv. Vzniklé věcné břemeno pak podle našeho názoru vůbec předmětem daně nebude. Předmětem daně z převodu nemovitosti je dle § 9 písm. b) zákona č. 357/1992 Sb. jen „bezúplatné zřízení věcného břemene nebo jiného plnění obdobného věcnému břemeni při nabytí nemovitosti darováním“. Zřízení podle našeho názoru znamená úkon, který spočívá v tom, že subjekt A určitá práva nemá a činností subjektu B mu taková práva vzniknou. To však není případ námi navrhovaného postupu. V námi navrhovaném postupu zciziteli žádné právo nevzniká a není mu ani zřizováno. Zcizitel si pouze ponechává práva, která již měl. Věcné břemeno mu tedy není zřízeno, a nedochází tedy k úkonu, který by byl předmětem daně.Oproti „klasickému“ postupu je tak vzniklá daňová povinnost znatelně nižší, protože bude nižší cenou oceněna převáděná nemovitost a věcné břemeno vůbec nebude předmětem daně. Lze pravděpodobně očekávat tuhý odpor finančních orgánů proti takovému postupu, protože pro příjmovou stranu veřejných rozpočtů je znatelně výhodnější v úvo¬ du článku popisovaná „pomerančová“ metoda. Není však povinností daňových subjektů, aby si počínaly tak, aby jejich daňová povinnost byla co nejvyšší, ale je naopak jejich právem jednat tak, aby v rámci platných právních předpisů byla jejich daňová povinnost co nejnižší. Není tedy povinností daňových subjektů převádět nemovitosti daňově neefektivně, lze-li to dělat efektivně. Podle našeho názoru neuspěje případná námitka správce daně, že se ze strany účastníků převodu jedná o zastření skutečného stavu úkonu stavem formálně právním (§ 2 odst. 7 zákona č. 337/1992 Sb.). O takovou situaci by se jednalo, pokud by účastníci ve skutečnosti provedli něco jiného, než co „na oko“ sjednali v právním úkonu. Tak tomu však není. Účastníci se dohodli, že převedou neúplné vlastnictví k nemovitosti na jednoho z nich a druhému z nich že zůstane část vlastnického práva odpovídající věcnému břemeni, a přesně to se také stalo a přesně v souladu s touto skutečností účastníci vypočtou a zaplatí daň. Pokud se skutečný stav přesně shoduje s obsahem právních úkonů, nelze hovořit o zastření ve smyslu § 2 odst. 7 zákona č. 337/1992 Sb.Správce daně se poukazem na § 2 odst. 7 zákona č. 337/1992 Sb. nemůže domáhat toho, aby si účastníci právního úkonu počínali jinak, tedy aby převedli něco jiného, než převést chtějí, prostě proto, aby si, zcela protismyslně, vytvořili vyšší daňovou povinnost. Naopak je povinností správce daně respektovat právní a faktický stav, který je v souladu s právními úkony, které účastníci provedli.VI. ZávěremNámi nastíněný způsob vzniku věcných břemen na nemovitostech jistě není bezproblémový. Jsme si vědomi toho, že se jedná v České republice o poměrně neobvyklou právní konstrukci, která je však např. v sousedním Rakousku bez problémů používána. Přesto jsme však přesvědčeni, že její ideologický základ, totiž že je nesmyslné převádět všechna práva jedním směrem a pak jejich část zase zpátky, je správný. Jsme toho názoru, že výklad civilního práva má podporovat úsporná, efektivní a logická řešení a nebránit jim přepjatým formalismem. Je zřejmé, že navrženým způsobem není možné vytvořit všechna myslitelná věcná břemena a že jej jistě nelze využívat zcela univerzálně. Jedná se však podle našeho názoru o vhodnou alternativu, která může v některých případech přesněji vystihovat vůli stran a zejména vůli dárce, než dosavadní zažitý způsob řešení této právní otázky, který mohou někteří dárci považovat za ponižující. Příspěvek byl též publikován v časopise Právní rozhledy č. 21/2004. ________________________________________* JUDr. Milan Vašíček je advokátem v AK VAŠÍČEK, FRIMMEL a HONĚK, Brno-Praha, Dan Dvořáček je studentem V. ročníku Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně.1 Taková smlouva může mít jak povahu věcnou – zřizuje se jí věcné břemeno, tak i povahu obligační – kupující se zavazuje zřídit věcné břemeno.2 Srov. např. § 472 obecného zákoníku občanského: „Právem služebnosti jest vlastník zavázán, aby ku prospěchu jiné osoby vzhledem ku své věci něco trpěl nebo opomíjel. Je to věcné proti každému držiteli služebné věci účinné právo.“; dále oddíl 2 pododdíl 1 návrhu osnovy nového občanského zákona: „Věc může být zatížena služebností, která postihuje vlastníka věci jako věcné právo tak, že musí ve prospěch jiného něco trpět nebo opomíjet.“ (zdroj: http://www.juristic.cz).3 Srov. pododdíl 7 návrhu osnovy nového občanského zákona a důvodovou zprávu k němu: „Reálná břemena jsou charakterizována dočasností a vykupitelností, zejména však tím, že zavazují vlastníka obtížené nemovitosti k nějakému konání (např. udržovat studnu pro jiného vlastníka, pravidelně dodávat jinému spotřebitelné věci jako potraviny nebo otop, ale i vzdát se náhrady, jež by jinak vlastníku zatížené nemovitosti náležela v přítomnosti nebo budoucnosti apod.). Tím se liší od služebností, pro něž je charakteristická povinnost vlastníka služebné věci k pasivitě (nekonání).“ (zdroj: http://www.juristic.cz).4 Blíže viz Rouček, F., Sedláček, J. Komentář k československému zákoníku občanskému. Praha : Právnické knihkupectví a nakladatelství Linhart, 1935, reprint Praha : Linde, 1998. Komentář k § 472.5 Neboť známe inominátní smlouvy coby právní úkony zakládající autonomií vůle formované relativní obligační vztahy, neznáme však „inominátní věcné právo“, tedy věcné právo, jehož formu by definoval jeho „zřizovatel“. 6 „Oddělitelná“ ve smyslu pozitivního práva, tedy taková, s níž pozitivní právo umí nakládat jako se samostatnou.7 Eliáš, K. Ideál abstrakce, klec kazuistiky a pasti pro právní praxi, in Sborník XIV. Karlovarské právnické dny. Praha : Linde, 2004, s. 61.8 Podle našeho názoru měl Ústavní soud na mysli doslovné, nikoli kogentní znění zákona. Vůle účastníků právního úkonu nemá, alespoň podle převládající teorie práva, přednost před kogentními normami zákona. Může však mít přednost před adekvátním gramatickým výkladem.9 K tomu srov. např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I ÚS 86/99 a III ÚS 86/98 „v případě, že zákon připouští dvojí výklad, je v intencích uplatnění zásad spravedlivého procesu nezbytné dát při jeho aplikaci přednost tomu z nich, který je ve své interpretaci s ústavním pořádkem ČR co nejvíce v souladu“.10 Kupř. nelze podle našeho názoru konvertovat část vlastnického práva do obligace, protože obligace není věcným právem.11 Fiala, J. Charakteristika právní povahy věcných břemen. Časopis pro právní vědu a praxi, 1998, č. 3, s. 403.12 Macur, J. Občanské právo procesní v systému práva. Brno : 1975.13 Podle zájmové teorie jsou absolutními ta práva, která vykazují nejnižší stupeň integrace společenských zájmů, což je zejména vlastnictví, které maximalizuje zájmy vlastníka a pouze minimálně respektuje zájmy celku. Naopak práva obligační jsou zpravidla výsledkem působení tržních či obdobných sil, a proto vykazují nejvyšší stupeň integrace společenských zájmů, a z toho důvodu je v rámci zájmové teorie řadíme k relativním (dle op. cit. sub 11, s. 407).14 Zákon č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku.Nejčtenější 165/2007 Sb. - Nařízení vlády o vymezení Ptačí oblasti Heřmanský stav – Odra – Poolší168/2007 Sb. - Vyhláška, kterou se mění vyhláška Ministerstva životního prostředí č. 381/2001 Sb., kterou se stanoví Katalog odpadů, Seznam nebezpečných odpadů a seznamy odpadů a států pro účely vývozu, dovozu a tranzitu odpadů a postup při udělování souhlasu k vývozu, dovozu a tranzitu odpadů (Katalog odpadů), ve znění vyhlášky č. 503/2004 Sb166/2007 Sb. - Vyhláška, kterou se mění vyhláška č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách167/2007 Sb. - Vyhláška, kterou se zrušují některé právní předpisy v působnosti Ministerstva zdravotnictví169/2007 Sb. - Sdělení Ministerstva vnitra o vyhlášení nových voleb do zastupitelstva obce158/2007 Sb. - Zákon, kterým se mění zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů159/2007 Sb. - Zákon, kterým se mění zákon č. 72/2000 Sb., o investičních pobídkách a o změně některých zákonů (zákon o investičních pobídkách), ve znění pozdějších předpisů160/2007 Sb. - Zákon, kterým se mění některé zákony v oblasti ochrany spotřebitele161/2007 Sb. - Nález Ústavního soudu ze dne 8. března 2007 ve věci návrhu na zrušení obecně závazné vyhlášky města Ústí nad Labem č. 1/2004 k zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku162/2007 Sb. - Nález Ústavního soudu ze dne 8. března 2007 ve věci návrhu na zrušení obecně závazné vyhlášky města Kladna č. 32/01 o zajištění veřejného pořádku při poskytování hostinských činností a pořádání veřejných produkcí na území města Kladna163/2007 Sb. - Nález Ústavního soudu ze dne 13. března 2007 ve věci návrhu na zrušení obecně závazné vyhlášky statutárního města Plzně č. 17/2004 o vymezení veřejných prostranství, na nichž se zakazuje prostituce, a obecně závazné vyhlášky statutárního města Plzně č. 3/2006 k zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku, kterou se vymezují veřejná prostranství, na nichž se zakazuje prostituce164/2007 Sb. - Nález Ústavního soudu ze dne 20. března 2007 ve věci návrhu na zrušení čl. 3 odst. 1, čl. 5, čl. 6 odst. 1, čl. 8 odst. 2, čl. 10 odst. 4 a 6, čl. 12 odst. 2 a 5, čl. 13 odst. 1 písm. b) a c), čl. 16 odst. 1, čl. 18 odst. 1, čl. 21 odst. 1 a 2, čl. 22 odst. 2, čl. 30 odst. 2, čl. 31 odst. 1 a čl. 31 odst. 3 oddílu IX. obecně závazné vyhlášky obce Boží Dar č. 1/2003 o místních poplatcích

Pokračovat na článek


Na co se může finanční úřad ptát do zahraničí

Mezi daňovými systémy v různých zemích probíhají různé datové toky a informace. O každém plátci nebo neplátci daní se tak může česká daňová správa dozvědět zajímavé údaje. K zemím mimo EU je potřeba, aby ČR měla uzavřenou dvoustrannou dohodu, ale v rámci Evropské unie není třeba nic dalšího. Prostě se stačí ptát.O čem se finančáci mohou dozvědětV dotazech na daně zastupuje daňovou správu Ministerstvo financí. Právní pomoc se týká přímých daní, což jsou v České republice daně z příjmů, daně z nemovitostí, daně dědické, daně darovací a daně z převodu nemovitostí a mohou to být obdobné daně v jiných státech, které mají charakter daně z příjmu nebo daně z majetku a dále jsou to oblíbené daně z pojistného – sociální a zdravotní. V zemích EU se tedy mohou vyměňovat jakékoliv doklady daňového poplatníka bez jeho vědomí o jakýchkoliv daních, ať je platil v ČR, Německu, Řecku nebo Anglii. Daňová správa tak může získat ucelený a přesný přehled příjmů a jejich danění.Systém výměnyExistují tři druhy výměny informací – automatický, z vlastního podnětu a na dožádání. Česká daňová správa si musí systém a způsob výměny informací dohodnout takzvaným memorandem s každým státem. Dalo by se říci, že se jedná o prováděcí předpis, který řeší průběh, práva, povinnosti a způsob výměny informací. Nezůstává však pouze u výměny. Finančáci a kontroloři z ČR a naopak ze zahraničí získávají práva přítomnosti kontrolorů na území jiného státu, domlouvají typ a četnost výměny dat a provádějí souběžné daňové kontroly v různých zemích. Takto může být evropská společnost se sídlem v jednom státu a s pobočkami v různých zemích kontrolována současně a tedy velice koordinovaně jednou kontrolou ve všech místech svého působení.Memorandum o porozuměníČeská republika tak má uzavřena takzvaná Memoranda o porozumění a také Dohody o zamezení dvojího zdanění se 77 státy. Je mezi nimi například Kanada, Austrálie, Bermudy a samozřejmě všechny evropské země včetně Slovenska. S naším bývalým federálním partnerem existuje tato dohoda od 10.12.2009. V případě informací na dožádání stanovuje povinnost obou států neodkladně poskytnout jakékoliv daňové informace na dožádání. Po skončení kalendářního roku se také poskytují pravidelné informace, které se týkají zisku podniků k takzvané simultánní kontrole, dividendách, úrocích, licencích, příjmech z prodeje majetku, příjmech ze zaměstnaneckého poměru, příjmech umělců a sportovců, odměnách managementu, důchodech a převodech nemovitostí.Simultánní kontrolaMemorandum o porozumění se Slovenskem se věnuje především simultánní kontrole. Předpokládá, že si strany vzájemně vymění běžné daňové informace a vytipují ty podniky nebo podnikatele, kteří uskutečňují finanční transakce mezi oběma státy. Poté zahájí současně kontrolu a její poznatky si budou bezodkladně předávat. Kontrolovat se tak budou vydané a přijaté faktury, platby, odvody daní a hlášení daňovým úřadům. Týkají se pouze plátců daní, kteří působí v obou státech. Daňová kontrola se provádí u těch subjektů, u nichž vzniklo podezření z daňových úniků a které vykazují nižší zisk, ztrátu, převádějí vzájemně prostředky mezi státy, platí nízké daně nebo odvádějí svůj zisk do daňových rájů. Obě strany, když se dohodnou na simultánní kontrole, určí koordinátory a mohou povolit účast druhé straně na průběhu daňového řízení.Pokuty a penálePokud se daňová správa dozví o utajených příjmech a doměří daň, udělí pokutu v rozdílu odvedené a vyměřené daně. K tomu připočte jednorázovou pokutu ve výši 20 %. To ovšem není všechno. Za dobu, kterou jste neodváděli daň, se počítá penále do dne zaplacení. Úrok se určuje podle repo sazby České národní banky (nyní je kolem 0,5 %) a k tomu se připočte 14 %. Z nezaplacené daně tedy zaplatíte měsíčně a zpětně za každý měsíc přes 1,3 %. Kromě toho může hrozit za neoznámení daně ve výši nad 5 milionů až 10 let odnětí svobody. S daněmi je tedy těžké pořízení. V Evropě si všechny údaje vyměňují daňové úřady automaticky a mimo Evropu má ČR značně dlouhé prsty. Pomalu začínají platit smlouvy s Čínou, arabskými zeměmi, exotickými destinacemi jako jsou Kajmanské ostrovy, ale Hongkong zatím zůstal uchráněn. Přesto se nevyplatí s daněmi žertovat. Informace si získá úřad snadno a rád je při svém špatném hospodaření využije pro získání peněz do státní pokladny.

Pokračovat na článek


Příležitostný příjem – jak se v něm vyznat

Daňové přiznání se podává také za občasné příjmy, na které nemáte živnostenský list. Občas něco uděláte a nepočítáte s tím, že se bude vaše práce opakovat. Kdo ale posoudí, jak časté je opakování a kdy vlastně jde o stálý zdroj?Nikdo v tom nemá jasnoDaňová správa vám neřekne, kdy je příjem příležitostný. Jedno je však jisté. Občas něco udělat se musí přiznat nad částku dvacet tisíc korun. A tady je trochu zádrhel. Do 15.000 Kč nemusíte při běžném podnikání vůbec podávat daňové přiznání, pokud nejste ve ztrátě a ztrátu si později nechcete uplatnit. Jenomže příležitostná činnost znamená nepodávání daňového přiznání o 5.000 Kč výš. Proč je ta částka takto stanovená, není jasné. Je to velice málo a vnáší to zmatek do rozlišení příležitostné činnosti a soustavné. Problém je v tom, že pokud někdo posoudí činnost jako soustavnou, najednou je těch 5.000 Kč rozhodujících pro další sankce a problémy. Přitom stačilo obě částky sjednotit nebo příležitostnou činnost výrazněji odlišit, třeba 50.000 Kč a ještě ji nějak definovat.Vylučovací metodaProtože nikdo přesně nedefinuje příležitostnou činnost, musí se uplatnit opačný postup. Živnostenský zákon v § 2 označuje živnost jako soustavnou činnost provozovanou vlastním jménem, na vlastní odpovědnost, za účelem dosažení zisku a za podmínek stanovených tímto zákonem. Slovo soustavná tedy bude asi tím rozdílem. Ani příjem do 20.000 Kč vás tedy nemusí zbavit starostí s problémem nedovoleného podnikání nebo s povinností opatřit si živnostenské oprávnění. Když budete opakovaně a tedy soustavně provádět manikůru za 300 Kč na hodinu a těch hodin bude 60, tak už to soustavná činnost bude.Daňový poplatník zahradníkemVěc je však ještě složitější. Pokud jste zahrádkářem a každý rok prodáte část úrody přes 20.000 Kč, měli byste podat daňové přiznání. Pokud máte živnostenské oprávnění, jste samozřejmě v oblasti soustavné činnosti a nemůžete si dělat naděje o příležitostné činnosti. Jenomže věc je složitější. Jak se uplatňují výdaje? U příležitostných příjmů můžete použít pouze výdaje na dosažení tohoto příjmu. Například dopravné za rozvoz nebo platby za hnojivo. Nemůžete nic odepisovat nebo si odpočítat ztrátu. Prostě si započtete jen přímé výdaje. U zemědělství si ale výdaje můžete uplatnit také paušálem ve výši 80 %.Kumulace různých příjmůPříležitostné příjmy se pro účely daně z příjmu sčítají. Pokud si zahradničením vyděláte 10.000 Kč a k tomu pronajmete byt na měsíc za 15.000 Kč, dostali jste se součtem přes hranici 20.000 Kč a daň musíte přiznat. Z uvedených příjmů si můžete odečíst výdaje na konkrétní příležitostnou činnost, ale pouze ty, které k činnosti patří. Náklady na pronájem (voda, energie atd.) si nemůžete odečíst z celkové výše příležitostných příjmů a vůbec ne z příjmů na zahradnictví.Složitá problematikaPříležitostným příjmům je dobré se vyhnout. Mohou značně zkomplikovat daňové přiznání. Uvádějí se zvlášť a musejí se správně spočítat a zdanit. Lepší je pořízení živnostenského oprávnění, kdy jste mimo dosah příležitostné činnosti, ať podnikáte nebo ne. Dostanete se sice na částku 15.000 a její překročení znamená podání daňového přiznání, ale 5.000 Kč není tak velký rozdíl a komplikace s posouzením příležitostné činnosti odpadají. Může se totiž stát, že nějakou činnost posoudí živnostenský úřad jako neoprávněnou a nastane doba sankcí. Za nedovolené podnikání u volné živnosti zaplatíte až 50.000 Kč, za řemeslnou a vázanou 100.000 Kč a za koncesovanou 200.000 Kč. A také trestní zákoník pamatuje na nedovolené podnikání rokem odnětí svobody nebo dokonce 3 lety, když někoho zaměstnáte nebo máte značný prospěch.

Pokračovat na článek


Eurograbber se napakoval – vybral až 250.000 Eur z jednoho účtu

Nejslabším místem všech systémů je člověk. Alespoň tak uvažují kybernetičtí podvodníci. Ze soukromých účtů v Evropě vybrali 36 milionů Eur, protože dokázali nejen napadnout internet banking, ale také potvrzovací sms zprávy včetně kódů.Kdo je EurograbberSnad někdy budeme znát jména útočníků, ale nemusí to být brzy a důkazy se také budou těžce nacházet. Hackerské servery se neustále mění a zdokonalují. Jejich krytí přes cizí IP adresy je stále sofistikovanější. První útoky začaly tento rok v Itálii a v srpnu se objevily v Německu, Holandsku a Španělsku.Program, který napadá počítače a mobilní zařízeníV procesu internetových krádeží zloději použili složitou kombinaci škodlivého softwaru, který je schopen se dostat do operačních systémů Android a Blackberry. Program se přes počítač vloupal do mobilního zařízení a zjistil údaje pro dvojí identifikaci. Vykradením dat klientů tak získal přesný údaj o transakci – kód TAN. Tento kód rozesílá banka uživateli a jedná se zpravidla o šestimístné číslo. Potvrzení transakce pak bylo pro Eurograbber maličkostí.Až 30.000 účtůÚtok byl velice silný a předem připravený. Eurograbber nepochybně několik měsíců shromažďoval data uživatelů. Napadl přes 30.000 účtů a vybíral od 500 do 250.000 Eur. Peníze putovaly na falešné účty, které se zřejmě následně rušily. Výběr peněz nebo jejich použití je nejslabším článkem těchto útoků. Tady opět nastupuje lidský mamon a útočníci musejí peníze převádět, nakupovat a vybírat. V poslední fázi, kdy se chtějí skutečně obohatit, jsou nejzranitelnější.V ČR je v proudu daňová reformaO české účty naštěstí není takový zájem. Díky neustálému poklesu reálných mezd a úspor obyvatel spolu se zvyšováním daní, pochopil i Eurograbber, že na českém občanovi by příliš nevydělal. Zvýšená DPH a nejasný osud její výše odradil tyto „chmatáky“. Občané tak pocítili první pozitivní dopad daňové reformy. Doufejme, že nikoliv poslední.

Pokračovat na článek


Stali jste se plátci daně z příjmu?

Pokud si nevíte rady, co udělat se svými penězi, tak je přiznejte Daňovému úřadu. Ten se o vše postará a dohlédne, aby byla daň zaplacena. V České republice existuje systém vlastního určení a stanovení daní. Daně nevyměřuje úřad, ale vyměří si je sám poplatník. Pokud nenajde nějakou jinou cestu.Pozor na dohodyMnoho plátců daně chybuje v některých trochu nepřehledných příjmech. Stát se stará o to, aby zaměstnanec měl co nejmenší práci. Tak tedy z pracovního poměru mít strach nemusíte, daňové přiznání podává zaměstnavatel. Podepíšete jen růžovoučký papír. Měli byste zaměstnavatele donutit k vypracování, aby později nevznikaly problémy s uplatněním slev (třeba na úroky z hypotéky) a hlavně s důchodem. Co se nepřizná, jako by neexistovalo. Přiznat nemusíte ani příjem z dohody o pracovní činnosti nebo o provedení práce. Tam do 5.000 Kč strhne daň sám zaměstnavatel, který to obvykle ani netuší.Akcie, dluhopisy  a obligacePokud jste zabezpečení „výhodnými“ státními dluhopisy, které vám zajišťuje Ministerstvo financí a kde je procento nad inflaci, pak nemusíte mít starost. Tedy jen do doby, než získají na hodnotě. Pokud je se ziskem prodáte do 6 měsíců od nákupu, platíte běžnou daň z příjmu. Bohužel zřejmě dojde k prodloužení tohoto bezplatného období. Ministrovi Kalouskovi se nelíbí, že by občané mohli rychle vydělávat na akciích, a tak výdělky z kapitálových transakcí trochu omezí. Daň se nebude platit až po 2 letech od nákupu. Jedině lze doufat, že se na dluhopisech prodělá. Dalším úskalím jsou dividendy. Kdo má cenné papíry a dostane nějakou částku za jejich držení (třeba od ČEZu), měl by si pozorně zjistit, zda byly dvakrát zdaněny. První je daň z příjmu právnických osob a ta se poplatníka netýká. Druhá daň je ošemetná a rozdělovaný zisk v podobě dividend se musí ještě jednou zdanit 15% daní, než je skutečně váš. U velkých společností se daní automaticky a dostáváte čistou dividendu. U malých by mohlo dojít k maléru. Nezdaněná dividenda se prostě zdanit někde musí!Vyhráli jste a nedaníteNení vše tak jasné, jak se na první pohled zdá. Podle zákonů EU, které byly implementovány do našeho práva, nepodléhají dani výhry, které jste obdrželi v rámci EU (a kromě toho celého Evropského hospodářského prostoru). Pokud tedy přes internet rádi sázíte na Bahamách a shodou okolností jste nejen vyhráli, ale také svoji výhru dostali, musíte ji přiznat a zdanit jako každý příjem. To se týká i situace, kdy jste na Bahamách osobně. Jedinou výhodou této daně je fakt, že se na příjem většinou nepřijde. Tak daleko moc cifršpionů z MF ČR nesahá. Snad ani MF neuvolní prostředky, aby vás na dovolené pronásledovali sázející daňoví úředníci.Podání přiznáníV životě je málo jistot. Daně patří mezi nejisté záležitosti u sebepoctivějších občanů. Téměř každé peníze se daní a když nedaní, tak alespoň přiznávají. Je proto potřeba zapomenout na hrdost a jednoznačné příjmy přiznat. Kdo přizná i výhru v Casinu na Bahamách, bude obdivován, ale nemusí to být jen příjemné. Daňová správa si ráda prověřuje neobvyklé transakce. Je dobré na sebe neupozorňovat, ale jednoznačné daňové příjmy přiznat. A pokud něčemu nerozumíte, tak se raději obrátit na odborníka. A ještě jedna dobrá a špatná zpráva. Nadále nedaní nic ten, kdo má příjem do 15.000 Kč. A ta špatná – ztráta znamená povinnost podání daňového přiznání.

Pokračovat na článek


Zákeřná silniční daň

Silniční daň vypadá na první pohled a možná i na několik dalších pohledů velmi nevinně. Prostě podnikáme, platíme silniční daň a za auto, které máme pro sebe, daň neplatíme. Jenomže daňová situace se může vyvinout velice nepříznivě. Stačí jeden den autem odvézt okurky pro svoje zelinářství. Auta a předmět daněPokud nechcete platit daň, musíte mít třeba elektromobil, hybridní auto a dokonce i auta na CNG a LPG nebo benzín E85 jsou od daně osvobozena. Osvobození podléhá také městská doprava, záchranná služba a třeba hasiči. Poplatníkem daně je ten, kdo je zapsán jako provozovatel vozidla. Ale ne vždy.     Plátce daněDaňové přiznání se podává zpětně do 31. ledna každého roku. Jako vždy se musí platit čtvrtletní zálohy na daň a v lednu se pouze vše zúčtuje a doplatí. Přebytky se použijí na další období a pokud je poplatník žádá zpět, musí si počkat. Problém s autem je jiný. Zákon stanovuje, že i použití auta pro podnikatelskou činnost znamená povinnost platit daň. Daň se počítá za měsíc a jen jeden den vyúčtování nákladů za osobní auto v podnikání zakládá povinnost zaplatit měsíční daň – tedy 1/12  roční daně nebo denní daň 25 Kč.Zaměstnanci a půjčení autaPodobně je na tom zaměstnavatel, který proplácí zaměstnanci náhrady za používání vlastního vozidla. Daň musí nejen přiznat, ale sám odvést. To by ještě šlo zvládnout. Dalším problémem je půjčení auta. Za auto, které někdo použije pro podnikání, platí daň opět provozovatel. Když se stane, že někomu přenecháme vůz a ten si uplatní náklady, opět jako majitelé platíme daň a podáváme přiznání. Tady může dojít ke značným problémům, protože se o použití pro podnikání ani nemusíme dozvědět.Sazby silniční daněSazby daně nejsou vysoké, ale při více vozidlech se načítají:do 800 cm3  – 1.200 Kčnad 800 cm3 do 1250 cm3  – 1.800 Kčnad 1250 cm3 do 1500 cm3  – 2 .400 Kčnad 1500 cm3 do 2000 cm3 – 3.000 Kčnad 2000 cm3 do 3000 cm3 – 3.600 Kčnad 3000 cm3 – 4.200 KčPokud podnikáte v nákladní dopravě, jsou částky ještě podstatě vyšší. Například vozidlo o 2 nápravách nad 27 t vyjde na 46.200 Kč ročně.Silniční daň je tedy jednoduchou daní, pokud od počátku počítáte s podnikáním. Běda, když ale použijete auto občas nebo jej někomu půjčíte. Potom vznikne řádný účetní zmatek.          

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Investice

Příjmy z pronájmu- kam s nimi

Na první pohled se zdá, že příjmy z pronájmu jsou jednoduché a zařadit je do účetnictví nebo uvést v daňovém přiznání nebude žádný problém. Ale duše odborníka, který zákony vytvořil, nebyla nakloněna jednoduchosti. Proto se může stát, že tyto příjmy jsou jinde, než mají být.Příjmy z pronájmu nemovitého majetkuPříjmy, které plynou z pronájmu bytu nebo domu, jsou vcelku jednoznačné. Jsou vyjádřeny nájemní smlouvou a obsahují cenové ujednání o výši pronájmu. Pozornost by každý měl věnovat ujednáním, která označují doprovodné služby. A to hned ze dvou hledisek. Prvním je otázka odpočtu nákladů. Služby jako elektřina, voda, plyn a další přímo souvisejí s potřebou bydlení a patří do § 9 Zákona o daních z příjmů (ZDP) a znamenají, že se může uplatnit příjem z pronájmu. Abyste se nepřipravili o náklady nebo o peníze využitím paušální daně ve výši 30 % měly by být zvlášť odděleny od samotného pronájmu. Buď je platí rovnou nájemce, nebo Vy, ale nesmíte napsat, že služby jsou součástí nájemného. Potom při uplatnění paušálu, musíte odečíst 30 % z celé takové částky. A druhým problémem jsou další služby. Když k pronájmu poskytnete úklid, snídani, praní nebo cokoliv jiného, musíte si opatřit živnostenské oprávnění a náhle se příjmy z pronájmu přesunují do příjmů z podnikání (§ 7 ZDP). A to je velký rozdíl.Způsob daněníPříjmy z pronájmu tedy nesmíte provozovat na živnostenské oprávnění a dokonce ani nemovitost nebo movitá věc nesmí být součást obchodního majetku podnikatele nebo společnosti. Pokud je tedy dům či byt psán na fyzickou osobu, je všechno v pořádku. Pokud jste ovšem nemovitost koupili nebo převedli do firmy, opět nejde o příjmy z pronájmu (§ 9), ale řadí se do běžných podnikatelských příjmů. A proč je v tom tak velký rozdíl? Jednak se z nich stanou příjmy, které se kumulují s dalšími příjmy. A také vstoupí náhle do vyměřovacího základu pro výpočet sociálního a zdravotního pojištění. Tedy nejen, že jej zvýší, ale také založí povinnost platit sociální a zdravotní pojištění! Proto je dobré příjmy z pronájmu oddělit od dalších služeb (kromě energií, vody atd.), aby si poplatník nemusel opatřit živnostenské oprávnění a platit sociální a zdravotní daně.  Stejně tak se nesmí dostat nemovitost do společnosti nebo do jmění podnikatele.Příjmy z pronájmu movitých věcíDo příjmu z pronájmu patří také jakýkoliv pronájem třeba auta nebo motorové pily. Tyto pronájmy, pokud nejsou příležitostné, opět spadají do kategorie příjmů z pronájmu a platí pro ně také Příloha č. 2 Daňového přiznání. A dokonce na ně nemusíte mít ani živnostenské oprávnění. Naopak, pokud si živnostenské oprávnění pořídíte, spadnou opět do příjmů z podnikání a jiné samostatně výdělečné činnosti. Tím jsou jinak daněny a stávají se součástí vyměřovacího základu pro stanovení sociálních a zdravotních daní. Pokud tedy nechcete zbytečnou administrativu a platby, musíte i movité věci pronajímat bez živnosti a neposkytovat další služby. K pronájmu auta tak nemůžete nabízet mytí, odtah nebo řízení vozidla.Jak na výdaje a daňV Příloze 2 daňového přiznání pak při vyplňování musíte nejprve uvést, zda příjmy pocházejí ze společného jmění manželů. To je proto, že příjmy může  danit jen jeden z manželů a nelze je například rozdělit. A poté si musíte vybrat, zda uplatníte paušál 30 % nebo skutečné náklady. Procento skutečně není vysoké. Pokud je uplatníte například při příjmu 10.000 Kč měsíčně a 120.000 Kč ročně, odečtete 36.000 Kč a zbyde ke zdanění 84.000 Kč (pokud jste neuplatnili například slevy na úroky z hypotéky nebo životního pojištění atd.) Čistá daň by tedy byla 12.600 Kč. Z té si minimálně odečtete 28.400 Kč jako slevu na poplatníka a nemusíte platit nic. Naopak pokud například živíte 2 děti, Daňová správa Vám poukáže přes 20.000 Kč na účet. Pokud později budete chtít uplatnit ztrátu, máte možnost ji odečíst oproti budoucímu zisku. Můžete také uplatnit skutečné náklady, například rekonstrukci nemovitosti, služby a odpisy nemovitosti. Nemovitost se odepisuje 30 let a auto 5 let. Dům za 5.000.000 Kč bude odepisován 3,3 % ročně a tedy 165.000 Kč. Auto za 500.000 Kč odepíšete 20 % ročně a je to 100.000 Kč. Výrazně si tedy snížíte daňový základ.Pozor na chybyPři danění pronájmu movitých nebo nemovitých věcí je tedy hlavně nutné se vyvarovat chyb s dalšími poskytnutými službami, aby se nestaly běžnými příjmy podnikatele a neplatily se z nich odvody na sociální a zdravotní pojištění. Nesmíte mít živnostenské oprávnění a poskytovat další služby. Pokud je to nezbytné, raději sami pronajímejte a třeba manželka může mít živnost na služby a danit zvlášť. Takové řešení neodporuje zákonu. A také se musíte rozhodnout pro paušál, který není vysoký nebo pro skutečné náklady a vést daňovou evidenci. Záleží na nákladech, které s nemovitostí nebo třeba autem máte, na odpisech a na tom, zda budete v budoucnu potřebovat uplatnit ztrátu. Proto je potřeba pečlivě zvážit výhodnost svého rozhodnutí. Chyby by mohly vést nejen ke ztrátám, ty jsou většinou v oblasti minimálních plateb daně z příjmu, ale hlavně ve značných problémech se sociálními a zdravotními odvody. A s těmi už legrace není. Mohly by vám pronájmy pěkně znechutit.

Pokračovat na článek


Holding – ovládejte, ale neplaťte vysoké daně

Holdingová společnost se stala populárním způsobem řízení dceřinných společností. Vytvořením mateřské společnosti nedojde pouze k přesunu kapitálu, ale také k různým formám optimalizace daní a anonymitě vlastníků.Holding se nezakládá v ČRPodstatou holdingové struktury je vlastnění podílů nebo akcií ve společnostech. Holdingová společnost na sebe bere pouze řídící rizika, ale vyhýbá se jiným problematickým oblastem. Většinou se zakládá mimo území států, kde sídlí ovládané společnosti. Proto také KKCG Karla Komárka  se sídlem na Kypru pouze drží a tím také řídí přes akcie ostatní společnosti v ČR.Výhody holdinguDržením akcií nevstupuje mateřská společnost do žádných rizik a přesunem kapitálu či daněním optimalizuje svoje příjmy. Může operativně a rychle přesunovat majetkové podíly podle změn v legislativě a zároveň nemusí odhalovat vlastnickou strukturu. Akcie v držení holdingu jsou buď na majitele a tedy anonymní nebo na jméno, ale tím je u dceřinných společností opět sám holding a nikoliv konkrétní fyzická osoba.Ochrana majetkuTím, že holding spravuje pouze majetkové účasti a sám se na podnikání přímo nepodílí, nehrozí finanční problémy a ztráty. Holding je odděleným vlastníkem, který za dceřinnou společnost nenese žádnou odpovědnost. V případě konkurzu nebo exekuce se jej tak nedotknou žádné majetkové sankce. A je také chráněn cizí jurisdikcí. Česká republika má podepsánu řadu dohod o ochraně investic. Pokud dojde k nějakému zásahu do majetkových práv, může holding vést spor se státem na zahraniční půdě. Není tak závislý na rozhodnutích českých loajálních úředníků.Daňová optimalizaceHolding si pro svoje působení vybírá takové země, kde příjmy z akcií nebo daně z příjmů jsou co nejnižší. Může tedy na jednu stranu vykazovat vysoký obrat a zisk a na stranu druhou nedanit zbytečně velkými procenty. Stejně tak může přijímat dividendy nebo obchodovat nedaňově mimo území státu, kde vykazuje hospodářskou činnost.Srážková daňProblémem převodu kapitálu je takzvaná srážková daň. Česká republika pro kapitálové převody do daňových rájů zvedla tuto daň z 15 % na 35 %. Holdingová společnost by tak obdržela dividendu z akcií po sražení těchto 35 %. Holdingovou společnost ale není třeba zakládat v daňovém ráji. Naopak existují země, kde není nutné další daně z dividend nebo kapitálových převodů zdanit.Výběr zeměNejoblíbenějšími destinacemi pro holdingové společnosti jsou Nizozemsko, Anglie a Kypr. V Nizozemsku musí mateřská společnost vlastnit alespoň 5% podíl na dceřinné společnosti, musí mít akciovou strukturu a dceřinná společnost musí podléhat procentnímu zdanění. Potom je možné bez dalších daní převést dividendu nebo kapitál a nic dalšího neplatit. V Anglii musí holding držet nejméně 10 % dceřinné společnosti a musí být obchodní společností jak holding tak také dceřinná společnost. A pokud jsou dividendy zdaněny více, než je tomu v Anglii, žádná další daň se neplatí. Nejjednodušší situace je na Kypru. Holding musí držet alespoň 1 % dceřinné společnosti a zdanění nesmí být výrazně nižší než na Kypru. Dividendy a kapitálové převody jsou za splnění těchto jednoduchých podmínek zcela osvobozeny od daní.Čeští podnikatelé tedy nezakládají holdingy proto, aby lépe vypadali. Založení mateřských společností mimo ČR znamená odliv a zajištění kapitálu. Přitom se použijí daňové a legislativní výhody zemí v EU jako je Kypr, Nizozemsko nebo třeba Lucembursko, Švýcarsko či Belgie. Struktura takových společností nemusí být známá ani vlastník nemusí sdělovat svoje nacionále. Holding je tedy ukázkou optimalizace kapitálu a zárukou, že nedojde k majetkovým a právním problémům majitelů.

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Pojištění

Vyberte si správné životní pojištění

Životní pojištění představuje takový druh krytí pojišťovnou, který se vztahuje na výplatu peněžních prostředků osobě za dobu léčení, trvalé následky úrazu, hospitalizaci následkem úrazu či vyplacení dané částky oprávněné osobě v případě úmrtí pojištěné osoby. Jedná se velice důležitý finanční produkt, který je však nutné dostatečně zvážit a promyslet.Rizikové pojištěníRizikové životní pojištění představuje pojištění na smrt. Jde o stanovení určité částky, která bude v případě neočekávané události vyplacena pozůstalým. V tomto finanční produktu není žádná položka vyhrazená na spoření. Jedná se o čistý pojistný produkt. Takže i v případě dožití daného věku stanoveného ve smlouvě klientovi nejsou žádné peníze vyplaceny. Vše je spotřebováno na pojistné krytí a poplatky pojišťovny. Jde fakticky pouze o zabezpečení svých blízkých pro případ té nejhorší události, která se může člověku přihodit. Často se k tomuto produktu rozhodují lidé, kteří chtějí zajistit úvěr či hypotéku. Zkrátka nechtějí, aby toto břemeno zůstalo v případě smrti na jejich pozůstalých, tak jednoduše zabezpečí úvěr životním pojištění vinkulovaným ve prospěch instituce poskytující peněžní prostředky. Jasnou výhodou je výše pojistné částky. Stanoví se cílová částka na krytí, která má být v případě smrti vyplacena a podle věku klienta, rizikovosti a doby trvání se dopočte výše plateb. Následně tedy vznikne smlouva s garantovanou částkou životního pojištění bez spořící složky. Jedná se o řádově nižší částky než u životních pojištění se spořící složkou. Důležité je si však u rizikového pojištění uvědomit, že na rozdíl od pojištění se spořící složkou, se na něj nevztahují podmínky pro daňovou uznatelnost nákladů. Takže nedochází k daňovému odpočtu.Kapitálové životní pojištěníKapitálové životní pojištění představuje zajímavý produkt. Jedná se o klasické pojištění pro případ smrti, avšak zahrnuje i pojištění pro případ dožití, takže funguje jako spořící produkt. Jednoduše si tak může pojistník vytvořit rezervu na stáří s případným krytím a zajištění blízkých v případě úmrtí. Částka na dožití a smrt může být stejná nebo se lišit dle individuálních požadavků klientů. Avšak vždy je daná částka garantované, takže v případě dožití pojistník obdrží minimálně částku, kterou mu pojišťovna předem slíbila. U kapitálového pojištění je garantovaný výnos. To znamená, že pojišťovny investují vaše prostředky pouze do málo rizikových otevřených podílových fondů, kde je zhodnocení zhruba někde přes dvě procenta. Z této garantované míry je však nutné odečíst ještě poplatky pojišťovny. Takže reálné zúročení je ještě o tento poplatek sníženo. Kapitálové pojištění je produktem, který má jasně nastavená pravidla a jasně garantovaný výnos. Jedná se prakticky o nerizikový (lépe řečeno málo rizikový) finanční produkt, který svému majiteli jasně garantuje částky, které obdrží v případech uvedených ve smlouvě. Obvykle se doporučuje toto pojištění uzavírat na delší období. Minimálně by rozhodně mělo jít o dobu deseti let, jinak tento produkt ztrácí svůj smysl a rozhodně nesplní svou prvotní roli. Důležitým faktorem u tohoto pojištění je rozhodně daňová uznatelnost zaplaceného pojistného. Avšak je důležité splnit následující parametry: doba trvání životního pojištění přesáhne pět let, bude trvat minimálně do roku, kdy pojištěný dosáhne věku 60 let a musí být u pojištění sjednané riziko pro případ smrti a dožití. Kapitálové pojištění však již není tím pravým tahákem a lidé často využívají investičního životního pojištění. Investiční životní pojištěníInvestiční životní pojištění je velmi oblíbený produkt s ohledem na svou spořící složku. Samozřejmě, že prvotním úkolem každého životního pojištění je pojistná ochrana proti smrti, avšak investiční životní pojištění přináší ještě určitý bonus ve formě zhodnocování prostředků. Jde o relativně výnosnější, ale samozřejmě rizikovější zhodnocování financí než u kapitálového pojištění, jelikož narozdíl od něho není investiční pojištění garantované, takže není stanovena garantovaná úroková míra, kterou musí vaše investované prostředky dosáhnout. Do hry vstupuje faktor rizika. Pojišťovny tak nabízejí několik druhů investičních pojištění podle ochoty podstupovat riziko, což je samozřejmě spojené s možností potenciálních zisků. Čím větší podstoupené riziko, tím větší šance vyšších výnosů, ale samozřejmě i ztrát. Důležité je zvolit investiční strategii, která přesně odpovídá profilu pojištěného. Podle toho se vybere, kam budou dané prostředky investovány. Opravdu záleží pouze na klientovi, jakou částku bude chtít spořit a jakou nechá jako krytí pro případ pojistné události, kterou je v tomto případě smrt. Investiční pojištění je velmi flexibilní, takže i v průběhu je velmi snadné měnit poměry mezi spořením a jištěním, volit investiční strategie, měnit riziko a od něj odvislé případné výnosy. Avšak vždy je důležité brát na zřetel, že životní pojištění je především pro zabezpečení blízkých v případě smrti. K výhodám tedy nesporně patří flexibilita a míra variability investičního pojištění. Výborná je také možnost vkládat a čerpat finanční prostředky i v průběhu trvání pojištění. A samozřejmě důležitým plusem je daňová uznatelnost zaplaceného pojistného po splnění zákonných podmínek. Určitým rizikem u investičního životního pojištění je ovšem to, že není garantována velikost zhodnocení prostředků. Takže v nepříznivé době se může lehce stát, že nebude vůbec kladná. Avšak záleží na délce trvání pojištění. V dlouhodobém horizontu jsou akciové trhy vždy v plusových hodnotách.  Důchodové pojištěníDůchodové pojištění je jednou z variant kapitálového životního pojištění. Prvotním a hlavním cílem důchodového pojištění je zabezpečení klienta v seniorském věku. Zkrátka určitá příprava na stáří, aby klient důchodového pojištění ve stáří nemusel snižovat svůj životní standard kvůli nižšímu důchodu. Tento druh životního pojištění funguje tak, že v případě dosažení určité věkové hranice, je oprávněné osobě vyplacena částka, která je na důchodovém spoření uložena. Forma výplaty závisí čistě na volbě klienta. Možnosti jsou dvě. Jednorázová výplata částky, nebo pravidelné vyplácení formou určité renty až do vyčerpání celé sumy naspořených prostředků. Možnost při pravidelném vyplácení je na daný počet let, či určitou pevně danou částku. Vždy samozřejmě pouze do velikosti částky, která na spořícím účtu je k dispozici. Důležitým faktorem je u důchodového pojištění garance. Jde o garantovanou výplatu sjednané částky, takže klient podstupuje minimální riziko. Navíc je zde možnost dodatečných zisků, pokud bude pojišťovna hospodařit s mimořádným ziskem. Rozhodně nezanedbatelným faktorem je i daňová uznatelnost vkládaných prostředků, která může velmi snížit celkový daňový základ klienta. Určitými nevýhodami pak následně jsou nižší možnost flexibility pojištění a jeho změny v průběhu trvání a pasivní formu v ovlivňování tvorby kapitálové hodnoty. Zkrátka není možné si zvolit investiční strategii podle míry rizika, ale pojišťovna sama rozhoduje, kam prostředky vloží. A na závěr jedna důležitá rada. Důchodové pojištění je jedna z forem životního pojištění, takže jde o čistě soukromý produkt podle parametrů klienta. Něco jiného je penzijní připojištění. Penzijní připojištění je naprosto odlišný finanční produkt, na který se vztahují státní příspěvky. Jde sice také o spoření na stáří, ale s naprosto odlišnými podmínkami a již zmíněnou státní dotací. V praxi se tyto pojmy často zaměňují, takže je důležité je znát a dokázat odlišit.

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Mix

Zápočet není jen školní záležitost

Na vysokých školách tento výraz studenti nepochybně znají a docela se jim z něj ježí vlasy na hlavě. Oproti zkoušce, která má nejméně 3 termíny a dá se tak párkrát vyzkoušet, je zápočet jednorázový. To se týká i podnikatelského zápočtu. Ale trochu jinak.Pravidla zápočtuZapočítat si pohledávku vůči svému závazku, by měl zvládnout každý. Podstatnou skutečností podle zákona je, že svůj závazek si nemohu na někoho převést bez souhlasu věřitele, ale pohledávku ano. Je to pochopitelné. Když někdo dluží, určitě by rád tento dluh předal bezdomovci za malou, nejlépe pivní či párkovou odměnu. Jenomže to nejde. Dlužník se svých dluhů takto nezbaví. Naopak ale může postoupit svoji pohledávku.Nejen dluhyPohledávky se postupují z různých důvodů.Některé proto, že by jejich vymáhání stálo nemalé prostředky a zároveň zbytečný čas. Věřitel také často nemá povahu na tvrdší vymáhání a raději tedy oželí nějaké to procento a zbaví se za pár korun svých peněz. Prodat pohledávku jde tak se slevou 20 a více procent. Běžných je 50 % z pohledávky, takže prodělek může být značný. Postoupení pohledávky ale nemusí být jen neuhrazení dluhu.Podnikatelské postoupeníPozor na stav, kdy si podnikatelé nebo jiné osoby vzájemně plní nějakou prací nebo zbožím. Máme sice peníze, ale barter neboli zboží za zboží jako obchodní praktika zdaleka neřekl poslední slovo. Ostatně při různých situacích jsme jistě barter zažili sami. Ať to byla výměna kuliček na hřišti nebo třeba knih ve škole nebo bezplatná výměna zkušeností. Když se takto dohodnou dva řemeslníci, pak je výměna neboli zápočet docela prospěšný. Na jedné straně je nějaký objem práce, třeba posekání zahrady a na druhé třeba vysazení stromků. Vyměnit si můžeme opravu potrubí za menší stavbu nebo auto za auto. A tady je potřeba dávat pozor.Daňové záležitostiBarter není nedaňový. I když žádné peníze neprojdou účtem, přesto se  barter objeví v účetnictví. Někdo může samozřejmě zkusit nevystavit žádnou fakturu oproti protislužbě a vystavení faktury zase jemu. Ale Daňová správa by toto považovala za daňový únik a do příjmů i výdajů by toto zařadila. Ten, kdo vede účetní evidenci by si jen zvýšil obrat, ale paušální daň by mohla zavinit problém. Vyšší příjem znamená také vyšší daň. Proto, i když si někdo vymění službu nebo zboží, musí toto uvést do účetnictví.Výhody barteruHlavní výhodou výměny je to, že se nemusejí vzájemně posílat prostředky. Tak se na účtu ani neobjeví, ani není odepsaná nějaká částka. Obě strany, pokud si práce řádně odvedou, si tak nemohou nic dlužit. Dohoda o barteru také nemusí být písemná, takže stačí se jen řádně domluvit, provést služby a na stejnou částku si z ruky do ruky předat faktury. Bez faktur by to nebylo dobré. Pokuty a následné sankce berňáku by tento barter prodražily a znevýhodnily. Proto si klidně můžete sjednat službu za službu nebo zboží za zboží, ale jde o daňové plnění v každém případě, i když není spojeno s finančním krytím.    

Pokračovat na článek


Služby do zahraničí – peklo předpisů

Prý jsme exportní země. V oblasti strojů a zařízení určitě. Tam platí nějaká pravidla a podmínky, které se vyvíjely mnoho desítek let. S internetem a službami do zahraničí je ale stále nejasno a stát jim evidentně nerozumí. Komplikuje tak českým podnikatelům export svých schopností. Vždyť služba mnohdy nestojí žádné náklady a dá se vyvézt bez jakékoliv podpory. To naše skvělé stroje, stavby a výrobky mnohdy neumějí.Sedím doma a dělám službyAle vůbec netuším, zda platit DPH nebo jak a co danit. V tomto je skutečně problém a zákon je nejednoznačný. Pokud je místem plnění třetí země, platí, že tyto služby se v ČR nedaní a tím se ani nezapočítávají do obratu. To je dost důležité pro výpočet a získání statutu plátce DPH. Když máte obrat za 12 po sobě jdoucích měsíců přes milion, stáváte se plátcem. Když máte obrat v zahraničí, tak se plátcem nestanete při jakémkoliv obratu. Rozdíl je ovšem v místě plnění.Identifikovaná osobaPokud ale služby poskytnete v EU, pak se musíte identifikovat jako osoba, která musí podat souhrnné hlášení, které se týká jen přeshraničních plateb. V tuzemsku tedy plátcem nejste, ale v podstatě hlásíte svoje příjmy a výdaje ze zahraničí. Tím udáváte příjemce tohoto plnění, který podle toho, zda je nebo není plátcem DPH, musí zase na druhé straně plnit povinnosti DPH. Stát tak zavedl tento polotovar, protože takto je složitá administrativa a zákony v EU. Pokud by se v EU vybírala DPH podle místa plnění bez ohledu na přeshraniční obchod nebo službu, bylo by vše jednodušší. To by ovšem státy musely DPH a způsob výpočtu včetně výběru sjednotit.Placení daně z příjmuPřestože je služba složitou záležitostí, danit svůj příjem musíte. Otázka ale není tak jednoznačná. Například s USA existuje dohoda o zamezení dvojího zdanění. Pokud plníte do USA, bude otázkou, zda nedanit v USA. A toto je poměrně diskutabilní. Službu, kterou uděláte doma, odešlete do USA a přijmete za ni platbu tak zdaníte jednoznačně v ČR. Pokud si peníze necháte poslat na konto v USA a máte jejich registraci, musíte podle zákonů USA danit u nich. Tedy zaplatíte daň tam. To se ale nemusí líbit ČR. Vždyť jste službu dělal v podstatě zde. A tady skutečně může jít o problém. Daňová správa může rozhodnout, že daň zaplatíte bez ohledu na dohodu s USA.Jak se vyhnout problémům?Je jasné, že když daň ze služby nepřiznáte, těžko se  někdo doví, že jste vůbec službu provedli. Přesto mohou vniknout problémy. USA mohou informovat o vedení účtu v USA a příjmech na něm. Pokud se do USA nechystáte, tak ani nevyužijete výhod placení daní v USA. A daně jsou v USA vyšší než v ČR. U nás z příjmu milion korun po odečtení třeba paušální daně 40 % je základem daně pouze 600.000 Kč. Z tohoto základu si můžete odečíst třeba daňovou ztrátu, spoření  a další položky (nikoliv náklady na podnikání). I kdyby tedy nebyl žádný odečet, máte základ daně 90.000 Kč. A ještě si odečtete minimálně 24.840 Kč jako slevu na poplatníka (bez slevy na manželku nebo dítě) a platíte jen 65.160 Kč. To z milionu skutečně není mnoho.Problémem tak není placení daní, ale chamtivost jednotlivých států. Problém v místě plnění podle služby je skutečně často specifický. Když někomu tvoříte stránky přímo na jeho hostingu, asi jde vyloženě o službu v zahraničí. Pokud mu stránky vytvoříte doma v ČR a nahrajete na hosting, pak platíte v ČR. Ale jisté to není, protože stejně tak je místem plnění zahraničí. Se službami je to těžké a představa, že dostanete na účet milion a nemusíte jej zdanit, může mrazit v zádech. A daňová správa se bude zajímat o takový příjem, protože nad 100.000 Kč nebo v případě podezřelé transakce banka vše hlásí analytickému útvrau při MF ČR. Takže poplatník má zase problém. Nic není jednoznačné a nikdo závazně neporadí.

Pokračovat na článek